Úterý 15. září 2015, stenozáznam části projednávání bodu pořadu schůze
(pokračuje Jan Hamáček)
1.
Informace vlády ČR o problémech migrace
Prosím, aby se úvodního slova ujal pan předseda vlády. Pane premiére, prosím.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem velmi rád, že Poslanecká sněmovna zařadila na svůj program tento bod a že mi to umožňuje, abych na půdě Poslanecké sněmovny vystoupil a informoval o dosavadní politice vlády v této věci.
Já myslím, že nemusím zdůrazňovat na půdě této Poslanecké sněmovny, že migrační situace v Evropě je mimořádně závažná. Od poloviny června, kdy jsem vás tady na tomto místě naposledy seznamoval s aktuálním vývojem, se situace ještě více v rámci Evropy zkomplikovala. Statistiky záchytů nelegálních migrantů v Evropské unii za první pololetí roku 2015 ukazují významný nárůst. Ve srovnání se stejným obdobím loňského roku se jejich počet zvýšil z 91 tisíc na 225 tisíc, to je nárůst o 143 %. Nejvíce dynamický vývoj byl na migrační trase západního Balkánu a východního Středomoří. V posledních týdnech eskalovala krize zejména v Maďarsku. Trasa přes centrální Středomoří, tedy z Libye, nyní vykazuje relativně stabilní počty. Na západobalkánské trase došlo ke zvýšení počtu překročení vnějších hranic ze 6 tisíc překročení v prvním pololetí loňského roku na víc než 67 tisíc v letošním roce.
Nejvýznamnější skupinou nelegálních migrantů jsou občané Sýrie, kterých bylo v Evropské unii detekováno více než 45 tisíc v červenci letošního roku. Téměř 25 tisíc lidí přišlo z Afghánistánu a s výrazným odstupem potom následují občané z Eritrey se zhruba 7 tisíci.
Vývoj počtu žádostí o mezinárodní ochranu v Evropské unii je v poslední době velice dynamický. V roce 2014 počet těchto žádostí narostl o 43 %. Čili loni bylo v Evropské unii 660 tisíc žádostí o mezinárodní ochranu, v roce 2015 za prvních šest měsíců už jsme zaznamenali 450 tisíc žádostí o mezinárodní ochranu. Jenom v červnu letošního roku požádalo v Evropské unii o mezinárodní ochranu téměř 100 tisíc osob. Nejvýznamnější skupinou mezi žadateli jsou občané Sýrie, Afghánistánu, ale také Kosova, Albánie nebo Eritrey. Největší počet žádostí bylo podáno v Německu a v Maďarsku. Nejen z těchto uvedených čísel je patrné, v jak vážné situaci se nyní Evropská unie nachází.
13. května letošního roku zveřejnila Evropská komise sdělení nazvané Evropský program pro migraci, ve kterém představila svou vizi dalšího fungování migračních politik Evropské unie. Program potom Komise konkretizovala 27. května navazujícími návrhy. Komise formou nezávazného doporučení žádala členské státy, aby na své teritorium ze třetích zemí přesídlily celkem 20 tisíc osob kvalifikovaných pro mezinárodní ochranu.
Pokud jde o relokaci, Komise původně navrhovala využít mechanismus nouzové relokace. Mělo být relokováno cca 24 tisíc žadatelů o azyl z Itálie a 16 tisíc žadatelů o azyl z Řecka. V obou případech se mělo jednat o občany Sýrie a Eritrey. Myšlenka distribučního klíče a koncept povinného zapojení do relokace byly následně členskými státy odmítnuty, a to na červnovém zasedání Evropské rady. V červenci se potom členské státy dohodly, že v následujících dvou letech přesídlí přes 22 tisíc osob ze třetích zemí. Podařilo se tak přesáhnout cílovou částku 20 tisíc. Na červnové Evropské radě bylo zároveň dohodnuto, že členské státy relokují v nadcházejících dvou letech 40 tisíc lidí z Itálie a Řecka s tím, že na způsobu distribuce se dohodnou během července. Na červencovém zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci se nepodařilo dosáhnout dohody na tomto celkovém počtu. Členské státy se dohodly pouze na relokaci zhruba 32 tisíc lidí s tím, že o distribuci zbývajících mělo rozhodnout jednání ministrů vnitra v listopadu či prosinci.
Současně s mechanismy distribuce byla v posledních měsících debatována rovněž opatření v boji proti převaděčům. 18. května byla na zasedání Rady pro zahraniční věci ve formátu ministrů obrany a zahraničních věcí diskutována proveditelnost vojenské námořní mise zaměřené na boj s pašeráky v oblasti Středomoří. Ministři schválili koncept krizového řízení vojenské operace a rozhodnutí o ustavení této operace. Vojenská operace byla rozdělena do tří částí. Tou první částí je hlídkování a monitoring v mezinárodních vodách, zásahy proti ilegálním plavidlům v mezinárodních vodách, zásahy proti ilegálním plavidlům v libyjských teritoriálních vodách. V červnu byla spuštěna první fáze uvedené operace a nyní se očekává debata o rozhodnutí o přechodu do druhé fáze.
15. července zveřejnila Komise parametry systému takzvaných hotspots. Cílem systému je prostřednictvím agentur Evropské unie poskytnout komplexní a cílenou pomoc členským státům, které čelí největší migrační krizi na vnějších hranicích. Tento návrh Komise se zaměřuje na Itálii a Řecko. Pro každou zemi uvádí cestovní mapu, která bere v potaz právní, finanční a další aspekty.
Minulou středu, tzn. 9. září, představila Komise další balíček migračních návrhů, o němž se bude na nejbližších jednáních intenzivně diskutovat. Součástí balíčku je mj. nové provizorní opatření pro relokaci dalších 120 tisíc žadatelů o azyl z Itálie, Řecka a Maďarska, dále pak také návrh permanentního relokačního schématu, nová opatření v návratové politice, stanovení seznamu bezpečných zemí původu nebo návrh na zřízení svěřeneckého fondu na pomoc africkým zemím. Na mimořádné Radě ministrů vnitra 14. září byl schválen relokační mechanismus, který se týká 40 tisíc osob navržených Komisí v květnu. Naproti tomu debata o jeho rozšíření o dalších 120 tisíc nedospěla k žádné shodě, a to zejména proto, že několik zemí, včetně České republiky, podmiňuje svůj souhlas se zachováním dobrovolné povahy tohoto mechanismu a jeho propojení s rychlou implementací opatření, která zajistí ochranu vnějších schengenských hranic a efektivní azylové a návratové řízení. Dá se předpokládat, že debata na úrovni ministrů vnitra by měla pokračovat 8. a 9. října.
Na řešení příčin migrační krize by se měl zaměřit také summit, který se uskuteční 11. a 12. listopadu ve Vallettě za účasti hlav států a předsedů vlád členských zemí Evropské unie a také představitelů afrických zemí. Cílem summitu bude navázání intenzivnější komunikace a spolupráce s africkými partnery v oblasti migrace. Summit by se měl zejména zabývat řešením příčin migrace, legální migrací a mobilitou, mezinárodní ochranou a azylem, bojem proti převaděčství a obchodování s lidmi a také pokrokem v návratové politice a uzavíráním readmisních dohod. V souvislosti s tím, jak se rapidně zhoršila migrační situace na západním Balkáně, připravuje také Maďarsko uspořádat konferenci v Budapešti. Tato konference by se mohla uskutečnit počátkem měsíce října.
Pokud jde o aktuální situaci přímo u nás v České republice. Česká republika pro uprchlíky není cílovou zemí, nejsme ani ve srovnatelné situaci jako Maďarsko. Od začátku roku do konce srpna u nás bylo podáno 990 žádostí o mezinárodní ochranu. Oproti loňskému roku jde o mírný nárůst. Pokud se trend nezmění, a zatím k tomu není důvod, bude za rok 2015 podáno v České republice zhruba o 400 žádostí o mezinárodní ochranu víc, než bylo podáno loni. Více než polovina těchto žádostí o azyl v České republice se týká občanů Ukrajiny, druzí v pořadí jsou občané Kuby a občané Sýrie jsou teprve na třetím místě. Celkem bylo podáno kolem sedmi nebo osmi desítek žádostí o mezinárodní ochranu ze strany občanů Sýrie od počátku letošního roku.
Závažnou situací v oblasti migrace se vláda České republiky důsledně zabývá od prvního okamžiku tak, abychom měli situaci pod kontrolou a jako země byli připraveni na splnění našich závazků. Od 17. června letošního roku je realizováno opatření Policie České republiky, kterým došlo k posílení pobytových kontrol na vytipovaných trasách podél tras tranzitní nelegální migrace. Až dosud bylo v rámci těchto kontrolních opatření zjištěno přes 2 700 osob, z toho zhruba polovinu tvořili občané Sýrie, významnou část ale také tvořili občané Afghánistánu, Pákistánu, Iráku a také Bangladéše. Čili z těchto informací, které máme od Policie České republiky, je zřejmé, že mezi lidmi, kteří ilegálně přecházejí přes naše území, patří nejvíce občanů k zemím, ve kterých dochází k válečnému konfliktu. Znovu zopakuji: Sýrie, Afghánistán, Irák. Ale dotýká se to také občanů ze zemí, jako je Pákistán a Bangladéš.
Vláda 13. července letošního roku schválila navýšení kapacit zařízení pro zajištění cizinců, konkrétně šlo o převod areálu ve Vyšních Lhotách do hospodaření Ministerstva vnitra a navýšení kapacit v Bělé-Jezové. Odsouhlasili jsme také přípravu rezervního objektu v Bálkové. Dnes tedy máme v České republice připraveny kapacity, které zatím nejsou plně využity z hlediska zajištění cizinců. Navýšili jsme také kapacitu pro realizaci pobytových kontrol o dalších šedesát policistů.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, od 17. července se na Ministerstvu vnitra schází speciální pracovní skupina na úrovni náměstků, jejímž cílem je příprava realizace přesídlování a relokace do České republiky a také hladký průběh integrace všech těchto lidí do naší společnosti. Na přelomu srpna a září jsme také pilotně odzkoušeli spolupráci policie, krajského úřadu a orgánu sociálně-právní ochrany dětí, která bude klíčová pro hladký průběh přijetí uprchlíků, kterým jsme slíbili poskytnutí útočiště. Aktuální situace v oblasti migrace je také předmětem jednání Bezpečnostní rady státu. K projednání aktuálních otázek migrace bylo mimořádně svoláno předsednictvo Bezpečnostní rady státu, které se sešlo 10. září letošního roku. Ministr vnitra na tomto jednání informoval o opatřeních zaměřených na řešení aktuálních problémů migrace. Na schůzi Bezpečnostní rady státu, která se uskuteční 30. září, bude předložena informace o aktuálním stavu v migraci v České republice. Zpravodajské služby dále zpracují analýzu bezpečnostních aspektů migrace podle svých působností. Rovněž touto analýzou se bude zabývat Bezpečnostní rada státu.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás informoval o českém postupu a také o postupu skupiny V4 při řešení současné vážné evropské situace. Od počátku zastáváme názor, že současná migrační situace a příchod uprchlíků do evropských států vyžaduje evropské řešení. Proto jsem také 4. září do Prahy svolal mimořádný summit předsedů vlád zemí V4, který byl zaměřen výhradně na otázky migrace. Toto setkání předsedů vlád V4 mělo dva cíle. Za prvé deklarovat, že země V4 chtějí být i nadále aktivní v unijních řešeních migračního problému a že jsou připraveny nabídnout a realizovat potřebná podpůrná a solidární opatření ať už na bilaterální úrovni, nebo na úrovni Evropské unie ve všech oblastech, kde je to smysluplné. Není pravda, že nejsme solidární. Naopak, druhým cílem summitu bylo představit ucelený soubor společných priorit zemí V4 jako příspěvek do debaty o migrační a uprchlické politice, která se vede napříč Evropskou unií. S kolegy ze Slovenska, Polska a Maďarska jsme se shodli na společných prioritách. Tyto priority jsou obsaženy ve společném prohlášení, které představuje hlavní závěr summitu V4, který proběhl v Praze.
Východiskem společné pozice zemí V4 je zejména to, že migrační situaci nelze vyřešit jedním dílčím opatřením, naopak je potřeba komplexní přístup, je potřeba se nezaměřovat pouze na řešení důsledků migrace, ale zaměřit se především na příčiny. Evropská unie musí naplno využít všechny své politiky a zdroje. Současně s tím musejí všechny členské státy dodržovat platná pravidla, ať už jde o legislativu, zejména pokud jde o dublinská nařízení, azylová pravidla a podobně, stejně jako respektovat politické dohody z evropských rad. Bohužel řada členských zemí, nejdříve začalo Řecko, tato pravidla nedodržuje. V konkrétní rovině jsme se na summitu shodli, že je třeba zajistit efektivní kontrolu a ochranu vnějších hranic Evropské unie tím, že se urgentně vybuduje také funkční systém registrace, efektivní návratové politiky, vytvoření společného seznamu bezpečných zemí. Podpořili jsme návrh Komise na rychlé zřízení takzvaných hotspots. Apelujeme na to, aby Evropská unie neredukovala migrační téma jenom na středomořský region, důraz musí být položen na migrační cestu přes západní Balkán, protože tady je enormní tlak na Evropskou unii.
Když se ještě vrátím k závěrům summitu V4, jednoznačně jsme položili důraz na zachování dobrovolné povahy solidárních opatření Evropské unie. Tak může každý členský stát stavět na své zkušenosti, na svých osvědčených postupech a dostupných zdrojích. Jakýkoliv návrh mající za cíl zavedení povinných a trvalých kvót pro solidární opatření je pro země V4 nepřijatelný. Na této pozici jako Česká republika setrváváme a tuto pozici také zastával ministr vnitra na jednání ministrů vnitra v uplynulém dni. Jako V4 se rovněž shodujeme na efektivnějším postupu Evropské unie v boji proti organizovanému zločinu a pašeráctví, na tom, že je potřeba aktivněji přispět jako Evropská unie k řešení situace v Sýrii, v Libyi a na Blízkém východě. Jednoznačně jako V4 podporujeme dlouhodobá řešení situace, to znamená uzavírání readmisních dohod, zaměření rozvojové pomoci na země, se kterými potřebujeme uzavřít návratové readmisní dohody.
Minulé pondělí jsem se také v Bratislavě po summitu V4 sešel s rakouským spolkovým kancléřem panem Wernerem Faymannem a předsedou vlády Slovenské republiky panem Robertem Ficem. Rakouskému kancléři jsem tlumočil zájem České republiky na tom, aby současná krize kolem migrace neohrozila dobré a přátelské sousedské vztahy ve střední Evropě, které jsme budovali a budujeme 25 let.
Vzájemné osočování přes média nemá smysl. A dále jsem rakouského kancléře seznámil s výsledky summitu V4. Kancléř Faymann se nás snažil se slovinským premiérem přesvědčit o nezbytnosti zavedení kvót pro uprchlíky. Ve svém vystoupení ale také zdůraznil význam řádného střežení vnější schengenské hranice a na tom jsme se nepochybně shodli. Česká republika je připravena aktivně se podílet na řešení migrační krize, ale povinné kvóty nepovažujeme za dobré řešení. Odmítáme je.
V srpnu jsem také využil možnosti, abych o tématu migrace diskutoval s předsedou vlády, která je významným tranzitním státem, a to je Srbsko. Zdá se, že Srbsko se bude v příštích měsících vypořádávat s ještě většími dopady migrační vlny, než tomu bylo v tom uplynulém období.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych se také vyjádřil k otázkám dočasných kontrol na hranicích. V našem společném prohlášení, které jsme vydali jako předsedové vlád zemí V4, jsme se jednoznačně přihlásili k plnění povinností v rámci platných pravidel Evropské unie, a to včetně odpovědnosti za ochranu vnějších hranic Evropské unie a také dodržování pravidel schengenského prostoru. Pokud jsme se stali jednou součástí Schengenu, tak máme povinnost dodržovat pravidla, na kterých Schengen vznikl. A netýká se to jen České republiky, ale i dalších zemí schengenského prostoru. Tato naše pozice je stále aktuální i ve světle posledních událostí, kdy některé státy, mezi nimi i Slovensko, Rakousko, Německo, posílily kontroly na svých hranicích, a Německo dokonce dočasně přistoupilo k obnovení kontrol na hranicích mezi Německem a Rakouskem. Tyto kontroly jsou nepochybně reakcí na napětí, které je uvnitř schengenského prostoru vyvoláno migrační krizí a silným proudem uprchlíků, který v těchto týdnech míří přes Maďarsko, Rakousko právě do Německa.
Pokud jde o německé dočasné opatření na hranicích, Německo má podle pravidel Schengenu na takové dočasné opatření právo. V poslední době nejde o první takový případ. Obdobně Německo dočasně obnovilo kontroly na hranicích s ohledem na zajištění bezpečnosti v průběhu konání summitu G7.
Chci vás také, vážené poslankyně a poslanci, informovat o tom, že ministři vnitra České a Slovenské republiky se dohodli i na posílení policejních sil na hranicích s Rakouskem, a to jak na hlavních a dalších vytipovaných tazích, tak i na vybraných úsecích zelené hranice mezi našimi zeměmi. Na česko-rakouské pohraničí se navíc zaměřilo cca 200 policistů. Kontroly nebudou nahrazovat stálou hraniční kontrolu, jedná se o dočasné opatření, které ale budeme z hlediska intenzity přizpůsobovat aktuální migrační situaci. Slovensko přijalo stejná opatření jako Česká republika, přičemž navíc přijalo toto opatření i na svých hranicích s Maďarskem. Vláda tedy vyhodnocuje aktuální situaci na hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. V případě, že policie požádá o posílení při kontrolách na těchto hranicích, bude jí toto posílení poskytnuto. V případě, že nebudou stačit síly ostatních ozbrojených sborů, je vláda připravena schválit nasazení armády s tím, že příslušníci armády by vykonávali pravomoci příslušníků policie při kontrolách na našich hranicích. Tím aktuálním úsekem, který v tuto chvíli intenzivně monitorujeme, je úsek česko-rakouské hranice, který aktuálně může být vystaven největšímu náporu. Čili v tuto chvíli ta intenzita kontrolních a ochranných opatření na naší jižní hranici bude nastavena podle aktuální situace. Samozřejmě, že policie má své pracovníky i v okolních zemích, včetně Rakouska, včetně Slovenska a včetně Maďarska. Čili monitorujeme situaci nikoli pouze na hranici, ale snažíme se intenzivně monitorovat situaci i v těch oblastech kolem českých hranic.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi tedy, abych na závěr svého vystoupení shrnul pozici, kterou zastává česká vláda. Naše pozice zůstává konstantní a jsem přesvědčen, že i konzistentní. Máme zájem na společném evropském řešení problému. Národní opatření, která nejsou koordinovaná, povedou jenom k rozkladu společné migrační politiky, omezení volného pohybu osob i schengenské spolupráce a v konečném důsledku i k rozpadu možná celého schengenského systému. Je potřeba si přiznat, že současný systém migračních politik Evropské unie nefunguje. Nefunguje zejména pod tak silným tlakem, pod jaký ho dostala do značné míry čtyři roky ignorovaná občanská válka v Sýrii. Po čtyřech letech, kdy tato válka trvá, se vytvořil tak silný migrační tlak, který v zásadě vede ke zhroucení stávajícího fungování schengenského systému.
Řešením krize je podle názoru České republiky celková změna, která by měla být postavena na následujících pilířích:
1. Ochrana vnější hranice. Není možné, aby jakýkoli útvar, jakýkoli stabilní prosperující útvar, existoval v dnešním světě obklopen tak vážnými riziky, bez toho, aniž by byl schopen efektivně regulovat migrační proudy, které směřují na jeho území. Takto nefungují ani Spojené státy ani Kanada ani Austrálie, jakékoli další prosperující bohaté státy, všechny mají režim ochrany své vnější hranice. Ochranu vnější hranice potřebuje také Evropská unie.
2. Ten systém ochrany a regulace migrace musí zajistit, že se budou třídit legitimní uprchlíci a ekonomičtí migranti za důstojných podmínek. Za důstojných podmínek pro všechny na vnějších hranicích Schengenu musí dojít k tomu, že se rozliší lidé, kteří skutečně utíkají před válkou a hledají v Evropě ochranu, záchranu svého života, a lidé, kteří se k tomu proudu pouze přidávají v rámci standardní klasické ekonomické migrace, kterou tady zažíváme v různých podobách posledních 25 let.
3. Potřebujeme prevenci migračního pohybu. Potřebujeme, aby Evropa soustředila finanční zdroje do regionů, které jsou v okolí regionu nestability. Potřebujeme masivnější pomoc Turecku, potřebujeme masivnější pomoc Libanonu, Jordánsku, zemím, do kterých uteklo nejvíce lidí ze Sýrie před syrskou válkou. Masivní pomoc Evropské unie do těchto regionů, abychom zabránili dalšímu, druhotnému pohybu v rámci migrace. Potřebujeme navracení ekonomických migrantů. To je politika, která v okolí Evropské unie nefunguje. Je tady obrovské množství států v okolí Evropské unie, se kterými nejsou uzavřeny dodnes readmisní dohody. To je potřeba změnit. Čili musíme spojit rozvojovou pomoc, podporu ze strany Evropské unie s tlakem na uzavírání návratových dohod, musí tu být zřejmá readmisní politika zaměřená na celé okolí Evropské unie.
A konečně to, co potřebujeme, je mezinárodní ochrana legitimních uprchlíků. Česká republika je připravena být solidární. My se můžeme podobně jako v době balkánské války postarat o velké množství legitimních uprchlíků, lidí, kteří požádají o azyl v České republice, azyl tady dostanou, chtějí v České republice žít, protože je to pro ně útočiště, a chtějí se integrovat. Budou respektovat naše zákony, které v České republice platí. Čili mezinárodní ochrana legitimních uprchlíků musí být něco, co je v Evropě přirozená věc.
Přerozdělení legitimních uprchlíků může dávat smysl jen v případě, že bude fungovat systém, o kterém jsem mluvil. Největší problém, do kterého by se Evropa mohla dostat, by bylo schválení kvót v situaci, kdy není zajištěna ochrana vnější hranice a regulace migrace. To by sloužilo pouze jako pozvánka pro další ekonomickou migraci, tak jak jsme to viděli v uplynulých týdnech. Prostě v takovéto situaci není možné, aby česká vláda připustila schválení systému povinné realokace a povinných kvót. My budeme i nadále zdůrazňovat nutnost zaměřit se na řešení příčin krize místo toho, abychom řešili následky, abychom donekonečna diskutovali o mechanické redistribuci uprchlíků, kteří stejně v České republice zůstat nechtějí, protože směřují do Německa nebo směřují do Švédska.
Prioritou společné evropské politiky musí být zastavení války v Sýrii a Libyi a v rámci mezinárodní koalice proti ISIL je potřeba se zaměřit na porážku, nebo alespoň rychlé významné oslabení Islámského státu. Porážka Islámského státu je jeden z faktorů, který může zklidnit situaci v celém regionu a snížit migrační tlaky. Proto je také Česká republika součástí koalice proti ISILu a hrajeme tam aktivní roli.
Určitě podporujeme to, aby tady existoval seznam bezpečných zemí, protože se setkáváme s tím, že do Evropy přicházejí i lidé ze zemí, kde není válka, kde není nestabilita. Je evidentní, že jde o ekonomickou migraci. A Evropa potřebuje jasný seznam bezpečných zemí, kdy žadatelé o azyl z těchto zemí nebudou mít, nebo budou mít jenom minimální šanci, aby azyl v Evropské unii dostali.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, problém migrace je skutečně komplexní. Není možné ho zcela popsat ve stručném vystoupení, které jsem pro dnešní schůzi Poslanecké sněmovny zvolil. Chtěl bych vám poděkovat za vaši pozornost a chtěl bych vás ujistit o tom, že vláda bude postupovat na základě principů, které jsem ve svém vystoupení popsal. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD, ANO, TOP 09.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Děkuji panu předsedovi vlády. Otevírám obecnou rozpravu. Mám zde faktickou poznámku paní místopředsedkyně. Potom je zde faktická poznámka pana kolegy Fiedlera. Ještě jedna faktická poznámka kolega Holík. Prosím.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobré odpoledne, dámy a pánové. V souladu s jednacím řádem, v souladu s § 59 odst. 1 a 2, navrhuji omezení řečnické doby na dvakrát deset minut. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. To je návrh, o kterém rozhodneme bez rozpravy. Jakkoliv dle mého budeme muset hlasovat dvakrát, protože jsou to dva návrhy podle odlišných odstavců jednoho paragrafu. To znamená, nejprve hlasováním rozhodneme podle § 59 odst. 1, že řečnická doba bude omezena na 10 minut.
Prosím, abyste se znovu přihlásili, protože jsem vás odhlásil. Prosím o novou registraci. Než se ustálí počet přítomných, omluvím pana poslance Brázdila mezi 16. a 19. a upřesním, že pan ministr Zaorálek je omluven pouze do 14.30, protože už je tady, byl pouze omluven na prvních 15 minut jednání schůze.
Vzhledem k tomu, že to vypadá, že všichni ti, kteří chtějí hlasovat, jsou v sále, zahajuji hlasování a ptám se, kdo souhlasí s omezením řečnické doby na 10 minut. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování má číslo 10, přihlášeno je 153, pro 88, proti 60. Návrh byl přijat.
A nyní podle § 59 odst. 2 budeme hlasovat o tom, že k téže věci, myslím v rámci tohoto bodu samozřejmě, může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát.
Zahajuji hlasování, ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování má číslo 11, přihlášeno je 153, pro 88, proti 60. (Návrh byl přijat.)
Tím jsme se tedy usnesli, že v rámci tohoto bodu je omezena řečnická doba na deset minut a každý z poslanců může vystoupit nejvýše dvakrát.
Nyní tedy faktická poznámka pana kolegy Fiedlera. Potom rovněž fakticky pan kolega Holík. A poté mám tady zatím tři přihlášky, čtyři přihlášky s přednostním právem. Pokud byste souhlasili, tak po těch faktických nechám vystoupit pana ministra vnitra, protože to jeho vystoupení, předpokládám, doplní vystoupení pana premiéra a budete moci reagovat na obě ta vystoupení. Pak je zde přednostní právo paní kolegyně Langšádlové, která zastupuje předsedu klubu TOP 09, který mi to sdělil písemně. Potom pan předseda Fiala a potom pan předseda Filip. Toto jsou zatím přednostní práva tak, jak jsem je obdržel.
A nyní tedy dvě minuty pro pana kolegu Fiedlera.
Poslanec Karel Fiedler: Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl reagovat hned na úvod vystoupení premiéra, který tady přednesl.
Vy jste tady, pane premiére, řekl, že jste opravdu rád, že tento bod byl zařazen na program této schůze. Já vám to při sebelepší vůli, pane premiére, nemůžu v žádném případě věřit. Po té frašce (s důrazem), kterou jste tady předvedli při mimořádné schůzi, kdy jste ji skrečovali způsobem, a přiznávám, že jste nás jako opozici přečurali, kdy jste tady vytáhli hlasovací karty, přestože jste tady seděli, poslanci vládní koalice, snížili jste kvorum, aby nemohlo být hlasováno v limitu do 21 hodin o tom, že schůze bude pokračovat, tak vám vaše tvrzení, pane premiére, opravdu nemohu věřit. To se nezlobte. To se na mě nezlobte.
Tak, jak to bylo na té mimořádné schůzi, která - mezi námi připomínám - ještě neskončila, byla přerušena, tak jsme tady slyšeli spoustu konstatování faktů, co se odehrálo, jak věci probíhaly. A to si myslím, že z větší části nejenom zde poslanci ve Sněmovně, ale i občané vědí. Používáte výrazy jako: Evropa by měla jednat rychleji, Evropa by měla jednat efektivněji. Na summitu jsme se shodli, že je třeba zajistit ochranu vnější hranice. To jsou všechno prázdné fráze, za kterými občané nevidí nějaké konkrétní kroky, které očekávají.
Doufám, že v rámci této schůze konečně dojde ke změně postoje vlády a bude ochotna odpovědět na konkrétní dotazy, které předložíme v následující diskusi. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Holík. A ještě jedna faktická - pan poslanec Okamura.
Poslanec Jaroslav Holík: Vážené dámy a vážení pánové, během parlamentních prázdnin jsem navštívil tři uprchlické tábory. Nebudu vám tady popisovat, kolik tam bylo lidí, jak jsou nebo nejsou spokojeni. Je pravda, že nejsou. Ale chci upozornit na daleko větší nebezpečí. U nás je v uprchlických táborech zhruba tisíc zadržených. Ale podle nedělní televize jenom na nádraží v Mnichově jich tam leží 12 tisíc a jsou hrozně rozčarovaní, protože to, co jim ti převaděči naslibovali - pečené holuby do úst, zdarma byty, auta, práce, při které se moc nenadřou - to padlo za vlast. A je mezi nimi obrovské napětí. Stačí jiskra. A uvědomme si, podle zpráv Europolu je mezi nimi minimálně jedno promile vyškolených vojáků. Opravdu postačí jiskra. A všichni víme, že mají mobily a že povstání by se lavinovitě přeletělo přes celou Evropu. A vzhledem k poměrně vlažnému vystupování naší vlády se může stát, že v této zemi, nebo ve všech, se dostanou k moci a budou organizovat to pravicové síly, které se budou zdát radikálnější. A zamysleme se, zavzpomínejme, kdo za těchto podmínek přišel v Evropě v roce 1933 k moci.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím pana poslance Okamuru. Dvě minuty.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, musím říct jménem našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie SPD, že jsem úplně v šoku z téhle té vlády. (Pobavení v sále.) Nejprve odmítnete referendum - ano, poslanci se smějí, vládní koalice - když odmítli referendum občanů, aby mohli sami hlasovat v referendu o tom, s kým chtějí do budoucna žít a ne, to znamená o imigrantech, a následně chcete umlčet poslance. Opozičním poslancům řeknete, že smějí vystoupit jenom dvakrát a dvakrát deset minut. To je neuvěřitelné. Takže umlčíte nejdřív lidi a potom umlčíte i opoziční poslance.
Přitom podle údajů Europolu, který je oficiálním orgánem Evropské unie, tady proniklo během imigrace na území Evropské unie více než několik tisíc bojovníků Islámského státu. Dále po návštěvě těchto imigračních táborů na území České republiky nám, mně před svědky dalšími našimi poslanci potvrdili, že jsou tam běžné infekční choroby, cituji: Možné utrpět nákazu. Je to běžné.
Tito lidé jsou volně propouštěni, jak víme, když nejsou zidentifikováni, anebo když splní pseudopodmínky Evropské unie, jsou volně propouštěni do prostoru České republiky. Dochází mezi nimi k násilí. Jsou tam roztržky. A my chceme vážně diskutovat o tomto problému, kdy se tady volně propouštějí neidentifikovaní lidé do prostoru. Půlka z nich nemá žádné doklady, každý druhý den říkají jiné informace, z jakého jsou státu. Nikdo neví, kdo to vlastně je.
A vy nás takhle tady umlčujete. Takže my bychom tady měli být asi jako stafáž a vy hlavně, vládo, nemáte vůbec žádný mandát to tady vy jenom sami o sobě rozhodovat, protože vy jste ještě loni tvrdili nám, kteří jsme na ten problém upozorňovali, já jsem na to upozorňoval už dlouhou dobu, vy jste říkali: To jsou xenofobové, to jsou rasisti, problém imigrace nehrozí. Úplně jste se na to vykašlali, místo abychom připravili zákony. A teď tady poslouchám pana premiéra a tyhle nesmysly, co se najednou dodatečně dělá, a samozřejmě se to nestíhá. Děkuju.
Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní prosím pana ministra vnitra a po něm s přednostními právy paní poslankyně Langšádlová, pan předseda Fiala, pan předseda Filip a pan předseda Schwarzenberg. Jenom upozorňuji, že omezení, které jsme odhlasovali, se samozřejmě nevztahuje na poslance, kteří mají přednostní právo.
Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, pan premiér tady měl velmi fundovaný a vyčerpávající projev o tom, co vláda dělá a co děláme v rámci Evropy. Dovolil bych si pár doplnění a pár možná vsuvek ze včerejšího jednání, kterého jsem byl účasten.
Všichni od Ministerstva vnitra dostáváte každý týden zprávu o tom, jaký je vývoj migrace. Bereme to téma velmi vážně a chceme vás vybavit pravdivou informační bází o tom, co se v České republice děje.
Těžko můžu reagovat na některé výroky, které se šíří po facebooku, typu: Za vedlejším kopcem ve vedlejší vesnici jsou 4 000 migrantů, na území České republiky. No to tam být nemůže. My jsme za poslední tři měsíce zadrželi 2 600 osob. Česká republika na rozdíl od ostatních zemí zadržuje i migranty, kteří byli registrováni v nějaké vstupní zemi. Na rozdíl od Němců, Rakušanů tyto migranty zadržujeme v našich detenčních zařízeních. Snažíme se je vracet do okolních států, vracíme je a jsme velmi efektivní při vracení především do Rakouska. Situace s Maďarskem se zhoršila a dnes vracení do Maďarska téměř neexistuje. Do Řecka - vážené kolegyně a vážení kolegové - se nevrací už čtyři roky! Evropská komise debatuje o Řecku pět let. V mezidobí se v Řecku utratilo 430 mil. eur na posílení azylového systému, který neexistuje. Itálie nemá funkční hotspoty. Tam hledejme pravé příčiny toho, co se dneska děje v Evropě. Selhává schengenský prostor, selhávají staré evropské země a je potřeba to velice rychle napravit. Maďaři dostali za poslední rok na podporu ochrany hranice 1,6 mil. eur. Řekové a Italové 160 mil. eur.
Evropa musí změnit pohled. I balkánská cesta, maďarská cesta je problém. Česká republika na to upozorňuje. Upozorňuje na to rok.
To, kam včera vyústila debata, je výsledkem toho, že nejsme připraveni akceptovat projekty, které nejsou životaschopné. Povinné kvóty nebudou fungovat.
Dovolte mi jedno číslo. Po debatě s našimi polskými partnery v rámci návratové politiky mezi Německem a Polskem avizovali němečtí policisté Polsku, že budou vracet 3 200 osob. Fyzicky vrátili 180. Z jednoho prostého důvodu. Oni je zaregistrují, pustí na území Spolkové republiky Německo a už je nikdy nejsou schopni chytit. To znamená, ten návratový systém nebude fungovat. Devadesát osm procent všech zadržených osob, a všech se ptáme, Syřanů, Eritrejců, Afghánců, všech se ptáme: Chcete mezinárodní ochranu v České republice? Tak pouze malá část, 70 lidí ze Sýrie, řekla, že ano. Přes dva tisíce řekly, že nechtějí a jejich cílovou zemí v 98 % je Spolková republika Německo.
Já jsem moc nerozuměl výrokům pana kolegy de Maizi možnosti krácení eurofondů. A jsem velice rád, že paní kancléřka jeho slova uvedla na pravou míru a řekla, že výhrůžky v Evropě pro dosažení konsenzu nemají místo. Jsem velice rád, že je jasné, že se pan kolega de Maizi
Víte, bez ochrany vnější hranice, bez návratové politiky, bez toho, abychom tu Evropu tam posunuli v té debatě, tak se nehneme. My můžeme na naši hranici posílat armádu každý týden. Ale bez toho, aby se uzavřely díry na vnější hranici, to je přece zbytečné. My jsme na to připraveni. Okamžitě jsme reagovali na opatření Německa směrem k Rakousku. Okamžitě jsme vyslali policisty, abychom zachytili případný migrační tok. Velmi mě mrzí, že tu informaci od rána měla Evropská komise a my jsme se ji dozvěděli z médií. My svým německým, rakouským, maďarským, slovenským partnerům naše záměry a kroky naší policie sdělujeme okamžitě. Tak se mají chovat praví partneři a já doufám, že se to velice rychle změní i na spolupráci s Německem, protože ta spolupráce doteď fungovala naprosto bez problémů. Toto je první exces, který si myslím, že je opravdu excesem, že se vrátíme za jednací stůl s chladnou hlavou a začneme řešit systém v Evropě, který bude fungovat.
Systém povinných kvót je nesmysl. Nesmysl. Nemůže fungovat. Ti lidé tu nechtějí být a my je tu nemáme jak držet. Pokud je zaregistrujeme, pustíme je z našeho detenčního zařízení, jejich cesta vede na vlak a směr Mnichov. Většina říká, že chce do Německa ne proto, že tam jsou vyšší sociální dávky, ale proto, že tam mají příbuzné, známé, zázemí a jdou tam cíleně. Mají adresu, mají kontaktní osobu. To není o těch sociálních dávkách na prvním místě. Je to o nich také, ale až na místě číslo dvě. A my určitě nepůjdeme cestou, abychom jim dávali kapesné 150 eur měsíčně. Na to tato ekonomika prostě a jednoduše nemá.
Že to je vážné téma? Je to vážné téma! A to jsem říkal včera partnerům na tom jednání. Sedm a půl milionu je vnitřních přesídlenců v Sýrii. Jeden a půl milionu v tureckých táborech. Šest set tisíc v Jordánsku, jeden a půl milionu je vnitřních přesídlenců na Ukrajině. My zapomínáme řešit taky téma Ukrajina, které tady pořád ještě je. A polovina lidí, kteří žádají o mezinárodní ochranu v České republice, jsou Ukrajinci. To znamená, musíme ten problém řešit komplexně. Není to jenom problém Itálie, Řecka, možná Maďarska. Může to být problém Polska. Může to být problém České republiky do budoucna. Pokud se Ukrajinci zvednou, tak až 50 tisíc jich může zamířit na území České republiky s tím, že budeme cílovou zemí. Ne zemí tranzitní. I na to se připravujeme. I na to jsme připraveni.
Infekční choroby. Každý migrující člověk, každý migrant, který přijde do našich zařízení, je vyšetřen. Díky armádě, a tady bych chtěl poděkovat kolegovi Stropnickému, byť tu není, jsme posílili v minulých dnech o další rentgen. Připravujeme mobilní rentgen. Každý z klientů těch zařízení je vyšetřen. Že někteří mají infekční choroby? No mají, proto jsou v detenci! Chtěli byste, aby ti lidé chodili volně po České republice? Jsou v detenci a jsou léčeni. Jsou v detenci a jsou léčeni.
Soubor chorob, které jsou u nich zaznamenávány, tolik nevybočuje ze standardů v České republice. A já odmítám komentovat tyto poplašné zprávy jinak, než že jsme otevřeli informační linku Ministerstva vnitra, kde na webu Ministerstva vnitra se všechno o migraci, co je reálné, co je doložitelné, pravdivé, mají šanci dozvědět novináři a občané.
Bereme to téma velmi vážně, ale musíme si uvědomit, že jsme se vzdali vstupem do Schengenu vlastních hranic. Naše hranice je dneska v moři v Itálii, v Řecku, naše hranice je na srbsko-maďarském pomezí. Tam musíme napřít svoji pozornost a první, co musíme udělat - musíme donutit některé staré evropské země vytáhnout hlavu z písku a přestat řešit Východ a Západ. My chceme aplikovat pouze a jenom zdravý rozum. A zdravý rozum nám velí, že povinné kvóty prostě fungovat nemůžou. Že to není řešení. Že to je pseudořešení pro to, aby se něco řeklo. Abychom byli papírově jednotní. Ale nic to nevyřeší. Proto jsme to negovali a proto s mandátem vlády jsem tam včera vystoupil, jak jsem vystoupil.
Teď si myslím, že nastala doba, kdy se k té věci postaví premiéři, že zchladnou hlavy a že se musí najít opravdová řešení. My jsme na ně připraveni. Ale nechtějte po mně, abych řešil některé věci, co běhají po facebooku a jsou to prostě nesmysly. My jim můžeme čelit pouze tím, že dáváme lidem přesné informace, pravdu, a budeme v tom pokračovat. Byť bude nepříjemná, budeme ji říkat. Máme své lidi na všech možných místech. V Turecku, v Makedonii, v Srbsku, v Jordánsku, Maďarsku, na Slovensku, všude působí ÚZSI, všude působí naše detašované pracoviště ministerstva. Máme informace o těch tocích. Říkali jsme například, že před patnáctým se zvedne vlna příchodu do Maďarska. Před patnáctým, tedy čtrnáctého, 10 tisíc lidí. Největší denní příchod migrantů. Máme ty informace, jsme připraveni a jsme připraveni ty věci řešit.
Jinak, přátelé, 2 600 lidí za tři a půl měsíce. Za tři a půl měsíce 2 600 lidí. Maďarsko za jeden jediný den 10 tisíc! A každého, koho jsme identifikovali jako nelegálního migranta, jsme zadrželi. Policie dělá maximum a já bych tady chtěl i před vámi, před veřejností, policistům poděkovat. Pracují na maximum a jasně se ukazuje, že nárůst počtu policistů je cesta správným směrem.
Jsem připraven na vaše otázky. Budu odpovídat, jak dlouho bude potřeba. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců vládní koalice.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Mám zde faktickou pana poslance Fiedlera, jestli na ní trvá. (Ano.) Prosím.
Poslanec Karel Fiedler: Ubezpečuji, pane předsedo, že nevyužiji ani dvě minuty. Já bych jen chtěl krátce říct, že to, co tady zaznělo z úst pana ministra Chovance, ano, to beru. Ten problém v zemích, kde vznikal, imigrační vlna rostla čtyři roky, pět let. To je přesně to, na co přece my z Úsvitu jsme poukazovali už loni, poukazovali jsme na to na jaře, poukazovali jsme na to v květnu. Nazývali jste nás xenofoby, říkali jste, že šíříme poplašné zprávy - a ejhle, dneska řešíme to, na co my jsme všechno dopředu upozorňovali!
Pokud se týká současné vlny, tak chci jen upozornit, že se nám dosud nepodařilo vyřešit problém nepřizpůsobivých občanů, které jsme tu dosud měli, a chceme řešit problém další. Vzpamatujme se zavčas!
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Děkuji panu poslanci Fiedlerovi za jeho faktickou poznámku a nyní s přednostním právem za poslanecký klub TOP 09 a Starostové paní poslankyně Helena Langšádlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Helena Langšádlová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já bych chtěla říci, že přestože jsme opoziční strana, jsme stranou demokratickou a zodpovědnou a za této nelehké situace podporujeme stanovisko české vlády, podporujeme kroky, které činí. Velmi oceňujeme pozici pana premiéra, ale i pánů ministrů zahraničních věcí a vnitra. Jsou situace, kdy se nemáme dělit na pravici - levici, koalici - opozici, ale máme hledat společný zájem České republiky. A já jsem přesvědčena, že otázka řešení migrační krize je právě takovouto otázkou.
Chtěla bych ocenit i to, že česká vláda zpracovala dlouhodobou migrační strategii, protože my se teď velmi intenzivně zabýváme aktuální situací. Je to humanitární katastrofa, cítíme se ohroženi, šíří se strach. Ale migrace nemá jenom rozměr krátkodobý, ona má svůj rozměr i střednědobý, který se týká integrace, vzdělávání, zaměstnanosti, ale i svůj rozměr dlouhodobý a to je zejména otázka demografická. To není výzva jenom pro Českou republiku, ale je to velká výzva i pro celou Evropu.
Co je zásadní? Za této situace je opravdu zásadní, abychom dodržovali pravidla, závazky, zákony - jak my, jednotlivé členské státy, tak celá EU, ale i ti, kteří přicházejí. Pokud tohle zvládneme, máme velký kus cesty za sebou. To je zásadní otázka.
Co je také důležité? Hovoříme tady o tom, že migrační krize je krize. Je to krize, které Evropa čelí a je to možná jedna z největších krizí, kterým čelíme. Je-li něco krize, tak to musíme krizí nazvat, musíme si uvědomit, že určité ohrožení to je a nemá smysl strkat hlavu do písku, a v takové situaci přece se mění priority. Ve chvíli, kdy musíme řešit tuto otázku, tak si máme říct, že i v rámci ČR, v rámci EU musíme změnit priority. Ano, ochrana spotřebitele jako jedna z evropských agend je důležitá, společná zemědělská politika je důležitá, pořádání různých konferencí - no, jsou důležité, ale je to opravdu to nejdůležitější, co máme dělat? Je to, že EU v tuto chvíli vynakládá půl procenta svého rozpočtu na řešení migrační krize, dostatek? Je opravdu čas stavět čapí hnízda a golfová hřiště? Já si myslím, že není, že máme říct, že to je priorita, a tomu se musí přizpůsobit i rozpočet - i Evropské unie, protože všechno to, o čem tady je hovořeno a bude hovořeno, bude stát nějaké peníze, ale my je musíme vynaložit, máme-li tuto krizi zvládnout. A zvládnout ji důstojně a nezapřít vlastní hodnoty.
Ano, my máme pomoct. Česká republika je bohatou zemí. Možná teprve teď si někteří uvědomují, jak moc bohatou zemí je ve srovnání s naprostou většinou zemí Asie a všech zemí Afriky. ČR je součástí Evropy a Evropa je obklopena desítkami mimořádně chudých států, mimořádně nestabilních států. Jsme bohatou zemí uprostřed Evropy, a jak tady říkal ministr vnitra, my nejsme v kritické situaci a je naprosto nezodpovědné šířit nějaké hysterie a strachy, ale jako součást EU, jako součást Evropy musíme brát tuto výzvu mimořádně vážně. My máme a musíme pomoci, my máme a musíme dodržovat své závazky a mezinárodní závazky k uprchlíkům. Je bez pochyby, že musíme své závazky dodržet ke všem, kteří tady o mezinárodní požádají, a je pravda, že máme vytvářet i podmínky pro to, abychom uprchlíkům pomohli. Proto bych chtěla ocenit to, že na Úřadu vlády vznikla pracovní skupina, která se zabývá integrací, která se zabývá integrací i z hlediska příchodu jednotlivých lidí do konkrétních míst. Je dobře, že česká vláda podporuje spolupráci jak se Svazem měst a obcí, s Asociací krajů, ale i s církvemi, protože nesmíme opakovat chybu některých západních zemí, které podcenily integraci, a přiznejme si to, kde migranti žijí zkrátka v ghettech, neintegrovali se, nejsou součástí společnosti. My nesmíme tuto chybu opakovat a nesmíme integraci podcenit. To je naprosto zásadní věc. Proto je mimořádně důležité, abychom se na to přijetí připravili, ale my se umíme připravit, a věřím, že to zvládneme.
Na druhou stranu z hlediska dlouhodobého usídlení, dlouhodobého pobytu máme právo říct, že chceme dlouhodobě zde osídlit ty, kteří pocházejí z podobných nábožensko-kulturních prostředí a kteří jsou nejpronásledovanější a nejzranitelnější. Jsem přesvědčena, že máme hovořit o tom, že jako Evropa máme pomáhat zejména dětem, starým lidem, ohroženým rodinám. To přece patří k naší solidaritě a na tu nesmíme nikdy zapomenout. Ano, jsme bohatí a musíme pomáhat a můžeme přijmout ještě více lidí, než nám říkají nějaké kvóty, můžeme přijmout, ale nikdy nesmíme zapomenout zajistit bezpečnost našim občanům, protože jednou ze základních rolí státu je zajistit bezpečnost. Na to také nesmíme zapomenout.
A to, co se okolo nás v Evropě děje, samozřejmě z toho nemá radost nikdo. Nemáme radost z toho, že spolupráce mezi evropskými státy je málo koordinována, nedokázali jsme najít řešení, která by byla rychlá, i když vím, že je mnoho záměrů a mnoho kroků, které i EU činí.
K těm krokům. Určitě jsme v situaci, kdy si nemůžeme dovolit na území Evropy ekonomické migranty. Nemůžeme! A přesto víme, že velká část těch, kteří přišli, jsou ekonomičtí migranti. Poté je samozřejmě naprosto nezbytné investovat i do návratové politiky. Ano, to bude také něco stát. Ale v situaci, kdy máme pomáhat uprchlíkům, tak musíme důsledně trvat na návratové politice. A není možné, abychom motali řízenou ekonomickou migraci jako řešení nedostatku pracovního trhu a uprchlickou krizi. To jsou dvě naprosto zásadní věci. I když mám obavy, že například naše sousední Německo, které prohlásilo, že potřebuje do deseti let 6,5 milionu pracovních sil, tak že možná to nějaké souvislosti také má. Důsledná návratová politika. Proto je mimořádné důležité, aby byly hotspoty, aby již na hranicích se rozlišilo, nebo v maximální možné míře rozlišilo, kdo vlastně mezinárodní ochranu potřebuje a kdo je ekonomickým migrantem, protože kdyby byla důsledná návratová politika, tak jsem přesvědčena, že by také se velmi omezil organizovaný zločin. Tím, že Evropa neměla důslednou návratovou politiku ekonomických migrantů, tak my jsme tím zkrátka organizovaný zločin podpořili, protože to vycházelo i těm, kteří nepřicházeli ze zemí, kde jsou pronásledováni.
Organizovaný zločin dosáhl nebývalého rozsahu. Zkrátka dneska to není byznys se zbraněmi, s drogami, ale s lidmi. Je to to nejhroznější, co se mohlo stát. A myslím si, že za to neseme my jako Evropané velký díl viny, protože jsme tomu přihlíželi. Já jsem přesvědčená, že jednou z cest je i výrazné zvýšení trestu pro ty, kteří se touto hrůzou zabývají a mají z toho byznys.
Ale ještě jednou otázkou se musíme zabývat: Jeden ten člověk, který se skrze tyto sítě dostal do Evropy, zaplatil 5 až 7 tisíc eur. To je hodně peněz i pro kolegy, kteří se ve financích vyznají. Kolik jich přišlo, kolik statisíců jich touhle cestou přišlo? Kde jsou ty peníze, které získal ten organizovaný zločin? Co je z toho financováno a co z toho financováno bude? To jsou přece velmi závažné otázky, které nás do budoucna ohrožují. Ano, boj s organizovaným zločinem.
K ochraně hranic, k návratové politice patří i stanovení bezpečných zemí. To je velká chyba, že se nepodařilo, protože kdybychom měli bezpečné země, tak by byla výrazně jednodušší návratová politika. Ale bezpochyby k tomu patří i vojenské operace. Proč ta Evropa něco nedělá? Proč ona nestřílí do těch prázdných člunů? Proč to vlastně podporuje ten organizovaný zločin? No jedním z těch důvodů je zkrátka to, že Evropa se snaží již mnoho měsíců v Radě bezpečnosti prosadit vojenskou operaci ve Středozemí. A faktem je - a z mnoha zdrojů, že to Rusko jako stálý člen Rady bezpečnosti bojkotuje. A je potřeba vědět i tuto informaci, když hovoříme o migraci. O té situaci, do které jsme se dostali. I tohle je jeden z faktorů. Možná by ta situace byla opravdu o něco jednodušší. Mluví se - nápady - pošleme vojáky na tu hranici, ano, máme vědět, kdo přichází, ano, je chyba, že nevíme vůbec identifikaci těch, kteří přicházejí. Jsou to desetitisíce těch lidí, o který nevíme, kdo to je, a pohybují se v Evropě. Ano, státy nedodržovaly ta pravidla, bylo to tady již řečeno. Ale iluze, že někdo pošle vojska NATO na hranici, na ty řecké ostrovy, a tím to tedy zachrání, tak mohu vás ujistit, že tak to není. Stejně tak si nepomůžeme, když začneme stavět hranice.
Já si myslím, že Evropa má strategicky jednat s Tureckem. Evropa zkrátka v této situaci - ano, byl argument: nemůžeme jednat s Libyí, když šel ten hlavní proud přes Itálii. Ale s Tureckem jako s partnerským státem Aliance jednat můžeme. A my máme investovat do toho, aby ta migrační vlna se zmírnila, aby ti lidé tam žili v důstojných podmínkách, protože jednou z příčin tady té východní vlny je to, že mnozí se v těch uprchlických táborech - a bylo řečeno, kolik milionů lidí to je - cítí zkrátka bezvýchodně, beznadějně, jsou v zoufalé situaci. Proto já zase musím ocenit jako opoziční politik stanovisko naší vlády, které dlouho bylo, a bylo to tak správné - pomozme těm lidem v místech, ať žijí důstojně. Protože ve chvíli, kdy ani tohle neuděláme, tak i my přispíváme k té situaci, která je. A věřte mi, v tuto chvíli se v okolí dalo do pohybu 25 milionů lidí. Někdo říká i více.
My musíme hledat opravdu moudrá řešení a nepodléhat strachu, protože strach zastírá rozum. Moudrá řešení, strategická řešení, protože bez toho ohrozíme Evropskou unii jako takovou. A my všichni přece musíme vědět, že toto řešení nevyřeší jednotlivé státy. Že to je situace, kterou musí řešit všechny evropské země dohromady. Všechny evropské země dohromady, ale na druhé straně nezavírat oči před těmi riziky. Tady proběhla bezpečnostní konference před 14 dny, byl tady koordinátor Evropské unie pro terorismus. Ano, připusťme a hovořme i o tom, že část té migrované komunity, která přišla - muslimské - do Evropy, se radikalizovala. To je také pravda. Nezavírejme před tím oči. Ale to nesmí znamenat, že nebudeme solidární, to nesmí znamenat, že popřeme své vlastní hodnoty, na kterých jako evropská civilizace stojíme. Nesmíme toto dopustit.
A závěrem bych chtěla říct: my také nesmíme dopustit rozvrat evropského společenství, protože si musíme uvědomit, že migrační krize není tou ojedinělou krizí, které čelíme. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji paní poslankyni Langšádlové, poprosím ji, protože byla první řádně přihlášenou, aby zaujala místo u stolku zpravodajů. Děkuji, paní poslankyně.
Dalším přihlášeným s přednostním právem je pan předseda Občanské demokratické strany Petr Fiala. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já děkuji panu předsedovi vlády a panu ministru vnitra, že tady vystoupili, že nás seznámili se svým stanoviskem, s postojem české vlády, a musím říct, že pokud jde o analytickou část, tak s řadou věcí samozřejmě lze souhlasit. Lze určitě souhlasit i s některými postoji. Já plně podporuji odmítání povinných kvót a podobná stanoviska české vlády, nicméně stále mám pocit, že tady chybí některé konkrétní kroky, chybí tu jasná pozice České republiky, chybí tu předjímání dalšího vývoje, který česká vláda by měla, musí a má dělat.
Já jsem velice rád, že pan předseda vlády je rád, že Poslanecká sněmovna, jak on to řekl, zařadila na pořad dnešního jednání diskuzi o migrační krizi, nicméně podotýkám, že bych byl ještě raději, kdyby se to stalo s iniciativy vládní koalice, a ne na základě opozičních stran. Já si myslím, že i to svědčí o tom, jakým způsobem vláda dlouhodobě přistupovala k migrační krizi a jak dlouho tuto situaci podceňovala. Já bych na pár příkladech, které si vezmu z projevu pana předsedy vlády, ukázal, v čem třeba ten problém spočívá.
Pan předseda vlády tady opakovaně mluvil o potřebě rozvojové pomoci, jak je potřeba pomáhat těm lidem v místě konfliktu, těm zemím, zlepšovat ty podmínky a že to bude řešení té migrační krize. No já s tím souhlasím - ale co dělá Česká republika? Je to závazek této vlády, že na rozvojovou pomoc dá v letošním roce 0,33 % hrubého domácího produktu. Pokud jsem správně informován, v letošním roce ale fakticky rozvojová pomoc dosáhne pouze hodnoty 0,11 % hrubého domácího produktu. Tak je to konkrétní postoj, nebo je to jenom proklamace, že máme posilovat rozvojovou pomoc, nebo je vláda České republiky skutečně připravena něco pro rozvojovou pomoc udělat? Jsou to prázdné fráze, které tady zaznívají, nebo je za tím nějaká ochota něco reálně provést? A pokud je, tak se rozvojová pomoc musí zvýšit. A dámy a pánové, když se podíváte na to, za co se vyhazují ve státním rozpočtu finanční prostředky, tak je vám jasné, že peníze na rozvojovou pomoc bez problémů máme. A pokud je vláda chce uvolnit, my je v tom rádi podpoříme.
Druhý příklad. Pan předseda vlády tady naprosto správně řekl, že evropská politika v této věci selhává, aby nám v druhé větě řekl: ale musíme hledat celoevropská řešení a budeme to zase řešit prostřednictvím evropské politiky. No, já si myslím, že to přece není logické. Jestliže evropská politika selhává, tak se děje to, co se děje a co vidíme všude kolem sebe, že státy začaly jednat podle svých národních zájmů, podle zájmů každého z těch států, a na to přece musí Česká republika reagovat. Takže mě tak moc ani nezajímá, co za další nesmyslné opatření připraví Evropská unie, ale zajímá mě, co bude dělat Česká republika, a také mě zajímá, jaké v těch budoucích unijních jednáních zaujme Česká republika postoj a jaké máme varianty při různých možnostech toho vývoje.
Já jsem s potěšením vyslechl, že vláda se chystá posílit nebo posílila nějaké monitorování naší jižní hranice. Ale jsme v situaci, kdy Německo, Rakousko, Slovensko začaly chránit svoje hranice, zavírají svoje hranice, Maďarsko vyhlašuje výjimečný stav, a mně se to opatření - nebo krizový stav, abych mluvil přesně - mně se to opatření české vlády zdá slabé. Já bych vyzval vládu k tomu, aby neodkladně přistoupila k opatřením, kdy začne naplno chránit jižní hranici České republiky. V Rakousku se může v nejbližších hodinách nacházet až několik desítek tisíc lidí, kteří se budou snažit dostat do Německa, kam se dostat nemohou, nemohou se ani vrátit do Maďarska. A to, co logicky udělají, je, že se - nebo co se může stát - že se uprchlická vlna přelije do České republiky, a Česká republika se tak stane jedinou - nebo ona se už stává - jedinou průchozí zemí pro uprchlíky z Rakouska do Německa.
Reálně tady hrozí, že Česká republika se stane pro tyto imigranty nedobrovolnou - s tím také naprosto souhlasím - nedobrovolnou cílovou zemí. Na co tedy vláda čeká? Proč nechráníme důsledně naši jižní hranici? Čekáme na to, až tady budeme mít desítky tisíc lidí, kteří zde zůstanou, i když nechtějí, budou se nekontrolovaně pohybovat po našem území nebo se budou pokoušet severní cestou dostat do Německa? To přece není vývoj, který by si měla Česká republika přát.
Já už jsem opakovaně od vlády slyšel: Nás se ta migrační krize netýká. To se nemůže stát. Hranice se nezavřou. Přitom se ukazuje, že jeden z těch optimistických předpokladů za druhým padá. Nechci si hrát na generála po bitvě, jak to tady dělají někteří kolegové, je to zbytečné. Ale přece jenom od začátku tohoto roku varujeme před vývojem v Maďarsku, protože tam počty uprchlíků už v roce 2014 dramaticky rostly. Varujeme před tím, že některé státy mohou obnovit vnitřní hranice Schengenu a že se na to musíme připravit, protože ty státy už tím hrozily v minulých měsících a teď to také udělaly.
Já v této souvislosti žádám vládu o informaci, jakými prostředky chce na tuto situaci reagovat. Jaké má kapacity na detenci a ubytování těch případných uprchlíků, kteří sem přijdou. Jaké má kapacity na posílení bezpečnostních hraničních a hlavních tranzitních cest.
Ptám se na to i proto, že jsem tady slyšel pana premiéra, jak říká: No, kapacity jsou v našich zařízeních dokonce málo využité, máme jich dost. Já nevím, byl jsem v pátek v Zastávce u Brna. Tam jsem se setkal nikoliv s novináři jako vládní politici, ale také s občany, se starostou. Byl jsem tam mimo jiné na pozvání občanů, kteří si stěžovali na hluk z uprchlického zařízení. Ale prosím vás, u těch občanů, tam nebyla žádná nenávist k uprchlíkům. Tam bylo dokonce velké porozumění pro to, že tam ti uprchlíci v Zastávce jsou. Ale problém té Zastávky je právě problém nedostatečných kapacit a špatné přípravy. Zastávka u Brna je zařízení uprchlické, které je určeno pro přijímání uprchlíků, kteří tady chtějí požádat o politický azyl, což je úplně jiný režim než zadržovaní uprchlíci, kteří chtějí odejít do Německa. A co je v Zastávce? Pár desítek lidí, kteří žádají o politický azyl, a mnohonásobně víc, někdy 200, teď 180, příště 230 lidí, kteří jsou tam zadržování. K tomu ta Zastávka vůbec není určená. Je to zařízení uprostřed města a to způsobuje ty problémy. Takže když tady slyším "máme dostatečné kapacity" - no jestli máme takovéto dostatečné kapacity, tak to znamená, že vůbec nechráníme zájmy českých občanů a nestaráme se o to, co si oni myslí, a ani o to, aby měli dobré podmínky pro svůj život, protože Zastávka není vhodné zařízení pro zadržování lidí, kteří nechtějí být zadržováni na území České republiky, ale kteří samozřejmě tvoří většinu lidí, kteří k nám dneska přicházejí.
Když tady vláda mluví o hledání celoevropských řešení - já si myslím, že je to nejenom nefunkční. Byl bych rád, kdyby se nějaká celoevropská řešení skutečně přijala, ale v této chvíli mi to připadá spíše jako kupování si času nebo jakýsi alibismus, protože Evropská unie, Brusel žádné řešení nenabídl. A správně česká vláda odhalila, že povinné kvóty nejsou vůbec žádným řešením hlavního problému, pro který čelíme současné migrační vlně. Ale jaké jiné celoevropské řešení máme na stole? Žádné. A všimněme si té nejpodstatnější věci. Všichni ti, kteří mají plná ústa evropských zájmů, evropské integrace, jak všichni to mají respektovat, tady mám na mysli třeba Německo, tak v první kritické chvíli začnou hájit svoje zájmy, zájmy svého státu, svoje národní zájmy. A to se také děje. Žádná celoevropská řešení v této chvíli nejsou na stole, žádná účinná, ale vidíme, jak postupně jednotlivé státy přicházejí ke svým národním řešením. To je výsledek této bezzubé slabé evropské politiky, která je schopna řídit věci jenom v dobách klidných, bezproblémových, administrativní postupy a regulace, ale není schopna chránit účinně občany v Evropské unii v okamžiku, kdy se dostaneme do jakékoliv kritické situace.
Mimochodem to, co předvádí německá politika - a já jsem velkým přítelem Německa - to, co předvádějí němečtí političtí reprezentanti v těchto dnech, to je něco, nad čím zůstává rozum stát a co suverénní stát, jako je Česká republika, musí odmítnout. Jestliže slyšíme z Německa vyhrožování, politické vydírání, pokud neuděláme to, co chce Německo, tak že nám seberou kvóty - pardon, že nám ne seberou kvóty, to by bylo pěkné - ale pokud nepřijmeme kvóty, že nám seberou dotace nebo že na evropské úrovni budou omezeny naše dotace, to je něco, co je nejenom proti zásadám evropské integrace, co je i protiprávní, ale co je naprosto, ale naprosto nepřijatelné. A jenom to odráží bezradnost německé politiky a její špatné kroky v poslední době, kdy Německo na jedné straně pozvalo všechny uprchlíky ze Sýrie na svoje území, tím ještě podnítilo tu migrační vlnu, a pak si s tím neví rady a snaží se to řešit nucením dalších zemí, aby přijaly povinné kvóty. A nakonec tím, že přistoupí k tomu, co je ochrana německých zájmů, a to je zavedení vnitřních hranic schengenského prostoru. Jestli chce Německo podkopat poslední zbytky důvěry občanů ve smysl evropské integrace, tak přesně tyto kroky k tomu vedou. Ať Německo pokračuje v tomto stylu, ale česká vláda - a já doufám, že to vláda udělá, a bude v tom mít naši plnou podporu - česká vláda to musí jednoznačně odmítnout.
Ale když jsme u těchto otázek celoevropské politiky, povinných kvót, které jsou dokonce vynucovány si vydíráním - to, co včera zaznělo od německého ministra, to není první vydírání od velkých evropských zemí v této věci. Když jsme u těchto otázek, tak bych v této souvislosti rád požádal vládu, aby nám jasně řekla, jaký bude další postup České republiky - ne evropských orgánů, České republiky - při vyjednávání v evropských orgánech. Já chápu, že odmítáme povinné kvóty, s tím souhlasím, v tom má vládu naši plnou podporu. Ale bude tedy česká vláda usilovat o to, aby se otázka kvót projednávala na úrovni šéfů vlád? Bude usilovat o to, aby v tomto případě nemohlo být uplatněno právo veta? Pokud ne, pokud budou přijaty kvóty, co bude dělat česká vláda? Budeme je akceptovat? Budeme hledat řešení, jak se jim vyhnout? To by měla vláda také jasně říct.
Vláda by také měla jasně říct, kolik tedy budeme muset přijmout uprchlíků, na co jsme připraveni. A pokud budeme muset nějaké uprchlíky přijmout, odkud a za jakých podmínek, jaká bude role bezpečnostních složek při jejich výběru. Jakou formu mezinárodní ochrany jim poskytneme. Pokud dostanou azyl, je jasné, že řada z nich požádá také o sloučení s rodinnými příslušníky, což nás znovu vede k otázce o počtu těchto lidí. Jakou má vláda tady představu? Jak jsme na to připraveni? Jak budeme předjímat další kroky, které se variantách dají očekávat? To všechno bych očekával od české vlády a na to zde, pane premiére, pane ministře vnitra, pane ministře zahraničí, očekávám také vaše odpovědi.
To, co bych také čekal od české vlády, je odpověď na otázku, zda nepotřebujeme nějakou úpravu české legislativy v souvislosti s aktuální imigrační vlnou. Doufám, že takovou analýzu máte k dispozici. Neptám se na to náhodně. Státy kolem nás upravují svoje zákony, aby se mohly lépe vyrovnat s migrační vlnou ať už z hlediska bezpečnosti, nebo z humanitárního hlediska. A možná nepotřebujeme nic upravovat, ale možná ano.
A já se ptám české vlády, jestli ví, které zákony, jak, jestli už tady něco předkládá. Nebo prostě dáme ruce do klína a řekneme si: všechno je v pořádku, nic nepotřebujeme měnit? Já bych se divil, když státy kolem nás takovou změnu dělat musejí.
A když jsme u těch změn zákonů, tak to je pěkné říci: musí se zvýšit boj proti pašeráctví, převádění lidí, je potřeba, aby Evropská unie něco v této věci udělala. No tak udělejme něco my. A v této věci chceme něco udělat. Občanská demokratická strana konkrétně navrhuje, aby Česká republika zvýšila tresty za převaděčství. V našem trestním zákoně ty tresty dosahují zhruba výše, jako když budete pořádat hazardní hry. Z hlediska toho, co vidíme, jaké škody na životech, jaká odpornost je spojena s převaděčstvím, je namístě, abychom tresty zvýšili. Bude to mít odstrašující důsledek a bude to konkrétní krok, kterým Česká republika přispěje k boji proti pašeráctví a obchodování s lidmi. Ale to bych tu neměl navrhovat jako předseda opoziční strany, to by tady měla navrhovat vláda, a když to bude navrhovat, bude v tom mít naši plnou podporu.
Dámy a pánové, já žádám vládu, žádám koaliční strany, ať tady přestanou řešit zákazy kouření, registrační pokladny, reflexní vesty a všechny tyhle socialistické nápady a začnou se pořádně věnovat tomu, co je skutečným problémem - a to je migrační krize. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Fialovi. Než dám slovo kolegovi místopředsedovi Filipovi, tak s faktickou poznámkou pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych si dovolil na předchozí vystoupení kolegy Fialy jenom dvě historické poznámky. Jednak kdyby tímto způsobem v osmačtyřicátém roce začali na Západě vystupovat proti pašerákům a převaděčům přes hranici na Západě lidé, tak velice mnoho uprchlíků, kteří stejně jako dneska ti Syřané si zachraňují holé životy, tak tehdy si zachraňovali životy před komunismem, tak by byli vraceni zpátky a nebylo by podporováno přijímání.
A dále bych připomněl, že v okamžiku, kdy se zde tímto způsobem rozhořčujeme, tak ta situace, která je dneska, není zas tak až dramaticky odlišná od toho, co bylo po druhé světové válce, jednak v poválečné době, jednak v době nástupu komunismu. Tehdy uprchlíci z Československa byli jedni z prvních, kvůli kterým se přijímala speciální opatření ve světě. Prezident Truman vystupoval dokonce dvakrát ve zprávě o stavu Unie s apelem na to, aby se nenechávali lidé v Evropě v utečeneckých táborech, ale aby je Amerika přijímala, a pro Čechoslováky byla vyjednána jedna z prvních speciálních kvót při přijímání do Spojených států.
Bylo by dobré si při tom obecném horlení o tom, jak s utečenci zacházíme, tady tyto historické paralely připomínat.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. Trochu jsem to tušil, jeho faktická poznámka vyvolala momentálně dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura, po něm pan poslanec Černoch. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já myslím, že historické paralely máme používat mimořádně opatrně. Mě opravdu nebaví poslouchat srovnávání současné situace, srovnání se situací v Evropě. Bavíme se o lidech, kteří přicházejí ze stejného kulturního prostředí? Bavíme se? Víme, že ti lidé budou ochotni akceptovat naši kulturu, naši historii, naše tradice a naše zvyky? Já si myslím, že to nikdo neví. A spíše jsem v tom velmi skeptický. Tak taková ta laciná historická přirovnání - vždyť je to to samé, co se dělo ve čtyřicátém osmém nebo v šedesátém osmém... to je úplně něco jiného. Nebavíme se o migrantech z okolních států, od našich sousedů. Nebavíme se.
Proč tito lidé nechodí a nežádají o azyl v arabských zemích? V bohatých arabských zemích, které jsou jim kulturně nepochybně mnohem bližší než evropské země?
Bagatelizace toho problému jak z úst premiéra, který tady pokrytecky říká "jsem rád, že ten bod byl zařazen", jako by tomu bránila opozice a vláda to tady chtěla prosadit. Ještě ani jednou, a jsme v polovině volebního období, ani jednou vláda nepřišla s bodem, který se týká zahraniční politiky. Vždycky to byl návrh nás, ať už to byla Ukrajina, Krym, migrace. Souhlasím s tím, že k tomu, aby to bylo na programu, musí přispět vládní poslanci tím, že to zařazují. Ale ještě ani jednou vláda nepřišla. A já mám věřit premiérovi, že je rád. Kdyby byl rád, tak to tady prosadil, bylo by to na organizačním výboru, byl by to návrh vládní většiny, a ne že se o tom dohadujeme dneska ráno na grémiu a vy nám pak vyjdete vstříc. A já jsem rád, že jste nám vyšli vstříc.
Tak si ale nelžeme a nechme těch levných historických - není pravda, že ten, kdo upozorňuje na nebezpečí, je ten špatný, a ten, který říká "přijmeme všechny", je ten dobrý. Tak jednoduché to není. A není to navíc žádná pravda.
Řekněme si, jak to bylo v Evropě. Dokud ten problém měly jižní státy, tak se to neřešilo. Až se ten problém přesunul z jihu do Německa, tak se to řeší. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Černoch, po něm pan poslanec Schwarzenberg, po něm pan poslanec Zlatuška. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Marek Černoch: Já bych se k tomu přidal, protože si myslím, že srovnávat rok 1948 a lidi, kteří pomáhali jiným v rámci represí, které byly tady, a v rámci lidí, kteří opravdu měli stejnou kulturu, kde šlo úplně o něco jiného, a srovnávat organizované bandy, které pomáhají dnes, které na tom vydělávají obrovské peníze a které i váš předseda, pane kolego Zlatuško, označil za organizovaný zločin, proti kterému je potřeba bojovat, tak nevím, možná jsem váš projev chápal špatně, ale vy jste v té chvíli tyto bandy legalizoval. Proto se tedy ptám, jestli to berete jako legální, jestli jsou to skupiny, které jsou legální a které vlastně pomáhají a máme jim ještě tleskat.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Černochovi a prosím oslovovat kolegy poslance pouze prostřednictvím předsedajícího. Děkuji.
Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Schwarzenberg, po něm pan poslanec Zlatuška, po něm pan premiér Sobotka s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že každá generace je jednou vystavena zkoušce, kde prokáže své oprávnění působit v politice, nebo selhává. Bylo to tak v letech 1938 - 1939, bylo to v roce 1968. A my máme poměrně lehkou zkoušku. Nejsou tady cizí tanky, není tady SS nebo něco takového, pouze invaze, ano, mnoha uprchlíků.
Dle mého názoru bude pozdější generace nás posuzovat podle toho, jak jsme se zachovali. Jestli se podle nejlepších tradic našeho národa, křesťanských i humanistických, zachováme k uprchlíkům tak, jak se sluší a patří k člověku, který je v nouzi, který bojuje o svůj život, pro sebe a pro své děti a rodiny, a tím se osvědčíme, nebo budeme naslouchat těm, kteří nás straší polopravdami, a to jsou ty nejhorší lži, straší tím, co se s námi bude dít, straší, a k tomu ještě bohužel vyzývají k nenávisti. A nejhorší je, že opravdu štvou. Dříve - ti nejstarší to ještě pamatují - se štvalo proti židům, potom proti těm, kteří byli v odboji proti komunistickému režimu (upozornění na čas), a teď zase štveme proti imigrantům, uprchlíkům k nám.
Podle toho budeme posuzováni, jak se zachováme. My jsme přesvědčeni, že musíme odporovat lži a odporovat nenávisti, a proto bych se tady rád poděkoval u pana premiéra, pana ministra zahraničí, u pana ministra vnitra, za jejich postoj v posledních dnech a týdnech. Tím opravdu obhájili čest našeho národa. Děkuji mnohokrát. (Potlesk několika poslanců.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, pane předsedo. Děkuji, pane předsedo, váš čas již vypršel.
Dalším řádně přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Zlatuška, po něm pan premiér Sobotka, po něm pan poslanec Okamura s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Zlatuška: Já bych, pane předsedající, jenom drobnou poznámku k těm kulturním rozdílům, tak jak se s nimi tady vytasil pan poslanec Stanjura. Připomněl bych to, že když se otevřely hranice po 89. roce, tak v okamžiku, kdy naši lidé přicházeli třeba do Rakouska, tak nápisy "Češi nekrást tady v obchodech" byly zjevným dokladem naprosté kulturní propasti mezi nimi a námi. Přesto jsme to překonali a přesto jsme byli schopni vstoupit do společné unie. Myslím, že ty kulturní rozdíly, ať už skutečné, nebo vnímané, se dají odstraňovat a že i tady v takovýchhle výzvách je to záležitost víc pro oblast např. Ministerstva školství než Ministerstva vnitra nebo Ministerstva obrany.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. Nyní s faktickou poznámkou pan premiér Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem přesvědčený, že strach je špatný rádce. Myslím si, že politici by se měli snažit přispět k řešení té současné migrační krize, ne vyvolávat v lidech strach a ne apelovat na to nejhorší, co v lidech je. To si myslím, že je úkolem politiků.
Já jsem tady zaznamenal spor o to, jestli jsem rád, nebo nejsem rád, že dnes na schůzi je zařazen tento bod a že jsem mohl přednést svoji zprávu. Platí to, co jsem už řekl Sněmovně. Já jsem rád, že jsem tu zprávu mohl přednést. Připravil jsem si ji o víkendu dopředu, věnoval jsem jí poměrně hodně času a nikdo si nemohl myslet, že když se sejde Sněmovna po parlamentních prázdninách uprostřed nejvážnější migrační krize, které čelí Evropa minimálně za posledních deset patnáct let, že by snad tento bod neměl být zařazen na program schůze a že by snad legitimně poslanci neměli chtít, aby vystoupil předseda vlády a informoval je o tom, co se děje. Čili počítal jsem s tím, že tento bod bude zařazen, gros projevu jsem si připravil o víkendu, dnes dopoledne jsem ještě doplnil poslední části, které se týkaly včerejšího jednání ministrů vnitra, a jsem rád, že dnes se Poslanecká sněmovna tímto zabývala.
A chtěl bych požádat pana poslance Fialu, prostřednictvím pana předsedajícího, aby trošku zpytoval svědomí. Není vina této vlády, že jsme nenašli žádné připravené kapacity detenčních zařízení. Ty kapacity byly redukovány na 30 % v minulých letech. Není to chyba této vlády, že nejsou naplněny a nebyly naplněny stavy armády a stavy policie. Ty stavy byly redukovány v minulých letech. Minulé vlády si počínaly velmi bezstarostně, jako by vlastně už nic špatného se do budoucna nemělo stát. My jsme to byli, kdo změnil bezpečnostní strategii už loni, ještě než vypukla tato krize. Už loni jsme začali nabírat policisty a vojáky, abychom se na to zhoršení bezpečnostní situace připravili. Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi. S faktickou poznámkou pan poslanec Okamura, po něm pan poslanec Fiedler, po něm pan poslanec Chalupa s faktickými poznámkami. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, jenom krátce. Mě ani nepřekvapuje, že vládní poslanec hnutí ANO nám tady pomíchal české imigranty utíkající před režimem s imigranty islámského vyznání. To je přesně v souladu s tím, co tady předvádí tato vláda, protože skutečně srovnávat vyznavače islámu, této nenávistné ideologie, s českými imigranty, to si snad děláte úplně legraci. Jenom bych ještě jednou připomenul, že Islámský stát oficiálně vyhlásil Evropě válku, to znamená, my jsme ve válečném stavu s Islámským státem, a s cílem vyhlásit v Evropě také chalífát. Takže jenom bych to připomněl.
Dále znova připomenu, protože jste to asi neslyšel, že Europol, což je organizace spadající pod vaši milovanou Evropskou unii, řekl, že již v rámci imigrační vlny máme na území Evropské unie několik tisíc bojovníků z Islámského státu. To znamená, že tu situaci takhle zlehčujete, a již loni, kdy jsme na ni upozorňovali, tak jste ji zlehčovali a nekonali jste, tak to je opravdu snad ani ne šokující, ono je to v souladu s tím, jak vaše vláda jedná.
Jinak jsem chtěl říci, že drtivá většina těch imigrantů, kteří sem přicházejí, jsou vyznavači islámu. Nejsou mezi nimi syrští uprchlíci, to jsem si prověřil i ve Vyšních Lhotách i v Bělé pod Bezdězem. Na přímý dotaz mi to potvrdilo vedení. Jsou to vyznavači islámského vyznání.
A poslední slovo, co jsem chtěl říct ještě k tomu srovnání českých imigrantů a vyznavačů islámu, že islám nejde dohromady se svobodou a demokracií. Buď islám, nebo svoboda a demokracie. Není nic mezi tím. To znamená buď jedno, nebo druhé. A teď jsme tady před tím důležitým rozhodnutím. A znova říkám, zamítli jste návrh na referendum občanů, aby mohli rozhodnout o své budoucnosti, a nám jste ještě omezili čas, abychom nemohli hovořit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler, po něm pan poslanec Chalupa, Fiala, Bělobrádek, Lank s faktickými poznámkami. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Fiedler: Já jenom navážu na to, co říkal předřečník poslanec Okamura, protože řekl řadu z toho, co jsem chtěl říct já.
Ale k panu poslanci a předsedovi Schwarzenbergovi. Já vás prostřednictvím pana předsedajícího, pane poslanče, budu strašit. Vy jste říkal, ať vás nestrašíme, tak já vás strašit budu. Mezi těmi migranty, jsou naprosto jasné zprávy, v podstatě důkazy, jsou bojovníci Islámského státu. A občané naší republiky mají oprávněné obavy z této věci.
Pan premiér Sobotka tady před chvílí řekl podle mě dost hrůznou věc, když řekl, že to strašení vyvolává v lidech, v občanech naší země, to nejhorší, co v nich je. Pane premiére, chcete říct, že starost občanů, otců, matek, o bezpečnost svých rodin, o bezpečnost svých dětí, je to nejhorší, co v lidech je? Já vás vyzývám, pane premiére, abyste se omluvil občanům České republiky za tento váš výrok.
Minulý týden tady pobývala náčelnice kurdských ženských bojových jednotek, které bojují s Islámským státem. Slyšeli jsme jasné informace v našem poslaneckém klubu, kde jsme ji slyšeli, že když osvobodili některá území, získali zpět některé objekty, našli tam databáze osob, které jsou připraveny k sebevražedným atentátům, našli tam databáze osob, které jsou připraveny infiltrovat se - a dělají to - do migračních vln. Dostávají se na území České republiky, Evropy. A tady my vidíme to velké nebezpečí, to obrovské podcenění problému. Prosím vás, my nestrašíme lidi, my opravdu máme obavu o to, aby nedošlo k nějakým nepěkným věcem u nás. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci. S další faktickou poznámkou pan poslanec Chalupa, po něm pan poslanec Fiala, Bělobrádek, Lank, Zelienková, Vojtěch Filip.
Poslanec Bohuslav Chalupa: Dobré odpoledne, děkuji za slovo. Vážený pane premiére, vládo, vážené kolegyně, kolegové, navážu na to, co tady říkal pan premiér, co je úkolem nás politiků. Úkolem politiků není šířit strach, ale úkolem politiků je být ve střehu a mít na paměti to hlavní, proč jsme tady, a to je zajistit bezpečnost občanů naší země, zajistit bezpečnost naší země. K tomu na vás na všechny apeluji v tom smyslu, že se bude projednávat státní rozpočet. Prosím, věnujte potom, až budete ve výborech řešit výdaje na bezpečnostní složky, na jejich výcvik, na jejich vybavení, věnujte této otázce opravdu vysokou pozornost. Chápu, že všechny resorty mají své nároky, ale v této chvíli je to tak, že ty hrozby jsou na stole, je potřeba se na ně připravit, je potřeba být ostražitý.
Mluvilo se tady o referendu. My jsme byli zvoleni jako zástupci lidu a my máme tu odpovědnost. Referendum nic nevyřeší. My to tady musíme vyřešit, tu bezpečnost občanů. A není to jenom o imigraci, je tady problém kybernetické bezpečnosti a dalších věcí, prostě se to hrne ze všech stran. Apeluji na vás jako na poslance, abyste otázce financování bezpečnosti tohoto státu, bezpečnostních složek, jejich vybavení a výcviku, věnovali opravdu velkou pozornost. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Chalupovi. S další faktickou poznámkou pan předseda Fiala, po něm pan předseda Bělobrádek, po něm pan poslanec Lank. Prosím, pane předsedo, vaše dvě minuty.
Poslanec Petr Fiala: Dámy a pánové, tady se začala rozvíjet debata o tom, co je úkolem politiků. Já se k ní nechci přidávat. Ale přece jen bych řekl, že úkolem politiků také je nejenom žvanit, ale taky něco dělat. A to je právě to, co já po české vládě chci.
Pane premiére, já jsem si zvykl, že když má vláda jakýkoliv problém, tak za něj může pravicová vláda někdy před rokem 2013. Dobře, je to vaše řečnická figura a pana vicepremiéra Babiše. Já bych chtěl jenom poukázat na to, že v červnu 2013, kdy padla poslední pravicová vláda, tak žádná takováto migrační krize nebyla.
Ale abych vám ukázal prázdnost vašich slov, tak vám připomenu několik vašich čísel. Jedno jsem tady říkal. To není závazek žádné vlády z minulosti. Závazek této vlády - rozvojová pomoc 0,33 %, fakta 0,11 %. Závazek této vlády - to jste si vy stanovili poté, co jste se nedohodli s námi - 1,4 % HDP výdaje na obranu do roku 2020. Máte ekonomický růst, nevíte, co s penězi, rozdáváte je kdekomu. Podívejte se na skutečnost. Blížíme se 1,4 %? Ne. Je to 1,02 %. Dvě setiny procenta. A podle výhledu, který jste si připravili, v roce 2018 dosáhneme na obranu podílu 1,06 % HDP. To je reálný stav vašich cílů. Cílů, které jste si vy stanovili, a toho, co jako vláda děláte. Tak nám tady nevykládejte o minulosti, o nedostatečných kapacitách, o snižování výdajů na obranu v úplně jiné době, ale všímejte si toho, k čemu jste se sami zavázali a co vůbec nejste schopni plnit. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Další faktickou poznámku má pan vicepremiér Pavel Bělobrádek. Prosím, pane vicepremiére, vaše dvě minuty. Po něm pan poslanec Lank, po něm paní poslankyně Zelienková, po ní pan poslanec Filip a po nich pan ministr Zaorálek. Prosím.
Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já myslím, že není správné tady hovořit o tom, že máme dvě možnosti - demokracie a svoboda, nebo islám. Já tady nechci islamisty, nechci tady islámské teroristy. Chci pít pivo, chci jíst vepřové. Nechci, aby mně do toho někdo mluvil. Chci, aby byly na Vánoce na náměstích vánoční stromky. Ale to neznamená, že co muslim, to terorista, co muslim, tak nepřítel. (Ozývá se potlesk napříč sálem.) Je to urážka těch lidí. Jsou tady lidé z islámských zemí, jsou i tady muslimové, kteří se zapojili, mají české občanství. Máme tady i z islámských zemí lidi. Dokonce demokracie, parlamentní demokracie - nevím, jestli pan senátor je praktikující muslim, rozhodně však přišel z islámské země a je v parlamentu. Myslím si, že pokud je někdo mohamedán, ať si do parlamentu kandiduje. To je prostě základní princip svobody - nerozlišovat lidi podle náboženství, podle pohlaví, rasy. Já myslím, že to je ústavní princip, který bychom měli zachovat.
To, co musíme (s důrazem) - aby ti, co sem přicházejí, tohle plnili. A pokud to plnit nebudou a pokud nebudou plnit naše ústavní principy, pokud nebudou plnit ty základní hodnoty, které máme, pak musí tvrdě dostat jasně na srozuměnou, že buď je budou respektovat, nebo holt budou potrestáni. To myslím, že je zcela evidentní. To znamená, nedělejme tady z toho něco, co není. Je to urážlivé i vůči části našich spoluobčanů a možná i kolegů ze sněmovny. Já nevím, jestli tady sedí nějací muslimové. Možná ano a je mně to úplně jedno. Jsou to občané. Žijeme v občanském sekulárním státě. Děkuji. (Potlesk několika přítomných.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu vicepremiérovi Bělobrádkovi. Dalším řádně přihlášeným s faktickou poznámkou je pan poslanec Martin Lank. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo, pane předsedající. Hezké odpoledne, dámy a pánové. Já si dovolím jenom zareagovat na slova pana premiéra, který nás tady obvinil, že nějakým způsobem strašíme. Ne, my nestrašíme. My jenom říkáme fakta a informace. A to, že ve svém důsledku ta fakta a informace jsou nějakým způsobem strašidelné, tak to je prostě fakt.
Já se obávám, že pan premiér zacházel do opačného extrému. Pan premiér po jednání předsednictva Bezpečnostní rady státu řekl, že úřady nemají od zpravodajských služeb informace, že by mezi uprchlíky zadrženými v Česku byl někdo napojený na islámský stát. Podle mého názoru se tím fakticky snažil uklidnit situaci a vyvolat pocit, že se nic závažného neděje. Já jsem pak s logickým zájmem sledoval mediální výstupy po zasedání Bezpečnostní rady státu a musím se přiznat, že v případě některých médií jsem přemýšlel, jestli je za způsobem informování záměr, nebo jenom hrubá neznalost. Jestliže je řečeno, že zpravodajské služby v současné době nemají informace o tom, že by mezi uprchlíky v České republice byli lidé s vazbami na Islámský stát, tak to prostě není možné interpretovat tak, že mezi uprchlíky nejsou žádní teroristé ani lidé napojení na Islámský stát, jak o tom premiéra ujistili agenti tajných služeb. Smutnou pravdou je, že žádná zpravodajská služba na světě není schopná prověřit celou uprchlickou vlnu. O lidech, kteří procházejí naší republikou, končí v uprchlických zařízeních a následně jsou z nich propouštěni, nevíme v naprosté většině případů prakticky vůbec nic. Ani to, jestli to jméno, které uvedli, je jméno pravé. Ono to jaksi v zemi jejich původu není moc kde ověřit.
Takže pokud někdo tvrdí, že mezi imigranty v České republice na 100 % jsou vycvičení bojovníci, agenti Islámského státu, tak je to hloupá dezinformace. Pokud ale někdo tvrdí, že mezi nimi na 100 % nejsou, tak je to podle mého názoru nebezpečná dezinformace. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Kristýna Zelienková. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně, kolegové, já jsem se přihlásila řádně do debaty, ale vidím, že by asi na mě nedošla řada, tak jsem se přihlásila s faktickou poznámkou.
Já bych chtěla upozornit pana Okamuru v prvé řadě, že pokud tady hovoří o nějaké válce s Islámským státem, tak by si měl uvědomit, že Islámský stát není žádný stát a měli bychom to nazývat pravými jmény. Je to teroristická organizace jako taková, a proto bychom se k ní měli takto chovat a přistupovat.
Samozřejmě, že si uvědomuji závažnost současné uprchlické situace v Evropě a v blízkém okolí Evropy. Státy Evropské unie, v největších objemech Německo a Švédsko, počítají s tím, že počet uprchlíků do Evropské unie v roce 2015 dosáhne až jednoho milionu osob, což je cca dvojnásobek ročního průměru posledních dvou let. To jsou fakta. Česká republika na to bohužel i přičiněním naší vládní politiky reaguje explozí xenofobie, strachu a dezinformací. Je to paradoxní, protože jsme po dlouhá léta stranou uprchlických vln. V roce 2014 jsme měli celkem 1 156 žádostí o azyl a letos zatím jen necelou tisícovku. Je to paradoxní i proto, že jsme např. v roce 2001 zvládli více než 18 000 žádostí o azyl, v 90. letech jsme přijali a dobře se postarali o 3 500 uprchlíků z války v Bosně a 1 000 uprchlíků z války v Kosovu. Vesměs to byli muslimové, dámy a pánové. A nevyvolalo to zdaleka takovou hysterii, jakou vidíme dnes.
Jsem přesvědčená, že skutečným problémem nejsou uprchlíci, ale odpovědi politiků, které jsou bohužel často populistické a potenciálně velmi nebezpečné. Budeme všichni překvapeni, až v příštích volbách díky naší lehkovážnosti získá kvartet Konvička, Okamura, Landa a Adam Bartoš 15 nebo 20 % hlasů. Podstatné je také to, že se politickou kulturou mílovými kroky přibližujeme Maďarsku a naše pozice se v rámci Evropské unie a Rady Evropy významně zhoršuje. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Já bych se přihlásila potom ještě s jednou faktickou poznámkou a navrhnu body, o kterých bychom se měli nějakým způsobem pobavit dál. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan místopředseda Vojtěch Filip. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, pane premiére, členové vlády, paní a pánové, mám řádnou přihlášku do rozpravy s přednostním právem, ale vzhledem k tomu, jak se vyvíjí debata, jsem se přihlásil k faktické poznámce.
Chci říct, že mě mrzí, kam se debata ubírá. Protože se neubírá způsobem, který by měl odpovídat tomu, co Česká republika má dát jako mandát premiérovi české vlády na Evropské radě. Já jsem žil v dobré naději po zasedání V4, když alespoň náznak řešení příčin krize byl obsahem usnesení Visegrádské skupiny.
Jestliže se dnes bavíme pouze o důsledcích krize, nikoliv o příčinách, tak se budeme potýkat neustále s většími a většími důsledky, většími problémy, protože nepřispějeme nijak k tomu, aby konečně Evropská unie začala řešit příčiny krize. Ona je sama řešit nemůže. Máme proto vynikající šanci na Valném shromáždění Organizace spojených národů. Upozorňuji, že základní podmínkou vyřešení jakékoliv krize je odstranění jejích příčin, a to platí jak ve společenských procesech, v medicíně, tak i v právu. A prosím, pokud na to nebudeme mít odpovědi, a zatím jsem je neslyšel, žel ani ve vystoupení pana premiéra, jsem přesvědčen, že naším smyslem výstupu z Poslanecké sněmovny je, aby česká vláda na jednání Evropské rady trvala na tom, aby celá Evropská unie jako mezinárodní společenství pomohla řešit příčiny krize v těch rozpadlých nebo rozpadajících se státech. To je podstata naší diskuse! Ne nějaké strašení nebo, promiňte mi, zcela hloupé historické reminiscence. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu kolegovi místopředsedovi. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, po něm pan předseda Stanjura. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Protože mám také dvě minuty, dámy a pánové, tak to bude stručné.
Ale já bych chtěl ocenit slova, která tady teď zazněla naposledy, protože mi připadá, že je to určitý posun oproti tomu, co tady zaznělo z úst pana poslance Fialy z ODS, pana předsedy, který řekl, že evropská řešení selhávají, takže se zřejmě musíme obrátit k národním. Já si to úplně nedovedu představit, jak bychom na národní úrovni chtěli řešit příčiny krize, o kterých mluví pan místopředseda Fiala. Když je třeba se obrátit k příčinám krize, tak to zřejmě jako Česká republika nezvládneme ani v Sýrii, ani v Iráku, ani nikde.
Co se týče rozvojové pomoci, o které tady byla řeč. Víte, to není tak, že my žvaníme a nic neděláme. Těch 0,11 % je loňský rok, letošní to bude 0,17, což znamená, že z 4,2 mld. se posouváme na 6,5 mld. A to se posouváme z nějakého stavu, který jsme zdědili. To prostě nejsou prázdná slova, když říkáme, že se tady osm let snižoval rozpočet obrany. To nejsou prázdná slova, když jsme si v této Sněmovně v minulosti kolikrát stěžovali na snižování stavu policie, a dnes jsou tady 4 000 dalších policistů. To prostě není tak, že vláda nedělá. A není to tak, že minulost je lhostejná. Prostě to, v jakém stavu jsme to zdědili, je stav, ze kterého jsme vyšli. Z toho já vycházím při posilování rozvojové pomoci. A zároveň hlavní, co bych chtěl zdůraznit, je, že jsem hluboce přesvědčen, že Česká republika sama odpovědi na tuto krizi nezvládne. Podívejte se na hranice, co se tam děje. Tam jsou dneska kolony aut. Myslíte si, že Česko bude prosperovat ekonomicky, pokud tam budou tyhle kolony? Myslíte si, že jsme schopni si obhájit živobytí v této zemi, pokud nebudeme moci exportovat v Evropě? A hospodařit v Evropě? To je přece podmínka naší životní úrovně. A jestli to nebude, tak půjdeme o 40 % dolů.
Já si myslím, že pouze v Evropě má Česká republika jako ekonomický subjekt šanci a tahle krize má také řešení jenom v Evropě. Kdybychom se aspoň na tomhle domluvili, tak máme určitý výsledek debaty, která, nepochybuji, je velmi důležitá. (Potlesk z vládních řad.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Stanjura, po něm pan poslanec Černoch.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Já mám pocit, že někdy tady říkáme přání - dobrá, ale zbožná. Já bych skoro podepsal všechno, co říkal pan vicepremiér Bělobrádek, ale mám jednu otázku. Jak se zbavíme těch, kteří nebudou plnit to, co od nich čekáme? Jsme na to připraveni? Legislativně a i lidsky? Budeme je vozit na rakouské a slovenské hranice? A co když je nebudou chtít vzít? Co s těmi lidmi uděláme? To se řekne: zlepšíme a zpřísníme návratovou politiku. Legitimní otázka zní: jak? A s tím by měla česká vláda přijít a klidně ať to domluví s našimi sousedy, aby to bylo stejné. Ale proč se tady rozčilujeme? To nebyla Česká republika, která první zavedla ochranu vnitřních hranic Schengenu. Já jsem jenom upozornil v okamžiku, kdy problém byl na jihu. Byl celkem klid. Řekové mají problém, Italové už mají problém rok, roky se tam vyloďují. Až se ten problém dostal k našim sousedům, tak najednou eskaluje řešení a slyšíme vyděračská slova typu "buď půjdete na kvóty, nebo vám nedáme peníze". Za to ty evropské peníze ale nestojí. To chci říct rovnou. Nenechme se tímhle vystrašit.
Myslím, že je legitimní, že budeme klást otázky. Vláda říká, že někoho přijmeme dobrovolně. Já bych chtěl vědět číslo. Kolik letos? A letoškem to neskončí. To není problém roku 2015. Kolik příští rok? Kolik za dva roky? A co budeme s těmi lidmi dělat? Budou plnými uživateli našeho sociálního systému? Děti budou chodit do našich škol? Jak to bude? To jsou přece legitimní otázky. A potřebujeme k tomu změnu zákonů? Já jsem přesvědčen, že ano. Jestliže Dánsko, abychom se pořád nedívali jenom do bývalého východního bloku, mění zákony, snižuje ze dne na den sociální dávky o 50 % pro imigranty, říkají, že první rok si nebudou moct spojovat rodiny a tak dále, a je to západní země s dlouhou demokracií, a my se tváříme, že nic, že nic nepotřebujeme, že jsme na to připraveni. My sami jsme byli schopni integrovat naše menšiny, že říkáme, že budeme integrovat menšiny z jiných kultur? Jak to zvládneme? Bylo by to hezké. Kdo by si to nepřál? Ale to prostě není pravda.
A když pan vicepremiér říká, že budeme lidi vracet, tak se ptám: Jak a komu? Kdo si je od nás vezme? To přece nejsou kusy zboží, které budeme převážet po Evropě! (Předsedající upozorňuje na čas.) A předávat si je na hranicích! Jednou ze západu na východ a někdy zpátky.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Stanjurovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Černoch, po něm pan poslanec Okamura, po něm pan poslanec Bendl.
Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl vaším prostřednictvím zeptat pana kolegy Chalupy, který zde volal po sjednocení, abychom chránili bezpečnost občanů České republiky. Vždyť to děláme celou dobu! Co říkáme celou dobu? Už půl roku zpátky. Aby se chránila bezpečnost občanů České republiky. Nic víc, nic míň. Je to jenom o tom, že věci se daly predikovat dopředu, a ne neustále čekat a neustále se dohadovat, jednat, vyjde usnesení, pak se zase popře, pak se zase bude jednat. Dodneška se vůbec nic neděje. Dneska situace v rámci celé Evropy je v takové situaci, kdy je téměř neřešitelná. Ve chvíli, kdy Německo uzavře hranice i s námi, tak ti lidé zůstanou u nás, protože se nebudou mít kam vrátit a nebudou mít kam pokračovat. Co budeme dělat ve chvíli, kdy tady bude 20, 30, 40 tisíc imigrantů? A není to o nějakém vyvolávání stranu a podobné věci. Opravdu ne! Je to jenom o tom, že selským rozumem se věci hrotí měsíce, možná roky. A neustále se jedná a neustále se nic pro to nedělá. A v téhle chvíli, když se podíváte na zprávy z dnešního dne, kdy Maďarsko vyhlásilo krizový stav, kdy Srbsko povolává armádu, a jenom u nás se nic neděje.
Proto se ptáme a proto chceme odpovědi na konkrétní otázky, které máme. To není vyvolávání strachu, to je pouze reálná situace, která je potřeba řešit. A myslím si, že se shodneme na tom, a několikrát to tady zaznělo, že povinností každého politika je v první řadě hájit bezpečnost vlastních občanů. (Potlesk poslance Fiedlera.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Černochovi. S další faktickou poznámkou pan poslanec Okamura, po něm pan poslanec Bendl, po něm pan vicepremiér Bělobrádek. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, já jsem tady opravdu opět nemile překvapen, co tady říkají vládní poslanci. Na jednu stranu říkají, že Islámský stát je teroristická organizace, což už říkám dlouho, na druhou stranu jsem tady upozornil na statistiku Europolu, že tady máme v rámci imigrační vlny několik tisíc bojovníků Islámského státu. A přitom jste v červenci zamítli návrh našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, abychom postavili islámské právo šaría a džihád mimo zákon. Vy jste hlasovali proti tomu, abychom to postavili mimo zákon! Takže vám nerozumím, zase jenom plané řeči této vlády! A máme tady přitom vyznavače, radikální islamisty, již na území Evropy!
Druhá věc. Já už jsem vás tady jménem našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, opakovaně, dlouhodobě, několik měsíců vyzýval ke kontrole hranic České republiky. Nic jste neudělali! Až teprve když to udělá Německo, tak se vláda probudí, a když Němci udělají první krok, tak naše vláda teprve reaguje. No to je šílené! My snad nejsme vůbec suverénní země, pakliže je tady tato vláda. A pošle se tam 200 policistů, upozorňuji, na tři směny musí pracovat, tzn. na celou hranici máme pár desítek vojáků. To je přece úplně k smíchu, co ta vláda předvádí.
Navíc připomínám, že jste tady dnes zamítli náš návrh, našeho hnutí SPD, na referendum občanů o setrvání v Evropské unii, resp. o vystoupení, aby občané sami mohli rozhodnout o své budoucnosti. To vůbec není demokracie, co tady předvádíte.
A hlavně si vyvraťme tu vaši vládní nekonečnou lež, že se jedná o uprchlíky před válkou. Nebo je snad v Řecku válka? Je v Turecku válka? Nikoliv. V okamžiku, že utíkají z Turecka a přes Řecko, jsou to čistí ekonomičtí imigranti a k těm necítím vůbec nic. Máme dva miliony našich občanů na hranici chudoby, milion českých postižených, naši senioři mají běžné důchody osm až deset tisíc a ti musí být pro nás na prvním místě. Jsou to normální ekonomičtí imigranti, jejichž cílem je vyždímat z bohatých evropských zemí maximum peněz. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji za dodržení času. S další faktickou poznámkou pan poslanec Bendl, po něm vicepremiér Bělobrádek, po něm pan předseda Hamáček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Petr Bendl: Dobrý den, kolegyně a kolegové, dámy a pánové, já se pokusím být stručný, protože jsem byl také řádně přihlášen do obecné rozpravy, ale bohužel vidím, že debata plyne.
Chtěl bych říci následující těm, kteří tady apelují na minulost. Česká republika měla velmi dobrou imigrační politiku, patří, pane premiére, nebo patřila k deseti nejbezpečnějším zemím na světě, nebyli jsme a nejsme xenofobové. Do České republiky přicházeli v minulosti lidé různého náboženství a byli jsme schopni ty lidi integrovat do společnosti tak, aby to nevzbuzovalo žádné vášně. To, co se ale teď odehrává na úrovni Evropy, vzbuzuje obavu, nebudu používat slovo strach, vzbuzuje obavu z toho, jak Evropská unie reaguje.
A já bych vás chtěl, pane premiére, zeptat, zda je pravdou, že česká vláda přijala v červenci letošního roku nebo v minulých týdnech či měsících Úmluvu o účasti cizinců na veřejném životě na místní úrovni, neboť jsem takovouto informaci dostal, kde se česká vláda zavázala k tomu, že cizincům, kteří nejsou občany České republiky, bude povoleno nebo dáno právo volit a být volen do místních orgánů. Zda to je pravda, či nikoliv. To z kontextu toho, co se v Evropě děje, jestliže se česká vláda zavázala k tomu, že k nám mohou přijít cizinci a mohou kandidovat či být voleni a budou mít právo volit v komunálních volbách, zda to je myšleno vážně, nebo jestli je to jenom nějaký mediální šum.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Nyní s faktickou poznámkou pan vicepremiér Pavel Bělobrádek, po něm pan předseda Hamáček. Prosím, pane poslanče.
Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, tak si řekněme, kdo s Islámským státem nejvíc bojuje. Kdo to je? No muslimové! Muslimové, to jsou ti, kteří nejvíc bojují s Islámským státem. Tak to je první bod.
Druhý bod. Já jsem nemluvil o vracení. Já jsem říkal, že ti, kteří sem přijdou, tak musí prostě být tvrdě vyžadováno, aby dodržovali naše zákony, naše pravidla. Nic jiného jsem neříkal.
Co se týká vracení, tak už někteří, kteří nedostanou právo na azyl, jsou vraceni. Jsou vraceni do Rakouska. To není žádná novinka, to jsou právní předpisy, které platí. Samozřejmě problém je v tom, že kdyby byl správně dodržován Schengen, a to já myslím, že je správné, že o tom tady hovoříme, tak by se sem vůbec dostat neměli. To s tím souhlasím, to nemůže být žádného sporu. Myslím si, že i mezinárodní právo nepočítá s tak masovým exodem. To znamená, pokud počty lidí byly o jeden, o dva řády nižší, tak to bylo něco jiného. Samozřejmě, teď jsme v úplně jiné situaci. Ta situace není jednoduchá. Všichni chceme bezpečí pro občany České republiky, nicméně myslím, že by bylo dobré, a už jsou tu kontakty, aby se jak v rámci OSN, tak Evropského parlamentu v podstatě přehodnotily i ty předpisy tak, abychom je mohli dodržovat, aby byly realistické k tomu, co se děje. Je jasné, že nejsme hotel pro celý svět, to je, myslím, evidentní. Na druhou stranu nemůžeme říct přece, že lidé, kteří skutečně utíkají před tím, že chtějí svobodu, kteří utíkají za svobodou, a je jedno, jestli jsou jiného kulturního původu, tak důležité je, jestli sem jdou za liberální demokracií, jestli sem jedou za svobodou, jestli sem jdou za našimi právními předpisy. A pokud ne... Možná, určitě většina sem jde z ekonomických důvodů, o tom není sporu. Ale prosím, nepaušalizujme. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu vicepremiérovi, nyní s faktickou poznámkou pan předseda Jan Hamáček. Prosím, pane předsedo.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, bod má název Informace vlády České republiky o problémech migrace. Informace vlády tady zazněla, mluvil zde pan předseda vlády i pan ministr vnitra. Já jsem přesvědčen, že v dosavadní debatě všechny politické strany mohly vystoupit a sdělit jak nám, tak veřejnosti svůj názor na tuto problematiku, popř. své komentáře k vystoupení buď pana premiéra, nebo pana ministra.
Jsem přesvědčen, že dalším milníkem v této problematice bude buď mimořádný summit premiérů Evropské unie, nebo další jednání Rady ministrů vnitra. Je asi jasné, s jakou pozicí Česká republika na tyto dvě akce pojede a jaké názory tam bude zastávat. Proto i v kontextu debaty, kterou jsme vedli na grémiu, když jsme se rozhodovali, zda zařadit tento bod, nebo ne, a již tam jsme měli ambici nedoprojednat tento bod celý dnes, navrhuji procedurálně, abychom tento bod přerušili, a to buď do proběhnutí summitu předsedů vlád Evropské unie, nebo do dalšího jednání Rady ministrů vnitra Evropské unie, podle toho, co nastane dříve. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Hamáčkovi. To je procedurální návrh, o kterém budeme muset rozhodnout hlasováním. Mám žádost o odhlášení všech, odhlašuji vás tedy všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.
Je tu návrh na přerušení tohoto bodu od pana předsedy Hamáčka do doby, než proběhne summit premiérů států Evropské unie nebo ministrů vnitra členských států Evropské unie, dle toho, co nastane dříve.
O tomto návrhu zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 12. Přihlášeno je 148 poslankyň a poslanců, pro 105, proti 30, návrh byl přijat, a já tedy přerušuji bod číslo 1 dnešního jednání - Informace vlády České republiky o problémech migrace. Děkuji panu premiérovi, panu ministrovi vnitra i paní zpravodajce.
Než přistoupíme k projednávání návrhu zákonů vrácených Senátem, navrhuji, aby na žádost předsedy Senátu umožnila Sněmovna vystoupení panu senátorovi Pavlu Eybertovi v Poslanecké sněmovně. Informace k pozměňovacím návrhům Senátu vám byly rozdány poštou, do vaší pošty.
Dám tedy hlasovat o možnosti přítomnosti pana senátora Pavla Eyberta.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro přítomnost pana senátora, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?
Je to hlasování číslo 13. Přihlášeno je 151 poslankyň a poslanců, pro 137, proti 1, návrh byl přijat a já mezi námi vítám pana senátora Pavla Eyberta. Prosím, aby zasedl u stolku zpravodajů.
Budeme se tedy zabývat bodem
Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.