(15.30 hodin)
(pokračuje Zlatuška)
Troufám si s tímhle pohledem polemizovat a tvrdit, že v oblasti akademických pracovníků ta úprava naopak znamená malý krok zpět oproti současnému stavu. Ten krok zpět je dán tím, že novela taxativně požaduje, aby místa docentů, profesorů byla obsazována pouze těmi, kteří projdou habilitačním nebo jmenovacím řízením. Jinými slovy těmi, kteří získají ty české tituly - a jsou to tituly v uvozovkách, protože fakticky žádný zákon je nezavádí, žádný zákon nezakazuje, aby kdokoli si usmyslí, si psal před jméno doc. Neexistuje zákon, který vám tady tohle to zamezuje, a z hlediska ustanovení v listině práv jakmile nemáte zákon, který vám udává povinnost, nemusíte to respektovat. Takže i ti, co neprošli habilitací. Když si napíšete doc. před jméno, nenajdete v českém právním řádu ustanovení, které by vám tohle to zakazovalo. Totéž u prof.
Tento zákon obsahuje nové ustanovení, které stanoví, že pracovní místa se mohou obsazovat pouze těmi, kdo prošli jmenovacím nebo habilitačním řízením. Mírně lepší formulaci měl mezi roky 1997 a 1998 návrh, který tehdy připravovala sociální demokracie, na nový zákon o vysokých školách, kde se rozlišovalo postavení docenta a profesora na vysokých školách a to, co bylo v návrhu té novely nazváno hodností. Rozdělilo se jméno pracovního místa od toho, co je získáváno na základě jmenování docentem nebo profesorem od rektora vysoké školy nebo prezidenta republiky, a explicitně se zavedly jak zkratky, tak právní ustanovení, které ten stav, který byl vcelku běžný v minulosti u jmenovaných docentů nebo profesorů, kteří mohli být ustanoveni na příslušné pracovní místo nebo nemuseli, vymezovaly v zákoně. Toto se nedostalo do stávajícího zákona přijatého s účinností od roku 1998. Sociální demokracie tehdy ten návrh stáhla a nikdy už tady v tomto nebylo pokračováno.
Současný návrh zavádí spojení mezi pracovním místem a získaným titulem. Je to omezení, které zde dosud nebylo. Toto omezení zdánlivě vypadá jako krok, který může zabránit nějakým nepravostem, nějakým manipulacím s těmi místy. Ale toto je pravda nejvýš v okamžiku, kdy se podíváme jenom na tuzemské domácí prostředí. V okamžiku, kdy si uvědomíme, že habilitační řízení a řízení o jmenování profesorem, tak jak jej předpokládá náš zákon, není přístupné pro akademické pracovníky zahraničních vysokých škol, zejména vysokých škol, které jsou vyloženě kvalitní - řekněme hypotetický příklad, že by sem přicházel nějaký profesor z Oxfordu nebo z Harvardu - tak v takových případech jakmile svážeme ten pseudotitul s pracovním místem, tak tím děláme omezení pro internacionalizaci našich vysokých škol.
Tento návrh novely problém řeší kategorií mimořádného profesora, což je kategorie, která se netýká udělení nějakého osvědčení, titulu nebo pseudotitulu ve smyslu docent a profesor tak, jak je to u těch našich, ale váže to na působení příslušného pracovníka na daném pracovním místě. Jinými slovy, nezřizuje novou kategorii uznávaného titulu, ale zřizuje konkrétní jméno pracovního místa, které lze zřídit na vysokých školách s tímto vymezením. Na první pohled to vypadá jako chytrá horákyně, která obchází problém jisté nekompatibilnosti středoevropského systému vědeckopedagogických hodností a toho, co je zvykem v anglosaském světě. Ale jen na první pohled. Komplikace nastanou už v okamžiku, kdy by měly vysoké školy vypisovat výběrová řízení na obsazení takovýchto míst. V okamžiku, kdy vypíše škola řízení, kde poptává obsazení místa profesora, tak to bude samozřejmě ten náš profesor, který dostal někdy v minulosti na Pražském hradě podepsaný dekret a v Karolinu nebo poštou zaslaný dekret o jmenování profesorem. Nebude to ten zahraniční profesor z toho Oxfordu nebo Harvardu. Pokud škola bude chtít vzít někoho ze zahraničí, bude muset poptávat obsazení té pracovní pozice, která se jmenuje mimořádný profesor, což je jiná pozice, než která je určena pro ty naše profesory. A pro změnu čistě hypoteticky v okamžiku, kdy se najde tuzemský uchazeč, který bude shodou okolností lepší než ti zahraniční, kteří se na to budou hlásit, tak vypsané řízení se bude vztahovat pouze tady na tohle nově vytvářené pracovní místo.
Dovedu si představit, že v tuzemském prostředí tady to bez problémů školy nějakým způsobem - já nevím, jestli ošulí je použitelný termín, ale prostě obejdou tak, jak je na českých institucích zvykem. Ale tohle zase narazí na standardy, které bychom měli uplatňovat vzhledem k zahraničnímu prostředí. Existuje společná deklarace Evropské komise a Evropské univerzitní asociace o vytváření evropského univerzitního prostoru, kde je cíl zveřejňovat veškerá výběrová řízení na obsazování míst vědeckých pracovníků, což jsou samozřejmě i ti docenti a profesoři, mezinárodními řízeními, která jsou uveřejňována na jednom serveru EURAXESS Evropské komise. Co bude poptáváno v takovémto vypsání pracovního místa? Ten náš profesor, nebo ten mimořádný profesor? Jakým způsobem tohle bude kombinováno? A jak budeme působit na zahraničí, abychom nepůsobili dojmem, že vlastně to, co vypisujeme, to, co bývá zvykem brát jako stanovená specifikace, kterou ty instituce také dodržují, tak jakým způsobem se uvnitř našich institucí chováme k tomu, že vlastně tyhle kategorie přecházíme a zacházíme s nimi prakticky libovolným způsobem?
Toto je drobná ilustrace toho, co zůstalo v návrhu po těch všech možných změnách a zůstalo tam proto, že původní představa v době reformy zajistit možnosti působení vynikajících odborníků z praxe na místech, která odpovídají profesorům na vysokých školách, si nevšímala toho, že toto mají vysoké školy možnost v rámci zákona uplatňovat už dnes, a snažila se najít způsob, kterým podpoří jakousi osmózu mezi tím akademickým prostředím a prostředím průmyslovým praktických firemních aplikací. Záležitost jednoznačně pozitivní, na druhou stranu těmi postupnými kroky, jak se připravovaly dílčí novely, a to, co zbylo dnes na Ministerstvu školství, dovedená do situace, že řeší prakticky jenom zvláštní případ nekompatibility našich titulů se zahraničním působením, a to ještě způsobem, který v žádném případě není akceptovatelný, není bez problémů. ***