(10.40 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Musím připomenout, že na evropské úrovni je tento fakt zdůrazňován opakovaně. Zatímco řetězec má zpravidla vždy na výběr z více dodavatelů obdobného zboží, pro řadu výrobců a distributorů potravin je smlouva s daným obchodníkem často existenční otázkou. A získání obdobných odbytových možností je v tvrdé konkurenci minimálně velmi nesnadné.
Po velmi dlouhých diskusích, které byly vedeny, po mnoha pokusech, které byly podniknuty, se v roce 2009 podařilo prosadit poslanecký návrh, který směřuje k úpravě nekalých praktik řetězců, a to v podobě zákona č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů. Ten zákon nabyl účinnosti 1. února roku 2010. Významnou tržní sílu předpokládá u soutěžitelů, jejichž roční obrat přesahuje 5 miliard korun, pokud tuto domněnku nevyvrací okolnosti spojené se strukturou trhu, překážkami vstupu na trh, tržním podílem dodavatele a odběratele, jejich finanční silou, velikostí obchodní sítě odběratele či velikostí a umístěním jeho jednotlivých prodejen. Tohle cítím potřebu zdůraznit, protože skutečně nejde o otázku obratu, ale musí být posuzovány také tyto faktory a také tyto skutečnosti.
Do současné doby, a k tomu se vztahovala řada otázek ze strany vystupujících poslanců, do současné doby Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v této oblasti provedl sektorové šetření, aby se seznámil s tímto novým polem působnosti po roce 2010, a zahájil téměř desítku správních řízení. Při aplikaci zákona v těchto řízeních však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže narazil na výkladové obtíže, které se týkají základního konceptu významné tržní síly. Setkal se také se značnými obstrukcemi ze strany řetězců, kterými přirozeně se snaží protahovat celé řízení, a proto se může zdát, pokud se na takovou věc podívá běžný občan svýma očima, že se všechna tato řízení vlečou a že vlastně zákon k ničemu není. Ze správních řízení, která zahájil ÚOHZ pro možné porušení zákona, byla už dvě tato řízení pravomocně ukončena, a to řízení se společností Ahold a se společností Kaufland. Dále jsou úřadem vedena správní řízení se společnostmi Tesco, Globus, Lidl, další správní řízení se společností Kaufland. Tato řízení však dosud nebyla ukončena.
Velmi často se tady zmiňuje fakt, že tato předloha je čímsi výjimečným. Není to tak. Není to tak. Řada jiných členských zemí EU má obdobnou formu regulace ve svém právním řádu. Tím, že tuto regulaci nyní máme, se řadíme mezi státy, v nichž specifická regulace prostřednictvím norem veřejného práva, jejichž dodržování je kontrolováno orgány veřejné moci, jež rozhodují o jejich porušení a případném uložení sankcí, byla přijata už v minulých letech. Chci připomenout, že v té oblasti regulace se nacházejí země, jako je Rakousko, jako je Lotyšsko, jako je Finsko, jako je Maďarsko, jako je Velká Británie, jako je Litva, jako je Německo, Francie, Itálie, Portugalsko, Španělsko. Chci také připomenout, že v informačním listu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže z roku 2013, který se věnoval problematice významné tržní síly, je například provedeno srovnání maďarské, britské a také litevské právní úpravy. To znamená, že je evidentní, že ČR není osamělým ostrovem v rámci EU, který by se snažil reagovat na nekalé praktiky ze strany odběratelů, ale že na tyto praktiky reagovala v uplynulých letech velká část členských států EU.
Je také myslím dobré zmínit, že Evropská komise v poslední době zaměřila svoji pozornost na vztahy mezi dodavateli a odběrateli při dodávkách zboží pro maloobchodní prodej konečným spotřebitelům. Důvodem pro tento zvýšený zájem je skutečnost, že dochází stále častěji k situaci, kdy silnější strana, kterou je v drtivé většině případů odběratel, obchodní řetězec, předkládá druhé smluvní straně, dodavateli, návrh obchodních podmínek, které jsou jednostranně výhodné pouze pro tento obchodní řetězec. Evropská komise provedla rozsáhlé šetření mezi všemi členskými státy s cílem zjistit, jak probíhají obchodní vztahy mezi dodavateli a odběrateli. S cílem zjistit, jaké jsou nejčastější formy nátlaku obchodních řetězců na jejich dodavatele. Komise se zaměřila na vztahy mezi podniky v oblasti obchodu s potravinovým i nepotravinovým zbožím. Zjistila, že v převážné většině případů dochází k nerovným vztahům právě při dodávkách potravin pro maloobchodní prodej konečným spotřebitelům.
Na úrovni EU byly nekalé obchodní praktiky v odvětví potravinářství poprvé projednávány v roce 2009. V roce 2010 byla zřízena odborná platforma pro smluvní praktiky mezi podniky, která potom v roce 2011 vydala soubor zásad a příkladů poctivých a také případů nekalých praktik ve vertikálních vztazích v rámci potravinového dodavatelského řetězce.
Ze Zelené knihy o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v Evropě v dodavatelském řetězci v oblasti potravin a také nepotravinového zboží jednoznačně vyplývá, že nejenom v České republice, ale i v rámci EU jsou řešeny stejné problémy v dodavatelsko-odběratelských vztazích při dodávkách zboží. Zelená kniha také obsahuje definici a příklady nekalých obchodních praktik, příklady možných dopadů těchto nekalých obchodních praktik a věnuje se také právnímu rámci k potírání těchto praktik v jednotlivých členských zemích.
V této souvislosti myslím stojí také za zmínku stanoviska Evropského hospodářského a sociálního výboru, která jsou velmi striktní a požadují přísnou regulaci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Naposledy byla problematice nekalých obchodních praktik věnována pozornost také v Evropském parlamentu, když 24. března letošního roku uspořádal výbor IMCO workshop na téma nekalých praktik, který znovu ukázal, jak jsou nekalé praktiky odběratelů problematické napříč všemi státy EU, s jednoznačným závěrem nutnosti přijmout regulaci a tu důsledně vymáhat.
Já bych tedy chtěl jednoznačně odmítnout ty argumenty, které se v debatě objevily a které tvrdily, že za prvé ten problém vůbec neexistuje a za druhé že Česká republika toto téma řeší izolovaně, že ho řeší sama a že to je něco, co je neobvyklé v rámci Evropské unie. I řada dalších zemí EU potvrzuje, že toto je reálný problém, a postupně přijímají regulace, které směřují k napravení nerovného postavení.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, ještě několik dalších poznámek k tomuto návrhu. Velmi často jedna strana dodavatelsko-odběratelských vztahů argumentuje nutností vytvořit rámcové etické kodexy s tím, že obě strany je budou velmi snadno dodržovat. Jedna z těchto iniciativ prosazuje řešení na základě etických norem podnikání dodržováním správných obchodních praktik a zaváděním mechanismu pro interní řešení sporu. Hlavními aktéry těchto iniciativ jsou řetězce, které je podporují a prosazují. Otázkou však je, do jaké míry je udržitelné řešit spor před nezávislým ombudsmanem, kterého zřizuje pouze jedna smluvní strana dodavatelsko-odběratelského vztahu. Navíc praxe v Evropě jednoznačně ukázala, že etické kodexy mohou fungovat pouze za podmínky, že jejich dodržování je tvrdě vymáháno, jako je to například ve Velké Británii. ***