(17.30 hodin)
(pokračuje Ondráček)
Při ústní interpelaci na minulé schůzi jste mi nebyl, pane ministře, schopen sdělit aktuální informace o dění na Ukrajině a musel jste mi je poskytnout dodatečně písemně, přičemž s vaší odpovědí nemohu souhlasit, protože podle mě není objektivní. Nyní, když jsem se dne 8. 6. dozvěděl a dočetl, že jste při návštěvě pásma Gazy uvedl - cituji: "Samozřejmě že mě šokoval rozsah poškození a množství zničených domů. Co je ale pro mě nejděsivější, když jsem slyšel čísla dětí, které trpí všemi typy posttraumatických šoků, a dětí, které ztratily rodiče a viděly hrůzné věci." Konec citace.
Vidím, že vlastní zkušenost je nepřenositelná. Proto se vás, vážený pane ministře, ptám: Kdy v zájmu objektivity a tvorby objektivní zahraniční politiky najdete odvahu a zajedete na jihovýchod Ukrajiny, abyste na vlastní oči viděl, jaké důsledky má na místní obyvatelstvo, ženy, děti a starce válka, kterou vede vámi slepě podporovaná ukrajinská vláda s fašistickým pravým sektorem proti vlastnímu obyvatelstvu? Hlavně mi neříkejte, že na Ukrajině jste opakovaně byl, že situaci dobře znáte, protože sám víte, že jste byl maximálně v kyjevských palácích. Jak jste se sám přesvědčil v pásmu Gazy, vlastní zkušenost je nade vše. Pokud máte strach tam letět, požádejte Porošenka o zastavení palby a já vás klidně budu doprovázet.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr. Prosím.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ještě jednou dobré odpoledne. Chtěl bych pana poslance ujistit, že jsem nebyl jenom v kyjevských palácích, že jsem navštívil celou řadu dalších míst, dokonce jsem navštívil Dněpropetrovsk, navštívil jsem Doněck. V Doněcku jsem byl pár dní, než se uzavřely všechny cesty. Pokoušel jsem se dostat na Krym de facto krátce předtím, než byl obsazen. Vlastně jsem na Krym nedoletěl jenom proto, protože mi bylo sděleno, že letadlo nebude na letišti už moci přistát. Takže vás ujišťuji, že jsem skutečně na Ukrajině navštívil mnohem více míst než jenom kyjevské paláce, které vy zmiňujete. A domnívám se, že kdyby to bylo možné... V podstatě ty mé cesty většinou končí tam, kde mě už nejsou ochotni pustit, protože nejsou ochotni převzít jakoukoliv garanci. A nezlobte se, ale není to nějaká otázka odvahy, je to prostě tak, že musím respektovat danosti, kterou jsou třeba v cestě a musím mít dohodu například s vládou té země, nemůžu chodit kamkoliv. Ale jinak si myslím, že to není otázka nějaké zbabělosti.
A další věc je, že si myslím, že formulace, které jste použil, jsou hrubě nesprávné a nepřesné. Nemám rád, když se tady hauzíruje s termíny fašismus takovýmto způsobem. Myslím si, že i se znalostí Ukrajiny, kterou mám, se domnívám, že mám představu o tom, jak vážné jsou extremistické excesy, které tam jsou. Já si myslím, že i vy asi dobře víte, že dobrovolnické prapory, které máte zřejmě na mysli, vznikly především v reakci na ruskou okupaci Krymu a na agresi na východě země v důsledku faktického zhroucení armády a dalších silových struktur Ukrajiny. V souhrnném počtu několika tisíc mužů byly financovány některými oligarchy i sbírkami mezi ukrajinskými občany, mezi jejichž členy jsou členové fotbalových ultras i stoupenci národně pravicových hnutí. Většina hovoří rusky. Na řadě míst na východě Ukrajiny nesly hlavní tíhu bojů s proruskými separatisty a ruskými pravidelnými jednotkami. Od listopadu 2014 ale trvá proces začleňování všech dobrovolnických jednotek včetně Pravého sektoru do struktur ukrajinské armády a jednotek národní gardy podřízených Ministerstvu vnitra. Mluvčí prezidenta Petra Porošenka pro otázky takzvané antiteroristické operace Lysenko dne 12. května uvedl, že proces integrace ozbrojenců Pravého sektoru do armády pokračuje, a dodal, že dobrovolníci z praporu Donbas a řada dalších jsou již do armádních jednotek plně začleněni.
Já to říkám také proto, protože jsem i s prezidentem Porošenkem o téhle věci opakovaně mluvil. Řekl jsem mu, že pro nás je nepřijatelné to, aby se pohybovaly po Ukrajině jednotky v území, které oni kontrolují, které nejsou pod jednotným velením armády. Pro nás to jsou prostě principy, které jsou nepřijatelné. To znamená kroky, které se nyní dějí a které popisuji, jsou také důsledkem toho, že evropští politici opakovaně zdůrazňovali, že jakékoliv ozbrojené složky musí mít vláda, Ministerstvo obrany, velení armády plně pod kontrolou.
A fašismus, antisemitismus, krajní pravice na Ukrajině existuje, ale mohu vám říci, že nikdo z vládních představitelů ani parlamentních stran se k těmto hnutím nehlásí a nemají v této chvíli vliv na ukrajinskou vládu. Pro úplnost dodávám, že v demokratických parlamentních volbách v říjnu 2014 Pravý sektor, který je pokládán za reprezentanta krajní pravice, získal 1,8 % hlasů a v demokratických prezidentských volbách v květnu 2014 získal lídr Dmytro Jaroš 0,7 % hlasů. Najdu vám v Evropě celou řadu zemí, kde výsledky neonacistických stran jsou dramaticky větší, než byly zisky těchto uskupení a hnutí na Ukrajině.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Můžu krásně využít další interpelace, kterou jsem měl připravenou, protože jste si o to sám skoro řekl. Podpora fašismu - vy stále podporujete a máte klapky na očích a děláte ministra propagandy Spojených států a Evropské unie. Promiňte mi ten výraz, ale tak to cítím.
Dnes ráno jste při odpovědi na interpelaci poslance Grebeníčka uvedl - cituji: "Rok 2003, který je pro nás ve všem velmi varovný, protože všichni víme, že tehdy to můžeme pokládat za selhání velké části společnosti, řady zemí Západu, protože se vlastně stalo to, že se akceptovaly informace, argumenty, které se pak později ukázaly být nepravdivé a lživé, což je věc, která se dá říci dodnes jakoby vrací." Konec citace z dnešního dopoledne. Ano, vrací se vám to. Ano, pravdivé a lživé stejně jako je tomu v mnohém, neříkám ve všem, ale v mnohém dění na Ukrajině za poslední dva roky. Už to zřejmě pochopil i americký Kongres, který zakazuje výcvik příslušníků fašistických praporů Azov. Pochopí to někdy i naše zahraniční politika? Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Prosím, pan ministr.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Já bych jenom rád řekl panu poslanci, že se mi nic nevrací, protože v roce 2003 jsem nebyl součástí koalice ochotných, ale byl jsem mezi těmi, kteří upozorňovali na to, že celá akce má rizika, protože jsem si nebyl jist, jestli je znám cíl akce a jestli vůbec někdo ví, co bude Alianci, která tam vtrhne, nakonec na místě čekat a jestli existuje nějaký plán a program, co dělat den poté. Rozhodně nejsem ten, který by se musel z něčeho zpovídat. Když se podíváte na záznamy parlamentních debat, tak zjistíte, že jsem v té době nebyl na straně těch, kteří něco podobného podporovali. A samozřejmě, dnes ráno jsem tady mluvil o tom, že v důsledku i toho, co se stalo v roce 2003, se v Radě bezpečnosti stalo daleko obtížnější vytvořit konsenzus na jakoukoliv akci. A protože se stalo stále častější prosazování vet nejrůznějších stálých členů Rady bezpečnosti, tak se Rada bezpečnosti postupně stala ochromenou. To je to, co jsem myslel, že se nám vrací. Vrací se prostě to, že Rada bezpečnosti se stala v případě, že ji často i potřebujeme, aby zasáhla, vlastně neschopnou akce. A to se děje dnes opakovaně. Je to aktuální i v této chvíli.
Poučení, které jsem měl na mysli, není nějakou edukací, ale je to především problémem krize, do které se dostal systém, který na mezinárodní úrovni měl pomoci řešit mezinárodní otázky, třeba i ty, které souvisí například dnes s migrací. Tady nejde o žádné sypání popela na hlavu. K tomu nemám žádný důvod, ale jedná se o důsledky, které postihly mezinárodní architekturu organizací, které nám mají pomoci řešit často globální problémy, se kterými dneska je velmi těžké hnout a ve kterých je velmi obtížné - a bez společné podpory a bez společného postupu nemáme šanci.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Další bude pan poslanec Farský. ***