(9.20 hodin)
Poslankyně Gabriela Pecková: Dobré dopoledne, dámy a pánové. V bodě 5 tohoto návrhu se navrhuje, aby dočasná pracovní neschopnost a doba nařízené karantény byly považovány za náhradní dobu zaměstnání, jestliže dočasná pracovní neschopnost či karanténa vznikly v době trvání zaměstnání či jiné výdělečné činnosti nebo v ochranné lhůtě sedmi dnů. Přestože návrh explicitně stanoví, že o náhradní dobu nejde v případě, že si fyzická osoba přivodila dočasnou pracovní neschopnost úmyslně, účelové jednání tím není nijak významně omezeno a zneužití znemožněno.
Mnoho lékařů se ozývá, že byli ve své praxi opakovaně pokusům o takové jednání vystaveni, a někdy i pod silným tlakem. Důvodem bývalo hrozící propuštění ze zaměstnání, přesun na jiné pracoviště a podobně. Jako lékař jsem i já opakovaně byla tomuto jednání vystavena, a proto mohu uvést, že mnoho onemocnění, především těch, kde převažují subjektivní symptomy, jakým je například bolest, únava, poruchy paměti, nelze v podstatě objektivně prokázat. Ale stejně je tomu tak u některých objektivních projevů. Přitom nemusí jít o několikadenní trvání pracovní neschopnosti, ale v krajním případě až o 380 dnů, kdy je vlastně naplněna i základní podmínka pro vznik nároku, tedy 12 měsíců za poslední dva roky. Takové účelové jednání ve výsledku nejen do určité míry komplikuje situaci zaměstnavatelů, ale zatěžuje jak sociální, tak zdravotní systém. Prokázat neexistující onemocnění, pokud jsou lékaři pečliví a nechtějí vystavit pacienta riziku opomenutí závažné choroby a nakonec i sebe postihu, znamená celou řadu velmi náročných, drahých a často kapacitně velmi přetížených vyšetření. Vezmeme-li například jen bolesti hlavy, začnou zpravidla u praktického lékaře, dále pak přes komplexní interní vyšetření, oftalmologii, neurologii, angiologii a spoustu dalších a mohou končit až nukleární magnetickou rezonancí, a přesto výsledek může znít, že bolesti trvají a příčina ani původ není znám.
Proto si dovolím přihlásit se k pozměňovacímu návrhu, který znemožňuje takové zneužívání a bod 5 vypouští. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a požádám vás, abyste poté návrh přečetla v podrobné rozpravě. Děkuji.
Další v pořadí je paní poslankyně Maxová. Máte slovo, paní poslankyně.
Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Přestože považuji tuto novelu za přínosnou, musím se vyhradit proti nově navrhovanému písmenu g) v § 41, souvisí to s tím, co tady přede mnou hovořila paní poslankyně Pecková. Týká se to započítání nemoci coby náhradní doby zaměstnání. Důvodů, proč bych nechtěla, aby toto písmeno zůstalo v navrhované novele, je myslím dostatek.
Myslím si, že většina pamětníků, a je pravda, že i zaměstnanci úřadu práce to potvrzují, že v minulosti se tento institut, tedy náhradní doba, velmi zpřísnil právě z toho důvodu, že u některých takto zvýhodněných skupin potlačoval snahu pracovat. Například absolventi. Do roku 2004 se jim studium počítalo jako náhradní doba zaměstnání. Takže skončili školu a šli si hned do evidence pro podporu. Svého času, rok 1999, byl každý třetí nezaměstnaný právě absolvent. Ve chvíli, kdy se studium přestalo počítat jako náhradní doba zaměstnání, byla patrná zvýšená snaha absolventů a především i tlak jejich rodičů na to, aby si hledali práci. Není tedy divu, že při započítání doby nemoci coby náhradní doby zaměstnání se velmi obávám preference pracovní neschopnosti před prací některými jedinci. Má-li být podpora v nezaměstnanosti zásluhová, tedy pojistná dávka, pak by se z hlediska nároku na ni měla podle mého názoru počítat skutečně jen práce jako taková. A dále bych akceptovala také společensky žádoucí chování, jako je například péče o dítě třeba do čtyř let věku nebo o jinou osobu, jejíž stav to vyžaduje. Samozřejmě toto souvisí s vazbou na příspěvek na péči, což teď v zákoně je. Nahradit práci nemocí je dnes relativně snadné a bojím se, aby to v tomto případě nebylo i motivující. Vždyť sociální systém České republiky má řadu alternativních dávek, na které může člověk po delší nemoci a v nepříznivé sociální situaci dosáhnout. Řídila bych se heslem: Pracoval jsi? Máš nárok na podporu v nezaměstnanosti. Nepracoval jsi? Máš nárok na jinou sociální dávku. To přece není asociální, ale má to jakýsi řád a je to spravedlivé a přehledné.
Ponechme tedy pouze karanténu jako náhradní dobu zaměstnání, ta je člověku nařízena, i když neříkám, že nemůže být zneužita, jako kompromis navrhované právní úpravy, ale nenahrazujme v legislativním smyslu práci nemocí. V reálné praxi mají totiž podobná opatření zpravidla daleko větší negativní dopad, než se mnohdy legislativci domnívají. Řekla bych to asi takto: podle mého názoru zde bude daleko větší počet těch, kteří to nějak zneužijí, než těch, kterým to pomůže.
Při diskusi na sociálním výboru jsem kladla pracovníkům Ministerstva práce a sociálních věcí dotazy, zdali někde vedle tohoto nového písmena v novele mají připravený metodický pokyn, vyhlášku na to, kterých nemocí by se to týkalo. Řekli mi, že nemají. Nemají ani pádné důvody na to, aby toto písmeno bylo zařazeno do této novely. Takže já říkám, buďme opatrní a písmeno g) v § 41 vyškrtněme. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. I vás požádám, abyste poté v podrobné rozpravě tento návrh přednesla. Eviduji jednu faktickou poznámku pana poslance Janulíka. Máte slovo.
Poslanec Miloslav Janulík: Dobrý den, pane předsedající, děkuji vám za slovo. Kolegyně, kolegové, není nás tady mnoho, kteří fakticky takzvané neschopenky vystavujeme. Já jsem jeden z poslanců, který opravdu denně nebo skoro denně ve své praxi vystavují legitimace práce neschopného, a řeknu vám, že máloco je tak masivně zneužíváno jako neschopenky.
Abyste měli představu. Po úpravě například třeba vycházek, kdy ještě donedávna, myslím že do loňského roku, existoval takzvaný institut neomezených vycházek v pracovní neschopnosti, dneska jsou vycházky vyhláškou stanoveny mezi sedmou a 19. hodinou, maximálně však šest hodin denně. Divili byste se, kolik "pojištěnců" to prostě nechápe a řeknou: Proč se mi pletou do toho, kdy já budu chodit ven? To je prostě masivně zneužívané. A nikdo si neuvědomuje, že když je práce neschopný, my všichni mu platíme tu dobu takzvaně ze solidárního pojištění, aby se mohl doma léčit, ale pojištěnci si to pletou s tím, že můžou v sobotu večer chodit po zábavách a o víkendu se opíjet a že se budou léčit jenom od pondělí do pátku. A dokonce jsem zažil případ, že prostě pojištěnka v pracovní neschopnosti odletěla na dovolenou do Řecka. To je masivně zneužívaný institut.
Já se přihlašuji k předřečnicím. Prosím vás, toto vypusťme, protože už takto jsme úplně pozbyli smyslu. To se jmenuje pojištění, ale to ztratilo smysl toho pojištění. Prostě naši spoluobčané si to vysvětlují, že nejdou do práce, zajdou si takzvaně jak do sámošky za doktorem pro neschopenku, a ten lékař, než by se vystavoval jakýmkoli rizikům, tak to prostě vystaví. A ten systém, kdybyste viděli, ta kapitola v rozpočtu, která je na to vyčleněná, několik posledních let končí v hlubokém minusu, protože ten systém je prostě zneužívaný. Ta drobná náprava nastala v tom, že první tři dny se neplatí. Teď to zase změkčujeme a máme ten systém byzantský, rozhazovačný. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Další faktickou poznámku má pan poslanec Kaňkovský. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, já bych se rád připojil ke svým předřečníkům, jak ke kolegyni Maxové, kolegovi Janulíkovi a kolegyni Peckové, vaším prostřednictvím, pane předsedající. Toto není žádná bitva proti tomu, abychom chtěli naše občany nějakým způsobem perzekvovat, ale skutečně ve své lékařské praxi se velmi často setkávám s pacienty, kteří chtějí zneužívat institut, o kterém je zde hovořeno. Už tady bylo zmíněno, že existuje celá řada nozologických jednotek, tedy celá řada onemocnění, která ať už praktický lékař, nebo specialista nemůže jednoduchým způsobem vyloučit. ***