(19.40 hodin)
(pokračuje Hnyková)
Naše země v posledních letech nevzkvétá, ale chudne a chudnou naši lidé. Nevadí vám, vážený pane předsedo vlády a vážené ministryně a ministři, že v naší zemi žije jeden a půl milionu lidí v chudobě a další tisíce lidí, kteří žijí na hranici chudoby? Mně to tedy vadí - a koukám, že to ani předsedovi vlády ani předsedovi poslaneckého klubu sociální demokracie nevadí (baví se spolu vedle lavic). Tak já počkám, až si to domluví.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Paní poslankyně, já určitě oba dotyčné pány poprosím, aby si to když tak řekli v předsálí, protože paní kolegyni to ruší. Děkuju za pochopení. (Oslovení odcházejí ze sálu.)
Poslankyně Jana Hnyková: Nejen že mě to, paní předsedající, ruší, ale myslím si, že by si to oba pánové měli poslechnout.
Mně to tedy vadí a tyhle peníze by jim určitě pomohly. Je zbytečné vám tady říkat, jak tato chudoba devastuje lidi a vyvolává napětí v jejich životech a ve společnosti. Přemýšleli jste o tom během hlasování o biopalivech? Mezi tyto chudé patří i naši senioři. Víte, že víc než polovina z nich nedosáhne ani na průměrný důchod a na zbytné potřeby jim zůstává denně 71 korun? Kdybyste se obtěžovali a přišli na seminář příspěvků na péči týkající se zdravotně postižených, který se konal 17. dubna, tak byste slyšeli, jak tito lidé žijí. Jak se musejí odvolávat po správním řízení až k soudu, aby obhájili svůj příspěvek na péči, i když jejich postižení je víc než zřejmé. V této oblasti by každá koruna navíc pomohla desetinásobně. Nevadí vám, že jedna pětina dětí žije v chudobě? Že nemají na obědy ve školních družinách? Že se zakládají nadace, kam se posílají peníze, aby se tyto děti mohly najíst? Tam by se tyto peníze mohly využít také. Proč je v naší zemi pořád vyhlašována nějaká sbírka na vážně nemocné děti, které potřebují léčbu? A netýká se to jen dětí. Vznikají nadace na podporu léčby různých onemocnění. Tam by se tyto peníze mohly dát přece také! Kde to vlastně žijeme? Stát podpoří biopaliva za miliardy a na léčbu českých lidí si musí lidé vybírat peníze mezi sebou. A co rodiny s dětmi? Nežilo by se těm rodinám lépe, kdyby rodina byla lépe podporovaná a měla jistotu pro výchovu a vzdělání svých dětí?
A v posledních letech díky předchozí vládě klesaly reálné mzdy hasičům a policistům. Už jsme to tady dneska slyšeli. Od nynějších ministrů zaznívá pravidelně, že tuto křivdu napraví. Kdy to bude? Byly by tu tyto peníze ideálně právě na tyto účely?
Vy jste, pane ministře Babiši prostřednictvím paní předsedající, šel do voleb s heslem "My to zařídíme". Ano. Měl jste pravdu. Vy jste to opravdu zařídil. Řídíte stát jako firmu. Je tu kšeft, tak proč ho nevyužít. Co mi je do obyčejných lidí? Ať si žijí jak chtějí! Jak jste toto mohl dopustit? Musíte si uvědomit, že neřídíte firmu, ale jste ministrem financí, který má spravovat peníze státu odpovědně a s péčí řádného hospodáře, a ne si přihrávat peníze pro své firmy! Máte snad na svém kontě málo peněz, že tam potřebujete ještě víc?
Vyprávěl jste mi, jak dáváte do sociálních služeb desítky milionů. A já se ptala proč. Kdybyste v letošním roce poslal peníze ze státního rozpočtu, které jste slíbil pro sociální služby, nestalo by se, že tam teď ty peníze chybí. Asociace krajů vám nyní musí vysvětlovat, na co ty peníze potřebuje! Už jste zapomněl, že jste navýšil, vy i ostatní ministři, peníze sociálním pracovníkům a pracovníkům v přímé péči? Víte vůbec, jak tu všichni sedíte, jak moc je náročná péče takových lidí, co se starají o seniory a zdravotně postižené? Jak musí být dennodenně obětaví, milí, empatičtí? Jak musejí těmto lidem nahrazovat rodiny? Plnit jejich přání, vést agendu s tím spojenou? A jak moc je náročná péče o člověka? A víte vy vůbec, že se taková pečovatelka, když se dožije relativního zdraví, důchodu a bude jednou potřebovat péči v takovém zařízení, že na ni ani nebude mít? Nemohlo by se těmto lidem přidat z těchto peněz také?
O problémech ve zdravotnictví tu nebudu hovořit. Je jich mnoho. Jen si neodpustím poznámku, že kdyby byla doceněna práce zdravotních sester, tak by řada nemocnic nemusela uvažovat, jak zajistí provoz. Nezasloužili by si i tito pracovníci navýšení svých platů?
Vážená paní ministryně a vážení ministři, vy jste zklamali. Podpořili jste společně obchod jednoho velkopodnikatele na úkor nás všech. Nepřesvědčujte mě, že musíme plnit příkazy z Bruselu. My všichni, jak tu sedíme, společně spravujeme tuto zem. Naši zem. A znovu opakuji: Máme tu řadu problémů a je potřeba pomoci našim lidem a ne jen některým jedincům.
Zklamal jste mě, pane ministře Babiši, jako člověk, a vím, že nejen mě. A vaše heslo Bude líp! doplňte o další slogan: Jen pro mé vyvolené.
A teď se obracím k vám, pane premiére, a ptám se, za co jste to v uvozovkách vyhandloval, že vaši poslanci podpořili biopaliva. Kde že je vaše odpovědnost za tuto zem? Vážený pane předsedo vlády, zklamal jste mě i vy, protože jste schválil kšeft s biopalivy. Přeberte si to se svým svědomím sám a vaše ministryně a ministři také. Vyslovuji vám nedůvěru a jsem zklamaná, že jste tak brzo po volbách najeli na stejnou kolej, která tu v minulých letech byla. Začínám si myslet, že je vám úplně jedno, jak občané žijí a na co se vydávají finanční prostředky nás všech.
Vím, že vám projde hlasování o důvěře, ale uvědomte si, že není vše v pořádku a že tuhle zemi nespravujete dobře, a hlasování o biopalivech bylo toho důkazem.
A na závěr vás, pane předsedo vlády, požádám, kdybyste náhodou chtěl si osvojit nápad pana předsedy Fialy, že byste měnil posty ministrů, tak pana ministra Babiše nedávejte na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Protože sociální problematice nerozumí a navíc, jak jsme se tu dneska dozvěděli, je tu omylem. A já vám všem ostatním děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Lanka. Připraví se paní poslankyně Havlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Lank: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, my jsme tady slyšeli spoustu argumentů, proč si tato vláda zaslouží či nezaslouží naši důvěru a hlavně důvěru veřejnosti. Jak jsem se obával, tak se to zvrhlo přesně v to, čeho jsem se bál. To znamená, že to je přesně o tom, kdo kradl víc, která vláda byla horší, a zkrátka matláme se v minulosti místo toho, abychom řešili současnost a případně budoucnost.
Já tady načnu z jednoho trošku jiného soudku, aspoň to trošku osvěžím. Chtěl bych otevřít jedno velice ožehavé téma, které podle mě s otázkou důvěry vládě úzce souvisí. Je to návrh Evropské komise na kvóty pro přijímání uprchlíků. Připomínám, že se hovoří dokonce o několika variantách. První se má spustit tzv. nouzový mechanismus, ve kterém bychom jako Česká republika měli přijmout 525 uprchlíků. Druhým návrhem je tzv. trvalé přemisťování azylantů mezi zeměmi Evropské unie, v rámci něhož bychom museli přijmout přes 5 500 utečenců. Objevila se dokonce i vyšší čísla. Já přitom znovu opakuji, že přijímat uprchlíky není řešením problému. To řešíme následky, nikoli příčinu.
Příliv uprchlíků je, jak asi nikdo nepopírá, obrovský. Loni získalo azyl více než 185 tisíc lidí z celkových 626 tisíc žadatelů. Každý týden pobřežní stráž ve Středozemním moři vytáhne z moře tisíce utečenců. Podle odhadů může dorazit letos jenom do Itálie až 200 tisíc nelegálních imigrantů. My tento problém považujeme za naprosto zásadní. Česká vláda se sice vyjádřila v tom smyslu, že kvóty nepodporuje. My si ale nejsme jisti tím, jestli takové stanovisko bude prosazovat odhodlaně i v rámci Evropské unie. Problém také je, že Česká republika může být v proceduře o kvótách přehlasována ostatními zeměmi a bude je muset přijmout i přes svůj nesouhlas. ***