(10.10 hodin)
(pokračuje Tejc)
Protože byly to mimo jiné Francie a Británie, které prosadily zrušení zbrojního embarga v Sýrii v roce 2013. Byly to Francie a Británie, které podporovaly letecké nálety v Libyi, které také pomohly k této uprchlické vlně. A bylo to především Německo, které svou sociální politikou, ale také výroky Angely Merkelové přispělo k tomu, že se ta vlna zvýšila.
Ale my se teď bavíme o tom, jak z toho ven. Navážu na kolegu Bendla. Budeme si muset vyjasnit, pokud skutečně budeme muset některé uprchlíky přijmout, jaký bude onen klíč. Já ale myslím, že ta otázka je předčasná. Ona možná vůbec nenastane. Po tom, co jsme viděli na hranicích v Maďarsku, Chorvatsku a jinde, při té agresivitě některých běženců si nedovedu představit, že pokud dosáhli svého cíle, dorazili do Německa, že někdo bude schopen je nakonec přemístit proti jejich vůli do jiného státu. Nedovedu si představit na reminiscence z minulosti, jak němečtí vojáci se samopaly nakládají tyto běžence do vlaků a ty odjíždějí na východ. Nedovedu si to představit a myslím si, že poté, až budeme vědět, jaký bude mechanismus toho praktického přesunu, můžeme řešit, koho přijmout. Ale myslím si, že tato otázka doufám možná ani nenastane. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Černoch a připraví se pan poslanec Fiedler. Máte slovo.
Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Jenom v rychlosti, ať nezdržuji ostatní kolegy. Z analýzy Ministerstva vnitra, která je na stránkách, je jedním z bodů - vnucování závazků státu, který nechce tyto osoby přijmout, může představovat porušení zásady svrchované rovnosti států a současně zásah do jejich politické nezávislosti garantované článkem 2 odst. 4 Charty OSN. Takže toto je postoj Ministerstva vnitra, který nám dává, myslím si, že velmi reálnou šanci, abychom v té žalobě uspěli.
Ještě k možnostem, jakým způsobem se můžeme bránit. Jsou dvě. Podání žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie a faktické nesplnění povinnosti plynoucí z obou přijatých návrhů spojené s rizikem podání žaloby ze strany Komise proti členskému státu. Samozřejmě je tam riziko, ale myslím si, že riziko v zájmu bezpečnosti českých občanů je potřeba podstoupit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler a připraví se pan poslanec Bendl. Máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Poprvé jsem požádal pana předsedajícího, aby odmazal moji přihlášku k faktické poznámce, ale teď už zareaguji. Prostě facebookový poslanec Okamura se rozhodl, že si tady svůj příspěvek přečte až do konce v rámci faktických poznámek. Takže přestože přijde a prohlásí já zareaguji na předřečníky, vezme svůj připravený projev a tady nám ho v rámci faktické poznámky dočte. No prostě laciné příspěvky na facebooku je třeba doplňovat.
Ale proč jsem se ještě přihlásil k faktické poznámce. Nevím, jestli tady kolega Jandák - já s tím souhlasím, pane poslanče Jandáku prostřednictvím pana předsedajícího, že vláda měla odjet s nějakým mandátem. Ale přece my jako opozice jsme nebyli ti, kteří tu mimořádnou schůzi přerušili, aby nemohla dojít k žádném usnesení.
A k panu poslanci Benešíkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Samozřejmě opět, opravdu si myslím, že Poslanecká sněmovna má větší váhu a že pokud tedy tam odjel pan předseda vlády s mandátem, který tam prezentoval, nakonec jej přece jen prezentoval jinak. Povinné odmítnutí kvót jsme řekli, ale vzápětí jsme řekli, že kvóty přijímáme dobrovolně. Myslím si, že občané si to sami vyhodnotili, jestli respektoval, nebo nerespektoval toto usnesení vašeho výboru, resp. přání a vůli občanů této země. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nevidím faktickou poznámku pana poslance Bendla, nemá ji, dobře. Nyní tedy faktická poznámka paní poslankyně Němcové. (Ruší faktickou poznámku.) Dobře, nyní tedy neeviduji žádnou faktickou poznámku a mám zde první přednostní právo, paní poslankyně Němcová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, na úvod mého příspěvku dovolte shrnutí toho, co již Poslanecká sněmovna formou svých usnesení učinila, potom některé poznámky k vývoji, který uplynul od těchto usnesení, a na závěr bych vám ráda představila podrobněji usnesení, které jsme navrhli a poslali všem poslaneckým klubům k diskusi.
Nejprve tedy, dovolte mi na tu přestřelku, která tady právě proběhla o tom, s jakým mandátem, reaguji na pana poslance Jandáka a reaguji na pana poslance Benešíka, na pana poslance Fiedlera. Na všechny, kteří mluvili o tom, zda vláda měla dostatečný mandát k jednání o kvótách na bruselském summitu, či neměla. Dámy a pánové, měla jej již od 12. února. Dne 12. února přijala Poslanecká sněmovna usnesení, kde v bodě 4 říká: "Poslanecká sněmovna odmítá kvóty pro přijímání uprchlíků v jednotlivých členských zemích Evropské unie." Jestli mohu tímto utnout tu zbytečnou debatu o tom, zda Sněmovna dala dostatečný mandát vládě, nebo ne, domnívám se, že prostřednictvím tohoto textu je to jednoznačné a nemusíme v této debatě pokračovat. Vláda, předseda vlády, ministři měli jasný mandát od 12. února, mandát daný Sněmovnou, který, přiznávám, poté potvrdil také výbor pro evropské záležitosti, který v tomto kontextu pokračoval a vládě dostatečně znovu zopakoval, aby v tomto v rámci tohoto mandátu jednala.
Usnesení, o němž mluvím, přijato 12. února, má v bodě č. 1: "Bereme informaci vlády na vědomí." To není třeba rozvádět.
V bodě č. 2: "Žádá vládu o průběžné informování Sněmovny o postojích, které bude obhajovat na všech zahraničních jednáních zabývajících se bezpečnostní a imigrační politikou." Mluvil o tom pan předseda Petr Fiala. Bohužel, vláda tím, že nepřijala toto usnesení tak vážně, jak by bylo potřeba, na začátku každé schůze nepožádala o to, aby mohla přednést Sněmovně svůj postoj, své informace o tom, jaký je vývoj v této otázce, tak nás donutila k až tak krajním, mezním řešením, jako je využívání ústních interpelací k tomu, abychom vůbec nějakou odpověď od vlády na tyto otázky dostali. Chci tím říci, že bod č. 2 našeho usnesení ze 12. února vláda nesplnila, protože průběžně Sněmovnu neinformovala o postojích, které bude hájit na zahraničních jednáních.
V bodě č. 3: "Ukládáme 12. února vládě, aby posílala humanitární pomoc z rozpočtu České republiky v uprchlických táborech v Jordánsku, Turecku a dalších zemích, kam masově prchají lidé ze Sýrie." I na to jsme chtěli znát odpověď, kdyby vláda přistoupila na tu diskusi, protože víme, že nějaké prostředky navýšila. Nás by zajímalo přesně, jaký byl původní rozpočet, kam se pohnul. Komu, kolik, kam a za jakých podmínek peníze byly transferovány. Jaké je tedy plnění tohoto rozpočtu. Tyto informace jsme nedostali, bod č. 3 našeho usnesení vláda nesplnila.
V bodě č. 4: "Odmítáme kvóty" - o tom jsem již mluvila. Ten vývoj jsme zaznamenali, jaký byl.
Musíme k tomu říci, že je zde ještě bod 5, kdy vyzýváme vládu, aby důsledně informovala, věnovala pozornost zprávám BIS o bezpečnostních rizicích vyplývajících z financování islámského fundamentalismu na území České republiky. Veřejná část zprávy BIS za rok 2014 k tomu říká: Největším rizikem z hlediska členských států Evropské unie včetně České republiky se stali navrátilci z konfliktů, kteří bojovali v řadách Islámského státu nebo Fronty pomoci. Jedná se o radikály, kteří disponují válečnými zkušenostmi, kontakty v mezinárodních džihádistických sítích a zpravidla motivací provést teroristické útoky na území svých domovských zemí. V roce 2014 prověřovala BIS několik případů cizinců, kteří na území České republiky s různou intenzitou působili a u kterých existovalo důvodné podezření, že odjeli do Sýrie, aby se tam zúčastnili bojů. Kromě výskytu a působení těchto osob věnovala BIS svou pozornost také sympatizantům z Islámského státu či jiným ideologicky podobným teroristickým organizacím. Závěr této zprávy je, že podle závěrů zjištěných vlastním šetřením i poznatků získaných prostřednictvím meziresortní a mezinárodní spolupráce BIS hodnotí volný pohyb takových osob v České republice i v schengenském prostoru jako vážné bezpečnostní riziko.
Cituji tuto zprávu proto, protože se dotýká bodu 5 našeho usnesení z února letošního roku, a já doufám, že vláda tak, jak jí bylo uloženo, průběžně věnuje podobným zprávám pozornost a že v rámci těchto zpráv přijímá závěry tak, aby rizika, která jsou ve zprávách obsažena, byla pokud možno eliminována. ***