Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

1.
Informace předsedy vlády České republiky o řešení nelegální imigrace na území EU

Touto informací jsme se zabývali dne 18. června 2015, kdy jsme ji přerušili ve všeobecné rozpravě. Připomínám, že vám byly dne 18. června rozdány materiály Informace pro 30. mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky k tématu nelegální migrace na území Evropské unie a Přehled krizových událostí s migračními dopady ve vybraných státech a regionech z května roku 2015, které připravilo Ministerstvo vnitra.

Žádný z ministrů, který přednášel úvodní slovo, to znamená jak pan premiér Bohuslav Sobotka, tak ministr vnitra Milan Chovanec, který je omluven jenom na část dopoledního jednání, tak ministr zahraničních věcí, který je na zahraniční cestě, není přítomen. Požádám tedy některého z členů vlády, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

Vidím sice přihlášku Karla Fiedlera, ale ten hovořil podle mých poznámek 18. června, takže ho odmažu z přihlášených a budeme pokračovat v přerušené rozpravě, do které jsou řádně přihlášeni jednotliví poslanci, ale s přednostním právem eviduji přihlášku pana předsedy ODS Petra Fialy a také se stanoviskem klubu ODS vystoupí paní poslankyně Miroslava Němcová. To jsou přednostní práva, která mám.

Ale nejdříve požádám některého ze členů vlády, kdo se ujme role za vládu. Ochoten je pan ministr obrany Martin Stropnický, takže to je vynikající. Pan ministr Martin Stropnický alespoň na část projednávání zaujme místo u stolku zpravodajů za vládu České republiky, která informaci předkládá. (Hluk v jednací síni.) Prosím o klid kolegy poslance a poslankyně. Chviličku ještě počkám, než dohovoříte. Děkuji.

Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Myslím, že to, co jsme tady teď viděli, je příznačné pro to, jak vláda přistupuje k zahraniční politice a k této otázce. Jsem rád, že se našel alespoň jeden člen vlády, který si přišel sednout ke stolku zpravodajů, abych mohl vůbec začít mluvit k tomuto bodu. Bohužel tu není řada klíčových ministrů, není tu premiér. Chápu samozřejmě, že má svůj program a respektuji to, nicméně i to, že tu projednáváme tak důležité téma a premiér tu jako většinou, když se mluví o zahraničněpolitických otázkách, není, ukazuje jeho priority.

Vláda pokračuje v praxi, kdy v otázkách migrace a obecně zahraniční politiky komunikuje velmi málo nebo vůbec ne. A to jsme ještě svědky toho, že každý ministr si říká, co chce, přitom si ani mezi sebou nesdělují zásadní skutečnosti a premiér pro jistotu mlčí nebo mění názory každý den.

Chtěl bych připomenout, a připomenout nám všem, tedy i vám, že Poslanecká sněmovna zavázala vládu České republiky, a tedy i premiéra, svým usnesením z února letošního roku, aby průběžně Sněmovnu informoval o postojích, která vláda bude zastávat na unijních jednáních. To se neděje a většina jednání, která vůbec v Poslanecké sněmovně máme a která se týkají zahraniční politiky nebo evropské politiky, jsou vyvolána z řad opozice.

Potřeba jasných informací o postojích České republiky, o postojích, které česká vláda zastává, je o to důležitější v situaci, kdy česká vláda na evropských summitech kapitulovala, kapitulovala poté, co Evropská unie a některé silné členské státy neváhaly použít politiku nátlaku a mocenské převahy, aby byly přijaty povinné kvóty pro přerozdělení uprchlíků. Česká koaliční vláda se rozhodla tuto skutečnost navzdory předcházejícím proklamacím bez jakéhokoliv politického či soudního odporu pasivně přijmout. Tato její nečinnost neohrožuje jenom řešení migrační krize, ale především ohrožuje budoucí možnost obhajoby našich zájmů v Evropské unii.

Vládu jsme podporovali, vláda měla podporu opozice, měla oporu napříč politickým spektrem, pokud jde o její negativní postoj vůči kvótám, neboť jsme se domnívali, že vláda za svým negativním postojem opravdu stojí, že ho bude prosazovat, že je ochotna ho hájit a že je ochotna hájit zájmy občanů České republiky.

Ukazuje se však, jasně se to ukázalo, že vláda tady hrála velkou evropskou komedii. Na jedné straně ukazovala veřejnosti a médiím, že bojuje proti kvótám, ale na druhé straně v okamžiku, kdy došlo na lámání politického chleba, tak vzala zpátečku, zařadila zpátečku, pravděpodobně proto, aby si v Evropské unii neudělala příliš mnoho nepřátel. Pan premiér se asi bojí, že ho stihne podobný osud jako Roberta Fica, který neváhá slovenské občany hájit a Evropská socialistická internacionála mu hrozí vyloučením, protože jeho smýšlení není dostatečně proevropsky progresivní. Vicepremiér Andrej Babiš se možná zase obává, že pokud se vláda ozve, rozhněvá Evropskou komisi a ta zastaví příliv dotací, které jdou také do jeho podniku.

My jsme hluboce přesvědčeni, že většinové přehlasování v otázce přijímání cizích příslušníků na naše území, tedy v otázce, která se bytostně týká bezpečnosti, která se bytostně týká suverenity naší země, je riskantním precedentem. A toto není jenom můj názor. To, že systém povinných kvót navržený Evropskou komisí, je "neakceptovatelný a může představovat rovněž nebezpečný precedent do budoucna", to jsou slova premiéra Sobotky z 18. června tohoto roku, tedy z minulé schůze Poslanecké sněmovny k otázkám migrace. A ten samý Bohuslav Sobotka o čtrnáct dní později veřejnosti sděluje, že vláda povinné kvóty bez protestu přijme. A tedy ten precedent, který označoval za mimořádně nebezpečný, se tímto jeho postojem v podstatě vytvořil.

Z hlediska budoucí obhajoby našich zájmů, zájmu České republiky v rámci Evropské unie, je použití, ale i tichá akceptace, i tichá akceptace takového řešení, silového řešení ze strany vlády, naprosto nepřijatelná. Hrozí totiž, že toto řešení, tento způsob přehlasování zájmu jednotlivých států a zájmu České republiky se stane v Evropské unii osvědčenou praxí a znemožní tak jakoukoliv možnost do budoucna obhajovat naše zájmy, naše názory, naše postoje, tedy zájmy, postoje a názory občanů České republiky. Pokud budeme tuto praxi bez odporu, bez jakékoliv reakce, bez jakékoliv obrany akceptovat, tak hrozí, že o otázkách naší národní suverenity, o otázkách našeho zájmu, naší bezpečnosti bude rozhodovat nějaká hlasovací unijní koalice, hlasovací mašinérie v rámci Rady, a to je naprosto nepřijatelné. Přitom premiér se na tomto místě například v červnu tohoto roku dušoval, že trvá na tom, že to musí být národní vlády, které mají šanci kontrolovat migrační toky do svých území a regulovat je.

Další příležitostí, kdy bude mít vláda možnost zastávat naše zájmy v otázce migrace, bude jednání o návrhu Komise na permanentní přerozdělovací mechanismus. Jak bude ale vláda bránit tomuto dalšímu návrhu Komise, když už jednou de facto tento princip připustila? Já se skoro obávám, že na tuhle otázku, kterou jsem teď položil, jak bude vláda bránit tomuto novému návrhu Komise, je už skoro pozdě. Pozdě je ale proto, že vláda nejednala, nebo neříkala veřejnosti pravdu. Již několik dní, několik týdnů před naším fiaskem na zasedání Rady Evropské unie jsem se ministrů vlády a přímo pana premiéra opakovaně ptal, jaký bude postup vlády, pokud bude hrozit hlasování kvalifikovanou většinou, a co vláda podnikne, bude-li v této otázce přehlasována. Buď jsem se nedozvěděl nic, nebo jsem byl panem ministrem Zaorálkem v našem společném televizním vystoupení osočen, že straším lidi, že česká vláda má situaci pod kontrolou. Ministr zahraničí také dodal, že - cituji: "je přesvědčen, že použití kvalifikované většiny v Evropské unii se používá na technické věci a použití na tuto výslovně politickou záležitost je precedent, který by byl nebezpečný" - konec citátu ze slov pana ministra Zaorálka. Vypadá to ovšem, že pana ministra jeho evropští partneři v použití kvalifikované většiny pěkně vyškolili. Stejný pan ministr Zaorálek dnes říká, že se tomu precedentu nebudeme bránit, protože bychom se vyautovali pro další jednání. Tak já musím jenom říci, že český ministr zahraničí tady nejenom srazil paty, ale že se nechal ještě střelit do nohy a myslí si, že jako jednonohý český reprezentant si vylepší svoji startovací pozici. No tak já si tedy myslím, že si svoji startovací pozici tímto postojem Česká republika nejen nevylepší, ale katastrofálně si ji zhoršila.

Musím říci, že taková česká diplomacie nehájí české zájmy, ale jediné, co hájí, je vlastní bezproblémové fungování v Evropské unii. A dámy a pánové, to není jedno a to samé. Česká diplomacie nemá hájit bezproblémové fungování, svoje bezproblémové fungování v rámci Evropské unie, ale má hájit zájmy České republiky a zájmy českých občanů, což nedělá. A znovu opakuji, v této chvíli nejde jenom o otázky migrace, ale jde o samotný princip fungování České republiky v rámci Evropské unie. Vláda se v praxi silového hlasování v otázkách národního zájmu musí bránit všemi politickými a právními prostředky. Pokud to vláda neučiní, pokud nevyužije všech prostředků, pokud se nebude bránit, tak zradí zájmy našich občanů a nenávratně tak poškodí již tak nízkou důvěru lidí v evropský integrační projekt.

Bohužel - a říkám to opravdu nerad, protože já na těchto věcech nechci získávat žádné opoziční politické body, já bych byl šťasten, kdybychom v této věci dosáhli celonárodního konsenzu a mohli postupovat společně - bohužel dosavadní postup vlády důvěru nebudí. A nebudí ji nejenom pro to, co vláda udělala, ale nebudí ji ani pro to, co říkala o tomto postoji, protože je zcela zjevné, že nám vláda neříkala celou pravdu, že nebyla a není v této otázce jednotná a že si ani celou pravdu neříkali pravděpodobně jednotliví členové vlády. Možnost efektivního prosazení našich zájmů tak padla za oběť nesouladu mezi členy vlády, kteří si mezi sebou nesdělují elementární informace, které mají vliv na taktiku jednání, a opět tímto postupem ohrožují naše národní zájmy.

Pan premiér Sobotka v pořadu České televize - abych to ilustroval na konkrétních případech - 13. září řekl: "Naším cílem je, aby se o této věci" - tedy rozumějte o kvótách - "mluvilo na Evropské radě, ne aby se ta věc uzavřela na úrovni ministrů vnitra nebo ministrů zahraničí. Čili chceme," říkal pan premiér Sobotka, "aby se o tom jednalo na úrovni Evropské rady, tak jako se o tom jednalo v minulosti."

Jak máme ale rozumět tomu, že pan státní tajemník Prouza, pravá ruka premiéra, který má na starosti evropské záležitosti a do jisté míry koordinuje českou evropskou politiku, 29. září v rozhovoru pro týdeník Respekt přiznal, že "záměr po neúspěšném červnovém jednání, jehož se premiér Sobotka zúčastnil, zněl, že dohodu uzavřou ministři vnitra, na jejichž jednání se rozhoduje hlasováním, a premiéři se pak budou věnovat skutečně důležitým věcem"?

Pokud jste mě, dámy a pánové, poslouchali, tedy ne mě, ale slova pana premiéra Sobotky a pana státního tajemníka Prouzy, tak vám musí být jasné, že jeden z těchto pánů neříká pravdu. Jeden z těchto pánů veřejnosti lže. Možná se nechali inspirovat slovy svého sociálně demokratického kolegy z Maďarska, bývalého premiéra Gyurcsányho, který ve svém známém citátu přiznal, jak vypadala jeho politika, když řekl: Lhali jsme ve dne, lhali jsme v noci. Jenom bych k tomu dodal, že bývalý socialistický premiér Gyurcsány řekl: Lhali jsme ve dne, lhali jsme v noci, abychom uspěli ve volbách.

Tady já ani sociální demokracii nepodezírám z toho, že to dělala proto, že chce uspět ve volbách, ale spíše si myslím, že to dělali z pohodlnosti, z toho, aby se vyhnuli konfliktu, aby veřejnosti sdělili jednu věc, která není pravdivá, a jinak se zachovali na úrovni Evropské unie, kde se dostali pod tlak silných států. A když to tak je, tak si myslím, že pan premiér by si mohl odpustit i taková ta teatrální gesta, kterých jsme byli také svědky, kdy vyprovázel svého ministra vnitra na letiště před odletem na klíčové jednání rady ministrů o kvótách, aby ho - cituji: morálně podpořil, protože ho čeká perný den. Bohužel, pánové si nějak zapomněli sdělit, že ten den bude perný proto, že Poláci neudrží jednotnou pozici Visegrádské skupiny, na které vláda tak stavěla. Premiér pak hrál překvapeného, i když vláda, až tedy na pana ministra vnitra Chovance, i když vláda o polském postoji, jak řekl opět státní tajemník Prouza - cituji: věděla už tejden, protože ona volala premiérka našemu premiérovi, že stahujou svoji dohodu z V4.

A bylo by tedy správné, aby vláda veřejnosti také sdělila, když to zjevně někteří členové vlády věděli už dopředu, proč Polsko ze společné pozice vycouvalo. Polsko vycouvalo nejspíše proto, že počítá s tím, že se může zhoršit situace na Ukrajině a může přijít následná vlna migrace Ukrajinců. A vzhledem k tomu, a to by nám vláda také měla jasně říct, že závěry jednání Rady ministrů neobsahují žádnou záruku toho, že kvóty nebudou opakovaně používány, tak je velmi pravděpodobné, že kvóty a další počty migrantů budou jednou na stole a může to být třeba na základě požadavku Polska.

Když se na to podíváme podle činů, nikoli podle rétoriky, tak vidíme, že na faktické úrovni vláda svou pasivitou a svým přístupem de facto nesmyslné kvóty obhajuje, a to kvóty, které tady budou nejspíše natrvalo, přivedou na naše území neznámý počet lidí a z hlediska řešení migrační krize v rámci Evropské unie stejně nebudou fungovat.

Vzhledem k tomu, že debata o migrační krizi bude nepochybně pokračovat, tak vyzývám vládu, aby na evropské úrovni hájila, prosazovala kroky, které občanská demokratická strana navrhuje už dlouho a z nichž některé potom chceme přenést i do usnesení Poslanecké sněmovny, které po mně bude navrhovat paní poslankyně Miroslava Němcová.

1. Žádáme vládu, aby trvala na odmítavém postoji k povinným kvótám a připojila se k podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru, jak to ostatně avizoval místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Protlačením povinných kvót silou rezignovala EU na demokratické principy rozhodování a je nutné, abychom se tomu postavili, abychom byli v této otázce důslední a mohli tak čelit návrhu na povinný přerozdělovací mechanismus, který je nepochybně na stole.

2. Vláda musí odmítnout jakékoli tlaky na sjednocení sociálních dávek pro běžence v zemích Evropské unie. Naopak je třeba sociální výhody omezit a zvýšit tlak na integraci. Navíc hrozí, že sjednocení sociálních dávek se pak přelije do nutnosti sjednocovat další věci, sjednocovat azylové řízení v celé Evropské unii, což je jenom další cesta k evropskému superstátu, cesta, která jde proti zájmům České republiky a proti zájmům jejích občanů.

3. Vláda musí vyvíjet tlak na urychlenou změnu rozpočtu Evropské unie s cílem posílit zdroje na zlepšení podmínek uprchlíků v táborech mimo území Evropské unie. Pokud může Evropská unie na svůj chod, na svůj administrativní chod vyčlenit 645 mil. Kč denně, tak je nutné, aby změnila svoje priority a našla rozpočtové zdroje, a to nebude žádný velký problém, na navýšení dnes již schválené pomoci uprchlickým táborům, která má v současné době činit 1 mld. eur.

To samé, abychom jenom neříkali, co se má udělat na evropské úrovni, je ale potřeba udělat i na úrovni České republiky, tedy v rámci rozpočtu České republiky. Připomínám tady náš požadavek na vládu. Česká republika dává dlouhodobě na rozvojovou spolupráci kolem 4 mld. Kč, což je 0,11 % hrubého domácího produktu. My jsme se ale zavázali při vstupu do EU, že budeme dávat do letoška 0,33 % HDP, a to když si spočítáte, tak je rozdíl kolem 10 mld. Těchto 10 mld. vláda samozřejmě má, utrácí je, o 10 mld. meziročně zvýšila provozní náklady ministerstev. Ale tady by ty peníze byly použity správně a byly by použity dobře. A nezapomeňme, že každá koruna, která je utracena v místě konfliktu, má sedminásobně vyšší cenu než koruna, která je použita v důsledku řešení migrační krize na území České republiky.

4. Vláda by měla trvat na tom, že migrační krize je především bezpečnostním problémem a že má jednu ze svých zásadních příčin v nezvládnutí organizovaného zločinu na periferii Evropy. Je proto nutné potírat organizovaný zločin, pašeráctví, obchod s lidmi a důsledně chránit vnější hranice Unie. EU se už před čtvrt rokem dohodla na zabavování lodí, potápění lodí pašeráků, ale zatím neudělala nic. Místo toho vymýšlí kvóty, a kdyby nevymýšleli kvóty, tak se mohla třeba vnější služba a Komise snažit o to, abychom dosáhli na diplomatickém poli získání mandátu Rady bezpečnosti OSN, který je k této aktivitě nutný.

Ale zase nechceme mluvit jenom o tom, co se má udělat na evropské úrovni, co mají udělat velké státy. Chceme k tomu boji s převaděčstvím, s obchodováním s lidmi také sami přispět. Proto ODS navrhuje zpřísnění trestů za převádění nelegálních uprchlíků, nyní je to 5 let, resp. 8 pro organizovanou skupinu, a to je třeba stejná sazba, jakou máte za provozování hazardu. A určitě se všichni shodneme, že společenská nebezpečnost převaděčství je v této době mnohem vyšší a zvýšení trestů by mělo nepochybně preventivní a odrazující účinek. Vláda by v této souvislosti měla také trvat na dodržení harmonogramu dokončení těch tzv. hotspotů na vnější hranici EU, aby se co nejdříve mohlo začít s identifikací lidí a s posuzováním oprávněnosti žádosti o mezinárodní ochranu.

5. Vláda by měla na evropské úrovni iniciovat unijní preventivní a informační kampaň, kterou by třeba mohla iniciovat Evropská služba vnější akce, aby také měla nějakou náplň své činnosti. Něco by konečně dělala, když nás tato vnější služba ročně stojí 8 mld. eur. EU by tak mohla účinně využít svých delegací v subsaharských zemích a svého partnerství s Africkou unií, na Balkáně a na Blízkém východě. Také v tomto směru by mohla probíhat intenzivní preventivní komunikační kampaň, a to jak ve zdrojových, tak v cílových zemích, protože tu kampaň je třeba vést nejenom ve zdrojových zemích, v tranzitních zemích, ale také v těch komunitách, do kterých proud běženců míří, tedy v komunitách v rámci zemí EU.

Dámy a pánové, hlasování o kvótách jasně ukázalo nebezpečí, které přináší současné nastavení rozhodovacích mechanismů v rámci Evropské unie. Vláda pana premiéra Sobotky svou podporou prohlubování procesu evropské integrace, svým nestavením se této nové praxi, tím, že se nepostavila, nechce se postavit tomuto novému precedentu, politická rizika praxe nového silového rozhodování jenom prohlubuje.

Já bych si na závěr svého vystoupení dovolil připomenout ještě jednou slova pana premiéra Sobotky, který při květnové návštěvě Německa prohlásil, že evropskou integraci považuje za šťastný příběh, který je souborem nástrojů podepřených robustními institucionálními pilíři. Ovšem, říkal premiér Sobotka, život jim dáváme my; samy o sobě bez naší práce a důvěry neobstojí. Tak já ta slova beru vážně, i když to není úplně lehké, a žádám pana premiéra, aby dal život těmto svým slovům a svou prací zvýšil důvěru občanů v Evropskou unii, zvýšil důvěru tím, že bude konečně jednat v zájmu občanů České republiky. Naši lidé si nepochybně ten šťastný příběh, o kterém mluví pan premiér Sobotka, zaslouží. Toho šťastného příběhu ale dosáhneme jenom tím, že vláda využije nejbližší možné příležitosti - a to by mělo být poučení z tohoto příběhu, který vůbec není šťastný, příběhu přehlasování ve věci kvót - že vláda využije nejbližší příležitosti, kdy budou otevřeny smlouvy o fungování Evropské unie, a aktivně se zasadí o právní změnu postavení České republiky v rámci Evropské unie.

A když mluvím o otevření smluv, změně postavení České republiky v Evropské unii, tak chci zdůraznit, že tady nevolám po happyendu našeho členství v Evropské unii, ale pro naše občany, pro Českou republiku chci takové podmínky členství v Evropské unii, které nám umožní zachovat autonomii a suverenitu v základních otázkách, které se týkají České republiky, které se týkají našich národních zájmů, které se týkají zájmů českých občanů. Vláda tyto zájmy nehájí, neříká lidem pravdu, nechová se ve věci unijní politiky zodpovědně, a tím ohrožuje naši budoucnost, ale i naše rozumné a důstojné postavení v rámci Evropské unie. Já vyzývám vládu, aby toto své jednání změnila a začala konečně hájit zájmy České republiky. (Potlesk z lavic ODS.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi za jeho vystoupení a dovolte mi, abych ještě přečetl dvě omluvy. Pan poslanec Jaroslav Zavadil od 9 do 11 hodin a pan poslanec Kořenek od 9.30 z pracovních důvodů.

Ještě oznámím - máme před sebou kromě těch přihlášených, kteří jsou na tabuli, dvě přednostní práva - paní poslankyně Němcové a pana poslance Benešíka. To jsou stanoviska poslaneckých klubů, ale faktické poznámky, které musím nechat proběhnout ještě předtím, je pan poslanec Fiedler, Zlatuška, Okamura, Černoch a Foldyna. Tak to jsou teď faktické poznámky. Nyní tedy pan poslanec Fiedler s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobré dopoledne, dámy a pánové. Pan předsedající správně zaregistroval, že tam byla chyba na tabuli, že já už jsem mluvil při první části této schůze, a to je právě důvod, proč jsem si vzal faktickou poznámku a chci ještě okomentovat to, za jakých okolností byla přerušena ta mimořádná schůze. Bylo to za okolností, kdy Poslanecká sněmovna hlasy poslanců vládní koalice odmítla, aby v červnu pokračovala tato schůze. Já jsem požádal, aby bylo možno jednat i po 21. hodině a toto hlasování bylo tehdejším řídícím schůze odkládáno, protahováno tak dlouho, než kvorum v Poslanecké sněmovně kleslo pod počet jedné třetiny. Jinými slovy, já to rozvedu pro občany, kteří sledují vysílání ze Sněmovny, do té doby, než přítomní poslanci vládní koalice, někteří, vytáhli své hlasovací karty, a přestože evidentně byli přítomni v Poslanecké sněmovně, tak znemožnili toto hlasování a pokračování jednání Sněmovny k této aktuální problematice.

Navázal bych na slova ještě předřečníka, pana předsedy Fialy, o tom, jak koná vláda. Vláda se má zodpovídat Poslanecké sněmovně, vláda se evidentně nechtěla zodpovídat Poslanecké sněmovně, nechtěla Poslanecké sněmovně a občanům sdělit své záměry a kroky. Proto zhatila pokračování této mimořádné schůze i v červnu a já se domnívám, že tři měsíce, které se mezitím odehrály, nám budou chybět. Jediné potěšitelné je to, že vláda postupně realizuje to, co navrhovala strana Úsvit ve svých návrzích a doporučeních. Děkuji za slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Další faktická poznámka pana poslance Zlatušky. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Pane předsedající, já bych k tomu růžově hnědému proslovu, co zde měl pan předseda ODS Fiala, jenom upozornil, že tam dochází k míchání pojmů. Ta jeho plamenná filipika proti postoji vlády mířila na souvislost kvót s migrací. Kvóty se týkají výhradně azylového řízení, nikoli umisťování migrantů. A pokud míníme vážně, že budeme žadatele o azyl, kteří jsou pouze migranty, nikoli utečenci, vracet, tak zatím nikdo fungující mechanismus jiný než s kvótami nenavrhl a perspektiva hotspotů mimo Evropskou unii je sice konstruktivním řešením, ale tu aktuální situaci neřeší. Doporučoval bych alespoň si přečíst to nařízení, o kterém se v Evropské komisi jedná. Myslím, že jak u pana předsedy ODS, tak u řady dalších zjevně nedošlo k tomu, že by si těch 16 stránek přečetli a podívali se na to, co tam vlastně stojí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zlatuškovi. Další faktická poznámka pana poslance Tomia Okamury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL odsouhlasila přijetí tisíců nezákonných imigrantů z nepřátelských zemí a z nepřátelských kultur, přičemž zdůrazňuji, že prvních 1500 nelegálních imigrantů se tato vláda rozhodla přijmout již v červenci, kdy ještě ani žádné kvóty nebyly, a to vše proti vůli drtivé většiny občanů České republiky. Tato vláda k těmto nevratným krokům, které způsobí do budoucna velké sociální pnutí a nárůst kriminality, nemá žádný mandát, jelikož ještě donedávna vládní představitelé říkali, že žádný problém s imigranty neexistuje a není potřeba se na něj připravovat. Výsledkem této vládní neschopnosti a servility vůči Bruselu a Washingtonu je přijímání tisíců nechtěných vetřelců proti vůli drtivé většiny občanů, a to vše na úkor sociálního zabezpečení pro naše potřebné občany.

Tato vláda se rozhodla vynaložit na nelegální imigranty miliardy korun na úkor našich občanů. Tato vláda by měla podat demisi, jelikož porušila svým jednáním, kdy přijala bez odporu diktát Bruselu, suverenitu naší republiky. A znovu opakuji, zcela proti vůli drtivé většiny občanů České republiky a to je velmi závažný moment. Jedná se o nevratné kroky, které ovlivní na generace další vývoj v České republice, a měli bychom v této závažné chvíli umožnit občanům, aby se závazně vyjádřili v referendu. Tento návrh jste nám, našemu hnutí Svoboda a přímá demokracie SPD, tady ve Sněmovně již letos v létě třikrát zamítli. Anebo by se mělo občanům umožnit vyjádřit se v předčasných volbách. A já vás, vládo, žádám - umožněte občanům demokracii, nikoli vaši diktaturu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Tomio Okamura. Pokračujeme ještě faktickými poznámkami - jsou ještě dvě, protože kolega Černoch přeměnil svou přihlášku na přihlášku s přednostním právem. Nyní pan poslanec Jaroslav Foldyna, poté s faktickou poznámkou pan poslanec Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Dobré ráno, moji kolegové. Já jsem poslouchal bedlivě projev předsedy občanských demokratů. Byl krásný, ale byl dlouhý a trošku se v něm lhalo. Líbily se mně ty parafráze, že řekne - slyšel jsem, že o sociální demokracii ten a ten řekl - lhali jsme, lhali. No já jsem taky slyšel ve veřejnosti, říkalo se to o občanských demokratech - kradli jsme ve dne, kradli jsme v noci. Proto jsou dneska marginální politickou stranou a potřebují si vylepšit image.

Straší tady veřejnost imigranty. Když se podíváte na titulky dnešních novin, říkají: Česká vláda má nejhorší vztahy s Německem. Merkelová nebere Sobotkovi telefon. Chovanec přirovnal jednání v Evropském parlamentu k Mnichovu... Tak jaká vláda neplní tu svoji roli? Takže novináři vidí to, jak česká vláda kope za národní zájmy. Samozřejmě byli jsme přehlasováni, musíme se k tomu nějak postavit, musíme dát k tomu vládě nějaký mandát. A já s vámi naprosto souhlasím. Jenom si prosím vás odpusťme tyhle věci, které nepotřebujeme v této diskusi. Pojďme se držet merita věci.

Víte, za čtvrt roku Českou republiku o azyl požádalo 168 lidí. Za čtvrt roku 168 lidí. Nikdo sem už nechce. Zaplať pánbůh za našeho prezidenta, který ty věci pojmenovává bez jakéhokoli pokrytectví. Zaplať pánbůh za ministra Chovance, který ty věci pojmenoval v Evropské radě nebo v evropských orgánech tak, jak je pojmenoval. Zaplať pánbůh, že nám Merkelová teď nebere telefon, protože za chvíli nám nebude mít kdo brát ten telefon, protože ten způsob německé politiky v Evropské unii - já s vámi naprosto souhlasím - je nehorázný. Je nehorázný. Předvádí nám něco, pro co jsme do Evropské unie nešli. Ani jeden z nás.

Takže pojďme věcně ty věci řešit a ne se tady osočovat, protože to by nestálo za nic. Děkuji vám. (Potlesk poslanců sociální demokracie.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana poslance Zbyňka Stanjury, poté pan kolega Pavel Blažek také s faktickou poznámkou. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Je fakt hezké, když ten, kdo nás nejdřív uráží, skončí tím - pojďme věcně debatovat, nechme si ty urážky. Poté, co tady vypustil množství urážek. Ale na pana poslance Foldynu reagovat nebudu, to nemá žádný smysl.

Projev pana předsedy Fialy citoval jednotlivá protichůdná vyjádření členů vlády a tajemníka pro Evropu, pravou ruku premiéra Sobotky. A tam ty rozpory jsou evidentní. Tak je vysvětlete. Tajemník Prouza věděl, že nás Polsko opustí, týden dopředu a ministr Chovanec to nevěděl! Tak kdo z nich neříká pravdu? Já nevím. Třeba to panu ministrovi neřekli. Ale tu tklivou scénu na tom letišti, tu pan předseda Fiala popsal velmi dobře.

A pro nepřítomného pana poslance Zlatušku prostřednictvím pana místopředsedy. On vždycky přijde - když promluví úspěšnější rektor Masarykovy univerzity, tak musí vystoupit a musí ho nějak urazit. Tak jenom k té jeho barevné škále.

Pane poslanče Zlatuško prostřednictvím pana místopředsedy, pokud budeme malovat ten problém narůžovo jako vy, tak někdo s hnědým politickým programem sem přijde a budete se divit. Podívejte se, jak posilují extrémní a populistické strany v západní Evropě, a je to jenom proto, že standardní politické strany odmítají vést debatu o problémech, které lidi zajímají, tváří se, že nic takového neexistuje, problémy bagatelizují, nevěnují se jim, a pak se hrozně diví, jak dopadají volby. My takoví být nechceme. My na rozdíl od vás jsme připravili deset návrhů usnesení, které představí paní poslankyně Němcová, které definují mandát pro Českou republiku. Věřím, že pro ta usnesení najdeme dostatečnou podporu v Poslanecké sněmovně. Byli jsme to my, kteří v únoru svolali schůzi, navrhli usnesení a i díky podpoře ostatních politických stran jsme vytvořili mandát pro vládu České republiky. A dneska přicházíme s konstruktivními návrhy znovu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi za dodržení času k faktické poznámce. Ještě nemohu uplatnit přednostní práva, protože mám další faktické poznámky. Nyní pan předseda, pan poslanec Pavel Blažek, poté pan kolega Černoch, poté pan ministr Chovanec s faktickými poznámkami. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Pavel Blažek: Dobrý den. Pane předsedo, já děkuji, třeba budu někdy nějaký předseda, třeba se to podaří. To oslovení mě neurazilo. (S úsměvem.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Přeju vám to. (Též s úsměvem.)

 

Poslanec Pavel Blažek: Já sobě možná ne, ale to je jiná věc.

Já bych reagoval stručně na pana poslance Foldynu. Ta výtka je přece strašně jednoduchá. ČSSD je strana, která byla vždy tzv. proevropská, a hraje přesně tu hru, kterou často hrávali odpůrci sjednocení. To znamená, bála-li se vláda sama prosadit nebo schválit nějaké ustanovení nebo rozhodnutí, pak to nechali tak, že to nechali přes Brusel, aby to bylo nařízeno, a pak ty vlády říkávaly: no, co máme dělat, jde to holt z toho zlého Bruselu. Váš postup - a z toho my vás viníme - spočívá v jedné jednoduché věci. Vláda počítala s tím, jak to v Bruselu dopadne. Počítala s tím delší dobu a hrála tu zbabělou hru na to, že si to nechá nařídit, aby to nemusela rozhodovat sama. A já vás upozorňuji, kolegové z ČSSD, že vy jste dosáhli strašného efektu. Ukázali jste slabost vlastní vlády, která se bojí rozhodnout. A za druhé, ten Brusel, který vy tady hájíte dvacet let, jste totálně zdiskreditovali před očima našich občanů. To znamená, ten váš výsledek toho, co jste předvedli, je naprosto dehonestující jak vůči vám samotným, tak vůči Evropské unii. A nezaslouží si to možná podle mě ani česká vláda ani ten tolikrát zatracovaný Brusel.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Nyní ještě faktické poznámky pana poslance Černocha, Zlatušky, Lanka a pana poslance Okamury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Černoch: Hezké dopoledne, děkuji za slovo. Já si myslím, že je úplně jedno - ČSSD, ODS. Dohadovat se tady v téhle té chvíli co kdy kde nemá vůbec smysl. Tady ten problém je úplně o něčem jiném. A není to o tom, jestli je růžovo-nahnědlý nebo jaký, jak řekl pan kolega Zlatuška vaším prostřednictvím. Já si myslím, že pan kolega Zlatuška neví vůbec, o čem mluví. Pouze napadat a pouze tady vytvářet nějaké pocity. Podívejte se, vy si přečtěte, vy si přečtěte, pane kolego, co se děje rok. To není otázka týdne nebo čtrnácti dnů. Je to otázka roku. Je to otázka toho, že se sem neustále valí obrovské vlny a nikdo to neřeší. Neustále se všichni dohadují. Německo nám z jedné strany vyhlásí, že přijme všechny, další týden zavře hranice. Možná dneska tady u nás nikdo není, ale za půl roku nebo za rok se nás ten problém může velmi, ale velmi týkat. A Úsvit rok bojuje proti tomu, aby k tomuhle, co vůbec se teď stalo, aby k tomu došlo. Bohužel k tomu došlo. A není to dnešní kvóta. Za rok bude jiná kvóta, bude větší kvóta. A není to nic proti těm lidem. Samozřejmě těm lidem je potřeba pomoct, ale v této chvíli si myslím, že ta diskuse by měla být spíš o tom, jak se k tomu postaví Česká republika a jestli se podřídí tomu diktátu z Evropské unie. A já osobně si myslím, že jsme suverénní stát, že jsme hrdý stát a nemáme sebemenší důvod se podřizovat komukoli. Děkuji. (Potlesk z řad Úsvitu i několika poslanců napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce a prosím, oslovujte všechny kolegy prostřednictvím předsedajícího.

Nyní faktická poznámka pana poslance Zlatušky, potom pana poslance Tomia Okamury, Lanka, Koskuby a Jandáka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, k tomu, co zde říkal pan poslanec Stanjura stran toho mého odstínu, který jsem charakterizoval jako růžový, tu růžovou část. Tak to se týkalo toho dojemného zájmu pana předsedy ODS o osud Roberta Fica v evropských socialistech. Tento zájem mně přijde pozoruhodný. Vypovídá asi něco o směrování ODS nevím, jestli směrem na Slovensko, nebo ještě dál. A toto bylo míněno tím růžovým odstínem.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Zlatuškovi za dodržení času. Nyní pan poslanec Tomio Okamura, poté pan poslanec Lank. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, v jakékoli debatě o imigrační krizi nezapomínejme, kdo krizi způsobil. Byla to šílená proimigrační politika Bruselu a jednotlivých západních zemí v čele s Německem. V diskusi o Evropské unii také nezapomínejme na čítankovou ukázku absolutní neschopnosti Evropské unie jednotně čelit útoku migrantů. Jediné, co Evropská unie dokázala, je, že problém, který vedoucí evropské země způsobily, se snaží pouze přerozdělit i na ty, kteří problém nezpůsobily. I proto do debaty o imigrační krizi patří téma setrvání ve spolku, který se v krizi ihned rozdrolí na jednotlivé sobecké státy, které se snaží, aby účet za jejich chyby platili druzí. To už není solidarita, promiňte mi upřímnost, to je sprosťárna!

Dost nehorázné je také pokrytectví pana premiéra Sobotky a celé vlády, který se sice bojí otevřeně říct, že i do naší země chce vpustit nelegální migranty, ale fakticky jeho lidé v Bruselu dělají vše pro to, aby se jich maximum mohlo usadit i v naší zemi. Již třikrát jste vy, vládo, našemu hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD zamítli návrh na referendum občanů České republiky o vystoupení z Evropské unie, aby sami občané mohli rozhodnout o své budoucnosti v naší zemi. Již dva roky veřejně bagatelizujete hrozící problém nelegálních imigrantů a dehonestujete a pomlouváte ty, kteří na tento problém již dlouho upozorňovali, jako jsem byl já. A když problém přijde, tak vláda jen nečinně čeká na pokyny z Bruselu nebo Německa a nakonec ohne hřbet před bruselským diktátem a zradí českou suverenitu a státnost. (V sále je neklid.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážení páni kolegové, já tady eviduji faktické poznámky včetně elektronických přihlášek. Prosím, nezaměňujte faktickou poznámku, to znamená reakci na předřečníka nebo toho, kdo hovořil předtím, s vystoupením. Chápu, že chcete reagovat. Je to možné, já nerozeznám, o čem budete hovořit, ani nikdo jiný to nemůže rozeznat, protože vám do hlavy nevidíme. Ale skutečnost je taková, že jestliže to budete tímto způsobem dělat, bude vás muset každý předsedající, nejen já, přerušit, vzít vám slovo a dát pořadí těm, kteří třeba s přednostním právem na to čekají už déle než tři čtvrtě hodiny.

Nyní pan kolega Lank. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Hezké dopoledne, dámy a pánové. Já se pokusím neřvat a trošku se teď bojím, abych nebyl vyčiněn.

Já si myslím, že jsme se tady moc hezky pohádali, předvedli jsme zase to hezké divadlo. Začíná se nám to rozjíždět jako vždycky. To je přesně to, co od nás veřejnost čeká. Myslím, že jsme ji nezklamali. Ale já se pokusím vyslyšet to, co tady bylo už několikrát řečeno i mými předřečníky, vrátit se trošku k meritu věci a vrátit debatu trošku na koleje, abychom možná něco udělali, i když se obávám, že marně.

Z médií se neustále dozvídáme o stovkách a stovkách imigrantů, o přeplněnosti všech záchytných a pobytových středisek pro uprchlíky, ale pramálo se dozvídáme až na čestné výjimky o počtu zadržených převaděčů. Přitom oni jsou těmi kolečky v soukolí, oni jsou hybnou silou v tomto novodobém stěhování národů, na kterém neuvěřitelně bohatnou, a podle všeho připravují statisíce rodin o životní úspory. Byl bych rád, kdyby nám kupříkladu přítomný pan ministr vnitra Chovanec odpověděl na to, co dělá policie proti převaděčským gangům, kolik jich už rozkryla a jak je boj proti nim úspěšný, případně neúspěšný.

Všichni se tu, předpokládám, shodneme na tom, jak je v této migrační krizi důležitá prevence. Tak proč ti Syřané, ti Afghánci a další neustále proudí do Evropy, i když si už skoro všechny státy, bohužel s výjimkou České republiky, nějakým způsobem uzavřely hranice? Já se ptám: To nedokážeme v dnešním systému moderních technologií, které dokážou sledovat každého od německé kancléřky, po francouzského prezidenta, polapit převaděče? Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Lankovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Jiří Koskuba. Připraví se pan poslanec Jandák, poté pan ministr Stropnický a poté pan předseda Stanjura. To jsou faktické poznámky, které jsou před námi. Prosím, pane poslanče, máte slovo. (V sále je stále hluk a neklid.)

 

Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já se pokusím zvrátit směr diskuse, který se ubírá zase tím naším klasickým směrem, a skutečně chci reagovat na řadu svých předřečníků.

Nerad bych si podepsal stranický ortel, ale mohu říct, že mně se ve své podstatě projev pana předsedy Fialy jakožto představitele opoziční strany v něčem líbil. To, že napadá vládu, chápu. Na druhé straně prosím další, kteří vystoupili po něm: Přestaňme se, lidé, prosím vás, nálepkovat. Opět tu zaznívají pouze stranické nálepky a nezlobte se, je nás zde 200. A přece nejsme stádo, každý tu věc vidí jinak a ne vždycky hlasuje, jak strana ukládá. My tady projednáváme poměrně vážné téma. My se máme zabývat něčím, co zajímá lidi. Ty lidi, kteří nás sem zvolili, a máme dojít k jistému závěru. Ano, slyšel jsem z opozice návrh na usnesení. To je přesně ta diskuse, jak já si představuji. Kdyby naše vláda jela do Bruselu už s nějakým usnesením, protože my ji kontrolujeme, vše by vypadalo jinak. Neodsuzujme vládu jako celek bez jakékoliv servility. Já si nemůžu na ministra Chovance stěžovat. Zvládá svoji úlohu z mého pohledu tak, jak má. Ale vláda též není stádo a každý z nich se chová jinak.

Dámy a pánové, prosím vás, je to téma vážné. Přestaňme na sebe útočit, přestaňme se nálepkovat a přijďme sem s konkrétními návrhy usnesení. Já vám za to budu vděčný a voliči také. Děkuji. (Slabý potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já budu vděčný, že budete dodržovat faktické poznámky. Pan kolega Jandák s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Pane předsedající, dámy a pánové, vlastně meritum řekl pan kolega Koskuba. Já jsem tady na začátku této schůze navrhoval, abychom vlastně premiéra a naši delegaci do Bruselu s něčím poslali, abychom je poslali s nějakým usnesením, neb vláda se zodpovídá Parlamentu, aby jeli s tím, že Parlament se usnáší tím, že vláda nepřijme systém kvót. To se nestalo. A k čemu je dnešní schůze? My jsme se přesvědčili, že větší vždycky převálcují menší, takže my si tu budeme celé dopoledne povídat a pendrek vyřešíme. A co se stane? Nic. To usnesení měl mít v ruce premiér, který tam jel! Tehdy to měl mít v ruce! Teď je to zbytečný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, děkuji i za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka pana ministra Stropnického. Prosím, pane ministře, máte slovo k faktické poznámce.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, mluvit po panu Jandákovi je vždycky problém, ale já se o to pokusím, protože laťka je většinou vysoko, a to myslím bez sebemenšího zrnka ironie.

Mám pocit, že skoro celý racionální svět si láme hlavu, jak situaci vyřešit. Je to situace, na kterou jsme nebyli natrénováni, připraveni z těch či oněch důvodů, ten či onen něco vážného zanedbal. Seriózní asi je i v třeba nějakém ostřejším střetu názorů, ale přece jenom se snažit dopídit nějakého řešení, a ne se navzájem známkovat a poučovat. Já jsem netušil, kolik je tady geniálních mozků, pár se jich tady nepochybně najde, kteří prostě tak nějak vědí. Já jim opravdu závidím. Ale jenom bych chtěl upozornit na to, že desetiny procent a procenta získaná podlým a nízkým zneužíváním této velice vážné situace jsou známkou nejpokleslejšího politického žánru, jaký si lze představit. Pojďme o věcech vážně mluvit! A tady zazněly vážné a relevantní připomínky. Anebo tady pojďme hulákat jako tribunové lidu, ale to druhé nás nikam neposune. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi Stropnickému. A nyní pan poslanec Stanjura s faktickou poznámkou. Nevidím ho, tak pan kolega Benešík. Pojďte, máte faktickou poznámku. Ještě další dvě. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já se nestačím divit. Já jsem v této Sněmovně necelé dva roky. Jsou tady pánové, kteří vystoupili přede mnou, pánové kolegové, kteří jsou tady možná patnáct, dvacet let, a oni zřejmě netuší, že existuje nějaký výbor pro evropské záležitosti, který předtím, než premiér odjede na Evropskou radu, projednává jeho mandát a ten mandát připomínkuje. Tento výbor z jednacího řádu zastupuje celou Sněmovnu! To znamená premiér odjel na Evropskou radu s námi, se Sněmovnou připomínkovaným mandátem jako vždy! Dámy a pánové, podívejte se na strukturu Sněmovny. Evropský výbor už zasedal asi osmatřicetkrát, abyste věděli, nevím, jak zasedaly ostatní výbory. Pan premiér tam chodí a má od nás mandát! Má ho od nás schválený a připomínkovaný. Sídlíme ve Sněmovní 3. Prosím, přijďte se tam podívat, sledujte internet. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Benešíkovi. Problém je pouze v tom, že pokud se Sněmovna rozhodne, že bude chtít ten mandát vidět jako celek, výbor má smůlu. Takže to je jednoduchá věc.

Pan kolega Martin Novotný s faktickou poznámkou a poté poslední faktická poznámka - tak předposlední, pana poslance Bendla a potom pana poslance Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Já svoji faktickou poznámku adresuji prostřednictvím pana předsedajícího ctěnému kolegovi Jandákovi, který tady v tuto chvíli není, a bude spočívat v tom, že přečtu svůj status z facebooku, který jsem si napsal 15. září v 17.17, to jest v době, kdy jsme skončili tu debatu poslední. "Po krátké debatě ve Sněmovně byl bod týkající se imigrační krize na návrh sociálního demokrata Hamáčka přerušen do výsledku summitu EU. Srozumitelně řečeno: Před jednáním, na němž reálně hrozí přehlasování české pozice, necítí vláda potřebu podpořit svůj postoj usnesením Sněmovny. A celkem bez problémů by získali usnesení i pro ně přijatelné." Myslím si, že to tak bylo. "Že by už počítali předem, že se vrátí a budou jen krčit rameny?" Toť odpověď na vystoupení kolegy Jandáka.

Tehdy jsme to usnesení mohli dát, ale opravdu, ale opravdu to nebyla naše vina, že to usnesení nevzniklo. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Budeme pokračovat v rozpravě. Další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Petr Bendl. Připraví se pan poslanec Černoch s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, i mě vyprovokoval pan kolega Jandák (se smíchem), který říká, že vláda přeci potřebuje mandát, a pak tady vládní koalice odhlasuje, že už dále diskutovat na téma imigrace nebudeme, dokud nebudou jednat příslušné orgány Evropské unie. To jde přesně proti smyslu toho, co bychom si my jako opozice přáli, protože jsme chtěli, aby vláda vybavena mandátem byla (s důrazem), aby bylo zřetelné dopředu, jak se má česká vláda chovat na úrovni Evropské unie. To je jedna věc, o které se máme bavit: co jsme schopni dosáhnout v orgánech Evropské unie, a druhá: co jsme schopni udělat sami. O tom jsme se tady chtěli bavit a o tom se tady dnes musíme bavit. Musíme se bavit o tom, jak tedy vláda, když odmítla kvóty, ale zároveň kývla na poměrně stejný počet lidí, které je připravena přijmout do České republiky, že je bude sama vybírat, že si nenechá diktovat. A my chceme vědět: Jak je bude vybírat? Kdo je bude vybírat? Zdali to nejsou lidé z oblasti, která může být potenciálně nebezpečná pro Českou republiku a podobně. To jsou věci, o kterých jsme chtěli mluvit, a doufám, že o nich dneska bude prostor mluvit i v řádných přihláškách, nejenom v technických.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní tedy pan poslanec Černoch s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Benešík s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Navázal bych na pana kolegu Benešíka. Výbor pro evropské záležitosti opravdu pracuje. Nevím, jak je to v jiných výborech, ale myslím si, že pracuje na sto procent, možná více.

Jak zde bylo řečeno, tak 11. června bylo přijato na výboru pro evropské záležitosti usnesení, které jsme odhlasovali. Navrhl jsem v tomto usnesení změnu, aby vláda odjížděla s negativním postojem vůči povinným kvótám. Toto usnesení bylo přijato. Vláda nakonec tímto způsobem postupovala. Ale ve chvíli, kdy jsme byli přehlasováni, nastal základní moment zlomu, ten bod zlomu, problém, o kterém si myslím, že tady teď mluvíme, a to byla vyjádření - příkladem pana vicepremiéra Babiše - že se nebudeme připojovat k žalobě, abychom nepřišli o peníze z Evropské unie. Na druhé straně opět někde zaznělo, že se možná připojíme.

Tak se ptám, jestli se budeme připojovat jako Česká republika, jestli se vláda připojí ke Slovensku a bude rozporovat, bude postupovat negativně proti nařízení povinných kvót, protože kvóty už v této chvíli proběhly, hlasování proběhlo, byli jsme přehlasováni. Je to diktát. Ale prostě se to stalo. Ale máme možnost se bránit. A i podle analýzy, podle analýzy (s důrazem), která je na stránkách Ministerstva vnitra, je tam napsáno - nechával jsem si to vytisknout, ale nestačil jsem to přinést - že toto nařízení je proti radě (Chartě?) OSN. Takže v tomto směru je otázka, jestli se budeme bránit. Ptám se tedy vlády, jestli se bude bránit a nepřijme ty kvóty, nebo jestli se jim podřídí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Než budeme pokračovat, přečtu omluvenku, která ke mně dorazila. Dnes se z pracovních důvodů na celý den omlouvá pan poslanec Radek Vondráček.

Jako další s faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Benešík, po něm pan poslanec Okamura a pan poslanec Jandák. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, ještě jednou. Nechci tady mít nějaká vzdělávací okénka. Ale ještě jednou to zopakuji. Na evropském výboru jsme připomínkovali mandát premiéra, přijali jsme usnesení k tomuto mandátu přesně v těch intencích, po kterých se tady volá. Pan premiér měl takový mandát a takové připomínky od Poslanecké sněmovny, o kterých tady mluvíme a říkáme, že je neměl. Prostě z jednacího řádu, a náš výbor je v tomto jedinečný, prostě vyplývá, že náš výbor zastupuje Sněmovnu. To znamená, on byl vybavený mandátem celé Sněmovny prostřednictvím našeho výboru. Žádný jiný výbor tuto možnost nemá. Pokud si ale Sněmovna vyžádá a chce ten mandát z výboru nějakým způsobem upravit a cokoliv, co tam rozhodujeme, tak to udělat může. To, že to nedělá, já za to skutečně nemůžu.

Ale prostě premiér této země jel na Evropskou radu s mandátem této Sněmovny prostřednictvím našeho výboru, což umožňuje jednací řád. Tak to prostě bylo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Okamura, po něm pan poslanec Jandák. Připraví se pan poslanec Tejc s faktickou poznámkou. Máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi zareagovat na předřečníky. Jakákoli diskuse o počtech migrantů, které tato vláda proti vůli občanů začala přijímat, je nerelevantní, a to z jediného důvodu. Migranti, kteří k nám přes naše území přicházejí či procházejí, zatím v mnoha tisících denně, jsou pouhý předvoj. Jsou to většinou mladí arabští a afričtí muži, na jejichž cestu se složily jejich rodiny nebo jim cestu zaplatili islamisté, a jejich úkol je jediný: připravit zázemí pro své příbuzné a spolubojovníky. Podle našich zákonů mají ti, kdo dostanou povolení k pobytu, právo na sloučení rodiny, to znamená, že jestliže přijmeme například tisíc lidí, vzápětí jich tu zcela legálně budeme mít třeba deset tisíc.

Nikdo z nich sem samozřejmě nejede jako dočasný uprchlík před válkou. Ostatně v Turecku, odkud přicházejí, žádná válka není. Jsou to ekonomičtí imigranti. Ovšem i oni otevřeně přiznávají, že se v Evropě chtějí usadit a přivést sem i své rodiny. Jde o zcela otevřenou osídleneckou invazi, jejímž cílem je islamizace Evropy a zároveň z Evropy vysát co nejvíce peněz.

Proto já znova zdůrazňuji, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie jako jediná parlamentní strana prosazuje nulovou toleranci ilegální imigrace. A vy jste, vládo ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, zradili občany, když jste servilně odsouhlasili kvóty pro nelegální imigranty do České republiky zcela proti vůli občanů České republiky. (Před lavicemi ČSSD stojí hlouček poslanců, jeden z nich volá: Neodsouhlasili!) Ano, odsouhlasila to Evropská unie a vy jste na to kývli bez odporu na rozdíl od Slovenska.

A já znova vyzývám tuto vládu k demisi a k novým předčasným volbám, protože děláte nevratné kroky, které na generace ovlivní Českou republiku, a nemáte k nim mandát, protože vy sami jste ještě letos v zimě tento problém bagatelizovali a říkali jste, že tady žádný není, místo abychom se legislativně připravili.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Jandák s faktickou poznámkou a připraví se pan poslanec Tejc. Máte slovo.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Dámy a pánové, říká se mi to těžce, ale máte pravdu. Máte pravdu! Nedostal jsem slovo, abych to tady řekl veřejně. Máte pravdu. A panu kolegovi Benešíkovi jenom: usnesení výboru... (Předsedající: Mým prostřednictvím.) Samozřejmě že vaším prostřednictvím. To bych si nedovolil bez vašeho prostřednictví. (Pobavení v sále.)

Ale chtěl jsem říct jednu věc. Víte, usnesení Sněmovny je trošku víc než usnesení výboru. Máte slavný velký výbor evropský, ale to, co jsem chtěl, to bylo usnesení této Sněmovny. Omlouvám se, máte pravdu. Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní tedy pan poslanec Tejc s faktickou poznámkou a po něm pan poslanec Černoch s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslanec Jeroným Tejc: Děkuji za slovo. Než budu reagovat na pana poslance Bendla a na téma, které vznesl, tak mi dovolte, abych na začátek také sdělil, že odpočátku nejen já, ale sociální demokracie odmítá kvóty. Myslím si, že kvóty, které byly odsouhlaseny, jsou nespravedlivé především na podíl České republiky a ostatních států na tom, proč tady uprchlická vlna vznikla.

Protože byly to mimo jiné Francie a Británie, které prosadily zrušení zbrojního embarga v Sýrii v roce 2013. Byly to Francie a Británie, které podporovaly letecké nálety v Libyi, které také pomohly k této uprchlické vlně. A bylo to především Německo, které svou sociální politikou, ale také výroky Angely Merkelové přispělo k tomu, že se ta vlna zvýšila.

Ale my se teď bavíme o tom, jak z toho ven. Navážu na kolegu Bendla. Budeme si muset vyjasnit, pokud skutečně budeme muset některé uprchlíky přijmout, jaký bude onen klíč. Já ale myslím, že ta otázka je předčasná. Ona možná vůbec nenastane. Po tom, co jsme viděli na hranicích v Maďarsku, Chorvatsku a jinde, při té agresivitě některých běženců si nedovedu představit, že pokud dosáhli svého cíle, dorazili do Německa, že někdo bude schopen je nakonec přemístit proti jejich vůli do jiného státu. Nedovedu si představit na reminiscence z minulosti, jak němečtí vojáci se samopaly nakládají tyto běžence do vlaků a ty odjíždějí na východ. Nedovedu si to představit a myslím si, že poté, až budeme vědět, jaký bude mechanismus toho praktického přesunu, můžeme řešit, koho přijmout. Ale myslím si, že tato otázka doufám možná ani nenastane. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou pan poslanec Černoch a připraví se pan poslanec Fiedler. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Jenom v rychlosti, ať nezdržuji ostatní kolegy. Z analýzy Ministerstva vnitra, která je na stránkách, je jedním z bodů - vnucování závazků státu, který nechce tyto osoby přijmout, může představovat porušení zásady svrchované rovnosti států a současně zásah do jejich politické nezávislosti garantované článkem 2 odst. 4 Charty OSN. Takže toto je postoj Ministerstva vnitra, který nám dává, myslím si, že velmi reálnou šanci, abychom v té žalobě uspěli.

Ještě k možnostem, jakým způsobem se můžeme bránit. Jsou dvě. Podání žaloby k Soudnímu dvoru Evropské unie a faktické nesplnění povinnosti plynoucí z obou přijatých návrhů spojené s rizikem podání žaloby ze strany Komise proti členskému státu. Samozřejmě je tam riziko, ale myslím si, že riziko v zájmu bezpečnosti českých občanů je potřeba podstoupit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Fiedler a připraví se pan poslanec Bendl. Máte slovo.

 

Poslanec Karel Fiedler: Poprvé jsem požádal pana předsedajícího, aby odmazal moji přihlášku k faktické poznámce, ale teď už zareaguji. Prostě facebookový poslanec Okamura se rozhodl, že si tady svůj příspěvek přečte až do konce v rámci faktických poznámek. Takže přestože přijde a prohlásí já zareaguji na předřečníky, vezme svůj připravený projev a tady nám ho v rámci faktické poznámky dočte. No prostě laciné příspěvky na facebooku je třeba doplňovat.

Ale proč jsem se ještě přihlásil k faktické poznámce. Nevím, jestli tady kolega Jandák - já s tím souhlasím, pane poslanče Jandáku prostřednictvím pana předsedajícího, že vláda měla odjet s nějakým mandátem. Ale přece my jako opozice jsme nebyli ti, kteří tu mimořádnou schůzi přerušili, aby nemohla dojít k žádném usnesení.

A k panu poslanci Benešíkovi prostřednictvím pana předsedajícího. Samozřejmě opět, opravdu si myslím, že Poslanecká sněmovna má větší váhu a že pokud tedy tam odjel pan předseda vlády s mandátem, který tam prezentoval, nakonec jej přece jen prezentoval jinak. Povinné odmítnutí kvót jsme řekli, ale vzápětí jsme řekli, že kvóty přijímáme dobrovolně. Myslím si, že občané si to sami vyhodnotili, jestli respektoval, nebo nerespektoval toto usnesení vašeho výboru, resp. přání a vůli občanů této země. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nevidím faktickou poznámku pana poslance Bendla, nemá ji, dobře. Nyní tedy faktická poznámka paní poslankyně Němcové. (Ruší faktickou poznámku.) Dobře, nyní tedy neeviduji žádnou faktickou poznámku a mám zde první přednostní právo, paní poslankyně Němcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážené dámy a vážení pánové, na úvod mého příspěvku dovolte shrnutí toho, co již Poslanecká sněmovna formou svých usnesení učinila, potom některé poznámky k vývoji, který uplynul od těchto usnesení, a na závěr bych vám ráda představila podrobněji usnesení, které jsme navrhli a poslali všem poslaneckým klubům k diskusi.

Nejprve tedy, dovolte mi na tu přestřelku, která tady právě proběhla o tom, s jakým mandátem, reaguji na pana poslance Jandáka a reaguji na pana poslance Benešíka, na pana poslance Fiedlera. Na všechny, kteří mluvili o tom, zda vláda měla dostatečný mandát k jednání o kvótách na bruselském summitu, či neměla. Dámy a pánové, měla jej již od 12. února. Dne 12. února přijala Poslanecká sněmovna usnesení, kde v bodě 4 říká: "Poslanecká sněmovna odmítá kvóty pro přijímání uprchlíků v jednotlivých členských zemích Evropské unie." Jestli mohu tímto utnout tu zbytečnou debatu o tom, zda Sněmovna dala dostatečný mandát vládě, nebo ne, domnívám se, že prostřednictvím tohoto textu je to jednoznačné a nemusíme v této debatě pokračovat. Vláda, předseda vlády, ministři měli jasný mandát od 12. února, mandát daný Sněmovnou, který, přiznávám, poté potvrdil také výbor pro evropské záležitosti, který v tomto kontextu pokračoval a vládě dostatečně znovu zopakoval, aby v tomto v rámci tohoto mandátu jednala.

Usnesení, o němž mluvím, přijato 12. února, má v bodě č. 1: "Bereme informaci vlády na vědomí." To není třeba rozvádět.

V bodě č. 2: "Žádá vládu o průběžné informování Sněmovny o postojích, které bude obhajovat na všech zahraničních jednáních zabývajících se bezpečnostní a imigrační politikou." Mluvil o tom pan předseda Petr Fiala. Bohužel, vláda tím, že nepřijala toto usnesení tak vážně, jak by bylo potřeba, na začátku každé schůze nepožádala o to, aby mohla přednést Sněmovně svůj postoj, své informace o tom, jaký je vývoj v této otázce, tak nás donutila k až tak krajním, mezním řešením, jako je využívání ústních interpelací k tomu, abychom vůbec nějakou odpověď od vlády na tyto otázky dostali. Chci tím říci, že bod č. 2 našeho usnesení ze 12. února vláda nesplnila, protože průběžně Sněmovnu neinformovala o postojích, které bude hájit na zahraničních jednáních.

V bodě č. 3: "Ukládáme 12. února vládě, aby posílala humanitární pomoc z rozpočtu České republiky v uprchlických táborech v Jordánsku, Turecku a dalších zemích, kam masově prchají lidé ze Sýrie." I na to jsme chtěli znát odpověď, kdyby vláda přistoupila na tu diskusi, protože víme, že nějaké prostředky navýšila. Nás by zajímalo přesně, jaký byl původní rozpočet, kam se pohnul. Komu, kolik, kam a za jakých podmínek peníze byly transferovány. Jaké je tedy plnění tohoto rozpočtu. Tyto informace jsme nedostali, bod č. 3 našeho usnesení vláda nesplnila.

V bodě č. 4: "Odmítáme kvóty" - o tom jsem již mluvila. Ten vývoj jsme zaznamenali, jaký byl.

Musíme k tomu říci, že je zde ještě bod 5, kdy vyzýváme vládu, aby důsledně informovala, věnovala pozornost zprávám BIS o bezpečnostních rizicích vyplývajících z financování islámského fundamentalismu na území České republiky. Veřejná část zprávy BIS za rok 2014 k tomu říká: Největším rizikem z hlediska členských států Evropské unie včetně České republiky se stali navrátilci z konfliktů, kteří bojovali v řadách Islámského státu nebo Fronty pomoci. Jedná se o radikály, kteří disponují válečnými zkušenostmi, kontakty v mezinárodních džihádistických sítích a zpravidla motivací provést teroristické útoky na území svých domovských zemí. V roce 2014 prověřovala BIS několik případů cizinců, kteří na území České republiky s různou intenzitou působili a u kterých existovalo důvodné podezření, že odjeli do Sýrie, aby se tam zúčastnili bojů. Kromě výskytu a působení těchto osob věnovala BIS svou pozornost také sympatizantům z Islámského státu či jiným ideologicky podobným teroristickým organizacím. Závěr této zprávy je, že podle závěrů zjištěných vlastním šetřením i poznatků získaných prostřednictvím meziresortní a mezinárodní spolupráce BIS hodnotí volný pohyb takových osob v České republice i v schengenském prostoru jako vážné bezpečnostní riziko.

Cituji tuto zprávu proto, protože se dotýká bodu 5 našeho usnesení z února letošního roku, a já doufám, že vláda tak, jak jí bylo uloženo, průběžně věnuje podobným zprávám pozornost a že v rámci těchto zpráv přijímá závěry tak, aby rizika, která jsou ve zprávách obsažena, byla pokud možno eliminována.

V bodě číslo 6 v únoru říkáme, že podporujeme volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru a odmítáme návrhy na jeho omezení, zároveň podporujeme společný postup zemí Evropské unie k vyšší ochraně vnější hranice schengenského prostoru.

I o tomto bodě se dá říci, že to je nesplněno, protože se děje pravý opak. Vnitřní prostor Schengenu se v podstatě uzavírá a je to reakce části zemí Evropské unie na nezvladatelný příliv migrantů. Nejprve tak postupovala Francie na hranicích s Itálií, ten přechod ve Ventimiglii, ovšem tento krok se obešel bez výrazné kritiky evropských institucí, evropských byrokratů, evropských politiků, ale ve chvíli, kdy k podobnému kroku přistoupilo Maďarsko, tak se na jeho bedra snesla závažná kritika o tom, že takto postupovat nelze. Podobná opatření přijímá Německo, Rakousko a mohla bych pokračovat. Zatímco vnější hranice Schengenu zůstává dále jako děravé síto, je naprosto nechráněná, prostupná a o plánech na její zabezpečení se jenom mluví, právě tak jako do ní tečou jako do onoho děravého síta nesčetné miliardy z rozpočtu Evropské unie.

Shrnuto a podtrženo... Pardon, ještě bych zapomněla na bod 7 usnesení a tím je, že žádáme vládu o posílení bezpečnostních prvků migračního procesu. Zaznamenala jsem spíše z médií, že vláda nějaké kroky připravuje, týkají se spíše nějakého režimu na hranicích. Chtěla bych zde zdůraznit ještě to, co už také říkal pan předseda poslaneckého klubu ODS Petr Fiala, že ODS předkládá návrh na zpřísnění sankcí za převaděčství, což je naším jedním z drobných příspěvků k řešení problému na legislativní úrovni.

Podívám-li se tedy na ono sedmibodové usnesení z února letošního roku, tak musím říci, že vláda ve většině bodů toto usnesení nesplnila. Mandát pro jednání na odmítnutí kvót měla jasný, tomuto mandátu nedostála, přestože rozumím tomu, že bylo rozhodováno kvalifikovanou většinou na oné schůze ministrů vnitra, ale v té další části, kdy vláda mohla alespoň držet slovo, které dala občanům, když už se k němu nezavázala zde ve Sněmovně, protože neumožnila řádné pokračování této schůze, která byla započata v červnu, tak alespoň mohla dostát svému slovu v tom slova smyslu, že tu věc dotáhne do konce a že se připojí dnes tedy ke Slovensku a uvažujícímu Maďarsku k oné soudní žalobě. Toto vláda avizovala a z mně neznámých důvodů od tohoto stanoviska s velkou lehkostí a nepochopitelnou lehkostí ustoupila.

Mám zde také usnesení onoho evropského výboru z 11. června 2015, o kterém mluvil pan poslanec Benešík, navazuje na usnesení Sněmovny, mám zde návrh usnesení, které bylo připraveno již onoho 18. června, kde Sněmovna chtěla dát vládě mandát, ale z rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny a také kvůli tomu, že pan předseda vlády toleroval to, že se poslanci vládní koalice vypínali tak, aby nebylo dosaženo příslušného kvora, tak k tomuto usnesení nemohlo dojít.

Ještě několik poznámek ke kvótám. Je to jenom malý přehled, co se v této oblasti mezitím stalo. V dubnu roku 2015 lídři evropských zemí na své mimořádné schůzce k migraci zdůraznili potřebu dobrovolnosti. Přesto později Evropská komise navrhla mechanismus povinného přerozdělování. 29. dubna 2015 se stal první takový už nevratný krok, kdy Evropský parlament přijal rezoluci ve věci uprchlické krize, kde v bodě 8, který zní takto, říká: Evropský parlament vyzývá Evropskou komisi, aby zavedla závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy. Přeloženo ještě do jednodušší jazyka, znamená to toto: Evropská komise si usmyslila, že budou povinné kvóty, a lídři jí řekli, že si nemyslí, že by měly být povinné kvóty, proto nalezla cestu tím, že si předběžný souhlas zajistí schválením Evropského parlamentu s rezolucí, která sice není úplně závazná, ale v případě potřeby se velmi dobře hodí. 29. dubna 2015 tedy tato past sklapla a Evropský parlament na to kývl - nebudu tady říkat, který evropský poslanec z České republiky jak hlasoval, to je věcí jednotlivých politických stran. Za nás chci říci, že jak proti bodu 8, tak proti celkové rezoluci náš zástupce Jan Zahradil hlasoval. 16. 6. Rada ministrů vnitra v Lucemburku říká: Nedošlo ke shodě ve věci povinných kvót, pro by muselo být 55 % států, v nichž je alespoň 65 % procent v Unii, tedy onen kvalifikovaný počet, a takové počty tedy v červnu letošního roku ještě k dispozici nebyly. Potom si Evropská komise a všichni zodpovědní udělali prázdniny a asi se během těch prázdnin dívali na to, jak lodě připlouvají k evropské pevnině nadále, a nedělali vůbec nic. V září 2015 Rada ministrů vnitra v Bruselu - povinné kvóty přijaty, proti hlasovala Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Finsko se zdrželo. Na tomto místě je potřeba říci, že pan ministr Chovanec hájil ono usnesení Poslanecké sněmovny k odmítnutí povinných kvót, problémem je, že jej potom nepodržel předseda vlády, když den nebo dva dny poté zasedali předsedové vlád v Bruselu, který tam měl alespoň toto téma zvednout, měl oznámit, jaká je pozice české vlády vymezená mandátem Poslanecké sněmovny, a to bohužel neudělal.

Jsme tedy u té žaloby, která visí ve vzduchu, protože v tom Slovensko zůstalo samo. Vzpomínám si dobře na ten večer, kdy jsme se dozvěděli, že jsme v otázce kvót byli přehlasováni, a na postoj Polska. Každý se snažil si vyložit tento postoj nějak po svém. Já osobně jsem hlavní motiv pro jednání Polska viděla v tom, že Donald Tusk je předseda Evropské rady, že jako takový nemůže připustit, aby jeho země, tedy Polsko, byla hlavním oponentem vůči tomu, co tyto evropské byrokraticko-politické struktury nabízejí, a že na něj byl vyvinut dostatečný tlak. A teď nechci říkat, jestli nějaké přísliby, protože o tom nic nevím a nedávalo by to žádný smysl v této diskusi. Nicméně Polsko se zachovalo způsobem, který se nám nelíbil, a stejným způsobem se nyní chová česká vláda, když opouští loď ve smyslu toho ujednání V4, která chtěla zprvu být zajedno, chtěla zprvu odmítat povinné kvóty en bloc a také mluvila o tom, že bude spolu držet až do konce, tedy do oné žaloby. Je jasné, že technicky vzato bylo postupováno podle kvalifikované většiny na té poradě ministrů vnitra, ale je také jasné, že zde je důvod k oné žalobě, a ten důvod spatřuji v tom, že byla ohrožena národní bezpečnost a suverenita, a o tom by měl rozhodnout soud, protože povinné kvóty nejsou nic jiného než porušení suverenity ve chvíli, kdy stát nemůže rozhodnout o tom, koho, za jakých podmínek a v jakém počtu na své území přijme.

Do té debaty o kvótách patří také to, jak nesmyslná debata se o ní vedla uvnitř České republiky. Teď bohužel nemohu vyhovět přání ctihodného pana poslance Koskuby, který by si přál, abychom si tady vzájemně nevyčítali to, co se stalo, ale bohužel je potřeba říci, že vláda do toho uvažování vnesla nesmírný chaos. Napřed se mluvilo o těch kvótách ve smyslu ano, bude to 1 500 uprchlíků. Pak na dotaz předsedy Petra Fialy v interpelacích předseda vlády říká neurčitě: Číslo vám neřeknu, ale mohlo by to být tak nějak, jako to bylo v době balkánské krize. Z toho můžeme odvozovat, že to je číslo někde kolem 15 až 18 tisíc, pan ministr Dienstbier mluví o 15 tisících, pan ministr Chovanec mu na to říká, že neví, jestli má tak velký byt, nebo kde to číslo vůbec vzal, evropští poslanci trousí v kuloárech zprávy o tom, že oni dobře vědí, jak to vlastně je, že už je to dávno dohodnuté a upečené, že to číslo je zhruba 7 500 uprchlíků najisto, ale že těch 15 je spíše pravděpodobných.

V tomto zmatku se pohybovala nejenom česká veřejnost, ale i my, a když jsme chtěli znát jasnou odpověď na to, kolik tedy je to číslo, tak pan předseda vlády během interpelací řekl, že to číslo nám prostě neřekne. Jestliže může říct britský premiér nějaké číslo, o němž uvažuje, jestliže mohou říct premiéři ostatních evropských zemí nějaké číslo, je pro mě naprosto nepochopitelné, že ČR i vzhledem ke kapacitám, které má, nemůže přesnější údaj říci.

Ještě ke kvótám řeknu to, že to je takový oblíbený nástroj EU, protože ona když už neví kudy kam, tak vždycky s kvótami vyrukuje. Vzpomeňme si to, že to bylo v otázce kvót pro ženy ať už v politice, nebo v jejich zastoupení v byznysu, v podnikání, a kdokoliv proti tomu něco namítal, tak platil za zvláštní typ podivína, který brání nespornému pokroku. Kvóty v podobě uprchlíků jsou dovedeny na mez absolutní nemravnosti, protože na jedné straně poškozují uprchlíky tím, že se s nimi zachází jako s nějakými věcmi, s míčky v nějaké loterii osudu. Ti lidé vůbec nevědí, do které země budou přiděleni, jaká je její mentalita, kde ta země leží, a už vůbec nechám stranou to, že vůbec netuší ani třeba, jaké je tady v zimě počasí. Ale poškozeny jsou i jednotlivé státy, protože je jednoznačně narušena jejich suverenita.

Křehká soudržnost EU v tomto případě dostala nenapravitelnou ránu a já jsem přesvědčena, že by se musel stát zázrak, aby se odpovědní politici v rámci Evropy vzpamatovali. Vzpomeňme si, že nepomohlo ani referendum, které bylo o Lisabonské smlouvě. Když Nizozemci řekli ne, byli přinuceni hlasovat znovu, dokud nepadlo ano. Na příkladě Řecka, do kterého se sypou jako do černé díry peníze, je zřejmé, že bychom byli přinuceni k podobnému hlasování tak dlouho, než by Evropská komise prosadila svou. Tyto kroky znamenají podle mě, že Evropa fatálně zaspala, podceňuje uprchlickou krizi a své občany vystavuje zkoušce, která nemůže dopadnout dobře.

Ráda bych zde ještě zmínila aspekty, které vyplývají ze zkušenosti Austrálie nebo Španělska. Jak víte, Austrálie se potýkala před lety s podobnou situací, jakou teď prožívá Evropa. K břehům Austrálie mířily davy běženců, povětšinou z Afghánistánu, Iráku, Íránu, Sýrie či Barmy, a jako tranzitní země jim sloužila Indonésie. A Australané se rozhodli: Za prvé, odtahovat lodě s běženci z australských vod zpátky směrem k Indonésii. Za druhé, umísťovat žadatele o azyl ve znovuotevřených detenčních centrech na ostrovech. Za třetí prohlásila, že kdo připluje do Austrálie na uprchlické lodi, nikdy se tam nebude moci usadit. Rozumím tomu, že šlo povětšinou o ekonomické migranty, že stojíme před složitějším problémem, protože skutečně se v případě Evropy jedná také o lidi, kde není debata, že utíkají a chrání svůj holý život ze zoufalých podmínek, z válek, z válkou rozvrácených zemí, ale tyto příklady Austrálie či Španělska, které také už v roce 2006 zvládlo nápor migrantů, kteří připlouvali ke Kanárským ostrovům, by nám posloužit mohly. Španělé říkají: bez diskusí nejefektivnější opatření, jak se vypořádat s nelegální migrací, byla okamžitá systematická repatriace těch, kteří na Kanárské ostrovy dorazili. Tolik k tomu, zda si Evropa může vzít alespoň dílčí příklad z událostí, které již ve světě v podobné věci proběhly.

Nyní ještě dovolte pár slov k financování. Nechala jsem si to záměrně na závěr, i když peníze jsou vždycky součástí jakéhokoliv řešení a je potřeba o nich také otevřeně mluvit. První věc, kterou je potřeba zmínit a považujeme ji za velmi nebezpečnou, mluvil o tom pan předseda Fiala, je to, že se v gejzíru nápadů, které usvědčují evropské elity z chaosu, nečinnosti a neschopnosti ten problém řešit, objevuje jeden nápad, tudíž aby kvóty vůbec dávaly jakýkoliv smysl, sjednotit sociální dávky tak, aby migranty nepovzbuzovaly chodit spíše do bohatších než do chudších zemí. Pro příklad uveďme, že Dánsko poskytuje migrantům 21 600 Kč měsíčně, Německo poskytuje v přijímacích střediscích zdarma jídlo, nad to 3 900 Kč měsíčně a tato suma po třech měsících roste až do výše 5 800 Kč, na každé dítě 2 500 Kč, po udělení azylu nebo po 15 měsících čekání dostává uprchlík kolem 10 800 Kč měsíčně. Stát mu dále platí ubytování a náklady na teplo. Švýcarsko poskytuje měsíční sociální příspěvek ve výši 29 600 Kč na osobu. Rozumím tomu, že Švýcarsko není členem EU, ale tato čísla v porovnání s minimální mzdou v ČR, která je 9 200 Kč, také o něčem vypovídají, zejména o tom, že je to naprosto nemístné a nemravné, jestliže v některých zemích je podpora uprchlíkům vyšší, než je minimální mzda v zemích jiných, v zemích EU.

Jako druhý argument, který by nám mohl být vodítkem v našich úvahách, jsem si nechala připravit tabulku, která řadí země světa podle hrubého domácího produktu na obyvatele. Jsou to údaje za rok 2014 z Mezinárodního měnového fondu a celkem je mapováno 187 zemí. Mezi nimi státy Perského zálivu, tedy bohaté státy, které většinou odmítají přijímat uprchlíky, přestože jsou jim kulturně a historicky daleko blíž než celá Evropa, tak tyto státy jsou na předních místech: Katar je 3., Spojené arabské emiráty 8., Kuvajt 23., Bahrajn 32., Saúdská Arábie 34. Česká republika - pro informaci - je 42., ze starých evropských zemí za těmito zeměmi arabskými je například Španělsko, Itálie, Kypr, Malta. Z nových zemí prakticky všechny, pokud jde o HDP na hlavu, tak stojí za těmito arabskými státy. Otázka tedy zní, jak to, že bohaté státy kulturně blízké, historicky blízké těmto běžencům, kterým jde o život, nepomáhají, a jak to, že my Evropané máme být neustále peskováni z nedostatku humanity, z povinnosti se o tuto část světa postarat. Připadá mi to stejně nelogické, jako kdybychom čelem k hrozící krizi na Ukrajině, která jistě bude eskalovat, žádali země v Perském zálivu, aby tuto otázku řešily místo nás. Já si myslím, že je zcela jasné, a nepřeji si to, doufám, že to nenastane, že pokud se nebude vyvíjet situace na Ukrajině dobře, tak že pomoc poskytnou těm Ukrajincům, kteří budou odcházet, zejména země evropské a rozhodně to nebude ta část světa, o které mluvím, která odmítá pomoci i lidem v uvozovkách svým. (V sále je velký hluk.)

Ještě když se bavíme o penězích, je potřeba říci pár slov k rozpočtu EU, která čtyři pětiny z aktuálního sedmiletého výdajového plánu pro roky 2014-2020, je to zhruba bilion eur, tak tři čtvrtiny jsou určeny na financování projektů v jednotlivých zemích. A ví se, že jsou to projekty velmi sporné -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, paní poslankyně. Požádám vás, kolegyně a kolegové, o ztišení a v případě, že máte potřebu si něco říct, jděte do předsálí, ať je rozumět, co se zde říká. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: - že jsou to projekty, mluvím o projektech, o plýtvání peněz EU a mluvím o tom, že dostatečně EU nedává najevo to, že migrační otázka je pro ni prioritou číslo jedna. Kdyby to byla priorita číslo jedna, nemohlo by se stát, že ve finančním vyhodnocení bude až někde 10. nebo 15. v řadě a předběhnou ji i výdaje na samotnou administrativu, která, jak už bylo řečeno, činí 645 milionů korun denně v tom sedmiletém rozpočtovaném období.

Jestliže EU bez problémů nalezla 86 mld. eur pro již 3. záchranný program pro Řecko a přitom vůbec není jisté, jestli tato řecká marxistická vláda uzavřené dohody splní, tak ta jedna miliarda z rozpočtu EU, která je avizována jako posílení pomoci pro uprchlické tábory v Turecku, je zjevné, že je málo. Nemůže splnit avizovaný cíl, tedy zastavit uprchlíky mimo EU.

Ta jedna miliarda - může se nám to líbit, nebo ne - je tam prostě neudrží a musíme počítat s tím, že budou pokračovat na náš kontinent, a přitom všechny seriózní údaje z diplomatických, politických a ekonomických kruhů říkají o tom, že zadržení těchto migrantů právě mimo Evropskou unii, poskytnutí jim humanitární pomoci na takové úrovni, aby mohli alespoň nějak důstojně tam žít, je sedmkrát levnější než řešit tyto případy teprve poté, kdy přijdou do Evropské unie.

K nákladům Evropské unie ve výši jedné miliardy bych uvedla ještě jeden příklad a tím je Německo. Je sice pravda, že Německo si vykoledovalo samo vysoké náklady, které ho to nyní bude stát, protože Angela Merkelová tím, že otevřela svou náruč a vyzvala všechny, aby přišli, a poté se malér, který vidí, že nestačí zvládat, snaží rozpustit pomocí povinných kvót na všechny ostatní členské země, tak Německo uvažuje, že vydá na řešení této otázky v letošním roce 10 miliard korun. Proti tomu postavme tu jednu miliardu Evropské unie.

Jsou zde momentálně aktuální čísla, kdy Maďarsko říká, že vynaloží 32 milionů korun, a to na pomoc nezletilým uprchlíkům, kteří jsou bez doprovodu. Možná že tohle je také potřeba otevřeně pojmenovat a zdůraznit, protože tato pomoc by měla skutečně směřovat k těm nejchudším, k těm nejohroženějším, k těm, kteří si nemohou pomoci. To, že jsou tady mladí chlapci, kteří místo toho, aby bránili doma a bojovali proti těm, kteří rozvracejí jejich zemi v základu, a utíkají sem a spoléhají se na vysoké sociální dávky, to přece není normální a musíme o tom takto otevřeně mluvit.

V Rakousku se včera rozhořela bouřlivá debata ve chvíli, kdy se objevila nějaká tajná zpráva mluvící o tom, že Vídeň vydá v přepočtu 334 mld. korun v nastávajících čtyřech letech na řešení uprchlické otázky. Ministerstvo financí sice tuto zprávu popřelo, nicméně citovala ji respektovaná rozhlasová a televizní stanice ORF.

Prosím, to jsou některé věci, které bylo potřeba zmínit ať už z politického pohledu, ekonomického pohledu, nebo porovnání např. s Austrálií či Španělskem toho, co se v Evropě dělo, z čeho si můžeme vzít příklad a to, co se na nás valí.

Vážené dámy a vážení pánové, jsem přesvědčena, že vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna (vláda?) dostala mandát v únoru, kterému nedostála, neříká se mi to snadno, protože tak vážné věci, jako je tato otázka, žádná vážnější neexistuje, jsme my přišli s konstruktivním řešením a domnívali jsme se, že jestliže Poslanecká sněmovna tehdy 155 nebo 150 hlasy přijímá takové usnesení, že vláda toto usnesení bude brát velmi vážně a důsledně je bude naplňovat. Přesto tento krok opakujeme. Včera poslanecký klub Občanské demokratické strany rozeslal jednotlivým poslaneckým klubům návrh našeho usnesení, který má 10 bodů, zčásti bylo toto usnesení představeno panem předsedou Občanské demokratické strany Petrem Fialou v jeho úvodní řeči. A já bych, jestli dovolíte, toto usnesení vzhledem k tomu, že vám bylo předloženo v písemné podobě, představila v podrobné rozpravě, kde se těmito návrhy budeme zabývat.

Dámy a pánové, v tuto chvíli mi dovolte poděkovat vám za vaši pozornost. Chci vás ujistit, že to, co jsem říkala v únoru, to, co jsem říkala v červnu, to, co říkám nyní, je vedeno z mé strany a strany mých kolegů s jednoznačnou představou o tom, že čelíme obrovskému nebezpečí, že nemá smysl si tady hrát na to, kdo koho přepere v rámci Sněmovny nebo v rámci politického souboje před blížícími se volbami, dejme tomu příštími regionálními. To prosím ztrácí úplně smysl. Naši občané by myslím ocenili, kdyby se dozvěděli, jaké jsou skutečné vyhlídky, co se bude dít v následujících měsících, jak vláda bude nakládat s mandátem, který dostane a jaké cesty zvolí pro to, aby co nejvíce chránila suverenitu naší země a bezpečnost našich občanů.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Přečtu omluvenky, které jsem obdržel. Dnes od 11.30 do ukončení jednání se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Václav Votava, dnes od 12 do 15 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan ministr zemědělství Marian Jurečka, dnes od 12 hodin do konce jednacího dne se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Jiří Běhounek, dále ve dnech 1. 10. a 2. 10. se z důvodu návštěvy lékaře omlouvá pan poslanec Leoš Heger a dnes od 11 do 13 hodin se z osobních důvodů omlouvá pan poslanec Daniel Korte.

Eviduji dvě faktické poznámky. První má pan předseda Schwarzenberg a po něm pan poslanec Okamura. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci. Pokud jsem správně informován, tak se zde nacházím v Poslanecké sněmovně České republiky, která byla zvolena demokratickým způsobem a řídí se také demokratickými pravidly. A teď poslouchám celé dopoledne, jak se tady rozčilujeme nad tím, že jsme byli v Evropě přehlasováni. Je to nepříjemné. Já jsem sám proti kvótám, já je považuji za nesmyslné, to je pravda. A řekněme také, že v dobrém partnerském vztahu to, co poskytujete milerád, dobrovolně, jestli jsem znásilněn, tak to nevnímáte zrovna jako pokrok.

Nicméně jsme byli demokratickým způsobem přehlasováni a jsme členy Evropské unie, tak račme to přijmout, místo abychom tady trávili čas nepřetržitým remcáním, což nám vůbec nepomůže. Ano, když jsme vstoupili do Evropské unie, když jsme podepsali Lisabonskou dohodu a všechno, tak jsme přijali jistá pravidla chování v Evropské unii. Ano, teď jsme proti tomu protestovali, byli jsme proti tomu, ale byli jsme přehlasováni. Tak promiňte, tohle musíme také přijmout. Uvědomujeme si, že Evropská unie je demokratické společenství, a tudíž trvá na svých pravidlech. Ovšem mohli jsme tomu předejít, kdybychom - to byl můj návrh minulý rok - tehdy už přijali dostatečný počet nejohroženější uprchlíků ze Sýrie, jezídů, křesťanů atd., prokázali už tehdy svou vstřícnost, tak bychom asi nevyprovokovali kvóty. Ale pouze jsme jenom říkali ne ne ne...

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas, pane předsedo.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Stavěli jsme se hluší, tak jsme toto vyprovokovali. To bych rád všem zde připomněl.

Ještě jednu malou poznámku. Pan ministr vnitra v poslední době se snaží krýt záda svému ministerskému předsedovi siláckými výroky vůči Evropské unii, vůči Spolkové republice a vůbec v souvislosti s kvótami. Doporučuji tohoto nechat. Sociální demokracie je přece jenom celkem demokratická strana. A ujišťuji vás o tom, že demagogové a strany vůdcovského typu v demagogii budou vždycky úspěšnější. Jsem starý muž a vím, že v této soutěži demokratická strana nemůže vyhrát. Připomínám vám, co jsem viděl.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas, pane předsedo, omlouvám se.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Připomínám jenom, když Sarkozy ve Francii chtěl býti radikálnější než madame Le Pen, přidala a vyhrála. Když demokratické strany v Rakousku chtěly býti stejně odmítavé vůči cizincům jako svobodomyslní, svobodomyslní přidali a pořád přibývali na hlasech. Ne, jedině jasný odpor hned ze začátku, ne přizpůsobení nám pomáhá. Prosím, na to pamatujte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo...

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Děkuji, už jsem skončil.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pro pořádek připomínám, že když se přihlásíte s faktickou poznámkou, požádám vás, abyste respektovali dvě minuty, protože z pozice vedení Sněmovny je důležité, abychom měřili všem stejně. A tak prosím, abyste byli ohleduplní vůči svým kolegům, kteří respektují tento čas. Děkuji vám za to, že budete ctít jednací řád.

Dále s faktickou poznámkou pan poslanec Okamura a po něm paní poslankyně Němcová.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi zareagovat na předřečníky. Krásné gesto, které příznačně vykresluje současnou krizi a postoj Evropské unie, ukázal velký spojenec USA Saúdská Arábie, která sice sama nepřijímá ani jednoho imigranta, ale Německu nabídla v uvozovkách doslova velkorysou humanitární pomoc. Nabídla, že zaplatí stavby 200 muslimských mešit pro imigranty. Německá vláda toto gesto v uvozovkách ocenila návrhem trestat kritiku přistěhovalců pokutami či vězením a hrozí lidem, že jim za extrémní názory odebere i jejich děti, a paní Merkelová osobně s majitelem facebooku už domlouvala cenzuru protiimigrantských příspěvků. Kriminalizace, šikana a cenzura občanských názorů - to je skvělá ukázka německé vyspělé demokracie a vlajkové lodi Evropské unie. A věřím, že pan Dienstbier a další sociální inženýři tu najdou mnoho inspirace, jak i naše české občany zotročit.

Znovu opakuji a vyzývám vládu, aby přestala zamítat návrh našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD a umožnila občanům vyjádřit se v referendu o vystoupení z Evropské unie v souvislosti s přijímáním nezákonných imigrantů na úkor sociálního zabezpečení pro naše potřebné občany. Vy jste, vládo, občany České republiky zradili, odsouhlasili jste tisíce nelegálních imigrantů do České republiky. Na rozdíl od Slovenska nebojujete, tak umožněte alespoň samotným občanům, aby se rozhodli o budoucnosti ve své vlastní zemi. Tato vláda si doslova plete demokracii s diktaturou.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Eviduji další dvě faktické poznámky. Nejprve paní poslankyně Němcová, po ní paní poslankyně Putnová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Já jenom nám tady ve Sněmovně i těm, kteří nás sledují, musím přeložit, co se děje. Pan poslanec Okamura má napsaný projev, a protože se bojí, že by na něj nepřišla řada, tak zneužívá faktických poznámek a vždycky dvě minuty odečte z toho svého projevu. Tak jenom aby tomu rozuměli případně diváci.

Moje poznámka se týká toho, co řekl pan předseda Schwarzenberg. Debata o kvótách je nutná a důležitá a já obhajuji všechny ty, kteří zde v této debatě vystoupili, a zejména z toho důvodu, že druhým krokem, který se připravuje, je schválení trvalého přerozpočtového mechanismu, který natrvalo tyto kvóty zavede do principu rozhodování uvnitř Evropské unie. Dnes slyšíme předsedu vlády, který říká, že jeho hlavním cílem je, aby tento trvalý mechanismus nebyl přijat. V oblasti kvót se nám to nepodařilo, a jestliže nebudeme dostatečně zdůrazňovat, co se vlastně stalo při projednávání s těmi kvótami, jaká rizika hrozí, tak je jasné, že ta salámová metoda, započatá tím, že napřed budou přiděleny kvóty jednorázově a potom se z toho stane trvalý mechanismus, bude dotažena do konce. Proto tuto debatu obhajuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Putnová. Máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane předsedající, dámy a pánové. Není mnoho situací, kdy na slovech politiků opravdu záleží. Myslím si, že otázky přijetí či odmítání imigrantů skutečně jsou takovou skutečností, kdy bychom měli pečlivě vážit slova. Česká republika nemá zkušenost s tím, aby přijímala v minulém období imigranty, protože naposledy, kdy jsme s touto skutečností byli konfrontováni, bylo ve 30. letech minulého století. Pamětníci nežijí. V té době jsme se alespoň na krátký čas stali oázou pro uprchlíky ze Španělska, Německa, Ruska. A protože pamětníci nežijí, tak já chápu do určité míry i obavu lidí s tou novou skutečností se vypořádat.

Nicméně bych chtěla říci, že v tuto chvíli je důležité, aby politici vážili slova a aby pokud možno k hysterii, která je často ve veřejném prostoru zcela účelově podněcována, nepřispívali. Nejde jenom o ataky, které jsou fyzického charakteru. Jde samozřejmě i o verbální útočení na lidi a strašení naší české populace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Zahradník a připraví se paní poslankyně Němcová. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, skutečně to bude faktická poznámka k některým předchozím vystoupením.

Migrační krize už má svůj první politický důsledek daný výsledkem voleb. V zemských volbách v Horním Rakousku doposud neotřesitelná Lidová strana, po dlouhá léta vládnoucí v této spolkové zemi, ztratila 11 % a naopak extrémní ultrapravicová strana Svobodných, nástupce Haidera, získala 10 %. To je třeba si také uvědomit, když o této migrační krizi tady na půdě Sněmovny hovoříme.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji i za to, že respektujete čas. Nyní tedy s faktickou poznámkou paní poslankyně Němcová. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Velmi stručně musím doplnit nebo poopravit to, co zde řekla paní poslankyně Anna Putnová, vaším prostřednictvím, vážený pane místopředsedo. Tu zkušenost máme i s uprchlíky z Balkánu a tato zkušenost je z devadesátých let.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Vzhledem k tomu, že neeviduji žádnou faktickou poznámku, nyní tedy s přednostním právem pan poslanec Benešík a jako další s přednostním právem je přihlášen pan poslanec Černoch. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážená vládo, masová migrace je samozřejmě ohromný problém. Už to tady dneska několikrát zaznělo a předpokládám, že to ještě mnohokrát zazní. Já se nicméně chci soustředit na jeden z aspektů tohoto problému, a to aspekt civilizační, nebo chcete-li kulturní.

Nijak nezpochybňuji fakt, že už samotné počty běženců vzbuzují obavy. K tomu však dodávám - vše může být ještě daleko komplikovanější, a to kvůli kulturním rozdílům mezi řadou těch, kteří do Evropy přicházejí, a Evropany. Toto samozřejmě také může snížit šance na jejich integraci nebo asimilaci. Pro zkušenost není třeba chodit příliš daleko. Stačí se podívat do sousedního Německa s více než dvoumilionovou tureckou menšinou. Původně šlo o dovoz poměrně levné pracovní síly, ale jak dnes říkají němečtí politici - mysleli jsme si, že vydělají peníze a odejdou, ale oni neodešli.

Německá vláda, zejména tedy kancléřka, byla po zkušenostech nejen s touto menšinou nakonec nucena přiznat, že multikulturalismus selhal, což nepochybně vedlo koalici CDU-CSU k tomu, že vždy důsledně odmítala přijetí Turecka do Evropské unie. Stejného názoru byla vždy i KDU-ČSL a ostatní strany frakce Evropské lidové strany, a to přestože křesťanští demokraté obecně zastávají názor, že je třeba pomáhat potřebným a dát každému šanci na úspěch. Nebo spíše právě proto. Solidarita je totiž jen jednou z křesťanských, či chcete-li evropských hodnot. A těžko sdílet hodnoty s někým, kdo má úplně jiné hodnoty a ty naše hodnoty příliš respektovat nechce.

Na druhé straně se ale musíme ptát sami sebe, nakolik skutečně vyznáváme hodnoty, které se mnohdy tak halasně chystáme bránit, nakolik jsme ještě křesťanskou civilizací a nakolik kosmopolitní civilizací, která se odstříhává od vlastních kořenů. Nenahradily náhodou už agresivní sekularismus, pečovatelský paternalismus a sobecký individualismus staré křesťanské hodnoty, kterými jsou spravedlnost, solidarita a svoboda? Není to náhodou tak, že jsme si sami v Evropě vytvořili duchovní vakuum? Vakuum, které islám dobře cítí a které se chystá vyplnit? Platí totiž, že kdo chce bojovat za hodnoty, musí je také mít a musí je také žít.

Pokud my, a myslím si, že to bohužel děláme poměrně úspěšně, toto vakuum vytváříme, vyklízíme prostor hodnotově - my to děláme, nedělá to za nás nikdo jiný, vyklízíme ho fyzicky, nemáme vlastní děti -, tak to vakuum prostě bude zaplněno něčím jiným, někým, kdo ty děti má a kdo ho umí vyplnit. Ale je to na nás. Není to na nikom jiném.

Jenom bych chtěl k Turecku říct, že my tady máme strach z dočasně umístěných několika tisíc běženců, kteří možná budou, možná nebudou muslimové. Připomínám, že Turecko má bezmála 80 milionů obyvatel. Je srovnatelné velikostně s Německem a podle stránek Ministerstva zahraničních věcí se k islámu hlásí 99,8 % obyvatelstva. Pokud Turecko vstoupí do Evropské unie, a jeho členství velmi silně podporuje např. autor protiimigrační petice, bývalý prezident Václav Klaus, ale také politické strany, např. ČSSD a ODS, tak Turecko získá politický vliv. Nebo možná podporovaly, já teď nevím, jestli nezměnily názor. Ale Turecko získá politický vliv, bude mít své europoslance, bude mít své soudce v Evropském soudním dvoře, bude mít svého eurokomisaře a samozřejmě turečtí občané se budou moci stěhovat volně kamkoli po Evropě, mohou se tam usidlovat, mohou kandidovat v místních volbách, mohou v těch volbách volit a to samé platí pro evropské volby. To jenom na dokreslení tohoto.

KDU-ČSL se vždy hlásila k něčemu jinému. Vždy se hlásila ke kulturnímu odkazu Evropy, a právě proto jsme vždy odmítali vstup např. Turecka, které má nepochybně jinou kulturu, do Evropské unie. Ale protože jsme si vědomi toho, že je to velmi důležitý partner, který může stabilizovat a musí stabilizovat nejbližší sousedství Evropy, proto jsme mu vždy nabízeli privilegované partnerství. To znamená, my Turecko neodkopáváme, ale jsme si vědomi rizik, které by právě přineslo jeho plnohodnotné členství. No a právě proto, že jsme si toho byli vždy vědomi, tak nemáme teď tu potřebu jako někteří další v migrační krizi hlasitě křičet zastavte to!, protože samozřejmě jsme si toho byli vědomi velmi dávno a systematicky, systematicky toto prosazujeme.

Důraz na hodnotové ukotvení vždy odlišoval křesťanské demokraty od liberálů. Těm právě stačilo, že Turci uskuteční reformy a jsou dostatečně kapitalističtí, a tedy zřejmě mohou vytvořit dobrou protiváhu proti podle nich už tak příliš socialistické Unii. Dnes jsou liberálové proti kvótám, naprosto oprávněně jsou proti kvótám, ale já se ptám, kde byli tehdy, když se rozhodovalo o přidělení kandidátského statusu Turecku pro členství v Evropské unii.

Mnoho lidí je rozčileno, že Evropská unie se rozhodla tyto běžence přidělovat do jednotlivých států pomocí povinných kvót. I mně to vadí, a proto navrhnu, aby tato Sněmovna podpořila snahu slovenského parlamentu vystavit tomuto rozhodnutí Rady ministrů tzv. žlutou kartu. Žlutá karta je mechanismus, který právě přinesla Lisabonská smlouva a který umožňuje národním parlamentům mluvit do dění v Evropské unii. Jak ovšem říká klasik, rozčilení není program. Je třeba si uvědomit, že jakkoli kritizujeme toto konkrétní rozhodnutí Evropské unie, sami se při řešení migrační krize bez Evropské unie neobejdeme. Neubráníme sami své hranice, nezastavíme proud migrantů v zemích, kde vzniká. Nebudeme mít dost financí a sílu hledat řešení na globální úrovni.

To, co KDU-ČSL od počátku prosazuje, je hledat odpovědi na otázky migrace v rámci celé Evropské unie, a to takové, které nebudou řešit pouze a jenom důsledky, ale zejména příčiny tohoto problému. Podle nás to Evropská unie vzala ze špatného konce. Nemělo se začít kvótami, nemělo se začít na území Evropské unie, ale naopak, mělo se začít zastavením migrace, mělo se začít v zemích původu těchto běženců. Nyní už Evropská unie takový plán má, nadále nicméně nesouhlasíme s povinnými kvótami, které jsou v něm na prvním místě. Ale souhlasíme se vším ostatním. S bojem proti pašerákům lidí, s urychleným vracením ekonomických migrantů, s detenčními zónami na hranicích Schengenu, s investicemi do táborů v regionech právě těchto konfliktů a s posílením stability těchto zemí.

Dále potom navrhujeme řadu dalších opatření, dalších vlastních opatření, z nichž uvedu alespoň ta nejdůležitější. Je třeba zásadně změnit evropské azylové právo, kterým je vázána právě i Česká republika. To bylo totiž koncipováno pro přijímání stovek, možná jednotek tisíců politických uprchlíků, ne pro statisíce až miliony běženců. Zejména neumožňuje efektivní a rychlé vracení nelegálů a ekonomických migrantů.

Dále ještě předtím, než Evropská komise začala uvažovat o přesměrování prostředků z evropských fondů na pomoc regionům původu uprchlíků, navrhla KDU-ČSL diskusi o vyčlenění části peněz, které připadají právě pro Českou republiku ze strukturálních a kohezních fondů, na zlepšení podmínek lidí v těchto táborech, protože pokud uprchlíci přijdou do Evropy, přijdou do České republiky, tak stejně tyto prostředky budeme muset utratit právě tímto způsobem. Ale samozřejmě podstatně méně efektivně a bude to podstatně dražší než se soustředit na investice do zemí těchto konfliktů, do uprchlických táborů v těchto zemích. Prostě je to levnější a efektivnější řešení.

Také navrhujeme nalézt bezpečný prostor pod správou Evropské unie, kam by bylo možné tyto běžence umístit, ať už na řeckých ostrovech, nebo např. v Libyi.

Netvrdíme, že dokážeme vyřešit vše ani že řešení bude rychlé, snadné a levné. To říkají populisté. Ale jak se říká, nejhoršího omylu se dopouští ten, kdo v obavě, že může učinit pouze málo, nečiní nic. My chceme udělat alespoň to, co učinit můžeme, a rádi budeme spolupracovat se všemi, kdo přijdou s dalšími konstruktivními návrhy na řešení tohoto opravdu velmi palčivého problému. Masová migrace je velký problém, musíme ho ale řešit, a ne se jím strašit.

Dámy a pánové, dovolte mně ještě několik málo poznámek k tomu, co tady říkali předřečníci. Já velmi často s panem prezidentem Zemanem nesouhlasím. Ale velmi často s ním také souhlasím, a myslím si, že máme podobné názory zejména na problematičnost soužití různých kultur na jednom území. Tady se s ním poměrně vzácně a poměrně dost, neříkám stoprocentně, shodnu. Ale také je dobré si připomenout, že např. v roce 1998 a 2002, kdy byl pan současný prezident předsedou vlády, která byla jednobarevná, tzn. že měl, jak se říká, všechno pod palcem, nebyli jsme v Evropské unii, natož pak v Schengenu, měli jsme hlídané hranice a v České republice v té době požádalo o azyl, požádalo o azyl, samozřejmě, že těch lidí tady bylo fakticky možná několikanásobně víc, zhruba 45 tisíc. 45 tisíc běženců za ty čtyři roky. Byli to lidé samozřejmě např. z Čečenska, z Makedonie, z Kosova, z Bosny - Hercegoviny, ale také např. z Pákistánu, ze Srí Lanky, z Afghánistánu. To nejsou křesťanské země.

Jenom taková řečnická otázka. Zajímalo by mě, co tehdy pan prezident, aniž bych se do něj chtěl navážet, to v žádném případě, dělal špatně. Nám to ale umožnilo, že máme zkušenost, a tu zkušenost musíme využít. Tu zkušenost musíme využít, protože pokud zase uděláme něco špatně, tak příští generace nám to už nemusí odpustit.

Druhá poznámka, a myslím si, že bude poslední, je k bohatým arabským státům. Já naprosto souhlasím s tím, co tady zaznělo. KDU-ČSL dlouhodobě, dlouhodobě volá po tom, možná tři čtvrtě roku, aby evropská diplomacie i prostřednictvím naší diplomacie toto řešila, např. prostřednictvím vysoké komisařky High Rep., tzv. High Rep., Federiky Mogherini, aby toto řešila právě s bohatými arabskými státy, protože mně skutečně nepřijde férové, že státy, které pořádají mistrovství světa ve fotbale za miliardy dolarů, staví v poušti haly, kde mají lyžařské sjezdovky, a vyznávají tam islám, tak nejsou schopny nebo nechtějí přijmout své muslimské spolubratry.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní další s přednostním právem pan poslanec Černoch, a dále s přednostním právem pan ministr Chovanec. Máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Přeji vám ještě jednou, vážení kolegové, hezké dopoledne.

Já si opravdu myslím, že celý tento problém se netýká levice nebo pravice, že to je problém, který bychom měli řešit úplně všichni, protože je to jedna z největších krizí, ne-li největší krize vůbec Evropské unie. Krize, která může zasáhnout všechny státy bez výjimky. To, že se nás to dnes ještě netýká, neznamená, že se nás to nebude týkat za půl roku. A když se podíváme na ty obrázky, které přicházejí z Maďarska, obrázky, které přicházejí z Francie, z Německa, tak si myslím, že nikdo z nás nechce, aby se podobné věci děly i u nás v České republice. Nechceme no-go zóny, nechceme sociální problémy, nechceme ani, aby se opravdu situace pak vyvíjela absolutně radikálním směrem, kdy dnes celkově v Evropě je spíše otázkou času, kdy lidé vezmou věci do svých vlastních rukou, a to si myslím, že to je v té chvíli to nejhorší, co se může stát.

Úsvit jako takový se více než rok, myslím si, že opravdu od začátku Sněmovny, snaží v téhle problematice věci řešit. Upozorňujeme, upozorňujeme dopředu. Já se přiznám, že nechápu celkově politiky Evropské unie, že nevidí dopředu, že se nedívají dopředu, že si nedokážou spočítat - a jsou to, jak zde říkal pan ministr obrany, jsou to lidé, kteří opravdu ty věci by měli znát, měli by vědět, jakým způsobem se budou vyvíjet, a nechali to dojít až do těchto míst, kdy čelíme těm obrovským vlnám imigrantů do celé Evropy. Ještě před půl rokem se mluvilo o tom, že do Evropy má přijít zhruba 300 tisíc lidí s tím, že příští rok by to měl být trojnásobek. Minulý měsíc to číslo bylo půl milionu lidí s tím, že na další roky se očekává až šestinásobek imigrantů, kteří přijdou do Evropy. A je důležité si zcela na rovinu říct, že těch, kteří prchají před válkou, kteří prchají před perzekucí, je tam zlomek, že až 80 % těch lidí jsou ekonomičtí nelegální imigranti. Zákony by měly platit pro všechny a systém, který v této chvíli funguje, že ti lidé jsou přiváženi do Evropy, a teprve pak se začíná řešit, co s nimi bude, tak je systém, který celkově Evropu zavede do pekla.

Úsvit jako takový opravdu má prioritu v boji za bezpečnost občanů České republiky, za naši svrchovanost, za suverénní stát, stát, který si nenechá diktovat podmínky, které ho můžou v budoucnosti uvrhnout do velkých problémů. A stačí se opravdu podívat za hranice. Kdykoli se podíváte do médií, tak jsou tam zprávy z Německa, jsou tam zprávy z Francie, ze severských států, kde díky své demokracii, velké demokracii, se dostali do situace, že mají městské části, do kterých se bojí policie i za bílého dne. A tohle tady určitě nechceme.

Já si myslím, že opravdu je potřeba pracovat dopředu, dívat se dopředu a snažit se věci předvídat, být na ně připraveni a nečekat, až se stanou, protože pak jsou, tak jak je vidět třeba z Maďarska, velmi těžko, velmi těžko řešitelné. A myslím si, že je jen štěstí, že Maďarsko se k tomu postavilo tak, jak se postavilo, že začali ty věci řešit hned, nečekali na to, až to přeroste do nějakých obludných rozměrů. Nedohadovali se neustále dokola, jakým způsobem by se to mělo řešit, co můžou, co nemůžou. Prostě začali to řešit radikálně a myslím si, že v tomhle směru je potřeba podpořit premiéra Orbána, je potřeba podpořit státy, které tu situaci berou velmi vážně, protože kdyby ji oni nebrali vážně, tak dneska bychom v České republice na tom byli daleko hůře.

Úsvit - národní koalice bojuje za to, aby Česká republika zůstala svrchovanou zemí, dokázala se bránit té vlně nelegálních imigrantů, a myslím si, že jsme si to i velmi odpracovali. Předložili jsme zákon o církvích, který brání šíření radikálního islámu, předložili jsme azylový zákon, který zakazuje udělení azylu imigrantům, kteří spáchají trestný čin. Voláme po opravdu ochraně hranic, po nasazení armády na ochranu českých státních hranic. Bohužel, bohužel vláda naše návrhy odmítá a myslím si, že teď je poslední šance, aby vládní koalice ukázala, že stojí na straně občanů a že bude bojovat proti kvótám pro přijímání imigrantů, že se nenechá zatlačit do kouta, že se proti tomuto postaví a že bude chránit bezpečnost občanů České republiky. A nejen bezpečnost, ale myslím, že se to týká i ekonomiky, že se to týká samozřejmě i ochrany zdraví, protože lidé, kteří přicházejí ze subsaharské Afriky, nejsou očkovaní, mají nemoci, na které nejsme připraveni.

Proto navrhujeme následující usnesení:

1. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby nerespektovala kvóty na přerozdělení imigrantů a nepřijímala dobrovolně nelegální ekonomické imigranty.

2. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby se podobně jako Slovensko bránila proti kvótám u Evropského soudního dvora.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Návrh usnesení potom předneste v podrobné rozpravě, abychom o něm mohli dát hlasovat. Eviduji jednu faktickou poznámku paní poslankyně Niny Novákové. Máte slovo, paní poslankyně.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já bych ráda reagovala, vaším prostřednictvím, na vystoupení pana poslance Černocha a na vystoupení pana poslance Benešíka. Vystoupení pana poslance Benešíka obsahovalo návrhy řešení, což si myslím, že je velice důležité. Stejně tak ta řešení obsahovalo vystoupení pana poslance Černocha. Domnívám se však, že zejména ve vystoupení pana poslance Černocha zaznívá dikce: my musíme hájit bezpečnost našich občanů, a z toho mi jako další věta vyplývá: protože imigranti jsou vlastně naši nepřátelé. Stejně s tím, rovnoběžně s tím nebo současně s tím, jak musíme hájit bezpečnost našich občanů, musíme také se zabývat tím, jak integrovat - a to je otázka vzdělání, to je otázka všech integračních center - jak ty, kteří tady zůstanou, kteří mají právo tady zůstat, protože získají od nás azyl, jak je integrovat do naší společnosti, jak je vzdělávat tak, aby přijali naši kulturu. V tomto smyslu také naprosto souhlasím se všemi, kteří nechtějí, aby ti, kteří sem přijdou a přijmou pohostinství naší země, tady šířili svoji kulturu, ale mají přijmout naši kulturu evropskou.

TOP 09, její hodnotové desatero v tom prvním bodě obsahuje to, že naše kultura stojí na antických, židovsko-křesťanských kořenech. A toto my musíme těm, které se tady odhodláme ponechat, předat. K tomu musíme činit kroky a to je otázka vzdělávání atd. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji i za respektování času a nyní s přednostním právem pan ministr Chovanec. Máte slovo, pane ministře.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych nejprve chtěl říci, že si té debaty velmi vážím a že ji považuji za potřebnou, nutnou a ve své podstatě i velmi přínosnou, protože kde jinde než tady by se ta debata měla vést do hloubky. V médiích kloužeme po povrchu a občas mi někteří levicoví aktivisté nadávají do fašistů, někteří pravicověji smýšlející mě nazývají zrádcem, někteří koaliční poslanci mají pocit, že bych měl být zavřen za týrání lidí v detenčních zařízeních atd. atd. atd. A kde jinde než tady mám konečně možnost říct svůj názor, aniž by to skončilo jedním nebo dvěma titulky v některých médiích.

Já si nemyslím, že je potřeba, abychom za každou cenu neodporovali Spolkové republice Německo a Evropské unii, když máme pocit, že se mýlí. Prostě jsme sebevědomý hrdý národ, který bude říkat snad své pravdy a své teze, o kterých je přesvědčen. To znamená, já nemám důvod neříkat našim partnerům - a zdůrazňuji partnerům - v Evropě, jaké jsou naše vize, jaké jsou naše myšlenky a co si myslíme. Bohužel, když se podíváte na názor Spolkové republiky Německo v otázce migrace za poslední dva měsíce, tak ony ty postoje se velmi různí. Ony se vyvíjejí v čase, a ten český názor je konzistentní.

A když se podíváte na odhady Ministerstva vnitra, tak jsme se téměř nikdy nepletli. Já jsem tady stál před půl rokem a říkal jsem - budou kvóty. Mnozí mě považovali za blázna, mnohá média říkala, co si to vymýšlím. Sešel se půlrok s půlrokem a kvóty jsou na stole.

Dámy a pánové, v té debatě se trošku míchají dvě témata. Jedno bylo 40 tis. migrujících osob, které se mají přerozdělit. Dnes je debata o dalších 120 tis., tj. 120 tis. plus 40 tis., to je nový příběh, to není 40 a 120, jedno jest. To znamená, my jsme vždycky dbali na institut dobrovolnosti, dobrovolné pomoci. Z těch 1 500 lidí má být 1 100 lidí, kteří k nám přijdou, a my dořešíme azylovou proceduru s tím, že buď získají, nebo nezískají mezinárodní ochranu. To ovšem neznamená, že zůstanou na území České republiky. 400 dalších lidí, kteří mají přijít, mají přijít z táborů mimo Evropskou unii a mají být integrováni do české společnosti. 400 lidí z táborů mimo Evropskou unii. Jinak Česká republika pomáhá v těchto táborech 100 mil. korun ročně. Jsme největším sponzorem jordánského tábora, kde jsme za 40 mil. korun pomohli vybudovat elektrickou infrastrukturu. To je ta cesta - zlepšit život lidí v táborech mimo Evropu. Každé euro, které tam investujeme, se nám stonásobně vrátí. Odhady jsou, že Turecko stojí migrační krize 4 mld. eur. To je směšná částka v porovnání s tím, co to bude stát sociální systémy velkých evropských zemí včetně České republiky. Zlomek. Drobné. Je potřeba primárně uzavřít dohodu s Tureckem, je potřeba Turecko finančně motivovat k tomu, abychom těm migrantům zlepšili životní podmínky, aby tam lidi žili v důstojných podmínkách a aby to domů měli tzv. za kopec. Aby se, až ta válka skončí, doufejme, že jednou skončí, mohli vrátit domů. Každý z nás přece by chtěl žít doma. Já tedy určitě. Já tuhle zemi mám rád a nechci z ní nikam odcházet.

S velkou nedůvěrou se dívám na vojenské angažmá Ruska v tom prostoru, protože vojenská operace, která bude jenom ve formátu dalších leteckých úderů, nic nevyřeší. A v Sýrii, dámy a pánové, a říkejme si, jak ty věci jsou, je 7,5 mil. Syřanů mimo domov. To jsou vnitřní migranti v té Sýrii, kteří pokud ztratí víru a naději v to, že ta válka skončí, tak si na tom Googlu, jak píše některý server včera, najdou opět to Německo, najdou opět migraci v Německu a budou směřovat opět do Německa. Já jsem mluvil s jedním Syřanem. On mi říkal - prodal jsem dům, už se tam nemůžu vrátit. Za ten dům jsem dostal 5 tis. eur, před válkou by to bylo 100 tis., dneska 5. Ten člověk všechny peníze utratil za převaděče, dneska je ve Spolkové republice Německo a je tam nešťastný. Víte proč? Protože pochopil, že on i jeho děti budou pravděpodobně občané druhé nebo třetí kategorie. Tam vznikne obrovská deziluze. Tam vznikne obrovská frustrace. To je to, čeho já se bojím. A bojím se toho, že tímto přístupem ne že zamezujeme nástupu fašismu a hnědých hnutí, ale že mu pomáháme. To je ta obava, kterou já mám.

Ruské vojenské angažmá má ještě druhou stranu mince a to je to, že Rusové mají samozřejmě i velký vliv na Ukrajinu v rámci separatistických vojenských a polovojenských organizací. A pokud se povede Rusku rozdmýchat i tento požár - já neříkám, že to mají v plánu, ale stát se to může - tak máme dvě ohniska migrace. Obě dvě tato ohniska migrace skončí, dámy a pánové, v Evropě. A pokud to bude migrace z Ukrajiny, kde je dneska 1,5 mil. vnitřních běženců, tak se Česká republika stane cílovou zemí.

Co se týká našich detenčních zařízení. Slyšíme na ně spoustu kritiky. Bývalé pravicové vlády snížily kapacity našich uprchlických zařízení na 30 %. Ale logicky nebyl důvod je nesnižovat. Nebyla žádná migrační vlna. Těch původních 100 % bylo v době, kdy v bývalé Jugoslávii byly války a Česká republika, tedy krátkodobě, měla 3,5 tis. migrantů v součtu. Když nasčítáme celou tu migrační vlnu, tak to bylo někde kolem 15 až 20 tis., ale jednorázově jsme tu měli 3,5 tis. lidí většinou z Bosny a Hercegoviny. A v té době jsme měli daleko větší kapacitu detenčních zařízení. K dnešnímu dni máme v našich azylových zařízeních detenci 800 volných míst. Daří se nám ty lidi vracet do Rakouska, daří se nám postupovat přesně podle evropského práva, podle dublinských nařízení a podle dalších věcí, které evropské právo vyžaduje. A nezlobte se na mě - ti, kteří kritizují náš postoj v Evropě, že jsme měli mlčet. My jsme země, která si plní své zákonné povinnosti a má vlastní názor. Co je na tom proboha špatně?

Evropská komise už v minulosti šla do systému kvót. Tuším, že ten projekt se jmenoval Eurema. Byl na Maltě. To byl systém, kdy Malta byla zachvácena silnou migrační vlnou, a už tehdy se Evropa pokusila ty migranty proti jejich vůli dostat do jiných evropských zemí. Přesně na tom - proti jejich vůli - ten projekt zkrachoval. A my se obáváme a jsme přesvědčeni, že na úplně stejném principu zkrachuje i tento systém. Musíme si uvědomit, že člověk, který přijde a splní si zákonné povinnosti, že se nechá zaregistrovat k hotspotu v Řecku, v Itálii nebo v Maďarsku, by tam měl strpět do doby své realokace. Ale 98 % všech lidí z těchto oblastí chce odejít do Spolkové republiky Německo. A Spolková republika Německo jich pojme 30 % a těch 70 % půjde do jiných zemí. To znamená, 70 % lidí bude realokováno tam, kam nechtějí jít.

Také si odpovězme na otázku, jestli tato migrační vlna, kde Spolková republika Německo - a včera to neoficiálně potvrzoval bavorský ministr vnitra, že za jeden měsíc do Německa přišlo 250 tis. lidí, že tato migrační vlna s sebou přinese i tu druhou migrační vlnu, už tu oficiální, zákonnou. A to je slučování rodin, dámy a pánové. Přes 60 % lidí, kteří přicházejí, jsou muži. Ti muži přicházejí sami. Většina z nich má rodinu. Většina z nich bude podle evropského práva tu rodinu chtít sloučit. A v současné době 98 % migrantů z Eritrey a ze Sýrie získává v evropských zemích mezinárodní ochranu. U nás, když někdo z těchto zemí požádá o mezinárodní ochranu, tak ji dostane. My postupujeme podle evropského práva.

Dámy a pánové, jsme zemí, kde žije půl milionu cizinců. My nejsme zemí xenofobní. Jsme zemí, kde se zvyšuje počet lidí žádajících o mezinárodní ochranu. Ale nejsou to Syřané a Eritrejci. Jsou to Ukrajinci, Kubánci a další země. My nejsme zemí, která těm lidem nechce pomáhat. Ale neumíme tady za nohu držet někoho, kdo tady prostě být nechce. Existuje nějaká základní listina práv a svobod, existují smlouvy o uprchlících z 50. a 60. let, které jsou platné. A my jsme té Evropské komisi, těm našim partnerům - a znovu říkám partnerům - dali svoji pozici včetně právního rozkladu, včetně deseti otázek a říkali jsme: než budeme hlasovat, tak nám na ně prosím pěkně odpovězte. No nevím, kdy se hlasovalo, pár dní už to bude, odpovědi nemáme dodneška. Jinak slovenská pozice směrem k té žalobě i trošku vychází z toho našeho právního rozboru.

Co se týče kvót, tak já si myslím, že jsme ve třetí třetině zápasu o povinné kvóty. Já jedu osmého do Lucemburku na zasedání ministrů vnitra. A světe div se, povinné kvóty jsou opět na stole. Takže po 40 tis. nepovinně, 120 tis. už povinně, ale jednorázově, přichází znovu debata o stálém realokačním mechanismu, který by měl pouze do té rovnice, kde bude procentuální vyjádření pro jednotlivou zemi, dosazovat to číslo pro každý rok. Toto může fungovat. To je německý model. Němci mají realokaci v rámci svého území, v rámci svých jednotlivých spolkových zemí, v rámci jednotlivých obcí. Obce musí přijmout ty migranty, postarají se o ně atd. atd. Ale tam je jednotný sociální systém. Jednotný systém trhu práce... (Odmlčuje se kvůli zvětšenému hluku zleva.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám. Kolegové v levé části sálu, prosím o ztišení. Díky.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Bohužel z vlastní strany.

My jsme připraveni s Němci spolupracovat. My jsme připraveni partnerům pomáhat. Několikrát jsme to deklarovali. Ale musí tam být, dámy a pánové, vůle. My jsme nabízeli pomoc Maďarům, my jsme nabízeli pomoc Řekům, my jsme nabízeli pomoc Italům. Před třemi měsíci jsme nabídli Italům peníze, technické prostředky, lidi. Odpověď je nula. Řekové s námi nemluví vůbec. Maďarům jsme nabídli policisty, nakonec si vzali velkokapacitní stany, které ve lhůtě několika dnů do Maďarska odjely a do dneška tam slouží. My jsme připraveni pomáhat. My jsme zemí, která je ochotná pomáhat svým partnerům. My víme, že problémy Německa, Itálie, Řecka, Maďarska jsou naše problémy, ale prostě nebudeme slepě kývat na to, když náhodou někdo větší si myslí opak a my si ho nemyslíme.

Takhle se evropská politika z mého pohledu prostě dělat nedá. Jestli si tato Sněmovna myslí něco jiného, tak ať nás vybaví mandátem, který tedy má takto znít, že máme na všecko kývat, na všechny se usmívat. Já ale potom nevím, jestli tam chci jezdit.

Mluvili jsme s mnoha našimi partnery, ať to byli Angličané, ať to byl šéf Komise pan Asselborn, který nota bene den předtím v Praze říkal, že hlasování nebude. Naše rozpory s Tomášem Prouzou - já jsem o tom mluvil s Robertem Kaliňákem, když jsem se byl před dvěma dny na Slovensku podívat na ukrajinsko-slovenské hranici. A se vší zodpovědností vám tady říkám, kdyby všecky hraniční země Schengenu věnovaly tolik peněz a pozornosti své hranici jako Slováci, tak nemáme takové problémy. Musel jsem smeknout klobouk před tím, jak je hranice na slovensko-ukrajinském pomezí zajištěna. Opravdu smeknout klobouk. Tak jsem se ptal kolegy Kaliňáka, který se mnou v Bruselu byl, s Poláky taky mluvil. Nota bene jsme s nimi mluvili spolu. A říkal mi: "My jsme do poslední chvíle nevěděli polské stanovisko. To, že oni nevědí, že o tom debatují, že nejsou přesvědčeni, jsme věděli, ale definitivní stanovisko zaznělo na jednání Rady, kdy si vzali deset minut přestávku. Byla padesát minut a potom volali do Varšavy, aby si tedy utříbili stanovisko." A finální rozhodnutí bylo, že si Polsko vymohlo z mého pohledu kosmetickou úpravu usnesení, z něhož jakoby vypadlo 54 tis. lidí, kteří se tam následně ale vrátí. To je těch 54 tis., kteří se měli alokovat z Maďarska. Maďaři řekli: "Sorry, ale my žádných 54 tisíc k dnešnímu dni prostě nemáme." To usnesení pozbývá smyslu. Takže jediná úprava, která tam byla, tabulka na 120 tis. se předělala asi na 66. S tím tedy Polsko souhlasilo. Ďábel je ovšem skryt v detailu a je tam ještě usnesení, které říká, že 54 tis. rozdělí Komise do tabulky následně, takže ve své podstatě z mého pohledu to usnesení bylo pořád stejné, akorát se můžeme kosmeticky tvářit, že jsme si tedy nerozdělili celých 120 tis., ale jenom jejich část, ale není to pravda. Na základě této změny usnesení Polsko hlasovalo, jak hlasovalo.

Já si myslím, že není potřeba opouštět visegrádskou spolupráci, na druhou stranu jsme se nikdy nedohodli, že budeme postupovat žalobami. Slovensko včera dalo proklamaci, ale ještě neví přesně, jak bude žalovat, a ministři financí a spravedlnosti dostali za úkol tu žalobu napsat. Já si myslím, že teď je potřeba se zaměřit na souboj, který bude osmého, a to je souboj o stálý realokační mechanismus, o to procento, které by nám bylo přiděleno a které bychom měli akceptovat. Kdybych byl přesvědčen o tom, že Česká republika si vezme nějaké migrující osoby, pokusí se o jejich integraci a vyřešíme tím ten problém, tak tady z tohoto místa budu říkat "pojďme to udělat". Ale já jsem přesvědčen, že kvóty fungovat nebudou, že odkládáme řešení, která jsou nezbytná, a že se jenom točíme v kruhu řešení problému, který se takto vyřešit prostě a jednoduše nedá.

Když se podíváte ve světle posledních vyjádření našich přátel ze Spolkové republiky Německo a Rakouska, Rakušané říkají "budeme bránit svoje hranice silou". Já jsem na té hranici včera byl. A na česko-rakouském pomezí už téměř nejsou policisté, protože jsou odveleni na jiné hranice. To znamená určitě Rakušané nebudou bránit hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Vedle toho včera pan kolega de Maiziere prohlásil: "Půjdeme de facto po maďarském vzoru, vytvoříme jakýsi koridor na německo-rakouském pomezí, ale i možná v jiných zemích, byť z České republiky do Německa neproudí téměř žádní migranti." To ale v překladu znamená, že uzavřeme celou hranici včetně té zelené, což Německo na hranici s Rakouskem neudělalo už několik desetiletí. Nevím, jestli je to technicky možné, ale bez nějakých technických zabezpečení, plotů a dalších věcí si to neumím představit. A pak to bude znamenat jednu jedinou věc, že těch několik desítek migrantů, kteří jsou v současné době v Rakousku, bude hledat jakoukoliv cestu, jak se do Německa dostat jinudy. Pak jediná cesta připadá přes Českou republiku.

Naše cvičení včera s armádou, a chci poděkovat kolegovi Stropnickému za výbornou přípravu a angažovanost armády v této věci, armáda a policie začíná mluvit a spolupracovat jako jeden muž, chce se mi říci, mělo jeden jediný úkol: nacvičit součinnost a rychlost nasazení armády na hranici. Budeme muset reagovat. My si pak nemůžeme dovolit, aby se migrační proud dostal přes nás, protože by to znamenalo desítky či tisíce lidí, kteří by se mohli pokoušet přecházet přes Českou republiku. Jsme připraveni, víme, co děláme, a dodržujeme do písmena evropské právo. Kdyby dodržovali všichni Dublin, kdyby dodržovali ochranu svých hranic, tak tento problém takto rozsáhlý není.

Jestli tyto věci nebudeme řešit v zemích původu a v zemích okolních, tak v Evropě to prostě schopni řešit nejsme. Potřebujeme diplomatickou ofenzivu, návratovou politiku. Jenom za minulý rok z Kosova do Německa přišlo 50 tisíc migrantů, téměř žádní nezískávají azyl, přesto nejsou vraceni. Více než polovina lidí, kteří přicházejí, jsou ekonomičtí migranti. Nejsme schopni je vracet. Nemáme readmisní smlouvy s mnoha zeměmi, které jsou bezpečné, a tyto země si své občany neberou zpátky. My potřebujeme obrovskou diplomatickou ofenzivu Evropské unie směrem k zemím, kam léta dáváme evropské peníze a nechceme po nich skoro nic. Tak teď musíme minimálně chtít podepsat readmisní smlouvy, anebo finanční toky zastavit. My potřebujeme dohodu s Tureckem, my potřebujeme dohodu v Libyi, aby Libye našla politický konsenzus. Libye je okno do Evropy.

Samozřejmě je dnes daleko složitější a důležitější cesta přes Balkán. Tato cesta už dneska vede po souši, a pokud nám Turci nepomohou v tom, abychom zlepšili život lidem na jejich území, tak prostě migrační tok nebude končit. A řekněme si otevřeně, toto je migrační tok vyvolaný válkou, vojenskými střety. Ale v budoucnu nás mohou čekat migrační toky z důvodu sucha, nedostatku potravy, vody. Podívejte se na povodí Nilu, na Egypt, podívejte se na nárůst populace. Spousta mladých lidí dnes podle médií zastavují úrodnou půdu v deltě Nilu. Za chvilku se mohou rozhodnout, že půjdou do Evropy. A Evropa musí dát jasně najevo, že pomáhá potřebným, ale na druhou stranu že bude bránit sama sebe, že má vůli po přežití, a vyslat jasný signál do světa, že ti, co potřebují pomoc, jsou tu vítáni, a ti, co tu nemají co dělat, budou vráceni. Na tom není nic levicového ani pravicového. To je, dámy a pánové, jenom implementace zdravého rozumu do politiky. Takovou politiku bych rád dělal, když mi to Parlament a vláda dovolí.

Děkuji za pozornost. (Potlesk napříč sálem.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi za jeho slova. S přednostním právem by tu byla paní poslankyně Chalánková, nicméně mám tu nejprve dvě faktické poznámky. Nejprve pan poslanec Jan Zahradník, po něm paní poslankyně Jana Lorencová s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, jsem rád, že pan ministr vedle vznešených témat také zmínil včerejší cvičení, které proběhlo v Jihočeském a Jihomoravském kraji. Já bych se chtěl připojit k uznání armády a Policii České republiky za to, že chtějí být připraveni, když i ti, kteří o nich rozhodují, jsou někdy bohužel napůl slepí. Myslím, že by si policie a armáda zasloužily také i podporu ze státního rozpočtu na to, aby jejich připravenost skutečně byla patřičná, pokud by došlo k některým věcem, kterých se obáváme.

Ještě jednu věc bych si dovolil připomenout. Myslím, že bychom neměli zapomínat také na integrovaný záchranný systém a na jeho složky, tedy na Hasičský záchranný sbor, zdravotnickou záchranou službu a na síť nemocnic, které by, kdyby nedej bože došlo k nějakému masivnějšímu přívalu migrantů do příhraničních krajů, mohly být velmi užitečné. Jsou to složky, které jsou dobře konsolidované, dobře aktivní a i jejich případná příprava v podobě nějakého cvičení by mohla být namístě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu poslanci Zahradníkovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Lorencová, připraví se pan poslanec Benda s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Dámy a pánové, pane předsedající, celou dobu posloucháme teoretické argumenty, protože to je všechno coby, kdyby, o tom, co bude například, jestliže se tady uprchlíci skutečně usadí, a neuvažujeme o tom, jestli budou vůbec posléze chtít se vrátit do zemí, ze kterých k nám utíkají. Říkám to proto, že jestli vidíme ty proudy mladých, zdravých mužů s nabouchanými svaly, usměvavých, mezi nimi sem tam nějakou ženu s děckem v náručí, tak asi každou dvacátou, tak mi prosím vás řekněte - nemáme se spíš obávat toho, že tady zapustí kořeny, přivedou si sem, což jim umožňuje základní listina lidských práv a svobod, přivedou si sem svoje rodiny a už nikdy se odsud vrátit tam, odkud přišli, nebudou chtít? Vždyť to jsou muži, pokud jsou to muži, pokud se jim tak dá říkat, kteří mají se zbraní v ruce bránit svoji zem. Jak to že utíkají a nechávají tam rodiče, kteří se zbaví veškerého majetku, zaplatí jim cestu do Evropy, a ten člověk, ten utečenec se nestydí říct: Ano, oni zůstali tam. To já, mladý, zdravý, který jsem měl bránit svoji zem, jsem u vás. Postarejte se o mě! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Lorencové za její faktickou poznámku. S další faktickou poznámkou pan poslanec Benda, po něm pan poslanec Pilný a pan poslanec Černoch.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, nedělám to často, ale musím ocenit velmi výrazně projev pana ministra vnitra Chovance. Bylo to velmi dobré, velmi přesvědčivé. Jenom poprosím pana kolegu Humla, aby na něj teď nemluvil. (Poslanec Huml hovoří k ministrovi ve vládní lavici.)

Přesto jeden dotaz bych chtěl ještě doplnit, na který nebylo úplně zodpovězeno. V rozhovoru pro Respekt na začátku tohoto týdne pan státní tajemník Prouza kromě toho, že říkal, že jsme věděli o stanovisku Poláků, říká ještě další větu, která je podle mě mnohem klíčovější. Česká republika, resp. vláda České republiky se rozhodla, že se nechá přehlasovat a půjde do mechanismu, kde bude možné ji přehlasovat, to znamená na Radu ministrů vnitra, nikoliv na úroveň předsednickou. Tak se ptám, jak to s tím je: buď máme státního tajemníka, který si vymýšlí, pak si myslím, že tam nemá co dělat, anebo to bylo od začátku záměrné rozhodnutí, ale pak všechno další, co říká vláda, co říká premiér, co říká ministr vnitra, je jenom dělání svalů tady dovnitř České republiky a s vědomím toho, že nakonec přehlasován budu, protože jsem připustil, že jdu do mechanismu, kde můžu být přehlasován.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pardon, pane ministře, ještě pan poslanec Pilný s faktickou poznámkou. (Ministr Chovanec vstává a jde k mikrofonu.) Poté pan ministr Chovanec. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ivan Pilný: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, vedu sice s panem ministrem Chovancem diskusi o budoucnosti České pošty nebo o eGovernmentu, ale někdy se naše názory liší. Ale za jeho dnešní příspěvek bych mu chtěl velice poděkovat. Byl velmi pragmatický, velmi realistický, velmi faktický a předvídavý. Mluví o věcech, které se nutně musí stát. Pan ministr Chovanec zodpovídá za vnitřní bezpečnost tohoto státu. A myslím si, že když bude svoji práci dělat tak, jak ji dělá dosud, tak že já se tady bezpečný cítím.

K tomu, co je potřeba udělat. Je myslím potřeba řešit příčiny, a nikoliv následky v podobě vojenských operací a podobně. To je sice nevyhnutelné, ale opravdu to řeší následky. Je potřeba rozbít pašerácké sítě. Jestliže se nějak dokážeme vypořádat s terorismem, tak se jistě nějak dokážeme s tímhle problémem vypořádat také. Evropa je v tom zoufale pomalá. Je potřeba zavřít zdroje, které vedou k těm válečným operacím. Někdo kupuje od Islámského státu naftu, někdo je financuje, za něco nakupují zbraně. Tihle ti lidé jsou na naší polovině hřiště a je potřeba je identifikovat a zamezit a podniknout proti nim represivní opatření, která budou dávat smysl. Tak se dají odstranit ty příčiny a v tom je potřeba udělat hodně a v tom je Evropa opravdu pomalá a je potřeba tlačit politicky, legislativně a jinak na to, aby se tak stalo.

Ale jinak znova opakuji: příspěvek pana ministra Chovance se mi velmi líbil a jsem rád, že máme takového ministra vnitra. Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí ANO.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Pilnému za jeho slova. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr, po něm s faktickou poznámkou pan poslanec Černoch. Prosím, pane ministře.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, zapomněl jsem a pan kolega Pilný mi to připomněl: samozřejmě důležitý je boj s převaděči. Dneska 30 tisíc lidí participuje na tomto krvavém a šíleném byznyse a je potřeba je pochytat, sebrat jim peníze a maximum jich zavřít. To je prostě to, kam musíme směřovat. Česká republika nezůstává stranou a za poslední období jsme zachytili přes 50 převaděčů. Jeden byl Čech, ostatní jsou většinou buď Syřané, Maďaři, dokonce občané Švédska. Takže na tom pracujeme a tady jsme velmi efektivní ve spolupráci s okolními zeměmi.

K otázce pana kolegy Bendy, prostřednictvím pana předsedajícího. Myslím si, že to pan státní tajemník Prouza vysvětlil ve své tiskové zprávě, kterou včera vydal, kde dementoval tu část rozhovoru Respektu. Já za sebe mohu říct jednu jedinou věc. I kdybychom věděli, že budeme přehlasováni, tak bychom se přehlasovat nechali. Dělali jsme maximum pro to, abychom udrželi Visegrád pohromadě. Kdyby se Finové zdrželi a byli jsme schopni ještě dvě nebo tři země, a tam vypadalo, že pobaltské státy se minimálně zdrží nebo to nepodpoří, tak by tam ta blokační menšina byla. Ale ona de facto nebyla nikdy na světě. Pokoušeli jsme se o ni. To, co říkám tady vám, jsem říkal partnerům v Bruselu. Dali jsme doprovodné usnesení po tom hlasování, kde vysvětlujeme svoji pozici, kde vysvětlujeme, že jsme země, která se nebrání pomoci, ale nechce pomáhat ve věcech, kde si myslíme, že to není řešením.

Přečtěte si prosím pěkně vyjádření pana Prouzy, myslím, že je někde dostupné, a myslím, že z něj plyne, že rozhovor v Respektu on neautorizoval a k částem, o kterých hovoříte, se nehlásí. Alespoň takto jsem já pochopil jeho včerejší dementi.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministrovi. Tím jsme vyčerpali faktické poznámky a přejdeme k přednostním právům. Nejprve s přednostním právem paní poslankyně Chalánková, místopředsedkyně poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové, po ní pan místopředseda Filip, po něm pan vicepremiér Bělobrádek. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mnohé už tady zaznělo, debata je poměrně rozkolísaná. Chtěla bych se za nás, za TOP 09, přihlásit k některým větám, které zde již zazněly, ale také jsou i z našich řad.

Chtěla jsem říct, že Evropská unie a obyvatelé Evropské unie se cítí velmi ohroženi a velmi vyděšeni. Čím to může být? Není ten problém také uvnitř? Uvnitř nás všech? Civilizace evropského kontinentu je velmi oslabená, je velmi oslabená tím, že obyvatelstvo ztratilo povědomí o hodnotách, na kterých tato civilizace vyrostla, o hodnotách křesťanských, o hodnotách židovských, o hodnotách antických. Vzhledem k tomu, že jsou to hodnoty, které nejsou jenom čárkou nebo větou v učebnicích dějepisu, ale jsou to hodnoty, které jsou trvale platné, tak je asi potřeba se k nim vrátit. Je potřeba si uvědomit, že jsou hodnoty, o kterých se nedá hlasovat. A zde se obracím k nám všem zde v tomto sále.

Evropská unie a mnohé instituce Evropské unie, ale také my, členové Parlamentu České republiky, možná mnohdy tlačíme možná v dobré víře zákony, které škodí občanům této země a škodí občanům Evropy. Jsou to zákony, které už opustily povědomí o hodnotách, o kterých se nehlasuje. Kdysi po válce vznikl koncept ochrany základních lidských práv. Tento koncept se v dnešní době dostal do podoby paskvilu. V dnešní době se hlasuje o skutečnostech, které nemají s opravdovými základními lidskými právy žádnou spojitost.

Občané se bojí. Občané ztratili vůli k životu a nevědí, co je smyslem života. Nemáme dostatek dětí. A není to jenom tím, že bychom měli bídu. Ba naopak. Asi neexistuje spojítko mezi bohatstvím země a množstvím dětí. Je to opravdu jeden z důvodů, proč civilizace v Evropě je oslabena. Chybí zde vůle k životu a schopnost hájit si opravdu základní hodnoty. Občané to možná vědí. Tak je potřeba, abychom si to uvědomili také my.

Pokud se objeví jiná civilizace, která tyto základní hodnoty, přestože my hájíme úctu k lidskému životu, a není to všem jiným civilizacím tak vlastní jako nám, tak je potřeba toto vědět, protože pokud nějaká jiná civilizace bude dravější, kontinent a naše civilizace ztratí právo na svou existenci.

TOP 09 se v tomto případě nechce vracet k tomu, co bylo, co kdo řekl, co kdo neřekl, co udělal nebo neudělal. Jsme tady proto, abychom nabídli pomocnou ruku vládě České republiky, abychom navrhli svůj návrh na usnesení, protože si vážíme vlády České republiky, ale vnímáme také to, že vláda potřebuje silný mandát ve formě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

K tomu jsme zde připraveni. Toto usnesení přednesu podrobně v podrobné rozpravě, protože je poměrně rozsáhlé. Jenom krátce vás seznámím s tím, že chceme upozornit na to, že klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy Evropské unie nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně. A že rozhodnutí týkající se řízení masivních migračních toků jsou takovými klíčovými rozhodnutími. Věřím, že to vládě pomůže při dalším jednání.

Budeme vyjadřovat nesouhlas se zaváděním trvalých mechanismů k přemisťování uprchlíků do Evropské unie a v jejím rámci na základě povinného redistribučního klíče, tzv. kvóty. Chceme vyjádřit podporu takovému přístupu vlády České republiky a obecně takovým řešením, která povedou ke snížení celkového migračního tlaku na Evropskou unii, povedou k zachování spolupráce v rámci tzv. schengenského prostoru a k zachování volného pohybu osob v jeho rámci. Chceme vyjádřit podporu takovému přístupu vlády České republiky a obecně takovým opatřením, která bez zbytečného odkladu povedou k odstranění procedurálních nedostatků v místech prvního vstupu migrantů na území států Evropské unie. - Nebudu to číst celé, až v podrobné rozpravě. - A chceme vyzvat vládu, aby prosazovala takovou politiku, která by se důkladně zaměřila na objektivní příčiny migrace.

Toto usnesení bude rozsáhlé a já chci za nás všechny doufat, že vládě pomůže v jejím dalším úsilí o ochranu občanů jak České republiky, tak také v Evropské unii jako takové.

Ještě jednou bych chtěla apelovat a vrátit se k tomu, co jsem zde řekla. Až se objeví takové návrhy zákonů, a to si nechci klást patent na rozum, tak vás chci poprosit, odložme pýchu a pokorně si uvědomme, že jsou věci, o kterých se hlasovat nedá a tento parlament ani to, že jsou pravdivé, nemůže svým hlasováním změnit. Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní místopředsedkyni Chalánkové. Dalším s přednostním právem je pan místopředseda Filip. Než mu dám slovo, tak ještě omluvu: pan vicepremiér Andrej Babiš se omlouvá dnes z pracovních důvodů do 15 hodin. A pan poslanec Běhounek se omlouvá dnes od 12 hodin taktéž z pracovních důvodů. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, členové vlády, paní a pánové, já se pokusím vrátit naše jednání k racionalitě. Čekal jsem na vystoupení pana ministra vnitra. Chtěl bych mu alespoň za některé odpovědi, za jeho návrhy, ale i za jeho postoj na Evropské radě poděkovat. Ale musím říct, že ta témata, která tady dnes řešíme, jsou mnohem širší. Týkají se jak naší azylové politiky a našeho postupu nejen tady v Poslanecké sněmovně, ale případně evropských řešení azylové politiky a postupu našich ministrů na jednání Evropské rady, případně i jednání s našimi europoslanci v jednotlivých frakcích Evropského parlamentu tak, abychom se dostali k tomu, že Evropa začne postupovat svým způsobem v této situaci jednotně. Netýká se to jen českého jazyka, problémů ve školství. Týká se to samozřejmě i otázky samotného přesouvání odpovědnosti jednoho státu na druhý.

Je důležité, abychom si vyjasnili, jak se postavíme k případným změnám našeho rodinného práva. Jakým způsobem se podíváme na to, když sem budeme přijímat jako azylanty lidi, kteří legálně budou mít například více manželek, jaké bude jejich dědické právo atd. To prostě je všechno realita. A my na to připraveni evidentně nejsme. Stejně tak bude mnohem složitější zvládat věci, které se týkají toho, jestli budeme schopni řešit případné ubytování těch, kteří sem budou přijati ať už na základně dobrovolnosti, nebo jiným způsobem, aby nevznikla přistěhovalecká ghetta. A myslím si, že při první migrační vlně v 90. letech se to alespoň zčásti podařilo, i když ne zcela.

Abych byl racionální a naplnil to, co jsem řekl, dovolím si přednést v obecné rozpravě návrh usnesení Poslanecké sněmovny a svým způsobem si ulehčit situaci tak, abychom mohli potom v podrobné rozpravě o něm už jenom hlasovat. Přihlásil bych se k němu.

Navrhuji, aby Poslanecká sněmovna vyslovila velké znepokojení nad tím, že se nepodařilo ani po zasedání předsedů vlád visegrádské skupiny zabránit v evropských institucích rozhodnutí o kvótách, které deformují základní pilíře výstavby integrující se Evropy. Za b), že dohoda, která byla učiněna v Praze a která byla v rámci předsednictví České republiky ve visegrádské čtyřce uzavřena, nebyla dodržena jak ze strany Polska, ale zejména ze strany České republiky na následujícím jednání předsedů vlád po neúspěšném jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie. Za druhé, aby Poslanecká sněmovna požádala vládu, aby všemi dostupnými právními a diplomatickými prostředky zabránila uplatňování kvót na přidělení migrantů do České republiky. Aby uložila ministru zahraničních věcí vláda České republiky, aby na půdě mezinárodních institucí, zejména OSN, Evropské unie, OBSE ale i NATO, usiloval o řešení příčin vzniku migrační vlny, tedy přispěl k mírovému urovnání bojů v Sýrii, ale i v celé oblasti Blízkého a Středního východu včetně sporů v severní Africe. Za c) aby uložila ministru zahraničních věcí a ministru vnitra, aby při jednání v orgánech Evropské unie trvali na plnění úkoly při ochraně vnější hranice podle schengenské smlouvy. A za d) aby dále vláda pracovala na zajištění státní hranice České republiky, pokud selže ochrana vnějších hranic Evropské unie. A za e) aby předložila Poslanecké sněmovně vláda České republiky zprávu o připravenosti systémů sociálních, zdravotních a školských na vstup nezjištěného množství osob bez znalosti českého jazyka a nezapojených do pojištění.

To jsou základní věci, které považujeme za nutné, aby po tomto jednání Poslanecká sněmovna přijala jednak pro mandát vlády na vyjednávání na evropské úrovni a jednak na to, abychom i my si uvědomili priority, které nás čekají při projednávání některých návrhů zákonů. Často se topíme v balastu věcí, které nám spíše připadají okrajové, a neřešíme věci, které jsou zásadní a které jsou zanedbané dlouhodobě. Protože vystupování některých mě přesvědčilo o tom, že svalit vinu na druhého nebo říci, že to zavinil někdo jiný, je jednoduché, ale hledat řešení v současné době, hledat příčinu a odstraňovat příčinu je podle mého soudu mnohem podstatnější než řešit pouze následky. Protože pokud neodstraníme příčinu migrační vlny, následky se budou jenom dramaticky zhoršovat. Děkuji vám. (Potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Filipovi za jeho příspěvek. S dalším přednostním právem je přihlášen pan vicepremiér Pavel Bělobrádek. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: ("Nejsem ministr," říká cestou k řečništi.) Vážený pane místopředsedo, kolegové, kolegyně, já jsem rád, že Sněmovna se tímto problémem zabývá, protože masová migrace je bezpochyby jedním z největších, ne-li největším problémem současné Evropské unie. To znamená Evropy jako celku a České republiky také. Protože ten přesah je samozřejmě i mimo území Evropské unie. Ale víme opravdu, čemu čelíme? Známe dobře rozměry této hrozby? Umíme hledat skutečná řešení, nebo tápeme, mýlíme se a místo pragmatického řešení se pouze strašíme? Anebo naopak naivně uklidňujeme? Nenárokuji si patent na rozum, netvrdím, že všechno vím a všechno vyřeším. Myslím, že kdyby to bylo tak jednoduché, tak už s tím dávno přišel někdo jiný. Naopak chci říct pár faktů, pár čísel, pár návrhů, tak abychom mohli o těch věcech společně přemýšlet a najít skutečné řešení.

Za prvé si musíme uvědomit, že je to nejmasovější migrace od druhé světové války a máme zde zhruba 60 milionů běženců. To je obrovské číslo a je naprosto jasné, že Evropa ani při nejlepší vůli nemůže v krátké době absorbovat více než jednotky procent tohoto počtu. To je evidentní.

První závěr tedy může znít tak, že nelze prostě problém vyřešit tím, že sem všechny běžence pozveme a pak se nějak ukáže. Drtivé většině z nich bychom za prvé nepomohli, za druhé nepomohli ani těm ostatním tak, jak oni si představují, a my budeme mít dost problémů s tím, až mnozí z těch, kteří sem přijdou, budou překvapeni, že nepřišli do vysněného ráje, ale že realita je daleko krutější, a budou ještě navíc frustrovaní, což může přinést další problémy do budoucna. Možná že bychom nakonec nedokázali pomoci ani sobě, pokud by ten počet byl v krátké době tak enormní. To není sobectví, to je realita. Je prostě jasné, že když jedete na loďce a teče do ní, tak bychom nejdříve měli ucpat díru, a ne si rozdat ešusy a zkoušet tu vodu vybírat.

Druhá věc, že tato ohromná masa, často lidské bídy a utrpení, strachu, násilí a bezpráví, se vydala hledat bezpečí a prosperitu jinam zatím jen v menší míře, tedy i to, o čem mluvil pan ministr, že to je jen zahřívací kolo a že nás může čekat daleko větší masa lidí, kteří se dají do pohybu. Ono z těch 60 milionů zhruba 20 milionů je někde v pohybu a zatím 1,8 milionu lidí požádalo o azyl. Zhruba 40 milionů lidí zůstává zatím vnitřními uprchlíky a žijí buď ve vlastní zemi, mnozí žijí už v zemích, které v podstatě de facto přestaly existovat, a jsou tam zatím. Otázkou je, co udělat, a my to řešení nabízíme už dlouhodobě, pomoci těm místním institucím, popř. neziskovým organizacím tak, aby se co nejvíce snažily ty lidi udržet na místě, aby se nedávali dál na pochod. Jakmile se dají na pochod, velmi obtížně se zastavují v těchto obrovských počtech.

Miliony zoufalých lidí, kteří přijdou na oplocenou hranici, se prostě zastavují skutečně jen velmi těžko, a neumím si moc představit tu humanitární katastrofu, až na hranicích Schengenu budou stovky tisíc lidí. Jestli budeme přes ten plot házet jídlo nebo něco podobného. To znamená, my se musíme maximálně zabývat tím, jak dosáhnout toho, aby se vůbec na ten pochod nedali. To není kapitulace, to je přiznání faktu. My jsme schopni v nějaké kapacitě ubránit hranice, ale pokud bude migrantů více než těch, kteří hranice chrání a hlídají, tak to je v podstatě neřešitelné.

Je potřeba si říct, a byla o tom tady řeč, že ty kvóty považujeme skutečně za nesmyslné, nebudou fungovat, jsou k ničemu a je to v podstatě i směr k popření subsidiarity a suverenity v rámci Evropské unie. A myslím si, že tento mechanismus bude velmi obtížně nutit lidi, kteří budou přerozděleni tam, kam nechtějí, dlouhodobě tam pobývat. Souhlasím s tím, co bylo řečeno, ten rozdílný sociální systém. Jestliže v Německu budou dostávat takové příspěvky, jako jsou v jiných zemích penze, tak to bude velmi složité. Bude to chodit tak, jako jsme byli zvyklí u některých našich občanů, že oni se budou vracet třeba k nám jednou za rok a nechají si zpětně vyplatit dávky, a pak zase odjedou do Německa, kde budou žít se svými rodinami, se svými soukmenovci, budou tam žít společně za ty německé dávky, které jsou podstatně vyšší, a pak si tím přilepší. Budeme ty lidi tady držet násilím? Udrží je skutečně jenom sociální dávky? Já jsem k tomu trochu skeptický. A na tyto otázky jsme skutečně odpovědi zatím nedostali.

Je pravdou, že zatím se hovořilo o rozdělení pouze části těchto běženců, jenže když proudí osm tisíc běženců denně, tak ty kvóty budou příště další a další. A souhlasím s panem ministrem, to nejdůležitější je, aby se z toho nestal trvalý mechanismus. My jsme nehlasovali pro kvóty, považujeme je za nesmyslné. Uvidíme, jak dopadnou Slováci se žalobou. Já jsem tuto možnost dával jako jednu z možností, říkal jsem, že to je jedna z možných variant. Vláda se nakonec rozhodla ji nepoužít, já jsem na té vládě bohužel nebyl, zastupoval jsem premiéra v OSN v New Yorku. Nicméně je evidentní, že i když bylo přijato toto usnesení, tak jeho praktická realizace bude velmi složitá už z toho důvodu, že když to řekneme jednoduše, ti migranti do těch kvót se shánějí obtížně, takže uvidíme.

Chápu Německo. Je přetížené, je to tam složité, jsou skutečně na okraji svých možností. Ale myslet si, že tak, jak to je v Německu, že skutečně to budou přerozdělovat tím svým systémem, všem je nějak rozdělíme, že to bude fungovat i v rámci celé Unie, to, myslím, je hluboké neporozumění. My se jim to snažíme vysvětlit, že je to trochu jinak. Já se pokusím i za 14 dní s kancléřkou Merkelovou znovu jí to vysvětlit, vysvětlit to dalším kolegům z Evropské lidové strany, že takto to fungovat nemusí a že to především není řešení, že to je jen snaha o nějaké odlehčení si. Je to otázka samozřejmě vnitropolitická, nicméně i v Německu už se situace poněkud začíná zhoršovat a není se čemu divit, protože přestože jsou velmi solidární a jsou zvyklí na několik vln těch příchozích, ať už to byla otázka našich bývalých krajanů, ať už to je otázka potom migrace z bývalé NDR, ať už to byli lidé, kteří přicházeli ve 48. od nás, v 56. z Maďarska, v 68. od nás a další, Jugoslávci, tak v tom případě už jsou skutečně za hranicí, kterou Německo může být schopno zvládnout. Na druhou stranu by si také měli uvědomit, že nemohou dávat určité výroky, které motivují migranty k tomu, aby se k nim dostali.

My tedy musíme říci jasně, že místo kvót je potřeba zacpat onu díru, ten příliv uprchlíků, kteří sem jdou. A skutečně to nemohou zajistit pouze hranice. Pokud těch uprchlíků bude tak obrovské množství, nebo těch migrantů, běženců bude tak obrovské množství, tak je ani ten plot nezastaví. Na to nejsme zvyklí. Každopádně proto potřebujeme, aby ti lidé se vůbec k té hranici nedostali. Musíme rychle vracet ekonomické migranty, tzn. zjednodušit proceduru, udělat hotspoty, tam už je začít rozdělovat, rozlišovat, musíme vědět, kam je budeme vracet. Problém s australskou metodou je v tom, a my jsme o tom hovořili s naším velvyslancem v Austrálii, že australská situace je skutečně velmi odlišná od té evropské a není zcela aplikovatelná u nás. Rozdílů je tam celá řada a mnohé jsou už za hranicí mezinárodních smluv. Takže situace je tam trošku odlišná. A my především nemáme smlouvy se zeměmi, kam bychom je mohli vracet, a to je jedna z velkých potíží, které teď máme.

Dále je otázkou cena, co to všechno stojí. Německo počítá s tím, že vydají na ochranu hranice možná 10 deset miliard eur. My bychom potřebovali asi další 2 miliardy korun. Ty peníze vydat musíme, a to z toho důvodu, že určitě nikdo nechceme, aby se nám tu migranti potulovali volně a nebyli pod dohledem. Chci se postavit za naše policisty, za naše vojáky, za všechny, za naše bezpečnostní složky, protože pracují dobře a je potřeba je podpořit, protože na nich teď hodně záleží. Chci se postavit za ty, kteří pracují v zachycovacích táborech u nás, protože jejich práce není jednoduchá a je často demotivující.

Čtvrtý závěr, který je lepší, je dávat peníze tam, kde příčina vzniká, do zemí, ve kterých uprchlíci jsou nyní, do zemí, ze kterých migranti pocházejí, snažit se co nejvíce k tomu, aby peníze byly takto efektivně vynaloženy v těchto zemích, protože jsou také podstatně lépe využitelné. Jde tam o to, že střízlivým odhadem je efektivita těchto peněz 10:1, to znamená, je podstatně levnější pomoci těm, kteří pomoci potřebují, tam, kde jsou, než je brát sem.

Za páté. Musíme Unii upozornit, že skutečně migrace nehrozí pouze z Afriky a Blízkého východu, ale že na Ukrajině je 1,5 mil. vnitřních vysídlenců a že my budeme tou cílovou zemí v případě Ukrajinců a my se musíme připravit na to, že sem přijdou, a musíme také našim kolegům říct, že my potom nebudeme chtít přerozdělovací kvóty. My si s těmi lidmi budeme ochotni poradit sami.

Další věc je, že se musíme skutečně připravit na příjezd těchto lidí, protože délka našich hranic je dlouhá 2 tis. km a pobřežní hranice 66 tis. km, takže i zajištění naší hranice je velmi složité a hermeticky uzavřít Schengen je prostě sci-fi, natož když si uvědomíme, že i když jsme byli mimo Schengen, i když jsme byli mimo EU v roce 2001, tak k nám sem ilegálně přišly tisíce lidí a nakonec v roce 2001 to bylo až snad 18 tis. lidí, přestože byly hranice. To už bychom skutečně museli postavit hranici, jako byla železná opona, a to si myslím, že například v Řecku, v Itálii a mnoha dalších zemích by bylo dosti obtížné.

Šestým závěrem je, že jedině omezení přílivu uprchlíků, těch, kteří jsou nyní mimo Evropu, že to je to nejlepší řešení, a musíme tedy přesunout svoji pozornost vně. Debata o kvótách paralyzovala často debatu o tom, jak řešit příčiny. Přestože chápu kolegy, že si kvótami chtěli odlehčit, nic to nevyřeší.

Co se týká stabilizace, myslím si, že je skutečně potřeba s Ruskem hovořit, je potřeba se zamyslet i nad tím, že už někteří i evropští politici, myslím, že to řekla i kancléřka Merkelová, že je potřeba se začít bavit i s Asadem. Já z toho nadšen tedy nejsem, každopádně ať bychom s Ruskem začali spolupracovat, tak nelze přehlížet všechna rizika, která přichází, nelze v žádném případě legitimizovat to, co se děje na Ukrajině. To musíme jasně odmítnout.

A konečně za sedmé, za posledních 20 let máme o 1 mil. dětí v ČR méně. Zbytek Evropy je na tom podobně, Němci ještě hůř. To vede některé politiky k úvahám, že by migrace mohla nahradit nebo vyřešit tento demografický deficit. Naopak já si myslím, že můžeme doplnit vybranými lidmi na profese, které chceme, a lidi, kteří zde chtějí být a buď se chtějí vrátit zpátky, anebo se chtějí asimilovat, tak ty tady samozřejmě přivítat můžeme. Cizinci už zde mají obrovský podíl v ČR, ale my je tak nevnímáme, protože jsou to Slováci, jsou to lidé, kteří jsou nám kulturně blízcí, jsou to další národy. Na Vietnamce si už ani skoro nevzpomeneme, že jsou to cizinci. Každopádně je pravdou, že pro nás je zcela zásadní, abychom vytvořili podmínky pro to, aby se lidé nebáli přijímat více dětí do rodin, především ti, kteří pracují, především ti, u kterých je tedy předpoklad, že budou vychovávat svoje děti tak, aby pracovaly. Proto nejsme příznivci plošných dávek, nejsme příznivci dávek jako takových a spíš to má smysl, a proto jsme to prosadili a jsem za to rád, aby se snižovaly odvody nebo daně pracujícím rodičům, nikoliv aby se dávaly plošné dávky.

Další věcí, kterou navrhujeme, je co nejvíce pomoci k tomu, aby české rodiny anebo občané ČR se nebáli tyto děti přivádět na svět, aby se o ně starali, protože předpokládáme, že náklady na asimilaci těchto občanů budou nulové, což se u mnoha imigrantů skutečně předpokládat nedá.

Je to tedy sedm faktů a návrhů na řešení a je toho hodně, co jsem neřekl. Mnohé můžete najít na našich webových stránkách. Skutečně se tomu věnujeme poctivě a pokud možno racionálně a snažíme se nezneužívat emocí. Lidé se samozřejmě bojí a bojí se zcela oprávněně, mají strach. A pokud s nimi nebudeme diskutovat a pokud nebudeme hledat řešení a nebudeme třeba i tady v diskusi o těch věcech mluvit, pak dáme prostor těm, kteří také nechtějí demokracii, také nechtějí svobodu, jen ji nechtějí z druhé strany. A my demokracii a svobodu doufám chceme. Chceme, aby tady byla dál demokracie, a já si to aspoň přeji, protože mám dvě malé děti a chci žít v ČR i dál.

Pro ty, kteří neposlouchali dost pozorně, shrnu svoje vystoupení do dvou vět. Řešení problému neleží v ČR ani v Evropě, řešení leží na Blízkém východě a v Africe, tedy tam, kde ten problém vzniká. A řešením demografického deficitu není migrace, ale podpora řádné výchovy dětí v českých rodinách. Je jasné, že kdo nemyslí na druhé, nemá srdce. Kdo nemyslí sám na sebe, nemá rozum. Řešme tedy problém migrace hlavou i srdcem. Je velmi důležité, že něco jiného je solidarita, něco jiného je pomoc, ale něco jiného je sebevražda. Jsme povinni podle mého soudu pomoct druhým, dokonce křesťané jsou povinni nastavit i druhou tvář, ale nemají povinnost a naopak nesmějí nastavit tvář druhého, nesmíme nastavit tvář našich dětí, nesmíme zničit budoucnost této země.

Dovolil bych si zareagovat jen velmi krátce na to, co tady říkala kolegyně Chalánková. Souhlasím, pravda se nedá odhlasovat. Ale aby k tomu mohlo dojít - k tomu dojít samozřejmě může v tom, že i pravdivé věci se mohou přehlasovat. Na druhou stranu od toho je tady potom Ústava, od toho je právní řád. A tím navážu na pana místopředsedu Filipa. To, o čem bude nyní diskuse, to, o čem bude diskuse v dalších letech, je právní stát. Jestliže budeme tolerovat netoleranci, skončíme. Jestliže netolerujeme netoleranci xenofobům, kteří jsou odsud, tak stejně tak nemůžeme tolerovat netoleranci těch, kteří sem přicházejí. Jestliže oni sem přicházejí a říkají "to se nám nelíbí, to změníme", tak ať sem nechodí, protože nejsou tady vítáni. Pokud sem někdo přijde a něco ho uráží, tak ho to uráží, ale to není důvod, abychom to měnili. A teď je otázka, jak měnit i celkový právní rámec tak, abychom zůstali skutečně liberální parlamentní demokracií, a tím, kde najít míru, abychom svou tolerancí neumožnili netolerantním a nesnášenlivým protidemokratickým silám, lidem, aby zničili demokracii. My demokracii musíme hájit a k tomu potřebujeme právní rámec. Myslím si, že mnohé právní předpisy budeme muset měnit a budeme je muset zpřísňovat a budeme je muset lépe definovat, a to nebude určitě lehký úkol, kdy bezpečnostní složky a orgány činné v trestním řízení budou muset postupovat rychleji a jednoznačněji.

A nakonec to, co říkal pan místopředseda Filip k tomu, když tady budou legálně mít více žen. Myslím si, že i tady náš bývalý kolega - já jsem ho tady tedy nezažil a ještě ho pár let asi tady nezažiji - ten přece měl legálně také dvě ženy, jenom jedna byla manželka, jedna milenka a žil s nimi veřejně, děti si navzájem hlídali. Já myslím, že si s tím i náš právní systém poradí. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu vicepremiérovi. Nyní tu mám dvě faktické poznámky. S první faktickou poznámkou pan poslanec Antonín Seďa, po něm paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, budu velmi stručný. Chtěl bych poděkovat za zatím proběhlou diskusi, hlavně za tu věcnou, ale mám jeden problém. Chápu, že jednotlivé frakce chtějí prosazovat svůj pohled na migrační vlnu, na bezpečnost apod. Ale víte, vy podáváte za každou frakci návrh usnesení. Nevím, co z toho potom v podrobné rozpravě a v hlasování o jednotlivých usneseních vznikne. Ale my nejsme schopni se domluvit ani na společném usnesení. Měli bychom se domluvit na společné zahraniční a bezpečnostní politice právě vůči kritizované Evropské unii. A víte dobře, že Evropská unie má společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. A víte, kam to spěje. Poprosil bych, abychom se v těchto důležitých otázkách obrany a bezpečnosti naší země mohli aspoň někdy dohodnout. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Seďovi. S další faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Lorencová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Kolegyně a kolegové, pane předsedající, děkuji za slovo. Celou dobu slyšíme řadu teorií, posloucháme slova, s nimiž nelze než v drtivé většině souhlasit.

Chtěla bych slyšet, kolik asi za tu dobu, co zasedáme, migrantů překročilo hranice Evropské unie a kolik procent z nich mělo k tomu nějaký skutečný důvod, kolik jich mělo oprávnění a hlavně, kolik z těch, kteří přicházejí do naší země, má také dokumenty, které je k překročení našich hranic opravňují. Obávám se, že jich mnoho není. Ale ráda bych to věděla.

Ale chtěla bych také vědět, protože jsou to miliony lidí, kteří se vydali na pochod v poměrně krátkém časovém úseku, kdo to byl, kdo zmáčkl startovací pistoli, kdo jim poskytl informace, že Evropa, která svým vývojem je z jejich pohledu zřejmě oslabená, kdo to byl, kdo zmáčkl startovací pistoli a dal jim informace o tom, aby vykročili směrem k nám, směrem do Evropy.

Já stejně jako ostatní samozřejmě čtu články, které se touto problematikou zabývají, a nacházím tam rozporuplné informace. A myslím si, že tohle vědět je nesmírně důležité. A také bych chtěla vědět, kolik procent ze skutečně potřebných, kterých jsou stovky milionů, možná miliardy, kolik procent z těch opravdu potřebných - nemluvím o svalnatých chlapech, kteří k nám přicházejí, mladí a plní elánu - kolik ze skutečně potřebných jsme schopni zachránit. (Předsedající: Čas.) Kolika z nich jsme schopni poskytnout pomoc. Obávám se, že jich velké procento nebude. Každopádně je to jiná civilizace. (Čas.) A někdy mi připadá, že si vidíme tak dva centimetry před nos, a měli bychom vidět kousek dál.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. S další faktickou poznámkou pan poslanec Marek Černoch, po něm s přednostním právem pan premiér. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Velmi bedlivě jsem poslouchal vystoupení pana vicepremiéra Bělobrádka a musím říct, že jsem zmaten z jedné věci, a to jak se názory otáčejí. Ještě před pár měsíci zaznívaly názory, ne, že se nic neděje, že je všechno s pořádku, že naopak máme přijímat. Nedávno jsem zaznamenal názor od pana ministra financí, že se nebudeme bránit kvótám, abychom nepřišli o dotace.

Jaká je tedy dnes situace? Jakým způsobem se dnes na tuto situaci pohlíží? A jsem velmi rád, že je tady již pan premiér Sobotka. Myslím, že ve zmatku, protože tady zazněla spousta informací, jak to řešit, co bychom měli řešit, že bychom vlastně měli postupovat společně, s čímž naprosto souhlasím. A je to věc, po které Úsvit volá celou dobu. Postupujme společně jako celá Evropa, protože tento problém se týká nás všech.

Má otázka na pana premiéra je, a budu velmi rád, když na ni odpoví, jakým způsobem se Česká republika postaví vůči povinným kvótám, zdali kvóty přijme, nebo je nepřijme a bude se bránit u Evropského soudního dvora. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Černochovi. Pan premiér má vzápětí možnost, protože mu dávám slovo s přednostním právem. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Dobrý den. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, chci se omluvit, že jsem nemohl být tady přítomen úvodní fáze pokračování debaty Poslanecké sněmovny k migraci. Byl jsem dnes dopoledne v průmyslové zóně Triangle v Ústeckém kraji, kde dnes byla zahájena výstavba nové továrny firmy Nexen Tire. Tato továrna by měla zaměstnat více než tisíc lidí v Ústeckém kraji a investice, která přichází, je více než 22 mld. korun, které tady budou privátně investovány během několika příštích let. Je to třetí největší investice v historii samostatné České republiky, a proto jsem cítil potřebné, abych jako předseda vlády byl na místě přítomen. Využil jsem toho také k tomu, abych diskutoval s investory o tom, jak probíhá celá investice, jestli je všechno v pořádku. A mám pro vás pro všechny dobrou zprávu - investice běží dobře, výroba by měla být zahájena v roce 2018, to znamená za dva roky, a práci tam najde víc než tisíc lidí, včetně lidí vysoce kvalifikovaných.

A teď se dostanu k tomu, o čem se tady diskutuje v Poslanecké sněmovně, což je migrační krize. Takže od korejské investice k migrační krizi.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych vás informoval o postupu vlády České republiky. Od mé poslední zprávy se odehrálo několik zásadních jednání. Připomínám tedy, že jsem vystupoval i v předcházející části rozpravy, která byla poté přerušena.

Byly dojednány konkrétní a praktické kroky, kterými budeme jako členský stát Evropské unie a jako země, která ctí evropské hodnoty, na současnou krizovou situaci reagovat. Rád bych vás v této souvislosti informoval také o průběhu své pracovní cesty do Spojených států amerických, protože její náplň bezprostředně souvisela s řešením příčin současné migrační krize, které čelí celá Evropa.

Minulé úterý, 22. září, bylo na mimořádném zasedání ministrů vnitra v Lucemburku schváleno rozhodnutí o relokaci 120 tis. osob z Řecka a také z Itálie. Vzhledem k tomu, že se nepodařilo dosáhnout konsenzu, bylo rozhodnutí nakonec přijato po hlasování kvalifikovanou většinou. Proti se vyslovila Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko. Finsko se hlasování zdrželo z důvodu nesouhlasu s tím, že rozhodnutí nebylo přijato formou konsenzu.

Takový procedurální postup, který byl zvolen na jednání Rady ministrů vnitra, nepovažuji za šťastný. Tento postup je pro mne jako pro předsedu vlády České republiky zklamáním. Silové řešení, přehlasovávání v takto citlivých věcech, je podle mého názoru velmi neprozíravé. Může to mít mimo jiné negativní vliv na vnímání Evropské unie mezi občany a může to také podněcovat nárůst extremismu a nárůst nesnášenlivosti.

Rozhodnutí, které bylo přijato, podle mého názoru nerespektuje dohodu z červnové Evropské rady o konsenzuálním rozhodování a nepředstavuje systematický krok při řešení migrační krize. Předmětem přijatého rozhodnutí je dočasný a mimořádný program na relokaci celkem 120 tis. žadatelů o azyl, který by měl probíhat dva roky, a to zejména ve prospěch Itálie a Řecka. Původně měl tento program pomoci i Maďarsku, ale Maďarsko bylo nakonec na vlastní žádost z tohoto programu vyřazeno. Česká republika by na svém území měla podle tohoto rozhodnutí relokovat v první fázi 1 591 osob, necelé čtyři stovky z Itálie a zhruba 1 200 lidí z Řecka.

Do tohoto programu se pravděpodobně na dobrovolné bázi zapojí také Dánsko, Norsko a Švýcarsko, a tím dojde k úměrnému snížení stanovených počtů žadatelů, kteří budou přiděleni v rámci tohoto jednorázového programu jednotlivým členským státům Unie.

Relokační program, který jsem zmínil, se bude vztahovat na ty žadatele o azyl, kteří přijeli nejdříve před půl rokem a nejpozději do dvou let od chvíle, kdy toto opatření vstoupí v platnost. Celkem bude přemístěno 66 tisíc osob z Itálie a Řecka, konkrétně tedy více než 15 tisíc lidí z Itálie a více než 50 tisíc z Řecka. Pro zbývajících 54 tisíc osob, o jejichž rozdělení rozhodnuto nebylo, se počítá s určitou mírou pružnosti. První variantou je, že tito lidé by měli být relokováni z Itálie a Řecka ve stejném poměru ve druhé fázi programu, a to po jednom roce. Druhá možnost je taková, že Evropská komise během jednoho roku vyhodnotí, zda je někde nutná úprava relokačního mechanismu. Důvodem pro toto přehodnocení může být například situace, kdy členský stát čelí nouzovému stavu kvůli náhlému a velkému navýšení počtu migrantů v důsledku prudké změny migračních toků. V takovém případě Evropská komise bude moci předložit Radě návrhy na změnu tohoto rozhodnutí, členskému státu v obtížích by pak ostatní státy měly při další relokaci pomoci.

Jak už jsem zmínil, Česká republika hlasovala proti přijetí tohoto návrhu. Hlasování ministra vnitra bylo zcela v souladu s mandátem, který schválila vláda České republiky. Výsledky hlasování bude Česká republika respektovat.

Chtěl bych také vyvrátit nepodložené spekulace o tom, zda jsme skutečně učinili maximum pro to, abychom zabránili přijetí permanentního mechanismu přerozdělování uprchlíků a přijetí kvót. Již při posledním zasedání Poslanecké sněmovny na toto téma jsem vysvětlil, proč jsme v Praze uspořádali summit premiérů zemí Visegrádu. Evropě jsme tím jasně ukázali ve včasném předstihu náš společný postoj. Upozornili jsme, že kvóty nepovažujeme za správné řešení, a vysvětlili jsme a dali jsme na stůl naše argumenty. Naši diplomaté na základě tohoto mandátu absolvovali řadu jednání ještě před zahájením Rady ministrů pro vnitřní věci zemí Evropské unie. Ministerstvo vnitra zpracovalo analýzu, na základě které jsme zaslali předsedajícímu Lucembursku žádost o vysvětlení celé řady aspektů navrhovaného kvótního mechanismu. Podstatou našich dotazů byl předpoklad, že kvóty nebudou fungovat.

Státy podporující kvóty ale chtěly svůj návrh prosadit i za cenu silového hlasování. My jsme chtěli rozhodnutí konsenzem nebo přesun rozhodnutí na úroveň předsedů vlád, kde bychom znovu o konsenzus mohli bojovat. S takovým pokynem odjížděl ministr vnitra na jednání Evropské rady. Lucemburské předsednictví do poslední chvíle váhalo, zda je rozumné připustit hlasování. Nakonec podlehlo tlaku států, které spěchaly na prosazení kvót.

Česká republika je stále přesvědčena, že povinné kvóty nic nevyřeší. Vyhrocenou diskusí o nich jsme během několika týdnů poškozovali vzájemné vztahy uvnitř Evropské unie. Přitom Evropa dnes podle mého názoru potřebuje rozumný přístup, založený na spolupráci všech členských států, na předvídatelnosti chování, na dodržování dohodnutých pravidel. K tomu finálnímu řešení nás ta uplynulá diskuse o kvótách žádným způsobem neposunula.

V naší situaci, ve které nyní jsme, neuspějeme se zbrklými a ukvapenými kroky, které bychom dělali jen naoko, které bychom dělali jen na efekt. Neuspějeme ani s politikou hysterie a politické izolace. Jediným řešením je racionální a konstruktivní debata a spolupráce založená na společných evropských hodnotách. Proto jsme se rozhodli výsledek jednání ministrů vnitra respektovat, i když jsme hlasovali proti němu. Nepůjdeme stejnou cestou jako Slovensko, akceptujeme závěry ministerské rady ohledně přerozdělení 120 tisíc osob a z této pozice budeme dále jako Česká republika vyjednávat.

Chci zdůraznit, že jednáním ministrů vnitra a hlav států v uplynulých týdnech otázka stávající migrační krize v žádném případě neskončila. Já si myslím, že není možné vnímat toto rozhodnutí jako něco, co vyřešilo evropskou migrační krizi. Jsme teprve na začátku. Skutečnou práci máme teprve před sebou.

Tisíce až desítky tisíc lidí každý den stále překračují hranice Evropské unie a ve výsledku hranice Německa. Nemůžeme se v této situaci nechat vyloučit z debaty o dalším postupu. V takovém případě by naopak Česká republika opravdu přestala hájit svůj záměr. Neměli bychom podnikat kroky, které do budoucna oslabí naši vyjednávací pozici v rámci Evropské unie. Naopak, stávající výsledky ukazují, že tuto pozici nutně musí Česká republika posilovat.

Od původních návrhů, které zahrnovaly pro jednání Rady ministrů i trvalý mechanismus přerozdělování, jsme se dokázali posunout k jednorázovému řešení situace. Rada ministrů pro vnitřní věci a justici tedy trvalý evropský mechanismus přerozdělování neschválila. Ten trvalý mechanismus byl i na základě tlaku zemí Visegrádské čtyřky z návrhu závěrů vypuštěn. Byl schválen princip pro rozdělení 120 tisíc uprchlíků, kde se České republice a několika dalším státům nepodařilo prosadit zásadu dobrovolnosti. To rozhodnutí, ke kterému došlo, je špatné rozhodnutí, a Česká republika učinila vše, aby mu zabránila. Kvóty nás neposouvají při řešení skutečných příčin migrační krize.

Den po jednání ministrů vnitra proběhlo v Bruselu mimořádné jednání hlav států a vlád členských zemí Evropské unie k migraci. V oblasti azylové politiky byla na evropské úrovni zahájena debata o její zásadní změně. Budou se měnit pravidla jejího fungování a my musíme mít jako země zájem se zapojit do jednání o těchto změnách, abychom mohli ovlivnit jejich budoucí podobu.

Jako vláda i jako představitelé státu V4 jsme opakovaně deklarovali, že podporujeme hledání společného evropského řešení. Jsem také rád, že jednání hlav států, které proběhlo na jednání Evropské rady, se neslo ve snaze hledat konkrétní pragmatická řešení současné migrační krize.

Chtěl bych také zdůraznit, že pokud někdo tvrdil nebo navrhoval, že zasedání premiérů může zvrátit výsledky jednání ministrů vnitra, měl špatné informace o tom, jak lze na evropské úrovni rozhodovat. Na úrovni hlav států, na úrovni Evropské rady, se závěry formulují dohodou, formulují se konsenzem. To znamená, nebyla zde ani teoretická možnost, aby Evropská rada změnila rozhodnutí ministrů vnitra v této věci, prostě protože bylo vyloučeno, aby v této otázce dosáhla konsenzu. Ve skutečnosti ta diskuse o kvótách nebyla na pořadu jednání Evropské rady. Hovořili jsme o skutečných prioritách, které jako Česká republika dlouhodobě prosazujeme, o obnovení kontroly vnějších hranic a o řešení příčin migrace v zemích původu.

Před zahájením středečního summitu také proběhla schůzka premiérů visegrádské skupiny. Poté co Polsko na Radě ministrů vnitra nakonec souhlasilo na rozdíl od zbytku V4 s mimořádným relokačním opatřením pro 120 tisíc osob, došlo podle mého názoru k obnovení postupu skupiny zemí V4. Ten polský postoj na jednání ministrů vnitra považuji spíše za odraz jejich vnitropolitické situace, nikoliv za změnu celkového postoje našeho partnera k současným problémům evropské migrační politiky. Máme od počátku shodné postoje vůči tomu, jaké kroky by měla Evropa podnikat, aby současnou krizi dokázala řešit.

Pokud jde o výsledky mimořádné Evropské rady z 23. září, výstupem pro jednání je prohlášení hlav států a vlád, které obsahuje klíčové priority v oblasti migrace včetně všech návrhů, které jsme jako země V4 předkládali.

Patří mezi ně v první řadě obnovení kontroly vnějších hranic Evropské unie. Shodli jsme se na konkrétních opatřeních ve formě role jednotlivých agentur, které v této oblasti mohou působit, a navýšení prostředků v unijních fondech. Závěrečné prohlášení hlav států také počítá s asistencí členských států při řádné registraci uprchlíků v zemi prvního vstupu do Evropské unie, tak aby bylo možné rozlišit legitimní uprchlíky od ekonomických migrantů. Zřízení hotspotů v Itálii a Řecku, po kterém jsme volali, by na základě závěrů z tohoto jednání mělo proběhnout do konce měsíce listopadu.

Další prioritou, na které jsme se shodli, je intenzivní spolupráce s třetími zeměmi. Za mimořádné považuji, že jsme se dohodli na pomoci zemím západního Balkánu při zvládání migračních toků, protože tzv. balkánská cesta byla dlouhodobě neprávem podceňována. Cílem Evropské unie by mělo být také zlepšit spolupráci s Tureckem v oblasti migrace. Byla dohoda na navýšení prostředků ve svěřeneckém fondu pro Afriku, s tím že Evropská unie bude také výrazně aktivnější, pokud jde o jednání směřující ke stabilizaci situace v Sýrii a Libyi.

Třetí prioritou, na které jsme se shodli, je zlepšení podmínek uprchlíků v Sýrii a v okolí. Jednotlivé evropské země včetně České republiky navýší svůj příspěvek do světového potravinového programu. Bude také poskytnuta výraznější pomoc Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Není možné připustit, aby těmto klíčovým institucím došly finanční prostředky, protože ony se starají o několik milionů lidí, kteří utekli před válkou v Sýrii. Evropa také poskytne výraznější pomoc Libanonu, Jordánsku a Turecku při zvládání uprchlické krize. V zemích, které sousedí se Sýrií, v tuto chvíli žijí asi 4 miliony uprchlíků a je důležité, abychom zemím, které jim poskytly útočiště, věnovali maximální pozornost a hledali všechny možnosti, jak jim pomoci.

Klíčová v tuto chvíli bude co nejrychlejší a nejefektivnější implementace všech opatření, na kterých se Evropská rada shodla. Já jsem opakovaně zdůrazňoval, že kromě katalogu opatření potřebujeme také jasný časový harmonogram a jasný plán toho, jak jednotlivé kroky budou realizovány. První příležitost ke kontrole bude na jednání Rady ministrů vnitra, která se sejde 8. a 9. října, a následně bude plnění těch opatření vyhodnocovat Evropská rada, která se sejde 15. a 16. října.

I v souvislosti s těmi závěry jednání Evropské rady jsme se rozhodli v rámci české vlády posílit také vlastní reálnou schopnost účinně zajišťovat ochranu hranic. Včera se uskutečnilo společné cvičení Armády ČR a policie se zaměřením na ochranu hranice v případě zesílené migrační vlny. Cvičení proběhlo v prostoru bývalého hraničního přechodu Dolní Dvořiště na hranici s Rakouskem a do akce se zapojilo 500 policistů a 300 vojáků. Sousední Rakousko stejně jako např. Bavorsko se v dnešních dnech potýkají s příchodem desítek tisíc uprchlíků a migrační trasy se navíc stále mění. My jsme na okraji té hlavní migrační trasy, ale i v těchto dnech a v těchto hodinách se přes Českou republiku snaží dostat část migrantů směrem do Německa. Stejně jako pro naše sousedy, i pro nás je klíčové, abychom tento migrační tok měli pod kontrolou, abychom se vyhnuli nepředvídaným situacím, abychom se vyhnuli potenciálním konfliktům. A to, co je pro nás klíčové a co je od samého počátku prioritou české vlády, nepřipustit jakoukoli organizační nedostatečnost a jakýkoli chaos, který by byl spojen s migrační krizí na území České republiky.

Počátkem tohoto týdne, 28. až 30. září, jsem se také zúčastnil dvou summitů ve Spojených státech. Tyto summity se uskutečnily na okraj Valného shromáždění OSN a týkaly se snah mezinárodního společenství mobilizovat síly proti aktuálním bezpečnostním hrozbám.

Za důležité pokládám uskutečnění summitu zemí, které jsou součástí koalice v boji proti Islámskému státu. Šlo o první setkání takovéto koalice na nejvyšší úrovni. Na tom jednání došlo také k bilanci toho, co se zatím podařilo zrealizovat v boji proti ozbrojencům Islámského státu a jaká opatření je načase, aby mezinárodní společenství podpořilo.

Je zřejmé, že porážka Islámského státu a stabilizace situace na Blízkém východě je nejefektivnější cestou, jak úspěšně řešit současnou migrační krizi, které Evropa čelí. Jak se ukazuje v případě Sýrie nebo Libye, i konflikty, které vypadají jako vzdálené, mohou mít naprosto přímé a bezprostřední dopady na Evropu, nebo také Českou republiku. Proto jsem rád, že Česká republika je aktivní součástí koalice, která bojuje proti Islámskému státu. Myslím si, že bychom na to neměli zapomínat. A neměli bychom na to zapomínat i při svých vystoupeních v Poslanecké sněmovně.

Patříme mezi skupinu šesti desítek států, které přijaly konkrétní kroky a opatření. V loňském roce jsme poskytli významnou dodávku munice kurdským a iráckým bojovníkům. Další významná dodávka munice je realizována během letošního roku. Armáda ČR ve spolupráci s vládou uvažuje o další podpoře kurdských a iráckých bojovníků. Měl jsem možnost mluvit s předsedou irácké vlády. Vysoce ocenil podporu, kterou Česká republika zcela konkrétně poskytuje. Podílíme se na výcviku kurdských policistů. Jsme připraveni pomáhat i při výcviku iráckých policejních sil. Vláda schválila prodej letounů L159 Iráku a v tuto chvíli tady probíhá výcvik iráckých pilotů. To, že naše nadzvukové letouny Gripen pomáhají střežit vzdušný prostor našich partnerů v NATO, umožňuje uvolnit jejich vojenské síly, tzn. síly jejich letectva, k přímým úderům na síly Islámského státu.

Jsem rád a jsem na to hrdý, že ČR patří mezi země, které pouze nepřihlížejí, pouze nediskutují, ale poskytují zcela konkrétní pomoc. A teď nemluvím jenom o pomoci v oblasti vojenské, v oblasti dodávek nebo výcviku, ale poskytujeme také humanitární a zdravotní pomoc lidem, kteří utekli před Islámským státem, zejména v oblasti Kurdistánu.

Bohužel ta jednání, která proběhla v New Yorku na okraj Valného shromáždění OSN, zatím nepřinesla jasné rozuzlení nejvýznamnějšího konfliktu, který všichni velmi pozorně sledujeme, a to je válka v Sýrii. Počet uprchlíků ze Sýrie bohužel stále narůstá a hrozí tady humanitární krize opravdu velkého rozměru. Stabilizace Sýrie potrvá, nebude snadná, ale je to jediné reálné východisko ze stávající situace. Západ musí najít podle mého názoru cestu k dohodě s Ruskem ve vztahu k Sýrii a musí být ukončena tamní občanská válka.

Česká republika - to je, myslím, také důležitá věc, kterou bych chtěl připomenout - není aktivní jenom v rámci koalice, která bojuje proti Islámskému státu, ale měli jsme možnost znovu na půdě Organizace spojených národů připomenout fakt, že se vracíme do mezinárodních misí OSN. V uplynulých letech ČR v těchto misích nebyla zastoupena vůbec, nebo v nich byla zastoupena pouze symbolicky. Přitom i tyto mise v oblasti Blízkého východu, severní a střední Afriky sehrávají velmi důležitou roli při prevenci migrace a při stabilizaci situace v tamních zemích.

Chci vás informovat o tom, že Česká republika a vláda ČR je připravena pozorně zkoumat všechny požadavky OSN. V okamžiku, kdy OSN bude potřebovat, abychom se účastnili mezinárodních misí, jsme připraveni do nich své zástupce vyslat. Bezprostředním úkolem je účast v misi OSN v Mali. Jak jistě víte, i Mali čelí v tuto chvíli občanské válce, která tam probíhá s radikálními islamisty, a ČR je připravena vyslat své vojáky do této mise OSN, která je v Mali organizována.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, v tomto svém vystoupení jsem vás chtěl především informovat o všech zásadních krocích, které vláda podniká pro řešení současné migrační krize, pro to, abychom ji zvládli na území ČR, abychom dostáli své odpovědnosti před občany, pro to, abychom pomohli hledat reálná řešení na evropské úrovni, pro to, abychom podporovali realistické kroky na evropské úrovni, včetně těch kroků, pro které využíváme i půdu mezinárodních organizací, jako je např. Organizace spojených národů.

Jsme nikoliv na začátku, ale jsme pravděpodobně uprostřed velmi vážného procesu, který má globální rozměr, který žádná země v Evropě nemůže zvládnout sama, a myslím si, že Česká republika je schopna ovlivnit rozhodování na evropské úrovni tak, aby se Evropa soustředila na příčiny krize. Jedinou cestou jak pro Českou republiku, tak pro Evropu je racionální přístup - dohoda, dodržování pravidel. Trváme také na tom, že je potřeba mnohem větší angažovanost na mezinárodní úrovni. Je potřeba silnější evropská zahraniční a bezpečnostní politika, která musí být zaměřena na stabilizaci okolí Evropy. Je důležité silnější angažmá NATO nebo Organizace spojených národů. Těmito zásadami, které jsem zmínil, jsme se dosud jako vláda České republiky řídili a budeme na těchto zásadách setrvávat i nadále.

Děkuji. (Potlesk v lavicích ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi za jeho slova a na základě dohody předsedů poslaneckých klubů vyhlašuji hodinovou polední pauzu. Sejdeme se tady ve 13.50 hodin. Přeji vám dobrou chuť k obědu a připomínám členům grémia Poslanecké sněmovny, že za malou chvíli se sejdeme u pana předsedy Hamáčka v jeho kanceláři. Děkuji.

 

(Jednání přerušeno ve 12.51 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 13.50 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane ministře, budeme pokračovat v přerušené schůzi. Dovolte mi, abych nejdříve ohlásil omluvy došlé předsedovi Sněmovny. Omlouvá se pan poslanec Pavel Čihák od 14.30 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Zlatuška od 14 hodin z pracovních důvodů, pan poslanec Miroslav Kalousek od 17.00 do 00 hodin, tedy na odpoledne a večer, a od 13 do 17 hodin se omlouvá pan ministr Stropnický.

Máme před sebou faktické poznámky. Nejdříve paní poslankyně Olga Havlová. Rozumím panu kolegovi Fiedlerovi, že se nehlásí k faktické poznámce, která měla být před přestávkou. Připraví se pan poslanec Martin Novotný, také k faktické poznámce. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Havlová: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, již v loňském roce a letos jsem se zúčastnila proti islámu několika demonstrací a měla jsem možnost tady vyslechnout názory našich občanů. Je zbytečné zdůrazňovat, že převažuje strach. Kdo chce žít v naší zemi, musí ctít naši kulturu, naše tradice a hlavně naše zákony. Zatím ohýbáme hřbety a zapomínáme na naši národní hrdost.

Již v dubnu letošního roku jsme předložili zákon o církvích a náboženských společnostech. Cílem návrhu zákona je zamezit přiznání zvláštních práv islámu, jako je zakládání církevních škol či provozování duchovní služby ve věznicích a armádě. Důležité také je, že žádný z bezpečnostních orgánů, ať už jde o Národní bezpečnostní úřad, Ministerstvo vnitra, Bezpečnostní informační službu i Úřad pro zahraniční styky a informace, se k zákonu nestaví zamítavě, chápou důvody k přijetí tohoto zákona. My jsme tento zákon chtěli projednat přednostně, ale koalice to opět odmítla.

Teď není chvíle dělit se na koalici a opozici, ale spojit se a dělat vše pro bezpečnost našich občanů a budoucnost našich dětí. Tak se prosím vás zamyslete a začněte se podle toho chovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Havlové. Nyní pan poslanec Martin Novotný s faktickou poznámkou a budeme pokračovat vystoupením pana poslance Jaroslava Holíka, který je řádně přihlášen od rána od 9 hodin jako první od června. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Martin Novotný: Děkuji za slovo. Mně se špatně reaguje faktickou poznámkou na vystoupení pana premiéra, který ho přednesl a opět zmizel. Ale přesto asi nemám jinou možnost, než touto cestou zareagovat na nepřítomného pana premiéra.

Na závěr jeho vystoupení zazněla pro mě zajímavá myšlenka, a protože jsem do jisté míry postižen znalostí jak klasické, tak i moderní logiky, chtěl bych se nad touto myšlenkou pana premiéra zamyslet.

Pan premiér řekl, že nebyli jsme schopni v orgánu, který je založen na principu dosahování konsenzu, tj. na úrovni Evropské rady, tohoto konsenzu dosáhnout, a proto nezbylo jiné pole než orgán, který sdružuje ministry, kde jsme ovšem mohli být přehlasováni. Myslím, že tímto nemůže myšlenka premiéra této země skončit. Správná myšlenka, správné logické pokračování je přece položit si otázku, jestli si myslíme, že je přípustné, jestli tato zkušenost nám neukázala, že to není přípustné, o některých věcech rozhodovat tím způsobem, jak se rozhodovalo v tomto případě, tj. hlasováním onou většinou, jaké tam proběhlo. Myslím si, že takový závěr si musí každý myslící člověk položit, a mě docela mrzí, že si ho nepokládá pan premiér. My v usnesení, které navrhujeme, toto téma oživujeme a doporučujeme, aby česká vláda se začala hluboce zabývat tím, jak si znova sami pro sebe definovat mantinely, o kterých věcech si myslíme, že je možné připustit hlasování, o kterých věcech je nutné trvat na principu konsenzu, resp. na právu veta. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Novotnému. Slovo nyní bude mít pan poslanec Jaroslav Holík, připraví se pan poslanec René Číp, řádně přihlášený. Ještě předtím, než kolega Holík dojde k řečnickému pultu, ohlašuji, že náhradní kartu č. 13 má pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení představitelé vlády, kolegyně a kolegové, přiznám se, že jsem byl malinko potrestán za to, že jsem se přihlásil do řádné rozpravy. A vzhledem k tomu, že moji předřečníci sdělili již víceméně vše, co jsem chtěl říct, tak se nesmíte zlobit, že se k něčemu vrátím.

Z tohoto místa jsem zhruba před deseti dny varoval, že řekněme liknavé jednání vlád evropských zemí může vést k nástupu extrémních stran. Uplynul týden a víme, že strana Haidera, dneska už nebožtíka, hodně posílila. Z toho důvodu bych chtěl poprosit: Jednejme akčně, snažme se to řešit co nejlépe, co nejrychleji, abychom se této problematiky aspoň trošičku zbavili.

Jsem velice rád, že proběhlo společné cvičení našeho vojska a policie u Dolního Dvořiště.

Jinak stejně jako na vás se na mě denně obrací několik desítek našich občanů s dotazem, co s tím dělat, nebo co s tím děláte, a většinou jsou nespokojeni. Jsou nespokojeni tím, že naše masové sdělovací prostředky nám dávají zkreslené informace. Máme tady stále fotografie, chudáci rodiny s dětmi. Když jsem navštívil tábor ve Vyšních Lhotách, byli tam jenom chlapi a nebyli tam uprchlíci ze Sýrie, převážně byli černí a byla to Vanza (?), Togo, Středoafrická republika. Velice málo jich bylo ze Sýrie. Stejně tak když jsem byl v Bělé pod Bezdězdem, tam z 540 lidí více než polovina neměla doklady, ale všichni tvrdili, že jsou ze Sýrie. Bude ideální, pokud náš člověk bude lépe informován, a pak možná, že i jeho strach bude výrazně menší.

Jak už jsem řekl, naše sdělovací prostředky nám tady několik dnů ukazovaly srdceryvný příběh utonulého Aylana a až po řadě dní se pak dozvídáme, že člun, na kterém Aylan byl, řídil jeho otec. A ten místo aby se staral a aby zachránil manželku a děti, tak je nechal raději utopit, protože žena a děti mají daleko menší cenu než pravoslavný muslim.

Položil bych tady dotaz: Prosím vás, na našem webu existuje stránka, která sem uprchlíky zve. Dá se zjistit, kdo je provozovatelem této stránky? (Hluk v jednací síni.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážený pane poslanče, na chvilku vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Vím, že někteří teprve docházejí, ale myslím, že mohou nechat v důstojném prostředí hovořit řečníka. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jaroslav Holík: ,Děkuji vám. Dámy a pánové, zamýšleli jsme se tady i nad tím, kolik příchozích do Evropy je skutečných běženců před válkou, kolik z nich je ekonomických uprchlíků a je nám samozřejmě jasné, že mezi nimi budou i někteří vyslanci Islámského státu jako trojský kůň, kteří tady budou do budoucna zakládat buňky. Já znovu tvrdím, že těch skutečných uprchlíků před válkou bude opravdu hodně málo. Většinou to budou uprchlíci ekonomického rázu. Nebudu tady opakovat to, co už zaznělo, že se tady usídlí jeden a pak bude podle našich zákonů brát nové členy rodiny.

Prosím vás, zkusme se zamyslet. Historie se nám víceméně opakuje. Už tady jednou zaznělo, že vždycky vyhrávají dravější a agresivnější kmeny, ať to bylo kulturní staré Řecko, které vytlačila Makedonie a potom Řím, Řím podlehl nájezdu germánských kmenů, u nás Keltové také podlehli Markomanům a Kvádům. A to, že tady říkáme, že my se k nim budeme chovat hezky a oni se budou chovat hezky k nám - nevěřte tomu. Vzpomeňte si na příběh Montezumy, když přišel Cortés a víceméně říši Aztéků zlikvidoval. Stejně tak to dopadlo s Atahualpou, kterého, i když se vyplatil zlatem, stejně Pizarro nechal zabít.

My tady tvrdíme: vítejme naše řekněme spolubratry z jiných zemí, oni nám pomůžou. V roce 1641 jsme tady také v České republice vítali Švédy v domnění, že nám pomůžou. Jak to dopadlo, víme všichni.

Takže prosím vás, já bych jenom jednu věc - jsme tady na půdě Sněmovny a řešíme opravdu vážnou věc. Já bych velice nerad, aby za padesát let můj vnuk nebo pravnuk, který se bude učit psát zprava doleva a bude utěšovat svoji manželku, která musela prodělat povinnou ženskou obřízku, aby o mně říkal: Tak za tohle tady může můj přiblblý děd.

Dámy a pánové, vezměme si tato slova k srdci a přemýšlejme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Holíkovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Nina Nováková. Stále se připravuje pan kolega Číp. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslankyně Nina Nováková: Ano. Děkuji, pane předsedající. Jsem ráda, že už přišel pan premiér a že snad budeme jednat v tom smyslu, že povedeme jednání k nějakému závěru.

Já jen při vší úctě k panu předřečníkovi, kterého mám jinak velmi ráda, přesně tohle jsou výroky, které by Sněmovna neměla vysílat mezi naše spoluobčany, takové děsivé výroky, co všechno se nám stane. Já nebudu komentovat jeho smělou epopej o vývoji lidstva, ale je jedna věc, před kterou bych velmi výrazně varovala - abychom se povrchními zraky dívali na ty, kteří jsou teď v utečeneckých imigrantských táborech, a zkratkovitě hodnotili muslimy, jejich postoje například k rodině a jejich postoje k tomu, jakou hodnotu má lidský život a tak. Já sama jsem za celý život x-krát musela slyšet, jak zkratkovitě, zkresleně a ne s dobrou vůlí někdo charakterizoval mě jako křesťana. Takže jestliže se někdo chová podle pravidel lidskosti atd., tak to, že je muslim, mně prosím nevadí.

Já si myslím, že bychom opravdu měli vážit - nemyslím si, že politická korektnost je vždy správná, ale že bychom neměli svými subjektivními dojmy popisovat situaci. Jsou to přece jenom signály, které vysílá Poslanecká sněmovna do České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Ještě faktická poznámka paní poslankyně Lorencové. Prosím, paní poslankyně, máte slovo k faktické poznámce. Prosím.

 

Poslankyně Jana Lorencová: Kolegyně, kolegové, pane předsedající, vypadá to, že mě dneska od mikrofonu neurvete, ale budu stručná. Já bych ráda položila otázku kolegyni, která hovořila přede mnou, jakou rodinu myslí. Jestli se nepletu, tak muslim má právo na čtyři manželky. Nebo se pletu? Tak jaká to má být rodina, o které paní kolegyně hovoří?

Já bych spíše chtěla poukázat na to, že bychom si všichni, jak tu jsme i nejsme, měli uvědomit, jestli nenastal zlom evropské civilizace, jestli to, co se dneska děje, jestli to, čeho jsme svědky, neznamená, že se celá naše civilizace začíná ubírat jiným směrem, než jsme původně očekávali. To, na čem pracovaly celé generace našich předků, jakési výdobytky naší civilizace, jestli to není bráno jako naše slabost ze strany těch příchozích. Jestli vlastně nejsme bráni jako slaboši. Já bych chtěla věřit, že si to uvědomujeme a že to tak není.

Nechci být účastna toho, že budu jenom přihlížet, že budeme přihlížet jakémusi pokusu nebo přípravě Evropy na hromadnou sebevraždu.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Lorencové. Ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Jaroslav Holík a budeme snad pokračovat v rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Dámy a pánové, ještě jednou. Já bych teď zareagoval prostřednictvím pana předsedajícího na slova kolegyně Novákové, které si velice vážím. Řada lidé mě zná jako cestovatele a víte, že jsem projel kus světa. Já jsem něco s těmi muslimy už zažil. Jsou to velice milí a přátelští lidé, pokud jim něco dáváme. Ale v tom okamžiku, jak jsem přestal, tak jsem se stal během minuty nepřítelem číslo jedna.

Já bych v žádném případě nechtěl vystupovat proti muslimskému státu. Ani nejsem vyloženě odpůrcem imigrantů. Prostě přijdeš sem, budeš ctít naše zákony, budeš se chovat tak jako my tady všichni a rád tě přijmu. Pokud ale budeš prosazovat svoje, nezlobte se, tady se musíme bránit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Holíkovi za dodržení času. Faktická poznámka pana poslance Tomia Okamury. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi zareagovat na vystoupení pana premiéra, které jsme tady slyšeli. Já tady snad slyším úplně něco jiného, než se tady reálně děje.

Znovu zopakuji, že vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL odsouhlasila přijetí tisíců nezákonných imigrantů z nepřátelských zemí a z nepřátelských kultur, přičemž zdůrazňuji, že prvních 1 500 nelegálních imigrantů se tato vláda rozhodla přijmout již v červenci, kdy ještě ani žádné kvóty nebyly, a to vše proti vůli drtivé většiny občanů České republiky.

Tato vláda k těmto nevratným krokům, které způsobí do budoucna velké sociální pnutí a nárůst kriminality, nemá žádný mandát, jelikož ještě donedávna jste vy, vládní představitelé, a vy, pane premiére, i vloni, říkali, že žádný problém s imigranty neexistuje a není potřeba se na něj připravovat. Naopak jste dehonestovali ty z nás, kteří jsme na to upozorňovali, abychom se včas připravili. Výsledkem této vaší vládní neschopnosti a servility vůči Bruselu a Washingtonu je příjímání tisíců nechtěných vetřelců proti vůli drtivé většiny občanů. Na rozdíl od Maďarů, na rozdíl především od Slováků jste ani nerealizovali nějaký odpor.

A to vše na úkor sociálního zabezpečení pro naše občany. Tato vláda se rozhodla vynaložit na nelegální migranty již miliardy korun na úkor našich občanů. Tato vláda, znovu opakuji, by měla podat demisi, jelikož porušila svým jednáním, kdy přijala bez odporu diktát Bruselu, suverenitu naší republiky.

A to je velmi závažný moment. Jedná se o nevratné kroky, které ovlivní na generace další vývoj České republiky, a měli bychom v této závažné chvíli umožnit občanům, aby se závazně vyjádřili v referendu. Tento návrh jste nám již tady ve Sněmovně, našemu hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD, třikrát zamítli, nebo by se měli občané vyjádřit v nových předčasných volbách. A já vás, vládo, žádám, umožněte občanům demokracii, nikoli diktaturu. Jednáte zcela proti jejich zájmům a nevratně.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan Okamura. Nyní pan premiér Bohuslav Sobotka bude reagovat s přednostním právem. Kolega Seďa svou faktickou poznámku...

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem samozřejmě tady, abych poslouchal diskusi, a omlouvám se, občas na ni zareaguji. Pokud argumenty, které se zde budou objevovat, nebudou přesné.

Musel jsem se trošku usmát, když tady teď pan poslanec Okamura mluvil o servilitě vůči Bruselu, protože naše údajná servilita vůči Bruselu se projevila tím, že jsme byli mezi jedinými čtyřmi státy, které hlasovaly proti návrhu na povinný mechanismus přerozdělení uprchlíků. Byli jsme jedni ze čtyř zemí z 28 států Evropské unie. Myslím si, že je možné různé věci označovat za servilitu, ale to, že jsme hlasovali proti tomu návrhu, se rozhodně za servilitu v žádném ohledu a v žádném případě označit nedá. Tolik za prvé.

Za druhé, chci vám také jasně říci, že až bude na stole trvalý mechanismus přerozdělování, tak Česká republika bude hlasovat proti tomu návrhu a nebudeme se dívat, jestli Polsko, Rumunsko nebo někdo jiný hlasuje s námi. My proti tomu návrhu budeme hlasovat prostě proto, že jsme přesvědčeni, že takovýto zásah do suverenity státu se dít nemá a že vláda má vůči svým občanům odpovědnost za to, že je schopna říci stop, ze sociálního, ekonomického, bezpečnostního hlediska. To musí být kompetence vlády a vláda musí mít tuto schopnost říci v situaci, kdy už nebude schopna integrovat více lidí, postarat se o více uprchlíků, tak musí mít každá vláda možnost říci stop a nebýt součástí povinného mechanismu přerozdělování v rámci Evropské unie.

A jednoznačně chci odmítnout to, že by tady nebyla včas připravena opatření na straně české vlády. Už v loňském roce, ještě v době, kdy se tady v Poslanecké sněmovně vůbec nediskutovalo o nějaké migrační krizi, tak jsme přijali opatření na posílení armády a policie. Už v loňském roce jsme se rozhodli, že naplníme stavy policistů a armády. Už v loňském roce jsme se rozhodli, že posílíme bezpečnostní služby i v rámci jejich rozpočtu. Všechna tato rozhodnutí jsme udělali ještě předtím, než dorazily ty silné migrační vlny do Evropy, než se otevřela balkánská cesta. Proto jsme také byli připraveni. A já jsem přesvědčen o tom, že policie a další bezpečnostní složky tu situaci na území České republiky zvládají, že máme situaci pod kontrolou, jsme schopni garantovat dodržování veřejného pořádku a jsme schopni se postarat o lidi, kteří tady v ČR požádají o azyl. V tomto skutečně žádný problém není. Chci upozornit na to, že jsme se začali připravovat včas, ta důležitá rozhodnutí udělala vláda už v loňském roce a nečekali jsme na to, až tady teď propukne migrační krize.

Souboj, který nás čeká - a znovu zdůrazňuji, teď jsme uprostřed nějakého zápasu o realistický přístup celé Evropské unie k řešení migrační krize. Ten hlavní souboj, který je teď před námi, je debata o povinném přerozdělovacím mechanismu, do kterého by nejenom naše vláda, ale jakákoli příští vláda, která přijde po té naší, nemohla žádným způsobem zasáhnout. O tom teď bude debata na evropské úrovni a tady my jasně už dopředu říkáme postoj ČR. Chceme, aby mechanismus nebyl založen na povinných kvótách, a chceme, aby jednotlivé země se mohly hlásit dobrovolně k solidaritě. Ale myslím si, že povinná solidarita nedává žádný velký smysl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu premiérovi Bohuslavu Sobotkovi a mám tady další faktické poznámky. Nejdříve pan poslanec Tomio Okamura, poté paní poslankyně Chalánková, pak poslanec Marek Černoch. Vidím, že se nám polední pauza s tou dohodou nějak nevydařila. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, tak to, co jsem tady teď slyšel, nebo to, co jsme slyšeli od pana premiéra, to je opravdu nebetyčný vrchol a potvrzení všech mých slov. Postoj České republiky? Vždyť vy tady úplně flagrantně ukazujete, jak postoj vlády je úplně jiný než postoj drtivé většiny českých občanů, kteří žádné nelegální imigranty přijímat nechtějí! Neříkejte postoj ČR, když vláda má postoj úplně opačný než drtivá většina občanů ČR. To je postoj vás, vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, nikoli postoj občanů ČR, které byste měli zastupovat. Tak to prostě je! Takže říkejte, to je postoj vlády, protože to není postoj ČR a vy nezastupujete občany ČR v tom, že dobrovolně přijímáte nelegální imigranty do ČR.

Dále jsem chtěl říct, že vy jste nevyužili všech možných opravných prostředků, jako např. se k tomu má premiér Fico na Slovensku, abyste zabránili tomu, aby byla narušena takto suverenita naší země. Proti vůli občanům ČR a na úkor sociálního zabezpečení. Vy jste se servilně sklonili, naoko vždycky hlasujete proti, a potom servilně stejně ty ilegální migranty přijímáte. Co to je za souboj? Co je to za boj o naši státnost? Co je to za boj o suverenitu ČR a hlavně boj za to, co si přeje drtivá většina občanů ČR, pane premiére?

Jinak vy jste říkali, že se tady policie připravila. To máte na mysli těch 200 policistů, které jste poslali na česko-rakouskou hranici, ale zapomněli jste nám dodat, že je to 200 policistů na tři směny? Protože nemůžou pracovat logicky 24 hodin? Takže to je 200 policistů děleno třemi, reálně jste tedy posílili ochranu našich hranic o 60 policistů na celou česko-rakouskou hranici. To je to jediné číslo, co jsme tady zatím ve sněmovně slyšeli, takže možná je nějaké další, o kterém nevíme. Takže to asi ani nemusíme rozebírat, to je přímo úsměvné.

Dále jenom připomínám, že vy už jste rozhodli letos v červnu, v červenci, že přijmete 1 500 nelegálních imigrantů v době, kdy ještě žádné kvóty nebyly. Stejně tak letos v zimě už jste rozhodli o přijetí 55 dospělých Syřanů, kteří mají doprovázet 15 nemocných dětí, s tím že potom už ti dospělí se budou moci rozhodnout, jestli tu budou bydlet. To znamená, tato vaše politika je dlouhodobá.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, uplynul vám čas k faktické poznámce. Nyní paní poslankyně Chalánková také s faktickou poznámkou. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Chtěla bych poprosit, abychom tu obecnou debatu trošku urychlili, abychom se vůbec dostali k podrobné debatě a mohli načíst usnesení. Za sebe mohu říci, že to není nějaké sólo usnesení jedné politické strany, ale že jsem ho diskutovala napříč politickým spektrem. A na podporu pana premiéra bych tady chtěla říct, a vám všem, abychom nalezli odvahu urychlit tuto debatu, že např. v části II máme návrh, že Poslanecká sněmovna vyjadřuje nesouhlas se zaváděním trvalých mechanismů k přemisťování uprchlíků do Evropské unie a v jejím rámci na základě povinného redistribučního klíče, tzv. kvóty; III. vyjadřujeme podporu takovému přístupu vlády obecně, takovým opatřením, která povedou ke snížení celkového migračního tlaku na Evropskou unii, atd., atd.; IV. Vyjadřujeme podporu takovému přístupu vlády ČR a obecně takovým opatřením, která bez zbytečných odkladů povedou k odstranění procedurálních nedostatků, atd.

Pokud urychlíme tuto debatu, můžeme se dostat opravdu k usnesení, které by podpořilo pozici české vlády právě na těchto důležitých jednáních na úrovni EU. O to vás prosím.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času k faktické poznámce. Nyní pan poslanec Marek Černoch, předtím ještě načtu omluvy došlé panu předsedovi Sněmovny. Pan poslanec Kolovratník od 14 hodin do konce jednacího dne, pan poslanec Tureček od 14.30 z pracovních důvodů do konce jednacího dne, pan ministr Herman od 13.50 a poslední omluva, která došla panu předsedovi, je od pana poslance Farského do 16 hodin. Ještě pan kolega Klaška od 13.50 do konce dnešního jednacího dne.

Pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji, pane místopředsedo. Ono se tady opravdu nejedná pouze o čísla kvót, ale jedná se, jak zde mluvila paní kolegyně Lorencová, v čemž má pravdu vaším prostřednictvím, o tom, že ti lidé si s sebou můžou přivést další a další a další. To znamená, že se to bude vyvíjet geometrickou řadou a po velmi krátké době to ČR nebude schopna zvládnout.

Já se omlouvám, jestli jsem to nezaznamenal v řeči pana premiéra, odpověď na otázku ano, nebo ne, zdali se ČR postaví proti přijetí kvót, jestli se postaví na stranu českých občanů a bude žalovat EU u Evropského soudu. A zdali v rámci těch trvalých kvót, o kterých se mluví, Česká republika v případě, že bude přehlasována, tak jestli přijme rozhodnutí Evropské unie, nebo se proti němu opět postaví u Evropského soudu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pokračujeme v rozpravě řádnými přihláškami. Nyní pan poslanec René Číp, připraví se pan Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec René Číp: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, řešíme zde dnes závažný problém, problém, který dřív či později může způsobit velké obtíže jak České republice, tak celé Evropě. Příliš dlouho se toto riziko odsouvalo do pozadí, až se objevilo s razancí, která nám všem může výrazně změnit životy. Vzpomínám si, když v roce 2009 probíhala u nás volební kampaň do Evropského parlamentu, už tehdy to byla jedna ze zásadních otázek. Co se od té doby udělalo? Dost málo. V té době se prohlubovala ekonomická krize a ekonomiky téměř všech zemí světa zažívaly propad. Už tehdy mnozí varovali. Jejich obavy byly spojeny převážně s tezí, že ekonomiky zemí třetího světa budou padat více než těch vyspělejších a už tak nevysoká životní úroveň obyvatel tam bude proto klesat rychleji. Politika Evropské unie se v té době především zaobírala nikoliv počty, ale zdůrazňovala integrační potenciál imigrantů. Kvóty, které popírají základní pilíře výstavby integrující se Evropy, tehdy na stole ještě nebyly. Nebyl k tomu vlastně ani důvod. Ne že by žádný imigranti tehdy neexistovali, ale bylo jich jen takové množství, které byla Evropa schopná zvládnout. Proč? Protože se jich tolik do Evropy nepokoušelo dostat. A z jakého důvodu? Je to docela prosté. Ostrahu vnějších hranic Evropské unie včetně těch námořních nezajišťovala jen Evropská unie, ale i severoafrické státy, které za to byly od Evropské unie dobře placeny či měly jiné výhody s tím spojené. Evropské unii tím významným způsobem ulehčovaly situaci. V Sýrii, Iráku a dalších zemích Blízkého východu byla v té době naším pohledem možná jen relativní stabilita, avšak ještě neexistoval Islámský stát.

Bohužel pro Evropu však došlo k velkým změnám. Nebyly zdaleka způsobeny jen vnitřním pnutím v těchto zemích, ale sama Evropská unie za vydatné pomoci Spojených států se na nich velmi podepsala. Nepotřebovala k tomu ani mandát Rady bezpečnosti OSN a jednala na vlastní pěst. To, co se tehdy zaselo, se dnes musí sklízet. Je tedy nanejvýš potřebné a je očividně nejvyšší čas vrátit se k politice míru a diplomacie. A nejde přitom jen o imigraci z jiných kontinentů. Máme zde i spousty běženců, kteří opouštějí chudší evropské země a jdou za vidinou lepšího života do bohatších. Do Německa v letošním roce od ledna do května přesídlilo i 40 000 Kosovanů. Jsem z tohoto čísla překvapen a nebojím se říci, že i ohromen. Mnozí nám přece tvrdili, že Kosované mají touhu žít ve vlastním státě, a k tomu jim Evropská unie pomohla. O tom, že by jej chtěli hromadně opouštět, se přece nikdy nemluvilo.

Vraťme se ale k běžencům z Blízkého východu a Afriky. Jak všichni víme, je jen část imigrantů emigrujících z důvodů politických, víry či jiného útlaku spojeného s nedodržováním lidských práv. Utečenci prchající před rozpínavostí samozvaného Islámského státu se k nim jistě počítat dají. Bohužel, k nim se přidává větší skupina, která prchá z důvodů ekonomických. Očekávají, že v Evropě se jejich situace zlepší. Ano, jejich očekávání jsou pravdivá, reálná. Evropa do dnešní doby byla skutečně ekonomicky schopna jim zajistit vyšší životní úroveň než země jejich původu, neboť doma měli mnohdy velmi málo. I když v Evropě na tom byli mnohdy evropským pohledem špatně, pro uprchlíky samotné jejich očima by to mohl být luxus. Neumírá se zde tolik hladem. I když nemáte žádné zdravotní pojištění a jste na tom špatně, postarají se o vás. Nemáte-li kde bydlet, existují charity, tam se můžete obrátit. Pokud tam neuspějete, je zde spousta ghett a prázdných objektů, kde se dá tak nějak žít, a pokud je vás hodně a stát nemá jinou alternativu, nechá vás tam. Nehrozí vám zde každodenní boj o naprosto holý život. Ano, to všechno jsou pro mnohé Mimoevropany jistě krásné vyhlídky. Ale my zde jsme v první řadě povinováni dbát na zájmy občanů České republiky.

Pokud nebude Evropská unie rychle jednat jinak než tím, že kvalifikovanou většinou prosadí kvóty přes odpor některých zemí, a nezačne řešit příčiny migrace v místě jejich vzniku, nezajistí urychlené zničení Islámského státu a ochranu vnějších hranic EU, budeme muset jednat my. Naše země sama není schopna tento problém vyřešit, je však při maximální snaze v nějakém rozumném časovém horizontu schopna zajistit ochranu vlastních hranic. Pokud nebude jiná možnost, nemáme tedy volbu. Volný pohyb osob v Evropské unii tím dotčen nebude, neboť tuto výhradu mají všichni, kdo v ní pobývají legálně.

Teď je tedy zřejmé, že naše vláda nebyla připravena na možnost, že nám Evropská unie vnutí kvóty, a nyní neví, co si s tím počít. Mnozí tvrdí, že určitý počet uprchlíků bychom přijmout mohli. Ano, mohli. Uprchlíci nám v některých letech zajistili, že se počet obyvatel České republiky nesnížil kvůli malé porodnosti. Problém je v tom, že ti, co jsme mnohdy přijímali, jsou právě ti, kteří ve své zemi původu tvořili když ne vyšší, tak často minimálně střední třídu. Po jejich odchodu ovšem pak ona země ztrácí ty, na kterých by měla stavět právě nové základy, a to je špatně. Také lze položit logický dotaz, zda se nových uprchlíků, kterým poskytneme azyl, budeme ptát na to, zda mají zájem žít v České republice a akceptovat její ústavu a zákony.

Otázkou však je, zda všechny možné návrhy na řešení těchto problémů, o kterých mluvíme či budeme mluvit, mohou globálně vyřešit problémy lidské společnosti na dlouhá desetiletí, či dokonce staletí. Domnívám se, že nikoliv. Problémy této planety jsou v první řadě způsobeny nespravedlivým přerozdělováním světového bohatství. Není možné, aby 10 % lidí vlastnilo 90 % světového bohatství. Ti nejbohatší mnohdy nejsou ochotni se podílet na řešení problémů s tím, že oni se o svůj život a svou ochranu postarají sami. To je důvod, který rovněž způsobuje migraci. Při spravedlivějším poměru rozděleného světového bohatství bychom dnes nemuseli o tomto snad vůbec jednat. Uvědomme si, že v krátkém časovém horizontu hrozí další přesuny ne stovek nebo tisíců lidí, ale stovek tisíců až milionů.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci René Čípovi. Slova se ujme pan poslanec Leo Luzar, připraví se paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi v řádném přihlášení v rozpravě zatím trošku k tomu, co tady zaznělo dneska. My, co jsme se řádně přihlásili a vyčkali tu nelehkou dobu od minulého projednávání materiálu, se teď cítíme trošku znevýhodněni oproti faktickým připomínkám, které nahrazovaly diskusi. Vyčkal jsem v klidu, ale prosím všechny, kteří najednou po vyčerpání svých vlastních faktických připomínek cítí snahu po urychlení a konečně něco dělat, aby vzali taky v potaz, že nás přihlášených a čekajících je dostatečně dost, a také trošku vychladli z toho časového pohledu a dopřáli nám hovořit.

Nyní, než začnu hovořit k panu předsedovi vlády, popř. k vládě jako takové, dovolte mi malinký exkurz. Již v roce 2005, tedy deset let před tímto dnem, přijala Evropská komise svou směrnici Com 669, ve které se hovoří o nutnosti přílivu legální migrace do Evropy. Tato čísla hovoří o milionech. V roce 2025 by do Evropské unie měly přicházet ročně miliony migrantů, legálních migrantů, aby se vyrovnal demografický pokles obyvatel Evropy.

Tato čísla zpracovali samozřejmě ekonomové. Řekněme si, že z ekonomického pohledu to asi bude pravda. Nevím, jak dalece se ekonomové ptali obyvatel stávajících zemí Evropské unie, jak tento příliv nových občanů budou vnímat a jaká budou cítit rizika popř. ohrožení.

Tyto záležitosti samozřejmě z pohledu dneška jsou minulostí, protože dneska žijeme přílivem ilegálních migrantů. A jak dneska všechny státy Evropské unie hovoří, rozlišit ilegálního a legálního migranta nebo toho požadovaného z ekonomických pohledů Evropy již není možné a přistupujeme k tomu spíše jako k humanitární pomoci. Tady ale samozřejmě nastává to riziko, jak dalece je to humanitární pomoc a jak dalece je to věc ekonomické záchrany těch lidí, kteří přicházejí z rozvojových zemí, popř. zemí samozřejmě postižených nepokoji a válkou.

Hodně dnešních diskutujících tady hovořilo o tom, že Evropa má přijmout nějakou zodpovědnost, že vláda má přijmout zodpovědnost. A já se ptám, kde jsme byli, když Evropská unie, potažmo my, Česká republika, v rámci spoluzodpovědnosti v rámci členství v NATO jsme se podíleli na rozvracení těchto států. Ono to byly státní útvary, které fungovaly. Mohli jsme mít výhrady vůči fungování těchto státních útvarů, mohli jsme mít výhrady vůči demokratickým principům - samozřejmě dle našich měřítek. Ale tyto státy fungovaly a představovaly dost výraznou stabilitu v daných regionech.

Musím připomenout Irák. Irák, pokud si vzpomenete historicky, okupoval Kuvajt. Oni ho považují za svoji provincii, že Kuvajt patří Iráku a že to je prostě osamocená provincie - dneska bych použil paralelu Tchaj-wanu a Číny. Samozřejmě tady zafungovalo mezinárodní právo a OSN zcela oprávněně zasáhlo a osvobodilo Kuvajt od irácké okupace. Otázka ovšem zní, jak dalece bylo oprávněné vtrhnutí na Irák a vlastně dobytí Iráku a zlikvidování stávající stabilní vlády. Doposud nikdo o tom nepochyboval a všichni o tom mlčeli. Až nynější prezidentské volby ve Spojených státech otevřely toto téma, protože v tom Iráku zahynulo hodně amerických vojáků. A stává se to i předvolebním tématem amerických prezidentských voleb. Dneska všichni kandidáti říkají, že kdyby věděli tehdy, tak by do toho Iráku americké vojáky neposlali. Je to zajímavý posun v myšlenkách a logice. Irák dodnes není bezpečnou zemí. Je rozvrácen. A všechny okolní státy Iráku přijímaly irácké uprchlíky. Byly tam tábory, budovaly se tam infrastruktury. Ty tábory nějak fungovaly a nějak byly schopny pohltit ty statisíce a miliony Iráčanů, kteří opouštěli místa bojů a snažili se hledat v okolních státech pomoc. Tehdy Evropa byla chladná, nereagovala. Měla možnost ty tábory posílit, měla možnost podporovat docela výrazně tady tuto uprchlickou krizi. Ale ono se nás to netýkalo, ono to bylo tam. Tehdy jsme tady řešili jiné důležitější věci. Samozřejmě.

Druhý problém je Libye. I v Libyi pod tehdejším vládnutím Muammara Kaddáfího... Byl to diktátor, bez diskuse. Byla to dědičná diktatura, která tam fungovala. Ale fungovaly tam systémy státu. Můžeme mít představy o tom, jak by měly správně fungovat, jaké by mělo být vyznání, jaké by mělo být správní řízení, ale fungovaly tam systémy státu. Evropa a NATO zneužila rezoluce OSN o bezletové zóně, kterou jsme dodržovali, a začala bombardováním těch, kteří se nám nelíbili. Selektivně jsme se rozhodli, že v Libyi má zvítězit někdo, kdo porazí Kaddáfího. Ten padl bohužel dosti surovým způsobem. Přesto se za ty roky nepodařilo v Libyi vybudovat stabilní zemi. Nemluvím o demokracii, tu už vůbec ne. Hovořím pouze o nějaké stabilitě, nebo zdání stability, která by mohla umožnit lidem se vrátit do Libye. Protože Libye byla jeden ze států, který přijímal uprchlíky. A byly tam velké utečenecké tábory. Na to by mohli Italové vzpomínat, kolik uprchlíků z Itálie bylo exportováno zpátky do Libye do utečeneckých táborů. Přesto ta samá Itálie byla ta, která začala snad jako první bombardovat v Libyi. Někdo říká, že Berlusconi si řešil nějaké vlastní spory, že se snažil nějaké předvolební finanční machinace v rámci podpory zakrýt tady tímto jasným útokem. Nevím, nemám k tomu důkazy. Italská média jsou toho plná. Ale vznikl precedens porušení mezinárodního práva v Libyi, který jsme my jako členové NATO měli okamžitě napadnout, upozornit, a ne němě přihlížet k tomu, že se likviduje nějaký státní útvar, který se nám sice nelíbí, ale je vlastně daleko. A tehdy se daly do pohybu ty miliony lidí a dodnes hledají místo, kde by mohly zakotvit.

Nemluvím o Sýrii. Samozřejmě. Tady se jeden předřečník ptal, kde lze spatřovat ten moment, ten okamžik toho pohybu. Tak já vám řeknu, kde je to dle mého názoru možné spatřovat. Když se zmenšilo území ovládané syrskou vládou, kdy Asad začal prohrávat na frontě. Samozřejmě prohrával pod tlakem rebelů, kteří byli hojně dotováni - a teď si můžeme říct kým - Spojenými státy, NATO. Byli v tom samozřejmě ale i Turci, kteří hledí na své vlastní zájmy a snaží se uplatnit svoji hegemonii na Arabském poloostrově. Začal Asad prohrávat, začalo se zmenšovat území, na kterém byl relativní klid a na kterém byly utečenecké tábory, a tito lidé neměli kam jít. A to byl ten moment. Nemyslete si, že všichni tam sledují internet a dívají se na inzeráty - pojďte do Evropy, je tady nejlíp. Ale to byl ten moment, kdy ty tisíce, desetitisíce, miliony lidí se daly do pohybu a hledaly místo, kde by mohly zakotvit. Saúdská Arábie staví zeď, ta tam nikoho nechce. Ostatní státy se k tomu tváří jako že my nic, my muzikanti. A samozřejmě je zcela logické, když už za deset let bojů cestujete po jednotlivých zemích, od těch nejbližších, kde hledáte cestu, až k těm vzdálenějším, vám už je potom jedno, jestli jdete sto kilometrů nebo sto padesát kilometrů nebo tisíc kilometrů, když víte, že tam konečně snad se dočkáte klidu a hlavně určitého majetku, který bude moci vám pomoci přežít. To je ten moment, kdy se tyto masy daly do pohybu.

Co ale mě v této věci zajímá - a nyní mířím k otázkám na vládu - jak je instruovaná česká zahraniční politika v rámci NATO. Kdo schvaloval, přitakával a popř. hlasoval k tomu, aby se státy NATO zúčastňovaly těchto flagrantních porušení mezinárodního práva nad rámec mandátu OSN? Jak naši členové v NATO v Bruselu hlasovali, když se toto projednávalo? Kdo vlastně úkoluje naše představitele v NATO, jak mají jednat a jak mají hlasovat? Já vím, jak má jednat vláda v rámci Bruselu. Já vím, jaké má úkoly Ministerstvo zahraničních věcí, ale nevím, kdo úkoluje a konkrétně řídí naše představitele v rámci NATO. Jestli to dělá Ministerstvo obrany, protože je tam voják, jestli to dělá Ministerstvo zahraničních věcí, popř. celá vláda. Přiznám se, toto by mě zajímalo. Jak v těchto základních krocích, které byly na začátku této migrace, rozhodovala česká vláda. A tady by mě zajímalo, s jakým mandátem jsme k tomu přistoupili. Protože o tom bychom se měli bavit. Kdo dal mandát takhle rozhodnout a připojit se k těmto krokům. Protože samozřejmě potom, pokud jsme mlčeli, a mlčení znamená souhlas, jsme také spoluvinni. A potom je opravdu trošku pokrytecké - a tady to taky zaznělo - že pokrytecky odmítáme. Ano, odmítáme. Ale pokud jsme to zavinili, tak si musíme také říct, že ti, co mlčí a neprotestují, taky nesou tu smetanu tady z tohoto problému a budou se muset zapojit. A to řešení nebude jednoduché.

Hovořilo se hodně o posledních jednáních našich představitelů v rámci Evropské unie. Přiznám se tady, nezávidím panu ministru vnitra jeho pozici. Hájí ji dlouhodobě, je konzistentní a jeho názory jsou zcela zřejmé a jasné. Čili zvát ho již do Bruselu na nějaké jednání, už předem ví, jak asi bude reagovat a jaké budou jeho odpovědi na to, co Brusel projednává. Zvlášť když Německo jako jedna z nejsilnějších ekonomik a nejvíc postižená ekonomika dopadem migrace mění snad týden od týdne své názory, jak postupovat, co dělat a jak reagovat. Toto není jednoduché postavení. Ale z druhé strany je také třeba říci, že my se soustřeďujeme pouze na to, co teď. Ale neptáme se, co bude.

Německo říká: musíme být solidární. Tady už zdůrazňuje, že nejenom Německo, ale celá Evropa musí být solidární, a připravuje model redistribuce těchto uprchlíků. Odpovíme si samozřejmě, a tady to také zaznělo, co táhne uprchlíky směrem k Německu, a to je opravdu ten sociální systém, to bohatství, které v Německu je. Zaznělo tady, že Německo hledá cesty, popřípadě volá po nějakém plošném sjednocení systému vyplácení podpor a dávek těmto migrantům. Já si ale myslím, že Německo to vyřeší jako již v minulosti mnohokrát, to znamená, že s exportujícími migranty přidá prostředky a ty pošle do těch zemí, které podlehnou. Já si myslím, že nepodlehnou, oni prostě budou postaveni před tuto věc stejně jako historicky my, když jsme převzali první vlnu porevoluční migrace z Vietnamu, z Německa, kdy šli spolu s docela tučným odstupným. Já se bojím, že to Němci opět vyřeší stejným stylem, to znamená uprchlíkům přidají prostředky, aby jim dorovnali finanční rozdíl mezi Německem a námi, a pošlou je sem. A Česká republiko, starej se, dokud tyto prostředky nedojdou. Pevně věřím, že to nebudou prostředky Německa, ale budou to prostředky Evropské unie v rámci nějakého přerozdělování financí, kdy ke každému uprchlíkovi přijdou prostředky a bude takhle redistribuován po Evropské unii. Tím se vlastně vyřeší i problém určité rovnosti přístupu k uprchlíkům. Ale to už Němcům nebude vadit, že se zavede nerovnost mezi ekonomickým zajištěním uprchlíků a obyvateli jednotlivých zemí takhle postižených. Sám jsem zvědav, jaké nakonec Německo zvolí řešení, ale bojím se, že to bude přesně toto, protože je vcelku jednoduché, jedná se pouze o finanční operace v rámci rozpočtu Evropské unie.

Nyní otázky k vládě jako takové. Již všichni bereme fakt, že uprchlíci tady asi zůstanou a nebude to otázka nějakých 180, 120 dnů v nějakých záchytných táborech, ale po této době je budeme muset, jak se říká, uvolnit a pustit do běžného režimu fungování České republiky. Zatím se bavíme o nějakých stovkách, maximálně tisících lidí, kteří přijdou. Nehovořím už vůbec o tom, jestli je tady budeme držet násilím, nebo je tady budeme přesvědčovat ekonomicky, jak si myslím já, že to tak dopadne, ale hovořím o tom, že bychom měli připravit podmínky pro jejich začlenění do České republiky.

A tady vyvstávají podstatně důležitější otázky pro celou vládu, jak je připravena na tento krok. Berme, že základní tlak nastane na sociální, zdravotní a školské systémy České republiky. Jak zabezpečíme povinnou školní docházku dětí, které přijdou? Máme tolik překladatelů z arabštiny? Tyto děti obvykle jiné jazyky než arabštinu neumí. Jak to budeme zabezpečovat? Když je budeme chtít redistribuovat po celé republice, budeme mít tolik překladatelů, nebo je budeme stahovat do jednoho místa, kde zabezpečíme povinnou školní docházku? Určíme nějaké konkrétní město, které bude toto dělat? Nebo to bude přímo Praha, kde budou tito lidé bydlet? Jednal někdo s obcemi, jak jsou schopny absorbovat tyto lidi právě s ohledem na to, že je pro ně nutno zabezpečit nějaké základní adaptační podmínky pro Českou republiku, zvláště jazykové? Jak bude uvolněn pro tyto lidi český trh práce? Samozřejmě, a pevně tomu věřím, že nechceme, aby žili na dávkách z Evropské unie, ale že chceme, aby tady mohli pracovat. Jak přizpůsobíme pracovní právo k tomu, že je postaveno na tom, že pracovník zná češtinu, český jazyk a umí podepsat bezpečnost práce a nevím, co všechno zaměstnanec musí podepisovat, než nastoupí do práce. Jak toto všechno zabezpečíme pro tyto lidi, kteří přicházejí na náš trh práce, aby se mohli opravdu začlenit a fungovat? Sociální a zdravotní systém. Jak má zdravotní pojišťovna připravené zdravotní plány na příliv uprchlíků, kteří přijdou, nebyli plátci zdravotního pojištění, a přesto by teď měli být zapojeni do systému zdravotní péče a měli by dostávat stejnou podporu, jakou dostávají čeští občané?

Toto jsou všechno otázky, které samozřejmě skončí u toho, kde na to Česká republika vezme. Jaký bude posílený rozpočet České republiky v těchto oblastech, aby zvládla příliv těchto lidí? Vůbec nebudu hovořit o systému práva. Tito lidé přicházejí ze zemí, kde vládne jiný systém práva, hodně náboženského práva. Ono oddělit islám od šaríi jako jeho projevu práva vůči vyznání je trošku problém, proto se taky v současných arabských zemích hodně prosazuje a funguje, protože to asi oddělit přímo nelze - výklad islámu je prostě takový, že víru zabírá do práva a povinností, které z toho vyplývají. Máme tady kanonické právo. Samozřejmě existuje i v České republice, ale je za ty roky docela odděleno od vnímání náboženství. Přesto jsou skupiny, kde se toto právo uplatňuje a nebo se občas zdůrazňuje, že dle kanonického práva by to bylo tak.

Já si myslím, že budeme stát před týmž problémem a budeme před ním zavírat oči, jak budeme postupovat v rámci právního systému České republiky s těmito záležitostmi, které stoprocentně přijdou. Přednedávnem se tady řešilo rituální obětování zvířat, jestli si dobře pamatuji, ministr zemědělství zde není, ten by mi jistě napověděl, v židovské komunitě, kdy tady proběhla debata o usmrcování zvířat z rituálních důvodů. Jestli je to humánní, nehumánní a podobně. Ale to jsou ojedinělé případy, čili nemají dost výrazný vliv na společnost a je to pár kousků, nazvu-li to opravdu vulgárně. S touto komunitou přichází docela masivní náboženský zvyk toto uplatňovat. Jak budeme reagovat? Jak bude české právo reagovat na tyto zvyky? Budeme je zakazovat? Já věřím, že pan ministr vnitra tady jasně řekne, že budou povinni dodržovat právo České republiky. S tím plně souhlasím. Ale jak to budeme vymáhat v komunitách? Samozřejmě je-li něco zakázáno oficiálně, ono to neoficiálně někde v podhoubí žije. Čili začneme je stlačovat do náboženských ghett. Zcela určitě, protože oni budou chtít žít ve svém náboženství. Oni se ho nezřeknou. Tak hloupí určitě nejsme, abychom tomu věřili. To znamená, že tady začnou vznikat osamocené skupiny, a teď je otázka, jestli budou osamocené, nebo centralizované, to podle vlivu státu, jaký uplatní. A ministerstvo dle mého názoru tyto krizové plány zpracované ještě nemá, kde budou usídlováni a jak budou fungovat.

Jsou to všechno otázky, které jsou mířeny do budoucna. Jak se s tím Česká republika vyrovná, nemám představu. Nemám ani představu, jak se s tím vyrovná Evropská unie, byť mnohé státy tuto zkušenost mají. Taková Francie, popřípadě Anglie by mohly vykládat o přistěhovaleckých vlnách a o tom, co to způsobuje a jak tyto přistěhovalecké vlny fungují v ghettech zcela logicky vzniklých. A bohužel vzniknou asi i u nás. Přeji si, abychom mohli do budoucna říci, že jsem se mýlil. Opravdu si myslím, že kdyby mi někdo dneska řekl "pane Luzar, nemáte pravdu, mýlíte se", a já možná za deset let, ale bojím se, že to bude za rok dva budu moci říct "ano, opravdu jsem se mýlil", to bych byl šťastný. Ale bojím se, že Evropa už nikdy nebude taková, jaká byla. A pokud nevyřešíme to naše určité pokrytectví, se kterým jsme, a nebojím se toho slova, způsobili to, co se ve světě momentálně děje, tak nejsme schopni ani tento problém, který před sebou máme, vyřešit. A pouze zavírat před ním oči a říkat, že to ani tak problém není, to je možná ten největší omyl, kterého bychom se mohli dopustit.

Proto pevně věřím, že na Ministerstvu vnitra již pracuje nějaký štáb hledající krizová řešení těch praktických konkrétních otázek, které nastanou potom, co tito lidé opustí zákonnou lhůtu zadržování a budou se na volném trhu v České republice neomezováni pohybovat. Pevně věřím, že na Ministerstvu zdravotnictví pracují štáby, které hledají, jak pomůžou zdravotním pojišťovnám a jak budou integrovat tyto skupiny doposud nepojištěných lidí v rámci České republiky. A může to být až dvacet tisíc, podle některých čísel ještě možná více lidí. Jak budou fungovat sociální a důchodové systémy? Protože tito lidé nedostávají důchod ze zahraničí, protože tam logicky důchodové pojištění nebylo. A oni už jsou mnozí v důchodovém věku. Když přijdou, budou slučovány rodiny. Hovoří se o mladých, ale berme, že přijdou i starší generace. Jak budou žít? Jak budou fungovat v důchodovém systému? Toto jsou otázky, které věřím, že na ministerstvech zaznívají. Pevně tomu věřím a budu velice rád, když mě pan premiér ubezpečí o tom, že tyto skupiny již existují a že tyto skupiny tyto otázky do budoucna již řeší. Pokud to je opravdu tak, že existují a řeší, budu velice rád, když nás pan premiér bude informovat, jak postupují, případně v jakém složení a kde fungují, aby se třeba i lidé z tohoto ctihodného parlamentu, kteří mají zájem o tuto problematiku, mohli na těchto věcech podílet, aby se na nich mohli zúčastnit, popřípadě mohli pomoci v řešení těchto problémů.

Ve svém dlouhém projevu jsem nastínil některé otázky do budoucna, které tuto republiku čekají, a nevím, jak dalece budeme schopni se s tím vyrovnat. Co ale dle mého názoru mohu říci, je, že pokud doufáme, že zavřeme oči, zavřeme hranice a budeme se tvářit, že to jde kolem nás, tak se hluboce mýlíme a tato situace nás velice rychle dostihne.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl pan poslanec Leo Luzar. Další přihlášená je paní poslankyně Olga Havlová. Připraví se pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Olga Havlová: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, už budu velice krátká, protože jsem využila předtím technické. Jenom bych chtěla říci, že jsem v noci dneska sledovala pořad paní Jílkové, kde se mluvilo o imigrantech, a byla jsem docela zděšená z toho, že občané naší země vůbec nerozlišují imigranty, kteří jdou z válečné zóny a hledají nějakou pomoc, a na ty druhé, na ty imigranty ostatní a na ty ekonomické. Takže se to trošku míchá jako jablka s hruškami, a proto jsme i od Evropské unie kritizováni za naše postoje vůbec k uprchlíkům.

Chtěla bych k tomu dodat, že nejsme nelidští, nejsme ti, kteří by nechtěli pomoci potřebným. Ale i ti současně potřební u nás zůstat nechtějí. Jejich vidina je Německo. Ale musíme počítat s tím, že okolní státy zavírají hranice, jednou se kvóty naplní a není vyloučeno, že budou u nás zůstávat třeba i jen na přechodnou dobu. A tady je třeba udělat účinná opatření, koho tu necháme a koho vyhostíme. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Havlové. Nyní pan poslanec Ivan Gabal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuji. Dobrý den. (Poslanec si přinesl k řečnickému pultu notebook.) Omlouvám se, že budu číst z počítače, už jsem tak měnil, až papírová verze ztratila smysl.

Jenom jsem chtěl na margo jednoho z předřečníků upřesnit, že v 80. letech dodalo komunistické Československo do Sýrie, Iráku a Libye celkově těžkých zbraňových systémů přes tři miliardy dolarů, které jsme nikdy nedostali zaplacené, dokonce jsme nutili některé naše občany, aby sloužili v libyjské armádě jako instruktoři. A že část zbraní byla asi použita při agresi proti Kuvajtu nebo v irácko-íránském konfliktu nebo možná i později v těchhle zemích, se mi zdá jako logické, ale to je jenom na upřesnění.

Pane předsedající, pane premiére, kolegyně, kolegové, diskutujeme o imigrační vlně, která nespadla z nebe. Zrála ve vývoji Sýrie, Iráku a Libye několik let, bohužel bez dostatečné pozornosti a reakce mezinárodního společenství, a tato skutečnost se týkala i České republiky, této Sněmovny a příslušných exekutivních orgánů. V určitém období v české zahraniční politice převládl názor, že do eskalujících konfliktů se nemáme míchat.

Dovolte mi proto dnes nedvojsmyslně upozornit, že z hlediska počtů vyhnaných a prchajících před válkou, sektářským násilím a celkovou devastací jejich zemí jsme sotva na počátku možné uprchlické vlny a hrozícího exodu obyvatelstva. V uprchlických táborech na území a v sousedství dotčených zemí je mnohonásobně více obyvatel potenciálně konfliktem zasaženo nejvíce lidí od druhé světové války, kterým se nutně Evropa jeví jako kontinent bezpečí a prosperity, protože taková je. Před tímto latentním vývojem již opravdu oči zavírat nemůžeme.

Jaké máme možnosti řešení? Prakticky existuje jen jedno. Pokud nechceme imigraci, musíme konflikt zastavit. Pokud chceme konflikt zastavit, bude nezbytné nejen koordinované diplomatické úsilí mezinárodního společenství, ale také vojenský zákrok a porážka Islámského státu. Pokud nebudeme mít vůli bojovat a konflikt zastavit, je třeba se připravit na rozsáhlou imigraci. Jiné varianty nejsou.

Je ale řešení opravdu tak prosté? Podle mého názoru není. Musíme umět odpovědět na to, zda je mezinárodní společenství schopné dospět ke společné pozici vzhledem ke klíčovým hrozbám a aktérům, a dosavadní vývoj vede spíše k záporné odpovědi například ve věci dalšího setrvání syrského prezidenta odpovědného za katastrofu a genocidu svých občanů. Pokud jde o schopnost vojenského zákroku, pak musíme diskutovat o pozemní operaci. A dříve než začneme radit například Američanům nebo Rusům, jaké jednotky nebo drony by měli použít, je třeba si udělat inventuru doma. Mimo jiné i proto, že v diplomatické rovině lze spolupracovat, a je to třeba v rámci Evropské unie, její diplomacii a aktivní bezpečnostní a humanitární politice, pokud jde o nasazení vojenských sil, jsou na obranu a kapacity odpovědné členské státy, tedy také my. Je třeba odpovědně říct, že v této chvíli nejsme takového nasazení schopni, a to v důsledku nedostatku vojáků, nedostatku naplnění útvarů, nedostatku potřebné výzbroje, její modernizace a vybavení. (Odmlka pro hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Požádám kolegy a kolegyně o klid. Pokud diskutujete jiný problém, než je migrace, prosím, přesuňte svoji diskusi do předsálí a nerušte jednotlivé kolegy. Chápu, že předsedové klubů se musí poradit, ale přesto by to mohli udělat jinde. Děkuju.

Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Ivan Gabal: Děkuju. Tím nechci podceňovat schopnosti vojáků a jejich zkušenosti z Kuvajtu, Afghánistánu nebo Mali. Ale z hlediska kondice armády platí, že Česká republika může spojencům pomoci spíše v nebojových aktivitách, co do schopnosti přímého bojového zapojení jsme nadále černými pasažéry Evropy i Severoatlantické aliance. O této situaci zde mluvíme již dva roky, vznikala déle než deset let, ale zatím nejsme schopni ji překonat.

Důležitým aspektem také je, že vzhledem k pozici Turecka jako stále aktivnějšího aktéra regionálního konfliktu nelze příliš spoléhat na aktivity NATO. Je třeba počítat s tím, že po neúspěchu v Iráku, vyčerpání vůle občanů a rok před prezidentskými volbami nelze spoléhat ani na účast Spojených států v pozemní operaci.

Nechceme-li tedy čekat na další uprchlickou vlnu, musíme výrazně zvýšit svou schopnost vojenské aktivity. A důraz je na slovu výrazně. Připomeňme, že za uplynulý rok mezinárodní koalice vůči Islámskému státu, jejímž jsme členem, územně spíše ztratila než získala. Nebude to snadné v boji proti nestátním, ale mimořádně motivovaným a odhodlaným skupinám, a o to více musíme na našich schopnostech pracovat.

Klíčové jsou ale politické cíle, představa o uspořádání a řešení degradovaného teritoria po konfliktu. Při složité tektonice konfliktů bychom se neměli stát akcelerátorem nebo stranou sunitsko-šíitského střetu, který hrozí, nebo aktéry či katalyzátorem eruptivního a rizikového vzniku kurdského státu, který by do válečné zóny zatáhl další země a národy. Váha mezinárodních právních procedur je zejména v kurdské věci zcela namístě, stejně jako ohled k výsledkům probíhajících šetření a dokumentace válečných zločinů a zločinců v regionu.

K politickým nástrojům a řešením je třeba zmínit několik strategických pravidel a politik.

Za prvé. Nehneme se dopředu, pokud budeme ideologicky paušalizovat celé teritorium jako svět islámu, rozuměj svět terorismu, a nebudeme schopni diferencovat státní a národní prvky a rozdílnou dynamiku různých zemí a nezbytnost podporovat stabilní a stabilizující se země v rámci arabského světa, zejména Tunisko, Maroko, ale také Egypt, Jordánsko i extrémně přetížený Libanon. Jakkoliv jde v převaze o muslimské země, máme zájem s nimi spolupracovat, podporovat je, a to včetně jejich dlouhodobě zaměstnaných menšin v Evropě. Financujeme tím nepřímo tyto země. I Turecko, jakkoli muslimská země, nadále zůstává naším partnerem a máme zájem na udržení jeho vnitřních demokratických poměrů a prozápadní orientace. Obdobně se musíme dívat na Egypt a složitou tektoniku jeho vývoje.

Za druhé. Česká republika má síť diplomatických úřadů v bohatých zálivových zemích a může vyvíjet diplomatický tlak na ropné státy, aby převzaly větší díl odpovědnosti za přijímání uprchlíků z válečných zón, aby přijaly spoluodpovědnost. Musíme umět být aktivní také sami.

Za třetí. Rozhodující však je a bude, že krizovou situaci prostě sami řešit nedokážeme ani vojensky ani diplomaticky ani humanitárně, a tudíž ani zastavit konflikt emitující migraci. Z toho vyplývá, že i pro naše vlastní zájmy a možnosti je klíčová evropská unijní kapacita a spolupráce se západoevropskými zeměmi. V našich vojenských a diplomatických schopnostech i v naší váze na mezinárodní scéně jsme a budeme primárně spojeni s Evropskou unií, její kohezí a výkonností. Politika oslabující kohezi EU proto oslabuje naši výkonnost, vliv na řešení příčin migrace.

Za čtvrté. Historicky vzato jsme vždy výrazně získávali pro svou bezpečnost tehdy, když jsme spoluprací posilovali bezpečnost ostatních a celé Evropy, a naopak prodělávali, když jsme Evropu pomáhali štěpit. Ano, když jsme zlikvidovali železnou oponu a spolupracovali na vytlačení ruských jednotek ze střední Evropy, posílili jsme bezpečnost a prosperitu celé Evropy a otevřeli jsme prostor ke svému členství v NATO a v Unii. Získali jsme bezpečnost člena Západu. Podkopávat tuto platformu našeho vlivu je hazard s naší vlastní bezpečností, postavením a vlivem. Pochopilo to Polsko, snad to pochopíme taky.

Za páté. Ještě pár slov Německu a k německému postupu, který je zde všeobecně kritizován. I já jsem zvědavý, jak Německo zvládne svou situaci a pochopitelně jak ji zvládne celá Evropská unie, jejíž západní část se zaměřuje na aktivní pomoc přetíženým státům, a to včetně euroskeptické Británie. Kladu si otázku, zda bychom bez německé migrační katarze vůbec diskutovali naše téma ještě ve chvíli, kdy nadále zůstává drtivá většina uprchlíků v okolí svých států. Zda by věc konečně a vážně projednávalo Valné shromáždění OSN, zda by vůbec začala debata o aktivním postupu proti Islámskému státu a diskuse řešení katastrofy v Sýrii, Libyi a Iráku. Nevím, zda byla tato katarze záměrem německé politiky, ale stalo se. Německo léta odmítalo mezinárodní angažmá díky své válečné minulosti. Toto období je zjevně minulostí a Německo bude mezinárodní vývoj aktivně ovlivňovat. Musíme s tím počítat.

Za šesté. Samostatnou kapitolou je nasměrování humanitární a rozvojové pomoci ve značném objemu, kde máme my i Unie značné nevyužité možnosti ke stabilizaci zemí ohrožených ztrátou soudržnosti a riziky vnitřních konfliktů.

Dovolte mi tedy několik stručných závěrů. Za prvé, je třeba vážně a rychle budovat naše vlastní obranné kapacity a schopnosti armády operovat proti nepříteli nové generace a ve spojeneckých strukturách. Za druhé, je třeba si jasně uvědomit, že buď porazíme Islámský stát a reorganizujeme zhroucené státy, nebo budeme vstřebávat masivní exodus jejich obyvatelstva. Za třetí, musíme bojovat s Islámským státem posilováním a usměrňováním Evropské unie, nikoliv pomáhat Islámskému státu vnášením rozbrojů a oslabováním soudržnosti Evropské unie. Za čtvrté, nepodléhejme Islámskému státu v jednom z jeho hlavních cílů, kterým je vyvolání hysterického a indiferentního strachu z obyvatel islámských zemí bez ohledu na jejich původ, národnost, skutečné úmysly a motivy jejich útěku. Za páté, jsme černými pasažéry i v humanitární a rozvojové pomoci. Svými třemi miliony eur značně pokulháváme například vůči Holandsku, které vydává 7 procent svého rozpočtu, nebo Německu, které jen v roce 2014 věnovalo na humanitární a rozvojové účely v Iráku 260 milionů eur.

Máme tedy před sebou hodně práce zejména doma. Začněme právě s ní. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Ivan Gabal. Než budeme pokračovat, ještě budu konstatovat omluvenky předsedovi Poslanecké sněmovny: od 15 do 17 hodin pan poslanec Martin Komárek, návštěva lékaře. Paní kolegyně Pastuchová od 15 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. Dále se omlouvá na dnešní odpolední jednání a na zítřejší jednání z důvodů zdravotních pan poslanec Herbert Pavera a pan poslanec Jan Zahradník od 15 hodin z pracovních důvodů.

Pokračujeme faktickou poznámkou pana poslance Bohuslava Chalupy.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuju za slovo, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Velice stručně navážu na svého předřečníka a zhodnotím to, co jsem tady dnes slyšel. A to není jenom diskuse dneska v této Sněmovně, ale v podstatě posledního půl roku se omílají neustále dokola stejné a stejné věci. Takže nic nového dneska úplně nezaznělo. Je tady spousta věcí, se kterými bych souhlasil. Je tady řada věcí, se kterými nesouhlasím. Moje názory na imigraci jsou celkem jasné. Nicméně k tomu, co chci sdělit.

Po tom, co předvedly struktury Evropské unie při řešení imigrační krize, tak jak to do této doby probíhá, když se podívám i zpětně do historie, tak jak se zvládala krize v Kosovu, jak se zvládala krize při řešení imigrační krize, tak mi to nedává příliš velké záruky na to, že pokud by se Evropská unie dostala do jiných problémů, protože imigrační krize je pouze jedním z parametrů krizových událostí, které mohou nastat - můžeme mluvit o pandemii, můžeme mluvit o vzniku skutečně válečného konfliktu na hranicích Evropské unie -, nemám jistotu, že Evropská unie ve stávajících strukturách je schopna si s problémy rychle, efektivně a jasně poradit. Takže můj apel na vládu je ten, aby se v rámci jednání na úrovni Evropské unie se pokusili měnit strukturu Evropské unie, aby byla daleko akceschopnější a schopna skutečně věci řešit rychle a efektivně.

Jinak tady zazněla spousta věcí, které mluví o tom, že uvažujeme o tom a víme, co asi nastane za půl roku, za rok. Nevíme nic! Hrát si na prognostiky je zcela zbytečné. Jediné, co můžeme udělat, je, že tato země bude připravena na to, aby až se něco stane, a stát se to může, abychom na to byli co nejlépe připraveni a byli jsme schopni řešit následky toho, co se stane, co nejefektivněji. Takže předvídat tady a připravovat se na konkrétní situace je zbytečné. Nevíme, co nastane v březnu, jestli přijde nová, větší imigrační vlna atd.

Takže se vrátím k tomu, co jsem tady říkal i na minulém jednání Poslanecké sněmovny - apeluji na celý poslanecký sbor, aby tu otázku obranyschopnosti a efektivity činnosti bezpečnostních sborů brali velmi vážně, protože -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já jsem tolerance sama, ale uplynula doba k faktické poznámce.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Takže děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuju. Pokračujeme vystoupením pana poslance Tomio Okamury. Připraví se pan kolega Lank. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dnes se potkáváme ze dvou důvodů. Prvním důvodem je obrana demokracie a druhým důvodem je obrana suverenity naší země. Jedno bez druhého nemůže existovat. Nezávislost naší země i demokracie čelí dnes stejné hrozbě. Tou hrozbou je likvidace národních států a vytváření evropského multikulturního superstátu. Naše politické elity jsou bezradné. Bezradná je také vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL. Víte proč? Na demokracii ani na suverenitě naší země jim totiž nezáleží.

Říkají, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD je populistické. Děláme prý nerealistickou politiku. Podřizovat se Bruselu, odmítat referendum občanů, to je realismus této vlády! Za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD jsme za poslední čtyři měsíce již třikrát navrhovali v této Poslanecké sněmovně referendum o vystoupení naší země z Evropské unie. Aby sami občané mohli rozhodnout o své budoucnosti ve své zemi. Vládní poslanci ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL se hlasitě smáli. Takzvaná opozice ODS a TOP 09 hučela a bouchala do lavic. Úsvit pískal a komunisté nevěřícně hleděli, kdo má odvahu k tak radikálnímu návrhu. Dnes už se nikdo nesměje. S naší vládou jednají v Evropské unii jako s protektorátní vládou a z Bruselu nám jasně přikázali, co nás čeká.

Čeká nás konec samostatnosti a islamizace pod pláštíkem multikulturního ráje. Zároveň znějí výhrůžky ekonomickými sankcemi, a dokonce bojem s námi - prý xenofobními - Čechy a Moraváky.

Schválení kvót je politické násilí na naší zemí a vláda je smířlivá a nechce se dál bránit. My v našem hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD ale smířeni nejsme. My v SPD nejsme zbabělci. Tohle je naše země a žádný jiný stát nemá skutečné a přirozené právo o jejím osudu rozhodovat ani o jejím osudu hlasovat. Jestliže se vláda rozhodla ustoupit tomuto násilí z Bruselu, pak porušuje zásadu zakladatele našeho moderního státu Tomáše Garrigua Masaryka. Násilí je třeba se bránit, a ne mu ustupovat. Takovou vládu naše země nepotřebuje.

Hnutí Svoboda a přímá demokracie proto znovu vyzývá tuto vládu k demisi. Povinné kvóty pro přijímání ilegální imigrantů jsou hrubým porušením suverénních práv České republiky. Povinností vlády bylo využít všech prostředků k obraně zájmů České republiky a jejích občanů. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, znovu a opakovaně vyzývám vládu k podání demise a k vypsání předčasných voleb, aby občané mohli rozhodnout o osudu své země. A v tomto smyslu také v podrobné debatě navrhnu usnesení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomio Okamurovi. Pan poslanec Simeon Karamazov je nepřítomen, je řádně omluven, pan poslanec David Kádner je omluven, nepřítomen, paní poslankyně Langšádlová je nepřítomna a omluvena, pan poslanec Lank má tedy slovo. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji, pane předsedající. Jsem rád, že to teď hodně odsýpalo, tak se pokusím to příliš nenatahovat.

Začnu trochu z jiného soudku. Dovolte mi, abych tady nejdříve poděkoval, abych poděkoval lidem, kteří v této chvíli chrání naše bezpečí. Děkuji příslušníkům policie a dalších složek, kteří hlídají naše hranice a prostor České republiky před migrační vlnou. Děkuji pracovníkům cizineckých center, kteří konají těžkou a špatně placenou práci. Ti všichni musejí dennodenně čelit rizikům a hrozbám, které přináší zachytávání a starost o nelegální migranty. Navíc se na jejich hlavy snáší vlna kritiky, je jim vyčítáno údajně špatné zacházení s běženci. Chci tu jasně říci, že policisté a azyloví pracovníci dělají dobrou a záslužnou práci. Nenechme je urážet, naopak si jich važme. Oni v tuto chvíli stojí v první linii. Oni brání bezpečnost naší země. A o bezpečnost tu jde především. O naši bezpečnost.

Nepopírám, že mnoho těch, kteří se snaží dostat do Evropy, jsou v těžké životní situaci. My jsme však byli zvoleni občany České republiky a zodpovídáme se jim. My jsme odpovědní za to, že lidé budou moci klidně spát, že se nebudou muset bát o své děti. Jestliže oni muži a ženy v uniformách i bez nich dělají svou těžkou práci, musíme ji my dělat také.

Bohužel vláda podle mého, a nejenom podle mého, názoru nedělá dost. Především neudělala jednu věc: Nepodala žalobu proti povinným kvótám, přestože za sebou měla celý národ, celý parlament. V tom vidím selhání. Vláda prostě odmítla důsledně bránit základní národní zájem. Zájem bezpečnosti a suverenity země. To je důvod, proč navrhujeme referendum, v němž by si občané mohli vyslovit, zda jsou pro, aby se vláda proti nespravedlivým kvótám bránila soudně. Nemáme jinou možnost, jak vládu donutit slyšet hlas občanů.

Jako člen výboru pro bezpečnost si samozřejmě dobře uvědomuji, jaká rizika a hrozbu představuje současná migrační vlna. Ale ono ani není třeba být členem bezpečnostního výboru. Zkušení zahraničních experti nás varují zcela otevřeně. Vzkazují nám: Toto je váš konec. Pokud se nebudete bránit, pokud dovolíte, aby k vám přicházeli lidé, kteří nejen vyznávají jiné hodnoty, ale nemají vůbec žádný respekt k vašim hodnotám, je to váš konec. Pokud dovolíte, aby k vám domů přišli lidé, kteří vyznávají právo šaría a právo může bít svou ženu, právo kamenovat homosexuály, právo být nadřazen nemuslimům, je to váš konec. K tomu já dodávám: pokud Česká republika dovolí, aby se o základních zájmech českých občanů rozhodovalo v Bruselu, je to náš konec.

Dámy a pánové, nedovolme náš konec a braňme se. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Lankovi. Pan kolega Fiedler oznámil, že netrvá na své přihlášce, pan kolega Soukup také akceptoval závěr porady v poledne, nyní tedy pan poslanec Antonín Seďa, připraví se pan kolega Grebeníček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Já se pokusím ten svůj projev také velmi zkrátit. Vážení členové vlády, vážený pane premiére, kolegyně, kolegové. Snad každý z nás je denně konfrontován s dotazy občanů, které se týkají současné migrační krize, která podle mého názoru radikalizuje českou společnost. Mně se zdá, že máme najednou velmi velký počet odborníků na migrační azylovou politiku, že bychom jimi mohli naplnit ne jeden, ale několik výborů pro bezpečnost.

A nyní vážně. Chtěl jsem pouze pár základních informací k tomu, že sociální demokracie je zodpovědnou politickou stranou, protože již začátkem tohoto roku přijala stanovisko k řešení - zdůrazňuji k řešení - migrační krize. Proto vyzvala Evropu, Evropskou unii, aby přestala dál váhat a aby jednala. Sociální demokracie přijala osm následujících opatření:

Dodržovat a respektovat pravidla schengenského prostoru, zejména zajištění efektivní ochrany a kontroly vnějších hranic. Rychlý vznik zařízení pro identifikaci a registraci rozhodnutí o azylu pro uprchlíky či o návratu nelegálních migrantů do země původu. Zároveň musí být definován evropský seznam bezpečných zemí.

Dále, zesílit boj proti organizovanému zločinu a pašeráctví lidí, včetně misí společné bezpečnostní a obranné politiky Evropské unie proti lodím pašeráků.

Stabilizace zhroucených států v bezprostřední blízkosti Evropy, zvýšení diplomatického úsilí, včetně půdy Organizace spojených národů, se zapojením Spojených států amerických i Ruské federace.

Zvýšit pomoc zemím, které se starají o zajištění bezpečí a ubytování uprchlíků na Blízkém východě, a posílit a koordinovat pomoc zaměřenou na země, odkud přicházejí do Evropy migranti. S těmito zeměmi je nutno posílit spolupráci v oblasti prevence migrace, včetně speciální technické a ekonomické podpory.

Podpora zachování dobrovolné povahy solidárních opatření týkající se přerozdělování azylantů v rámci Evropské unie. Nepřijatelnost zavádění kvót či jiných trvalých opatření týkající se povinného přerozdělení uprchlíků.

Uprchlíkům, kteří v naší zemi azyl získají a budou zde chtít žít, je nutno poskytnout dostatečnou efektivní pomoc směřující k co nejlepší integraci do společnosti.

Poslední opatření - Evropa musí výrazně zvýšit společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, k jejímž hlavním strategickým cílům bude patřit zajištění míru a stability v bezprostředním sousedství Evropské unie.

Poslední poznámku chci věnovat tolik kritizovaným povinným kvótám. Já osobně i sociální demokracie vždy stála a stojí proti takto vynuceným postupům, protože nikam nepovedou a ničemu nepomohou. Já tam vidím problém i ve vlastní realizaci tohoto rozhodnutí, protože mám pochybnosti nejen o správnosti a realizovatelnosti, ale jsem přesvědčen o nesouladu s mezinárodním právem, protože nucený přesun je právě sporný nejen ve vztahu k běžencům, protože běženci mohou o azyl požádat až po příjezdu do konkrétní země, do té doby zůstávají nelegálními migranty. A tak je otázkou, co se stane v okamžiku, kdy budou přesunuti např. k nám, ale o azyl vlastně nepožádají. Teoreticky by měli být navráceni, ale pouze za předpokladu, že je Česká republika bude držet v právně sporné detenci. A také není v rámci Evropské unie vyřešena koordinace činnosti tří evropských agentur, které se vlastně podílejí na celém azylovém procesu. Jsou to FRONTEX, jenž má na starosti ochranu vnějších hranic, Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a EUROPOL. Takže podle mého názoru můžeme očekávat více problémů, které nám tady ty povinně nastavené kvóty přinesou.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Antonínu Seďovi za jeho vystoupení a slova se ujme pan poslanec Miroslav Grebeníček, připraví se pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, proudy uprchlíků do Evropy nejsou jen svědectvím o lidských tragédiích, jsou navíc dokladem krachu představ severu o tom, jak pomůže jihu. Když se před časem vymanila řada států z nadvlády koloniálních mocností, panoval v západním i východním bloku optimismus. Západ se domníval, že Přední východ, Afrika a další regiony přejdou k tržnímu systému, což v nich takřka automaticky povede k rozvoji občanské společnosti a parlamentní demokracie. Východní blok zase doufal, že národněosvobozenecká hnutí se stanou přirozenými spojenci v boji proti kapitalismu. Velký sen o modernizaci zmíněných regionů však brzy skončil, a to zásluhou Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Jejich vysoce úročené půjčky, určené prý pro rozvoj, byly podmíněny privatizací největšího bohatství jednotlivých zemí, tedy těžby a zpracování nerostných surovin. To sice tvoří naprostou většinu exportu jednotlivých států zmíněných končin, ovšem do státní pokladny z jeho vývozu mnoho neplyne, takže příslušným zemím zoufale chybějí peníze na splácení úroků z údajně rozvojové půjčky. Obyvatelstvo těchto zemí pochopitelně živoří a rozhojňuje davy uprchlíků. Evropská komise ovšem nehodlá či nemůže přidělovat kvóty uprchlíků těžařským společnostem, případně nadnárodním firmám, a tak se rozhodla přidělit kvóty jednotlivým zemím EU.

Ne, migranti nejsou žádná nepřátelská armáda, nejsou to zločinci. Jsou to ekonomičtí běženci, kteří se snaží dostat do lepších sociálních a ekonomických podmínek. Jsou to však i lidé, kteří prchají před válečnými konflikty. Nebýt válek, provokací a okupací Spojených států amerických a Severoatlantické aliance, dodávek zbraní do rizikových zemí, bylo by dnes ve světě o pár desítek milionů uprchlíků méně. Statisíce obětí válek a následného rozvratu nemusely tedy přivést početné řady mrtvých a EU by dnes pokrytecky a cynicky neřešila otázku, zda nadále nechat topit uprchlíky ve Středozemním moři a jak odrazit statisíce běženců, kteří každoročně žádají o azyl. Namísto efektivní ekonomické pomoci světu chudých investovaly země Evropy sdružené v Severoatlantické alianci spolu s Američany v posledních letech stovky miliard dolarů do válek, okupací a vývozu zbraní. Vysílaly své vojáky válčit do Afghánistánu, bombardovat Bagdád, Bělehrad a Tripolis, pomáhaly rozvracet Sýrii a Ukrajinu. A až nyní zastánci americké imperiální bombardovací demokracie zneklidněli. Je totiž zřejmé, že přinejmenším o statisíce přeživších obětí válek, okupací a konfliktů přímo vedených nebo provokovaných a financovaných Spojenými státy se bude muset postarat EU.

Řešením nemohou být laciná mediální gesta, ale ani podněcování nesnášenlivosti, ale jen změna dosavadní agresivní, sociálně kruté a bezohledné politiky velmocí Severoatlantické aliance a jejich úslužného přívěšku, tedy Evropské unie. Změnit by se v tomto ohledu měla, a to zásadním způsobem, i lokajská zahraniční politika české vlády. Jistě, mezi občany a válekchtivými vládními špičkami, jak to dnes už tady zaznělo, nelze dělat rovnítko. To, že mnozí z českých papalášů - Havlem počínaje a Sobotkou konče (oživení zejména v řadách ČSSD) - byli nebo i dnes jsou loajálnější ke Spojeným státům a Severoatlantické alianci než naší republice a jejím občanům, ještě neznamená, že by čeští občané měli přednostně platit za to, co navařila pekelná kuchyně Spojených států a jejich velmocenských spojenců (bouchání do lavic v pravé části sálu) nebo českých lokajů. A i do budoucna je třeba jasně říci, že za to, že česká vláda leze komusi kamsi, by neměli platit obelhávaní a podvádění čeští občané, kterých se na jejich názor, natož na souhlas s asijskými a africkými válkami, okupacemi a převraty nikdo neptal. Nejen odpůrci americké expanze, ale i racionálně uvažující experti z okolí washingtonské vlády už vědí, že silová politika, militarizace mezinárodních vztahů a mezinárodním právem nekontrolované a neomezované používání síly nezvyšuje bezpečnost světa. Od vlády a jejího premiéra proto očekávám nejen slovní hry kolem tzv. uprchlických kvót, ale seriózně koncipovanou politiku, která nás posune ke skutečnému řešení mimořádně závažného problému.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. Nyní pan poslanec Petr Bendl, ale ten je nepřítomen, takže pan poslanec Martin Novotný. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Martin Novotný: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, už několik hodin tady diskutujeme o imigrační krizi. Já se chci vyjádřit spíše k jakési nadstavbě tohoto tématu, k tomu, v čem by tento jeden příklad konkrétního rozhodování na evropské úrovni o závažném tématu měl nás všechny vést k reflexi a jakémusi zobecnění zkušenosti, kterou jsme v minulých týdnech zažili. Naše závěry můžou být různé. Jsme demokratický parlament a já nepochybuji o tom, že si z té reflexe uděláme každý jiné závěry, ale myslím si, že to téma, které tady zaznívá ve všech vystoupeních, je nasnadě.

My tady velmi často, a takřka se to týká naprosté většiny bodů, které projednáváme v našem parlamentu, řešíme téma nějaké harmonizace evropské legislativy na úrovni ČR, řešíme problém transpozice evropského práva do práva ČR. Když takto diskutujeme o tématech typu cestovního ruchu a jakéhosi sjednocení a harmonizace v oblasti cestovního ruchu na evropské úrovni, když takhle diskutujeme třeba o podpoře podnikání a jakési harmonizace a sjednocení metod podpory podnikání na evropské úrovni, jsou to témata určitě důležitá, ale jsou abstraktní, naprostou většinu občanů ČR až zase tak nezajímají. U tématu imigrační krize je to možná v podstatě první příklad, kdy si česká veřejnost na tématu, které většina občanů považuje za téma podstatné, téma, které se jich nějak osobně dotýká, přestože jejich reakce můžou být iracionální a třeba i v některých případech nesprávné, je to takový první příklad, kdy si zažíváme na vlastní kůži praktickou aplikaci onoho systému polisabonského modelu rozhodování na úrovni Evropské unie.

Zaslechli jsme tady dnes v některých vystoupeních formulaci, že jsme přece nezažili nic jiného než demokratický mechanismus, v jehož rámci demokratickým rozhodnutím jsme byli přehlasováni, a že to je přece analogie něčeho, co zažíváme běžně na půdě parlamentu, a že by nás to nemělo vůbec nějak překvapovat. Myslím si, že tato úvaha je naprosto zásadním způsobem chybná, protože demokracie nemá jenom jednu stránku, tj. tu výslednou stránku rozhodovacího mechanismu, kdy reprezentanti v nějakém tělese, třeba parlamentu nebo na úrovni Rady či jakýchkoliv jiných evropských orgánů, rozhodují formou toho či onoho modelu většinového hlasování, ale od demokracie přece nelze žádným způsobem oddělit systém, v jehož rámci demokratická reprezentace vzniká a je generována.

Na této úrovni zcela zjevně chybí ten systém, který zažíváme běžně, každodenně v tomto parlamentu. Co je jeho podstatou? To, že o těchto reprezentantech rozhodují hlasováním všichni občané této země a ve chvíli, kdy dojde k nějakému výsledku, tak každý z nás, včetně občanů naší země, cítí vnitřní loajalitu k výsledku, přestože jsme přehlasováni, jsme ochotni se s tím smířit, je to princip, který akceptujeme a je to hra, kterou jsme vnitřně ochotni a loajální každý z nás hrát, a takříkajíc všichni víme, že v této Sněmovně každý chvilku tahá pilku, jednou má majoritu ten, podruhé má majoritu někdo jiný, ale ve chvíli, kdy jsme v minoritě, tak to akceptujeme a čekáme na další příležitost, kdy se můžeme stát představiteli většinového názoru.

Obávám se, že mechanismus rozhodování, který jsme teď zažili, tuto vlastnost nenaplňuje. Spousta vystoupení i vystoupení pana premiéra, který tady zmínil skutečnost, že koneckonců orgán Evropské rady pro něho nepředstavoval orgán, v jehož rámci bychom byli schopni na konsenzuálním principu prosadit svoji většinovou vůli, takto odhaluje daleko hlubší problémy polisabonského uspořádání.

Chci připomenout, že v posledních dnech a týdnech, možná měsících, slyšíme z úst nejvyšších představitelů Evropské unie stále častěji vystoupení, která zdůrazňují myšlenku, že jakýmsi receptem na spoustu problémů Evropy je více Evropy, posilování většinového rozhodování. Naposledy to velmi silně zaznělo v důležitém vystoupení pana Junckera. Obávám se, že bychom si měli vzít z této situace příklad a být připraveni na to, že podobná témata nás mohou v budoucnosti čekat nejenom v případě imigrační krize. Dnes se otevírá téma unifikace standardů, dávek pro imigranty, stále častěji zaznívají z úst představitelů Evropské unie témata typu nutnosti harmonizace fiskálních systémů, harmonizace sociálních systémů. A to přece také budou ta témata, u kterých budou, na rozdíl od žárovek, harmonizace v oblasti cestovního ruchu nebo podpory podnikání, občané České republiky stále silněji chápat, že jsou to témata, která se jich bytostně týkají. Měli bychom to stále silněji chápat i my, představitelé českého parlamentu, protože tato témata se budou týkat toho, jestli tento zákonodárný sbor ještě bude mít nějaký prostor realizovat svoji vůli na území České republiky, nebo ne.

Jako pro mne odstrašující příklad bych ocitoval výrok evropského komisaře pro imigraci z nedávných dní, který vyzval politické reprezentace evropských zemí, jednotlivé lokální, aby přestaly přihlížet k politickým důsledkům a politice politických cyklů svých zemí. A doslova řekl: Chtěl bych touto cestou vzkázat evropským politikům, aby přestali myslet na politické následky a dělali prostě to, co považují za správné. Pan komisař asi ví, co je správné v tomto směru. Jsem hluboce přesvědčen, že tohle zahrávání si s odjištěným granátem loajality veřejnosti evropských zemí, s evropskou integrací jako takovou je velice nebezpečné a že téma imigrační krize bylo jenom prvním balonkem, prvním příkladem, kdy se ukazuje nezodpovědnost této politiky.

Řada lidí v České republice léta připomínala, že správnou metodou integrace je hledání toho nejmenšího skutečně společného jmenovatele těch zemí. Jiní lidé chtěli hledat ten nejvýše možný bez ohledu na to, jestli je to reálné. Na imigraci jsme si poprvé vyzkoušeli, jaké jsou důsledky. Poprvé jsme si zažili to, jaké to je být přehlasováni, a pevně věřím, že nejvyšší představitelé našeho státu si z toho vezmou nějaké poučení, až půjde o témata neméně důležitá, právě o ta témata, která se týkají třeba fiskální unie či unifikace sociálních systémů.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Novotnému. S faktickou poznámkou nejdříve pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor a potom s přednostním právem pan předseda klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Dobrý den, dámy a pánové. Jako vy všichni poslouchám celý den různé návrhy na opatření, co všechno bychom mohli udělat. A došlo mi, že abychom mohli tyto cíle a opatření uskutečnit, potřebujeme velice silně posílit silová ministerstva, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, myslím tím rozpočet. Domnívám se, nebo jsem o tom přesvědčen, že bez zvýšení částky na rozpočet Ministerstva financí a Ministerstva obrany nejsme schopni vůbec nic z toho, co jsme tady říkali, vykonat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za faktickou poznámku i za dodržení času. Nyní pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Řekl bych, s řádnou přihláškou, protože i když mám přednostní právo, nikoho nepřeskakuji.

Chtěl bych se obrátit s dotazem na pana premiéra. Když si vzpomenu na jeho dnešní vystoupení, tak v zásadě nám říkal, že on doporučuje, abychom nešli cestou Slovenska, abychom nepodali žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, přestože to říkal jeho vicepremiér, i pan ministr vnitra říkal, že máme rozbory, že tento postup není korektní podle legislativy. Ale říká, že tento důvod je proto, že bychom byli vyloučeni z další debaty. A já tomuto výroku nerozumím. Jak to, co svobodný suverénní stát může udělat, to znamená podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, jak může někoho napadnout, že podání takové žaloby nás vyloučí z další debaty? Kdo vám to řekl? Nebo to je váš odhad? Nebo nám tím někdo hrozí v Evropě? Já bych to rád slyšel.

Pokud máme nějaké legální legislativní prostředky opravné nebo soudní, tak je přece můžeme použít. A kdo nám tedy říká, že když dáme žalobu, že nás vyloučí z další debaty? Nebo si zase jenom vytváříte alibi? Kdybyste říkal "já si myslím, že je to špatně", ale zase říkáte "oni by nás vyloučili z debaty". Kdo to jsou oni? Na základě čeho by nás vyloučili z debaty? A co budeme dělat, až nás přehlasují příště a schválí trvalý přerozdělovací mechanismus? Co budeme dělat? A jedním z argumentů zastánců tohoto postupu může být: no když jsme udělali jednorázové, tak vy jste se přece nebránili, vy jste to akceptovali, tak když je to jednou, tak to může být podruhé nebo potřetí.

Chtěl bych vysvětlit souvislost mezi podáním žaloby a vyloučením z další debaty. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji za slovo. Ptal jsem se pana premiéra, je to asi hodina a půl nebo dvě hodiny, jestli by bylo možné odpovědět ano, nebo ne, zdali Česká republika podá žalobu, zdali se nepodřídí kvótám, a v rámci jeho projevu, zdali bude odmítat trvalý mechanismus na přerozdělování imigrantů, a pokud bude Česká republika přehlasována, zdali podáme jako republika žalobu v této věci. Prosím o tuto odpověď, protože si myslím, že se na to odpovědět dá. Dá se na to odpovědět velmi stručně a myslím si, že to bude zajímat nejenom nás, ale že to bude zajímat všechny občany České republiky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Zbývá tedy přihláška pana poslance Bendla. Protože tady stále není, jeho přihláška propadá. Protože nemám žádnou přihlášku do obecné rozpravy, ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Pan premiér, pan ministr, paní zpravodajka? Paní zpravodajka ano. Pan premiér bude chtít závěrečné slovo až po podrobné rozpravě. Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Já bych v závěrečném slově zpravodaje chtěla zdůraznit jeden moment, který považuji za klíčový.

Myslím, že i dnešní debata ukázala, že Poslanecká sněmovna si trochu více uvědomuje své kroky, které kdy učiní právě proto, aby tím vytvářela nějaký mantinel pro jednání české vládě. Já mám dojem, že to bylo dříve jaksi formální, že když Poslanecká sněmovna přijala nějaké usnesení, tak jsme dříve nebo později na ně úplně zapomněli a přestali jsme se sami řídit tím, co jsme sobě, potažmo vládě uložili, a tato plnění jsme nevymáhali. Dnes cítím trošku emancipační étos, mohu-li to tak říci, ve Sněmovně, která si uvědomuje, jak je potřebné dát vládě mandát k tomu, aby vláda, která odvozuje svou legitimitu od souhlasu Sněmovny, tedy od toho, že získá důvěru Sněmovny, tak aby vláda se potom také Sněmovně zpovídala, tedy aby se zpovídala zástupcům občanů, kteří byli jako poslanci, potažmo senátoři zvoleni. To je velmi závažný moment. Mám dojem, že na to občas zapomínáme nejen my, veřejnost nemá ani zdání o tom, jak je důležité, aby tyto prvky byly v rámci výkonu našeho mandátu námi samotnými velmi akcentovány. To je první věc, kterou jsem chtěla poznamenat.

Druhá věc. Nebudu tady rozebírat jednotlivé návrhy. Myslím, že každý z nás dobře poslouchal své kolegy, s něčím souhlasil, s něčím nesouhlasil. Ta debata podle mě potřebná a užitečná byla. Očekávám, že vláda bude lépe než dosud plnit onu povinnost uloženou usnesením z 12. února, to je, že bude pravidelně informovat Poslaneckou sněmovnu předtím, než někam pojede, ale i v té rovině, když řekne "ano, já tam jedu s tímto mandátem, ale mám připravený krok B nebo krok C pro případ, že můj mandát v první variantě přijat nebude". Protože jinak ta debata ztrácí smysl, jinak je to jenom hra na nějaké vyslání s mandátem z Poslanecké sněmovny pro vládu, jinak je taková obecná věc, s kterou si vláda může udělat posléze, co chce.

Mám některé výhrady, které zde zazněly z úst pana předsedy vlády, protože jsem přesvědčena o tom, že jestliže tedy říká, že už se nebavili na tom vrcholném summitu o kvótách, protože to nepovažovali za důležité, říká "mluvili jsme o skutečných prioritách", tak já bych chtěla říci, že o těch skutečných prioritách, jak je cítíme, už se mluví nejméně půl roku na všech možných úrovních. Je to jak ochrana vnějších schengenských hranic, o tom informovali zástupci Frontexu už dávno předtím, kolik zhruba set tisíc až milion uprchlíků se blíží. Evropská unie neudělala žádné opatření, dokonce si vzpomínám, jak asi před čtyřmi lety zde byl italský prezident Giorgio Napolitano, který mluvil o tom, jak je zoufalá situace tehdy na ostrově Lampedusa, a v podstatě evropské instituce neudělaly vůbec nic. Mluvit tedy dnes o tom, že konečně se bavíme o skutečných prioritách, tak to mi - odpusťte - to mi hlava nebere.

Tou první prioritou je zalátat děravé síto při ochraně vnějších hranic. To vědí všichni už mnoho měsíců. Druhou prioritou je dokázat vytvořit takové kontrolní mechanismy, které oddělí ty kalkulanty ekonomické od těch migrantů, kteří mají nárok na mezinárodní ochranu. O tom se také mluví donekonečna a stále se neděje nic. Třetí věc, která je nezbytně nutná a také se o ní mluví po měsících, zadržet migranty na územích mimo Evropskou unii, a jinak to nejde, než že tam pošleme nějaké významné peníze z Evropské unie, abychom zajistili lidem v těch táborech nějakou slušnou úroveň, a ne jim dali pobídku k tomu, aby se vydali na cestu do Evropy. V tom se také nic neděje.

Tedy já mám výhrady k tomu, že teď konečně se začíná mluvit o skutečných prioritách. Já mám dojem, že ta správná doba už se propásla, že prostě ti lidé, kdyby se začalo včas o těch prioritách nejen mluvit, ale také jednat, tak by v Evropě nyní nebyli. Teď tady jsou a my se musíme bavit o tom, jestli si Česká republika nechá vnutit to, že když Německo otevře svou náruč, tak potom zjistí, že to nezvládá a rozdělí uprchlíky všem, a my řekneme ano, my jsme se pokusili odmítnout kvóty, ale potom, aniž bychom dotáhli svůj postoj do konce, tedy onou žalobou, srazíme paty a začneme razit teorii o tom, že chceme zajistit klid uvnitř Evropské unie. To se mi na tom absolutně nelíbí. Tyto výhrady jsem zde potřebovala sdělit.

Z čeho mám největší obavu, je to, že tento tichý souhlas, který Česká republika dala, vycouvání z toho problému kvót, to nedotažení do konce povede jednoznačně k tomu, že bude přijat ten trvalý mechanismus přerozdělení. My na to máme připravené usnesení, které, doufám, Poslanecká sněmovna potvrdí, ale obávám se, že to s tím dopadne stejně jako s těmi kvótami.

Tolik moje závěrečné slovo. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Otevírám podrobnou rozpravu. Nejdříve s přednostním právem paní poslankyně Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Krásné odpoledne, dámy a pánové. Já bych chtěla poprosit, abychom po ukončení podrobné rozpravy mohli mít jako klub občanských demokratů dvacetiminutovou přestávku na to, abychom si vyjasnili, jaké pozměňovací návrhy tady zazněly, a mohli si je v klidu přečíst. Takže po ukončení podrobné rozpravy prosím o 20 minut na přestávku klubu ODS.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji, budu s tím počítat. Nyní v podrobné rozpravě jako první paní zpravodajka. Připraví se paní poslankyně Chalánková. Paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych vás v podrobné rozpravě ráda seznámila s usnesením poslaneckého klubu Občanské demokratické strany, které jsme vám včera zaslali proto, aby se jednotlivé poslanecké kluby mohly s tímto usnesením seznámit a případně k němu zaujmout včas svá stanoviska. V podrobné rozpravě je musím načíst. Nebudu číst ono zdůvodnění, jen načtu body, které navrhujeme:

1. Poslanecká sněmovna trvá na odmítavém postoji k povinným kvótám pro rozdělení uprchlíků v jednotlivých členských zemích Evropské unie. - Tím jenom stvrzujeme to, co jsme řekli již 12. února. - Protože byla Česká republika v této otázce přehlasována na zasedání ministrů vnitra, žádá Poslanecká sněmovna vládu, aby se připojila k podání žaloby k soudu Evropské unie.

2. Poslanecká sněmovna Parlamentu odmítá trvalý přerozdělovací mechanismus - nebo pan předseda vlády říkal stálý relokační mechanismus, to jsou prostě obludné termíny, které se mi nechtějí ani vyslovovat, prostě jde o to, že ty kvóty budou zavedeny jednou provždy -, který má zavést přerozdělování uprchlíků pomocí povinných kvót pro jednotlivé členské státy Evropské unie na neomezenou dobu.

3. Poslanecká sněmovna odmítá možnost sjednocení dávek pro běžence v zemích Evropské unie. - Mluvila jsem o tom, navrhuje to eurokomisař Oettinger a myslím si, že to je v dalším kroku jedna z velmi nebezpečných věcí, která by se nás mohla dotýkat.

4. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby se aktivně zasadila o právní změnu postavení České republiky v Evropské unii, která nám umožní zachovat autonomii v zásadních otázkách státní suverenity. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby k tomu využila nejbližší možné příležitosti, kdy budou otevřeny smlouvy o fungování Evropské unie.

5. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby předložila detailní postup prověřování uprchlíků, kteří mají být přijati na území ČR.

K tomu tedy řeknu pár slov. Jedná se o zajištění bezpečnosti v ČR. Německá vláda oznámila, že třetina lidí disponujících syrskými pasy nejsou Syřané. Představitelé italské, egyptské, libyjské vlády prohlásili, že středomořské zločinecké gangy pašují do Evropy mezi uprchlíky bojovníky Islámského státu. Proto navrhuji toto usnesení.

6. Poslanecká sněmovna podporuje vládu v přípravě účinné ochrany státních hranic ČR v případě, že migrační krize bude eskalovat.

7. Poslanecká sněmovna podporuje zásahy proti pašeráckým lodím a vyzývá předsedu vlády a ministra zahraničních věcí ČR, aby využili veškerých možností k získání souhlasu OSN s tímto plánem.

8. Poslanecká sněmovna žádá vládu o podrobnou informaci o dosud poskytnuté přímé humanitární pomoci v uprchlických táborech mimo území Evropské unie, které byly poskytnuty z rozpočtu ČR.

9. Poslanecká sněmovna konstatuje, že je připravena na žádost vlády schválit nutné změny v příslušných kapitolách státního rozpočtu i na rok 2015 tak, aby vynaložené peníze přispěly k zadržení migrantů mimo území ČR.

10. Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby na vrcholných jednáních EU vyvíjel tlak na urychlenou změnu rozpočtu EU s cílem posílit zdroje na zadržení migrantů v táborech mimo území EU.

Tímto usnesením, které navrhuje ODS, mapujeme celý okruh otázek, které jsou od politických přes ekonomické, a snažíme se je postihnout v rozměru nejenom ČR, ale též EU. Žádám vás, dámy a pánové, o podporu tohoto našeho usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní zpravodajce. Nyní s dalším návrhem v podrobné rozpravě paní poslankyně Chalánková, připraví se pan kolega Marek Černoch. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych vám přednesla návrh usnesení, který předkládám za TOP 09, ale také za širší počet poslanců, neboť jsem si vyjednávala podporu také s jinými politickými stranami a s jinými poslanci různých politických stran. Je mi ctí, že v této chvíli, která není jednoduchá pro naši zemi, můžeme přinést takový návrh na usnesení, který by mohl ukázat společnou vůli Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

A nyní již čtu návrh na usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Věnovali jsme, myslím, velké množství času tomuto bodu a rád bych, abychom věnovali čas i usnesení, abychom se potom mohli správně rozhodnout po té krátké pauze. Prosím tedy, poslouchejte v podrobné rozpravě návrhy tak, abyste mohli hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Děkuji.

Pokračujte, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Usnesení k aktuální situaci v oblasti migrace a k jejímu řešení v rámci Evropské unie.

Poslanecká sněmovna, znepokojena současnou vlnou migrantů do států Evropské unie, přejíc si pomoci uprchlíkům zejména z oblastí, kde probíhá válka, nebo kterým hrozí smrt nebo pronásledování z rasových, náboženských či národnostních důvodů nebo pro zastávání určitých politických názorů či pro příslušnost k určité sociální skupině, vnímajíc obavy části české veřejnosti, že značná část migrantů se za uprchlíky pouze vydává, a tudíž nesplňuje podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany, a že masivní migrace může v dlouhodobějším výhledu podstatně změnit celkový charakter české společnosti, připomínajíc, že mezi migranty je i vysoké procento běženců ze zemí západního Balkánu, vycházejíc z toho, že ve společenství zemí, mezi kterými existuje svoboda usazování a volný pohyb osob bez hraničních kontrol, je potřeba problematiku uprchlíků řešit společně a jednotně, přejíc si, aby byla zachována dosažená míra evropské integrace

I. konstatuje

a) že klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy EU nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně a

b) že rozhodnutí týkající se řízení masivních migračních toků jsou takovými klíčovými rozhodnutími;

II. vyjadřuje nesouhlas se zaváděním trvalých mechanismů přemisťování uprchlíků do EU a v jejím rámci na základě povinného redistribučního klíče, tzv. kvóty,

III. vyjadřuje podporu takovému přístupu vlády ČR a obecně takovým řešením, která povedou

a) ke snížení celkového migračního tlaku na EU,

b) k zachování spolupráce v rámci tzv. schengenského prostoru,

c) k zachování volného pohybu osob v jeho rámci.

Rozhodnutí států EU, týkající se migrace, se nyní musí zaměřit zejména na systémové příčiny selhávání EU při odhalování a eliminaci nelegální migrace. Orgány EU musejí mít ve výhledu promyšlenou, dlouhodobě platnou koncepci, která bude vycházet z příčin migrace a bude se snažit jí předcházet a ji minimalizovat.

IV. Vyjadřuje podporu takovému přístupu vlády ČR a obecně takovým opatřením, která bez zbytečného odkladu povedou k odstranění procedurálních nedostatků v místech prvního vstupu migrantů na území státu EU, resp. tzv. schengenského prostoru.

Tato opatření mají vést zejména

a) k efektivnější ochraně vnější hranice států Evropské unie a lepší kontrole nelegálních migračních toků směřujících do států EU,

b) k zavedení záchytných zařízení pro migranty v tranzitních zemích, tzv. koncept hotspots sloužící k včasné identifikaci a rozlišení osob, které by mohly získat mezinárodní ochranu v souladu s mezinárodním právem, a osob, které na takovou ochranu zjevně nemají nárok, a to ještě před jejich vstupem na území některého ze států EU,

c) k ustavení efektivního způsobu navracení osob, které se nekvalifikují k udělení mezinárodní ochrany. Tyto nelegální migranty je třeba navracet co nejrychleji, pokud možno z míst prvního vstupu do schengenského prostoru.

V. Poslanecká sněmovna Parlamentu vyzývá vládu

a) aby prosazovala takovou politiku, která by se důkladně zaměřila na objektivní příčiny migrace, a zejména prostřednictvím zahraniční a rozvojové politiky a humanitární pomoci, a to jak v rámci opatření na národní úrovni, tak při prosazování společných postupů v rámci EU. V tomto smyslu by měla ČR usilovat o účelně prováděnou politiku evropského sousedství, která povede ke stabilizaci migračně relevantních regionů v těsné blízkosti Evropské unie;

b) aby dále omezovala nezákonné průvodní jevy migrace, jako je zejména pašování migrantů. Potlačování tohoto jevu musí být účinně posíleno, a to jak v rovině operativních opatření na národní úrovni, tak účelnými opatřeními na úrovni EU, která postihnou přeshraniční charakter tohoto organizovaného zločinu.

VI. Poslanecká sněmovna Parlamentu zdůrazňuje právo každé země zvolit si způsob a parametry pro tzv. ekonomickou, státem kontrolovanou a řízenou migraci a konstatuje, že ekonomická migrace nemůže být prostředkem k dorovnání demografického deficitu v ČR a že za hlavní nástroj pro udržení velikosti české populace považuje komplexní a aktivní prorodinnou politiku.

VII. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby postupovala v souladu s tímto usnesením. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Faktickou poznámku pan poslanec Ondřej Benešík, připraví se pan poslanec Marek Černoch.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážený pane premiére, vážená vládo, právě poslanci, i poslanci KDU-ČSL se podíleli na tom, co zrovna načetla paní kolegyně poslankyně Jitka Chalánková, takže se k těmto usnesením hlásíme. Jenom krátce bych okomentoval.

Bod číslo VI. zdůrazňuje právo každé země zvolit si způsob a parametry pro tzv. ekonomickou státem kontrolovanou a řízenou migraci, a konstatuje, že ekonomická migrace nemůže být prostředkem k dorovnání demografického deficitu v ČR a že za hlavní nástroj pro udržení velikosti české populace považuje komplexní a aktivní prorodinnou politiku.

Říkám to z toho důvodu, že velmi často dochází k matení pojmů. Často slyšíme lidi z byznysu, kteří říkají: chybí nám pracovníci, my je dorovnáme migranty. Nicméně to, jakými migranty budou dorovnávat vakuum na trhu práce, musí záležet na státu. Každý stát má právo, výsostné právo si zvolit, jaké, kolik a zda vůbec nějaké migranty přijme. Toto nemůže fungovat tak, že nám budou pod pláštíkem společné migrační politiky tyto podmínky diktovány. A my zdůrazňujeme také fakt, že tyto díry na trhu práce, které mohou být částečně na krátkou dobu dorovnány, řekněme, pracovníky ze zahraničí, nesmějí převážit nad prorodinnou politikou.

Dámy a pánové, tato země potřebuje vlastní lidi, tato země potřebuje vlastní děti, a ne abychom si je dováželi odněkud z Afriky nebo z Asie. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji kolegovi Benešíkovi. Nyní pan poslanec Marek Černoch v podrobné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Já musím říct, že mě velmi mrzí, že jsem nedostal odpověď od pana premiéra na tu jasnou otázku, a věřím, pevně věřím tomu, že ta odpověď přijde v jeho závěrečné řeči. Pokud nepřijde jasná odpověď na otázku, zdali se Česká republika připojí k žalobě k Evropskému soudnímu dvoru, tak je to výsměch.

Já bych si dovolil navrhnout usnesení za Úsvit - národní koalice:

1. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby nerespektovala kvóty na přerozdělení imigrantů a nepřijímala dobrovolně nelegální ekonomické imigranty.

2. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby se podobně jako Slovensko bránila proti kvótám u Evropského soudního dvora.

3. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu rovněž k odmítnutí trvalých mechanismů přerozdělování imigrantů.

4. Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky v případě přehlasování České republiky v Evropském parlamentu při odmítnutí mechanismu trvalého přerozdělování migrantů, aby proti tomuto rozhodnutí podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru.

Dámy a pánové, i my bereme tuto situaci velmi vážně a věříme, že dnes bude přijato usnesení, které opravdu postaví Českou republiku na úroveň suverénního státu, který si nenechá z Evropské unie nic diktovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji panu předsedovi Černochovi. Dalším přihlášeným je pan poslanec Tomio Okamura. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy a pánové, dovolte mi tedy navrhnout usnesení za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie - SPD, o kterém bychom hlasovali, a následně ho tedy jenom krátce zdůvodnit.

Návrh usnesení za naše hnutí SPD zní: Povinné kvóty pro přijímání ilegálních imigrantů jsou hrubým porušením suverénních práv České republiky. Povinností vlády bylo využít všech prostředků k obraně zájmů České republiky a jejích občanů. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo a vláda rezignovala na tyto snahy, Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky k podání demise.

A dovolte mi ještě jenom v pár minutách zdůvodnit. Vláda ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL odsouhlasila přijetí tisíců nelegálních imigrantů z nepřátelských zemí a z nepřátelských kultur, přičemž zdůrazňuji, že prvních 1 500 nelegálních imigrantů se tato vláda rozhodla přijmout již v červenci, kdy ještě ani žádné kvóty nebyly, a to vše proti vůli drtivé většiny občanů České republiky. Tato vláda k těmto nevratným krokům, které způsobí do budoucna velké sociální pnutí a nárůst kriminality, nemá žádný mandát, jelikož ještě donedávna vládní představitelé říkali, že žádný problém neexistuje s imigranty a není potřeba se na něj připravovat. Výsledkem této vládní neschopnosti a servility vůči Bruselu a Washingtonu je přijímání tisíců nechtěných vetřelců proti vůli drtivé většiny občanů, a to vše na úkor sociálního zabezpečení pro naše potřebné občany. Tato vláda se rozhodla vynaložit na nelegální migranty miliardy korun na úkor našich občanů. Tato vláda by měla podat demisi, jelikož porušila svým jednáním, kdy přijala bez odporu diktát Bruselu, suverenitu naší republiky. A znovu opakuji, zcela proti vůli drtivé většiny občanů České republiky a to je velmi závažný moment. Jedná se o nevratné kroky, které ovlivní na generace další vývoj v České republice. Měli bychom v této závažné chvíli umožnit občanům, aby se závazně vyjádřili v referendu - tento návrh jste nám již tady ve Sněmovně třikrát zamítli - nebo v nových předčasných volbách. A já vás, vládo, žádám, umožněte občanům demokracii, nikoli vaši diktaturu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Okamurovi a v tomto závažném momentě s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Robin Böhnisch. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji, pane předsedající, za slovo. Abych mohl dál uvažovat o tom, které usnesení v podrobné rozpravě přednesené podpořím v hlasování, tak bych potřeboval alespoň vědět od pana poslance Okamury seznam těch nepřátelských zemí, o kterých v tom svém usnesení mluvil. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Tak já budu reprodukovat - pan poslanec Okamura tady křičí, že je to Saúdská Arábie, pro informaci ostatním.

Nyní řádně přihlášený předseda poslaneckého klubu KSČM pan poslanec Kováčik. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní a pánové, jsem rád, že jsme se dostali až na samotný konec té nelehké debaty, nejen obsahově, ale i po formální stránce složité debaty, debaty, na jejíž výsledky čekají občané České republiky. Jsem přesvědčen o tom, že se nakonec podaří přijmout nějaké usnesení, které bude mít jakýsi smysl, že to nebude pouhé plácání do vody. Dovolím si tedy návrh usnesení, který avizoval ve svém projevu místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip, zde v podrobné rozpravě vám připomenout, tedy načíst znova.

Než tak učiním, musím říci, že jsme bedlivě sledovali návrhy usnesení, které tady zatím padly, a že s některými částmi těchto usnesení nebo těchto návrhů souhlasíme natolik, že je, pokud se o nich bude hlasovat po částech, po jednotlivých částech, budeme i podporovat. Nicméně náš návrh usnesení, který tady předkládáme, je jakýmsi, řekl bych, uceleným návrhem, nikoli však totálně uzavřeným, ale přístupným na případné další reakce na vývoj situace. Tedy onen návrh je tento:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. a) vyslovuje velké znepokojení nad tím, že se nepodařilo ani po zasedání předsedů vlád visegrádské skupiny zabránit v evropských institucích rozhodnutí o kvótách, které deformují základní pilíře výstavby integrující se Evropy;

b) vyslovuje velké znepokojení nad tím, že dohoda, která byla učiněna v Praze a která byla v rámci předsednictví České republiky ve V4 uzavřena, nebyla dodržena jak ze strany Polska, ale zejména ze strany České republiky na následujícím jednání předsedů vlád po neúspěšném jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie.

2. Žádá vládu České republiky, aby

a) všemi dostupnými právními a diplomatickými postupy zabránila uplatňování kvót na přidělení migrantů do České republiky;

b) uložila ministru zahraničních věcí, aby na půdě mezinárodních institucí, zejména Organizace spojených národů, Evropské unie, Organizace pro evropskou bezpečnost a spolupráci, ale i v NATO, usiloval o řešení příčin vzniku migrační vlny, tedy přispěl k mírovému urovnání bojů v Sýrii, ale i v celé oblasti Středního východu, včetně sporů v severní Africe;

c) uložila ministru zahraničí a ministru vnitra, aby při jednání v orgánech Evropské unie trvali na plnění úkolů při ochraně vnější hranice podle schengenské smlouvy;

d) dále pracovala na zajištění státní hranice České republiky, pokud selže ochrana vnějších hranic Evropské unie, a konečně

e) aby předložila zprávu o tom, jak jsou připraveny sociální, zdravotní a školské systémy na vstup nezjištěného množství osob, které neznají český jazyk a nejsou na území České republiky pojištěny.

Tolik návrh usnesení, který vypracoval a předkládá poslanecký klub KSČM.

Jak říkám, je to návrh, který je souhrnný. Je velmi obecný na jedné straně, čímž postihuje tu šíři, na druhé straně dává velmi konkrétní požadavky na to, jakým způsobem se má vláda České republiky, která je odvozena od této Poslanecké sněmovny, při řešení tohoto problému podle našeho názoru chovat. Já prosím o to, abychom věnovali nejen pozornost, ale také podporu těmto návrhům usnesení.

Protože jsem požádal o to, aby jednotlivé návrhy, které byly dosud předloženy, byly hlasovány po částech, žádám, aby i tento návrh byl hlasován po částech tak, jak byl předložen. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kováčikovi. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Chalánková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Dovolte, abych ke svému usnesení načetla drobnou opravu právnického charakteru. Týká se ustanovení římská III, které v nové podobě bude znít: Poslanecká sněmovna Parlamentu vyjadřuje podporu takovému přístupu vlády České republiky a - komplexním řešením, která povedou - a dál už je text stejný. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Já se ptám, jestli ještě někdo se hlásí do podrobné rozpravy. Jestliže tomu tak není... Pardon, paní zpravodajka. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Dámy a pánové, já už nepřicházím s žádným návrhem. Ale vzhledem k tomu, že bude následovat, až budou předneseny všechny návrhy, dvacetiminutová pauza, tak bych chtěla požádat kluby, aby zároveň s těmi návrhy, které zazněly, projednaly i možnou proceduru. Slyšeli jsme zde návrh na oddělená hlasování. Já, jak jsem si v rychlosti zatím procházela jednotlivé návrhy na usnesení, myslím, že bychom měli postupovat tak, že v každém z těch návrhů lze postupovat odděleně, čili u všech bych navrhla tento postup. Prosím, aby si to kluby rozmyslely během té přestávky, protože takovou proceduru budu potom navrhovat, abychom urychlili naše jednání. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Nyní s přednostním právem nejprve pan poslanec Sklenák, po něm pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Já se připojuji k tomu apelu, aby poslanecké kluby probraly i možnou proceduru. Mám opačný názor než paní zpravodajka. Tak jak jsem já vnímal návrhy usnesení, tak tvoří jisté smysluplné celky. A nemyslím si, i na základě zkušeností, které mám z této sněmovny, že hlasování po částech by bylo rozumnější než tak, jak byla usnesení jako celek navržena jednotlivými předkladateli. Ale k tomu se jistě vrátíme po přestávce.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ano, k tomu se vrátíme v proceduře. Nyní pan předseda Kováčik, po něm paní poslankyně Chalánková. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Protože jsem ve své předchozí řeči požádal, aby všechny návrhy byly hlasovány odděleně, připojuji se k návrhu, který zde předložila paní zpravodajka. Přesně tak, jak ona to tady řekla, jsem to myslel i já. Čili trvám na tom a my podpoříme návrh, abychom hlasovali odděleně. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Paní poslankyně Chalánková. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo. Dovoluji si jako předkladatelka svého návrhu na usnesení požádat, aby i můj návrh na usnesení byl hlasován v jednom celku, tedy en bloc. Je to protinávrh.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Pakliže se nikdo opravdu už nehlásí, končím podrobnou rozpravu. Teď by měla následovat závěrečná slova. Nicméně paní poslankyně Černochová požádala o dvacetiminutovou pauzu po skončení podrobné rozpravy, což je právě nyní. Takže vyhlašuji dvacetiminutovou pauzu. Sejdeme se tady v 16.33 hodin.

 

(Jednání přerušeno v 16.13 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 16.33 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 16.33 hodin a uplynula dvacetiminutová pauza. Jako první s přednostním právem se hlásí pan předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák, po něm pan předseda Faltýnek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu sociální demokracie přihlásil k návrhu usnesení, který zde předložila paní poslankyně Chalánková. My jsme si jako poslanecký klub sociální demokracie vědomi důležitosti tohoto usnesení, v jaké podobě a také s jak silnou podporou bude schváleno usnesení k tomuto závažnému tématu. Proto jsme se s paní kolegyní Chalánkovou a dalšími snažili vytvořit usnesení, které by získalo tak širokou podporu. Moje ambice původně byla taková, že by bylo nejlépe, kdyby se na nějakém usnesení shodla celá Poslanecká sněmovna, nebo alespoň drtivá většina. Myslím si, že její usnesení bude mít při hlasování nejširší podporu. Z tohoto důvodu také navrhuji, aby bylo hlasováno jako první, a tak jak požádala paní předkladatelka, aby bylo hlasováno jako celek. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Sklenákovi. Nyní má slovo pan předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek, po něm pan předseda Kováčik, pan předseda Stanjura a pan předseda Mihola.

 

Poslanec Jaroslav Faltýnek: Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové, já bych se přidal s názorem klubu hnutí ANO k tomu, co tady řekl kolega Sklenák za sociální demokracii. My jsme se také podíleli s určitými změnami a úpravami na návrhu kolegyně Chalánkové a náš poslanecký klub podpoří tento de facto společný návrh. A také žádáme a prosíme, aby o něm bylo hlasováno en bloc a aby byl projednáván jako první. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Faltýnkovi. Nyní má slovo pan předseda poslaneckého klubu KSČM Pavel Kováčik, po něm pan předseda Stanjura. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Pane předsedající, paní a pánové, vy víte, že jsem docela klidný člověk a že mě jen tak něco nerozčilí, ale když tady slyším, že by to měla být společná vůle a že se usnesení paní kolegyně Chalánkové připravovalo společně, aby podpora byla co nejširší, pak se ptám, proč skutečně nebyly osloveny ke spolupráci všechny kluby, aby podpora byla skutečně co nejširší. Mohli jsme také spolupracovat, rádi bychom spolupracovali. Ostatně kontrolou návrhů usnesení jsem zjistil, že řada bodů je téměř stejných, nebo téměř souhlasných, nebo alespoň stejného smyslu jako body, které předkládá poslanecký klub KSČM.

Měli jsme být osloveni také. Nevím, jestli jsme byli jediní, kteří nebyli ke spolupráci osloveni, nebo jestli takových případů bylo víc. Věřte, proto jsem žádal o to, aby se hlasovalo jednotlivě po bodech, protože řada bodů i jiných návrhů usnesení, než je návrh komunistů, jsou pro komunisty přijatelné a taky bychom pro ně hlasovali, podpořili bychom je! Chcete-li vidět naši přípravu, abyste mi doopravdy věřili, na hlasování, leží na mém stole a většinou tam mám A, to znamená ano, to znamená podporu.

To, co se teď stalo, mi připomíná jakoby ronění krokodýlích slz, že někteří se domluví, že to má být co nejširší a že je všichni podpoří a že na tom dělali všichni, a nad mořem se rozhostí ticho, klid a mír a rozejdeme se s tím, že jsme něco vyřešili.

Tady se v diskusi hovořilo, a já se přikláním k tomu, že to někdy může být, o poslancích první, druhé, třetí a čtvrté kategorie. Nejen poslanci první, druhé, třetí a čtvrté kategorie, zdá se, že jsou i kluby první, druhé, třetí a čtvrté kategorie. Já znovu připomínám, že pakliže by se dalo věřit tomu, že jde o jednotnou vůli nebo společnou vůli, tak musí být také společná práce. Já tvrdím, že ani já jako předseda poslaneckého klubu ani Vojtěch Filip jako předseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy jsme nebyli ke spolupráci na přípravě tohoto materiálu přizváni, tudíž nemůže jít o společnou vůli. A pochopte, když se mi při hlasování o tomto materiálu jako celku nevyjde vstříc ani tím, že chci, aby se hlasovalo po částech, abychom mohli navzdory tomu, že jsme u toho nebyli, leckteré věci z toho podpořit, že při hlasování o celkovém materiálu se zdržíme hlasování.

Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan předseda Kalousek, po něm pan předseda Mihola, po něm pan předseda Stanjura, pardon, opačně, omlouvám se.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Jenom velmi stručně. TOP 09 a Starostové je opoziční klub, nicméně jsme deklarovali od samého počátku, že této situace nezneužijeme a nechceme zneužívat k tomu, abychom si vyráběli opoziční politické body v útocích na vládu. Jakkoliv bychom v některých detailech možná uměli leccos vyčíst, tak to, co pokládáme za nejdůležitější, je, aby se Česká republika dokázala vypořádat s touto situací důstojně, efektivně a abychom zbytečně nestrašili občany, protože někdy je strašíme skutečně zbytečně. Proto podpoříme toto usnesení. Obecně podporujeme vládu v jejím přístupu k imigrantům. Jenom bych si dovolil požádat pana premiéra, aby podobně loajálním hlasem také mluvili všichni jeho ministři. Někdy máme pocit, že v otázce imigrace máme vlád několik. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Nyní pan předseda Stanjura, po něm pan předseda Mihola, po něm pan předseda Černoch s přednostními právy. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já se nechci přít s panem kolegou Sklenákem a hledat kličky, o kterém budeme hlasovat dřív nebo později, a prohlašovat, které usnesení bude pravděpodobně přijato největším počtem hlasů. Usnesení jdou vedle sebe, nejdou proti sobě, takže i o usneseních, která jsme navrhli a o kterých se vám hlasovat nechce, tak o těch se hlasovat bude.

Máte sice na to právo, ale není to fér - dvoustránkové usnesení psané bruselským jazykem, nesrozumitelným, patetickým hlasovat jako celek. Já navrhuji, abychom hlasovali o všech částech zvlášť, o každé části zvlášť. Samozřejmě nás můžete přehlasovat. Pak to nemůžeme podpořit jako celek. Pak nenacházíte tu velkou podporu, kterou jste deklarovali. Kdybyste o ni skutečně stáli, tak jste jednali o návrhu usnesení i s těmi, kteří mají kritičtější názor na politiku vlády než TOP 09. Vy jste si dopředu vybrali k diskusi ty, o kterých jste předpokládali, že je to jejich legitimní politický postoj, který je vládě bližší. My ostatní jsme se o tom společně odpracovaném usnesení dozvěděli, když jsem ho dostal na stůl od paní poslankyně Chalánkové, která jediná mi ho předala, někdy v 15.35, což je před 66 minutami.

Požádali jsme proto o pauzu, abychom se mohli o tom textu poradit. Takže příště, až tady budeme srdceryvně říkat, jak jsme to společně odpracovali, tak vyjmenujte, kdo to společně odpracoval, a řekněte, proč ti ostatní neměli možnost do toho textu vstupovat. Vy jste to celé napsali a já, přeje si, aby tak bylo naposled, abych vzal dikci vašeho, a vnímaje obavy sociální demokracie o tom, jak dopadne některá část hlasování, a připomínaje, že toto jednání jako obvykle o zahraniční politice vyvolala opozice.

Vláda vůbec neplní usnesení z února, aby nás pravidelně informovala. Jenom když vás přesvědčíme, tak pod navrženým bodem opozice někdy přijaté hlasy, že se to dostane na pořad. Já věřím, že to bude příště jinak, že příště přijde vláda sama a nebudeme se muset vlamovat a navrhovat mimořádné body, a pak teprve budete plnit usnesení, které jsme přijali už v únoru.

Toto bezzubé usnesení, které navrhujete, které se vůbec nevypořádává se situací, která nastala, s tím, že vláda nebyla schopna naplnit usnesení a mandát Poslanecké sněmovny z února, nic neřeší, ale vychází z toho, že se to bude líbit v Evropě, tak rozumím tomu, kdo a jak to stvořil a čemu se chtěl vyhnout. Ale problém neřešíme. V zásadě akceptujeme to, že jsme byli přehlasováni. Úplně jste se v debatě vyhnuli rozkrytí pozice státního tajemníka, který v rozporu s tím, co říkal pan ministr vnitra, a já nemám důvod mu nevěřit, říkal: my jsme to věděli, my jsme věděli, my jsme to úmyslně přesunuli, my jsme věděli, že Poláci nebudou s námi, my jsme věděli, že nás přehlasujou, ale my jsme to takhle připustili. Současně jste se vy tady tvářili, jak za to budete bojovat do posledního dechu. A tímhle tím usnesením, které pravděpodobně, když vycházím z toho, kdo se na jeho přípravě podílel, nic nevyřešíme. Ten problém odložíme. Ano, je to opravdu takové evropské, hezké, bruselské, nic neříkající usnesení. (Potlesk poslanců ODS. Poslanec Jandák se aktivně hlásí před řečnickým pultem o faktickou poznámku.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Jenom bych chtěl sdělit panu poslanci Jandákovi, že přestože ho mám rád, tak je bohužel ukončena rozprava a nemohu mu udělit slovo. (Poslanec Jandák reaguje hlasitě před řečnickým pultem: Já jsem jenom chtěl popřát Mirkovi Kalouskovi, to byl majstrštyk.) Další s přednostním právem je pan předseda Mihola. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych konstatovat, že klub KDU-ČSL se připojuje k podpoře usnesení, jak konstatoval již kolega Sklenák, kolegyně Chalánková, kolega Faltýnek, kdy jsme se také významně podíleli prostřednictvím našich poslanců na utváření tady tohoto usnesení. Ale chtěl bych také - jednak také vítám toto usnesení, že není vlastně záležitostí pouze koaliční, ale že dovedeme najít společný tón alespoň s částí opozice. Chtěl bych říct za klub KDU-ČSL, že jsme se věnovali poctivě ale také usnesením, která nám doručily kluby ODS, KSČM a Úsvitu. Na žádné z nich jsme nezapomněli.

Osobně nemám nic proti tomu, aby se hlasovalo po částech, jednotlivě, o těch usneseních. Ale myslím si, že právě proto, že se mnohé zásadní body překrývají, tak asi nebude proti mysli nebo nemusí být proti mysli řady z vás podpořit tady to společné usnesení čtyř klubů, jak již bylo řečeno. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi. Nyní pan předseda Černoch, po něm pan předseda Filip. (Gestikulace mezi dalšími předsedy klubů.) Ano, pan předseda Filip. Ano, dohodli se kluci. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: Musím říct, že s námi taky nikdo nekonzultoval. Nepracovali jsme na tom. Je to škoda. Možná je dobře, že usnesení budou hlasována od každého klubu zvlášť, protože samozřejmě si myslím, že by bylo nejideálnější, kdyby vyšlo jedno usnesení z celé Poslanecké sněmovny, protože tato věc a problematika se dotýká opravdu všech a měli bychom v ní postupovat jednotně.

Nicméně ve chvíli, kdy se k tomu tady přihlásila sociální demokracie... Jenom v krátké historii si vzpomenu na výroky pana, na myšlenkové výrony pana ministra Dienstbiera o tom, že můžeme přijmout 15 tisíc imigrantů, na postoj pana ministra Pelikána, který tvrdí, že kvóty musíme přijmout, tak si myslím, že postoje nebudou jednotné. Samozřejmě prošli jsme velmi pečlivě všechny návrhy usnesení. Myslím si, že se velmi shodujeme a blížíme s usnesením, které zde předložila ODS, že jsou tam body, které jsou téměř totožné. A opravdu je škoda, že se to nepropracovalo společně všechno.

Nicméně si myslím, že by bylo dobré, kdybychom hlasovali o těch bodech jednotlivě, nebrali to en bloc, postupovali tímto směrem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Černochovi. Nyní pan místopředseda Filip. Prosím, pane místopředsedo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedající. Pane premiére, členové vlády, paní a pánové, dovolím si prostřednictvím pana předsedajícího vzkázat Miroslavu Kalouskovi, že to je ten pevný blok té opozice, která podporuje vládu. Děkuji Miroslavu Kalouskovi, že předvedl přesný opak svých slov ve svých činech. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nyní pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Já na rozdíl od našeho předsedy chci panu Kalouskovi poblahopřát. Je to skutečně mistrovský kousek.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, prosím, aby se tady panu Kalouskovi gratulovalo pouze mým prostřednictvím. Děkuji. (Smích v sále. Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Poslanec Pavel Kováčik: Já jsem zatím řekl, že chci poblahopřát. A vás, pane předsedající, žádám, abyste tak učinil vaším prostřednictvím. (Předsedající: Děkuji.)

To je skutečně mistrovský kousek, protože pro všechny, téměř pro všechny, zejména pro některé strany vládní koalice je pan Kalousek jako červený hadr na býka, abyste se najednou sjednotili a všichni následovali pana Kalouska. On vyhrál. Vy jste se k němu připojili. Pak vám k tomu gratuluji. Ale to jsem úplně prvotně nechtěl.

Jenom k panu kolegovi Miholovi, který řekl, vaším prostřednictvím, pane předsedající, že na kluby KSČM, ODS a Úsvitu, že vládní koalice, nebo ta velká koalice tohohle toho, pardon, páně Kalouskova koalice nezapomněla. Vy jste na nás fakt nezapomněli. Vy jste nám rozdali těsně před hlasováním, někteří z vás, ty svoje... Vy jste se na nás prostě vykašlali. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Kalousek. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za blahopřání, které přebírám od pana předsedajícího, abych ho předal své kolegyni Jitce Chalánkové, protože za všechno může Kalousek, leč tento návrh přednesla, odpracovala místopředsedkyně poslaneckého klubu Jitka Chalánková a učinila tak na základě dlouhodobého konzistentního postoje, který TOP 09 k otázce imigrace a k vládní politice v této věci má. Máme prostě tento názor. Jsme opoziční klub.

Jsme velmi nesmlouvavá opozice, jak můžete často zjistit, tam, kde se názorově rozcházíme. Ale tam, kde problém České republiky chápeme jako klíčový - a tohle není klíčový problém pouze České republiky, ale celé Evropy a nám na společné Evropě záleží - tak postupujeme důsledně podle svého programu a podle svých zásad a nezneužíváme situace, že musíme být opozicí za každou cenu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kalouskovi. Nevidím žádné další přednostní právo. Dostáváme se tedy k závěrečným slovům. Ptám se na závěrečná slova pana ministra případně paní zpravodajky. Není tady zájem.

Eviduji tři návrhy procedury. Nejprve první návrh pana předsedy Kováčika, který navrhoval hlasovat o bodech. Následně stejný návrh paní zpravodajky paní poslankyně Němcové hlasovat po bodech. A pak je tady protinávrh pana předsedy Sklenáka, abychom hlasovali o návrzích jako celcích. Pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já jsem to pochopil jinak, ale doufám, že mám pravdu. Že jenom to, co si napsali sociální demokraté s TOP, s KDU a s ANO, to chtějí dělat dohromady. A my to tedy nechceme dohromady a říkáme, že v tom případě to nemůžeme podpořit, přestože bychom mnohé části, většinu toho textu bychom byli schopni podpořit. Ale když to zamícháte dohromady, tak například s větou, kterou tam máte napsanou, že si přejete zachovat stávající míru integrace Evropské unie, my jako občanští demokraté nemůžeme souhlasit. Protože právě tato dosažená míra integrace umožnila, že jsme byli na Radě ministrů vnitra přehlasováni. A myslím, že to je věc, která se má měnit, která se má otvírat, a že ty smlouvy se mají změnit a má se přijmout jiný mechanismus, abychom v otázkách základní bezpečnosti státu nemohli být přehlasováni.

Ale já pevně doufám, že to není tak, jak říkal pan místopředseda Gazdík, že třeba o našem návrhu, kterého bude deset bodů, a my navrhujeme, aby se o každém hlasovalo zvlášť. Právě proto, aby se každý z vás mohl připojit ke každému tomu usnesení, protože se vám nemusí líbit všech deset jako celek. Takže věřím, že o našem usnesení, které přednesla paní poslankyně Němcová, se bude hlasovat zvlášť o každém bodu. Protože už to, kdybyste nám vnutili, aby se o našem usnesení hlasovalo dohromady, tak to už by bylo opravdu příliš.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Nyní nejprve pan předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. Po něm pan předseda Kalousek, paní zpravodajka Němcová, pan předseda Černoch.

 

Poslanec Roman Sklenák: Ano, je to tak, jak říkal můj předřečník. Já si totiž myslím, že bychom měli respektovat, pokud předkladatel nějakého usnesení vyjádří přání, aby se o něm hlasovalo dohromady. A tak učinila právě paní kolegyně Chalánková. A myslím si, jak jsem říkal i na základě zkušeností, které zde máme, když se navrhne osm usnesení, pak se o nich hlasuje po jednotlivých větách, a když se potom podíváte, co vlastně schválíme jako Poslanecká sněmovna, tak to dohromady mnohdy nedává ani příliš velký smysl. Takže tady je přání předkladatelky, aby se hlasovalo en bloc. My toto přání chceme respektovat a podporovat a samozřejmě ty ostatní návrhy nemáme nic proti tomu, aby se hlasovalo třeba po jednotlivých slovech.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Jestli dovolíte, ještě dám slovo panu předsedovi Kalouskovi, panu předsedovi Černochovi, nicméně proceduru jako finále v takovém případě jako předsedající navrhnu, aby navrhla zpravodajka. A buď s tou procedurou budeme souhlasit, nebo s ní nebudeme souhlasit a budou k ní protinávrhy. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pokládám postoj ODS za zcela legitimní a v úctě ho respektuji. Jenom bych pokládal v té chvíli za potřebné připomenout, že stávající míru evropské integrace vymezené Lisabonskou smlouvou, že ratifikaci této smlouvy v této Sněmovně prosadil můj premiér a předseda ODS Mirek Topolánek a já byl na něj v tu chvíli velmi hrdý a velmi jsem ho v tom podporoval.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji a nyní s přednostním právem pan předseda Černoch. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Marek Černoch: My také děkujeme a také znovu opakuji, navrhujeme oddělené hlasování. Určitě se to týká našeho usnesení, ale samozřejmě si myslím, že by bylo dobré, abychom odděleně hlasovali všechna usnesení, která tady dnes zazní. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Poprosím paní zpravodajku o návrh procedury, pokud se už nikdo další s přednostním právem nehlásí. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, jenom si dovolím upřesnit to, co zde řekl před chvílí předseda poslaneckého klubu ČSSD pan Sklenák ve smyslu, že když někdo navrhne, aby jeho usnesení bylo hlasováno jako celek, obvykle se tomu vyhoví. Ten postup ve Sněmovně býval většinou obrácený. Jestliže někdo naopak rozhodl, že si přeje hlasování po jednotlivých bodech, Sněmovna to pochopila, aby umožnila některé body přijmout a některé body odmítnout, a respektovala tento protinávrh. Takže prosím neobracejme teď tady jenom proto, že se nám to hodí, to, co bylo zvyklostí, a domnívám se, že dobrou zvyklostí v Poslanecké sněmovně.

Druhá poznámka je, že tak jak jste si domluvili to usnesení, tak já jako zpravodaj musím říci, že to je taková obrovská otevřená náruč. V podstatě říká: Vládo, dělej, co chceš, co děláš, děláš dobře. A není kontrolovatelné. Tou obecností vláda může kdykoliv předstoupit před Poslaneckou sněmovnu a vždycky může říct: Já jsem se do tohoto usnesení, do těchto mantinelů vešla, nemůžete mě volat k žádné odpovědnosti. To je pravý rozdíl proti tomu, co já jsem se snažila, abychom dali jednotlivé konkrétní body k tomu, aby vláda skutečně jasný mandát měla, aby skutečně z tohoto mandátu se zpovídala jak Sněmovně, tak také občanům.

Respektuji teď s ohledem, vracím se k proceduře, jestliže zde zazněly návrhy, které bourají i ty dosavadní zvyky, například ten, že se hlasovalo o usneseních podle toho, v jakém pořadí byly podány, a já musím říci, že v zájmu toho, abychom se dobrali nějakého rozumného řešení, to byla Občanská demokratická strana, která poslala včera všechna usnesení jednotlivým klubům, a nepřekvapujeme vás tady ad hoc náhlými usneseními, o kterých potom vy říkáte, že ani nevíte, o čem hlasujete. Tak my jsme se k tomu postavili korektně, popsali jsme celou škálu problémů a vy teď - ale vím dobře, že máte sílu na to, abyste zvrátili tu normální zvyklost, která by řekla: Nejprve se hlasuje o prvním podaném návrhu, tedy Občanské demokratické strany, druhý je, odpusťte, že řeknu jenom jména, Jitka Chalánková, třetí Komunistická strana Čech a Moravy, čtvrtý Úsvit, pátý Tomio Okamura. Rozuměla jsem tady z té debaty to, že vy vyžadujete, aby tato zvyklost byla porušena, aby se nejprve hlasovalo o návrhu paní poslankyně Chalánkové. Zároveň ale musím připomenout slova předsedy poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyňka Stanjury, který požádal, aby se i v tomto případě hlasovalo po jednotlivých bodech.

Čili domnívám se, že návrh procedury by měl znít takto:

Nejprve s respektem k tomu, že tlačíte to obecné usnesení, nic neříkající, nekontrolovatelné a nedávající českým občanům šanci k tomu, aby se zorientovali, co vlastně vláda má dělat a bude dělat, tak jestliže tlačíte toto usnesení, tak je zde návrh a můj návrh procedury zní v souladu s tím, co zde znělo jako protinávrh, po jednotlivých bodech, tedy bod I, II, III, IV, V, VI.

Druhým bodem, o kterém by se hlasovalo, by bylo usnesení Občanské demokratické strany po jednotlivých bodech, tedy body 1 až 10 jednotlivě.

Třetí návrh, Komunistická strana Čech a Moravy, dva body, každý z nich jednotlivě.

Čtvrtý návrh, Úsvit, čtyři návrhy, každý z nich jednotlivě.

A pátý návrh, Tomio Okamura, jeden návrh.

A závěrečné hlasování by bylo o usnesení jako celek. Toto je můj návrh procedury.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Ptám se, jestli má někdo protinávrh tohoto návrhu procedury. S protinávrhem přichází pan předseda poslaneckého klubu ČSSD Roman Sklenák. Pardon, paní poslankyně Chalánková. Prosím paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Já se vracím ke svému protinávrhu, když jsem žádala, aby se o mém návrhu usnesení hlasovalo jako o celku, en bloc.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Pane předsedo, prosím, dejte hlasovat tedy nejprve o protinávrhu, který se týká hlasování o návrhu paní poslankyně Jitky Chalánkové. Můj návrh zněl jako hlasování po jednotlivých bodech I až VI. Protinávrh zní hlasovat o tomto návrhu jako o celku.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Takže vlastně máme návrh paní zpravodajky, aby se o všech návrzích nejprve paní poslankyně Chalánkové, pak ODS, pak KDU, pak Úsvitu, pak Tomio Okamury hlasovalo po jednotlivých bodech. Protinávrh této proceduře je, aby se o prvním usnesení paní poslankyně Chalánkové hlasovalo en bloc, jako o celku. O ostatních návrzích ODS, KDU, Úsvitu a Tomio Okamury, KSČM po jednotlivých bodech. O tom teď dám hlasovat jako o protinávrhu. Nejprve vás všechny odhlašuji. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

Zahajuji hlasování o protinávrhu paní poslankyně Chalánkové, aby se o jejím návrhu hlasovalo jako o celku, o zbývajících návrzích po jednotlivých bodech. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 3. Přihlášeno je 143 poslankyň a poslanců, pro 88, proti 46. Návrh byl přijat. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Ano. Budeme tedy hlasovat, vážený pane místopředsedo, o návrhu usnesení jako celku. Já jsem povinna, se domnívám, z titulu zpravodaje toto usnesení přečíst, protože vzhledem k tomu, kdy nám bylo rozdáno a jaké okolnosti k tomu vedly, tak mám pochybnost o tom, že by všichni věděli, o čem přesně hlasují.

Tento návrh usnesení zní takto: Poslanecká sněmovna přijímá toto usnesení k aktuální situaci v oblasti migrace a k jejímu řešení v rámci Evropské unie.

Poslanecká sněmovna, znepokojena současnou vlnou migrantů do států Evropské unie, přejíc si pomoci uprchlíkům, zejména z oblastí, kde probíhá válka nebo kterým hrozí smrt nebo pronásledování z rasových, náboženských či národnostních důvodů nebo pro zastávání určitých politických názorů či pro příslušnost k určité sociální skupině, vnímajíc obavy části české veřejnosti, že značná část migrantů se za uprchlíky pouze vydává, a tudíž nesplňuje podmínky pro udělení azylu ani doplňkové ochrany a že masivní migrace může v dlouhodobějším výhledu podstatně změnit celkový charakter české společnosti, připomínajíc, že mezi migranty je i vysoké procento běženců ze zemí západního Balkánu, vycházejíc z toho, že ve společenství zemí, mezi kterými existuje svoboda usazování a volný pohyb osob bez hraniční kontroly, je třeba problematiku uprchlíků řešit společně a jednotně, přejíc si, aby byla zachována dosažená míra evropské integrace

I. konstatuje

a) že klíčová rozhodnutí, která mohou mít zásadní dopad na jednotlivé státy Evropské unie nebo kterými by se mohly jednotlivé státy cítit existenčně ohroženy, mají být přijímána jednomyslně a

b) že rozhodnutí týkající se řízení masivních migračních toků jsou takovými klíčovými rozhodnutími.

II. Vyjadřuje nesouhlas se zaváděním trvalých mechanismů k přemisťování uprchlíků do Evropské unie a v jejím rámci na základě povinného redistribučního klíče (tzv. kvóty).

III. Vyjadřuje podporu takovému přístupu vlády České republiky a komplexním řešením, která povedou

a) ke snížení celkového migračního tlaku na Evropskou unii,

b) k zachování spolupráce v rámci tzv. schengenského prostoru,

c) k zachování volného pohybu osob v jeho rámci.

Rozhodnutí států Evropské unie týkající se migrace se nyní musí zaměřit zejména na systémové příčiny selhávání Evropské unie při odhalování a eliminaci nelegální migrace. Orgány Evropské unie musejí mít ve výhledu promyšlenou dlouhodobě platnou koncepci, která bude vycházet z příčin migrace a bude se snažit jí předcházet a ji minimalizovat.

IV. Vyjadřuje podporu takovému přístupu vlády České republiky a obecně takovým opatřením, která bez zbytečného odkladu povedou k odstranění procedurálních nedostatků v místech prvního vstupu migrantů na území států Evropské unie, resp. tzv. schengenského prostoru. Tato opatření mají vést zejména

a) k efektivní ochraně vnější hranice států Evropské unie a lepší kontrole nelegálních migračních toků směřujících do států Evropské unie,

b) k zavedení záchytných zařízení pro migranty v tranzitních zemích, koncept tzv. hotspotů sloužících k včasné identifikaci a rozlišení osob, které by mohly získat mezinárodní ochranu v souladu s mezinárodním právem, a osob, které na takovou ochranu zjevně nemají nárok, a to ještě před jejich vstupem na území některého ze států Evropské unie,

c) k ustavení efektivního způsobu navracení osob, které se nekvalifikují k udělení mezinárodní ochrany. Tyto nelegální migranty je třeba navracet co nejrychleji, pokud možno z míst prvního vstupu do schengenského prostoru.

V. Vyzývá vládu,

a) aby prosazovala takovou politiku, která by se důkladně zaměřila na objektivní příčiny migrace a zejména prostřednictvím zahraniční a rozvojové politiky a humanitární pomoci, a to jak v rámci opatření na národní úrovni, tak při prosazování společných postupů v rámci Evropské unie. V tomto smyslu by měla Česká republika usilovat o účelně prováděnou politiku evropského sousedství, která povede ke stabilizaci migračně relevantních regionů v těsné blízkosti Evropské unie,

b) aby dále omezovala nezákonné průvodní jevy migrace, jako je zejména pašování migrantů. Potlačování tohoto jevu musí být účinně posíleno, a to jak v rovině operativních opatření na národní úrovni, tak účelnými opatřeními na úrovni Evropské unie, která postihnou přeshraniční charakter tohoto organizovaného zločinu.

VI. Zdůrazňuje právo každé země zvolit si způsob a parametry pro tzv. ekonomickou, státem kontrolovanou a řízenou migraci a konstatuje, že ekonomická migrace nemůže být prostředkem k dorovnání demografického deficitu v České republice, a za hlavní nástroj pro udržení velikosti české populace považuje komplexní a aktivní prorodinnou politiku.

VII. Žádá vládu, aby postupovala v souladu s tímto usnesením.

Toto je návrh usnesení, který zcela jistě vám byl naprosto zřetelný, jasný, a proto o něm můžeme nechat hlasovat, pane místopředsedo. Prosím.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Děkuji paní poslankyni za přednesení toho usnesení. Prosím o vaše stanovisko.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Mé stanovisko je negativní, protože nevymezuje vládě jasné mantinely k tomu, aby ve všech aspektech současného problému mohla být její aktivita kontrolována.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Pozitivní.) Je tu znovu žádost o odhlášení vás všech, takže vás všechny odhlašuji a budeme hlasovat o usnesení, tak jak jej navrhla paní poslankyně Chalánková pod body 1 až 6 jako celku.

Zahajuji hlasování o tomto usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 4. Přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 91, proti 20. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Můžeme tedy hlasovat o druhém usnesení. Toto usnesení předložila Občanská demokratická strana, má deset bodů a budeme hlasovat po jednotlivých bodech. (V sále je silný hluk.)

První bod: Poslanecká sněmovna trvá na odmítavém postoji k povinným kvótám pro rozdělení uprchlíků v jednotlivých -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se velmi omlouvám, paní poslankyně. Já vás opravdu žádám o klid. Děkuji.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Mě též? (Smích v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vás ne, vy prosím pokračujte.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Takže bod jedna: "Poslanecká sněmovna trvá na odmítavém postoji k povinným kvótám pro rozdělení uprchlíků v jednotlivých členských zemích Evropské unie. Protože byla Česká republika v této otázce přehlasována na zasedání ministrů vnitra, žádá Poslanecká sněmovna vládu, aby se připojila k podání žaloby k soudu Evropské unie."

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko prosím?

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Souhlasné. U všech deseti stanovisek bude dávat souhlas. (Neutrální.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 5. Přihlášeno je 138 poslankyň a poslanců, pro 55, proti 4. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Druhý návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna odmítá trvalý přerozdělovací mechanismus, který má zavést přerozdělování uprchlíků pomocí povinných kvót pro jednotlivé členské státy EU na neomezenou dobu."

Uvědomuji si, že v nějaké podobě byl tento návrh přijat v hlasování o usnesení paní poslankyně Jitky Chalánkové, tento můj je přeci jenom o pár slov jinak formulován, myslím si tedy, že je hlasovatelný.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko paní zpravodajky bylo řečeno. Stanovisko pana ministra? (Ministr: Neutrální vzhledem k duplicitě.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 6, přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 75, proti 3. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Třetí návrh: "Poslanecká sněmovna odmítá možnost sjednocení dávek pro běžence v zemích EU." Mluvila jsem o tom ve svém příspěvku, kdy tento návrh zaznívá od německého komisaře Oettingera, a domnívám se, že je potřeba, abychom pro případ, že to bude na programu dne na jednáních v zahraničí, měli mandát pro naši vládu.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 7, přihlášeno je 140 poslankyň a poslanců, pro 54, proti žádný. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Čtvrtý návrh: "Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby se aktivně zasadila o právní změnu postavení ČR v EU, která nám umožní zachovat autonomii v zásadních otázkách státní suverenity. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby k tomu využila nejbližší možné příležitosti, kdy budou otevřeny smlouvy o fungování EU." Stanovisko kladné.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Negativní.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 8, přihlášeno je 140 poslankyň a poslanců, pro 54, proti 27. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Pátý návrh: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu, aby předložila detailní postup prověřování uprchlíků, kteří mají být přijati na území ČR." Jedná se tedy o zajištění bezpečnosti českých občanů tak, aby sem nemohli proniknout ti, o kterých mluví například zpráva BIS ve své veřejné části.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko? (Ministr: Neutrální.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 9, přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 79, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Šestý návrh zní takto: "Poslanecká sněmovna podporuje vládu v přípravě účinné ochrany státní hranice ČR v případě, že migrační krize bude eskalovat." Důvody jsem zmiňovala.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Pozitivní.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 10, přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 130, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Návrh číslo sedm: "Poslanecká sněmovna podporuje zásahy proti pašeráckým lodím a vyzývá předsedu vlády a ministra zahraničních věcí ČR, aby využili veškerých možností k získání souhlasu OSN s tímto plánem."

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 11, přihlášeno je 139 poslankyň a poslanců, pro 55, proti 2. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Osmý návrh: "Poslanecká sněmovna žádá vládu o podrobnou informaci o dosud poskytnuté přímé humanitární pomoci v uprchlických táborech mimo území Evropy z rozpočtu ČR." Tímto návrhem myslíme to, bude-li přijat, aby měla ČR, potažmo česká vláda argument ve chvíli, kdy je napadána z nedostatečné solidarity s rozmisťováním uprchlíků.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra?

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Pozitivní a Ministerstvo vnitra to dodá. To asi není problém.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 12, přihlášeno je 142 poslankyň a poslanců, pro 133, proti žádný. Návrh byl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Návrh číslo devět: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že je připravena na žádost vlády schválit nutné změny v příslušných kapitolách státního rozpočtu na rok 2015 tak, aby vynaložené peníze přispěly k zadržení migrantů mimo území ČR."

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Negativní.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 13, přihlášeno je 142 poslankyň a poslanců, pro 26, proti 30. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Návrh číslo deset, bod číslo deset: "Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby na vrcholných jednáních EU vyvíjel tlak na urychlenou změnu rozpočtu EU s cílem posílit zdroje na zadržení migrantů v táborech mimo území EU." Mluvila jsem o tom, že některé členské země EU dosud věnují na tuto pomoc - ať už humanitární, nebo jakoukoliv jinou - daleko více, než dosud vyčlenila EU. Máme-li za cíl zastavit tyto lidi, tak proto navrhujeme toto usnesení.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Stanovisko pana ministra? (Neutrální.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 14, přihlášeno je 143 poslankyň a poslanců, pro 88, proti 1.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Tím jsme se vyrovnali, vážený pane místopředsedo s návrhy Občanské demokratické strany -

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, já se velmi omlouvám. Je tady námitka k hlasování. Prosím pana poslance Benešíka. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Jenom u hlasování u bodu číslo čtyři jsem hlasoval proti, nicméně ve stenu mám pro.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Uvádíte to pouze pro stenozáznam, nežádáte revokaci. Děkuji.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: To byly tedy všechny návrhy, které předložila ODS, a dostáváme se k návrhům, které předložila KSČM. Mají dva body. Nejprve tedy bod číslo jedna:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje velké znepokojení:

a) nad tím, že se nepodařilo ani po zasedání předsedů vlád Visegrádské skupiny zabránit v evropských institucích rozhodnutí o kvótách, které deformují základní pilíře výstavby integrující se Evropy;

b) že dohoda, která byla učiněna v Praze a která byla v rámci předsednictví České republiky ve V4 uzavřena, nebyla dodržena jak ze strany Polska, ale zejména ze strany České republiky na následujícím jednání předsedů vlád po neúspěšném jednání ministrů vnitra zemí Evropské unie."

Mé stanovisko je doporučující. (Ministr: Negativní.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 15, přihlášeno je 143 poslankyň a poslanců, pro 43, proti 52. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Bod číslo dvě: "Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby:

a) všemi dostupnými právními a diplomatickými postupy zabránila uplatňování kvót na přidělení migrantů do České republiky;

b) uložila ministru zahraničních věcí, aby na půdě mezinárodních institucí, zejména OSN, EU, OBSE, ale i NATO usiloval o řešení příčin vzniku migrační vlny, tedy přispěl k mírovému urovnání bojů v Sýrii, ale i v celé oblasti Středního východu, včetně sporů v severní Africe;

c) uložila ministru zahraničí a ministru vnitra, aby při jednání v orgánech EU setrvali na plnění úkolů při ochraně vnější hranice podle Schengenské smlouvy;

d) dále pracovala na zajištění státní hranice České republiky, pokud selže ochrana vnějších hranic Evropské unie;

e) předložila Poslanecké sněmovně PČR zprávu, jaká je připravenost systémů sociálních, zdravotních a školských na vstup nezjištěného počtu osob bez znalosti českého jazyka a nezapojených do pojištění."

Stanovisko pozitivní. (Ministr: Neutrální.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 16, přihlášeno 142 poslankyň a poslanců, pro 61, proti 4. Návrh nebyl přijat.

 

Pan poslanec Černoch.

 

Poslanec Marek Černoch: Děkuji. Jenom pro stenozáznam. U bodu č. 1 jsem se hlasování zdržel a ve sjetině mám proti. Uvádím tuto změnu jenom pro stenozáznam.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Vyrovnali jsme se s návrhy, které předložila Komunistická strana Čech a Moravy. Čtvrtý dokument, o němž budeme hlasovat, předložilo hnutí Úsvit. Má čtyři body.

Bod č. 1 zní takto: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby nerespektovala kvóty na přerozdělení imigrantů a nepřijímala dobrovolně nelegální ekonomické migranty."

Mé stanovisko je neutrální. (Ministr: Negativní.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 17, přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 40, proti 48. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Bod č. 2: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky, aby se podobně jako Slovensko bránila proti kvótám u Evropského soudního dvora."

Mé stanovisko je kladné. (Ministr: Neutrální.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo18, přihlášeno je 140 poslankyň a poslanců, pro 58, proti 17. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Třetí návrh: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu rovněž k odmítnutí trvalých mechanismů přerozdělování migrantů."

Je to podobné, jak jsme hlasovali v případě paní poslankyně Chalánkové, tak v případě návrhu ODS. Je to jenom jinak formulováno a mohli bychom se donekonečna dohadovat. Prosím, pane předsedající, aby to vyřešila Sněmovna hlasováním. Mé stanovisko je kladné. (Ministr: Neutrální z důvodu duplicity.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 19, přihlášeno je 142 poslankyň a poslanců, pro 61, proti 3. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Posledním návrhem hnutí Úsvit je bod č. 4. Zní takto: "Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky v případě přehlasování České republiky v Evropském parlamentu při odmítnutí mechanismu trvalého přerozdělování migrantů, aby proti tomuto rozhodnutí Evropského parlamentu podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru."

Mé stanovisko je pozitivní, i když musím uznat, že formulace měla znít pravděpodobně jinak než k Evropskému parlamentu, ale dávám pozitivní stanovisko. (Ministr: Díky formulaci negativní.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování o tomto návrhu usnesení. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 20, přihlášeno je 141 poslankyň a poslanců, pro 22, proti 42. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: To byly návrhy, které předložilo hnutí Úsvit. A je před námi poslední návrh, ten předkládá pan poslanec Tomio Okamura.

Návrh usnesení zní takto: "Povinné kvóty pro přijímání ilegálních imigrantů jsou hrubým porušením suverénních práv České republiky. Povinností vlády bylo využít všech prostředků k obraně zájmů České republiky a jejích občanů. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, Poslanecká sněmovna vyzývá vládu České republiky k podání demise."

Mé stanovisko k tomu je negativní. (Ministr: Taktéž negativní.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh příslušného usnesení, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 21, přihlášeno je 142 poslankyň a poslanců, pro 3, proti 99. Návrh nebyl přijat.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, domnívám se, že o všech předložených návrzích Poslanecká sněmovna hlasovala. Zbývá nám tedy hlasovat o návrhu usnesení jako o celku.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pan předseda Stanjura s přednostním právem. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Nevím, jak vy, pane místopředsedo, ale já nevím přesně, o čem teď máme hlasovat, protože v množství hlasování si opravdu nejsem schopen uvědomit, který pozměňovací návrh nebo které návrhy usnesení prošly a které ne. Nyní o tom máme hlasovat jako o celku. Nechci jednání nějak zdržovat, ale to, co navrhujete je hlasování naslepo. Nejsem si přesně jistý, jestli z našich návrhů jich prošlo pět nebo šest, nejsem schopen v tuto chvíli identifikovat, ale přitom je to docela důležité.

A když už jsem u mikrofonu, tak vaším prostřednictvím panu předsedovi Sklenákovi: 91 není žádná velká většina, po které jste volal. Není. A chci jenom připomenout, že Poslanecká sněmovna, a má na to plné právo, odmítla podporovat zásahy proti pašeráckým lodím svým hlasováním a odmítla také vystoupit proti snahám sjednotit sociální dávky pro běžence a migranty - ne na naši úroveň, protože tak to určitě ti, co to navrhují z Německa, nemyslí. Chtěl jsem jenom připomenout, že toto Poslanecká sněmovna většinově odmítla. Ale co je pro mě velmi překvapivé, že odmítla i podporovat zásahy proti pašeráckým lodím.

Ale chtěl bych vědět, o čem nyní budeme hlasovat, případně bych chtěl návrh usnesení, o kterém máme hlasovat ano, nebo ne, dostat v nějaké ucelené podobě. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Velmi se omlouvám, pane předsedo Stanjuro, ale byli jste to i vy, kteří vyžadovali, abychom návrhy hlasovali po jednom, takže teď si stěžovat, že nevíte, o čem budeme hlasovat, je jedna věc.

Druhá věc. Hlasovat o návrhu usnesení jako celku bohužel přednesla paní zpravodajka jako návrh procedury, že následně budeme hlasovat o návrhu usnesení jako celku. A tuto proceduru jsme si tady odhlasovali. Já musím dodržet proceduru. Pokud proti tomuto postupu máte námitku, prosím, podejte námitku a budeme hlasovat o námitce.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pane místopředsedo, já jsem přece nenapadl schválenou proceduru. Nenavrhl jsem, ať se jí neřídíme. Tak mi prosím neprotestujte proti něčemu, co jsem neřekl. Vím, že je to oblíbená politická metoda. A hlasování, pokud se nepletu, bylo 17 nebo 18. Možná jsem to nezvládl, a tak vás poprosím, pane místopředsedo, abyste mi řekl, kolik z nich jsme přijali a kolik ne, když vy jste nyní připraven nechat hlasovat o celku, bez toho, že byste věděl, nebo někteří z nás nevěděli, který návrh prošel a který neprošel. Vůbec jsem nenapadl proceduru! Jenom jsem říkal, že než budeme hlasovat, chci vědět a mít před sebou, co prošlo a co neprošlo. To je všechno, děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Dobře. To není tedy úkol pro mě, ale pro paní zpravodajku. Poprosím paní zpravodajku, aby nás souhrnně informovala, který návrh prošel a který neprošel. Ale ještě předtím chce s přednostním právem místopředseda klubu TOP 09 a Starostové pan poslanec František Laudát vystoupit. Prosím, pane místopředsedo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. Domnívám se, že sněmovní ansámbl přesně ví, co jsme schválili a co ne, a navrhl bych, abychom tím tento bod ukončili.

Beru samozřejmě to, že tady z úst paní zpravodajky zaznělo, že se má o návrhu usnesení hlasovat jako o celku. Domnívám se, že je to nadbytečné a není to potřeba. Navrhuji tudíž, abychom odhlasovali, že tím tento bod končí, anebo aby paní zpravodajka stáhla návrh na hlasování o návrhu usnesení jako o celku.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já se omlouvám, ale nejde to. My jsme schválili proceduru. (Poslanec Koníček hovoří ze sálu mimo mikrofon k předsedajícímu.) Přesně tak, je v jednacím řádu, takže ať se vám to líbí, nebo ne, nemohu vyhovět vaší námitce.

Poprosím paní zpravodajku, aby nás informovala o těch návrzích, které byly přijaty v usnesení a které nebyly přijaty, a pak budeme hlasovat o návrhu jako o celku.

Pardon, ještě pan předseda Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Za prvé chci říci, že jsem pro tu proceduru nehlasoval. Hlasovala pro ni ta většina, která si vytvořila usnesení číslo jedna a vehnala nás do procedurální pasti. Opravdu jsme v procedurální pasti, aspoň někteří z nás. Já jsem proti části přijatých usnesení hlasoval a pro část jsem také hlasoval. A teď mám jedním hlasováním rozhodnout, že jsem byl u bodů 1, 2, 3 a 4 proti a u bodů 5, 6, 7 a 8 jsem byl pro, a teď mám hlasovat o všech bodech znovu v celku. A podotýkám, já jsem hlasoval proti této proceduře.

Já prosím o pětiminutovou přestávku, ať se procedurálně poradíme, jak z té pasti ven. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vyhlašuji pětiminutovou přestávku na jednání poslaneckého klubu ODS. Přerušuji jednání Sněmovny do 17.36 hodin.

 

(Jednání bylo přerušeno v 17.31 hodin. Během přestávky požádal poslanecký klub KSČM o přestávku do 18 hodin.)

 

Vzhledem k žádosti klubu KSČM o přestávku do 18 hodin přerušuji jednání Sněmovny do 18 hodin. Děkuji.

 

(Jednání bylo přerušeno v 17.36 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 18.00 hodin.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Je 18 hodin, uplynula pauza na jednání poslaneckého klubu KSČM. Na základě konzultace s legislativou a dohody předsedů poslaneckých klubů a precedentů zminula u takovýchto hlasování o usneseních k takovýmto věcem navrhuji, abychom již nehlasovali o usnesení jako celku. Pokud někdo má námitku proti mému postupu, prosím, ať ji podá.

Hlásí se pan poslanec Koníček. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Vladimír Koníček: Vážený pane předsedající, já nevznáším námitku vůči vašemu postupu, protože jsem si vědom, že Sněmovna se takto chovala i v minulosti, když jsem žádal hlasování např. o usnesení vyslání vojsk, kdy se hlasovalo také o jednotlivých vysláních jednotlivě a Sněmovna potom nehlasovala o celku. Ale jenom bych vás poprosil, abyste přečetl § 72 odst. 5, aby všichni měli jasno, jak jsme měli správně postupovat podle jednacího řádu. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Koníčkovi. Ano. Já jsem si vědom, a proto jsem to již dříve říkal, že § 72 odst. 5 říká, že Sněmovna se může usnést, že se budou projednávat jednotlivé části návrhu, o nichž se bude hlasovat odděleně. Po odděleném hlasování o částech návrhu nebo po přijetí a odmítnutí pozměňovacích návrhů se hlasuje na závěr o návrhu jako celku.

Ano, tak to skutečně v jednacím řádu je, nicméně týká se to především zákonů. Díky precedentnímu jednání v minulosti navrhuji toto. Pokud nikdo proti tomuto postupu nevznáší námitku, ani pan poslanec Koníček, tak děkuji paní zpravodajce i panu ministrovi a končím tuto schůzi Poslanecké sněmovny.

Za deset minut by měla pokračovat dle dohody předsedů poslaneckých klubů další mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, takže přerušuji jednání Sněmovny do 18.13. hodin.

 

(Schůze skončila v 18.03 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.