Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

1.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 258/2000 Sb.,
o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 270/ - druhé čtení

Tento návrh jsme projednávali ve druhém čtení na 26. schůzi, kdy jsme po obecné rozpravě návrh vrátili výboru pro zdravotnictví jako garančnímu výboru k novému projednání. Výbor tento návrh znovu projednal a usnesení vám bylo doručeno jako tisk 270/5.

Zeptám se pana ministra zdravotnictví, zda si přeje vystoupit. Přeje si vystoupit. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych velmi stručně uvedl projednávání předkládaného návrhu novely zákona o ochraně veřejného zdraví a s ním souvisejících zákonů. Tento návrh byl již dvakrát diskutován na plénu Poslanecké sněmovny a celkem čtyřikrát ve výboru pro zdravotnictví.

Jak jsem již několikrát zmínil, návrh představuje komplexní revizi zákona ve vztahu ke změnám v právním řádu v posledních letech a též k některým požadavkům aplikační praxe. Jedním z hlavních cílů novely tak je uvedení zákona o ochraně veřejného zdraví do souladu se správním řádem a dalšími právními předpisy. Dalším záměrem návrhu je snížení byrokratické zátěže osob zejména v oblasti ochrany zdraví při práci. Dále posiluje roli orgánů ochrany veřejného zdraví na úseku podpory zdraví a doplňují se rovněž nové úkoly krajů v této oblasti.

Návrh vyvolal velké množství debat, jejichž předmětem však vesměs byla témata, která nebyla podstatou zde navrhovaných změn. Mám na mysli problematiku očkování a ochranu zdraví před hlukem, kdy obou těchto otázek se návrh dotýká pouze okrajově s cílem upřesnit právní úpravu, nikoliv ji koncepčně měnit.

Doposud předložené pozměňovací návrhy významně měnící právní úpravu očkování rozhodně nemohu podpořit. Opět si dovoluji zdůraznit, že ustanovení zákona týkající se očkování i ukládaných pokut v této oblasti byla opakovaně podrobena testu ústavnosti ze strany Ústavního soudu a návrhy na zrušení příslušných ustanovení zákona jím byly zamítnuty. Ústavní soud přitom uvedl, že povinné očkování proti infekčním nemocem je evidentně opatřením v demokratické společnosti nezbytným pro ochranu veřejné bezpečnosti, zdraví, práv a svobod druhých.

K této otázce bych také rád dodal, že výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny požádal Ministerstvo zdravotnictví o otevření široké diskuse o záležitostech očkování ve všech aspektech. Za tímto účelem jsem již zřídil pracovní komisi, kterou tvoří zástupci ministerstva, poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu, Státního ústavu pro kontrolu léčiv, zástupců odborných společností, zástupců veřejnosti i zástupců Národní imunizační komise.

Co se týče ochrany před hlukem a vibracemi, výbor pro zdravotnictví přijal usnesení, v němž navrhuje provést určité úpravy. (Velký hluk v sále.) Tyto změny mohu za předkladatele podpořit. Jsem rovněž rád, že v průběhu času, kdy byl tento návrh znovu projednáván, došlo k vytvoření základního konsenzu mezi Ministerstvem zdravotnictví jako předkladatelem, Ministerstvem dopravy i Hospodářskou komorou a tento návrh je předkládán v rámci pozměňovacího návrhu pana -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Kolegyně a kolegové, já prosím o klid.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček - pana poslance Birkeho. Já už opravdu jen poslední větu, protože vidím, že již na začátku je trpělivost ctěné Sněmovny vyčerpána. Proto věřím, že se Poslanecká sněmovna ztotožní s takto navrženým zákonem i s těmi konsenzuálními úpravami a umožní propuštění návrhu novely zákona do třetího čtení, a já vám za to děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, pane ministře. Prosím zpravodaje tohoto tisku, kterým je pan poslanec Kasal, aby nás informoval o projednání návrhu ve výboru a případně odůvodnil pozměňovací návrhy. Prosím, pane poslanče a pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Já bych jenom krátce shrnul činnost zdravotního výboru, který se opakovaně zaobíral těmito tématy na svých zasedáních a ve svém posledním usnesení č. 75 výboru pro zdravotnictví projednával naposledy nejen celý zákon, ale i všechny pozměňující návrhy. A jinak bych odkázal na úvodní slovo pana ministra, který shrnul všechno to projednávání tak, jak probíhalo. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. A ještě před otevřením rozpravy se s přednostním právem hlásí pan místopředseda Gazdík.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se přiznám, že tomuto návrhu zákona příliš nerozumím. Pokud očkování funguje, proč takovýmto způsobem perzekvujeme ty děti, které nejsou očkované, a to mnohdy ze zjevných důvodů. Já jako rodič jsem příznivcem očkování, moje všechny čtyři děti jsou očkované. Nicméně znám ze svého okolí celou řadu dětí, které na první očkování měly alergickou reakci. Po této alergické reakci, pokud nejsou přeočkovány, tak nemohou jet se skauty na výlet, nemohou jet na školní výlet, nemohou je vzít do mateřské školky. Ano, pan ministr mi bude argumentovat, že pokuta se tady snižuje ze tří milionů na milion, což je skutečně pro tato zařízení velmi, velmi výrazné, ona určitě ten milion mají, aby jej zaplatila.

A kde je tedy očkování? Pokud děti, které jsou očkovány a očkování funguje, tak proč nemohou být zároveň s dětmi, které měly alergickou reakci a nejsou očkovány? Ony jsou přece očkovány a očkování funguje, ony jsou imunní. Nerozumím tomu a poprosil bych pana ministra o vysvětlení. Mám trochu dojem, že je to spíše tlak farmaceutické lobby, než nějaký skutečný problém.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď otevírám obecnou rozpravu. Přihlášku mám od paní poslankyně Novákové, připraví se pan poslanec Vácha.

 

Poslankyně Nina Nováková: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, před několika lety ministr zdravotnictví dr. Leoš Heger začal s mravenčí prací. Ta spočívala v tom, že chtěl přesvědčit občany, že kvalitu života v podstatné míře ovlivňuje samozřejmě jejich zdraví, ale že na vlastní zdraví máme v podstatné míře vliv také my sami. My se v současné době v souvislosti s debatou o novele zákona o ochraně veřejného zdraví pokoušíme pokračovat v této mravenčí práci, a jestli bude mravenčí, tzn. může dojít k nějakému cíli, anebo sisyfovský, tzn. bude to úplně zbytečné, o tom budeme rozhodovat v následujících hodinách a pravděpodobně dnech.

Dámy a pánové, chránit sebe je přirozené, a přesto to mnozí děláme velmi, velmi málo. Chránit své blízké kupodivu dokážeme trošku líp. Tam jsme z nějakých důvodů trošku více motivováni. A vždycky jsou motivováni rodiče, když chrání své děti. Řekneme-li ale, že máme chránit společnost, tak to je takový velmi abstraktní pojem. A my máme úkol přesvědčit všechny občany, co největší počet občanů, že chránit sebe znamená zároveň chránit společnost, resp. chránit společnost znamená zároveň sebe. Já ovšem vždycky musím vědět, jaké riziko přitom podstupuji.

Nejúčinnější, nejpracnější, ale zároveň nejnáročnější způsob je přesvědčit, že preventivní ochrana má smysl. Bohužel tohle se zatím nedaří. Motivování totiž nemůže být postaveno na diskreditování, podceňování např. neziskových organizací - pravděpodobně mnozí z nás víme, o které jde. Motivování nemůže být postaveno ani na osobní diskreditaci osobností z akademického světa. Pak tedy nevím, jak může někdo být profesorem přírodních věd, když my z něj jsme ochotni udělat hlupáka, a dokonce ho vysloveně perzekvovat. My tedy nějak selháváme.

Očkování od svého počátku, kdy vyškrabával kravám jakýsi moudrý člověk a pomocí toho ty puchýřky, když měly neštovice atd., tak to očkování prochází a musí procházet velikým vývojem. Ten spočívá v tom, co je schopen pochopit každý laik. Na to nemusí být člověk lékař. Spočívá v tom, že stále budeme vyhodnocovat počet a typ onemocnění, proti kterým je nutné očkovat. A dámy a pánové, my jsme teď v situaci v souvislosti s obrovskou migrací, že tohle bude veliký úkol.

Dál musíme zlepšovat kvalitu. Laik si to představuje pod těmito třemi zornými úhly pohledu - očkování má být účinné, očkování má být zároveň bezpečné a v případě dětí, především v případě dětí, musí být minimalizovaná zátěž pro organismus. Toho nedosáhneme, když nebudeme otevřeni k zachycování a k poctivému podchycování všech případných možných nežádoucích účinků. Jestliže mysl všech institucí, které mají na starost chránit zdraví občanů, nebude k tomuto otevřená, tak ten proces nemůže prostě proběhnout dobře. Zase, na to nemusím být bůhvíjaký odborník - lékař. A neexistuje, promiňte, ale nemůže existovat v pediatrických ambulancích odpověď - tohle nemůžete mít po očkování. Tato odpověď nemůže existovat. Ta by měla zmizet z repertoáru. Zato ale vždycky může následovat rozhovor.

Teď bych si dovolila obrátit se k rodičům a zákonným zástupcům dětí resp. spíš k té jejich roli v tom složitém procesu. Člověk se má, chce-li se rozhodovat správně, rozhodnout svobodně a odpovědně. A my navíc chceme, aby tihle rodiče mysleli zároveň i na ty druhé. Tady bych prosím velmi zdůraznila, že považuji za opravdu zlomyslné a zlovolné říkat, že neodpovědní rodiče, kteří váhají, chtějí diskutovat kolem očkování dětí, že tihle neodpovědní rodiče zneužívají všeobecné proočkovanosti a vlastně oni svoje neočkované dítě chtějí strčit mezi ta očkovaná a tam bude chráněno. To je prostě nesmysl. Děti se nepohybují pouze v dětských kolektivech. Takže toto podezírání, si myslím, že je naprosto nesmyslné.

Za povinností očkovat, dámy pánové, opravdu nemůže stát slepá poslušnost. To po odpovědných a milujících rodičích nemůže stát chtít. Slepou poslušnost prostě po rodičích chtít nemůžete ani v mnoha jiných oblastech jejich rozhodování. Ale co po nich vždycky můžete chtít, je rozhodování na základě diskuse, rozhovoru. Ta rozmluva - já už jsem to tady říkala jednou - musí probíhat ve vzájemné úctě a ve vzájemném respektu. Za povinností očkovat, proti které my nejsme, musí stát přesvědčení, že to je správné. A kam jsme se, dámy a pánové, po tom několikaměsíčním diskutování dostali? Kromě toho, že byla vyvinuta velká snaha zdiskreditovat všechny, kteří si mysleli eventuálně něco jiného než si myslí oficiální instituce. Vzrostla důvěra v lékaře a především v celý systém?

Dovolím si položit otázku. V diskusích zaznívalo, že povinné očkování - pro úplnost, očkování dětí především - je v zákoně o ochraně veřejného zdraví skryto pod pojmem pravidelné očkování. Tedy v diskusích několikrát zaznělo ze strany lékařů: lze přece s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu dítěte a k dalším okolnostem provést očkování podle individuálního kalendáře. Co se lékařům příliš nelíbí, a diskutovala jsem s nimi o tom, je možnost rodičů požádat o zvážení neboli jakási žádost zákonného zástupce požádat o individuální očkovací plán. Já se tedy s dovolením ptám - proč? Rodič v současné době nedává písemný souhlas, dává pouze ústní souhlas s očkováním. A když si někteří dovolili si všimnout, že se ocitla malá věta, poměrně krátká věta v jiném zákoně, že do seznamu výkonů, které nemusí být se souhlasem pacienta, patří také výkony, úkony, které jsou obsaženy v zákoně o ochraně veřejného zdraví, tak zase nemůžeme považovat za hlupáky a bůhvíjaké lidi, ty, kteří si všimli, že se tím možná otevírá cesta, že nejenže nebude potřeba písemný souhlas, dosud stačí ústní souhlas, a že možná nebude ten souhlas potřebovat lékař vůbec.

Vůbec tím nechci diskreditovat lékaře. Tak jak jsem s nimi mluvila, oni to chtějí udělat, celý ten proces, co nejlepší. Stěžují si ovšem na velkou administrativní zátěž. Takže když jsem třeba s nimi mluvila o tom námi tolik propagovaném, a nejen stranou TOP 09, ale i dalšími, nějakém modelu individuálního očkovacího plánu, tak říkali, že to vlastně je administrativně svým způsobem zatěžující. Rozhodně však nemůže být nikdy zatěžující rozhovor, vysvětlování, přesvědčování. Ten lékař, věřím, většina lékařů má tu schopnost, když se bude bavit se zákonným zástupcem a s rodičem, který chce nějak usilovat o individuální očkovací plán, lékař má, když v klidném rozhovoru bude s ním v úctě mluvit, má tu schopnost přesvědčit rodiče, že vlastně je na stejné lodi. Že prostě oni jsou oba na stejné lodi a chtějí oba chránit to dítě.

To, že vadí v současné době v zákoně o ochraně veřejného zdraví, aby se tam nějakým oficiálním způsobem - zdůrazňuji, není to ani ve vyhlášce. Lékaři říkají, že je možný individuální očkovací plán, ale ve vyhlášce to není. Tam je jenom podrobně rozepsáno, to dosud známé ve vyhlášce jenom podrobně rozepsáno pravidelné očkování. Dámy a pánové, individuální plán péče má například dnes každý klient v domově seniorů! Nikdo se neptá špatně placených sociálních pracovníků v domovech sociální péče, v domovech seniorů, v domovech, kde se pečuje o děti i dospělé mentálně či jinak postižené, nikdo se neptá, jestli je zatěžuje, že mají každý den na každý týden individuální očkovací plán. Já se tedy ptám, proč je tak velký problém, aby byl individuální očkovací plán zakotven v zákoně s tím, že bude podrobněji upraven ve vyhlášce, prostě v prováděcím předpisu.

A ta druhá věc je, kterou si vlastně lékaři, a to není vůbec jejich vina, když jsme o tom debatovali, oni si vlastně neuvědomují, že když podle svého nejlepšího svědomí a podle pravdy nedají rodičům papír, že dítě bylo očkováno, tak to dítě skutečně je diskriminováno tím, že nemůže být přijato do zařízení péče o děti. A kdyby existovala možnost, aby tam přinesli potvrzení o tom, že po souhlasu s lékařem je vypracován individuální očkovací plán, a toto potvrzení vlastně mělo stejnou platnost, takže dítě by nebylo diskriminováno, tak si myslím, že by se velmi znásobil nejen počet spokojených rodičů, ale hlavně by vzrostla důvěra rodičů v náš systém ochrany zdraví.

Individuální očkovací plán a nediskriminování dětí, které nejsou ještě proočkované, je to, co mně osobně leží na srdci nejvíce, i když v podrobné rozpravě se přihlásím ještě k dalším pozměňovacím návrhům.

Děkuji za pozornost a děkuji za to, snad, že se pokusíte, aby ta diskuse nebyla opravdu sisyfovská a aby se z mravenčí snahy o posílení důvěry v náš systém péče o zdraví nestalo to, že dojde k naprostému poklesu důvěry. Já věřím, že rodiče budou dál o svých dětech přemýšlet, protože každý z těch rodičů má jedno, dvě. A nemůže žádná statistika ho omámit nebo přesvědčit. Přesvědčit ho může jenom to, že stát řekne: Ano! Já to po tobě chci, chci to po tobě zákonem, ale také za to nesu odpovědnost. To je další část pozměňovacího návrhu.

Dále vás, dámy a pánové, nebudu už unavovat a děkuji za udělené slovo.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Než dám slovo panu poslanci Váchovi, tak se omlouvá paní poslankyně Langšádlová dnes mezi 18.00 a 23.45 (s úsměvem). To paní poslankyně ví asi něco víc než my. Potom se omlouvá pan poslanec Beznoska od 18.30 hodin z pracovních důvodů. Omlouvá se pan místopředseda Bartošek od 17. hodiny a omlouvá se paní poslankyně Dobešová od 14. do 15.30 hodin.

Tak to byly omluvy a pan poslanec Vácha má slovo. Připraví se pan poslanec Štětina. (V sále je výrazný hluk, řečníky ruší především hlasitě diskutující skupina poslanců ČSSD.)

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedo. Já bych podpořil slova paní kolegyně Novákové a chtěl bych vám říct, že jsem načetl do systému pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Ten pozměňovací návrh v podstatě je velmi jednoduchý, pouze zavádí termín individuální očkovací plán a stanovuje, v jakých odůvodněných případech ho lze využít.

Na schůzi výboru pro zdravotnictví, která byla -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Pane poslanče, omlouvám se. Prosím diskutující vlevo, aby nediskutovali. Děkuji.

 

Poslanec František Vácha: Pane předsedo, děkuji. Takže na zdravotnickém výboru, který byl 19. března, nejednou zaznělo, že individuální očkovací plány ve zdravotnictví už existují, a dokonce pan ministr Němeček uvedl, že individuální postupy jsou už dnes ve zdravotnických indikacích možné a pediatři je dělají. Nicméně ve stávajícím zákonu č. 258/2000 Sb. ani v navrhované novele žádná takováto formulace neexistuje. Proto přicházím s tímto pozměňovacím návrhem, kde jednoduše do § 45 za odst. 2 se vloží další odstavec, který bude nějakým způsobem definovat individuální očkovací plán.

V současné době se sice někteří pediatři nebo někteří lékaři k individuálnímu očkovacímu plánu uchylují, nicméně tím, že to není zakotveno v zákoně, jim hrozí pokuta ve výši tři miliony, resp. jeden milion, pokud by se přijalo usnesení zdravotnického výboru číslo 75. Jedinou výjimku k individuálním plánům jsou zjištěné kontraindikace nebo prokázaná imunita vůči infekci. Takže lékaři, kteří očkují podle individuálního očkovacího plánu, tak riskují udělení nemalé pokuty, pokud by se s očkováním nevešli do vyhláškou stanoveného časového rozpětí, které je, tuším, 18 měsíců.

Zdravotní problémy dětí jsou tak různorodé, že zřejmě není v možnostech zákona ani vyhlášky stanovit optimální postup očkování pro všechny možné případy komplikací, a bylo by vhodné umožnit lékařům v odůvodněných případech rozhodovat o individuálním postupu očkování, a to jako o legální možnosti, tzn. tou legální možností myslím to, že to bude ustanoveno zákonem, tedy bez rizika udělení sankce za nedodržení očkovacího kalendáře daného vyhláškou Ministerstva zdravotnictví.

Takže já se k tomuto pozměňovacímu návrhu přihlásím v podrobné rozpravě, jedná se o tisk (sněmovní dokument) 2251. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan poslanec Štětina, připraví se pan poslanec Andrle. Pardon, pane poslanče, omlouvám se - pan poslanec Holík? S faktickou. Dobře. Tak dám faktickou po vašem vystoupení, pane poslanče. Tak prosím.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den. Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Vážená vládo, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, stojím tu stran očkování myslím podruhé nebo potřetí. Velmi bedlivě sleduji kampaň, která probíhá nejen v naší zemi, ale i v jiných zemích: v Polsku, v Německu, ve Francii a dokonce ve Vietnamu, kde jsme byli teď s kontrolním výborem na jednáních.

Musím zaprvé říci, že naprosto souhlasím se stanoviskem pana ministra a se stanoviskem pana zpravodaje. Je to naprosto reálné a správné. Kdo nese následky při epidemiích? Nesou to rodiče, nebo aktivisté? Nese to vždycky státní správa, tzn. ministerstvo, které je kritizováno, Ministerstvo financí, které to musí zaplatit, samozřejmě státní správa. Takže to je zaprvé.

Zadruhé argument, že tento zákon je připravován ve spěchu, že je ho potřeba připravit. Není to pravda. Tuto novelizaci zákona připravovala již minulá vláda v téměř shodném znění, malinko jinak to bylo s očkováním, tam ten názor byl jiný, protože koalice, když zodpovídá a přijímá zákony, tak si nemůže dovolit něco takto populistického, co nám nabízejí aktivisté. Takže tento zákon je připravován dostatečně dlouho. Byl dostatečně připomínkován, bylo reagováno na argumenty a nikdo mě nepřesvědčil, že Ministerstvo zdravotnictví to nebere v úvahu. Bere.

Další argument. Farmaceutická lobby. Já jsem si ověřoval a ptal jsem se. Přiznám se, že nevím, které farmaceutické firmy to vyrábějí, jak jsou uzavírány smlouvy. Věděl jsem, že v minulosti byly určité vazby na některou firmu, která měla monopol na dodávání očkovací látky, ale toto není. Smlouvy jsou podepisovány na dva roky a v podstatě jsem neshledal jako nepřítel korupce v tomto státě žádné pochybení, že by někdo byl zvýhodněn nebo si někdo namastil kapsu. Takže ani toto není pro mě argument.

Mohl bych zde komentovat některé diskusní příspěvky kolegů, které se mě trochu dotkly. Nejsem ani pediatr ani imunolog ani vakcinolog, ale jsem dostatečně vzdělán, a dokonce jsem i z oboru epidemiologie atestoval v roce 1967. Myslím si, že od té doby se nic nezměnilo, protože očkovací látky jsou důležité pro boj proti infekcím obecně. To, že dnes očkovacích látek je podstatně více, je dobře. Mohl bych tu říci některé komplikace při spalničkách, při zánětu příušnic, planých neštovicích a dalších tzv. drobných dětských onemocněních, ale jistě pan zpravodaj prostřednictvím pana předsedy by mi potvrdil, že tady komplikace jsou, ale že je pediatři umí řešit. Takže se domnívám, že názory odborných společností, jako je pediatrická, vakcinologická, imunologická, jsou pro mě závazné, a ne nějaká stanoviska někoho, teď bych mohl říci pseudoodborníků, protože já si myslím, že je řada prací, které nám dokladují, že očkování je prostě důležité.

Další názor je od Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost stran tzv. individuálního očkování. Toto sdružení nesouhlasí s tím, aby bylo individuálně postupováno. Ono totiž individuálně postupováno je, protože každý lékař ví, kdy může očkovat, kdy nesmí očkovat, jak má postupovat při komplikacích a jak to musí hlásit. To je další z argumentů, že komplikace nejsou evidovány. Jsou velmi dobře evidovány a myslím si, že o tom víme. Jsou určitá promile, kdy ke komplikacím dochází, ale argument, že já mám těžce poškozené dítě po očkování, a když se zeptám: A jaké očkování a co mu je? - No to já nevím, ale je těžce postižené. Tak to pro mne není argument. Je potřeba všechno zaevidovat, vyšetřit, doložit, a pak se můžeme bavit o tom, jestli očkování způsobilo komplikaci, nebo nezpůsobilo.

Skutečně nechápu kampaň, která je pečlivě a dlouhodobě organizována. Všechny důvody, které jsou psány v těchto dopisech, jsou psány docela sofistikovaně, ale mě nepřesvědčují. Nechápu jednu věc, že tato kampaň má mezinárodní rozsah. Neznám ten důvod, že by si někdo snad přál, abychom měli na této zemi opět epidemie infekční choroby, teď to říkám úmyslně obecně, že by to snad nějakým způsobem mohlo zabránit populační explozi. Tento názor mi připadá trochu paranoidní, ale já skutečně nechápu, proč k takovéto akci dochází.

Nyní mi na závěr dovolte mou osobní zkušenost s očkováním na vlastní kůži a s očkováním lékaře, který zasahoval v první linii 22 let. V roce 1963 ještě jako posluchač lékařské hygienické fakulty jsem se zúčastnil jakožto pokusná osoba, když se již prováděly očkovací testy na lidech, a tím znovu argumentuji, že prostě veškeré očkovací látky jsou laboratorně zkoumány, jsou zkoušeny na zvířatech a pak také na dobrovolnících, na lidech, že jsou dostatečně prozkoumány a všechny komplikace jsou zaznamenány. Zúčastnili jsme se tedy jako medici zkoušky očkovací látky americké a sovětské proti chřipce. V té době jsme věděli, že chřipka má dva typy, takže jsme byli očkováni proti jednomu typu, který v té době byl, a mohu říct, že do roku 1963 jsem byl minimálně třikrát členem, v uvozovkách, epidemie chřipky, ale je pravda, že po tomto očkování jsem nikdy chřipku nedostal.

Názory odborníků říkají, že to není možné zdůvodnit odborně, protože ta očkovací látka může působit rok, maximálně tři roky. Ale takový to byl fakt. Žádné komplikace nebyly a rozhodně ty očkovací látky byly podstatně méně kvalitní, než jsou dnes.

Nyní jako lékař, který jezdil ke komplikacím zejména v době epidemií chřipky. Většinou lidé, kteří byli závažně nemocní, byli to lidé s onemocněním kardiovaskulárního systému, s onemocněním plic, měli daleko těžší průběhy a měli daleko větší úmrtnost. Setkal jsem se s úmrtím, psal jsem úmrtní list na infekci pneumokokovou, ale co mě zarazilo nejvíc, to je věc, která je skutečně odborně velmi zajímavá, ale zatím neprozkoumaná - říkalo se, že meningokoka nedostane dítě do roka. Je to tak, pane zpravodaji, pravda? Už není pravda. Já jsem psal úmrtní list jednoměsíčnímu dítěti, které zemřelo na meningokoka. My jsme to samozřejmě v tom vrtulníku nevěděli, když jsme se to dozvěděli, tak všichni členové této posádky z toho měli obavy, protože meningokok je velmi invazivní bakterie, takže jsme preventivně začali brát antibiotika. My jako lékaři to bereme trochu jinak, myslíme si, že na nás ty bacily a veškeré ty negativní vlivy nepůsobí.

Takovýchto zkušeností bych mohl říkat mnoho. Myslím, že už jsem vás dostatečně unavoval. Ale závěr je ten, že nikdy nepodpořím názory, které dostáváme jako poslanci, a vždy budu podporovat zákon, který je připravován v současné době Ministerstvem zdravotnictví. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Teď má prostor pan poslanec Holík se svou faktickou poznámkou. Připraví se pan poslanec Andrle.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já vás malinko vzbudím. Přiznám se, jako poslanec se setkávám s řadou mladých maminek, které na mě útočí: Zrušte očkování! Udělejte s tím něco! Já podotýkám, že jsem zastáncem očkování, ale žijeme v demokratické společnosti a my si nemůžeme dovolit říct - já to nechci, a když to nechce, tak ho převálcovat.

Takže dávám následující návrh a byl bych rád, kdyby se dodatečně dostal i jako jeden z bodů, jako jeden z doplňků: kdo nechce, ať si tedy své dítě nedává očkovat, ale musí počítat s tím, že pokud to dítě onemocní nemocí, proti které mělo být očkováno, tak aby část náhrad na léčení si nesli ti rodiče sami.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já dám slovo panu zpravodaji, ale ještě před ním byla faktická poznámka pana poslance Plzáka.

 

Poslanec Pavel Plzák: Děkuji, pane předsedo za slovo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, já navážu pana kolegu Štětinu. Přesně ten samý problém mi vrtal v hlavě: kdo za tím stojí, proč je zrovna proti tomuto segmentu taková nevole, kdo ty lidi, s odpuštěním, aktivizuje? Já už si říkám, že to je snad nějaký konkurenční boj firem, nebo je to někdo, kdo chce farmaceutickým firmám ublížit. Nevím. Opravdu nevím.

Ale já jsem chtěl říct jednu věc. Já tady možná dlužím jedno vysvětlení. Všichni jste se setkali asi s tím materiálem, který chodil internetem, který brojí proti očkování, říká tam všechny ty polopravdy, a já na jednu tu polopravdu chci také upozornit.

Jinak co se týče těch polopravd, které používají dokonce falešných studií, co se týkalo toho vlivu nebo možnosti vlastního ovlivnění, autismu atd., to byla falešná studie, ten autor se musel potom omluvit, zaplatit penále, ten prestižní časopis, který to uveřejnil, se omlouval, ale bohužel pořád se to traduje, přenáší se to. Dokonce i ty argumenty, které nám přinášejí po internetu nebo v těch pseudostudiích, se nám tam objevují.

Já chci jenom říct, že jednu takovou věc jsem si i přečetl. Možná že vy, kteří jste to četli, tak víte, že se tam objevila moje citace tady ze Sněmovny. Prosím vás, já jsem tady zmínil tetanus jako chirurg a s odpuštěním tam ze mě dělají... jaksi nemudra, když to tak řeknu, nelékaře, protože mě tam osočují, že já nevím, že tetanus se nepřenáší z dítěte na dítě. No samozřejmě, že to vím, vím, kde je tetanus, že je všude v půdě atd. Říkají, že přece stačí si omýt jenom ruce. Prosím vás, ti lidé nevědí, o čem mluví. To je sporulující bakterie, přenáší se zraněním, přenáší se do krve, nějaké omytí rukou mýdlem nám nepomůže. Ačkoli je to anaerobní bakterie, že dokáže přežívat i na vzduchu, to víme všichni také. Já vám jen vysvětluji, že to co konkrétně řekli, je ohledně mě, zrovna to byla polopravda, která zase byla použita ve prospěch těchto aktivistů.

Takže i naše citace ve Sněmovně bohužel jsou zneužívány takovýmto způsobem.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď má prostor pan zpravodaj s přednostním právem.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji, pane předsedo. Já bych rychle zareagoval na svého předřečníka. Chtěl bych k tomu říct jenom jedno. Za prvé nevím, tak jak to tady zatím dnes běží, jestli nejsem ve střetu zájmů, protože jsem pediatr. To uvádím jako první věc. Ale na druhou stranu bych chtěl říci, že je to sice "zajímavý názor", ale my tam pak nehovoříme o těch dětech, které onemocní díky těm, které nebudou očkované. Takže tady je opravdu velmi důležité to, aby byla určitá hladina proočkovanosti v populaci. Můžeme se bavit o procentech, ale pokud ta hladina nebude dostatečná, tak pak nemůže fungovat ani individuální očkování.

Já si myslím, že se k tomu ještě v průběhu dostanu, ale proto jsem chtěl jenom tuto poznámku. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Teď má prostor pan poslanec Andrle, připraví se pan poslanec Kaňkovský.

 

Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor: Dobrý den, dámy a pánové. Já jsem se k této otázce očkování a proočkování dětí chtěl vyjádřit z pohledu otce čtyř dětí a z pohledu dědy deseti vnoučat.

Vůbec nemám nic proti očkování. Jenom se mi dostalo do ruky takové zhodnocení, takové dvě mapy, z kterých bych vám něco odcitoval. Jedná se o údaje, které zveřejnila Liga lidských práv. Je to na internetových stránkách a je to povinné očkování v právních řádech 31 zemí Evropské unie. Jestliže se na tu mapu podívám, tak zjistím, že země, kde je nepovinné očkování, jsou Dánsko, Německo, Estonsko, Nizozemsko, Finsko, Portugalsko, Itálie, Rakousko, Irsko, Španělsko, Kypr, Švédsko, Litva, Velká Británie, Island, Norsko a Švýcarsko.

Pak je tady údaj, že Belgie má jednu povinnou vakcínu, Francie 3 povinné vakcíny, Itálie 4, Malta 3, Řecko 4.

Pak je 5 až 8 vakcín - tam není žádný stát.

Pak jsou všechny státy postkomunistické - Bulharsko 10, Česká republika 9, Chorvatsko 10, Lotyšsko 14, Maďarsko 11, Polsko 10, Rumunsko 10, Slovensko 10, Slovinsko 9. My se podstatně od toho Západu lišíme.

A druhá mapa uvádí údaje týkající se sankcí. Já jenom konstatuji, že je to vyjádření Ligy lidských práv, že na posledním místě jsme my společně s Francií, kde omezujeme tímto zákonem nejvíce, to znamená vstup do mateřské školky a jiných kolektivů. Nejméně omezují zase ty státy, které mají jednu až tři vakcíny, a ještě dobrovolně.

To je všechno a jenom takováto zajímavá informace.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče, a přeji pěkné odpoledne. Přečtu dvě omluvenky, které ke mně dorazily. Dnes od 15 do 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Ivan Gabal a dále od 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Martin Novotný.

Eviduji jednu faktickou poznámku, kterou má pan poslanec Vyzula. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Rostislav Vyzula: Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové. Já bych chtěl říct něco tady k předřečníkovi. V podstatě ano, jeden z argumentů Ligy lidských práv byl, že v okolních státech očkování není povinné, nebo je částečně povinné atd. Proč tedy my máme povinné? Jedna ze zajímavých informací říká, že Německo, které nemá povinné očkování, má velké problémy se spalničkami. Neříkám vyloženě epidemie - v loňském roce měli tři tisíce případů spalniček a uvažují o tom, že zavedou povinné očkování! A my ho najednou budeme nějak rušit.

A pokud se týká těch aktivistů, je to takové zajímavé téma, hodně filozofické si myslím, i sociologické. Možná by se tím měli zabývat tzv. sociální behavioristé, to je hrozný název, behavioristé, ale tak se jim říká, protože jaká skupina lidí to je? My je v žádném případě nemůžeme podceňovat, protože jsou to většinou vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří argumentují poměrně slušně, nicméně něco tam chybí - odborný názor. A je to určitá daň za demokracii, že dneska si každý může říct, co chce, a víceméně to zkouší. Možná. Ale některé nápady z jejich strany, jako Liga lidských práv přišla s tím, že násilně zavádíme očkování bez souhlasu rodičů, je úplný nesmysl. V zákoně je, že jedině se souhlasem rodičů, jinak to nejde. A výjimka - ne, to není výjimka, ale to, čeho se to týká, tak se to týká opravdu jenom mimořádných očkování, ale ani tehdy to nejde bez souhlasu rodičů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Andrle a připraví se pan poslanec Kaňkovský. (Námitky z pléna.) Už byl? Tak v tom případě pan poslanec Kaňkovský a připraví se pan poslanec Svoboda. Děkuji.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážený pane premiére, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, vracíme se dnes v opakovaném druhém čtení k velmi sledované novele zákona o ochraně veřejného zdraví. Jak už tady bylo řečeno, v mezidobí o něm opakovaně jednal výbor pro zdravotnictví, ale také velmi intenzivně byla tato novela diskutována veřejností i médii. Většina z nás řešila desítky, někteří z nás možná i stovky mailů a v poslaneckých kancelářích se u nás střídali jak zástupci laiků, tak zástupci odborné veřejnosti. Tematika, které se to týkalo, bylo už zde několikrát zmiňované očkování.

Spektrum názorů, jak dál v systému očkování v ČR je velmi široký. Nelze nevnímat sílící celospolečenskou diskusi k tomuto tématu i názor části veřejnosti, která požaduje změny v organizaci očkování. Je třeba říci, že se této diskusi nelze vyhnout. Jde o velmi citlivé téma, které vzhledem k tomu, že se dotýká našich dětí, vyvolává i řadu emocí. Každou takovouto diskusi je však z mého pohledu potřeba vést strukturovaně, odborně a teprve poté politicky. Nelze toto pořadí otočit, protože jde opravdu o velmi zásadní téma.

Výbor pro zdravotnictví svým usnesením v lednu tohoto roku zavázal Ministerstvo zdravotnictví k ustanovení široké pracovní komise, ve které by měli pracovat jak zástupci odborné veřejnosti, zástupci zákonodárců, Ministerstva zdravotnictví a zástupci veřejnosti. Jak už tady dnes zmínil pan ministr i pan zpravodaj, tato komise je již zřízena, v nejbližší době započne svoji činnost. Je na nás, členech zdravotního výboru, ale i na vás, kolegové a kolegyně, abychom urychleně pro tuto pracovní komisi stanovili zásadní okruhy témat, kterými by se měla komise zabývat a přijmout k nim posléze i závěr, který by byl případně vodítkem k legislativním změnám. V této souvislosti apeluji, abychom zadání pro práci komise skutečně velmi dobře zvážili, abychom otázky ke sporným bodům v organizaci a systému očkování dobře specifikovali, tak abychom mohli požadovat po jednání komise i jednoznačné závěry.

Je třeba si zde velmi hlasitě říci, že problematiku očkování nelze opravdu důsledně a důvěryhodně v takovém rozsahu projednat během pár týdnů, tedy chceme-li se chovat zodpovědně, a to je směrem k našim dětem naší povinností. Vím, že odpůrci či jen kritici současného systému očkování nechtějí takováto slova slyšet, ale jako místopředseda výboru pro zdravotnictví, jako lékař s mnohaletou praxí a vůbec už ne jako otec čtyř dětí si nedovedu představit, že bychom bez odborné přípravy přistoupili k závažným změnám v systému očkování v naší republice. A přitom se přiznám, že o některých z nich bych rád diskutoval a některé z nich si dovedu i představit.

Nyní ke dvěma konkrétním problémům projednávané novely. Prvním z nich je bod 40 schváleného usnesení výboru pro zdravotnictví, a tady se přiznám, že jsem i já pro něj zvedl ruku, kterým se navrhuje změna zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, v § 38 odst. 7. Tato navržená změna vyvolala velkou negativní odezvu mezi rodiči a také mezi částí lékařů a podle řady oslovených právníků ji bohužel lze vykládat i tak, že by mohlo dojít k očkování dětí proti vůli jejich rodičů. Vzhledem k tomu, že navržené ustanovení skutečně vykazuje známky víceznačnosti, oslovil jsem s žádostí o právní stanovisko Parlamentní institut, který ve svém posudku mou domněnku i názor externích právníků potvrdil. Parlamentní institut ve svém vyjádření mluví o trojznačnosti tohoto ustanovení s tím, že skutečně jeden z výkladů rozhodně lze vykládat i tak, že by v praxi mohlo dojít k provádění očkování dětí proti vůli jejich rodičů. Za sebe zde rozhodně říkám, že si toto jednání v praxi představit nedovedu, a jsem také přesvědčen, že to v žádném případě nebyl úmysl předkladatele. Jsem ale hluboce přesvědčen, že jako zákonodárný sbor jsme povinni schvalovat takové zákonné normy, které jsou jednoznačné a právně nezpochybnitelné.

Ano, možná se teď můžeme usmívat, protože dobře víme, že mnohé naše zákonné normy tomuto pravidlu neodpovídají. To ale není omluva, spíše naopak. Je naší prioritní povinností důsledně dbát na to, aby přijímané zákony měly jednoznačný výklad. Nepodaří-li se to, lze to brát jako naše větší či menší selhání. Právě s tímto vědomím navrhnu v podrobné rozpravě pozměňovací návrh k usnesení výboru pro zdravotnictví k bodu 40, kterým navrhnu bod z usnesení výboru vypustit a ponechat stávající znění § 38 odst. 7 zákona o zdravotních službách, čímž bychom měli dosáhnout zklidnění bouře emocí mezi našimi rodiči. A jsem i v tomto směru přesvědčen, že předkládaná novela jako celek tímto nijak neutrpí.

Druhou oblastí, kterou chci v diskusi zmínit, je zde při minulém jednání diskutovaná otázka potvrzení o zdravotní způsobilosti dětí na zotavovací akce, tedy zejména na letní tábory a školy v přírodě. Byla a zde i jsou navrhovány různé možnosti řešení: buď ponechání stávajícího stavu s tím, že by se platnost tohoto potvrzení prodloužila o jeden rok, tedy celkově na dva roky; v pozměňovacím návrhu kolegy Farského, prostřednictvím pana předsedajícího, se mluví o zrušení povinnosti dokládat toto potvrzení vyjma dětí dispenzarizovaných s nějakým chronickým onemocněním. Tuto problematiku jsme s panem zpravodajem kolegou Davidem Kasalem velmi široce diskutovali s odbornou veřejností a se zástupci Ministerstva zdravotnictví, zejména s hlavním hygienikem panem doktorem Valentou a s paní doktorkou Rážovou. Padaly různé návrhy, nakonec jsme s kolegou Kasalem navrhli hlavnímu hygienikovi řešení, které by mělo vyhovět jak požadavku rodičů, aby nebyli sháněním potvrzení obtěžováni, mnohdy je to stojí den dovolené, mnohdy i podstatně větší starosti, ale mělo by to uklidnit i pořadatele táborů a také zdravotníky, kteří vesměs zmiňované potvrzení považují za potřebné.

Naším návrhem je úprava prováděcí vyhlášky k § 5 zákona o zdravotních službách týkající se náplně preventivních prohlídek. Principem úpravy by bylo stanovení povinnosti, aby praktický lékař pro děti a dorost při pravidelných preventivních prohlídkách, které u dětí mezi šestým a patnáctým rokem věku probíhají v pravidelných dvouletých cyklech, tedy v sedmém, devátém, jedenáctém, třináctém a patnáctém roce, měl za povinnost v rámci této preventivní prohlídky vystavit i potvrzení o zdravotní způsobilosti pro zotavovací akce. Rodič by tedy získal potřebné potvrzení v rámci této preventivní prohlídky, platnost by byla právě ony zmíněné dva roky. Rodičům by tím odpadla návštěva pediatra se svým dítětem navíc, zdravotnická zařízení by naopak stále v případě potřeby dostala potřebné údaje. Považuji toto řešení za rozumný kompromis, který jsme diskutovali s kolegou Kasalem i s vedením České rady dětí a mládeže, která jej akceptuje.

Chci se v této souvislosti na závěr zeptat zde na fóru, pana ministra, zda si toto navržené řešení, které jsme projednali s hlavním hygienikem, osvojil a v jakém časovém horizontu je možné očekávat změnu prováděcí vyhlášky. Osobně se velmi přimlouvám za to, aby ten termín byl maximálně do tří měsíců.

Vážené kolegyně a kolegové, děkuji vám za pozornost a pana ministra si dovoluji zdvořile požádat potom, možná v závěrečném slově, o stručnou odpověď. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní požádám pana poslance Svobodu, připraví se pan poslanec Farský. Máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se i já jako relativní odborník zapojil do diskuse, která je téměř bezbřehá.

Já bych v prvé řadě chtěl velmi poděkovat kolegyni Novákové za slova, která tady říkala. My totiž ten problém očkování řešíme špatně. My ho řešíme jako spor dvou celků. Nějakých rodičů a lékařů. Jdeme na to známým českým způsobem, který říká "jiný názor je urážka, kterou lze smýt jenom krví", místo toho, abychom udělali to, co tady tak dobře popisovala kolegyně Nováková, to znamená, abychom vytvořili prostor pro to, že o této věci nebudeme válčit, ale budou o ní lékaři a pedagogové s rodiči hovořit. Bohužel to není tak úplně jednoduché, jak kolegyně říkala, ale je to cesta, která je bezesporu rozumná. A je také nutná.

Je potřeba si uvědomit, a to je odpověď - on zde již není - na otázku, proč očkujeme, když pak semotamo nějaké neočkované dítě se dostane mezi očkované, že se vlastně nic nestane. Ze všech statistických studií víme, že pokud proočkovanost poklesne pod 90 %, přestává to vlastně jako ochranný mechanismus proti epidemii fungovat. Jen bych si vás dovolil upozornit, než budete hlasovat o těchto věcech, abyste se seznámili s výsledky, které známe z Ukrajiny, která zrušila očkování, které měla povinné jako postsovětská země. Prostě proto, že na to v zásadě neměli, tak zrušili povinnost a proběhla tam tak obrovská epidemie, která postihla 15 % všech dětí. To už není žádná legrace. Podívejte se na to, co se děje v Bangladéši, co se děje ve všech těch zemích, které neočkují, když se epidemiologická situace zhorší, jaké tam probíhají epidemie a v jaké podobě.

Můj otec jako praktický lékař trvale nosil v kapse takové zvláštní pero, které používal, když se dostal k dítěti, které mělo záškrt. Záškrt totiž dokázal úplně ucpat dechovou trubici a jediná možnost byla proříznout tracheu, aby se vzduch dostal tomu dítěti, které bylo už modré a umíralo. Oni ti praktici na to měli prostě takovou tlustou jehlu. Uměli to přesně v tom prstenci probodnout, a to byla věc, kterou, já se pamatuji, otec dělal relativně velmi často. Je to věc, se kterou se nesetkáme. Ale pokud pozměníme systém našeho očkování, přičemž sem budeme mít neustálý příliv migrantů ze zemí, kde choroba je frekventní, dostaneme se do úplně jiné situace. To, co už dneska víme, je otázka tuberkulózy, kterou nám sem dovezli do věznic vlastně vězňové ze zemí východní Evropy.

A ještě poslední věc na závěr. Abychom neválčili, abychom prostě diskutovali s těmi, kteří mají jiný názor, musíme si také uvědomit jednu věc. V okamžiku, kdy názor relativně malé skupiny, sofistikované skupiny, skupiny, kterou tvoří, jak tady bylo řečeno, převážně vysokoškoláci a vzdělaní lidé, když převáží a zmizí povinnost očkování, nevím, jestli v naší společnosti jsou všichni na takové úrovni, aby možnost neočkovat a nestarat se o ni a s dítětem nikam nechodit nevyužili. Obávám se, že i my máme takové skupiny rodičů. Jako já říkám otevřeně, nemáme všechny lékaře ty nejlepší stoprocentní lidi na světě. Ale zrovna tak je to s rodiči. Úplně to samé. A to si obě strany musí uvědomit. V okamžiku, kdy otevřeme ten prostor, budou ho zneužívat nezodpovědní rodiče. Rodiče, kteří se o děti nestarají, v nejhorším případě je dávají do ústavu, ti určitě nepoběží někam oočkovat to dítě. Prostě budou rádi, že nemusí pro to dítě nic udělat.

A poslední věc, to tady říkal kolega Kaňkovský, o vzniku té skupiny, která se tím bude zabývat. To je věc nesmírně důležitá. Protože chci-li, aby to, co říkala kolegyně Nováková, začalo platit, to znamená, že ten individuální očkovací plán skutečně bude jednou z variant, on už dneska je, ale to, co je tam potřeba vědět, co to znamená. Individuální očkovací plán v každém případě znamená jiný nástup, nebo zhoršení nástupu imunity. Proto musíme vědět, jak má být udělán, také musíme vědět, kolik dětí máme podle toho individuálního očkovacího plánu očkovaných. Tam prostě musí existovat nějaká evidence. To tak jednoduché není. V okamžiku, kdy oočkuji polovinu dětí individuálním očkovacím plánem, kterým zůstane interval půl roku nebo tři čtvrtě roku bez vzniku imunity, tak prostě jsem vlastní očkování zrušil. Proto velmi vítám, že bude fungovat nějaká skupina odborníků, kteří na všechny tyto otázky odpovědí, protože ze všeho nejhoršího v medicíně je to, něco zřídit zákonem. Když to zřídíte zákonem, tak to všichni musí dělat. A ono to nemusí být úplně dobře, nebo může ten vývoj jít jiným směrem, mohou vzniknout jiné očkovací látky. Mohou vzniknout jiné mutované varianty těch chorob, a proto právě všechny tyto věci by neměly být zřizovány zákonem. Měl by tam být otevřený prostor, pro volnou aplikaci posledních poznatků lékařské vědy a ten prostor využívat po komunikaci s těmi rodiči, kteří té komunikace jsou schopni. S jinými to nejde. Děkuji. (Slabý potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Než budeme pokračovat v rozpravě, přečtu další omluvenku. Od 15.30 do 16.30 se z pracovních důvodů omlouvá pan poslanec Milan Šarapatka.

Nyní požádám pana poslance Jana Farského o jeho příspěvek do rozpravy. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslel jsem si, že sem nastoupím po panu kolegovi Svobodovi a budu reagovat na jeho plamenný pohled lékaře, tak jak jsme tady byli doposud v otázce očkování zvyklí. Nemusím to udělat. A skoro jsem zvažoval, jestli nemám svoji přihlášku stáhnout. Myslím si, že jsme tady svědky, a je to tak dobře, obrovského posunu od těch předchozích druhých čtení, kdy tady byly dva nesmiřitelné tábory, které si nenaslouchaly, kdy ten příkop mezi nimi se jen prohluboval, kdy zároveň se zvyšovala nedůvěra na obou stranách a skutečně jsme se neblížili k žádnému výsledku, k žádnému řešení.

Ten posun k řešení je tady obrovský. Já bych chtěl za něj poděkovat, protože dnes už se tady nebojím vystoupit jako zástupce větší individualizace očkovacího plánu, aniž bych byl nazván tmářem, a myslím si, že je to dobře, protože je to první krok k tomu, aby mohla být nastolena diskuse, která v této citlivé oblasti je velice potřeba.

Situace na zdravotním výboru tak jasná nebyla a skutečně, jak tady zmínil pan kolega Kaňkovský, Parlamentní institut ve svém stanovisku skutečně popisuje, že ta úprava § 38 odst. 7 v zákoně č. 372/2011 Sb. je problematická, je možná protiústavní a že tuto část usnesení výboru pro zdravotnictví je potřeba ještě přehodnotit a zvážit, jestli skutečně v tomto smyslu má opodstatnění.

To, proč jsem nestáhl svoji přihlášku a říkal jsem si, že smysl má vystoupit, je to, abych řekl další krok, který určitě budu realizovat a ke kterému se hlásím. V tuto chvíli už pracuji na přípravě návrhu na zrušení právního předpisu. A teď se prosím nelekejte. Ale je to tak, že, jak rozhodl Ústavní soud začátkem letošního roku, tak v části tohoto nálezu v disentním stanovisku paní ústavní soudkyně Kateřiny Šimáčkové je vcelku jasným pregnantním způsobem popsáno, že otázka ústavnosti vyhlášky, která řeší očkování, řeší počty, řeší očkovací plán, řeší vakcínu, že je zpochybnitelná. A já myslím, že je otázkou legislativce a i legislativců, aby pokud je tady pochybnost nad tím, jestli naše předpisy jsou v souladu s Ústavou, aby tato ústavnost byla prověřena. Tímto chci říct, že ten návrh, a budu oslovovat kolegy poslance a kolegyně poslankyně, jestli tato vyhláška obstojí oproti článku 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Chystám se to podat určitě do konce letošního června tak, aby do konce letošního roku mohla být tato vyhláška Ústavním soudem zhodnocena jako ústavně konformní, nebo naopak. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Než uzavřu obecnou rozpravu, táži se, zda se do ní ještě někdo hlásí. Nikoho nevidím. V tom případě končím obecnou rozpravu. Návrh na vrácení garančnímu výboru jsem nezaznamenal. V tom případě půjdeme dál a já zahajuji podrobnou rozpravu. Pouze připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy přednesené v podrobné rozpravě musí být vždy zdůvodněny.

Nyní udělím slovo prvnímu, kdo je přihlášen do podrobné rozpravy. Je to paní poslankyně Nina Nováková a připraví se paní poslankyně Hana Aulická. Máte slovo.

 

Poslankyně Nina Nováková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se přihlásila k pozměňovacímu návrhu, který je pod mám jménem uveden pod číslem 2256. Dovolila jsem si přepracovat pozměňovací návrh tak, aby byl rozdělen na čtyři samostatné části, a umožnila jsem tak některým z kolegyň a z kolegů, aby alespoň pro jeden z pozměňovacích návrhů mohli s klidným svědomím zvednout ruku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní požádám paní poslankyni Hanu Aulickou a připraví se paní poslankyně Soňa Marková.

 

Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jenom mi dovolte ještě pár slov. Já musím říct, že většina z našich kolegů a kolegyň měla určitě ve svých kancelářích návštěvy maminek a i tatínků, kteří měli osobní zkušenosti s očkováním, a musíme si všichni říct, že nemůžeme o nich mluvit jako o tzv. biomatkách. To byla jedna poznámka.

Další věc bych chtěla jenom říct, že bohužel vesměs všichni, kdo tady vystupovali z poslanců v obecné rozpravě, tak mě velice mrzí, že nikdo nenavštívil seminář, který byl k tomuto tématu udělán na začátku dubna a i v průběhu února.

Další věc bych jenom chtěla říci, že i Ministerstvo zdravotnictví přiznalo, že každý rok narůstá počet rodičů, kteří odkládají očkování, anebo nechtějí očkovat vůbec. A důležitá a zásadní otázka je, proč a z jakých důvodů. A odpověď? Ta je jednoznačná. Strach z nežádoucích účinků. Proto vám, dovolte mi, dnes předložím návrh doprovodného usnesení ve znění: Poslanecká sněmovna žádá vládu České republiky, aby neprodleně zahájila další přípravu novelizace zákona číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a dalších souvisejících zákonů, na základě nejnovějších vědeckých poznatků a zkušeností jak vnitrostátních, tak i zahraničních. Do novelizace zákona promítnout zejména případné přehodnocení právně závazného očkovacího kalendáře, a to především s ohledem na rozsah výjimek, které lze ještě akceptovat, a případné změny schématu očkování ve vztahu k individualitě případu, jakož i právní zajištění plnění.

Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní požádám paní poslankyni Soňu Markovou a připraví se pan poslanec Novotný.

 

Poslankyně Soňa Marková: Přeji krásný den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se přihlásila ke svému pozměňovacímu návrhu, který se kupodivu netýká očkování, když poté, co jsme zažili v diskusích nejenom tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale i ve zdravotním výboru, tak to vypadalo, jako kdyby celý zákon na ochranu veřejného zdraví spočíval pouze, nebo celá ta novela spočívala pouze v tematice očkování. Ty další problémy, které se zde řešily, to znamená třeba otázka koupacích a pitných vod, otázka ochrany před hlukem, otázka bezpečnosti při práci a další a další témata, která zde byla řešena, tak zůstala upozaděna.

Jednou z věcí, ke které také směřovaly pozměňovací návrhy, bylo zavedení povinného testování na přítomnost infekce HIV. Já jsem si dovolila předložit na výboru pro zdravotnictví pozměňovací návrh, který pan ministr podpořil, ale zdravotním výborem nakonec neprošel, a já se domnívám, že by měl tento pozměňovací návrh být schválen.

Můj pozměňovací návrh najdete v systému pod číslem 2048 a spočívá ve vypuštění bodu 181. Dovolte mi, abych krátce zdůvodnila tento pozměňovací návrh. Zavedení povinného testování na přítomnost infekce HIV u takzvaně podezřelých osob představuje závažný zásah do osobnostních práv jednotlivců, pro který neexistuje veřejný zájem. I když se v rámci povinného testování podaří zjistit přítomnost nákazy u některé z testovaných osob, nemusí tato skutečnost vést ke změně chování této osoby. Zákon číslo 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, nedefinuje, kdo je osobou podezřelou z nákazy virem lidského imunodeficit. Tento zákon pouze specifikuje v rámci ustanovení o karanténních opatřeních § 6 odst. a), že fyzickou osobou podezřelou z nákazy se rozumí zdravá fyzická osoba, která byla během inkubační doby ve styku s infekčním onemocněním nebo pobývala v ohnisku nákazy. Daná definice zcela jednoznačně není v souladu s okolnostmi týkajícími se onemocnění HIV a v praxi bude vyvolávat otazníky, jak dané ustanovení bude na onemocnění HIV aplikováno.

Povinné testování na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu je zásadní zásah do soukromí a porušení lidských práv. Toto je hlavní důvod, proč Světová zdravotnická organizace vydala důrazné prohlášení, v kterém povinné testování s výjimkou kontroly krve určené pro dárce krve, tkání a orgánů, odmítá. Je pravděpodobné, že úprava rozšiřující povinné testování na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu by byla shledána v nesouladu s Listinou základních práv a svobod, zejména článkem 7 odst. 1 Listiny, a proto by byla protiústavní.

Povinné testování nejenže nechrání veřejné zdraví, ale může ho naopak ohrozit. Testování pouze umožňuje diagnózu. Ovšem samotná diagnóza nedokáže v situaci, kdy onemocnění virem lidského imunodeficitu nelze zcela vyléčit, zastavit další šíření nákazy. Nosičství viru lidského imunodeficitu není nakažlivým onemocněním v běžně zažitém významu slova. Na rozdíl od tuberkulózy se virus nepřenáší kapénkovou infekcí. Na rozdíl od tyfu nemůže být virus přenesen jídlem nebo vodou. Skutečnost, že HIV se v České republice šíří především pohlavním stykem, znamená, že nikdo z občanů není bezbranný proti infekci a může se účinně přenosu bránit - sexuální abstinencí, monogamním vztahem, bezpečnějším sexem.

Situaci, kdy fyzická osoba někoho jiného úmyslně či z nedbalosti ohrožuje, nebo dokonce infikuje virem lidského imunodeficitu, již současné době ošetřuje trestní zákoník. V takovém případě lze této osobě provést test na přítomnost protilátek viru lidského imunodeficitu bez jejího souhlasu dle § 71 odst. 2 písmena c) zákona o ochraně veřejného zdraví.

Navzdory pokroku lékařské vědy nosičství viru lidského imunodeficitu s sebou stále přináší vážné osobní a společenské důsledky a je na rozhodnutí každého člověka, zda se rozhodne test podstoupit, případně zda k jeho provedení dá svůj souhlas. Povinné testování je nátlakové opatření, které zasahuje do Ústavou zaručených lidských práv. Přínosy povinného testování jsou iluzorní a vedlejší účinky takového přístupu jsou nebezpečné pro ochranu veřejného zdraví. Světová zdravotnická organizace poukazuje na to, že povinné testování není vhodné ani v případech, kdy je iniciováno orgány ochrany veřejného zdraví, neboť povinné testování nevede ke změně chování, které jediné může zabránit dalšímu šíření nákazy. Pokud byla osoba donucena k povinnému testu, má menší motivaci ke změně svého chování a následnému zamezení šíření viru než osoba, která testování podstoupila dobrovolně a prošla před- a potestovým poradenstvím školeného personálu. Povinné testování naopak odrazuje obyvatelstvo od dobrovolného testování. Přitom neustále platí, že úspěch HIV prevence stále závisí na odpovědnosti chování jednotlivce a ochotě změnit rizikové chování. Dobrovolnou spolupráci nelze získat násilným způsobem povinného testování. Povinné testování osob je rovněž v příkrém rozporu s mezinárodními pravidly o HIV, AIDS a lidských právech, která vydala vysoká komisařka OSN pro lidská práva. To je zdůvodnění mého pozměňovacího návrhu.

Dále mi dovolte, abych se ještě přihlásila k druhému pozměňovacímu návrhu, který je ve sněmovním systému pod číslem 2053 a který se týká velmi složité problematiky chemického zákona. Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně, a požádám nyní o vystoupení pana poslance Novotného a připraví se pan poslanec Vácha. Máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, vážená vládo, dovolte, abych se přihlásil k pozměňovacímu návrhu, který byl uveden pod číslem 2037 a předkladatelem jsem já. Tento pozměňovací návrh neřeší a není ani o tom, zda se má očkovat, či nikoliv, já osobně jsem zastáncem očkování, ale tento pozměňovací návrh je v souladu s prvotním záměrem zákona na ochranu veřejného zdraví a jeho cílem je chránit a podporovat zdraví dítěte. Přijetím tohoto pozměňovacího návrhu budou vytvořeny podmínky, za kterých budou mít děti příležitost bezpečně pobývat v přírodě, přivážet si formující zážitky z tábora, výpravy či školy v přírodě. Aby dosáhl tohoto cíle předkládaný pozměňovací návrh, tak za prvé - racionalizuje zákonné závazky tak, aby byly reálné a efektivně splnitelné; za druhé - respektuje a posiluje přitom zodpovědnost a práva rodičů, případně zákonných zástupců; za třetí - snižuje administrativní náročnost dodržování zákonných požadavků; za poslední, za čtvrté - zohledňuje dlouhodobý pozitivní trend hygienické situace zotavovacích akcí, bere v úvahu různorodost jejich pořadatelů, které neohrožuje neodůvodněnými vysokými sankcemi.

Takže ještě jednou. Přihlašuji se k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2037. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Nyní požádám o vystoupení pana poslance Váchu a připraví se pan poslanec Kolovratník.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo. Já bych se chtěl přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu pod číslem sněmovního tisku 2251. Ve znění § 45 se za odstavec 2 vkládá odstavec 3, který zní: "Pravidelné a zvláštní očkování lze provést dle individuálního očkovacího plánu v případě zjištění zdravotního stavu, který dočasně brání podání očkovací látky (dočasná kontraindikace), v případě výskytu závažnějších nežádoucích účinků po podání očkovací látky nebo z jiných zdravotních indikací. Individuální očkovací plán stanovuje poskytovatel zdravotních služeb." Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní tedy pan poslanec Kolovratník a připraví se pan poslanec Kaňkovský.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Kolegyně, kolegové, dobré odpoledne. Já bych se rád osobně přihlásil k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2039. Ten pozměňovací návrh míří, resp. je iniciován ze strany resortu dopravy a já jsem ho rád podal a teď si vás dovoluji poprosit o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.

Velmi stručně a velmi zjednodušeně vysvětlím, o co kráčí, jak je doprava spojena s ochranou veřejného zdraví. Tato věc se týká takzvané priority hluku v území, kdy v současné době podle současně platné legislativy dochází často k tomu, že poblíž nějaké liniové stavby, ať už je to silnice, železnice, ale někdy i průmyslový objekt, až následně je povolena a realizována výstavba například rodinných domů nebo bytových domů. Teprve poté, co ty domy byly postaveny už vedle existující silnice nebo železnice, si začnou jejich majitelé stěžovat, že je tam hluk, a poté co... Ty případy se skutečně v reálu už několikrát staly poté, co na základě měření ze strany hygienické stanice bylo soudem nařízeno a provedeno opatření, tak pak ten investor, což je většinou tedy stát, musí dodatečně vyrábět, realizovat a investovat protihlukové clony. Máme řadu případů, kdy stát byl nucen takto dodatečně kvůli nevhodné výstavbě a zástavbě budovat protihlukové stěny nebo clony. Jsou to skutečně pro stát naprosto zbytečné náklady, zbytečná zdržení. Ty náklady se pohybují v řádech desítek milionů korun a nejsou státem vyvolány.

Takže velmi zjednodušeně: Hlásím se k pozměňovacímu návrhu pod číslem 2039. Pokud k němu budete chtít jakékoliv vysvětlení, jsem pochopitelně kdykoliv připraven ho vysvětlit. A ještě poslední podpůrná věta. Tento návrh byl i pozitivně přijat na hospodářském výboru, kde hospodářský výbor k němu přijal kladné, doporučující stanovisko a s tímto stanoviskem ho poslal do výboru pro zdravotnictví. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní tedy pan poslanec Kaňkovský, připraví se pan poslanec Farský.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Dobré odpoledne, vážené dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych se přihlásil ke svému již v obecné rozpravě avizovanému pozměňovacímu návrhu, který je zanesen v systému pod číslem 2264. Tento pozměňovací návrh je pozměňovací návrh k usnesení výboru pro zdravotnictví č. 75 z 18. schůze konané 19. března 2015.

Odůvodnění jsem také říkal již v obecné rozpravě. Jenom zopakuji - výbor pro zdravotnictví přijal na svém zasedání dne 19. 3. 2015 usnesení, jehož součástí je bod 40, kterým se navrhuje změna § 38 zákona č. 372/2001 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v platném znění, a to v odstavci 7. Navrhovaná úprava vnáší dle názoru právních autorit značnou interpretační nejistotu, přičemž nejpravděpodobnější právní výklad je takový, že by mohlo za určitých okolností podle této úpravy docházet k provádění služeb určených k předcházení vzniku a šíření infekčních chorob onemocnění bez souhlasu. Tento právní stav jeví známky významného snížení lidskoprávní ochrany pacienta. Už jsem tady zmiňoval - v praxi si to nedokážu představit, ale přesto, pokud máme víceznačné znění právní normy, tak to vidím jako věc nepatřičnou. Z tohoto důvodu navrhuji tento pozměňovací návrh, kterým by se ta sporná část z návrhu usnesení výboru pro zdravotnictví zrušila.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní v podrobné rozpravě vystoupí pan poslanec Farský a připraví se paní poslankyně Nohavová.

 

Poslanec Jan Farský: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych se chtěl přihlásit k pozměňovacímu návrhu, který je v systému uveden pod číslem 1876, a jenom krátce k jeho zásadní části a odůvodnění.

Dnes je situace, kdy pokud nějaký nezletilec z těch 150 tisíc, kteří vyrážejí na zotavovací akci ročně, pokud chce vyrazit, tak musí vyrazit předtím ještě k lékaři a lékař mu musí vydat posudek o zdravotní způsobilosti, jestli je schopen se té akce, na kterou jde, ať už je to zotavovací akce, ať je to tábor, nebo nějaká delší akce, škola v přírodě, tak musí předtím získat posudek, že je schopen to absolvovat. Ten posudek platí jeden rok. Zpravidla se za něj platí částka někde kolem 200 Kč. To nezletilé dítě je samozřejmě povinno, nebo je provázeno svým zákonným zástupcem na takovou prohlídku.

Návrh, který tady předkládám, říká, že pokud organizátor této zotavovací akce i zákonný zástupce u zdravého, nedispenzarizovaného dítěte souhlasí s tím, že posudek může vystavit zákonný zástupce, tak tak může učinit. A to je vše. Takto jednoduchý návrh, a v podstatě přináší něco, co se tady často nestává, to je, že zákonným předpisem nevytváříme další povinnosti, nevytváříme další formuláře, papíry, ale že jeden z těch papírů rušíme. Já bych byl hrozně rád, kdybyste na tom rušení předpisů a snížení byrokracie se mnou spolupracovali. Děkuji předem za podporu pozměňovacího návrhu 1876.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Snížení byrokracie je jistě chvályhodný čin, pane poslanče, to chválím.

Nyní v podrobné rozpravě paní poslankyně Nohavová a připraví se pan zpravodaj pro vystoupení v podrobné rozpravě. Máte slovo.

 

Poslankyně Alena Nohavová: Děkuji za slovo. Přeji vám všem hezké odpoledne. Já se přihlašuji ke svému pozměňovacímu návrhu, který je v systému pod číslem 1920 a řeší zjednodušeně řečeno snížení pokut poskytovatelům zdravotních a sociálních služeb. Je zároveň i součástí usnesení zdravotního výboru. Žádám vás o podporu tohoto pozměňovacího návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. A nyní tedy je připravený vystoupit pan zpravodaj. Máte slovo.

 

Poslanec David Kasal: Pane místopředsedo, děkuji. Já bych se rád přihlásil k pozměňujícímu návrhu č. 2269, který je společný s kolegou Birkem, který jsme navrhovali. Jedná se o kompromisní návrh Ministerstva dopravy, Ministerstva zdravotnictví i Hospodářské komory, který se dotýká hluku.

Jenom krátké odůvodnění. Tímto návrhem se navrhuje, aby prostor významný z hlediska pronikání hluku byl upřesněn prováděcím právním předpisem. Podle § 106 odst. 3 se předpokládá, že oblast hluku je prováděna nařízením vlády. V souvislosti s touto změnou se tedy navrhuje doplnit i toto ustanovení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nikoho nevidím přihlášeného do podrobné rozpravy. Je tomu tak. V tom případě končím podrobnou rozpravu a táži se pana zpravodaje a pana předkladatele, zda si vezmete závěrečné slovo. Pan zpravodaj.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo. Já bych se rád vyjádřil k té diskusi, která tady dneska zazněla. Chtěl bych všem kolegům poděkovat. Protože většina se týkala očkování, nechci to snižovat jenom na to očkování, ale bylo to gros, dovolte, abych se zastavil u pár věcí, které jsou opravdu důležité a na které mohu trochu reagovat i ze své praxe.

Z hlediska reakce po očkování, která tady zazněla, a bylo tady řečeno, že nemůže zaznít, že něco takového neexistuje. Pracuji v medicíně 22 let a mohu vám říct, že u dětí hlavně v tom nízkém věku je takové množství různých chorob, že jednoznačně tvrdit, že vzniklá reakce je po očkování, je velmi svízelné. Na druhou stranu jsem natolik otevřen a z toho důvodu vítám, že už existuje pracovní skupina při ministerstvu, která toto bude řešit, kde si opravdu musíme říct, jaké bude hodnocení takovýchto reakcí, které nás povede k tomu, abychom se s tím mohli lépe zaobírat.

Co se týká individuálního očkovacího plánu, bylo tady řečeno, že není, že ho chceme zavést. Individuální očkovací plán opravdu už existuje, je ve vyhlášce a samozřejmě vzhledem k tomu, že je individuální, tak zachycuje určité procento populace, to je hlavně u dětí, které mají zdravotní komplikace. Ať jsou to komplikace alergologické, ať jsou to komplikace neurologické, například u epileptiků. A mohl bych takhle dál pokračovat. Ale toto je zase, si myslím, do té pracovní skupiny, která už je ustavena.

Chtěl bych doplnit ještě kolegu Kaňkovského, prostřednictvím pana předsedajícího, že my jsme přemýšleli ještě dál, jakým způsobem ulevit, takže v pracovním slova smyslu vymýšlíme určité lejstro, když to řeknu jenom takhle, elektronickou formu, které by bylo jednotné pro zachycení jednak potřeb lékařů, a ať pojedou na jakoukoli akci, to znamená, ať pojedou na letní tábor, nebo na týdenní pobyt někam, kde to bude jednoznačně popsáno, co lékař potřebuje, co je zbytné a co není nezbytné. Dále tam jednoznačně bude vystavena ještě další forma očkování, protože v současné době na těch potvrzeních je buďto "řádně očkován", nebo "neočkován". Jiná možnost tam není a řada lékařů z obavy, vzhledem k tomu, jak se o tom očkování diskutovalo - tak děti, které neměly přesně všechno odočkováno, opravdu byly diskriminovány a nebyly uvolněny pro tyto akce. Takže i to chceme vyřešit tímto jednotným papírem.

Co se týká kolegy Farského, prostřednictvím pana předsedajícího, mluvil o dispenzarizaci a byrokracii. Já to také chválím, určitě budu ve snižování byrokracie s ním spolupracovat, ale zrovna v tomto případě jsou to velmi důležité informace, kdy ty děti jezdí na pobyty vzdáleně od svého bydliště.

Často se setkáváme v letních měsících s tím, že rodiče pošlou dítě na pobyt a sami odjíždějí na dovolenou do zahraničí a lékař nemá žádné podrobnější informace, se kterými potřebuje pracovat. A většinou se do těch nemocnic dostávají ve večerních hodinách a nemáte jakoukoli šanci získat podrobnější informace k tomu, abyste mohli takto svěřené děti potom ošetřovat.

Na závěr bych chtěl říci, že jsem rád za nekonfliktní projednávání této části zákona hlavně z hlediska očkování a těším se na jakékoli příspěvky, které budou potom řešeny v pracovní skupině.

Během dnešního projednávání vystoupilo celkem sedm poslanců v obecné rozpravě a deset v podrobné rozpravě, kdy načítali své pozměňující návrhy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji a nyní požádám o závěrečné slovo pana ministra. Máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já se nejprve chci omluvit, že oproti svým obvyklým zásadám nebudu moci být úplně stručný, jak je mým zvykem, protože rozprava byla velmi obsáhlá a nebyla úplně strukturovaná. Není proto úplně jednoduché pro mě na všechno zareagovat a myslím si, že mnohé z toho si mou reakci zaslouží.

Já bych chtěl podobně jako pan poslanec Kasal poděkovat i těm, kteří mají jiný názor na povinné očkování, kteří mají jiný názor na povinný očkovací kalendář, že ta diskuse byla v drtivé většině nesena ve věcné rovině. Myslím, že to je základní předpoklad k tomu, abychom se k eventuálním možným a potřebným změnám toho systému dostali. V okamžiku, kdy se stanoviska budou ideologicky vyhrocovat a kdy tady bude zaznívat, proč chceme po lidech, aby se povinně očkovali, tak se velmi těžko dobereme nějakých změn. (Hluk v sále.)

Jsem rád, že se nám podařilo ustavit pracovní skupinu tak, jak jsme o ni byli požádáni na zdravotním výboru. Někteří ze zde vystupujících, kteří reprezentují odlišné názory na toto téma, jsou členy této skupiny. Já věřím, že se podaří tam vést tu diskusi. Ale tak jak bylo řečeno, je to diskuse mnohdy velmi odborná, protože taková témata, jako jsou individuální očkovací plány apod., nejsou úplně jednoduchá.

Tady mi dovolte trošičku malou vsuvku. Stávající očkovací kalendář, který je obsažen ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví, vychází z doporučení Světové zdravotnické organizace. Cílem je optimalizovat schémata i odstupy mezi jednotlivými očkováními. Bere se tam v potaz nejenom věk očkovaných osob, počet dávek na aktuální schopnost tvorby ochranných protilátek, ale i zohlednění toho, že různé typy vakcín vyžadují různá schémata. Některé očkovací látky lze aplikovat současně a mezi jinými je nutný odstup. Myslím si, že toto vyžaduje odbornou diskusi a že to nelze najednou takto volně pustit, protože se obávám, že účinná proočkovanost by se nám velmi snížila.

Já bych tady chtěl podpořit a vyslovit dopředu souhlas Ministerstva zdravotnictví se dvěma návrhy, se kterými tady vystoupil pan poslanec Kaňkovský, a to je bod 40, který, jak zaznělo, může být vykládán jinak, i když bezesporu ve smyslu nucení k očkování určitě nebyl myšlen. Nicméně souhlasím, abychom zabránili různým výkladům, s jeho vypuštěním. A myslím si, že je velmi dobrý nápad i to využití pravidelných preventivních prohlídek k vydávání potvrzení, které zdravotníci u dětí na těch akcích potřebují. Já se tady hlásím k tomu, že vyhlášku upravíme, a myslím si, že termín tři měsíce je reálný.

Další věc, ke které bych se chtěl vyslovit, je otázka, kterou tady otevřela paní poslankyně Marková - to je to možné povinné testování na HIV. A já musím říct, že mě její argumentace už na výboru přesvědčila. Myslím si, že je to velmi citlivá oblast a že se pohybuje na hraně. Za předkladatele souhlasím se změnou a s vypuštěním toho povinného testování.

Co se týká oblasti hluku, o které se moc nediskutovalo, ale která je velmi důležitá. Možná spoustu lidí zajímá mnohem více než povinné očkování. Tak i tady si myslím, že se nám povedlo využít toho času k diskusi k nalezení konsenzu. Na straně jedné zájem ochrany občanů před hlukem a na straně druhé řekněme nevyvolávání zbytečných ekonomických nákladů při dopravních stavbách a dalších. Já jsem velmi rád za to, že tady vznikl kompromisní návrh za účasti Hospodářské komory, Ministerstva zdravotnictví, Ministerstva dopravy, který je veden jako pozměňovací návrh pánů Kasala a Birkeho, který také podporuji.

Takže dovolte mi ještě jednou poděkovat. Myslím si, že oproti tomu, když jsme stahovali tuto normu z prvního, druhého čtení, se spoustu věcí podařilo vyřešit. Spousta věcí je v konsenzu a myslím si, že zákon má šanci nakonec opustit Poslaneckou sněmovnu ve velmi dobré podobě tak, aby vyhovoval drtivé většině těch, kteří se k tomu vyjadřovali. Aby zajistil ochranu veřejného zdraví, ale vzal v potaz i ty ostatní argumenty, a za to vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane ministře. Vzhledem k tomu, že nezazněly žádné návrhy ani na vrácení nebo zkrácení lhůty, končím druhé čtení tohoto návrhu. Děkuji panu zpravodaji a děkuji panu ministrovi.

Než postoupíme dál, přečtu dvě omluvenky. Dnes od 18 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Václav Votava a dnes od 16.30 do konce jednacího dne se omlouvá pan poslanec Martin Komárek.

 

Nyní otevírám další bod našeho jednání a tím je

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.