(15.50 hodin)
(pokračuje Zlatuška)
Jakmile toto necháme projít mechanismem, který bude zakotven v normě, která bude dána nařízením vlády, tak jakákoliv inovace, která v budoucnu bude na vysokých školách probíhat, bude přirozeně narážet na to, že v okamžiku, kdy se někdo pokusí inovovat, tak se dozví: No ale v nařízení vlády je napsáno, že studijní programy mají vypadat jinak. Tohle se výrazným způsobem týká třeba požadavku, jak si představujeme, že mají být vzděláváni učitelé na učitelských oborech, ale jsou to nejen tyto příklady, jsou to i příklady oborů, které se přirozeným způsobem vyvíjejí a mění se tam některá paradigmata práce. (V sále je setrvalý hluk, okázalý nezájem o projev řečníka.)
Návrh, tak jak je dnes koncipován svou neprůhledností a tím politickým rozhodováním, je opakem toho, jak by to mělo vypadat. Ten primární konsenzus by měl být na odborné úrovni nejvýš nějakých odborných společností a s výrazným vstupem zainteresované veřejnosti tam, kde to má vztah na další působení směrem ke společnosti jako takové. Současný návrh je opak tohoto, spíš přináší strnulost.
Ve studijních programech se neuvažuje s výraznou podporou toho, po čem volá i praktická sféra. Modely studia, které jsou třeba běžné ve Velké Británii v podobě tzv. sendvičového studia, kde je institucionálně možné prokládat studium s praktickým působením v průmyslové praxi. Svázání poplatky za delší dobu studia a zpřísnění těchto parametrů může vést zase k tomu... (Řečník se odmlčel a žádá pohledem předsedajícího o zjednání klidu v sále.)
Předseda PSP Jan Hamáček: Pane kolego, já dělám, co můžu i bez použití mikrofonu, abych snížil hladinu hluku ve sněmovně, ale moc se mi to nedaří. Tak znovu prosím kolegy, aby se ztišili a věnovali pozornost argumentaci pana poslance Zlatušky.
Poslanec Jiří Zlatuška: Protože já bych musel jinak křičet, že? (Čeká na ticho.) Ve třídě tohle funguje.
Předseda PSP Jan Hamáček: Opravdu prosím o klid ve sněmovně. Upozorňuji, že následující bod je registr smluv. Je velmi sledován mediálně a byl bych nerad, abychom byli znovu obviňováni z obstrukcí.
Poslanec Jiří Zlatuška: Není tam systémově řešeno sendvičové studium jako propojení studia s praxí, které je velmi významné zejména v těch oblastech studia, kde se nám jedná o větší dimenzi profesního studia. Chybí na těch pokročilých patrech ekvivalent něčeho, co se v zahraničí nazývá průmyslové PhD, model, který je znám například z Dánska, a u akreditací jsou zcela pominuty parametry mezioborových studijních programů. Přičemž všeobecně se v prostředí vysokoškolské vzdělanosti v zahraničí považuje interdisciplinarita za podstatnou součást vysokoškolského vzdělávání. Tady celý ten systém předpokládá, že jsou to vlastně izolované požadavky jednotlivých skupin, které mohou stát vedle sebe. Odtud také debata o příslušných poplatcích a úpravě toho, že vlastně mezioborové studium se musí obcházet více studii.
Další věc, kterou vidím jako značně problematickou, je, že bez větší odborné debaty o přínosech a možných problémech boloňského modelu se do ustanovení o akreditacích dostává větší tolerance k převádění děleného studia na dlouhé magisterské studium. Jestli tohle je pravda, nebo není, to se uvidí až v případě vypracování těch příslušných podzákonných norem. Nicméně současná dikce v novele nasvědčuje těmto obavám a nejsem sám, kdo si tohle myslí.
Z dalších oblastí v souvislosti s akreditacemi je neřešený problém konfliktu zájmů pracovníků akreditační agentury, protože je přejímán jakoby model z větších zemí, které si mohou dovolit vyčlenit pro takováto tělesa personál, který nemá napojení na existující vysoké školy, a nehrozí tam to, že si pracovníci připravují působení pro instituce, do kterých poté budou odcházet. Přechod mezi školami a akreditační agenturou považuji za velmi výrazný problém, stejně tak považuji za problém to, že tam není řešena izolace mezi odborným působením v akreditační agentuře a politickými pozicemi nebo pozicemi ve státní správě v podobě přecházení. Domnívám se, že by tam měl být požadavek, řekněme, pětileté karantény od působení v politické straně nebo ve státní správě pro lidi, kteří budou působit v akreditační agentuře. Úvahy o tom, že jsou to vyhlédnutá místa pro lidi z úřadů nebo z politických stran, jsou zase úvahy, které jdou proti nezávislosti akreditace. A významný bod je transparentnost jednání o problémech, které akreditační agentura řeší.
Z dalšího bodu, který považuji za hodně problematický, je autonomie fakult. Zmiňoval se o tom tady už kolega Rais v tom posilování pravomoci rektorů. Tak jak je dnes v novele ta věc připravena, tak se jedná o změnu, která může mít jednosměrný charakter. Pokud nějaký despotičtější rektor se rozhodne využívat tady těchto věcí a nepředávat pravomoci na fakulty, tak se tím stanoví změna vnitřní struktury vysokých škol, která bude nevratná z hlediska prakticky schůdných procesů. Přičemž pluralita působení uvnitř vysokých škol je velice podstatná k tomu, aby se vysoké školy byly schopny vyvíjet jako životaschopné instituce. (Stálý hluk v sále.)
U tohoto bodu je symptomatické, jakým způsobem se do novely vůbec dostal. Když si přečtete důvodovou zprávu, důvodová zpráva s touto změnou vnitřní struktury vysokých škol vůbec neoperuje.
Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně, kolegové, já už opravdu nevím, co mám dělat. Samozřejmě mohu přerušit schůzi... To nemohu, pane poslanče. (Poslanec Koskuba naznačuje pravděpodobně, aby byl přerušen poslanec Zlatuška.) Vaše řešení, které navrhujete, je nemožné. Buď mohu přerušit jednání Poslanecké sněmovny, abych dal prostor vám se ztišit, anebo mohu stále apelovat na to, aby byla v Poslanecké sněmovně důstojná atmosféra. Samozřejmě mohu trošku apelovat na pana kolegu Zlatušku, jestli by nechtěl svůj projev zkrátit, ale nemohu ho nijak omezovat. ***