Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jaroslava Jermanová)

129.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií
a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy
na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé
/sněmovní tisk 310/ - druhé čtení

Prosím, aby se slova postupně ujali pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a poté pan ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Pane ministře, prosím, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dobrý večer, dámy a pánové. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, myslím si, že je zbytečné, abych opakoval celou genezi a charakteristiku dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Možná mi dovolte, abych zmínil jen to nejdůležitější, co je v procesu ratifikace této dohody nového v této chvíli.

Předně jsem rád a chtěl bych ocenit, že dohodu doporučily Sněmovně ke schválení velkou většinou hlasů oba dva výbory, kterým byla přikázána k projednání, tedy jak výbor zahraniční, tak výbor pro záležitosti Evropské unie. Zároveň bych ještě jednou připomněl, že dohoda byla ratifikována ukrajinským a Evropským parlamentem synchronně dne 16. září. Z členských zemí Evropské unie dohodu ratifikovalo 24 zemí, takže kdybyste se zeptali, kdo ji ještě neratifikoval, tak je to Kypr a Řecko a šestý parlament Belgie, protože Belgie má šest kantonálních parlamentů, tak ten šestý belgický parlament to neratifikoval, takže pouze ten šestý kantonální, Kypr a Řecko. Jinak vlastně už dohodu ratifikovaly všechny země. Možná je zajímavé, že když jsem se díval na čísla, na poměry, ve kterých byla dohoda schválena, tak jsou to často naprosto drtivé většiny. Kdo má zájem, tak ho mohu informovat, že diskuse byly v zemích Evropské unie docela jednoznačné.

Já bych rád zdůraznil ještě jednou to, co tady vlastně opakuji pravidelně, že dohoda neznamená žádný předstupeň členství Ukrajiny v Evropské unii ani o členství Ukrajiny v Evropské unii nepojednává. Naopak to, co dohoda řeší, jsou reformy, boj proti korupci na Ukrajině. Vlastně se uskutečnilo jednání mezi Evropskou unií a Ukrajinou v březnu, kde se právě stanovil seznam priorit reforem pro Ukrajinu. Týkají se především oblasti reformy ústavy, volební, soudnictví, boje proti korupci, reformy veřejné správy, velmi důležitá oblast je reforma energetiky, nový energetický zákon, deregulace, reforma veřejných nákupů, zdanění a vnějšího auditu. To je to, co by mělo být předmětem každoročního vyhodnocování, pokud ta dohoda vejde v platnost.

To, co je součástí toho, co dnes charakterizuje situaci, je otázka implementace takzvaných minských dohod, které byly učiněny také mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropskou unií. Plnění těchto dohod je v této chvíli také velmi důležité pro stabilizaci Ukrajiny a vlastně i pro možnost implementace této dohody do budoucna.

Já bych vás rád informoval o tom - nejdříve možná ještě bych chtěl zdůraznit, také jsem to tady už říkal, ale zopakuji to, že ratifikace a implementace dohody neznamená životní ohrožení obchodních vztahů mezi Ukrajinou a Ruskem. Mezi Ruskem a Ukrajinou existuje zóna volného obchodu od roku 2011. Evropská unie vede s Ruskem a Ukrajinou trilaterální jednání a trilaterální konzultace, právě aby se rozptýlily pochyby, které jsou na ruské straně o tom, že tato dohoda o volném obchodu poškodí a nějak zásadně ovlivní vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou. Evropská unie hájí názor, že zóna volného obchodu není v rozporu a není něčím, co by poškodilo obchod mezi Ukrajinou a Ruskem.

Já bych rád řekl, že nám se tady toto projednávání asociační dohody vrací na stůl ve Sněmovně v době, kdy se zvyšuje naděje na stabilizaci situace na východě Ukrajiny. Přibližně od 1. září je v zásadě dodržováno příměří. Mírová jednání v rámci normandského formátu vykazují známky ochoty všech stran včetně Ruska k udržitelnému respektování příměří. Já mám poměrně dobré zprávy dokonce i z posledních dní, z posledního jednání právě v normandském formátu, kde jsem byl informován, že je tam cítit opravdový zájem na tom, aby příměří se dařilo držet.

Současně se ukrajinskému prezidentovi Petru Porošenkovi postupně daří postupně přesvědčovat ukrajinský parlament o potřebnosti přijímat důležité zákony, které ukazují oddanost Ukrajiny minským dohodám. Já to říkám takovým opatrným diplomatickým jazykem. Vy všichni asi víte, nebo většina, že to nebylo tak jednoduché, protože to nedávné přijímání zákonů o decentralizaci, které probíhalo v kyjevské Věrchovné radě bylo, jak si vzpomínáte, doprovázeno poměrně dost bouřlivými událostmi na ulici, které si dokonce vyžádaly tři lidské životy. To znamená, že přijetí toho ústavního zákona, který se právě týkal decentralizace Ukrajiny a který se týkal specifického statutu Doněcka a Luhanska, tak to je věc, která byla vnímána kontroverzně, a především některé krajní pravicové síly na ulici uspořádaly nepokoje, které si, jak jsem už řekl, bohužel vyžádaly, ten výbuch granátu, dokonce i mrtvé. Já to tady uvádím, protože to je ukázka toho, že současná ukrajinská vláda realizuje určité prvky minské dohody i za cenu, že musí čelit někdy dost tvrdé reakci určitých, ale podle mě dost extrémních sil, které jsou také součástí ukrajinské společnosti. Ale ona pokračuje tím směrem i za tu cenu.

A já si tady dovolím říci jednu věc, že se domnívám, že v této chvíli vidím jak na straně Petra Porošenka tak na straně Vladimíra Putina vlastně podobnou snahu vyhnout se eskalaci konfliktu v Doněcku a Luhansku, neboli na Donbase, a vymanit se z toho konfliktu. Já si myslím, že si mohu dovolit to tady říci. To vůbec neznamená, že nejsou obrovské problémy. Vy asi také, kdo se o to zajímáte, víte, že ty problémy se týkají právě statutu Doněcka a Luhanska a problému, který se týká možnosti a nemožnosti uspořádat volby, protože volby, které se chystají na Donbase, nejsou v souladu s ústavou, ale zároveň přijmout zákony ve Věrchovné radě, které by je umožňovaly v rámci ústavy. To je také velmi složitá věc pro současný ukrajinský parlament v Kyjevě. Takže tady je ta situace velmi vážná.

Já jsem četl názor Vladimira Putina. Nedávno, v úplně posledních dnech, se nechal slyšet, že pokud se nepodaří naplnit minské dohody do konce roku, tak že by se mělo jednat o prodloužení platnosti a té lhůty na naplnění minských dohod na dále, než je tento rok, nicméně zároveň ale v tom vyhlášení řekl, že priorita je to zvládnout do konce tohoto roku. Jenom to říkám proto, že si myslím, že naše pozice je jednoznačně, že bychom se měli snažit dodržet ten termín, a je to samozřejmě poměrně obtížný úkol pro současnou ukrajinskou vládu, ale bylo by velmi dobré, kdyby se to podařilo.

Domnívám se, že schválení asociační dohody, které je v této chvíli asi poměrně sledováno v České republice, v Poslanecké sněmovně by mohlo přispět k tomu, abychom dali najevo, že máme zájem na tom, aby se na Ukrajině rodilo řešení, které bude znamenat stabilizaci a konsolidaci situace a bude samozřejmě naprosto i v relaci podle mě s tím, k čemu spěly debaty dneska už v drtivé většina parlamentů států Evropské unie, které tu ratifikaci jednoznačně podpořily.

Já si eventuální detaily ponechám na to, kdyby byly dotazy, a tím bych ten úvod skončil a doufám, že rozprava bude konstruktivní. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji, jenom konstatuji, že pan ministr Mládek je z dnešního dne omluven z pracovních důvodů. Dříve než budeme pokračovat, dovolte mi, abych i vaším jménem přivítala na galerii pana velvyslance Ukrajiny Boryse Zajčuka, který je přítomen našemu jednání. (Potlesk vestoje.)

Vidím zde přihlášku s přednostním právem. Táži se, zda můžu pozvat zpravodaje, nebo je to k průběhu. Tak prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, paní a pánové, my jsme tady všichni, co jsme bedlivě poslouchali pana ministra Zaorálka, slyšeli slova, která se nám zdála docela nadějná, nicméně co známe realitu, tak jsem přesvědčen o tom, že ta nadějná slova, nebo že současná kyjevská reprezentace neskýtá příliš naději na to, že ta nadějná slova o reformách budou také naplněna.

Je to určitá nová situace, ono dodržování příměří od začátku září je, řekněme, zajímavou šancí, zajímavou možností, jak přece jenom se pokusit vybřednout, nicméně já si pamatuji, když se podepsala asociační dohoda, když Česká republika se připravovala na vstup do Evropské unie, a co potom následovalo. Nejsem skutečně přesvědčen o tom, že současná kyjevská reprezentace je schopna, anebo někdy i možná spíš ochotna cokoli z toho vážně doopravdy přijímat, nebo se tím aspoň zabývat.

My jako klub KSČM reflektujeme, že je určitý tlak na urychlenou ratifikaci, urychlené projednání dohody o přidružení v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, ale je na nás také zodpovědnost před našimi voliči, před občany, ale třeba také před evropskými institucemi, když alespoň někdo bude poukazovat na to, že není všechno tak růžové, jak se zdá, jeví, anebo třeba také vnucuje. My prostě potřebujeme mít naprosto jasno, potřebujeme sdělit také naše poznatky a názory, potřebujeme si v této souvislosti, řekněme, i ledasco vypovědět, proto v této chvíli žádám o přestávku na poradu klubu KSČM do 19.30 hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano. S přednostním právem pan poslanec Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Samozřejmě respektuji žádost pana předsedy klubu KSČM a opravdu zdržím jenom minutu. Já se vám jenom musím svěřit se svým pocitem hořkosti a pobavení zároveň, když pan předseda hovořil o tom, že rozumí tomu, že je tady určitý tlak.

Ten časový tlak je tady asi takový, že tady v té Poslanecké sněmovna smlouva k té ratifikaci leží už tři čtvrtě roku a tři čtvrtě roku nenašla vláda odvahu to předložit. Chci dnes poděkovat ministru zahraničí, že tu odvahu v sobě našel, ale říkat tomu časový tlak, to už je velký eufemismus. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá. Poprosím k mikrofonu pana poslance Kováčika. Prosím.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Budu konkrétnější. Za prvé tady leží mnoho věcí, návrhů zákonů, zejména i z pera pravicové opozice, déle než rok a nikoho to příliš nevzrušuje, takže bych v této chvíli to pominul. Ale o tom tlaku jsem hovořil zejména proto, že nebývá příliš mnoho materiálů, které se projednávají v Poslanecké sněmovně a ke kterým nás jako kluby osloví přímo pan premiér zvláštním dopisem. Z toho vyvozuji, že je určitý zájem, a já to beru jako určitý tlak na to, aby došlo, řekněme, k urychlenému projednání materie.

Nicméně trvám na tom, že jsem požádal o přestávku na poradu klubu, a pokud bude respektována, prosím klub KSČM, aby okamžitě po vyhlášení přestávky se sešel v prostorách klubu. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já samozřejmě akceptuji váš požadavek a přerušuji jednání do 19.30. Prosím zástupce politických klubů, abychom se v 18.20 sešli u pana předsedy, abychom se domluvili na dalším postupu. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno v 18.16 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.30 hodin.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Slovo má pan předseda klubu TOP 09.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Dámy a pánové, já se velmi omlouvám, opravdu to není obstrukce, ale během přestávky, kterou si vzal poslanecký klub KSČM, se sešli zástupci všech politických klubů u pana předsedy Hamáčka, aby domluvili scénář zítřejšího dne a následně jednání Poslanecké sněmovny ve dnech 29. až 31. října (září). Byl to velmi bolavý kompromis. Já jsem svolal poslanecký klub, abych dostal těžce vynadáno za to, jak jsem byl měkký, nicméně prostě byla to dohoda, kterou jsme byli připraveni držet. Po návratu sem na půdu Poslanecké sněmovny jsem se teď od jiných představitelů klubu ANO dozvěděl, že ta dohoda, která byla uzavřena, neplatí a že neplatí nic z toho, na čem jsme se dohodli, o čemž, jak jistě chápete, já musím poslanecký klub informovat, protože jsem ho před chvílí dezinformoval. Proto prosím o dvacetiminutovou přestávku a zapomeňte na to, že s vámi ještě udělám nějakou dohodu.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Sejdeme se v 19.51 hodin. Přerušuji jednání schůze.

 

(Jednání přerušeno v 19.32 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.51 hodin.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, prosím, zaujměte svá místa v sále, budeme pokračovat. Úvodní slovo pana ministra zahraničních věcí zaznělo. Usnesení zahraničního výboru a výboru pro evropské záležitosti vám byla doručena jako tisky 310/1 a /2.

Prosím nejprve tedy paní zpravodajku zahraničního výboru paní poslankyni Janu Fischerovou a po ní vystoupí paní poslankyně Kristýna Zelienková, která je zpravodajkou výboru pro evropské záležitosti. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Přeji vám všem příjemný večer. Jako zpravodajka tohoto tisku si dovolím vás jenom v kostce informovat o tom, co vlastně proběhlo, a bylo to už od 4. 9. roku 2014, kdy nám byla tato asociační dohoda předložena, podobně i Senátu. Takže je to více jak rok. První čtení proběhlo 10. 12. 2014, bylo to na 23. schůzi Poslanecké sněmovny a bylo celkem 23 příspěvků. Ale bylo to přerušeno následně. Potom 12. 2. 2015 bylo 34 příspěvků, bohužel opět první čtení bylo přerušeno, a pokračovalo se až 2. dubna 2015. Mezitím proběhl 1. dubna 2015... (krátká odmlka pro hluk v sále) ... v budově Poslanecké sněmovny seminář. Bylo to za účasti pana ministra zahraničí. Byla jsem tam, bylo tam řečeno hodně. Byla tam komentována aktuální situace na Ukrajině. A mezitím zase uběhla spousta času a 2. 4. tedy během prvního čtení, bylo to na 26. schůzi, kdy bylo 24 příspěvků, tak po prvním čtení byl přikázán sněmovní tisk 310 zahraničnímu výboru a výboru pro evropské záležitosti. 15. dubna proběhla diskuse na zahraničním výboru, celkem obsáhlá, ale bylo přijato usnesení. Podobně tak tomu bylo také 15. dubna na výboru pro evropské záležitosti. Byla dokonce zkrácena lhůta na 40 dní na projednávání a nyní se nám konečně dostává během této schůze jednání Poslanecké sněmovny opět tento tisk ve druhém čtení na pořad tohoto dne v 19.51 hodin.

Ještě zde zmíním, že jsme se vrátili na zahraničním výboru - bylo to 9. 6., byl to bod číslo 7, jednání k této smlouvě, kdy pan poslanec Leo Luzar načetl doprovodné usnesení k této asociační dohodě, ovšem poslanci nevyslovili souhlas, protože jednání proběhlo tak, že dva byli členové zahraničního výboru pro doprovodné usnesení pana poslance Luzara, šest proti a tři se zdrželi.

Chtěla jsem ještě referovat o současné situaci na Ukrajině, ale to už přede mnou pan ministr zahraničí toto detailně komentoval, takže k tomu se vracet nebudu. Spíše se vyjádřím ještě později, až bude tento tisk dnes projednáván, a přeji si, aby tato asociační dohoda dnes opravdu byla schválena, protože jsme společně, jak zde bylo řečeno, jedině s Belgií, s Řeckem a Kyprem posledními státy Evropské unie, které ještě neratifikovaly tuto asociační dohodu. Velice mě to mrzí a jako zpravodaj si přeji, aby to dnes co nejrychleji bylo odsouhlaseno. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím zpravodajku evropského výboru paní poslankyni Zelienkovou, aby se ujala slova a informovala nás o jednání výboru. Prosím.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Chtěla bych informovat Poslaneckou sněmovnu, že výbor pro evropské záležitosti schválil toto téma a jednomyslně doporučuje schválit ratifikaci asociační smlouvy s Ukrajinou.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Otevírám rozpravu. Ještě předtím, než přistoupíme k přihláškám, které jsou na tabuli, přednostní právo má pan místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip. Prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, pane ministře, paní a pánové, mám své vystoupení rozděleno do tří částí a ta jedna část směřuje k panu premiérovi, a proto pravděpodobně budu muset vyčkat, až přijde. Jinak ta první část se týká nás všech.

Dovolte mi, abych k tomuto bodu zahájil citací usnesení Evropského parlamentu číslo 26/99/2014 ze 16. dubna loňského roku. V bodě 31 Evropský parlament připomíná, že dohody o přidružení nejsou konečným cílem budování vztahů Evropské unie s Ukrajinou a zeměmi Východního partnerství. V této souvislosti zdůrazňuje, že podle článku 49 Smlouvy o Evropské unii mají Gruzie, Moldavsko a Ukrajina stejně jako kterýkoli jiný evropský stát evropskou perspektivu a mohou žádat o členství v Evropské unii, pokud dodržují zásady demokracie, zásady svobody, lidská práva a práva menšin a zajišťují i fungování právního státu.

To si myslím, že je věc, se kterou můžeme všichni souhlasit. Připomínám, že Česká republika, když po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky znovu požádala o asociační dohodu, začala plnit od samého počátku velmi vážně jednotlivé politiky. Není tomu tak ale na Ukrajině a jsem přesvědčen, že pokud má jakákoliv z členských zemí přistoupit k tomu, že bude souhlasit s asociační dohodou, má dbát také na to, jestli stát, který o tu asociační dohodu požádal, plní tyto podmínky, které jsem podle usnesení Evropského parlamentu přečetl.

Musím říct, a budu postupovat spíše od toho nejmladšího k tomu nejstaršímu, že se mi situace po Majdanu na Ukrajině nelíbí. Připomínám, že jsem byl dlouhá léta ve Skupině přátel Česká republika - Ukrajina, na Ukrajině mám řadu přátel. Mám tam kolegy z advokátní praxe, mám tam přátele, kteří pracují na vysokých školách, jsou výraznými podnikateli, ale jsou to i obyčejní lidé, kteří tam žijí. Mám tam samozřejmě i své přátele v partnerské Komunistické straně Ukrajiny.

Ale co mě zarazilo. V rozporu s tímto usnesením Evropského parlamentu se odehrály dvě věci v letošním létě. První věc je, že Komunistická strana Ukrajiny byla vyřazena v rozporu s tímto usnesením Evropského parlamentu z volebního boje, přestože je dále legitimní součástí politické scény. Ten proces, který je veden proti Komunistické straně Ukrajiny, neskončil. Řízení má probíhat ještě zítra. Nevíme, jestli ten soud proběhne, nebo neproběhne, a nebudu opakovat věci, které jsem říkal v prvním čtení.

Ale po té snaze omezit politickou demokracii na Ukrajině a znemožnit legální politické straně zúčastnit se voleb nastupuje ještě něco, co jsem opravdu nečekal. 20. srpna letošního roku Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny oficiálně zaregistrovalo nacistickou stranu UNA-UNZO. Nacistická strana se tím mohla a může zúčastnit nadcházejících voleb a ideologie nacismu získala oficiální status ideologie uznané a podporované ukrajinským státem.

Budu citovat z materiálů, které má tato strana. UNA-UNZO považuje národní sebeurčení a nastolení režimu ukrajinské národně sociální demokracie jako svoji nejvyšší povinnost, kterou vyjadřuje slovy: vlastní pravda, moc a vůle je ve vlastním domě. Ve svých aktivitách, jak je jasně uvedeno v programu strany, je UNA-UNZO vedena hesly Ukrajina pro Ukrajince, Ukrajina je nade vše. Tato hesla souzní s podobnými nacistickými a fašistickými hesly z časů Hitlera a Mussoliniho a jsou v rozporu nejen s mezinárodním paktem o občanských a politických právech a s evropskou úmluvou o politických právech, ale se samotnou ústavou Ukrajiny a podněcují společenskou nenávist, rozdělují lidi podle rasy, jazyka a na základě náboženství. Vyzývají k vytvoření nacistické diktatury na Ukrajině a likvidaci disidentů.

Současně po této registraci ale dál Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny jménem vedení státu a za podpory takzvaných důkazů bezpečnostní služby a úřadu hlavního prokurátora dále pracuje na zákazu komunistické strany, který nemůže projít, protože rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve všech soudech, které vedly komunistické strany, které jsou našimi partnery, vždy uspěly. Připomínám tomuto ctěnému sboru, že když se o to pokusila turecká vláda a zakázala komunistickou strany Turecka, Evropský soud pro lidská práva judikoval - mohu ten judikát přinést - že Turecko musí povolit činnost komunistické strany, a zadostiučinění, které Evropský soud pro lidská práva uložil zaplatit turecké komunistické straně, bylo více než 3,5 mil. eur.

Z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že současné vedení Ukrajiny, ač požádalo o asociační dohodu, je zásadně v rozporu se základními dokumenty Evropské unie a se samotným usnesením Evropského parlamentu, a to zejména v dodržování zásad demokracie, základních svobod, práv menšin a zajišťování fungování právního státu.

Abyste neřekli, že v této věci používám pouze argumenty, které mám od svých partnerů, tak se vám pokusím vysvětlit, jaký byl postup proti panu Sergeji Arbuzovovi. Dne 15. 3., tedy po Majdanu, bylo Radou Evropské unie vydáno rozhodnutí, na základě kterého se zmrazují veškeré finanční prostředky a hospodářské zdroje, které náleží osobám určeným jako osoby odpovědné za zneužití ukrajinských státních prostředků a za porušování práv na Ukrajině, jak jsou uvedeny v příloze rozhodnutí. Když se s tím pan Arbuzov seznámil, rozporoval toto rozhodnutí, protože se ocitl na tom seznamu, že tento seznam vytvořila ukrajinská strana, označila ho jako osobu, jež je na Ukrajině vyšetřována z důvodu účasti na trestných činech v souvislosti se zneužitím ukrajinských státních prostředků a nezákonným převodem do zahraničí. Klient s tím byl seznámen v okamžiku, kdy bylo o zápisu jeho osoby do seznamu rozhodováno ani bez zbytečného odkladu po přijetí prováděcího rozhodnutí a tento stav trvá do současnosti. Klient, tedy pan Arbuzov, se o přijatém rozhodnutí dozvěděl pouze neoficiálně z hromadných sdělovacích prostředků v průběhu dubna 2014. Ani mu nebylo známo, na základě jakých skutečností a důkazů Rada rozhodla o jeho zařazení na seznam.

V době po přijetí prováděcího rozhodnutí nebylo panu Arbuzovovi známo, že by proti jeho osobě bylo vedeno jakékoliv vyšetřování, vzneseno jakékoliv obvinění, ani že byl trestně stíhán, nebo dokonce odsouzen. 19. května, tedy měsíc poté, bylo generální prokuraturou Ukrajiny vydáno sdělení o podezření, ze kterého je zřejmé, že dne 7. 5. 2014 byl do jednotného rejstříku připraveného k vyšetřování zanesen údaj o zahájení vyšetřování klienta, tedy měsíc poté, co na Radu Evropské unie oznámila ukrajinská strana, tedy vedení po Majdanu, že má být zařazen na seznam. A teprve měsíc poté vydali rozhodnutí, že ho má někdo začít stíhat. V dokumentu nazvaném Sdělení o podezření se vytýká porušení § 68 a 71 zákona o Národní bance Ukrajiny.

22. května tedy na to pan Arbuzov podal žádost o přezkum prováděcího rozhodnutí v části týkající se umístění jeho na seznam. Rada potvrdila přijetí jeho žádosti dne 27. května loňského roku a do dnešního dne klient, tedy pan Arbuzov, na svůj podnět neobdržel žádné výsledky přezkumu. Dne 16. 6., tedy dva a půl měsíce poté, podal pan Arbuzov žalobu k tribunálu s návrhem na zrušení rozhodnutí o prováděcím rozhodnutí ve vztahu k jeho osobě.

S ohledem na tyto okolnosti a na rozhodnutí o realizaci prováděcího rozhodnutí došlo k porušení práv klienta zaručených podle článku 7 Listiny, respektování soukromého rodinného života, článku 17 Listiny, práva na vlastnictví, článku 48 listiny, presumpce neviny a práva obhajoby, článku 21 listiny, ochrana před diskriminací, článku 6 úmluvy, práva na spravedlivý proces a presumpce neviny, článku 8 úmluvy, právo na respektování soukromého rodinného života a článku 14 o zákazu diskriminace.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že pan Arbuzov byl zařazen na ten seznam Evropské unie o tři týdny dříve, než bylo zahájeno jakékoliv vyšetřování, o kterém by se vůbec mohl dozvědět, na Ukrajině. S ohledem na tento fakt je jasné, že zařazení na seznam je zcela nepodložené, neodůvodněné a že jde o libovůli nového vedení, které nastoupilo po Majdanu. Pan Arbuzov tedy nabyl přesvědčení, že jeho umístění na seznam bylo motivováno aktuální politickou realitou, ve které převažuje proud usilující o diskreditaci jakékoliv osoby ukrajinské vlády jako celku, aniž by bylo rozlišováno mezi jednotlivými členy vlády.

Mohl bych pokračovat, ale zastavím se u porušování práv na spravedlivý proces a práva na obhajobu, které je podle mého soudu jedním z předpokladů právního státu. Rada před přijetím takto významného opatření neověřila, resp. vůbec neopatřila žádné relevantní informace a podklady, ze kterých by bylo možné usuzovat na obvinění, které by bylo proti panu Arbuzovovi vzneseno, totiž účast na jakémkoliv trestném činu nebo zneužití ukrajinských státních prostředků. Dodnes tato věc není vyšetřena.

V tomto ohledu tedy musím říci, že jde o jasnou účelovost důvodu napadnutí pana Arbuzova a ukázku toho, že není zajištěno právo na spravedlivý proces, tedy právo, které souvisí s principy právního státu. Je evidentní, že tato věc nevzbuzuje ve mně důvěru, že by Ukrajina po své žádosti o asociační dohodu se chopila jednotlivých politik a začala podle asociační dohody alespoň vytvářet předpoklady k tomu, že bude fungovat jako právní stát.

A hovořím právě o panu Arbuzovovi, aby nebylo mi vyčítáno, že se zastávám pouze svých stranických kolegů. Pan Arbuzov nebyl členem komunistické strany, byl to šéf Národní banky, byl členem vlády, a protože se někomu nehodil, protože nebyl zamotán do žádných tam zřejmých korupčních skandálů, tak prostě musel odejít a byl vyšetřován.

Z tohoto důvodu musím říct, že Česká republika v minulosti udělila azyl několika členům bývalé ukrajinské vlády včetně bývalého ministra průmyslu a obchodu, včetně manžela bývalé premiérky a dalších. Mám tomu rozumět tak, že každý, kdo byl v těch vládách před nástupem současné vlády, by měl ztratit právo na azyl v České republice? To je vážný problém pro českou skutečnost. Já jsem přesvědčen, že pokud někdo požádá o asociační dohodu s Evropskou unií, měl by prokázat svými činy, nikoli slovy, že je ochoten ty principy, na kterých stojí současná Evropská unie, dodržovat a naplňovat je. Nikoli že od samého počátku té asociační dohody se postaví proti těmto zásadám, že je nebude dodržovat, a že naopak bude znemožňovat fungování normální politické scény. Že bude respektováno právo každého, rovné právo každého bez rozdílu na pohlaví, rasu, náboženství a politické přesvědčení. Je evidentní, že to se na Ukrajině neděje.

Vzhledem k tomu, že pan premiér se ještě nedostavil, nechám si druhou část svého vystoupení o otázce plnění té asociační dohody ze strany Ukrajiny až na jeho příchod. Zatím děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Také děkuji. A nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, před námi leží opravdu velice důležitá dohoda, asociační smlouva mezi Ukrajinou a Evropskou unií. O té se jednalo dlouhá léta. Pamatuji si, jak za bývalé vlády také byla potom uzavřena, a je načase, abychom ji konečně taky v této Sněmovně odsouhlasili. Už budíme ostudu po celé Evropě, poněvadž jako jediný stát nejsme schopni tuto dohodu konečně odhlasovat, což je pro Ukrajinu nesmírně důležité.

Ano, je pravda, že hospodářská situace na Ukrajině není dobrá a různé neduhy tam jsou. Nicméně provádět reformy a povznést hospodářství v zemi, která se nacházela po dlouhou dobu ve válce, je velice obtížné a samozřejmě to také vyčerpalo prostředky této země.

Zde bylo namítnuto - zákaz komunistické strany. Já nejsem toho názoru, že ty zákazy by měly býti, nicméně bych rád připomněl, že z vlády strany v Ukrajině byl shora nařízen hladomor a miliony Ukrajinců v 30. letech zahynuly hladem. Děti, ženy, muži, starci, všechno. Ten hladomor si nemůžeme ani představit, když se člověk na ta čísla podívá. A také kolik Ukrajinců v době vlády komunistické strany bylo popraveno, ať to bylo před válkou, za války a po válce. To všechno musíme brát na vědomí, chceme-li odsuzovat Ukrajince, že tady snad porušuji jistá pravidla. Jak říkám, já s tím nesouhlasím, nemá smysl zakazovat komunistickou stranu. Ale pochopitelné je po těchto zločinech, to ano, a to bych rád všem dneska připomněl. Kolik milionů, u nás to byly tisíce, na Ukrajině to byly miliony a miliony díky krutovládě komunistické strany, zahynulo.

Ale jdeme k dnešku. Ukrajina je evropská země, která je spojena s Evropou mnoha pouty. Nesmíme zapomenout, že zde v Praze na Slovanském ostrově při sjezdu v roce 1848 poprvé Ukrajinci vystoupili zase jako nezávislý národ. I to bych vám rád připomněl. Tady máme staré vztahy s Ukrajinou. Ukrajinci právem od nás očekávají, že budeme vstřícní, neboť pro ně je to přístup k evropskému trhu, pomoc ze strany Evropské unie, opravdu životní otázka. Mnohem víc, než to bylo pro nás v 90. letech, když jsme o to usilovali.

Já bych řekl, že je to otázka cti každého Čecha, aby dneska Ukrajině pomohl, byť kritika vlády, to bych mohl souhlasit v mnohém. Ano, je to ještě země, která bojuje o perfektní demokracii, bojuje o právní stát. Tam je mnoho neduhů. Také korupce je rozšířená, to ovšem bychom jim neměli tolik vyčítat, v tom jsme také mistři. Ale je pravda, že reformy začaly a mnohé se vylepšilo. A to v době, kdy sousední Rusko vedlo válku proti Ukrajině, obsadilo kus Ukrajiny a anektovalo Krym. To všechno si musíme uvědomit. Je to naší povinností, abychom této evropské zemi, nám spřízněné, přátelské, nesčetní Ukrajinci bydlí a pracují u nás a jsou bezvadní sousedé, abychom jim teď pomohli.

Asociační dohoda je opravdu nejdůležitější smlouva, kterou Ukrajina v posledních letech uzavřela. A vyjednali ji dobře. Už za staré vlády vyjednávali velice tvrdě pro Ukrajinu. Já si pamatuji, jak jsem ještě jezdil do Bruselu. Všichni si vážili ukrajinských vyjednavačů, že opravdu za svou zemi bojovali. Teď je na to, abychom také ze strany Evropské unie, tj. včetně ČR, splnili závazky, pomohli Ukrajině a konečně tuto asociační dohodu odsouhlasili. Neboť jak jsem již řekl na začátku, lidi, už jsme ostudní v Evropě, jak nejsme schopní tuto asociační dohodu spřátelené zemi, příbuzné zemi tady odhlasovat.

Děkuji mnohokrát. (Potlesk v části sálu.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní zde mám dvě faktické poznámky. Jednu pana poslance Komárka, který tu ale není, a potom pana poslance Mackovíka.

 

Poslanec Stanislav Mackovík: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já bych si dovolil zareagovat na proslov svého předřečníka, který se zde vyjadřoval o tom, kdo jaké škody kdy za jakého režimu napáchal. Pokud se bavíme o asociační dohodě s Ukrajinou, tak budeme hodnotit stávající stav, který na Ukrajině je. To znamená, že asociační dohoda, která je připravena, nerespektuje to, co Evropská unie vyžaduje na ostatních státech, které mají zájem asociační dohodu uzavřít. To znamená, Ukrajina v mnoha případech není tím ztělesněním toho, co Evropská unie chce, aby takový stát, který bude mít přístupovou nebo asociační dohodu, měl.

Ukrajina v současnosti je na tom tak, že 40 % Ukrajinců vyjadřuje podporu současnému ukrajinskému vedení. To jsou oficiální údaje z oficiálních ministerstev současné vládní garnitury na Ukrajině. Domnívám se, že tento stav je také důkazem toho, jak to v současnosti na Ukrajině funguje.

Jaceňuk v Berlíně nedávno prohlásil: My všichni si pamatujeme sovětský vpád na Ukrajinu a do Německa. Tomu je třeba zabránit. Pokud si pamatujeme my všichni, co tady sedíme, jaké byly dějiny ve 40. letech doopravdy, tak je jasné, že tohleto je prakticky jen fašistická lež. My vytváříme podmínky pro polofašistický režim, aby se stal součástí a přistoupil k Evropské unii. To je realita, protože na to je dostatek důkazů. Na Ukrajině oligarchové dále ovládají ekonomiku, dále se krade, dále je korupce hlavním pilířem získávání moci. Političtí vězni jsou součástí současného politického režimu, který na Ukrajině vládne. Proto se nedivím a jsem rád tomu, že tak dlouho se věnujeme této problematice, a není rozhodně ostudou, že se o tom bavíme déle než v jiných evropských státech, neboť Evropská unie má sama dost svých problémů, o kterých neví, jak si s nimi poradit. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: S další faktickou poznámkou vystoupí pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Možná to není faktická poznámka, možná je to jenom povzdech. Dámy a pánové, před zhruba 30 lety, to mně bylo zhruba 25, jsem měl všechny důvody domnívat se, že dožiji svůj život v koncentráku tak jako moji rodiče. A nevěřil jsem, že bych někdy mohl být občanem státu, který je plnoprávným členem Evropské unie. Když se to stalo, pokládal jsem to za zázrak a v podstatě to za zázrak pokládám dodnes. Ale ještě méně by pro mě bylo uvěřitelné si představit, že po těch 30 letech mi na půdě Poslanecké sněmovny bude říkat komunista, že on ví, co ta Evropská unie vyžaduje. To jsou ty paradoxy, jak by řekl Václav Havel.

Dovolím si odkázat na slova svého pana předsedy a všechny si vás dovoluji jménem klubu TOP 09 požádat, abychom podpořili asociační dohodu s Ukrajinou a pomohli tak spřátelené zemi tak, jako kdysi jiní pomáhali nám. Děkuji. (Potlesk z lavic TOP 09.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Faktická poznámka pana ministra a po něm pan předseda Kováčik, také faktická.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Jen si dovolím krátce zareagovat, protože si to možná někdo nebude pamatovat, co tady zaznělo, až bych to shrnoval na konci, tak si to dovolím říci stručně jenom na ty tři věci.

Tady zaznělo, že Ukrajina není ve stavu, ve kterém je možné zahajovat asociační dohodu. Já se domnívám, že není možné definovat nějaký stav, ve kterém je možné mluvit o asociační dohodě. Já jsem na začátku řekl, že se nejedná o členství a že si Evropa je naprosto vědoma toho, v jakém stavu se Ukrajina nachází. Z hlediska kvality zákonů, z hlediska dodržování principu demokratického režimu, z hlediska problémů, které jsou s korupcí a podobně. Dokonce to jsou první věci, které jsou upravovány právě v té asociační dohodě. Takže tady nejsou žádné iluze. Ale smysl té asociační dohody je, aby Ukrajina právě v těchto oblastech, ve kterých nikdo nepopírá, že ten stav není dobrý, aby se ta situace začala zlepšovat.

Pak bylo řečeno, že tady ta vláda není jako kdyby legitimní nebo že není dostatečně silná, protože má pouze 40procentní podporu. Tak nezlobte se, já v této chvíli v České republice představuji vládu, která má něco přes 40 procent podpory. Možná to někomu připadá málo, já si docela považuji téhle podpory, kterou pokládám stále za poměrně slušnou, protože v minulosti tak samozřejmá 40procentní podpora nebyla. A to, že 40 procent lidí podporuje v těch velmi těžkých podmínkách Ukrajiny tu vládu, to bych mohl stejně tak tvrdit, že je docela slušný výsledek na to, jaké jsou tam v současné době poměry.

A třetí argument, který tady zazněl. Tady bylo řečeno, že Ukrajina je polofašistický režim, a to si myslím, že je třeba jasně odmítnout. Strany, které bychom mohli nazvat strany, které jsou polofašistické nebo které koketují s těmito ideami, se účastnily voleb a v těch volbách prohrály. Skutečně strany, které si dovolily takto extremisticky vystupovat, byly poraženy. To se dá prostě doložit. Nepředstavují víc než dvě procenta.

Já jsem v ukrajinském parlamentu byl několikrát, jednal jsem s představiteli všech politických stran. (Předsedající upozorňuje, že se ministr přihlásil k faktické poznámce.) Takže já tvrdím, že tohle tvrzení je nepravdivé a je třeba ho odmítnout. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Kováčik a budeme pokračovat v rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Ještě jednou hezký dobrý večer. Rád bych k tomu, co tady pan kolega Kalousek na adresu komunistů a komunistické strany poznamenal, že komunisté ctí pravidla, komunisté ctí dohody, a chceme-li pravidla ctít a také prosazujeme, aby se ctila pravidla, tak o nich musíme něco vědět. Takže my ta pravidla, pane předsedo prostřednictvím pana předsedajícího, také známe. A zajisté budete se mnou souhlasit, že nejhorší, čeho bychom se kdykoliv mohli dopustit, je používání dvojího metru. A tady bohužel mám silný dojem, že dvojí metr používán je, a pan kolega Mackovík pouze upozornil na to, že není dobré dvojí metr používat a že by se to někdy mohlo vymstít. Děkuji. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Kováčikovi za dodržení času. Nyní v rozpravě pan předseda Fiala s přednostním právem. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Dobrý večer, dámy a pánové. Já tady s potěšením poslouchám slova pana ministra zahraničí Zaorálka, jak hájí asociační dohodu. A samozřejmě ono to vypadá, že jediní, kdo tomu brání, tak je Komunistická strana Čech a Moravy. Ale bohužel, to že jsme dnes tady, a to, že tak dlouho projednáváme asociační dohodu, je i výsledkem politiky vládní koalice.

Vláda si v červenci schválila novou strategii zahraniční politiky. Je zajímavé, že o Ukrajině a jejím strategickém významu pro Českou republiku se v ní mnoho nedočteme. Nicméně to jediné, co vládní strategie zmiňuje explicitně ve vztahu k Ukrajině, je právě podpora asociačních dohod a komplexních dohod o volném obchodu. Smlouva ale zbytečně leží v českém parlamentu i navzdory tomu, že Ukrajina je dlouholetou cílovou zemí české transformační politiky, navzdory tomu, že Východní partnerství je dlouholetou prioritou české diplomacie. Diplomacie, kterou dnes vede Česká strana sociálně demokratická. A je opravdu obtížné být na mezinárodním poli spolehlivým partnerem, když sociální demokracie, která má ministra zahraničí a spravuje tento resort, není schopna zajistit jednotnou podporu asociační dohodě pravděpodobně ani ve vlastním poslaneckém klubu a například ani nezajistí jednotnou podporu všech svých poslanců v Evropském parlamentu.

Je politováníhodné a je to i spoluodpovědnost sociální demokracie, že jsme dnes jednou z posledních zemí, která ještě smlouvu neschválila, tak jak to tady bylo zmíněno. Jsme v takovém společenství tradičních proponentů ruského vlivu v Evropě, jako je Řecko nebo Kypr. Dokončení ratifikace by bylo ale pro mezinárodní společenství dost důležitým signálem, že Ukrajina se neocitla v nějakém geopolitickém vakuu mimo jiné i proto, že realizace asociační dohody není v souladu s členstvím v ruském projektu Euroasijské unie. Smlouva samozřejmě může dlouhodobě přispět i ke zvýšení strategické hodnoty Ukrajiny, která byla zpochybněna dohodou západoevropských konsorcií s Gazpromem na zvýšení kapacity plynovodu Nord Stream.

Neschválení asociační dohody pro to, co jsem říkal, není tedy jenom parlamentní půtkou a naschválem KSČM, ale neschválení je taky jedním ze symptomů určitého posunu české zahraniční politiky směrem na východ a neschopnosti současné vlády vést českou diplomacii konzistentním způsobem a zajistit si pro to dostatek podpory ve vlastních řadách.

Dámy a pánové, já bych ještě rád připomenul některé věci, pro které je přijetí asociační dohody důležité, ale také tím vyvrátil některá tvrzení, která zde ze strany poslanců KSČM zazněla.

Jak už jsem říkal, neschválení asociační smlouvy je špatným signálem nejenom pro Ukrajinu, ale především je v rozporu se zájmy České republiky. Asociační dohoda sama o sobě není přece pro Ukrajinu zárukou provedení žádných zásadních sociálních a ekonomických reforem, reforem soudního nebo justičního systému a důsledných protikorupčních opatření. Není jejich zárukou, ale může být významným stabilizačním rámcem. Česká republika je země, kde dnes žije zhruba 150 tisíc občanů ukrajinské národnosti a v případě hospodářské, sociální a další nestability Ukrajiny bude právě Česká republika přirozeným cílem zvýšené migrace. Tento vývoj by významně prohloubil krizi způsobenou masivním uprchlickým přílivem z Blízkého východu a severní Afriky.

Ukrajina také dlouhodobě patří mezi prioritní země české exportní strategie. Asociační zóna vytváří komplexní volnou zónu obchodu - asociační dohoda, promiňte, už je večer - vytváří komplexní volnou zónu obchodu s Evropskou unií a je tím pádem podporou a ochranou našich investic a našeho exportu.

Kdybych to měl shrnout, tak asociační dohoda - a to už tu bylo aspoň naznačeno - v žádném případě neznamená členství Ukrajiny v Evropské unii, ale ani neplní za Ukrajinu žádné v uvozovkách domácí úkoly, které Ukrajina má. Každý rozumný člověk ví, že Ukrajinu v příštích letech čeká nelehká cesta reforem. Ty asociační dohoda sama o sobě nevyřeší. Pro ty reformy musí Ukrajina najít sílu a podporu především doma. Dohoda o přidružení ale může významně pomoci, může být jednou z motivací a může být jakousi pomocnou rukou, kterou podáváme.

Dámy a pánové, výsledek ukrajinského reformního procesu, jak se tady po tom volá, samozřejmě odsud zaručit nemůžeme, ale co můžeme, je přestat konečně házet Ukrajině klacky pod nohy. A kdo z vás nechce házet Ukrajině klacky pod nohy, chce jí dát šanci, tak dnes hlasujte pro asociační dohodu. (Ozývá se potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan předseda Petr Fiala. Pokračujeme v rozpravě. Řádně přihlášený pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. V úvodu svého vystoupení bych chtěl možná mírně poopravit věc, která tady zaznívá. V současné době není Ukrajina bez vazeb s Evropskou unií. To není bod nula a my podáváme tu ruku ukrajinskému lidu a říkáme - pojď k nám, chceme ti pomoci. Protože spolupráce Evropské unie s Ukrajinou byla založena již v roce 1998, kdy v dohodě o partnerství a spolupráci Evropa vyjádřila Ukrajině ten vstřícný krok a podala jí ruku. Opakuji, od roku 1998 mohla Ukrajina činit kroky, které by ji přiblížily Evropské unii a standardům, které my vyžadujeme a které asociační dohoda má v kodexu napsány.

Asociační dohoda, která v roce 2008 v Paříži byla navržena jako vhodný - a jak se píše, nová generace dohod - jako vhodný nástroj posunu Evropské unie víc na východ, proto se taky hovoří o Východním partnerství, umožní Evropské unii proniknout na trhy, které doposud, řekněme, byly v jiném geopolitickém zájmu. Hovořím tady samozřejmě v prvé řadě o Rusku.

V roce 2008 byla zahájena jednání mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Tady chci upozornit, že Ukrajina nezůstala úplně ekonomicky osamocena ani ve světě, protože v roce 2007 vstoupila do Světové obchodní organizace.

V té nové komplexní ambiciózní dohodě, jak se píše o těchto asociačních dohodách zvaných Východní partnerství, se píše: Včetně vytvoření prohloubené a komplexní zóny volného obchodu. Jde o konkrétní způsob využití dynamiky vztahů mezi Evropskou unií a Ukrajinou se zaměřením na podporu zásadních reforem oživení a růstu, správu věcí veřejných, odvětvovou spolupráci. Pro Ukrajinu představuje dohoda také program reforem založených na komplexním programu slaďování ukrajinské legislativy s normami Evropské unie, k nimž se mohou připojit všichni partneři Ukrajiny a na něž mohou rovněž zaměřit svou pomoc.

Tady upozorňuju na tu dynamiku vztahů, které bohužel Ukrajina dle mého názoru vůči Evropské unii neplní. A upozorňuju znovu na to datum 1998.

Exkurz do historie samozřejmě znamená také hovořit o tom, že tuto dohodu připravoval ještě zákonně zvolený prezident Janukovyč, kterému se vyčítá, že je přítel Ruska a že zrušení dohody má být chápáno jako krok Ruska. Tady si myslím, že to připravoval prezident, který Rusku asi fandil, když tam požádal o azyl. Je mylné právě z toho pohledu, že by ta dohoda původní v Rusku vadila. Určitě se na té přípravě také podílela a minimálně o ní byla informována od svého, jak se tady tvrdí, spolupracovníka.

Samozřejmě co došlo na tzv. Majdanu, tzn. když v roce 2013 vláda Ukrajiny - tady se píše ve Vilniusu - pozastavila proces ratifikace, pozastavila ten proces schválení, vyvolalo vlnu nepokojů. U nás se běžně hovoří, že Ukrajina povstala proti Janukovyčovi a svrhla ho. Já myslím, že za ty roky, co uplynuly, tady již známe dost argumentů o tom, že to, co proběhlo na Majdanu, nebyla revoluce. A jestli ji chce někdo srovnávat s rokem 1917 - tedy pardon se 17. listopadem (smích zprava), abych byl na domácí půdě a nemířil do té revoluce velké říjnové listopadové, jak tady úmyslně bylo řečeno, tak 17. listopad byl trošku o něčem jiném, než to, co proběhlo na Majdanu. A to si myslím, že tady nikdo nepopře. To, co vydáváme za celou ukrajinskou revoluci, byl opravdu ozbrojený boj. A dodnes Ukrajina dluží vysvětlení světu, kdo proti komu a jak bojoval, kdo první začal střílet, kdo vyzbrojoval oddíly a bojovníky, kteří tam bojovali.

Chci upozornit, jak hovoří Evropská komise - a to upozorňuji, před událostmi na Majdanu. Komise se domnívá, že bylo dosaženo cílů, které stanovila Rada ve směrnici pro jednání, a že návrh dohody pro Unii je přijatelný. Upozorňuji, že mezitím uplynulo už skoro deset let, sedm let. A nejsem si jist, jestli dneska by Unie, kdyby měla možnost znovu vyhodnotit tu přijatelnost, řekla totéž. Protože základní hodnotou té smlouvy je, že má posilovat spolupráci v oblasti práva, svobod, bezpečnosti s cílem upevňovat právní stát a úctu k lidským právům a základním svobodám, vytváří podmínky pro těsnější spolupráci i v dalších oblastech společného zájmu. Já si myslím, že známe dostatek argumentů k tomu, abychom o možnosti naplňování těchto slov na Ukrajině mohli vcelku oprávněně pochybovat.

Chci zdůraznit, že dohoda poskytuje zvláštní pozornost právnímu státu a posílení soudních orgánů a postupů. Toto jsou základy evropského práva. A pokud jakýkoli stát by chtěl k těmto právům přistoupit, měl by tak činit, a ne čekat na to, až to podepíše, a potom začnu teprve vyvíjet kroky, abych mohl být nazýván právním státem.

O to zajímavější by asi bylo, protože tato dohoda samozřejmě má i své prvky vyhodnocovací - dohoda obsahuje aktualizovaný institucionální rámec zahrnující spolupráci a fórum pro dialog od nejvyšší úrovně až po odborné podvýbory. Předpokládám, že Evropská unie má založeny tyto podvýbory, které vyhodnocují pravidelně fungování a přípravu komplexního státu, který žádá o asociaci. Tady bych se zeptal pana ministra, jaké jsou průběžné výstupy z těchto komisí výborů a podvýborů Evropské unie, které by měly sledovat stav přípravy Ukrajiny na asociační dohodu v průběhu její ratifikace.

Upozorňuji, že Evropská unie taky zřídí funkční nezávislý orgán pověřený kontrolou státní podpory. Já si myslím, že to, co probíhá momentálně na Ukrajině, dle mého názoru nemáme veškeré informace, které by nám Evropa měla, když jsme postaveni před to ratifikovat tuto dohodu, z vyhodnocení stávajícího průběhu dát k dispozici.

Samozřejmostí této dohody byla také dohoda, zvláštní ustanovení o transparentnosti a dialogu s občanskou společností. Já si myslím, že dialog s občanskou společností by měl probíhat napříč spektrem a že do občanské společnosti taky patří politické strany, patří tam různá hnutí, občané, kteří také mohou vyjadřovat názor, který se nelíbí vládní infrastruktuře a struktuře Ukrajiny. Hovořím o infrastruktuře zcela úmyslně, protože považuji Ukrajinu za vládu oligarchů ve své přesně řízené infrastruktuře, která s demokracií nemá nic moc společného.

Tady budou určitě zaznívat konkrétní připomínky, a proto se jim vyhnu. Dovolím si ocitovat některé údaje z preambule této smlouvy.

Jsou odhodlány navázat úzké a trvalé vztahy založené na společných hodnotách, kterými jsou dodržování demokratických zásad, právní stát, řád a správa věcí veřejných, lidská práva, základní svobody včetně práv osob náležejících k národnostním menšinám, zákaz diskriminace osob náležejících k menšinám a úcta k rozmanitosti a lidské důstojnosti, jakož i oddanost zásadám tržního hospodářství, což Ukrajině usnadní účast na evropských politikách.

Každé toto slovo z té věty bych byl tady schopen vyvrátit, i to tržní hospodářství, které je založeno na volné soutěži, a ne na oligarchických domluvách. Nehovořím už o lidské důstojnosti nebo menšinách. Osobně bych na Ukrajině nechtěl být homosexuálem. Toto veřejné prohlášení by na Ukrajině způsobilo asi mé lynčování. Nechtěl bych také být příslušníkem menšiny ať již ruské, ať již maďarské, moldavské, z okolních států, běloruské, protože menšiny jsou na Ukrajině státně utlačovány a je jim upírána možnost fungovat. Tady by k tomu mohli hovořit volyňští Češi. Mimo jiné poslední informace hovoří o pětinásobném zvýšení žádostí o navrácení do České republiky. I když zpočátku česká vláda prostřednictvím svého velvyslance toto popírala a tvrdila, že takovéto věci na Ukrajině neeviduje a že se jedná o jednotlivce, poslední informace ji donutily opravit svoje mínění.

Další bod v preambuli hovoří o tom, že jsou odhodláni opětovně stvrdit své závazky, bojovat proti šíření zbraní hromadného ničení, jejich nosičů, spolupracovat při odzbrojování a kontrole zbraní. Ukrajina se stala snad jedním z největších vývozců svého zbrojního artiklu a teď za to potřebuje peníze. Průmysl nefunguje a Ukrajina velice masivně zásobuje svými zbraněmi celý světový trh obchodu se zbraněmi, proto se jí také nedostává zbraní na domácím trhu. A důsledkem toho jsou také žádosti Ukrajiny o podporu dodávky zbraní.

Přesvědčení o potřebě Ukrajiny realizovat politické, sociální, hospodářské, právní a institucionální reformy nezbytné k účinnému provádění této dohody a odhodlání rozhodným způsobem tyto reformy na Ukrajině podpořit. Musím si říct, jestli je opravdu Evropská unie přesvědčena, že je schopna svým působením na Ukrajině tyto hodnoty podepsáním této dohody naplnit.

Nové hospodářské vztahy mezi stranami, zejména rozvoj obchodu, investic, jakož i podpora hospodářské soutěže - to jsou rozhodující faktory této smlouvy. Poslední hospodářské výsledky hovoří v prognóze: propad ukrajinské ekonomiky o 13,5 %. Paradoxně prognostici hovoří, že v roce 2016, čili příští rok by měl být růst 2,5. To považuji za dost výrazný zázrak, pokud se to prognostikům splní.

Energetická bezpečnost je jeden z dalších bodů, které stojí před Evropskou unií. Z tohoto pohledu upozorňuji na problém toho, že Ukrajina je jaderná. Ukrajina má jaderné elektrárny. Ukrajina má možnosti fungovat energeticky na docela vyspělé úrovni. Bohužel stav, který momentálně na Ukrajině je, bezpečnost docela silně potlačuje a bude dost velkým nákladem Evropské unie dostat energetiku Ukrajiny na standardy evropské úrovně, protože toto přímo může ohrozit energetiku České republiky. V České republice teď probíhá snaha před veřejností obhájit atomovou budoucnost České republiky. Nehovoří o Rakousku a dalších severských státech. I to Německo omezilo výrobu jaderných elektráren. Jestli do toho vstoupí Ukrajina se svojí jedinou možností fungovat přes jadernou energetiku, ale svými bezpečnostními předpisy, které neodpovídají evropským standardům, bude dost velký problém i pro Českou republiku říkat, že evropská energetická koncepce a evropské jádro je bezpečné, považujeme-li Ukrajinu za blízký stát, v budoucnosti stát Evropské unie.

Dovolím si hovořit o cílech politického dialogu vyplývajících z této dohody. Strany budou dále rozvíjet, posilovat vzájemný politický dialog ve všech oblastech společného zájmu. To napomůže postupnému sbližování v otázkách zahraniční bezpečnostní politiky. Tady si dovolím poznamenat, že ukrajinská strana zcela prakticky poukázala na to, jak míní politický dialog v praxi, když zakázala vstup na své území jednomu z našich senátorů, který se přišel osobně podívat, jak funguje demokracie při volbách na Ukrajině. To dle mého názoru nesvědčí o politickém dialogu.

Posilovat spolupráci a dialog mezi stranami v oblasti mezinárodní bezpečnosti, řízení krizí zejména za účelem zvládání globálních a regionálních výzev a klíčových hrozeb. Na Ukrajině je klíčová hrozba, regionální hrozba. To všichni sledujeme a víme, ale také vnímáme, jak Ukrajina informuje o tom, co se v oblasti bojů děje, jak funguje. Dle mého názoru rozporuplné informace, které Evropa má, které Evropa dostává z Ukrajiny, vůbec nesvědčí o tom, že Ukrajina myslí vážně posilování spolupráce a dialogu v této oblasti, aby Evropu, svého partnera, informovala o tom, jaký je skutečný a reálný stav na Ukrajině při plném a včasném využití všech diplomatických a vojenských kontaktů mezi stranami včetně vhodných kontaktů na třetí země v rámci OBSE. Tady poukazuji zrovna na případ našeho diplomata, člověka ze Senátu, který měl diplomatické oprávnění a byl označen za personu non grata a je na černé listině Ukrajiny, aby se nemohl, nevím jak to nazvat, vrátit na Ukrajinu asi jako pozorovatel. Možná kdybychom ho tam poslali oficiálně. Opravdu nevím.

Další věc, která z tohoto pohledu je, a hovořím o informovanosti Evropy, je to, co zveřejňují naše média. A myslím si, že náš mediální trh již dávno není mediální trh, který by mohl být označován za - levicový? Asi ano. Dle mého názoru vlastnické změny a struktury v médiích již dávno hovoří o tom, že do levice je hodně daleko a spíše hájí zájmy pravice a zájmy, použiji-li výraz oligarchů, hovořil jsme o nich v Ukrajině. Ten problém asi bude i u nás. Uveřejňují to, že ruští vyšetřovatelé tvrdí něco o panu premiérovi Ukrajiny a o jeho vojenské historii. Také by stálo za to zjistit, jak vypadá struktura vlády, jací lidé v té vládě jsou a jakou mají historii, jestli skýtají záruky toho, že stávající vláda Ukrajiny, nechci se dotknout krajinského lidu, pevně věřím, že jsou to velice slušní a pracovití lidé, skýtá záruky toho, že bude fungovat.

Evropská unie má také nějakou bezpečnostní strategii a standard. Evropská unie se snaží nastolovat mír a bojuje za ten mír. A my chceme asociovat zemi, která tvrdí a má svoji novou vojenskou doktrínu, že hlavní nepřítel je Rusko. Evropa nemá prohlášení tohoto typu, ve kterém by vyznačovala nějakou přímou zemi, že je její nepřítel. Asociováním s touto zemí, to znamená Ukrajinou, by Evropa také na sebe mohla toto převzít a říci, že pro Evropu, protože máme asociovanou zemi, by mělo být Rusko nepřítelem. A to považuji také za dost velkou historickou chybu, zvlášť v 70. výročí osvobození naší republiky.

Já si myslím, že jsem již dost informoval ctihodnou Poslaneckou sněmovnu o tom, že tato asociační dohoda je pouze určitý pokus Evropské unie se více ekonomicky prosadit na východní trhy, a řeknu to otevřeně, možná potrápit trošku Rusko. Upozorňuji, že tato dohoda má 3 426 stran českého textu. Tato dohoda, nevím, kdo z vás ji četl, předpokládám, že pan ministr asi, možná kolegové zahraničního výboru, se dotýká podstatně více oblastí, a třeba docela zajímavá je i pasáž věnovaná automobilismu a dovozu automobilů v rámci ochranářského trhu. My jako ekonomika, která z větší části je závislá na výrobě automobilů a jejich exportu, bychom si se zájmem měli přečíst, jak dalece nám tato asociační dohoda umožní, nebo spíše neumožní exportovat do Ukrajiny a jak dalece to pomůže našemu průmyslu.

S dovolením nyní již skončím, umožním dalším vystoupit a případně se přihlásím do další diskuse. Děkuji za slovo. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leo Luzarovi a nyní podle pořadí pan poslanec Jiří Valenta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Valenta: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, Ukrajina je krásná země, mnoho Ukrajinců také osobně znám a jsou i mými přáteli. Ukrajina je ale také jedním z největších evropských států, a tedy logicky i velkým a nenasyceným trhem, který může a také chce získat Evropská unie pro ekonomiky svých zemí. Jistě, důležitým z řady prostředků vedoucích k napojení se na tyto trhy by se mělo stát také přijetí asociační smlouvy České republiky a Ukrajiny. Úsilí je to pozoruhodné, nikoliv však podle mého názoru v tuto chvíli zcela vhodné a aktuální. Ten pravý okamžik k takovémuto do budoucna jistě výhodnému prolnutí bohužel zatím nenastal. V tomto ohledu se zcela neztotožňuji s panem ministrem Zaorálkem. Ono o ten okamžik opravdu velice jde. O ten pravý okamžik.

Nyní mi v krátkosti dovolte osvětlit proč. Začnu trošku obšírněji, ale nemusíte mít obavu, že bych mluvil zbytečně, dlouze a tzv. mimo mísu.

Dámy a pánové, nejedná se totiž pouze a jen o hospodářský trh zvoucí zbožím přetékající Evropu na tímto způsobem nenasycenou Ukrajinu, ale o nutný respekt k dnešní geopolitické situaci. Začnu takto: Již Bismarck svého času řekl, že Rusko může být velmocí, a to pouze s Ukrajinou. A možná i proto Evropa, zastupovaná a hájená především Evropskou unií, se nyní snaží definitivně zbavit strachu z velmocenského postavení Ruska. Tento strach je nejen umně přiživovaný, ale zejména silně podporovaný podvratnými aktivitami Spojených států, které nechtějí za žádnou cenu připustit obraz přirozeného sepětí Ruska s Ukrajinou. Proč ale nyní zdůrazňuji to slovo "přirozeného"? No proto třeba, že se k ruské národnosti hlásí na Ukrajině 8,5 milionu lidí, což tvoří skoro 18 % celkové populace Ukrajiny.

Zmíněné rozkladné aktivity by však mohlo brzy následovat vojenské napadení samotné Ruské federace, a to třeba i jaderným způsobem, jak máme tu čest občas také od některých našich militantů slýchávat. A na to buďme prosím opatrní. A hodně. V takovémto konfliktu by skoro jistě nebylo vítěze. Doby, kdy se bojovalo pouze meči, jsou nenávratně pryč.

Tomuto možná úmyslně nadsazenému katastrofickému scénáři věřit ale zcela jistě lze, neboť náš transatlantický vzor a spojenec v jedné osobě prokázal v posledních desetiletích, že se na této planetě cítí neomezeným pánem. Krutý boj o zdroje a teritoria spojený s genocidou místního obyvatelstva, vše sice prováděné novým a sofistikovaným způsobem, za pokrytí symbiotickými médii, ale jinak vše jakoby vystřižené či okopírované z dob dobývání jejich vlastního kontinentu. Vždyť přece i velice frekventovaný problém dnešních měsíců, týdnů a dní - migrace - je také jedním z důsledků aplikace novodobé velkopanské politiky na naší planetě.

Co lze nyní ale říci k tomu, co detailně popisuje například Petr Hájek a co přirozeně také všichni víme, že NATO provedlo v nedávné době na hranicích Ruska zdánlivě nenápadnou vojenskou operaci, vojenské cvičení, chcete-li, s názvem Atlantické odhodlání. Americké jednotky, které se jí zúčastnily, vjely zakrátko poté na naše území. Operace, z níž se vracely do Německa, se prý pozoruhodně podobala jistému plánu uskutečňovanému v roce 1941, začala přesunem dodatečně vyžádaných amerických vojenských sil do oblasti Baltského moře. Pod záminkou ochrany východní Evropy od "ruské agrese" se více než sto tanků Abrams a BTR Bradley přehnalo přes Lotyšsko. A toto Hájkovo podobenství, byť si každý z vás o něm může myslet cokoli, není zase až tak rozhodně od věci a není v naší společnosti zcela odmítané. V únoru byla podobná motorizovaná vojenská jednotka zase nasazena na podporu Estonska ve městě Narva. Americké vlajky na tancích se třepotaly pouhých 300 metrů od hranice s Ruskem, tedy zcela jasná vojenská provokace.

Ale nechci až tolik odbočovat od dnešního tématu, kterým je asociační smlouva s Ukrajinou, i když můj předchozí komentář potvrzuje, že oba aspekty, tedy podpis této asociační smlouvy a antiruské demagogické šílenství, spolu poměrně úzce geopoliticky souvisejí.

Dovolil bych si v tomto kontextu ještě zdůraznit, že jsem přesvědčen, a každý to může také registrovat, jestli sám chce, jak se jestřábí křídlo Evropské unie prolínající se všemi členskými zeměmi, Českou republiku nevyjímaje, snaží v každém momentu své činnosti poškozovat Rusko a nasazovat mu všude a ve všem pomyslnou psí hlavu. V takto nastaveném klimatu lze potom velice snadno přehlédnout, že současná politická reprezentace Ukrajiny vede svoji zemi nejen k hospodářskému úpadku, ale bohužel ji orientuje a přibližuje stále blíže k mnohem bolestivější občanské konfrontaci, než tam vidíme v současných dnech.

Jak jsem již předeslal v úvodu, Ukrajinu a její obyvatelstvo plně respektuji, respektuji také svobodnou vůli jejích občanů, ale s lítostí musím bohužel konstatovat, že v tomto smyslu není současný politický režim na Ukrajině pro mě zcela demokratický, tedy takový, který by umožňoval využívat prvky občanské svobody všem občanům či občanským skupinám, a dokonce už, kdybych měl volit mezi označením režim demokratický a režim s profašistickými prvky, a to už zde také padlo, tak osobně bych se klonil spíše k té druhé verzi. Společnost, kde mj. dochází k oficiálnímu zákazu demokratických politických stran, lynčování či skandalizování jejich představitelů a členů, v některých případech dokonce i poslanců, nemůže být prozatím součástí vyspělé evropské kultury, za kterou se všichni snažíme Evropskou unii, v tomto případě asociační smlouvy, ale především Českou republiku, považovat. Stovky našich krajanů, kteří se v posledních dnech chtějí vrátit z Ukrajiny, mé přesvědčení ještě potvrzují.

Na samotný závěr mého příspěvku mi dovolte ještě jeden čistě osobní vzkaz, a to politické reprezentaci Ukrajiny, který zní: Prozatím bohužel ode mě nikoliv, ale věřím, že na deficitu demokracie při vedení vaší krásné země určitě ještě zapracujete. Potom rád zvednu kdykoliv pro vaši zemi v běžícím procesu evropské integrace ruku. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jiřímu Valentovi. S faktickou poznámkou se přihlásil Pavel Kováčik. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, páni ministři, paní a pánové, vidím, že ne úplně je věnována pozornost projevům, které zde zaznívají, a myslím si, že je to škoda, protože to téma je skutečně nad jiné závažné. Proto v této chvíli mi dovolte přednést procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu, a to do 6. října 14. hodiny tohoto roku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. O vašem návrhu dám hlasovat bez rozpravy. Odhlásím vás, požádám vás o novou registraci, prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Jakmile se ustálí počet přítomných, dám o návrhu hlasovat. Zagonguji, aby nikdo neříkal, že jsem ho nevyzval k hlasování. (Ruch v sále.)

 

Budeme hlasovat o návrhu Pavla Kováčika na přerušení projednávání tohoto bodu do 6. října.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 96 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 96, z přítomných 128 pro 29, proti 96. Návrh nebyl přijat, budeme pokračovat.

 

Slovo má pan poslanec René Číp, který je řádně přihlášen do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec René Číp: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. (Poslanec se odmlčel pro velký hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Požádám sněmovnu o klid. Pokud jste se rozhodli, že chcete pokračovat v této diskuzi, nevyhověli jste návrhu na přerušení, prosím, uklidněte se a vyslechněte projevy jednotlivých řečníků k tomuto bodu. Kdo chce diskutovat o něčem jiném, prosím v předsálí. Děkuji. Pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec René Číp: Taky děkuji. Již poněkolikáté vystupuji k ratifikaci smlouvy mezi Evropskou unií a Ukrajinou. Opakovaně jsem upozorňoval na různá úskalí, která nám tato ratifikace přináší. Přesto jsme se dnes dostali do závěrečné fáze projednávání této mezinárodní smlouvy. Proto se dnes ještě jednou pokusím shrnout všechny své pohnutky, proč se domnívám, že není v našem zájmu tuto smlouvu v současné době schvalovat.

Dovolte, abych v úvodu krátce shrnul vývoj na Ukrajině od rozpadu Sovětského svazu.

V roce 1990 vyhlásila Rada Ukrajiny suverenitu země, nezávislost pak byla oficiálně vyhlášena 24. srpna 1991 při rozpadu Sovětského svazu. Prohlášení nezávislosti bylo potvrzeno referendem o nezávislosti Ukrajiny téhož roku za podpory 90 procent voličů. Přechod k tržní ekonomice, který nebyl doprovázen cílevědomou kontrolou hospodářských subjektů, rozklad plánovaného hospodářství a především neschopnost politiků provést skutečné ekonomické a politické reformy, to všechno vedlo v 90. letech k propadu, a dokonce agónii ekonomiky, která se začala vzpamatovávat až okolo roku 2000.

Prvním prezidentem byl tehdy Leonid Kravčuk, jehož v roce 1994 vystřídal bývalý premiér Leonid Kučma. V roce 1996 byla schválena nová ústava s poloprezidentským systémem. Kučmova politická orientace byla převážně proruská, avšak v této otázce nebyl dlouho zásadový. Po prezidentských volbách na konci roku 2004 proběhla v zemi neozbrojená Oranžová revoluce, vyvolaná nesouhlasem části veřejnosti s vítězstvím proruského kandidáta, premiéra Viktora Janukovyče. Janukovyč byl nařčen z volebních manipulací a Nejvyšší soud Ukrajiny nařídil výsledky voleb anulovat. V opakovaných volbách vyhrál jeho prozápadní oponent Viktor Juščenko. Oranžová revoluce poukázala na velmi křehké spojení proevropské západní a proruské východní části země.

Po politické krizi v dubnu 2007, kdy prezident Juščenko rozpustil parlament, vyhlásil předčasné volby a pokusil se převzít kontrolu nad jednotkami Ministerstva vnitra, se v květnu situace opět uklidnila. Předčasné volby byly uskutečněny 30. září 2007. Největší počet hlasů v nich získala Janukovyčova Strana regionů, těsně za ní se umístil Blok Julije Tymošenkové. Po dlouhém vyjednávání byla 18. prosince zvolena premiérkou Julija Tymošenková, jejíž blok utvořil koalici s Juščenkovou Naší Ukrajinou. V parlamentu však měl jen těsnou většinu, která se rozpadla 6. června 2008, kdy z koalice vystoupili dva poslanci. Vláda Julije Tymošenkové pak definitivně padla 16. září 2008. To spustilo novou politickou krizi, kterou premiérka Tymošenková prohlásila za překonanou počátkem prosince 2008, kdy byla za pomoci bloku Volodymyra Lytvyna obnovena koalice BJuT a Naší Ukrajiny, přestože část Juščenkovy Naší Ukrajiny považovala smlouvu za neplatnou.

V roce 2010 vyhrál prezidentské volby, tentokrát i podle oponentů právoplatně, Viktor Janukovyč s 48 % hlasů. Strana regionů tak získala nejen křeslo premiéra a předsedy jednokomorového parlamentu, ale i post prezidenta. Přestože se Janukovič prezentoval jako silně proruský kandidát, nakonec dokázal Ukrajinu přiblížit k Evropské unii, neboť již v polovině roku 2013 se zdálo, že Ukrajina směřuje k podepsání asociační dohody s EU. Byla naděje, že by se Ukrajina tím výrazně přiblížila k budoucímu členství v této organizaci, ale zároveň by se se svými tehdy ještě dobrými vztahy s Ruskem mohla stát i jakýmsi mostem mezi Východem a Západem. Vše se ale změnilo po rozhodnutí demokraticky zvoleného prezidenta Janukovyče a potažmo i ukrajinské vlády, která jen několik dní před připravovaným summitem Východního partnerství ve Vilniusu pozastavila 21. listopadu 2013 s ohledem k obtížné finanční situaci země přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, neboť Janukovyč označil tuto dohodu za zatím nevýhodnou pro Ukrajinu.

Pouhý den poté, v pátek 22. listopadu 2013, zaplavila Kyjev a západní část Ukrajiny vlna demonstrací. Před Vánocemi 2013 se na největší manifestaci na hlavním kyjevském náměstí sešlo až 200 tisíc lidí a série protestů, která je známá pod názvem Euromajdan, se přenesla i do některých dalších ukrajinských měst. Uvědomíme-li si, že Ukrajina má kolem 43 milionů obyvatel, jednalo se skutečně o hrstku lidí. V prosinci 2013 odmítla Evropská komise, což je exekutivní orgán EU, poskytnout Ukrajině několikamiliardový balík pomoci výměnou za podpis asociační dohody. Dnes už to zřejmě pro Evropskou unii není takový problém a Ukrajinu by dotovala.

V lednu 2014 začala situace eskalovat poté, co povstalci použili střelné zbraně proti pořádkovým složkám a na ulicích se objevili první mrtví. Od 18. února 2014 již nepokoje přerostly v ozbrojené střety a prezident Janukovyč uprchl po nezdařeném vyjednávání s opozicí - zde je třeba zdůraznit navzdory účasti ministrů zahraničí Německa a Francie - a po dalších dramatických událostech dne 22. února ze země.

V reakci na události demonstrovali proruští aktivisté na podporu Janukovyče na východě a jihu země, takzvaném Antimajdanu. V Doněcku se koncem února za tímto účelem sešlo několik desítek tisíc lidí a doposud autonomní Krym usiloval o úplné odtržení od Ukrajiny. 16. března 2014 se konalo referendum o samostatnosti Krymu a následném připojení k Ruské federaci.

Toto referendum na Krymu bylo vyhlášeno v souladu s platnou ústavou Ukrajiny, která toto umožňovala. V tomto referendu se voliči absolutní většinou rozhodli pro nezávislost na Ukrajině. Krymský parlament proto 17. března 2014 vyhlásil nezávislý svrchovaný stát s názvem Republika Krym, který okamžitě poté požádal o vstup do Ruské federace jako její nový subjekt.

Dne 25. května se na Ukrajině uskutečnily prezidentské volby. Nekonaly se však na celém jejím území. Vítězem se stal oligarcha Petro Porošenko. Proruské nepokoje na východní Ukrajině, které vypukly po svržení prezidenta Janukovyče, se vystupňovaly v ozbrojený konflikt mezi Ukrajinskou vládou a silami v Doněcké a Luhanské lidové republice. Kvůli bojovým operacím uprchlo z východní Ukrajiny do Ruska jen do 5. srpna 2014 více než 730 tisíc lidí.

Došlo také na zákaz Komunistické strany Ukrajiny. Tento zákaz je však protiústavní, neboť o zákazu stranu rozhodl svým výnosem ministr spravedlnosti, který k tomu není oprávněn. Komunistická strana Ukrajiny dále funguje a připravuje se k volbám. Navíc tady jde o jasnou paralelu s podobným vývojem jako v Německu po nástupu Adolfa Hitlera k moci. Tam také zakázali komunisty po požáru v Reichstagu. Fašizující ideje jsou velmi podobné a nezměnily své způsoby ani po 80 letech. Příkladem toho může být tzv. humanitární upalování v Oděse, což je považováno za oxymóron, stejně například jako humanitární bombardování Jugoslávie.

A v tomto chronologickém výčtu bych mohl pokračovat dále a dále. Domnívám se však, že se mi již podařilo v krátkosti shrnout, jaká byla a je situace na Ukrajině po rozpadu Sovětského svazu. Jedním slovem by se dala nazvat jako extrémně nestabilní či nestálá.

Vrátíme-li se k vývoji ekonomiky na Ukrajině po získání nezávislosti, musíme opětovně konstatovat, že její dnešní HDP jako snad jediné ze zemí bývalého východního bloku dnes nedosahuje ani čísel z doby před rozpadem Sovětského svazu a očekává se další propad. A to i přes fakt, že Ukrajina nikdy nemusela platit za důležité suroviny, jako je ropa a plyn, tržní cenu, ale měla s Ruskem dohodnuty výhodnější podmínky. A to nehovořím o tom, že Ukrajina mnohdy tyto podmínky nedodržovala a své závazky sice uznávala, ale nehradila. Dle nejnovějších údajů prohloubila ukrajinská ekonomika svůj propad v 1. kvartále letošního roku na 17,6 % z 15 % v předchozím kvartále. Celkový pokles v letošním roce se dle MMF odhaduje na 5,5 %. Žádné pozitivní zprávy tedy.

Ukrajina už v březnu dostala od Mezinárodního měnového fondu prvních 5 mld. dolarů, čili asi 12 mld. korun. Během čtyř let to má být 17,5 mld. dolarů a celková pomoc včetně úspor z restrukturalizace ukrajinského dluhu má být 40 mld. dolarů. V důvodové zprávě asociační dohody s Ukrajinou lze zjistit, že implementace bude stát Ukrajinu dalších 104 mld. dolarů, které Ukrajina nemá, a není jasné, odkud je chce vzít.

Co se krymského problému a dodržování ústavy týče, je nutné opět připomenout, že když v roce 1992 vyhlásila Ukrajina nezávislost, bylo v prohlášení konstatováno, že Ukrajina bude navždy neutrální stát. Toto bylo implementováno v roce 1996 do ukrajinské ústavy. Takže v roce 1994, když byly Ukrajině garantovány její hranice, byly garantovány neutrální Ukrajině, ovšem Ukrajina když v roce 2008 začala v rozporu s ústavou hovořit o vstupu do NATO, jednala naprosto v rozporu s ústavou, a z ústavy se stal tudíž irelevantní dokument. Toto lze označit za naprostou ignoraci práva, neboť na jedné straně vlastní ústavu sám popírám a ohýbám a na straně druhé vyžaduji, aby druzí sami podle platné ústavy a možností, které dává, nejednali a toto právo jim upírám.

O své právo na autonomii se začali hlásit také zakarpatští Rusíni - oblast, která byla mezi světovými válkami součástí Československa a k Ukrajinské SSR byla připojena po konci té druhé. Rusíni se ve svých požadavcích odvolávají na referendum z roku 1991, v němž se velká většina obyvatel Zakarpatska vyslovila pro autonomní status. Ten ale Kyjev Zakarpatsku nikdy nepřiznal. Letos v dubnu vytvořili na západě Ukrajiny představitelé národnostních menšin - Rusínů, Maďarů a Rumunů - Shromáždění zakarpatských národností, které má sjednotit snahu o prosazení jejich menšinových práv. Organizace údajně sdružuje na milion obyvatel ukrajinské zakarpatské oblasti, tedy asi 90 % lidí, kteří v nejzápadnější části země žijí.

Co se posledního vývoje samotného konfliktu na východě Ukrajiny týče, aktuálně se konstatuje, že vyhnal do zahraničí 879 tisíc lidí, jak tvrdí OSN. Další 1,3 milionu lidí, kteří byli nuceni opustit své domovy, jsou uprchlíky ve vlastní zemi. Podle odhadů OSN potřebuje zhruba 5 milionů lidí na Ukrajině humanitární pomoc.

Ve čtvrtek dne 4. 6. tohoto roku ukrajinský prezident Petro Porošenko v parlamentním projevu varoval před rozsáhlou invazí. Přiznal, že k odražení poslední ofenzívy separatistů u Marinky ukrajinská armáda nasadila těžké zbraně. Ty přitom měly být podle minských dohod již staženy od linie příměří. Použity měly být údajně houfnice ráže 122 a 152 mm.

Do toho všeho se z Ukrajiny dozvídáme informaci o tom, že gubernátorem ukrajinské Oděsy se stal bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, politik, který je nyní ve vlastní vlasti stíhán za zneužití pravomoci a žije tak v exilu. Podráždění na překvapivé rozhodnutí Kyjeva zavládlo i v Tbilisi. Současný gruzínský prezident Georgi Margvelašvili předchůdce odsoudil za to, že přijal ukrajinské občanství, čímž se podle něj vzdává gruzínského. Podle ukrajinských komentátorů může být pro Saakašviliho, o jehož uplatnění v rámci ukrajinské státní správy se dlouhodobě spekuluje, Oděsa jen přestupní stanicí. Vždyť je zcela zřejmé, že pro gruzínského exprezidenta není gubernátorský post vysněnou metou, napsal ukrajinský novinář Sergej Rudenko. Styl politické práce Michaila Saakašviliho byl vždy v prezentování každé hrozby, ať už vojenské, nebo politické. Dnes už ale snad všichni vědí, že jde jen o někým nastrčenou figurku. Nebudu zde spekulovat kým, ale domnívám se, že je to více než zjevné.

Podle aktuálních informací prezident Petro Porošenko byl také velmi šokován ze současného dění v Kyjevě a vlnou násilností spojenou se vzestupem pravicových sil. Při výbuchu během demonstrace byly před parlamentem zabiti tři členové národní gardy a další důstojník zůstal v kómatu. Zraněno bylo na 140 lidí. Exploze byla údajně způsobena výbuchem granátu. Porošenko nazval tento útok protiukrajinskou akcí a požadoval, aby všichni organizátoři a představitelé politických sil nesli plnou odpovědnost. Demonstrace byla zorganizována jako protest proti plánu na zvýšení autonomie separatistických enkláv na východě Ukrajiny, které by mohl snad přinést konečně mír. Dle dostupných informací byla exploze způsobena tzv. batalionem Zich, dobrovolnickou policií zformovanou v Kyjevě stranou Všeukrajinské sdružení Svoboda, která je silně pravicová, která sympatizuje s Ministerstvem vnitra. Z toho jasně vyplývá, že není pod kontrolou ani vnitřní situace na Ukrajině, když nepočítáme oblasti bojů.

Ze všech těchto i mnoha dalších zpráv, které se na nás hrnou, je třeba si skutečně položit otázku, zda je dnes ta pravá doba tuto asociační dohodu ratifikovat. A jak jsem již sám v předchozích vystoupeních konstatoval, nejsem zarytý odpůrce budoucího členství Ukrajiny v EU, pokud tedy bude Unie ještě existovat, ale jako země, se kterou se o tom začne mluvit, až si vyřeší své problémy.

V jejich řešení musíme být nápomocni, ale tuto asociační dohodu schvalovanou v této době za něj nepovažuji, neboť si jej může stávající vedení Ukrajiny také vykládat jako naprostý souhlas s jeho postupem.

Zároveň znovu konstatuji, že my jako volení představitelé České republiky se zodpovídáme našim občanům za rozhodnutí, která činíme. Já sám v tuto chvíli nejsem připraven hlasovat pro další přibližování Ukrajiny k Evropské unii, neboť to nyní nepovažuji za věc, která by byla pro občany České republiky prospěšná.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci René Čípovi za jeho vystoupení. Pokračujeme v diskusi panem poslancem Zdeňkem Ondráčkem. Připraví se pan kolega Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, v roce 2005, asi, nebo určitě rok po to je, co Ukrajina zrušila víza, jsem byl na Ukrajině poprvé a musím říci, že Ukrajina je krásná země. Mám tam několik velmi dobrých známých, přátel. Bohužel o některých jsem už poslední rok a něco neslyšel, protože v místě svého bydliště se nenacházejí, nikdo neví, kde jsou. Naposledy jsem byl na Ukrajině před dvěma lety, kdy jsem navštívil také Oděsu a město Lvov. Oděsa byla - byla krásné zelené město a atmosféra tam byla velmi a přátelská a příjemná. Bohužel to samé nemohu konstatovat o městě Lvov, protože tam jsem s místními ukrajinskými občany měl problém jen proto, že neumím ukrajinsky a snažil jsem se o komunikaci v ruském jazyce. Takže projevy nesnášenlivosti vůči všemu ruskému, popřípadě neukrajinskému jsem zaznamenal už v tom roce před těmi dvěma lety.

Situace na Ukrajině jako taková vypadá stále děsivě a nic na tom ani nemění příměří, které znepřátelené strany uzavřely se zahájením nového školního roku, tzn. před pár dny. Válka v Donbasu v Luhansku je stále aktuální. Propagandisticky stále slyšíme, že Rusko by mělo zastavit podporu proruských separatistů a stáhnout své vojáky a těžké zbraně z východní Ukrajiny. Ale důkazy, prokazatelné důkazy a nejen kecy o jejich přítomnosti předloženy dosud nebyly.

Vztahy Evropské unie s Ruskem a jeho východními spojenci byly hlavním bodem jednání ministrů zahraničí členských zemí Evropské unie a dalších vysokých představitelů, kteří se 4. a 5. září sešli v Lucemburku na informační schůzi. Jednání jako takové přijít muselo, neboť Evropská unie musí navýšit svou podporu a zájem o Ukrajinu, nebo se připravit na její ztrátu. Ne takovou, že ji zabere Rusko, ale že ukrajinská vláda prokáže to, co víme, tedy že není schopná sama zemi vést, a že dojde k dalšímu státnímu převratu a nastoupí ještě horší politici než ti, kteří na Ukrajině vládnou nyní. A jak my ateisté říkáme - bůh s lidmi Ukrajiny, kdyby k tomu mělo dojít.

Co nyní Ukrajinu trápí nejvíce? Je to svobodné rozhodnutí obyvatel Krymu a jeho připojení se k Ruské federaci? Odpovídám ne. Je to pokračování občanské války na jihovýchodě Ukrajiny? Zde je třeba konstatovat, že příměří zřejmě porušují obě znepřátelené strany. Buď jak buď, i přestože Evropská unie, OBSE, OSN a vlastně nikdo s tím nic nedělá. Ani toto není to, co Ukrajinu trápí nejvíce. Nejnaléhavější překážkou pro další jednání s EU není tedy bojiště, ale ukrajinský parlament, který se se střídavými úspěchy snaží prosadit masivní balík reforem.

EU, Evropská unie, již od začátku krize poskytla Ukrajině nemalou podporu s politickými a ekonomickými reformami. Ale již dnes se dá konstatovat, že to nebyla dobrá investice. Ukrajina se sice vyhnula hrozícímu neplnění závazků díky dohodě s věřiteli, kteří souhlasili, že odepíší z ukrajinského státního dluhu, který činí 18 miliard dolarů, v přepočtu asi 450 miliard českých korun, celých 20 %. Ale to je málo. Země potřebuje výrazně větší financování, aby byla schopna stabilizovat hřivnu a obnovit své zahraniční rezervy. Ale kde je vzít, nekrást a ještě zaručit, že dostojí svým závazkům? Tomu může věřit jen blbec. Blbec nebo Evropská unie.

Zde připomenu, že od začátku protestů na Majdanu jen tři členské státy Evropské unie poskytly Ukrajině bilaterální půjčku. Evropské komise celkem na půjčkách poskytly 2,2 miliardy eur, což znamená 59,4 miliardy korun. To opravdu ale není moc a Evropa, Evropská unie, asi ví, proč neposkytne více. Ale pokud Evropská unie opravdu seriózně chce, aby ukrajinské reformy byly úspěšné - a zde já říkám, že tomu nevěřím - pak Komise a členské státy musí poskytnout další půjčky a pomoci rozběhnout ekonomiku Ukrajiny.

Neschopnost splácet své dluhy by byla pro snahu Kyjeva prosadit všechny důležité reformy zničující a mohla by vést až k politické nestabilitě. Jenže Kyjev místo reforem politikaří se svými občany a se svými politickými konkurenty či protivníky. Zakazuje politické strany, které ještě nedávno, do doby převratu, byly parlamentními politickými stranami, a pronásleduje, nebo doslova likviduje jejich představitele. To je současná demokracie po ukrajinsku? Možná ano, ale je to přesně podle scénáře sepsaného někde za Atlantikem. Ale je toto přípustné hodnotám, na kterých je založeno a vystavěno Evropské společenství? Já myslím, co myslím, jsem přesvědčen, že ne.

Nebo jiný příklad demokracie na Ukrajině. Počátkem měsíce srpna tohoto roku zveřejnila Ukrajina seznam třinácti proruských herců a zpěváků, jejichž tvorba bude zcela zakázána v televizi, rádiu i kinech. Zákaz se týká mimo jiné i francouzského herce Gérarda Depardieu. Myslíte, že špatný vtip? Ne. Tuto černou listinu vydalo ukrajinské ministerstvo kultury a popisuje v ní třináct vybraných umělců jako hrozbu pro národní bezpečnost. Skladby těchto hudebníků budou odstraněny z rozhlasových vln, povolenky na promítání filmů se zakázanými herci mají být v blízké budoucnosti všechny odstraněny. A co s tím má společného francouzský herec? No přece to, že si vybudoval velmi vřelý přátelský vztah s prezidentem Ruské federace Putinem a od roku 2013 má také ruské občanství. Ukrajina tomuto francouzskému herci již zakázala vstup do země na dobu pěti let. Demokracie po ukrajinsku.

A nyní nová perla ukrajinské demokracie. Včera Ukrajina zveřejnila nový sankční seznam, na kterém je bezmála 400 společností a jednotlivců. Kyjev vyhodnotil jako hrozbu pro Ukrajinu i novináře, kterého unesli teroristé z Islámského státu. A reakce na sebe přirozeně nedala dlouho čekat. Organizace na ochranu novinářů i světová média reagovala takto - cituji: "Jsme šokováni výnosem prezidenta Porošenka, který postihuje i mezinárodní média působící na Ukrajině.

Označit novináře za potenciální hrozbu národní bezpečnosti není adekvátním postupem. Tento sankční list dokonce podkopává ukrajinské zájmy tím, že blokuje informování o politické krizi pro čtenáře ve světě." Kdo nevěří, může si to přečíst na stránkách Rady na ochranu novinářů, což je americká nezávislá organizace se sídlem v New Yorku, která pomáhá žurnalistům v tísni již od roku 1981.

Na seznamu jsou novináři ze šestnácti zemí Evropy, Blízkého východu i centrální Asie. Mluví se o nich jako o opravdové nebo potenciální hrozbě národních zájmů, státní bezpečnosti, suverenity a územní celistvosti Ukrajiny. Na černé listině skončili žurnalisté ze světových médií, jako například Die Zeit, LT nebo BBC. Mezi reakcemi je redakce BBC, která uvedla, že se jedná o ostudný útok na svobodu médií. Tyto sankce proti novinářům BBC jsou naprosto neodůvodněné. Novináři BBC podle vyjádření šéfa zahraniční sekce informují o událostech na Ukrajině nezávisle a objektivně. Vyzýval tedy ukrajinskou vládu, aby je ze seznamu okamžitě odstranila, bohužel zatím bezvýsledně a novináři BBC jsou tak na listině nežádoucích.

Mezi světovou elitu se dostali i dva Češi, konkrétně místopředseda národní demokracie Ladislav Zemánek a dnes již zmíněný senátor Jaroslav Doubrava. Senátor Doubrava je ovšem na zařazení na takzvanou černou listinu dokonce hrdý a v této souvislosti uvedl: "Jaká čest dostat se mezi taková respektovaná média. Kyjev zřejmě nemá zájem na tom, aby se svět dozvěděl, co se na Ukrajině doopravdy děje." Ani Ladislav Zemánek si ze zařazení na sankční seznam hlavu nedělá. Řekl: "Upřímně, moc mě to netěší. Na druhou stranu nemohu vyloučit, že se na Donbas znovu v listopadu nepodívám, jestli budu pozván." Kyjev zařadil oba Čechy na sankční seznam právě kvůli jejich účasti na volbách na Donbase, kterých se zúčastnili jako pozorovatelé loni na podzim.

Kyjev ovšem svůj sankční seznam obhajuje. Dle kyjevských úřadů je třeba bojovat proti ruské propagandě. Sankce jsou prý navíc nutné kvůli volbám, které se chystají na podzim na východě Ukrajiny. Zřejmě není potřeba, aby někdo byl dostatečně informován, jak výsledky a průběh voleb probíhají.

Prezident Porošenko vysvětloval sankční seznam takto: Je to nezodpovědné rozhodnutí. Proto musí být naše odpověď rázná a jasná.

Kromě mezinárodních médií jsou na seznamu i média ruská, novináři mají například zakázán vstup na Ukrajinu, a pokud už mají víza, budou jim zrušena. Zákaz má platit na jeden rok. Kromě novinářů jsou na seznamu samozřejmě také ruští soudci, kteří nařídili vazbu na ukrajinskou pilotku, společnost Aeroflot, zřejmě proto, že využívá mezinárodní vzdušný prostor, ruský ministr obrany Sergej Šojgu a také čečenský prezident Kadyrov a samozřejmě stovky dalších společností a jednotlivců.

Jsou tyto příklady - a věřte, že bych mohl jmenovat další řadu podobných nesmyslů - opravdu ty tak důležité reformy, kterými si musí Ukrajina projít? Já myslím že ne. Jen to svědčí o tom, že Ukrajina v této době není připravena pošilhávat po svém členství ani přidružení k Evropské unii.

Přestože politici jasně prohlašovali, že se chtějí vydat demokratickou cestou po vzoru Evropy, lidskoprávní organizace upozorňují na vzrůstající vliv extrémní pravice v zemi a zvětšující se moc oligarchů.

Ale vraťme se k jinému zásadnímu problému, a to neutichajícím bojům na jihovýchodě Ukrajiny. Opakovaně domluvené předpisy z Minsku zajišťující klid zbraní se ukázaly jako zcela neúčinné pro zastavení veškerých bojů. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, která jako zahraniční pozorovatel sleduje dění na Ukrajině, hlásí prakticky každý den případy ostřelování a střetů. Nárůst intenzity bojů, ke kterému došlo v podstatě v poslední době, je největší od minské dohody, jež byla podepsána v únoru.

Válka na východní Ukrajině si vyžádala téměř sedm tisíc lidských životů a vyhnala z domovů 1,4 mil. obyvatel. A kam je vyhnala? Do vnitrozemí Ukrajiny, kde vládne tak skvělá ukrajinská vláda? Ne, nikoliv. Tito lidé většinově odešli do sousedního Ruska, do té nenáviděné země, o které nám naše zahraniční politika stále vnucuje, že se snaží vyvolat válku. Ano, bylo to právě Rusko jako nástupnický stát Sovětského svazu, kterému vděčíme za naše osvobození před 70 lety, a vzpomněli jsme si na to před několika málo měsíci. Současný stav je však zcela opačný. Kdyby nebylo humanitárních konvojů z Ruska, tak by místní obyvatelstvo na Donbase a Luhansku doslova - promiňte mi ten expresivní výraz - pochcípalo. Ukrajinská vláda se k této oblasti chová jako kdyby neexistovala. To by snad ani nevadilo, klidně ať na tu oblast zapomenou, jen kdyby této oblasti dali klid zbraní.

A co na to naše slavná Evropská unie? Nic. Tam se tlachá a řeší jen samé kraviny. Byl jsem tam minulý týden. Měli na programu, že by mohli řešit problém s Kurdy, mohli řešit problém s imigrací, ale oni ne, všechno odmítli a místo toho řeší palčivý problém obchodování s produkty z tuleňů. Ano, to je práce naší Evropské unie. Hanba mluvit za takovou unii.

Co na to naše vláda? Nic. Zahraniční politika vlády, kterou reprezentuje - no, reprezentuje, lepší slovo bude, kterou dělá pan Zaorálek. Dělá, že nic nevidí, a jen papouškuje to, co hlásí Spojené státy americké nebo Evropská unie. Nevidíme projevy fašismu, a ať mi klidně někdo řekne, že tam fašouni nejsou a nederou se znovu k moci. Já se mu vysměju a dám mu stovky fotografií a videí, kdy ukrajinští náckové a vyznavači vraha Bandery hajlují, fotí se se zakázanými nacistickými symboly, které si nechávají vytetovat i na tělo, a dnes dokonce slouží v ukrajinské armádě neboli v bezpečnostních sborech. Pokud si prohlédnete fotky některých našich napravených komunistů, kteří sedí v Evropském parlamentu a jsou největšími bijci, anebo našeho bývalého ministra zahraničí, který se s těmito lidmi fotil, tak ty projevy symbolů u nich můžete také vidět. Mnoho z vás, kterým není osud obyvatel lhostejný, mohlo vidět bubnováním doprovázené ohňové pochody nácků v Kyjevě, Lvově a dalších městech. Samozřejmě to neuvidíte na obrazovkách našich veřejnoprávních ani soukromých televizí, které jsou pod nadvládou mezinárodních zájmů, a cenzura objektivní informování prostě nepřipouští. Můžete je však vidět na veřejných sítích. Tam zatím ano, i když i tam cenzura již začíná aktivně pracovat.

Další možností, ve které by Brusel mohl zásadně pomoci, je otázka použití mírových sil Organizace spojených národů na Ukrajině. Monitorovací mise OBSE hraje důležitou roli v monitorování porušování klidu zbraní a jako četník pro obě válčící strany.

Ale strach z tohoto četníka je na obou stranách konfliktu velmi malý. Mírové jednotky OSN pověřené tradiční separací sil obou bojujících stran, která zahrnuje dohled nad nárazníkovým pásmem mezi oběma stranami, by poskytla mnohem lepší zastrašující faktor a větší stabilizaci konfliktů.

Ale chce v této oblasti někdo vlastně ten mír? Nemyslím mír, který je jen proklamací, ale skutečný mír, při kterém neumírají děti, ženy, starci. Mír, tedy to, že nikdo neumírá v důsledku použití zbraní. Bohužel si myslím že ne. Rozhodně to není v zájmu Spojených států amerických, které na Ukrajinu dodávají zbraňové systémy a vojenské instruktory. Kdo si vzpomenete, v této věci jsem i interpeloval pana ministra zahraničí, a on o instruktorech neměl ani potuchu. Pak mi řekl: neměl jsem dostatek čerstvých informací. Instruktoři působí ve Lvově.

Když už hovořím o Spojených státech amerických, zamyslel se někdo nad tím, proč při minských rozhovorech jedná pouze Ukrajina, Německo, Francie a Rusko? Proč se toho neúčastní Spojené státy americké? Oni nechtějí tento mír v této lokalitě? Asi ne.

Mír také není ve slovníku prezidenta Porošenka, který stále vyzývá k válce, a to nejen proti obyvatelstvu na jihovýchodě Ukrajiny, které chce, jak mnohokrát řekl, vyhladit, ale zejména proti Rusku. V této souvislosti již provedl, nevím, možná sedm, možná i víc mobilizací. Ještě že prostý lid Ukrajiny je vyššího stupně inteligence než jeho političtí reprezentanti a válku nechtějí, odmítají ji. I proto má armáda s odvody takové problémy. Tisíce povolanců raději, než by narukovali do armády, zmizí v hlubokých ukrajinských lesích nebo někam do zahraničí. Třeba i k nám do České republiky. Ti, kteří zverbováni byli, při první příležitosti dezertují, vždyť by na ně čekala jen smrt. Tito odvedenci nemají žádné vojenské zkušenosti a jsou hnáni svými ukrajinskými vojenskými veliteli na doslovná jatka. A čeká je buď kulka zepředu od separatistů, anebo kulka zezadu od svých vlastních generálů.

Nechci zde raději ani hovořit o zvěrstvech, která jsou spojována s mezinárodním obchodem s lidskými orgány. Jsou desítky svědectví ukrajinských vojáků, kteří o svých kamarádech, kteří byli jen lehce zraněni, mluvili v tom směru, že jejich zranění nebyla taková, aby zemřeli, a následně se dozvěděli o jejich smrti a jejich těla jsou bez orgánů. To jsou věci, které již patří před mezinárodní soudní tribunál, a já jako optimista chci věřit, že se tak jednou i stane. Do té doby budou odvedenci raději dezertovat a buď se přidají na stranu separatistů, nebo raději zmizí někam za kopečky.

Zamyslel se někdo nad tím, proč se takto chovají? Proč odmítají bojovat za svého prezidenta, za svou vládu? Odpověď je jasná. Protože jim prostě nevěří.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, jsme zákonodárci svobodného suverénního státu a je na nás, zda zde podlehneme tlaku Evropské unie, nebo si uchováme vlastní zdravý, možná někdy i selský rozum a klidně budeme po boku Belgie, Kypru a Řecka, kteří zatím asociační dohodu nepodepsali, a nepodepíšeme ji do té doby, než situace na Ukrajině bude taková, abychom ji s čistým svým svědomím, že nepomáháme fašounům a náckům, mohli klidně podepsat.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v levé části sálu, bouchání do lavic v pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zdeňku Ondráčkovi. Dovolte mi, abych konstatoval omluvu. Od 21.45 se omlouvá pan poslanec Petr Adam z osobních důvodů.

Ještě než dám slovo dalšímu přihlášenému, dvě faktické poznámky. Nejdřív pan Ondřej Benešík a poté pan Martin Komárek. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, velmi stručně. Asociační dohoda neznamená vstup Ukrajiny do Evropské unie. Asociační dohoda dává Evropské unii prostor pro to, aby pomohla Ukrajinu konsolidovat, aby z ní udělala takovou zemi stabilní a prosperující, kterou všichni chceme, protože v zájmu nejenom Evropské unie, ale samozřejmě zejména České republiky je stabilní Ukrajina. A pokud chceme stabilní Ukrajinu, tak jí k tomu musíme pomoci. Tím, že oddálíme nebo neschválíme tuto asociační dohodu, tak činíme pravý opak.

Několik dalších poznámek. Zazněla tady zmínka o atomové energii a atomových možnostech, které Ukrajina má. V souvislosti s konfliktem na Ukrajině je důležité připomenout, že Ruská federace se zavázala garantovat územní celistvost, integritu Ukrajiny výměnou za to, že Ukrajina se vzdá atomových zbraní. Rusko toto porušilo.

A ještě jedna taková věc. Československo od fašismu neosvobodilo Rusko, ale Sovětský svaz. Byť se tím vytvořil prostor pro nástup jiné diktatury, a to je také dobré si připomenout. Čili Sovětský svaz znamená i Ukrajina. Děkuji. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Benešíkovi. Nyní pan poslanec Martin Komárek také s faktickou poznámkou, poté s přednostním právem pan předseda Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Komárek: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem dnes večer nesmírně příjemně překvapen jako zastánce asociační dohody s Ukrajinou. Jsem překvapen tím, kolik relevantních argumentů snesli zástupce KSČM pro podepsání asociační dohody s Ukrajinou. Nejen že snesli relevantní argumenty. Některé si dokonce pilně vymysleli. A sice argumenty o tom, jak je ukrajinská demokracie slabá a ohrožená. Co je totiž asociační dohoda? To je nástroj, jak pomoci Ukrajině tuto demokracii vylepšit. Takže já se velmi těším, až po vyslechnutí dalších skvělých projevů kolegů z KSČM na podporu asociační dohody, jako byly ty dosavadní, společně jednomyslně tuto dohodu, kterou všichni potřebujeme, odhlasujeme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Komárkovi a s přednostním právem vystoupí pan poslanec Karel Schwarzenberg. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, mir miru. Technická poznámka spočívá v tom, že pravý mír samozřejmě může pouze potom nastati, když se ukončí agrese, totiž když cizí vojska budou stáhnuta z ukrajinského území, ať je to na východě Ukrajiny, nebo na Krymu. Ostatně jako pomalu v této sněmovně poslední pamětník roku 1945 si velice dobře pamatuji, že vojáci, kteří nás osvobodili, kteří byli v Čimelicích, tak většina z nich byli Ukrajinci. Pamatuji si je, poněvadž to byli bezvadní kluci a my si s nimi hráli a vyptával jsem se jich, odkud jsou. To byli opravdu většinou Ukrajinci. Děkuji mnohokrát. (Potlesk několika poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. Nyní pan poslanec Pavel Kováčik.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Já velmi výjimečně dám panu předřečníkovi za pravdu, protože existuje nespočet příkladů v historii vzdálenější i bližší, že pravý mír skutečně nastal až poté, co se agresor stáhl. Například pravý mír ve Vietnamu skutečně nastal až poté, co spěšně poslední americká vojska opouštěla Vietnam. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Připomínka 40. výročí ukončení vietnamské války připadá také na letošní rok. To jsme si zopakovali historii. Nyní pokračujeme vystoupením pana poslance Jaroslava Foldyny. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, pane ministře, pane excelence, pane velvyslanče, moji kolegové, já jsem si připravil prohlášení českého parlamentu. Já jsem to prohlášení připravil s velkým vědomím toho, že bych chtěl hlasovat pro asociační dohodu. A chtěl bych vyjádřit některé věci, které si myslím, že parlament, český parlament, tak jako to udělal slovenský, by měl říci, trošku s patosem říci - víte, to moje srdce je slovanské a krvácí, když vidím, že na obou stranách toho konfliktu umírají lidé, umírají Slované pro nic za nic, v této chvíli. Protože ti lidé pokládají své životy. A co se pro ně zásadně změní, jestliže vyhrají ti nebo oni? Když jsem sledoval konflikt v někdejší Jugoslávii, byl velmi identický v tom a mělo to jedno latinské přísloví divide et impera. Snažme se být tedy konstruktivní, nebuďme pejorativní.

Domnívám se, že bychom mohli přijmout prohlášení českého parlamentu, hlasovat o něm před přijetím té asociační dohody, aby ti, kteří mají určitou pochybnost nebo chtěli by se nějakým způsobem vyjádřit, měli možnost slyšet tu pochybnost v tomto prohlášení a následně aby hlasovali pro asociační dohodu. Proto bych dal i návrh procedurální, že v případě, že přečtu návrh toho prohlášení, a než se bude hlasovat o samotné dohodě, tak jestli by Sněmovna hlasovala o tom prohlášení českého parlamentu. Dovolím si jej přečíst.

"Poslanecká sněmovna České republiky podporuje ratifikaci asociační dohody s Ukrajinou jako výraz podpory procesu přibližování Ukrajiny k Evropské unii a současně bere na vědomí, že v této době se nelze vyjadřovat k případnému budoucímu členství Ukrajiny v Evropské unii. Touto možností se budeme možná zabývat až v době, kdy se Ukrajině podaří splnit všechny ekonomické, politické podmínky srovnatelné s těmi, které musely splnit všechny současné členské státy. Evropská unie vyžaduje od všech členských států respektování lidských práv, dodržování demokratických pravidel včetně respektování práv menšin kulturních, jazykových a náboženských. Účinný boj proti korupci, za vládu práva.

Ukrajina se začne přibližovat k Evropské unii až poté, kdy prosadí dalekosáhlé ekonomické a politické reformy včetně ústavní reformy, která je předpokladem hluboké reformy soudnictví a nutné rozsáhlé decentralizace a demokratických změn v oblasti voleb, depolitizace veřejné správy, energetiky, veřejných zakázek a podobně. Nesmírně naléhavá je nutnost významného omezení vlivu zkorumpovaných oligarchů s jejich soukromými armádami, utlumení projevů extrémního nacionalismu, xenofobie i jistých sympatií k fašismu a jeho symbolům. V tom si Ukrajina zaslouží pomoc Evropské unie včetně naší České republiky.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky je přesvědčena, že současný konflikt na jihovýchodě Ukrajiny nelze vyřešit vojenskými prostředky, ale pouze diplomatickým úsilím mezinárodního společenství na základě dohod uzavřených v Minsku, které musí vést k zastavení všech násilností a k nalezení stabilního mírového řešení, a to především cestou jednání mezi vládou Ukrajiny, představiteli povstalců a také za účasti zástupců Evropské unie a Ruské federace. V této souvislosti Poslanecká sněmovna vítá kroky směřující k takové úpravě ukrajinské ústavy, jakož i k přijetí další legislativy, jež by v souladu s dohodami z Minsku umožnily provést decentralizaci země a zajistily zvláštní status některých okresů v Doněcku a v Luhanské oblasti, aniž by byla jakkoli ohrožena územní celistvost a svrchovanost Ukrajiny. Připomínáme, že součástí Minských dohod je rovněž dosažení shody na konání svobodných a demokratických komunálních voleb, voleb na celém území Ukrajiny, které by měly být monitorovány OBSE.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky potvrzuje význam pokračování trilaterálních konzultací mezi Evropskou unií, Ukrajinou a Ruskem o důsledcích implementace DCFTA, jakož i trojstranných konzultací o dodávkách plynu. Toto vnímáme jako příspěvek k vytvoření důvěry a odstranění napětí ve vzájemných vztazích."

Dávám tedy procedurální návrh, abychom před hlasováním o asociační dohodě hlasovali o takovémto prohlášení, které by těm, kteří do jisté míry pochybují o asociační dohodě, umožnilo tuto dohodu podpořit. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Foldynovi. Je samozřejmě věcí Poslanecké sněmovny, protože je to hlasovatelný návrh, jak o něm rozhodneme. Ale po skončení rozpravy, protože nejde o procedurální návrh ve smyslu přerušení jednání o samotné asociační dohodě.

Nyní mám dvě faktické poznámky - pana poslance Miroslava Kalouska a pana poslance Martina Novotného. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Milí kolegové, prostřednictvím pana předsedajícího, z klubu KSČM a někteří kolegové z klubu ČSSD, například můj předřečníku. Máte plná ústa obav o to, zda je na Ukrajině dostatek demokracie. Jenom určitá míra korupce, ne moc veliká. A zda je dostatečná míra konvergence taková, aby bylo možné vůbec uvažovat o asociaci Ukrajiny do Evropské unie.

Já myslím, že desátá hodina večer, to si zaslouží upřímné slovo. Prostě skutečně řekněte, o co vám jde. Řekněte: My nechceme tu smlouvu proto, že ji nechce Putin! A my chceme být kamarádi s Putinem a nechceme ho štvát tím, že budeme pomáhat Ukrajině, i když si to Putin nepřeje. Pak to bude fér! Pak to bude fér, pak tomu budu rozumět. Nebudu s vámi souhlasit, ale nebudu vás pokládat za pokrytce. Ale prosím, přestaňte nás školit z demokracie, přestaňte školit Ukrajinu z demokracie a přestaňte používat zástupné argumenty jenom proto, že závodíte, kdo tomu Putinovi z vás vleze do zadnice dřív a hloub. Není to důstojné diskuse v této Poslanecké sněmovně. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To bylo vystoupení poslance Kalouska. Další faktická poznámka pana poslance Martina Novotného. Já se zatím přihlásit nemohu ani k faktické poznámce, protože kdybych opustil řídicí pultík, tak by byla přerušena schůze. Jistě bych byl obviněn z toho, že jsem záměrně přerušil jednání, ale opravdu bych se chtěl vyjádřit k faktické poznámce, ale nemohu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Kolegyně a kolegové, možná jinými slovy řeknu totéž. Když to tady tak sleduji už delší dobu, tak je to pozoruhodná přehlídka propagandistické mašinérie, ale jinak velmi schopných a sofistikovaných propagandistických agentur z východu. Já bych k tomu jenom řekl, že pro zbytek demokratického politického spektra České republiky bez ohledu na to, jestli jsme v tuto chvíli v koalici, nebo v opozici, je to zároveň velká výzva, abychom v budoucnosti zkvalitnili jak naši evropskou politiku, tak se i snažili o zkvalitnění politiky Evropské unie tak, abychom méně umožňovali těmto sofistikovaným silám takovou propagandistickou mašinérií na případných chybách této politiky parazitovat. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Martin Novotný. Nyní faktická poznámka pana poslance Pavla Kováčika. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Jenom krátce k panu kolegovi Kalouskovi, k tomu, co tady tvrdil. Víte, prostřednictvím pana předsedajícího pane kolego a ostatní, kteří máte podobné smýšlení, my skutečně jsme hrdi na to, že nejsme ničí agenti - ani Putina ani kohokoli jiného. Že se o své politice nemusíme chodit radit na žádné velvyslanectví, že nám žádný velvyslanec nekecá s odpuštěním do toho, co máme a co nemáme nebo co můžeme a co nemůžeme udělat. A jsme také hrdi na to, že jsme neorganizovali ani přímo ani zprostředkovaně ani prostřednictvím nějakých tajných služeb nějaké mocnosti žádné barevné revoluce nebo arabská jara, oranžové revoluce apod., protože je nad slunce jasnější, že ve většině těchto a s důsledky, které odnášíme dodnes a ještě hodně dlouho odnášet naše země a celá Evropa bude, nemáme skutečně nic společného. My jenom chceme, jak jsem tady říkal již jednou dnes, aby se dodržovala pravidla, aby nebyl dvojí metr na politiku, aby nebyl dvojí metr na jednotlivé země, že některé jsou přece jenom jakoby nám přátelštější a některé míň, a proto se k nim budeme chovat... A také aby třeba v Evropě, a teď myslím v celé Evropě - a ať si kdo chce co chce říká, Rusko je také veliký kus Evropy - fungovaly slušné, dobré mezistátní, mezinárodní, mezilidské vztahy a také slušné dobré vztahy obchodní. Naše ekonomika je ekonomika exportní. A i export do Ruska či kamkoliv jinam je docela významnou součástí zlepšování ekonomické situace našich občanů a firem. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Zdeněk Ondráček a po něm pan poslanec Mirek Kalousek. (Poslanec Kalousek opravuje: Miroslav.) Miroslav, omlouvám se, pane předsedo. Nyní tedy pan poslanec Ondráček. Máte slovo.

 

Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji, pane předsedající. Chtěl bych vaším prostřednictvím vzkázat panu kolegovi Kalouskovi, že pokud jdu na nějakou ambasádu z pozice toho, že jsem ve skupině přátel, tak po každé té návštěvě napíšu tu klasickou standardní hlášenku, že jsem na takové vízové ambasádě byl (smích v sále) a odešlu to na Národní bezpečnostní úřad. Takže já se tam nemusím jezdit školit, nemusím nikomu strkat hlavu do zadnice. To možná děláte vy, kam se jezdíte školit. Ale bohužel tady jste se úplně netrefil. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nyní tedy s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Prostřednictvím pana předsedajícího, vážím si toho, soudruzi, že zdůrazňujete, že opravdu nejste ničí agenti a že píšete ty hlášenky. Myslím si, že byste si za to zasloužili nějaká krycí jména. A zasloužili byste si, abyste si je sami vybrali. Kdyby se vám líbilo třeba Bureš, tak upozorňuji, že to už je obsazené. (Smích v sále.) Nebo kdybyste třeba chtěli Falmer, tak to už je taky obsazené. Ale na nějaké jiné určitě přijdete a myslím, že nějaké si určitě zasloužíte. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Foldyna.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Nevím, jestli se to říká prostřednictvím předsedajícího, ale já to řeknu nahlas. Pan Kalousek je drzej jak vopice! (Smích zleva.) Jak tady někoho nařknete z nějakých agentských mánií. Vy máte takovou drzost tady mluvit tímto způsobem, vy, který mazaně jste tady protáhl 150 mld. církevních restitucí, což byl zákonný zločin! (Rozčileně.) Vy ještě máte takovou drzost (velmi důrazně) tady takhle mluvit! Co si to vůbec dovolujete?! (Potlesk zleva, ozývá se bouchání zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan ministr Herman. Máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, je mi z toho smutno, co tady vidím, a myslím si, že je smutno i těm, kteří sledují to, co tady děláme, jak tady zesměšňujeme tento zákonodárný orgán. Protože to, co tady zaznívá z úst komunistické strany, to je opravdu asi nazvatelné slovem chucpe. Jestliže mají zájem o to, aby Ukrajina nebyla fašistická, což rozhodně nehrozí, tak by si měli vzpomenout na 23. srpen 1939, kdy nacistický ministr zahraničních věcí Joachim von Ribbentrop jel do Moskvy a se sovětským ministrem zahraničních věcí Vjačeslavem Molotovem podepsal potupnou smlouvu dvou hnusných totalitních velmocí o spolupráci. Toto jsou dějiny komunismu. Jestliže ještě větší zločinec Adolf Hitler porušil tuto smlouvu, tak to bylo štěstí pro celý demokratický svět, že se tyto dva totalitní kolosy pustily do sebe. Protože podle Černé knihy komunismu na kontě tohoto zločinného režimu je 100 milionů mrtvých. To jsou jasná čísla.

Komunistický režim je zločinný, vždycky takový byl, a kdekoliv je u moci, tak takovým také zůstane. A jestliže alespoň záblesk upřímnosti, co se týká Ukrajiny, tady je, tak si myslím, že je důležité, aby za našimi hranicemi byly země, které jsou blízké kulturně, politicky, které jsou vázány smlouvami, které podporují demokracii, svobodu a právní stát. Jakákoli dohoda tohoto typu, která posílí toto začlenění kterékoli sousední země, by měla být vítána. Jestliže vítána není, jsou za tím velmi zvláštní zájmy a plány, o kterých tady před chvilkou byla řeč.

Děkuji za pozornost. (Potlesk ze střední a pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem se nyní hlásí pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. Omlouvám se, že jsem si zapomněl brýle, něco přečtu. (Vracel se pro ně.) Víte, mě nejvíc mrzí, když někdo mluví o dehonestaci zákonodárného sboru a lže! Já vám přečtu jeden záznam, který je součástí knihy o banderovcích.

Jak víte, Stefan Bandera byl vyznamenán ukrajinským státem a je ve znaku řady současných ukrajinských politiků. Ten záznam se týká mj. i mé rodiny. A to, co tady předvedl pan ministr Herman, je hnus!

28. října 1944 střední úsek Ružomberok - Poprad osvobozen a uveden do provozu. Očistné akce provedené ve spolupráci s bojovou skupinou SS Hauptsturmführera Wittenmayera, která postupovala z východu. Třetí prapor 30. pluku posílený dělostřelectvem, protitankovými granátníky a spojovací jednotkou 14. divize SS postupoval ze západu. Skupina obsadila Niš. Nasazení ukrajinští dobrovolníci 14. divize SS bojovali výborně.

O čem to tady mluvíte?! Já samozřejmě musím opravit i mé kolegy. Ano, Ukrajina jako součást bývalého Sovětského svazu a ukrajinští vojáci jako součást Rudé armády byli těmi, kteří osvobozovali nejen Československo, ale bojovali zásadním způsobem pro to, aby fašismus byl poražen. A tady je důkaz, na koho se odkazují. Takže prosím, nelžete tady! Protože to je ten nástup fašismu! Vyznamenání Stefana Bandery a těch, kteří ho vyzývají. Ale vždyť právě český národ, slovenský národ, Poláci byli těmi, kteří byli vyvražďováni právě banderovci. A vojáky, kteří se spojili s SS armádou na Ukrajině. Copak vám nestačí (rozčileně s důrazem) vypálený Český Malín na Volyni? A když ho obnovovali po roce 1945 na Olomoucku jako Nový Malín, vy to opravdu nevíte?! Nebo chcete zkreslovat historii? Myslíte si, že jsme všichni hlupáci, kteří podlehnou nějaké demagogii?! Kvůli tomu, že vy si tady vymyslíte nějaké spojení?! A budete citovat z knížek, které, promiňte mi, nestojí za to, abychom se jejich čísly vůbec zabývali. Protože neodpovídají historické pravdě!

V tomto ohledu si dovolím říct, že taková demagogie tady ještě nezazněla. Tohle je realita. Ano, Ukrajina, Bělorusko jako nejvíce postižené státy bývalého Sovětského svazu, tenkrát tedy svazové republiky, dokonce měly právo, a souhlasily s tím Spojené státy americké, Velká Británie, Francie, Čína, aby byly součástí Rady bezpečnosti OSN jako svazové státy bývalého Sovětského svazu. Proč? Protože byly nejvíce poškozeny fašistickým Německem. A s tím souhlasily po roce 1945 všechny vítězné mocnosti a celý svět. A vy mi tady chcete vyvrátit tu historii a chcete přisvědčit ukrajinskému premiérovi Jaceňukovi v tom, že Ukrajina v podstatě byla osvobozena až v roce 1991? K čemu se to tady přihlašujete tímto výrokem?

To přece není možné! Ti mrtví, kteří padli ve druhé světové válce, a byli to ukrajinští občané, byli to běloruští občané, byli to občané tehdejšího Sovětského svazu, a já nebudu zkoumat jaksi ty důvody, ti přece jsou tím, co by nás mělo upozornit na to, že není možné se smiřovat s tím, že tady roste znovu fašismus a nacismus. Není to možné, protože potom pouštíme do Evropy ty síly, které ji nakonec rozloží. Já jsem velmi skeptický k tomu, jestli budeme tímto způsobem postupovat, jestli jsme vůbec schopni zastavit onu migrační vlnu, jestli jsme vůbec schopni správně reagovat na to, jakým způsobem se bude dále vyvíjet samotná integrace Evropy. Jestliže budeme připouštět to, že někdo nemusí plnit podmínky, a klidně připustíme to, že bude možné jakýkoliv režim vzít do evropského společenství, tak dobře, ale v tom případě vypovídáme hodnoty, o kterých tady tak rádi mluvíte.

Já nemám žádnou potřebu, opravdu nemám žádnou potřebu říkat něco, co si myslí ruská strana. Navíc, nemyslím si, že zrovna Vladimír Putin je přítelem ukrajinské komunistické strany. Nakonec i předseda komunistické strany Ruské federace Gennadij Zjuganov proti Vladimiru Putinovi v prezidentských volbách kandidoval. Jediný měl takovou sílu, aby vůbec mu byl důstojným protikandidátem. A vy mi tady budete vykládat něco, co není z historického hlediska vůbec ničím podložené.

Já jsem chtěl, aby mi premiér odpověděl na otázku, nedostavil se ani do deseti hodin, nezbývá mi nic jiného než tedy tu otázku položit a jasným způsobem se zeptat, jestli o tom vůbec jednáme v rámci té asociace. V roce 1985 byla podepsána takzvaná Jamburská dohoda, kde se státy - Ruská federace, Kazachstán a Ukrajina - zavázaly zaplatit Československu dluh za výstavbu plynovodu a kompresorových stanic na jejich území. Ruská federace dluh v minulosti vyrovnala. Ukrajinský dluh zůstal ve výši 79,17 mil. amerických dolarů. Ukrajina podepsala s Českou republikou další dohodu o splácení tohoto dluhu v roce 1997, 30. 6. K naplnění dohody nedošlo. A další pokusy v roce 2004. A proto se chci na to zeptat pana premiéra Sobotky. 13. 5. 2005 - právě pan premiér byl v té době ministrem financí a požádal ministra financí Ukrajiny Pinzenika o jednání, ke kterému nedošlo. V roce 2007, a to už by mi tady mohl dosvědčit pan předseda Schwarzenberg, protože byl v té době ministrem zahraničí, za vlády prezidenta Viktora Juščenka a premiéra Viktora Janukovyče ministr financí Ukrajiny Nikolaj Janovič Azarov zahájil jednání prostřednictvím firmy Czech Partners. A dokonce to došlo tak daleko, že jsme mohli jednat o splacení dluhu. Ale o tom se nyní nejedná.

Já se tedy ptám. Budeme tím, promiňte mi, hlupákem, který bude říkat "ano, my nic nechceme, my máme zájem na asociační dohodě s Ukrajinou"? A já nezpochybňuji její projednání, ale chci se zeptat premiéra, jestli jednají o tom, že někdy v budoucnu, neříkám teď, protože to by v tuhle chvíli Ukrajinu úplně potopilo a to není mým zájmem, máme možnost se vrátit k dohodě z roku 1997 a začít jednat o tom, že například pro Českou republiku nebudou přerušeny dodávky plynu prostřednictvím toho plynovodu, který byl vybudován. Nebo jsme opravdu přesvědčeni jako poslanci českého parlamentu o tom, že budeme muset nakupovat plyn ze Spolkové republiky Německo, která se vykašlala na celou Evropskou unii, rozšířila si Nord Stream, dohodla se s Ruskou federací na nákupu plynu severní cestou, a my si jenom vyzkoušíme revers, to znamená, že budeme z Německa odebírat plyn a budeme to posílat na Slovensko, protože Slovensko je na tom ještě hůř než Česká republika.

Mluvíme o tom, nebo o tom nemluvíme? Je to součást dohody o asociaci, nebo to není součást dohody o asociaci? Co my to tady chcete namluvit? Budeme si tady ideologicky vykládat o tom, jestli je někdo něčí agent, a budeme se tady přesvědčovat? Anebo si tady budeme lhát o minulosti? Prosím vás, jsme v roce 2015! Je před námi docela zásadní rozhodnutí. Za chvilku se pohádáme o státní rozpočet. Je tam 70 miliard v minusu. Žijeme na dluh. A my se nechceme bavit o tom, jestli půjde, nebo nepůjde přes území Ukrajiny plyn do České republiky a ropa do České republiky? A je mi lhostejné, jestli půjde z Ruské federace, protože vůbec nemusí jít z Ruska. Může jít z kaspické oblasti, to znamená z Kazachstánu nebo Ázerbájdžánu. A buďme rádi, že ti, kteří jsou tak pomlouváni, jak si vůbec dojednávají po těch nechutných orgiích v Evropském parlamentu dohodu s Ázerbájdžánem o tom, že tady budeme mít čím topit a budeme mít vůbec nějaké suroviny pro náš chemický průmysl. Nebo opravdu chcete zkrachovat?!

Co je předmětem toho jednání? Přece normální vztah mezi dvěma suverénními státy. A já se ptám: Budeme jednat o dluhu? Budeme jednat o principu nedotknutelnosti dodávek od našich dodavatelů, kteří mohou dodávat jenom prostřednictvím toho plynovodu a ropovodu, nebo si na to budeme muset najmout kamiony nebo vlaky? Mluvil o tom někdo? Mluvil o tom pan ministr zahraničí? Mluvil o tom ministr průmyslu a obchodu nebo pan premiér? Kdo mi odpoví?

A protože tady pan premiér není, tak navrhuji přerušení jednání, dokud mi pan premiér neodpoví. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já registruji váš návrh na přerušení tohoto bodu a vzhledem k tomu, že se jedná o procedurální návrh, dám o něm hlasovat bez rozpravy. Já tedy přivolám kolegy z předsálí, aby přišli a dostavili se na toto hlasování. Eviduji také žádost na vaše odhlášení, takže vás odhlásím. Požádám vás o opětovné přihlášení do systému.

Přečtu procedurální návrh, který zde zazněl. Doufám, že jsem si ho poznamenal dobře. Budeme hlasovat o přerušení tohoto bodu, dokud neodpoví pan premiér na dotazy, které zde položil na plénu pan místopředseda Filip.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento procedurální návrh, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 97. Přihlášeno je 134 poslankyň a poslanců, pro návrh 29, proti 102. Tento procedurální návrh nebyl přijat a my pokračujeme v projednávání tohoto bodu.

 

Přečtu omluvenky, které jsem obdržel. Dnes mezi 21.30 až do 23.00 z osobních důvodů se omlouvá paní poslankyně Gabriela Pecková a dále dnes od 21.45 do 23.00 hodin z osobních důvodů se omlouvá pan poslanec Michal Kučera a dále ruší svou omluvu a je přítomen pan poslanec Korte.

Budeme pokračovat dál. Eviduji zde několik faktických poznámek. První faktickou poznámku má pan ministr Herman, po něm se připraví pan poslanec Novotný s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Já jen stručně k tomu, co tady zaznělo ohledně překrucování historie.

Před 33 lety jsem byl kvůli tomu, že jsem odmítal překrucovat historii tak, jak to chtěla komunistická propaganda, vyhozen Státní bezpečností ze zámku Hluboká nad Vltavou, kde jsem prováděl turisty, a bylo mi řečeno, že tam provádím ideologickou diverzi, a díky komunistickému režimu jsme musel nastoupit jako pomocný dělník do Jihočeských pekáren, konkrétně Stecherova mlýna, kde jsem byl pak následně vyslýchán Státní bezpečností, která tehdy měla hájit mé zájmy, když jsem byl členem té nejrevolučnější složky. To jsem dodnes nepochopil. Tak jenom bych byl velmi pokorný v tom, kdo tady překrucuje historii. Děkuji. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Martin Novotný a připraví se s faktickou poznámkou pan poslanec Martin Komárek. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Novotný: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl prostřednictvím pana předsedajícího říct panu kolegovi Filipovi jednu takovou svou důležitou zkušenost. Já jsem se jednak účastnil letošního pietního aktu v onom zmíněném Novém Malíně na Šumpersku a jsem si velmi dobře vědom těch historických souvislostí a všeho, co k tomu patří.

Ale co mi už léta vrtá hlavou, je to, že jsem se mnoho let předtím zúčastnil jiného pietního aktu, pietního aktu za účasti jednoho z oficiálních zástupců Ruské federace, a bylo to mnoho, docela dost let předtím, než kdokoliv v tomto sále vůbec znal tu skutečnost, že se hlavní náměstí v Kyjevě jmenuje Majdan. Nikdo z vás, s výjimkou pár lidí zasvěcených, o tom neměl ani tušení. A při tom pietním aktu, mnoho let před těmi ukrajinskými událostmi, jsem z úst tohoto diplomata, a bylo to adresováno českým válečným veteránům, to myšlenkové schéma, s oním vzestupem fašismu, s tím specifickým pojmenováváním toho slova fašismus, jaké v téhle věci zaznívá, slyšel mnoho let předtím, než k těm faktickým problémům došlo. A to je pro mě strašně důležitá skutečnost v tom hodnocení celého dění a myslím si, že ta propagandistická vize v tomto smyslu předcházela té realitě a je skutečně sofistikovaná. (Potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Komárek, po něm pan poslanec Daniel Korte. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Komárek: Dámy a pánové, já teď budu výjimečně vážný. Dějiny 20. století ve východní a střední Evropě byly mnohdy hrozné a lidi museli volit mezi velmi špatným a ještě horším.

Pane místopředsedo Filipe prostřednictvím pana předsedajícího, já samozřejmě neomlouvám Stepana Banderu, ale do jisté míry chápu člověka, který prožil genocidu vlastního národa, kterou na něj uvrhl Stalin. Vy dobře víte o obludném hladomoru, který doprovázel ukrajinskou kolektivizaci, kdy podle hodnověrných zdrojů, je to strašné, ale musím to říct, prostě děti byly jezeny svými rodiči. Za to mohl jediný člověk - Stalin. Takže si mohl leckterý Ukrajinec říci, že Hitler je menší zlo než Stalin. Znovu říkám, já to neomlouvám, ale pokud mluvíme o historii, připomeňme i tohle. Obludný hladomor na Ukrajině, který má jediného viníka, Džugašviliho Stalina.

Druhá poznámka. Asociační dohoda nikterak v žádném případě neohrožuje vztahy Evropské unie a České republiky s Ruskem, není to nic proti Rusku, ani v náznaku, je to prostě pouze možnost, jak pomáhat Ukrajině. A předpokládám, že Rusko chce Ukrajině také pomáhat.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Korte a po něm pan předseda Schwarzenberg. Máte slovo.

 

Poslanec Daniel Korte: Děkuji, pane předsedající. Já jsem poslouchal řeč pana Falmra, tedy, pardon, pana Filipa, a musím se přiznat, že jsem z toho byl poněkud zmaten, protože on mluvil tak dlouho, že začátek jsem zapomněl, a tudíž jsem nepochopil konec. A proto bych se ho rád zeptal, jestli by byl schopen nám nějak vysvětlit, jaký je rozdíl mezi fašismem a nacismem, protože to je zásadní rozdíl a oni tam vlevo to stále matlají dohromady. A je to prosím něco jiného. Tak abychom se na něčem mohli domluvit, tak bych prosil, jestli by to mohl vysvětlit, a budu mu za to velmi vděčný.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní tedy pan předseda Schwarzenberg s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Holík. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, pan poslanec Korte kladl správnou otázku. Odpověď je ta, že fašismus se hodí, poněvadž na rozdíl od slova nacismus, které je odvozováno od slova národního socialismu, některým nevadí. Ve skutečnosti ta smrtelná ideologie byla právě národní socialismus, ve zkratce nacismus. To je jen technická.

Druhá. Je to krásný nápad, že bychom dohodli s Ukrajinou, že nám budou dále dodávat plyn, ovšem to podmiňuje, že potrubí Družba bude dále provozováno a nebude, jak se zdá, odříznuto od dodávky plynu z Ruské federace. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane předsedo. Nyní tedy s faktickou poznámkou pan poslanec Holík, a jestli nebude další faktická poznámka, pak je řádně přihlášen do rozpravy pan poslanec Grebeníček. Máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení vzácní hosté, kolegyně a kolegové. Já jsem chtěl odpovědět kolegovi Novotnému, bohužel odešel.

Takže hlavní náměstí v Kyjevě se nejmenuje Majdan, ale jmenuje se Majdan Nězavěžnosti (správně Nezaležnosti), český překlad náměstí Nezávislosti. A vůči našim vzácným hostům prznit tento název je, řekněme, slabomyslné. To je asi něco podobného, jako bych já řekl ráno: Du na Malú Stranu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Kalouska. Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Odpusťte, prosím, asi bych neměl reagovat, ale bylo to tak strašně hloupé, že to nemohu nechat viset ve vzduchu jako nějaký názor. Není to, jako že jdu malou nebo na velkou. Je to to samé, jako kdybych řekl, že jdu na Václavák. A myslím si, že když řekneme, že jdeme na Václavák, tak žádný Pražan, ba ani žádný Čech, ba ani žádný Moravan či Slezan nemůže být pohoršen. Zrovna tak jako v Brně jdu na Zelňák. To přece není žádná urážka. Ten člověk, který tady před chvílí mluvil, nebyl ve formě. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem se přihlásil pan předseda Mihola. Máte slovo, pane předsedo. (Hluk v sále.)

 

Poslanec Jiří Mihola: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážení kolegové, důležité dohody si zasluhují náležitou pozornost a také patřičnou diskusi. Obojího se nyní dostává. Je dobře, že se na tuto dohodu díváme úhlem historie, dřívějších i současných politických situací a přes nejrůznější další roviny. Daleko důležitější je ovšem dívat se směrem do budoucnosti.

Chtěl bych zde jasně říci, že KDU-ČSL je pro ratifikaci asociační dohody s Ukrajinou. Naši zástupci ji podpořili na jednání výboru pro evropské záležitosti i v zahraničním výboru, kde byla projednávána.

Jak již bylo zmíněno jedním z předřečníků, i já vnímám jako ostudné, že je Česká republika mezi čtyřmi posledními státy Evropské unie, které ji ještě neratifikovaly. Přitom je zřejmé, že přibližování Ukrajiny Evropské unii povede k její stabilitě. A stabilní Ukrajina je také v zájmu České republiky. Dohoda zahrnující jak politické přidružení, tak vytvoření zóny volného obchodu otevírá také nové možnosti pro politický dialog. Na základě dohody se Ukrajina zavazuje přijmout reformy a dodržovat demokratické zásady, lidská práva a zásady právního státu. To zdůrazňuji především směrem ke zmíněným doprovodným usnesením, ať už kolegy Luzara, či kolegy Foldyny, kterým nechci upírat snahu a snad i dobré mínění. Ale považuji obě usnesení za nadbytečná. Nepolemizuji s tím, že je Ukrajina země plná problémů a že si za mnohé z nich může sama. Nemá zde cenu vyjmenovávat všechny problémy této země, které vycházejí z její složité a často i pohnuté historie. Není ale namístě, abychom tomuto suverénnímu státu radili, jestli se má mírově rozdělovat po vzoru Československa, či po nějakém jiném vzoru, nebo se federalizovat, nebo se přetvářet v konfederaci a podobně.

I já upřednostňuji diplomatická a mírová jednání. Ale nevím opravdu, proč by mělo být hlavním arbitrem dalšího vývoje na Ukrajině Rusko. Snad proto, že byla Ukrajina součástí Sovětského svazu? Nalijme si čistého vína. Jsme svědky novodobého zápasu o sféry vlivu. Pro Ukrajinu i pro nás bude lépe, když se přiblíží k Evropské unii.

Česko podpisem asociační dohody Evropské unie s Ukrajinou získá i proto, že je pátým největším vývozcem na Ukrajinu ze všech členských států Evropské unie a šestým největším dovozcem z Ukrajiny. Dohoda je projevem solidarity Ukrajině ze strany Evropské unie, a tedy i od nás. Je vstřícným krokem k zemi projevující jasně vůli přibližovat se Západu. Míří tam jistě i pro své historické zkušenosti. Podpořme ji.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane předsedo. Mám zde faktickou poznámku pana ministra Zaorálka a potom s přednostním právem se hlásí pan ministr Stropnický.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Já jsem chtěl reagovat na některé dotazy, které tady byly vzneseny na vládu a které se týkají takzvaného jamburského dluhu a které se týkají dodávek plynu z Ukrajiny do České republiky. Jamburský dluh je dluh, jehož výše je zhruba asi 4,6 miliardy. Netýká se jenom Ukrajiny, týká se také Kazachstánu. Z celkové sumy 4,6 miliardy představuje více než 3 miliardy dluh Kazachstánu a myslím, že 1,6 představuje ten dluh, který je na straně Ukrajiny. Vznikl jako pohledávka, která souvisela s výstavbou těžařských celků, těžařské infrastruktury na těžbu, na dopravu plynu z naleziště v Jamburku. A to jsou prostě peníze, které dluží ty dvě země.

Za Ukrajinu mohu říci, že Ukrajina uznává existenci tohoto dluhu. Je otevřené jeho splácení. Samozřejmě není ho schopna asi splácet zrovna teď v situaci, ve které se nachází. Nicméně já vím, že premiér by měl navštívit Ukrajinu do konce tohoto roku, tuším v prosinci. A vím, že v programu premiéra, v jeho agendě je i otázka řešení takzvaného jamburského dluhu a té části, která patří Ukrajině, s tím, že už delší dobu vznášíme určité návrhy, že by se to dalo částečně splácet jiným způsobem - například nemovitostmi a podobně, protože my máme například problém s ambasádou v Kyjevě, takže by bylo možné také jednat o nákupu, nebo forma pomocí pozemků a objektů, které bychom takto mohli získat v rámci vyrovnání jamburského dluhu. Čili hledáme i způsoby, které by nebyly jakoby přímým placením, ale kde by se hledaly i další formy, jak dluh splatit.

Mohu vás tedy ujistit, že tahle otázka je vlastně neustále něčím, co je součástí naší oboustranné bilaterální agendy. Přímo v kompetenci to má samozřejmě Ministerstvo financí. Ale já se této věci také nevyhnu, když s ukrajinskou stranou jednáme. A říkám vám tady s jistotou, že je to i tedy -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas, pane ministře. Omlouvám se. (Pan ministr odchází zcela zmaten od mikrofonu se slovy: Aha.) Přihlásil jste se s faktickou poznámkou. V tom případě na tu jsou dvě minuty a já vám rozumím, že jste se rozohnil, ale skutečně musím měřit spravedlivě všem. Nyní tedy s přednostním právem pan ministr Stropnický.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji. Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, moc bych se přimlouval za to, abychom se vrátili k podstatě věci, abychom zanechali amatérských a někdy dokonce i groteskních historických exkurzů, některé mají skutečně úroveň zážitků z prázdnin. Zanechme také zneužívání dramatického slova fašismus. Jsou ideologie, které to používají v současnosti často v různých ideologických šarvátkách. A především nešermujme demonstrativní láskou k ukrajinskému lidu. Tu totiž nejlépe projevíme tím, že této asociační dohodě řekneme ano, protože ukrajinský lid, ten, za který se asi všichni můžeme postavit, je v drtivé většině. Tak tady neřešme nějakou marginální okrajovou skupinku a pomozme těm Ukrajincům, ke kterým se tak často pateticky hlásíme tím, že jim nebudeme znemožňovat nebo komplikovat cestu k asociační dohodě. Ti lidé potřebují povzbudit a ne kádrovat. Pokud řekneme ne, tak to znamená, že jsme rozmnožili řady Putinových dervišů. Děkuji. (Potlesk všech kromě poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. První faktickou poznámku má pan ministr Zaorálek.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Vyzrál jsem na jednací řád a dopovím to, co jsem vám chtěl sdělit, co se týče dodávek plynu. Co se týče dodávek plynu, tak se sluší tady říci, že Česká republika v této chvíli není přímo závislá na dodávkách plynu plynovodem Družba. Nakupujeme plyn na stokovém trhu na burzách západní Evropy a de facto tedy opravdu nejsme v této chvíli na přímých dodávkách závislí. Na druhé straně netvrdím v případě, že by přestal plyn nebo přestala téct energie přes Ukrajinu, tak by se nás to samozřejmě dotklo nepřímo. Ale chtěl bych vám sdělit jednu pozitivní zprávu. 11. září v tomto roce v rámci trojstranných rozhovorů Ukrajina, Rusko a Evropská unie byla nalezena shoda na podmínkách zimních dodávek plynu na Ukrajinu.

Ukrajina dostane dodávky plynu od Ruska za podobnou slevu jako ostatní země a je to jedna z dobrých zpráv, o kterých jsem tady mluvil teď, které v poslední době z jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, v tomto případě tady i Evropskou unií, přicházejí. Takže v zásadě tahle věc se dnes řeší poměrně kladně.

Ale ještě jednou, měli bychom vědět, že ČR přímo na dodávkách Družbou dnes závislá opravdu není.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan místopředseda Filip.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane místopředsedo. No konečně! Aspoň jsem se něco dozvěděl. Děkuji panu ministrovi zahraničí. To znamená, že jednáme. Doufám tedy, že jde o důstojný objekt pro českou ambasádu, protože já nevím, kdo to víte, ale po odevzdání naší ambasády Slovenské republice při dělení federálního majetku nemáme ambasádu a po celou dobu od roku 1992 jednáme a nikdy jsme se k tomu nedostali. Pokud by ta část dluhu byla uhrazena nějakým svým způsobem objekty, které by mohly sloužit našemu velvyslanectví, bylo by to jenom dobře a samozřejmě by bylo dobré, kdybychom ještě mohli také zřídit kulturní středisko a případně centrum spolupráce českých a ukrajinských společností. Konečně jsem se dozvěděl jednu věc.

Ale vaše odpověď v otázce dodávek plynu a ropy mě neuspokojila, pane ministře. Rád bych opravdu znal další jednání v této věci. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji, pane místopředsedo. Další faktickou poznámku má pan poslanec Radim Holeček. Máte slovo.

 

Poslanec Radim Holeček: Krátce a telegraficky, abych nezdržoval. Ke kolegovi Ondráčkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Ta jeho ruština ve Lvově, za kterou ho nemají rádi. Já myslím, že ho tam spíš nemají rádi za to, že je komouš, protože komouše tam opravdu ve Lvově nemají moc rádi.

K panu poslanci Filipovi prostřednictvím - chci zdůraznit příklon k Banderovi v dějinách Ukrajiny. Prostě ti lidé měli toho komunistického ksindlu tam tak dost, že se spřáhli i s čertem, aby ten komunistický ksindl vyhnali.

A kolegovi Holíkovi řeknu jednu věc. To byla zbytečnost s tím Majdanem. Já jsem držel dva dny barikádu na Majdanu. Nosili kolem mě mrtvé. A dneska je úplně jedno, jestli se to jmenovalo Majdan nebo Nemajdan. Prostě těm mrtvým plus Nebeské setnině, těmto hrdinům vysvětlujte, jestli se to jmenovalo Václavák, Václavské náměstí, to fakt nebylo na místě! Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další faktickou poznámku má pan poslanec Kováčik. Máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Paní a pánové, začalo se používat výrazivo, bych řekl, silnějšího kalibru, až urážejícího vzájemně. Já pro určité uklidnění situace žádám o 20 minut přestávku na poradu klubu KSČM. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, v tom případě vyhlašuji přestávku na 20 minut, to znamená, budeme pokračovat ve 23.03 hodin.

 

(Jednání přerušeno ve 22.43 hodin.)

(Jednání pokračovalo ve 23.03 hodin.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, čas určený pro přestávku vypršel a my budeme pokračovat v projednávání našeho bodu. Na začátek přečtu omluvu. Od 23 hodin se omlouvá paní poslankyně Válková ze zdravotních důvodů.

Eviduji - před přestávkou měl faktickou poznámku přihlášenou pan ministr Zaorálek. (Gestem odmítá.) Neměl.

V tom případě faktickou poznámku má paní poslankyně Pěnčíková. Poprosím vás nejdřív o zklidnění, kolegyně a kolegové, abychom si navzájem rozuměli, co se zde přednáší. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Marie Pěnčíková: Dobrý večer, dámy a pánové. Myslím, že kdo mě zná, tak ví, že jsem v podstatě strašně klidný člověk. To, co se tady odehrálo před přestávkou, mi natolik hnulo žlučí, že jsem to nerozdýchala ani za těch dvacet minut a nabývám dojmu, že někteří naši kolegové tady navštěvují asi nějaký dramatický kroužek, protože jinak si to opravdu nedokážu vysvětlit, a ráda bych požádala o kontakt, protože se ráda přidám.

A druhá věc, kterou bych chtěla sdělit prostřednictvím pana předsedajícího - pan místopředseda Sněmovny Filip tady vzýval k dodržování pravidel. Tak bych ho teď ráda upozornila, že někteří lidé očividně nevědí, co to pravidla jsou, a jejich dodržování už vůbec ne. Takže je to zbytečná práce a nemusí se namáhat. Děkuji. (Tleskají poslanci KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášený do rozpravy je pan poslanec Grebeníček a připraví se pan poslanec Šenfeld. Opět vás vyzývám ke klidu. Jestli máte něco důležitého, co si potřebujete říct, jděte do předsálí. Děkuji. Prosím, pan poslanče, můžete mluvit.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, okamžik naší prý sametové revoluce byl nepochybně pro mnohé chvílí naděje i optimismu. Někteří snílci či snílkové ji dokonce považovali za éru konce historie. Ten ovšem nepřišel. Historie nejen Evropy, ale celého světa je opět ve značném geopolitickém pohybu. Jsme dokonce neradostnými svědky nové éry konfrontace mezi Západem a Východem, zvláště pak mezi Západem a Ruskem.

Zjevná snaha vytlačovat nyní Rusko z Evropy je alespoň podle mého názoru značnou chybou, zejména když mnozí odborníci považují tragickou situaci na Ukrajině především za domácí ukrajinský problém, ne problém mezi Západem a Ruskem, či dokonce ukrajinsko-ruský problém.

Je ovšem skutečností, že bezmála čtvrt století už členské země Evropské unie využívají a mnohdy i hanebně zneužívají levné práce Ukrajinců. Ti dlouhodobě po statisících emigrují nebo odcházejí ze zbídačené země za prací a lepší existencí. Po stejnou dobu se finanční kapitál a mnohé firmy ze zemí Evropské unie přiživují na zadlužování, rabování a vykrádání lidnaté a na zdroje bohaté Ukrajiny. Až donedávna zřejmě především právě proto nejen jednotlivé členské země Evropské unie, ale i unie jako celek vcelku lhostejně přihlížela tomu, jak se Ukrajina ovládaná a vysávaná korupčními klany propadá do stále hlubších ekonomických krizí.

Pokusy Spojených států a některých jejich spojenců expandovat a rozšířit svůj politický vliv neznamenaly žádné zlepšení. S podporou Spojených států a členských zemí Evropské unie došlo v Kyjevě jen k opakovanému střídání korupčních klanů u moci. Známá politická negramotnost Američanů, jejich bezohlednost k oprávněným zájmům jiných zemí a národů přeměnila pouhé přetahování korupčních skupin v nacionální konflikt. Pokus Američanů a jejich party ochotných o jednostranné oddělení Ukrajiny od vazeb s Ruskem, jak dobře víme, přerostl do snahy podporovat a financovat svržení skupiny prezidenta Janukovyče. Občanská válka, která je katastrofou pro Ukrajinu i pro Evropu, byla logickým důsledkem. Jak jinak mohlo dopadnout vytahování banderovské karty, financování násilné konfrontace se státní mocí a následně snaha silou třeba i za cenu zákazu používání ruského jazyka zpacifikovat rusky mluvící východ Ukrajiny.

Jak to výstižně nedávno pojmenoval i exprezident Václav Klaus, původcem té katastrofy jsou Američané a Evropská unie, nikoliv Rusko. Plány i praktické kroky Spojených států amerických a jestřábů ze Severoatlantické aliance s cílem postavit Ukrajinu proti Rusku a posunout nejen ekonomický a politický vliv velmocí Severoatlantické aliance, ale i vojenské pozice Spojených států amerických a paktu až na hranice s Ruskou federací, to je, troufám si tvrdit, cesta k nedozírným následkům.

Vyhovovat taková barbarská a v důsledcích kriminální politika nemůže nikomu rozumnému pomoci. Je nutné to jasně říci a je nutné nahlas připomínat, že taková politika, pokud ji nezastavíme, zavede Evropu i svět do pekel.

Nyní požaduje Evropská unie, o které nedávno prohlásil premiér naší republiky, že se otřásá v základech, a spolu s ní naše servilní vláda přidružení rozvrácené Ukrajiny k Evropské unii. Máme souhlasit s přidružením Ukrajiny bez toho, aby ukrajinská vláda a stát garantovaly alespoň minimální civilizační standardy, bez toho, aby vláda Ukrajiny skoncovala s oslavami banderovců a otevřenými projevy fašismu, bez toho, aby vláda Ukrajiny garantovala svobodnou soutěž politických stran a právní ochranu základních lidských práv včetně práva na politické přesvědčení a práva bez vydírání a bez nátlaku svobodně volit.

Ponížení ekonomicky rozvráceného státu tolerujícího fašistické tendence a násilí, státu, kde nedemokratickým způsobem vládnou korupční mafie, hrozí nedozírnými důsledky. Ukrajina se v důsledku expanze Severoatlantické aliance, ingerence Spojených států a neschopnosti Evropské unie může stát zdrojem ještě větší nestability a ještě větším bezpečnostním rizikem pro Evropu a Evropskou unii, než tomu bylo a je až dosud. Pokud by česká vláda projevila alespoň základní odpovědnost k občanům, musela by jednat ve věci návrhu na přidružení velmi obezřetně, musela by zaujmout stanovisko, že bez vyřešení vnitřního konfliktu a bez alespoň základních kroků ke stabilizaci politické a ekonomické nelze Ukrajinu přičleňovat k Evropské unii. Je-li řeč o bezpečnostních rizicích v souvislosti s Ukrajinou, jaká dnes je, pak nelze opomenout i širší kontext a spolu s ním mezi papaláši Evropské unie a vládami členských zemí tabuizovaná témata.

Evropská unie se dnes chová neodpovědně a stále mlží nejen v případě rozvrácené, korupcí a mafiemi ovládané Ukrajiny. Stejně tak Evropská unie a její dominantní velmoci mlží stále i k tomu, jak se vyrovnat se statisícovými vlnami imigrantů, když nyní přicházejí do Evropy zvenčí. Na těch nejvyšších úrovních evropské politiky stále ještě nikdo nenašel odvahu pojmenovat zcela otevřeně skutečné příčiny a hledat dlouhodobá východiska. Nikdo z těch, kdo rozhodují o unijní politice, a ostatně ani česká vláda, nechce veřejně a ve všech souvislostech přiznat, že příčinou imigračních vln Iráčanů, kosovských Albánců, Syřanů a dokonce i Afghánců je agrese Spojených států a expanze Severoatlantické aliance, která vedle ekonomického drancování chudých a slabých zemí cestou údajně rychlých vítězných válek, okupací a zvenčí provokovaných a zbraněmi a penězi podporovaných převratů zakládá na humanitární katastrofy nedozírného rozsahu.

V kontextu ekonomického úpadku a nejhlubší krize, ve které je dnes Ukrajina, je nutné vzít na vědomí, že pro případné přidružení bude nezbytné do ní investovat, nebo jí dokonce i darovat na oddlužení ne desítky a stovky milionů, ale desítky a stovky miliard eur. To zatím Evropská unie, zdá se, ochotna udělat není.

Připomínám, že zatímco na válku a udržování okupačních vojsk v Afghánistánu byly Spojené státy ochotny vynakládat až 100 miliard dolarů ročně, na humanitární a rozvojovou pomoc jen svým způsobem směšný zlomek dvou tří miliard dolarů. A z nich ještě značná část skončila v rukou amerických a afghánských korupčních mafií v důsledku instalace a udržování protektorátní vlády narkoklanu Hamída Karzáího.

Zatím je Ukrajina, co se týče ekonomických přístupů Spojených států a Evropské unie, v pozici jakéhosi - snad mi to prominete - evropského Afghánistánu. Rozvrátit ji a podnítit a podpořit nacionální vášně unijní a americkou politikou zvenčí bylo asi snadné. Žádnou účinnou pomoc za celé čtvrtstoletí Ukrajina od Unie nedostala. Proto je ve stavu nynější krize.

Politické gesto asociační dohody za těchto podmínek problémy Ukrajiny, jsem o tom přesvědčen, problémy neřeší, ale spíš konzervuje a nastoluje nová rizika. Dnešní úvahy a pokyny z Bruselu a Berlína tak pouze přerozdělovat statisíce uprchlíků z Iráku, Sýrie, Kosova, Libye a Afghánistánu pomocí kvót jsou nepochopením vážnosti situace a projevem neschopnosti. Bez pojmenování a odstranění příčin uprchlictví, dnes především bez změny stylu agresivní a ekonomicky bezohledné politiky velmocí Severoatlantické aliance a Evropské unie, nelze z bludného kruhu válek, vydírání a okrádání slabých a následných sociálních katastrof nalézt východisko. Koneckonců, i papež František o tom mimořádně zasvěceně v posledních dnech hovořil.

Postoj Evropské unie, NATO a Spojených států k Ukrajině je nyní obdobným projevem neschopnosti. Za této nekvalifikované unijní politiky a za nynější situace asociačního gesta mohou znamenat prohloubení problémů s mafiánskými korupčními klany, s fašizujícími prvky na Ukrajině. Těm se do jisté míry otevírá cesta. Zatažení těchto jevů a posílení těchto tendencí v rámci celé Evropské unie lze pochopitelně očekávat a bez předchozí stabilizace Ukrajiny je více než pravděpodobné, že imigrační vlny z Asie a Afriky budou v nejbližší budoucnosti posíleny novými početnými vlnami emigrace i z Ukrajiny.

Chci být správně pochopen. Jednoznačně říkám, že Ukrajina potřebuje kvalifikovanou pomoc včetně pomoci ekonomické ohromného rozsahu. Potřebuje ale také jasně stanovené limity, které postupně omezí a potlačí moc korupčních mafií a fašizujících tendencí. Touto pomocí se však nyní nestane expanze Severoatlantické aliance na východ Evropy, eskalace napětí a ekonomická konfrontace Unie s Ruskem ani formální přidružení korupčními klany ovládané Ukrajiny k Evropské unii.

To vše jsou důvody, dámy a pánové, proč jako poslanec českého Parlamentu přidružení rozvrácené Ukrajiny k Evropské unii zatím nepodpořím. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Eviduji několik faktických poznámek. První má pan poslanec Kalousek a připraví se pan poslanec Pilný s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dovolte mi pouze poznámku. Když pan doc. Grebeníček s celou svojí životní zkušeností, se svojí rodinnou anamnézou se dovolává slov pana prof. Václava Klause, existuje jediné vysvětlení. Jeden z nich se evidentně zbláznil. Jsem přesvědčen, že pan doc. Grebeníček zůstal konzistentní a svůj.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní pan poslanec Pilný s faktickou poznámkou, připraví se pan ministr Herman s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych se vaším prostřednictvím chtěl zeptat pana předsedy Filipa, jestli stále trvá na tom, co uvedl ve svém projevu, tj. že jsme v roce 2015. Já jsem totiž podobný projev, který předtím byl vysloven, slyšel ze školního rozhlasu v roce 1952 a 1953 (potlesk vpravo), kdy jsme to museli povinně poslouchat. A jestli tady mám vyjádřit nějaké zklamání z toho, co se stalo po roce 1989, je to, že ve jménu demokracie musíme tohle poslouchat. Děkuji. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde několik faktických poznámek, dostanete slovo. Nyní tedy pan ministr Herman, po něm pan místopředseda Gazdík. Máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji, pane předsedající. Poté, co jsme tady vyslechli tuto komunistickou propagandu a vymývání mozků, tak bych si dovolil vaším prostřednictvím, pane předsedající, se zeptat pana poslance Grebeníčka, jestli si také nepřivezl elektrické boty, kterými jeho otec ve věznici ošetřoval klienty. Děkuji. (Pokřik v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan místopředseda Gazdík s faktickou poznámkou, po něm pan poslanec Kováčik. Prosím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já nemohu nazvat to, co jsme zde slyšeli před chvilkou, jinak než bizard. Já jsem měl tu čest, že jsem v sobotu byl na ekumenické bohoslužbě v uherskohradišťské věznici, kde otec mého předřečníka páchal násilí na vězních. Když tento člověk se teď tady dovolává papeže Františka, tak to je skutečně bizard. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan předseda Kováčik. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, pane předsedající. Paní a pánové, evidentně docházejí argumenty, a jak známo, když docházejí argumenty, končí jakákoli věcná diskuse a uchyluje se k různým věcem, které tady teď bezprostředně zněly. A proto si teď, v této chvíli, dovoluji navrhnout přerušení projednávání tohoto bodu, a to do 6. října do 14.30 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, je to procedurální návrh, já o něm dám hlasovat. Přivolám kolegy z předsálí. Eviduji žádost na odhlášení. Já vás tedy všechny odhlásím a požádám, abyste se opět přihlásili do systému svými kartami. A přečtu ještě omluvu, která ke mně dorazila. Dnes od 23.15 hodin se ze zdravotních důvodů omlouvá pan poslanec Zdeněk Soukup.

 

Budeme hlasovat procedurální návrh, který zní - na přerušení tohoto bodu do dne 6. 10. na 14.30 hodin.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro tento procedurální návrh na přerušení, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Je to hlasování s pořadovým číslem 98, přihlášeno je 137 poslankyň a poslanců, pro 29, proti 103, tento návrh nebyl přijat, byl zamítnut.

 

Budeme pokračovat faktickými poznámkami, které zde mám. První má pan poslanec Grebeníček. Chci se ještě zeptat, zda faktická poznámka pana poslance Kováčika stále trvá. Netrvá, dobře. V tom případě pan poslanec Grebeníček.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Nejprve lehká reakce na Miroslava Kalouska. Držím se zásady, že neposuzuji určité výroky podle toho, kdo je říká, ale co říká. A tak jsem si dovolil připomenout třeba Václava Klause nebo papeže Františka. Příště určitě budu citovat Miroslava Kalouska, pokud řekne něco, co stojí za to, aby bylo citováno.

Pokud se týká impertinentních invektiv některých zde přítomných, shrnu to do jedné věci. Tolik pitomostí, lží a nesmyslů, kompilátů polopravd a vyslovených lží jsem zažil za těch 25 let opravdu víc než dost. A musím konstatovat, že jsem reagoval tím, že jsem napsal knihu Hradba vzdoru. A hlavním aktérům, kteří tyto invektivy dnes tady uplatňovali, ji osobně předám na příští jednání schůze. Možná posunou svůj pohled na danou věc, která nebyla ničím jiným než svinstvem médií, která prostě nevěděla, jak konfrontovat mladého Grebeníčka, když nemá žádné průšvihy, nic nevyvedl, tak hledat někde jinde. Koneckonců každý z nás máme své zkušenosti se sdělovacími prostředky. Já mám ty nejhorší. Všechno. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Kalousek. Máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl upřít naši pozornost k tomu, kdo poslouchá například nehorázné vystoupení pana poslance Grebeníčka. Máme ve sněmovně sedm politických stran, z toho šest z nich má předsedu, který je poslancem, jedna ne. Pokud se dobře dívám, je to údajně vládní priorita - ani jeden předseda vládní politické strany to neposlouchá. Všichni předsedové opozičních politických stran jsou tady, poslouchají to. V případě Úsvitu tady sedí první místopředseda. Říkám, jejich předseda není poslancem.

Tak nám netvrďte, milí pánové z vládní koalice, že to je vaše priorita. Kde je premiér, kde je jeden vicepremiér, kde je druhý vicepremiér, kde jsou všichni předsedové koaličních politických stran? (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan předseda Kalousek.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Za prvé se chci přidat k apelu pana kolegy Stanjury. To, že tady není ani jeden předseda koaliční strany, je prostě ostuda. A kdyby to bylo opovrhování Poslaneckou sněmovnou, tak na to jsme už zvyklí od těchto pánů, ale tohle je prostě opovrhování tímto tématem.

My tady velmi loajálně, protože vám chceme pomoct, protože chápeme, že vy jste tak úžasná koalice, že byste tu většinu dohromady nedali, tak vám svými opozičními hlasy chceme pomoct ke schválení této smlouvy. A jednomu jedinému předsedovi vaší strany nestojíme za to, aby tady s námi byl do té půlnoci. Vyřiďte jim prosím mé osobní opovrhování. Všem třem.

Druhá poznámka vůči panu kolegovi Grebeníčkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Pane poslanče, my jsme si nikdy nic zlého neudělali, byť jsme se dívali vždycky každý na svět úplně jinýma očima a máme jiné hodnoty, tak jsme se vždycky slušně zdravili. A nemyslím si, že proti sobě lidsky něco máme. Tak prosím vás, proč to teď chcete porušit a chcete mě někdy v budoucnu citovat? Moc vás prosím, nedělejte mi tu ostudu! Děkuju. (Potlesk a smích.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezký dobrý večer. Děkuji panu kolegovi Kalouskovi za jeho faktickou poznámku. Nyní s přednostním právem pan místopředseda Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Já jenom fakticky, protože jsem slušně vychovaný člověk, tak odpovím na otázku pana kolegy Pilného. Narodil jsem se v roce 1955, nevím, co jste poslouchal a nevím, co je špatného na tom, že jsem se zeptal, jakým způsobem se jedná o dluhu Ukrajiny vůči České republice a o dodávkách plynu. Jestli vás to nezajímá, tak mě to zajímalo. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Filipovi. Dalším řádně přihlášeným je pan kolega Josef Šenfeld. Prosím, pane kolego, máte slovo.

 

Poslanec Josef Šenfeld: Pane místopředsedo, děkuji za slovo. Dámy a pánové, první čtení Dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé proběhlo již na třech schůzích Poslanecké sněmovny, kde své názory a stanoviska přednesli i poslanci Komunistické strany Čech a Moravy. Nic z toho, co se dělo a děje na Ukrajině od 21. listopadu roku 2013, od tzv. Euromajdanu, kdy začala vyprovokovaná vlna protestů hned poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis této dohody, nezabránilo tomu, aby Evropský parlament 16. září minulého roku vyjádřil souhlas s asociační dohodou mezi Evropskou unií a Ukrajinou, přičemž dohoda byla současně ratifikována ukrajinským parlamentem v Kyjevě. Pro úplnost, poslanci podpořili dohodu poměrem hlasů 535 pro, 127 proti a 35 se zdrželo hlasování.

V tiskovém prohlášení se uvádělo, že na jejím základě se prohloubí politické přidružení a ekonomická integrace mezi Evropskou unií a Ukrajinou a dojde k vzájemnému volnému přístupu na trhy smluvních stran.

Situace na Ukrajině je nestabilní. Na východní Ukrajině nejsou dodržovány minské dohody, místy se válčí dál. Po ekonomické stránce je Ukrajina ve více než nelehké situaci. Podle zpráv směřuje k ekonomické katastrofě. A v tuto chvíli máme vyslovit souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy, která otevírá hranice Evropské unie pro pracovní sílu z Ukrajiny v řádech statisíců uchazečů o zaměstnání? Alespoň takové mám informace a byl bych rád, kdyby je například pan premiér Sobotka nebo pan ministr zahraničí Zaorálek zde vyvrátili.

Snad si tedy uvědomujeme, že souhlasem i České republiky se otevřou ukrajinským občanům dosud uzavřené dveře. Podpisem asociační dohody podle mých informací se totiž nejen zavede bezvízový styk mezi Ukrajinou a státy Evropské unie, ale současně s tím musí všechny státy zajistit pro občany Ukrajiny rovné pracovní podmínky. Přitom země Evropské unie mají samy problém s vysokou nezaměstnaností. Ta se pohybuje kolem 25 milionů lidí. Míra nezaměstnanosti činí 10 % a ve věkové kategorii do 25 let dosahuje dokonce lehce nad 20 %. Jestli je to skutečně tak, je k zamyšlení, zda by nebylo vhodné přehodnotit souhlas s touto asociační dohodou.

Není to zase tak dávno, kdy se staré země Evropské unie obávaly přílivu levné pracovní síly z východní Evropy, včetně nás, tedy České republiky. Ten se sice nekonal, ale jedním z důvodů byl bezesporu fakt, že v naší zemi byl stabilní demokratický režim a relativně dobře fungující ekonomika.

Zaznělo zde varování před unáhleným schvalování asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou, kde je stále nedořešena situace, byť poslední dobou se mírně stabilizovala. Ale ani zdaleka se nepodobá evropskému standardu.

Další přibližování Ukrajiny k Evropské unii je ukvapené a předčasné. Pro občany České republiky není prospěšné ani politicky ani ekonomicky. Sněmovní tisk 310 nemůžeme proto svými hlasy podpořit. Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi Šenfeldovi. Nyní s přednostním právem pan ministr zahraničí. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, dámy a pánové. Já opět jenom velice krátce, abych to nenechával nakonec, tak bych hned zareagoval. Protože ony existují obavy z toho, že když se v ustanovení o zavedení bezvízového styku, když se spustí, tak bude důsledkem příliv milionů Ukrajinců do Česka. Tak já bych tady tohle chtěl zpochybnit, protože realita je jiná. Asociační dohoda skutečně zmiňuje důležitost zavedení bezvízového režimu, ale je to pouze deklarace. To zavedení je řešeno v rámci stávajících vztahů a podmínky pro jeho zavedení musí Ukrajina splnit. Jsou specifikovány a průběžně vyhodnocovány v tzv. akčním plánu vízové liberalizace z listopadu 2010. A tam je ještě řada věcí, které vlastně jsou na straně Ukrajiny, aby změnila nebo připravila.

Rád bych tady řekl, že i po zavedení bezvízového režimu se to bude týkat pouze krátkodobých pobytů, udělování povolení k pobytům delším než 90 dnů během půl roku zůstává v kompetenci národních států. Takže to je základní skutečnost, která se nemění. Takže k žádnému zaplavení jenom díky tomu, že by se spustil, prostě nedojde.

Asi máte tu informaci, že v této chvíli je ze strany Ukrajiny největší příliv i tak do České republiky. Že v tomto roce bylo Českou republikou podáno 990 žádostí o mezinárodní ochranu a z toho více než polovina jsou právě občané Ukrajiny. Na druhém místě jsou Kubánci, na třetím Syřané, 69 Syřanů, kterým se všem vyhovělo. Ale je myslím zajímavý fakt, že i v té současné situaci největší počet těch, kteří žádají o mezinárodní ochranu, jsou právě obyvatelé Ukrajiny. Ale je to v těch počtech, které říkám. A opakuji, ani po zavedení bezvízového styku, pokud by k tomu došlo, což ještě také nebude úplně snadné, tak to nebude znamenat ten příliv, ze kterého jsou obavy, protože to bude spadat pod tu národní kompetenci, jak jsem řekl, a pod ta omezení, která zůstanou v pobytu na udělování povolení k delšímu pobytu.

Takže tolik, aby to bylo jasné, že tady opravdu nehrozí to, co se říká.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi zahraničí. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Kristýna Zelienková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si tady připravila velmi dlouhý proslov, ale už ho s dovolením číst nebudu, jestli by vám to nevadilo. (Potlesk.) Jenom bych reagovala na všechny předřečníky, kteří měli ty nekonečné exkurzy do historie, nesmyslné.

Komunistická strana chce přijetí smlouvy zabránit z řady nesmyslných důvodů, ale jeden z hlavních důvodů podle mého názoru je ten, že protestuje proti údajné perzekuci svých ukrajinských soudruhů. Ráda bych jim tedy objasnila, jak se věci ve skutečnosti mají. Ukrajina dnes na jaře přijala několik dekomunizačních zákonů. Jeden z těchto zákonů přikazuje všem stranám, aby ze svého názvu, stanov a symbolik odstranily prvky, které poukazují na jejich totalitární minulost. Ukrajinští komunisté to však neudělali, takže porušili zákon a ministerstvo vnitra je zakázalo. Je to velice prosté a logické. Takže svým komunistickým kolegům doporučuji, aby přestali trestat Ukrajince za to, že jejich komunističtí politici porušují zákon, a aby s námi dnes asociační smlouvu jednomyslně schválili.

Čest práci a pojďme, prosím vás, hlasovat. Děkuji. (Potlesk napříč sálem, ne zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Zelienkové a ptám se, jestli se někdo další hlásí do rozpravy. Není tomu tak. Rozpravu tedy končím. Ptám se na závěrečná slova pana ministra případně paní zpravodajky. (Z pléna se ozývá: Ne!) Není zájem.

Přikročíme k hlasování o navržených usneseních výboru pro evropské záležitosti a zahraničního výboru, která vám byla doručena jako sněmovní tisky 310/1 a 2. Usnesení jsou shodná. Přivolám naše kolegy z předsálí. (Připomíná se poslanec Foldyna.) Já, pane poslanče, vím o vašem doprovodném usnesení a vyzvu vás, jakmile schválíme usnesení, nebo neschválíme případně to původní. (Námitky.) Pardon, omlouvám se. Vy jste ho chtěl předřadit. Budeme tedy hlasovat nejprve o doprovodném usnesení. Prosím pana kolegu Foldynu, jestli chce znovu přečíst to usnesení. (Nechce.) Není nutno. Pan předseda Kováčik. Prosím.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, paní a pánové. Pokud ten návrh bude nazván doprovodným usnesením, tak takový návrh lze hlasovat pouze k něčemu, co je přijato. Dokud není přijato, nelze hlasovat k usnesení, které je nazváno jako doprovodné. Pokud pan kolega Foldyna to nazval jinak, pak má právo, aby bylo hlasováno předtím podle mého názoru. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám. Já jsem neřídil v tu dobu, takže nevím, jak to nazval pan kolega Foldyna. Poprosím ho o upřesnění, jak to nazval.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, pane předsedající. Je to prohlášení Poslanecké sněmovny k asociační dohodě s Ukrajinou. Prohlášení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan kolega Stanjura s přednostním právem. Prosím, pane kolego.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nejprve chci požádat o to, abyste nás odhlásil, než začneme hlasovat. A chci říct, že pokud je to prohlášení Poslanecké sněmovny, tak je to jiný bod, který na programu nemáme. Když máte bod, tak můžete přijímat usnesení a k tomu případně můžete přijímat doprovodná usnesení. Nemůžete k bodu, který se jmenuje dohoda o přidružení mezi státy Evropské unie a Ukrajinou, dávat prohlášení Poslanecké sněmovny. Nic takového není možné. Takže buď si pan poslanec Foldyna z toho vytvoří návrh doprovodného usnesení a bude se hlasovat po hlasování o té dohodě o přidružení, nebo si může některý den ráno navrhnout zařazení nového bodu, my to budeme vetovat a je to vyřízeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Takže já se přikloním k názoru pana kolegy Stanjury, protože tady se skutečně jedná, jak říkal, o jiný bod. Pokud pan kolega Foldyna proti mému postupu chce vznést námitku, tak samozřejmě může. V případě že ne, souhlasí s mým postupem, že to budeme hlasovat jako doprovodné usnesení po hlasování o usnesení samotném tak, jak jsem navrhoval na začátku.

Je tady žádost o odhlášení. Já vás tedy všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

 

A my přikročíme k hlasování o navrženém usnesení, které vám bylo doručeno jako sněmovní tisky 310/1 a 2.

Já zahajuji hlasování o tomto usnesení. Kdo je pro, ať zmáčkne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 99, přihlášeno je 138 poslankyň a poslanců, pro 107, proti 29. Návrh byl přijat. (Potlesk ze střední a pravé části sálu.)

 

Nyní se tedy budeme zabývat doprovodným usnesením, tak jak jej navrhl pan poslanec Foldyna.

Já zahajuji hlasování o doprovodném usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 100, přihlášeno je 139 poslankyň a poslanců, pro 31, proti 49. Návrh nebyl přijat.

 

Končím tedy projednávání tohoto bodu a dnešní jednací den a přerušuji jednání Sněmovny do zítřejšího rána 9 hodin.

 

(Jednání skončilo ve 23.45 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.