(17.40 hodin)
(pokračuje Fiedler)
My zde máme 600 tisíc nezaměstnaných, naproti tomu paradoxně mnoho průmyslových podniků marně hledá zaměstnance, a chceme řešit nedostatek pracovních sil imigrací a dovozem pracovníků, což je naprosto postavené na hlavu. Takže nějakou rozumnou vládní koncepci, nezlobte se, kolegové z vládní koalice, tady postrádám. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Svoboda s faktickou poznámkou. Máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Moje faktická poznámka se týká vystoupení kolegy Jandáka. Já se na něj vždycky těším, na ten krásný hlas, na ten krásný přednes, na to široké gesto i na tu slovní skladbu, která je velmi originální, na jedné straně velmi čistá, na druhé straně umí využít lidovou hantýrku. Je prostě radost to poslouchat.
Dneska mě skutečně fascinoval, protože mi vysvětlil, že jsem tady zbytečně. On totiž pluralitní systém demokracie je zbytečný, protože nás je tady víc, tak co nám do toho mluvíte. My si to prohlasujeme, seďte tady, nediskutujte, počkejte, až to odhlasujeme, a pak zase můžete jít domů. Já s takovým principem práce souhlasit nemohu, protože z úplně jiných důvodů jsem šel do Poslanecké sněmovny. Ale znovu říkám, že se zase budu těšit na další vystoupení kolegy Jandáka. Doufám, že nebude příště popírat princip demokracie, na kterém tady pracujeme.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Gabal.
Poslanec Ivan Gabal: Děkuji, pane předsedající. Já musím osobně za sebe říci, že nejsem nijak nadšený z toho, že ten druhý pilíř rušíme, protože pokračujeme v té sérii kroků, které zpětně revidujeme zpátky do důchodového systému, a tím pochopitelně nepodporujeme jeho důvěryhodnost a důvěryhodnost infrastruktury, do které mají lidi spořit.
Na druhou stranu v době, kdy se ten systém připravoval, bez ohledu na kritiku, která přicházela tehdy ze strany opozice, a nebyl to konsensuální návrh, to je prostě přece evidentní, jsem se ptal, zda existuje feasibility studie o tom, zda ten systém nabere dostatečnou podporu, zda se to modelovalo, zda se změřil zájem, zda se někdo zabýval tím, zda v zemi, kde se vytunelovalo tolik fondů, budou lidé ochotni dávat peníze do dalších fondů. Koho jsem se ptal, tak všichni říkali ne, taková studie není. Nebyl politický konsensus, byla tady přestřelka. Já jsem tady nebyl, ale vnímal jsem to. Na sílu se protlačuje infrastruktura, do které mají lidé spořit. A ono to kupodivu neuspělo. To je moje první poznámka. Teď se s tím nějak pasujeme. Já bych možná volil jinou cestu, ale respektuji rozhodnutí koalice a je to prostě jedno z variantních řešení. Je, protože se ten pokus nepovedl.
Druhé, co je potřeba říci a co je potřeba ošetřit. Česká společnost nadále patří mezi ty země, které jakkoliv se dostanou do finanční tísně nebo vědí, že budou v budoucnu těžké časy, tak domácnosti začnou šetřit. Když se podíváte na výsledky stavebního spoření, tak vidíte, že ta vůle šetřit, důvěra v měnu, důvěra v prostředí tady je. To, co nemá důvěru, jsou instituce, které z hlediska penzijního systému tato Sněmovna dříve vytvořila. (Předsedající upozorňuje na čas.)
Potřebujeme tedy - ano, už končím - společně s vámi vytvořit instituce, kde se ta schopnost českých domácností šetřit může realizovat.
A moje poslední námitka panu místopředsedovi vlády Babišovi. My nebudeme mít peníze proto, že jsme furt deficitní. My nebudeme mít peníze na důchodovém systému mimo jiné i proto, že se nám prodloužila střední délka života o deset let a vzrostla nám kvalita života, a to přece chceme.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já vám připomínám váš čas. V případě, že chcete diskutovat delší dobu, přihlaste se řádně. Toto jsou faktické poznámky. Jsou na ně dvě minuty.
Dále mám tři faktické poznámky. První je pan poslanec Benešík, poté pan poslanec Klaška a pan poslanec Kalousek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Benešík: Pane místopředsedo, dámy a pánové, jenom k té slovní přestřelce ohledně webu KDU-ČSL. Já jsem také nabyl dojmu, že se na něj pan kolega Kučera odvolává - a pan vicepremiér Bělobrádek už je tady. Netušil jsem, že přijde do sálu v tuto chvíli, jinak by to asi vysvětil on. A právě proto jsme ten web vzpomenuli, abychom tu informaci doplnili, protože nám to přišlo tak, že se na to odvoláváte. A pak tady je série vystoupení, že vás nezajímá, co je na webu KDU-ČSL, ale přitom alespoň - možná nemám úplně pravdu, neposlouchal jsem stoprocentně - jste ty informace odtamtud použili, vyčítali nám je nebo jste je chtěli nějakým způsobem vysvětlit. Proto nám to takto došlo.
Ještě poslední věc. Já vím, že obě témata jsou velmi důležitá, a nechci z toho dělat kabaret, ale myslím si, že věty o rozvratu na Ministerstvu dopravy u tohoto pultíku začínají už připomínat a rovnat se větám o karuselových obchodech. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Klaška a po něm pan poslanec Kalousek. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Klaška: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, pan místopředseda Bělobrádek se tedy skutečně vrátil. Já jsem chtěl reagovat v podstatě ještě za něho ke kolegovi Fiedlerovi prostřednictvím pana předsedajícího o tom, že pan vicepremiér tady mluvil o koaličním návrhu, mluvil tady o pozici KDU-ČSL obecně, takže tu filozofii tady v podstatě objasnil, když hovořil o pracujících rodičích a tak podobně, abych se k tomu dále nevracel.
Já bych chtěl říci, že skutečně projednáváme bod, který zastavuje vstup nových účastníků do druhého pilíře. Diskuse byla mnohem košatější, dostali jsme se tedy až k Vrběticím, což si nemyslím, že by sem úplně patřilo. Nicméně já jsem se o druhý pilíř také soukromě kdysi, když ještě jsem dávno netušil, že budu poslancem, zajímal. Bohužel jsem musel s lítostí konstatovat, že je pro mě neatraktivní, že se mi nevyplatí, a že ho tudíž nezúčastním. To je moje soukromé poznání. Docela s údivem jsem zaznamenal, že ani poslanci či senátoři bývalé koalice, která tento druhý pilíř navrhla, se ho neúčastní.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní požádám o faktickou poznámku pana poslance Kalouska. Máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Tak já si tu faktickou poznámku dovoluji pronést jako účastník druhého pilíře, který je připraven své legitimní očekávání hájit i soudní cestou.
Je to poznámka týkající se výtek, toho, že ten první nesmělý půlkrok k penzijní reformě, kterým současné parametry druhého pilíře jsou, byl protlačen - bylo řečeno odporně - bez politického konsensu. Já jsem dvacet let tvrdil, že ideální - a myslím si to svým způsobem pořád - penzijní reforma je taková, kde se dosáhne politického konsensu podobného jako třeba u služebního zákona, protože potom je možné spoléhat se na to, že ten systém bude alespoň politicky stabilní a že se nestane předmětem populistické volební kampaně před jakýmikoliv volbami z jakékoliv strany. No jo, ale tohle jsme říkali dvacet let. A dvacet let se toho politického konsensu nepodařilo dosáhnout.
Vzpomínám si na Klausovu komisi k penzijní reformě, kterou vedl Václav Klaus jako předseda Sněmovny. Poměrně nejdále jsme byli za pana premiéra Paroubka, sice jenom v lehkých parametrických úpravách, ale přece jenom jsme se někam dostali. A když půl hodiny před podpisem komunisté odmítli připojit svůj podpis pod tou dohodou, tak cukl i pan premiér Paroubek, protože mu někdo spočítal, že jeho účast bez komunistů na této dohodě by to znamenal přeliv 3 % až 5 % jeho voličů ke KSČM, a nechtěl to riskovat. A na základě těchto úvah, nikoliv úvah o stabilitě penzijního systému, ale úvah, jak to kterou partaj poškodí u jejích voličů a zažene je k někomu jinému, na základě těchto úvah se vždy strany za těch 25 let tady ve Sněmovně rozhodovaly, když se rozhodovaly o penzijní reformě, a proto jsem přesvědčen, že nedosáhneme žádného výsledku, a ta jediná penzijní reforma -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas, pane poslanče, já se omlouvám.
Poslanec Miroslav Kalousek: Prosím poslední větu. Ta jediná penzijní reforma, kterou vy předložíte - kromě toho, že jste zrušili něco existujícího - je to, co řekl pan místopředseda Babiš: Je to jednoduché: na důchody buď peníze budou, nebo nebudou. No nebudou, přátelé. ***