(15.00 hodin)
(pokračuje Vácha)
V současné době se sice někteří pediatři nebo někteří lékaři k individuálnímu očkovacímu plánu uchylují, nicméně tím, že to není zakotveno v zákoně, jim hrozí pokuta ve výši tři miliony, resp. jeden milion, pokud by se přijalo usnesení zdravotnického výboru číslo 75. Jedinou výjimku k individuálním plánům jsou zjištěné kontraindikace nebo prokázaná imunita vůči infekci. Takže lékaři, kteří očkují podle individuálního očkovacího plánu, tak riskují udělení nemalé pokuty, pokud by se s očkováním nevešli do vyhláškou stanoveného časového rozpětí, které je, tuším, 18 měsíců.
Zdravotní problémy dětí jsou tak různorodé, že zřejmě není v možnostech zákona ani vyhlášky stanovit optimální postup očkování pro všechny možné případy komplikací, a bylo by vhodné umožnit lékařům v odůvodněných případech rozhodovat o individuálním postupu očkování, a to jako o legální možnosti, tzn. tou legální možností myslím to, že to bude ustanoveno zákonem, tedy bez rizika udělení sankce za nedodržení očkovacího kalendáře daného vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.
Takže já se k tomuto pozměňovacímu návrhu přihlásím v podrobné rozpravě, jedná se o tisk (sněmovní dokument) 2251. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Štětina, připraví se pan poslanec Andrle. Pardon, pane poslanče, omlouvám se - pan poslanec Holík? S faktickou. Dobře. Tak dám faktickou po vašem vystoupení, pane poslanče. Tak prosím.
Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážená vládo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, stojím tu stran očkování myslím podruhé nebo potřetí. Velmi bedlivě sleduji kampaň, která probíhá nejen v naší zemi, ale i v jiných zemích: v Polsku, v Německu, ve Francii a dokonce ve Vietnamu, kde jsme byli teď s kontrolním výborem na jednáních.
Musím zaprvé říci, že naprosto souhlasím se stanoviskem pana ministra a se stanoviskem pana zpravodaje. Je to naprosto reálné a správné. Kdo nese následky při epidemiích? Nesou to rodiče, nebo aktivisté? Nese to vždycky státní správa, tzn. ministerstvo, které je kritizováno, Ministerstvo financí, které to musí zaplatit, samozřejmě státní správa. Takže to je zaprvé.
Zadruhé argument, že tento zákon je připravován ve spěchu, že je ho potřeba připravit. Není to pravda. Tuto novelizaci zákona připravovala již minulá vláda v téměř shodném znění, malinko jinak to bylo s očkováním, tam ten názor byl jiný, protože koalice, když zodpovídá a přijímá zákony, tak si nemůže dovolit něco takto populistického, co nám nabízejí aktivisté. Takže tento zákon je připravován dostatečně dlouho. Byl dostatečně připomínkován, bylo reagováno na argumenty a nikdo mě nepřesvědčil, že Ministerstvo zdravotnictví to nebere v úvahu. Bere.
Další argument. Farmaceutická lobby. Já jsem si ověřoval a ptal jsem se. Přiznám se, že nevím, které farmaceutické firmy to vyrábějí, jak jsou uzavírány smlouvy. Věděl jsem, že v minulosti byly určité vazby na některou firmu, která měla monopol na dodávání očkovací látky, ale toto není. Smlouvy jsou podepisovány na dva roky a v podstatě jsem neshledal jako nepřítel korupce v tomto státě žádné pochybení, že by někdo byl zvýhodněn nebo si někdo namastil kapsu. Takže ani toto není pro mě argument.
Mohl bych zde komentovat některé diskusní příspěvky kolegů, které se mě trochu dotkly. Nejsem ani pediatr ani imunolog ani vakcinolog, ale jsem dostatečně vzdělán, a dokonce jsem i z oboru epidemiologie atestoval v roce 1967. Myslím si, že od té doby se nic nezměnilo, protože očkovací látky jsou důležité pro boj proti infekcím obecně. To, že dnes očkovacích látek je podstatně více, je dobře. Mohl bych tu říci některé komplikace při spalničkách, při zánětu příušnic, planých neštovicích a dalších tzv. drobných dětských onemocněních, ale jistě pan zpravodaj prostřednictvím pana předsedy by mi potvrdil, že tady komplikace jsou, ale že je pediatři umí řešit. Takže se domnívám, že názory odborných společností, jako je pediatrická, vakcinologická, imunologická, jsou pro mě závazné, a ne nějaká stanoviska někoho, teď bych mohl říci pseudoodborníků, protože já si myslím, že je řada prací, které nám dokladují, že očkování je prostě důležité.
Další názor je od Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost stran tzv. individuálního očkování. Toto sdružení nesouhlasí s tím, aby bylo individuálně postupováno. Ono totiž individuálně postupováno je, protože každý lékař ví, kdy může očkovat, kdy nesmí očkovat, jak má postupovat při komplikacích a jak to musí hlásit. To je další z argumentů, že komplikace nejsou evidovány. Jsou velmi dobře evidovány a myslím si, že o tom víme. Jsou určitá promile, kdy ke komplikacím dochází, ale argument, že já mám těžce poškozené dítě po očkování, a když se zeptám: A jaké očkování a co mu je? - No to já nevím, ale je těžce postižené. Tak to pro mne není argument. Je potřeba všechno zaevidovat, vyšetřit, doložit, a pak se můžeme bavit o tom, jestli očkování způsobilo komplikaci, nebo nezpůsobilo.
Skutečně nechápu kampaň, která je pečlivě a dlouhodobě organizována. Všechny důvody, které jsou psány v těchto dopisech, jsou psány docela sofistikovaně, ale mě nepřesvědčují. Nechápu jednu věc, že tato kampaň má mezinárodní rozsah. Neznám ten důvod, že by si někdo snad přál, abychom měli na této zemi opět epidemie infekční choroby, teď to říkám úmyslně obecně, že by to snad nějakým způsobem mohlo zabránit populační explozi. Tento názor mi připadá trochu paranoidní, ale já skutečně nechápu, proč k takovéto akci dochází.
Nyní mi na závěr dovolte mou osobní zkušenost s očkováním na vlastní kůži a s očkováním lékaře, který zasahoval v první linii 22 let. V roce 1963 ještě jako posluchač lékařské hygienické fakulty jsem se zúčastnil jakožto pokusná osoba, když se již prováděly očkovací testy na lidech, a tím znovu argumentuji, že prostě veškeré očkovací látky jsou laboratorně zkoumány, jsou zkoušeny na zvířatech a pak také na dobrovolnících, na lidech, že jsou dostatečně prozkoumány a všechny komplikace jsou zaznamenány. Zúčastnili jsme se tedy jako medici zkoušky očkovací látky americké a sovětské proti chřipce. V té době jsme věděli, že chřipka má dva typy, takže jsme byli očkováni proti jednomu typu, který v té době byl, a mohu říct, že do roku 1963 jsem byl minimálně třikrát členem, v uvozovkách, epidemie chřipky, ale je pravda, že po tomto očkování jsem nikdy chřipku nedostal. ***