(17.10 hodin)
Poslankyně Jitka Chalánková: Já jen velmi krátce, protože mám informace samozřejmě o mnoha případech v mnoha zemích o odebraných dětech, ale to se netýká této dnešní interpelace. Chtěla bych upozornit, že Michalákovi, jak Denis, tak David, tak Eva Michaláková jsou státní občané České republiky, přestože pobývají na území Norska. Chtějí se podrobit české jurisdikci, přesto jí v tomto norský stát efektivně brání. A brání jim také v různých povinnostech, které děti jako například školáci mají. To bude součástí ještě dalších interpelací, které mám připravené. Takže je mi líto, že Ministerstvo zahraničních věcí nevydává takováto upozornění.
Předseda PSP Jan Hamáček: Pan ministr chce reagovat? Ano. Prosím, máte slovo.
Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Ano, souhlasím s tím, co tady bylo řečeno. Tady ty děti paní Michalákové jsou občany České republiky, a proto hledáme všechny metody, způsoby, jak jim pomoci, protože to chápu jako službu, kterou jsme povinni českým občanům v zahraničí. Nicméně si myslím, že na základě této kauzy, jakkoliv je komplikovaná, pro nás obtížná a v česko-norských vztazích myslím poměrně nepříjemná, tak přesto si nemyslím, že by bylo možné na základě toho vydat obecné varování, že v Norsku cestujícím turistům hrozí odebírání dětí. Prostě k tomuto závěru myslím nemáme dostatek evidence.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Další interpelace bude od paní poslankyně Radky Maxové, která bude interpelovat přítomného ministra Jiřího Dienstbiera. Prosím.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedo. Překvapuje mě současná velká aktivita dvou resortů, a to jak resortu Ministerstva práce a sociálních věcí, tak vašeho, pane ministře, co se týká nedání souhlasu s doplatkem na bydlení v některých městech v České republice. Dnes dle médií měla zasedat Legislativní rada vlády a řešit ústavnost či protiústavnost novely zákona, kterou jsme schválili v minulém roce. Ráda bych tedy věděla, proč jste tento problém neřešili již dříve. A pokud jste ho řešili, tak s jakým výsledkem. Protože ty možné problémy byly avizovány již dříve. A zdali už Legislativní rada vlády dospěla k nějakému závěru, jestli byste nás s ním seznámil. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan ministr má prostor. Prosím.
Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, k dotazu paní poslankyně Maxové musím uvést, že na problémy, které mohly být a jsou spojeny s novelou, konkrétně s pozměňovacím návrhem pana poslance Stanjury, který schválila Poslanecká sněmovna, na tyto problémy jsem upozorňoval už právě při projednávání této novely na půdě Parlamentu České republiky. Bohužel to, že tyto problémy budou, se potvrzuje. Na jednu stranu je logický zájem obcí, které chtějí mít nějaký reálný nástroj, jak řešit problematiku sociálního vyloučení, chudoby a všech negativních jevů, které jsou s tímto spojeny. Na druhou stranu tato právní úprava je velmi nešťastná.
Můj úřad se tím zabývá především proto, že do mé gesce spadá Agentura pro sociální začleňování, která, jak už z názvu vyplývá, se touto tematikou poměrně intenzivně zabývá. Ta agentura provedla analýzu, ze které vyplývá, že na základě čerstvých zkušeností s postupem obcí v této věci hrozí ztráta bydlení a bezdomovectví až 17 tisícům obyvatel České republiky. Což jsme vyhodnotili jako velmi závažnou situaci a na základě toho jsme se touto věcí začali zabývat nejenom my, i Ministerstvo práce a sociálních věcí a již před 14 dny také poradní sbor ministra vnitra pro správní řád, který v této věci také zaujal stanovisko. A dnes tedy i Legislativní rada vlády. Z tohoto projednávání vyplývá poměrně jednoznačně, že právní úprava v tomto bodě je velmi nepromyšlená. V zásadě téměř neaplikovatelná tak, aby nedošlo k porušení lidských práv a ústavního pořádku, zejména Listiny základních práv a svobod.
Ten problém spočívá v tom, že článek 30 Listiny základních práv a svobod každému garantuje pomoc v hmotné nouzi. Této pomoci se samozřejmě lze dovolávat pouze v mezích zákona, nicméně citované nebo předmětné ustanovení § 33 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi nestanoví žádné meze, pouze váže výplatu dávky pomoci v hmotné nouzi na souhlas obce. A samozřejmě v případě, že bez jakýchkoliv mezí, jakýchkoliv parametrů, návodů pro obec, jak se má pohybovat ve svých úvahách, zda navíc také nediskriminačním způsobem zváží to, zda souhlas dá, či nedá, tak v podstatě dochází nikoliv k naplňování práva v zákonných mezích, ale k odnětí ústavně garantovaného práva. Podle závěrů poradního sboru ke správnímu řádu, které jsem tady zmiňoval, tak ten dospěl k závěru, že dokonce nelze považovat souhlas obce za závazné stanovisko, a tedy že úřady práce k takovému stanovisku nemusí nutně přihlédnout. Protože právě tady chybí meze, na základě toho vlastně tato stanoviska, tak jak praxe ukazuje, nejsou nijak odůvodňována, často jsou plošná, v některých případech i obce dokonce odmítají vůbec v této věci rozhodovat. Tedy chybí pak podklad pro následné rozhodování úřadu práce, který rozhoduje ve správním řízení, na rozdíl od obce, která na základě tohoto nepromyšleného pozměňovacího návrhu rozhoduje v samostatné působnosti.
To je samozřejmě výklad, který je trošku v rozporu s jazykovým výkladem nebo s tím zněním ustanovením § 33 odst. 6 zákona o pomoci v hmotné nouzi, ale pravděpodobně je to jediný možný ústavně konformní výklad. Ale není tedy jednoznačný. V případě, že by se považovalo stanovisko obce za závazné, tak jak z toho výslovného znění by šlo dovodit, tak v takovém případě je nepochybné, a tomu odpovídají i závěry Legislativní rady vlády, že je tady skutečně vážná pochybnost o ústavnosti. Já za sebe říkám, že tady je zjevná neústavnost v tomto případě.
Zároveň Legislativní rada vlády zaujala názor, že podmiňovat výkon státní správy, tedy rozhodování úřadu práce, nejasnou úpravou rozhodovací činnosti obce bez jakýchkoli mantinelů je samozřejmě nesystémové a nekoncepční ustanovení. Zároveň Legislativní rada jednoznačně doporučila vládě, aby neprodleně podnikla potřebné kroky ke změně legislativy tak, aby byla garantována právní jistota adresátů této právní úpravy, tedy těch lidí, kteří na základě Listiny mají nárok na pomoc v hmotné nouzi.
Závěrem tedy mohu konstatovat (upozornění na čas), že vzhledem k jedinému možnému doslovnému výkladu by byla ta právní úprava nepochybně neústavní a je potřeba se tím velmi rychle zabývat.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Má paní poslankyně zájem položit otázku? Prosím.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji. Já se chci tedy zeptat, proč ty podklady pro nějaké meze pro obce nebyly stanoveny od ledna do 1. května, to chci vědět. Jaký rezort to zanedbal? Jestli Ministerstvo práce, Ministerstvo vnitra, nebo váš. A budu ráda, když to právo těm obcím zůstane. Takže se chci zeptat, proč to adresujete pouze těm adresátům a ne jakoby těm obcím. Protože já osobně mám zkušenost ze sezení na přepážce úřadu práce a byla jsem přítomna toho, jak chodili migrující spoluobčané z města do města a žádali doplatek na bydlení. A to si myslím, že ta obec by měla mít nějakým způsobem právo ovlivnit, zdali tam chce člověka, který obci bude přínosem, ale nechce tam člověka, který pouze migruje. Nemá tam ani rodinu, trvalé bydliště, práci, nemá prostě nic. Takže chci vědět, proč ty podklady nebyly stanoveny, které ministerstvo zřejmě pochybilo a zdali uvažujete i o legislativní změně směrem k obcím v této otázce. Děkuju. ***