Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Petr Gazdík)

108.
Informace vlády o bezpečnostní situaci a imigrační politice
 

Prosím pověřeného člena vlády pana ministra vnitra Milana Chovance, aby se ujal slova, a ctěné pány poslance a poslankyně prosím o klid! Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi zahájit tuto diskusi na téma migrace a pomoc uprchlíkům konstatováním, že vláda České republiky se touto problematikou dlouhodobě zaobírá, a je potřeba také na začátku této diskuse říci, že stále i přes stávající rizika, která ve světě jsou, ať už je to konflikt v Sýrii, odchody lidí z Eritreje a z dalších území, konflikt na Ukrajině, tak se stále jeví situace pro Českou republiku jako klidná.

Ke dni 31. 12. 2014 bylo evidováno 451 923 cizinců s povoleným přechodným či trvalým pobytem na území České republiky. To je zhruba o 10 300 více než oproti roku 2013. Cizinci i podle tohoto čísla tvoří zhruba 4 % populace v České republice. V České republice v současné době žije se statutem trvalý pobyt více cizinců, a to 251 tisíc, se statutem přechodný je to zhruba 200 tisíc lidí. Je to důsledkem ekonomické krize, kdy od roku 2008 je příchod cizinců do České republiky víceméně stabilní. Počet cizinců ze zemí mimo Evropskou unii je 266 tisíc, z nich téměř dvě třetiny, tedy 67 %, pobývají na území České republiky s trvalým pobytem. Počet cizinců ze zemí Evropské unie je 185 tisíc. Ovšem chci tady jasně říci, že občané států v Evropské unii nemají povinnost se registrovat a toto číslo nemusí být úplně přesné. Mezi nejvíce zastoupené státní příslušnosti patří občané tří zemí: Ukrajiny - 104 tisíc, Vietnamu - zhruba 57 tisíc, Ruské federace - přibližně 35 tisíc. Ze zemí Evropské unie jsou to občané především Slovenska, jichž evidujeme na území České republiky zhruba 96 tisíc, Německa a Polska vždy po 20 tisících.

Nově příchozích cizinců je přibližně 15 tisíc ročně s tím, že více než polovina přichází na vzdělávací aktivity na české vysoké nebo jiné školy. Pro srovnání, v letech 2006 až 2008 nově přicházelo až 50 tisíc cizinců ročně, tzn. tehdy 50 tisíc, v současné době 15 tisíc.

Nicméně oblast migrace je velmi dynamická. My jsme se v předešlých letech připravovali především na případnou a možnou vlnu migrace z Ukrajiny. V současné době se ukazuje, že například velmi významná je migrační vlna z Kosova, kde občané Kosova se pokoušejí přes Českou republiku dostat do své cílové země, kterou je ve většině případů Německo.

Od roku 2003, kdy bylo evidováno 11 400 žadatelů o mezinárodní ochranu, využívání tohoto statutu, tedy mezinárodní ochrany, každý rok klesalo. V současné době je to ovšem jinak. Je tam nárůst zhruba 64 % a jedná se primárně o problémy spojené s krizí na Ukrajině. Největší skupinou žadatelů v roce 2014 byli právě státní příslušníci Ukrajiny, kteří tvořili 44,6 %. V roce 2014 požádalo o mezinárodní ochranu v Evropské unii celkem 650 tisíc. osob. I tady evidujeme nárůst zhruba 40 %.

Počet odhalených osob pro nelegální překročení vnější hranice Evropské unie na základě podkladů agentury FRONTEX činí 278 tisíc. Toto představuje 2,5násobek oproti minulým letům, např. v roce 2011 to bylo 141 tisíc, v roce 2014 to bylo 104 tisíc, rok 2011 bylo navýšení primárně kvůli tzv. arabskému jaru. Nejpočetněji jsou zastoupeny státy v těchto uprchlících: Sýrie, Eritrea a země subsaharské Afriky. Valná většina nelegálních migrantů se snaží do Evropy dostat přes tzv. mořskou hranici, tzn. primárně přes Itálii a Španělsko. My ale zachytáváme v současné době i pokusy těchto nelegálních migrantů, a to např. i z území Maďarska a jiných zemí.

Česká republika se nyní musí jasně vymezit vůči dalším debatám v oblasti imigrace, a to jak na úrovni ve vztahu diskuse v Evropské unii. Česká vláda a Česká republika jasně deklarovala svoji připravenost pomáhat státům, jichž se migrační vlny bezprostředně týkají, ať je to Turecko, Jordánsko a další státy. Je připravena pomáhat finančně. Vláda vyčlenila částku do výše 100 milionů korun právě na programy spojené s uprchlíky, kteří do těchto zemí přicházejí. Chci také připomenout, že v současné době je na útěku ze svého domova nejvíce lidí od druhé světové války, a to především díky konfliktu v Sýrii a v Iráku, kde dnes ze svých domovů odešlo přes 4 miliony lidí.

Česká vláda se připravuje na veškerá případná rizika, která jsou spojena s uprchlíky, a to ať se jedná o jejich přijetí, o to, jakým způsobem se postarat, ale odmítáme diskusi o tzv. povinných kvótách. Chci jen připomenout, že Česká republika v současné době má na svém území velmi klidnou muslimskou komunitu, která čítá zhruba 20 tisíc lidí, tzn. pokud by Německo přijalo 140 tisíc běženců z konfliktu v Iráku, znamenalo by to navýšení muslimské komunity na území Německa zhruba někde do 5 %, pokud bychom my přijali 5 nebo 10 tisíc lidí, je to navýšení komunity až o 50 %, tzn. vnímáme to jako určité bezpečnostní riziko, o kterém je potřeba vést debatu a být velmi obezřetní.

V rámci našich projektů chci vyzdvihnout projekt MEDEVAC, který česká vláda podporuje již několik let. Je to systém, kdy česká vláda vysílá jak finanční prostředky, tak své lékaře, tak materiální humanitární pomoc do zemí, kde se konflikty odehrávají. Zároveň jsme připraveni a v minulosti jsme pomáhali některým občanům těchto zemí s doléčením na území České republiky. Například v rámci ukrajinského konfliktu sem byli převáženi zranění lidé z demonstrací na území Ukrajiny. Tito lidé jsou ošetřeni. Pokud se podaří je vyléčit, tak se vracejí do svých domovských zemí.

V současné době se jedná o přesídlení malé skupiny zhruba 15 dětí se svými rodinami z oblasti Jordánska. Tento proces započal. České úřady v současné době s Úřadem vysokého komisaře vybírají vhodné adepty pro tento program. Budu vás případně informovat na zasedání Poslanecké sněmovny, jak tento projekt pokročil. Zatím ale nejsme schopni odhadnout, kdy by se měly tyto děti na území České republiky dostat, ten proces je teprve ve svém začátku.

Taktéž běží projekt, který schválila česká vláda, a to je projekt pro volyňské Čechy na území Ukrajiny. Tento projekt se v současné době finalizuje a podle mých informací by se na území České republiky měli první volyňští Češi dostat někdy v horizontu po 15. březnu. Vláda nastavila kritéria, která musí splňovat. Ta kritéria bereme velice vážně a zastupitelské úřady při komunikaci s těmito žadateli budou vyžadovat, aby kritéria vládou požadovaná byla splněna.

Samozřejmě s migrací, kdy je naší povinností pomáhat občanům, kteří se dostali do nouze nebo kterým prostě je potřeba pomoct v rámci evropského práva, tak pokud se jedná o statut uprchlíka, my těch uprchlíků v současné době zachytáváme na území České republiky několik set ročně, tak pokud se nám nepovede tyto lidi tzv. vracet do země, kde překročili schengenskou hranici, máme už teď ze zákona v rámci evropské legislativy povinnost se o tyto běžence postarat. Ministerstvo vnitra právě za tímto účelem obhospodařuje a provozuje uprchlická zařízení. Současná volná kapacita těchto zařízení je zhruba 700 míst.

Bereme samozřejmě migraci jako určité bezpečnostní riziko a klademe velký důraz na to, aby u lidí, kteří se chtějí přestěhovat do České republiky, byly splněny i bezpečnostní parametry, tzn. tito žadatelé procházejí poměrně hlubokým skenem bezpečnostních složek, ať je to policie, ať je to BIS a ostatní tajné služby, primárně Úřad pro zahraniční styky a informace.

Co se týká dalších bezpečnostních rizik, ÚOOZ i další naše policejní složky samozřejmě vyhodnocují i to, jakým způsobem se některé komunity chovají, jakým způsobem tam hrozí bezpečnostní riziko České republice, a tyto informace spolu sdílejí, tzn. v rámci bezpečnostního systému nejenom v rámci bezpečnostních složek na území České republiky, ale i v rámci podepsaných mezinárodních smluv i s našimi partnery jak v Evropě, tak i v ostatních státech, s nimiž má Česká republika podepsané mezinárodní dohody.

V současné době na návštěvě prezidenta republiky Miloše Zemana v Jordánsku byly předány dokumenty jako přípravné dokumenty pro přípravu smlouvy mezi Českou republikou a Jordánskem právě pro policejní spolupráci. Byly předány ministrovi vnitra Jordánského království a čekáme, že i tato smlouva s touto zemí se posune vpřed a že budeme schopni v Poslanecké sněmovně její znění, doufám, ještě v letošním roce přijmout. Informace z jordánské strany jsou pro nás samozřejmě důležité i při přijímání případných uprchlíků a jejich pohybu na českém území.

To je ode mě vše, vážené kolegyně, vážení kolegové, a jsem samozřejmě připraven odpovídat v rámci diskuse. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu ministrovi za jeho úvodní slovo. A než zahájím všeobecnou rozpravu, mám tady omluvenky. Takže nejprve pan ministr Svatopluk Němeček se omlouvá dnes od 19 hodin z rodinných důvodů, pan poslanec Leoš Heger se omlouvá dnes mezi 16 až 17.30 z pracovních důvodů, dále pan poslanec Josef Novotný se omlouvá z dnešního jednání od 18 hodin a pan poslanec Jiří Skalický se omlouvá dnes od 17.30 do 21 z pracovních důvodů a paní poslankyně Věra Kovářová se omlouvá dnes od 16.45 do 21 z pracovních důvodů. Děkuji.

Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Miroslava Němcová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Miroslava Němcová: Dobré odpoledne, vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Tento bod jsme požadovali projednávat v Poslanecké sněmovně již před měsícem, bylo to těsně po oněch kriticky nešťastných událostech ve Francii, v Paříži. Ukazuje se, jak čas rychle letí a jak ona ztráta času, kdy se k projednávání tohoto tématu dostáváme až nyní, hraje proti té možné debatě, která by měla silný náboj se vzkazem pro naše občany, nebyla by pouhou statistikou, tak jak jsme ji slyšeli z úst pana ministra Chovance. Jak tento čas jsme zkrátka promarnili.

Já jsem přesvědčena o tom, že debata se má vést jiným směrem, než jak jsme to nyní slyšeli. Je určitě v pořádku, že dostaneme statistiku toho, kolik ze kterých zemí sem přichází utečenců, kolik z které země žádá o azyl na našem území, co zhruba nás může čekat - a to jsem z toho nepochopila projevu pana ministra - co nás může čekat zhruba v příštích měsících. Zda tento nárůst posílí, nebo neposílí, jak se chceme postavit k politice azylu, jak se chceme postavit k politice získávání státního občanství, jak chceme zpřísnit tato pravidla právě proto, abychom zajistili to, jak máme napsáno na tabuli, tedy bezpečnostní situaci České republice, a to ve vztahu k imigračním vlnám, které jsou v pohybu.

Pan ministr Chovanec měl bezpochyby pravdu, že je to největší vlna migrantů, která nyní po druhé světové válce zaplavila svět. Miliony lidí jsou na postupu, zatím je zachytávají pouze některé země, a situace nevypadá, že by mohla být snadno vyřešena. Vidíme podle Europolu například, který přiznává, že hrozba teroristických útoků v Evropě je nyní tak vysoká, že v žádném případě nelze zachytit všechna možná rizika. Máme zde zprávu o tom, jak v Německu, Francii, Belgii, Nizozemí existuje až 20 spících teroristických buněk možná se 120, možná se 180 členy připravenými zaútočit. V této souvislosti jistě nemyslíme pouze na to, co se odehrálo v Paříži, protože každý máme paměť delší než v horizontu jednoho měsíce, umíme si srovnat v hlavě ony útoky už minimálně od roku 1980, které postihovaly země všech kontinentů, snad kromě Antarktidy. Všechny země, které se kdy postavily islámskému teroru, na to svým způsobem doplatily tím, že teroristický atak je dříve nebo později neminul.

Já bych tu také mohla jako pan ministr číst nějakou statistiku, mám ji připravenou, o tom, ve kterých zemích od roku 1980 islamisté, ať už to byl Taliban, Al-Káida nebo nyní Islámský stát, zaútočili, kolik tisíc obětí mají na svědomí. My se přece ale potřebujeme dostat k něčemu jinému. My se potřebujeme dobrat v této diskusi k otázce toho, co reálně může udělat česká vláda pro bezpečí našich občanů na našem území, jak jsou jednotlivé resorty připraveny na svůj úkol.

Tedy bych se chtěla konkrétně zeptat nejprve pana předsedy vlády a pana ministra zahraničních věcí - který tu není, ale oni jsou dvě rozhodující postavy v této věci -, jak konzultují s panem prezidentem zahraniční politiku, jak docházejí ke shodným stanoviskům, jak tato stanoviska jsou prezentována na mezinárodní úrovni. Já mám dojem, že jsme sice tady v Poslanecké sněmovně už několikrát se snažili navodit debatu o zahraniční politice naší země, vláda tuto debatu nepodporovala, a když, tak pouze s ujištěním, že se bude snažit o nějaké konzultace s Hradem, že víceméně to funguje, že pan prezident ladí a zajímají ho názory vlády, ale potom přijde na věc a jsme konfrontováni s tím, jak to vypadá v realitě. Tady v Poslanecké sněmovně slyšíme, jak se na Hradě konzultuje a ladí, a potom se dozvíme při každém jednotlivém výjezdu pana prezidenta za naše hranice, že sladěno není nic a že s údivem na nás hledí jak partneři z NATO, tak partneři z Evropské unie a už vůbec nevědí, co si s Českou republikou mají počít. Čili moje otázka zní na pana premiéra, jak skutečně přijímá svou ústavní roli, ústavní roli vlády, která zodpovídá za kroky prezidenta, jak se chce s touto ústavní rolí popasovat, bez toho, že by uhýbal, jakkoli chápu, že to má těžké, protože uvnitř sociální demokracie je stále silné křídlo, které podporuje pana prezidenta Zemana, a pan premiér musí tančit mezi vejci, aby to ustál. Ale mě toto nezajímá, co si sociální demokracie uvnitř chce, může nebo musí vybojovat. Mě zajímá bezpečnostní politika státu a zajímá mě, zda předseda vlády je schopen dostát své roli, tedy člověka, který zodpovídá za zahraniční politiku naší země a neuvádí Českou republiku jako zemi, nad kterou visí otazník jako země chaotické, nespolehlivé a neperspektivní.

Dále bych chtěla znát odpověď na otázku z Ministerstva obrany, co se děje s vývozem zbraní z České republiky. Zda se nemůže stát, že přijdou do nesprávných rukou. Zda skutečně máme pod kontrolou vývoz tak, aby nemohl sloužit právě teroristům. My jsme tyto otázky sdělovali už na našich tiskových konferencích před 14 dny, před třemi týdny a já jsem očekávala, že v zahájení této debaty vystoupí předseda vlády. Nechci tím říci, že pan ministr vnitra k tomu není kompetentní člověk, ale jedná-li se o bezpečnostní situaci státu v kritických podmínkách, jichž jsme nyní svědkem, očekávala bych, že zde bude jasné, srozumitelné slovo nejprve předsedy vlády, který nám představí obecný rámec, a poté jednotliví ministři, tak jak jsme je o to požádali, řeknou, co ze své pravomoci, ze svých kompetencí mají připraveno a co chtějí podniknout.

Chtěla bych tedy slyšet od ministra kultury, jak nahlíží na aktivity muslimů na českém území, jak to, co čteme z některých jejich textů, které se hlásí k tomu, že by chtěli, aby česká společnost byla islamizována, aby sice se rozvíjelo to dobré, co naše kultura obsahuje, ale aby to bylo v souladu s islámem a aby byla česká kultura postupně inspirována islámskými hodnotami, zda Ministerstvo kultury se k tomu nějak staví, co na to říká, jak jedná s muslimskými obcemi, jaký přehled o nich má. My se sice dočítáme v médiích, že je mezi nimi chaos, že jedny jsou spíše takové, obávám se říci přímo militantní, ale vidíme to z některých vystoupení jejich zástupců, konkrétně pana Abbase např. v televizním vystoupení, nebo jsou zde takoví, kteří se hlásí spíše k umírněnému křídlu, jakkoli potom sami ve svých textech říkají, že nic jako umírněný muslim neexistuje, že to je protimluv. Čili chtěla bych něco takového shrnujícího, nějaký postoj ministra kultury bych chtěla slyšet, když už ne pro nic jiného tak proto, že zde byla avizována iniciativa některých členů Poslanecké sněmovny, hnutí Úsvit, kteří chtějí zpřísnit zákon, který se týká registrace náboženských společností. Pan ministr odpovídal, ale v tisku, nikoliv v Poslanecké sněmovně, že vlastně je to volání na nesprávném hrobě, protože nic takového není zapotřebí, protože zákon všechna rizika, o kterých se hnutí Úsvit zmiňuje, tak zákon všechna tato rizika umí eliminovat. Já bych chtěla slyšet, aby nám řekl tady, jak je to s oněmi zvláštními právy náboženských společností a církví k tomu, aby mohly např. působit v armádě, v sociálních službách, ve školství, mohly oddávat atd. Jak je to tedy přesně upraveno dnes a co všechno by musely muslimské obce v České republice splnit, aby onu registraci získaly. Já osobně to vím, protože jsem se tímto tématem zabývala, ale myslím si, že část členů Poslanecké sněmovny by toto vysvětlení přijala s povděkem, protože by to pro ně znamenalo daleko širší informaci tak, aby mohli komplexněji tuto otázku pojmout, a zároveň by tímto splnil také pan ministr svou povinnost k veřejnosti.

Chtěla bych slyšet také od Ministerstva financí, jak se staví ke zprávě BIS, která se zmiňuje o divných tocích peněz, které fungují mezi některými představiteli muslimských obcí a některými zahraničními subjekty a některými státy z arabského světa. Má tyto informace. Chtěla bych tedy slyšet od ministra financí, jakým způsobem se k tomu staví. Zda konzultuje a napomáhá BIS k tomu, aby byl objasněn původ peněz, kterými například některé muslimské organizace v České republice disponují.

Ministerstvo práce a sociálních věcí by nám mělo říci, když už jsme slyšeli onu statistiku o tom, kolik je zde uprchlíků, jak budou do budoucna zajištěny peníze pro sociální programy pro tyto lidi. Protože není možné si představovat to, že se zde sice dozvíme, že je tady kapacita 700 míst v některém zařízení nebo dřívější ubytovně nebo azylové ubytovně, ale k tomu patří také nějaké peníze a měli bychom zhruba vědět, o jaký obrys peněz by se mohlo jednat v tomto roce, co se dá předpokládat v příštím roce.

Pak je tady speciální otázka našeho vystupování na zahraničních fórech, jak jednotliví ministři hájí Českou republiku, jak jsou srozumitelná naše stanoviska. Pan ministr Chovanec zde před chvílí řekl o tom, že kvóty jsou jednoznačně pasé. Já jsem mu za to vděčná. Děkuji mu za to, protože ještě v prosinci jsem slyšela některé odpovědi některých představitelů České strany sociálně demokratické a ty uvažovaly o možných kvótách uprchlíků, které by byly rozděleny mezi jednotlivé členské státy Evropské unie. A dokonce se v rámci sociální demokracie uvažovalo, nebo to možná byl jenom návrh pana ministra Chovance, to nevím, o nějakém celostátním referendu, které by mohlo rozhodnout o tom, zda budeme, nebo nebudeme přijímat uprchlíky, čímž se vláda jednoznačně zbavovala své povinnosti vládnout a řídit věci. Potřebovala bych na tyto otázky odpovědět. Jak vypadá naše vystupování v zahraničí? Chtěla bych si představit, jak přijede předseda vlády nebo některý z kompetentních ministrů na jednání, to si představit umím, ale chtěla bych od vás informaci, jak to vypadá, když se vás zeptají: A jak to myslel ten pan prezident, když řekl, že na Ukrajině jde o chřipku? Jak to myslel, že Rada bezpečnosti má vytáhnout proti Islámskému státu? Co na to odpovídáte? Vy říkáte "on náš pan prezident sem tam něco plácne, my ho ani moc nebereme vážně"? Nebo mu říkáte "ne, je to hlava státu, a co řekne, to je svaté, a tak to prostě je, berte ho za bernou minci"? Já bych chtěla vědět, co je skutečná politika této vlády a jak ji obhajuje na zahraničních fórech právě i ve vztahu k tomu, že prezident republiky mluví hot a ministr zahraničí ho umravňuje, občas i předseda vlády, jak tomu bylo ze Spojených států amerických, a říkají čehý.

To je tedy několik mých drobných postřehů k tématu. Ráda bych upozornila, že onen program MEDEVAC, který zde byl zmíněn panem ministrem Chovancem, vznikl již v roce 1993. Bylo to za vlád s účastí Občanské demokratické strany. Má pomáhat právě léčbě těch, kteří jsou postiženi v zemích konfliktů. Byl rozšířen za vlády ODS v roce 2012 právě na zdravotnickou pomoc dětem ze syrského území. Možná pro férovost debaty by tohle bylo prospěšné dodat, abychom přesně věděli, co která vláda kdy udělala a co neudělala.

Tolik několik mých poznámek. Já doufám, že debata se ještě rozvine tak, abychom nezapomněli na všechny aspekty, které k tomu náleží. Kdybych měla zmínit jeden za všechny, a který pan ministr opomenul, tak řeknu, jak to bude s oním volným pohybem v rámci Schengenu. To by mě velmi zajímalo. Zda zahraniční jednání na půdě Evropské unie dospěla k nějakému závěru, nebo je svoláno mimořádné jednání, kdy se uskuteční a s jakou pozicí tam půjde Česká republika.

Děkuji prozatím za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byla paní poslankyně Miroslava Němcová. Vážené paní poslankyně, páni poslanci, budeme pokračovat tentokrát přednostními právy. Nejdříve s přednostním právem v rozpravě pan ministr vnitra Milan Chovanec. Dále se s přednostním právem hlásí předseda vlády Bohuslav Sobotka. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vnitra ČR Milan Chovanec Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si tu znamenal některé otázky paní kolegyně Němcové, prostřednictvím pana předsedajícího. Pokusím se odpovědět.

Já si nemyslím, paní kolegyně prostřednictvím pana předsedajícího, že se tady promarnil nějaký čas. V mezidobí od událostí v Charlie Hebdo ve Francii tuto problematiku projednával bezpečnostní výbor, zahraniční výbor, evropský výbor a zástupci petičního výboru se zúčastnili návštěvy uprchlického tábora. Já jsem byl na schůzi bezpečnostního výboru, který diskutoval se zástupci našich služeb - Bezpečnostní informační služby, Vojenského zpravodajství a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Diskuse byla velice zajímavá. Byli tam i zástupci vaší politické strany. Já si myslím, že po třech hodinách, co jsme tam strávili, jsme odešli, alespoň většina, s přesvědčením, že naše tajné služby se problému už dávno věnují a věnovaly se mu dávno předtím, než byl problém ve Francii. Nota bene vláda Bohuslava Sobotky byla tou vládou, která od Bezpečnostní informační služby a ostatních složek vyžadovala jejich postoj a jejich informace k radikalizaci muslimské menšiny v České republice daleko předtím, než ve Francii tento problém vznikl.

Otázka kvót je pozice české vlády. Česká vláda, a to jsem tady říkal, řekla jednoznačně: Chceme pomáhat především v zemích, kam uprchlíci prvosledově putují: Jordánsko, Turecko a další země. Tam jsme připraveni poslat finanční prostředky, poslat své specialisty. O kvótách jsme připraveni debatovat, ale nepřipadá pro nás v úvahu, aby to byla naše pozice, kterou takzvaně bezhlavě přijmeme. To je celé.

Je také potřeba si poctivě přiznat, že v současné době se diskutuje o ochraně vnějších hranic Schengenu. Hned po události ve Francii se sešli zástupci šesti velkých evropských zemí a Spojených států a stanovisko těchto zástupců v poloze ministrů vnitra znělo jednoznačně: Evropská unie si musí lépe začít chránit svoji vnější hranici, především mořskou. To jsou debaty, které se vedou. Já jsem měl tu čest zastupovat Českou republiku na fóru ministrů vnitra v Rize a naše pozice byla velice jednoduchá. Jsme zemí, která naštěstí nemá velkou muslimskou komunitu, která se radikalizuje. Jsme zemí, které se netýkají zahraniční bojovníci, žádného takového neevidujeme, ale bereme problémy našich partnerů jako své problémy. To znamená, jsme bráni, alespoň z mého pohledu, jako velice kvalitní a dobrý spojenec ve všech těchto aktivitách. Nejsme tam zemí druhé ani třetí kategorie, to v žádném případě není pravda. A to, že Česká republika vykročila proevropským směrem, se dnes ukazuje jako velmi moudré i v diskusi při implementaci služebního zákona a i při tom, že se nám daří s Evropskou komisí dohodnout parametry, za jakých budou puštěny programy v rozsahu 660 mld. korun. Já si nemyslím, že by Česká republika byla v současné době otloukánkem v Evropě. Opak je spíš pravdou.

Co se týká zákonnosti a zákona, jestli jsme připraveni zpřísnit nějakým způsobem zákony týkající se pobytu cizinců. Ano, jsme. Máme připravenu novelu a novela by měla dát větší prostor bezpečnostním složkám v České republice při takzvaném bezpečnostním skenu příchozích.

Vy jste hovořila o tom, jakým způsobem bude Ministerstvo financí, nechci za něj hovořit, reagovat na převody podezřelých peněz. Kdybyste si všimla, tato informace je v důvodové zprávě asi dva roky. Převod se uskutečnil. Ale je to stará informace, není to nová informace. Vláda na to reagovala tím, že schválila možnost, aby Bezpečnostní informací služba měla vhled jak do bankovních převodů, tak do výpisů při volání mobily. I na toto vláda svým způsobem reagovala.

My jsme na diskusi připraveni. Já nabízím všem předsedům výborů, kterých se to týká, pokud chtějí v debatě pokračovat, jsme připraveni přijít, jsme připraveni debatu vést a jsme připraveni velice trpělivě a pečlivě zodpovídat vaše otázky.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru vnitra Milanu Chovancovi. Nyní vystoupí předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka. Pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem dnes přišel na schůzi Poslanecké sněmovny, abych se přirozeně zapojil i do této rozpravy, která je zde vedena v rámci bodu Informace vlády o bezpečnostní situaci a imigrační politice v České republice.

Mohu potvrdit, že boj s terorismem se stal prioritou celé Evropské unie. A není to jenom v souvislosti s teroristickými útoky, ke kterým došlo před určitou dobou v Paříži. Je to v souvislosti s tím, co se odehrává dnes v Sýrii, co se dnes odehrává v Iráku, je to v souvislosti s tím, jak velké množství občanů celé řady zemí Evropské unie se účastní přímo tohoto konfliktu.

Je zřejmé, že Česká republika v tuto chvíli není teroristické hrozbě bezprostředně vystavena, ale zařadili jsme se v boji proti terorismu mezi partnery těch zemí Evropské unie, které jsou touto hrozbou přímo zasažené. Jak už jsem řekl, boj s terorismem se stal klíčovým tématem a v nadcházejících měsících se Evropská unie zaměří na posílení implementace existujících opatření a strategií, které v tuto chvíli na půdě Evropské unie máme. Jde o to, aby nezůstala pouze na papíře, ale aby se začala reálně uskutečňovat v politice jednotlivých členských zemí Evropské unie. Mám na mysli například strategii pro boj s fenoménem zahraničních bojovníků, která už na úrovni Evropské unie byla přijata v říjnu roku 2014.

Nutná protiteroristická opatření diskutovali minulý měsíc jak ministři zahraničí, bylo to na Radě pro zahraniční záležitosti 19. ledna, tak naši kolegové na neformálním jednání ministrů spravedlnosti a vnitřních věcí, které proběhlo 29. ledna a které zde také ve svém vystoupení zmínil ministr vnitra. V diskusi na toto téma pokračovala debata také na pondělní schůzce Rady pro zahraniční záležitosti a předpokládám, a jsme na to připraveni, že jednou z klíčových součástí současného plánovaného neformálního zasedání Evropské rady, které proběhne tento týden, to znamená 12. února, bude právě otázka posílení koordinace jednotlivých evropských zemí v boji proti terorismu. Evropská rada dá již dohodnutým iniciativám formální rámec v podobě konkrétního rozhodnutí, jak dál. Tato rozhodnutí na nejvyšší úrovni pak nasměrují další práci evropských institucí a členských států.

Pokud jde o externí dimenzi boje s terorismem, bude na úrovni Evropské unie také výrazně prohloubena. Ministři zahraničí Evropské unie se shodli na posílení spolupráce a politického dialogu se zeměmi Blízkého východu a severní Afriky, také Ligou arabských států, Organizací islámské spolupráce. Sdílení informací k efektivní mezinárodní spolupráci považujeme v boji proti terorismu za klíčové prvky. Rovněž jsme se s našimi partnery v rámci Evropské unie shodli na tom, že by Evropská unie měla vyvinout komunikační strategii zacílenou na arabské země a na arabské komunity v Evropské unii, která by měla posílit působení proti radikalizaci těchto komunit zejména na sociálních sítích.

V důsledku teroristických útoků, ke kterým došlo v Paříži a které nám znovu připomněly hrozící nebezpečí radikalizace určitých částí obyvatel Evropské unie v důsledku aktivit Islámského státu, se nelze v žádném případě vyhnout ani posílení vnitřních opatření v rámci Evropské unie. Česká republika podporuje posílení kontrol rizikových osob na vnějších hranicích Evropské unie a především také podporujeme vytvoření unijního systému sdílení informací o cestujících v letecké dopravě. Tato směrnice by měla být v Evropském parlamentu urgentně odblokována. Společný postup v rámci unijního systému je klíčovou součástí naší schopnosti včas podezřelé teroristy identifikovat a odhalit.

Musím také říci, že na druhou stranu vnímáme velmi citlivě možné zásahy do schengenských pravidel v podobě návrhu kontrol na vnitřních hranicích Evropské unie. Volný pohyb v rámci schengenského prostoru považujeme za jeden ze základních stavebních kamenů evropské integrace a měli bychom jako Česká republika učinit vše, abychom tuto svobodu udrželi navzdory zhoršeným vnějším a vnitřním bezpečnostním podmínkám.

Samozřejmě, že platí, že klíčovým zdrojem teroristické hrozby jsou nevyřešené a stále probíhající konflikty v regionu Blízkého východu a severní Afriky. Proto je nezbytné, aby Česká republika a mezinárodní organizace, jejichž jsme členem, v první řadě Evropská unie, zvýšily svou angažovanost a úsilí o vyřešení konfliktu zejména v Sýrii, Iráku, ale také Libyi, Jemenu, Somálsku, Nigérii, Afghánistánu a Pákistánu. Tohle všechno jsou země, které velmi často navzdory dlouholeté snaze mezinárodního společenství poskytují dnes zázemí pro infrastrukturu, která může poskytovat podporu ať už ve formě finanční, organizační, ve formě výcviku, dodávek zbraní pro možné teroristické struktury pro jejich útoky na půdě Evropské unie. Myslím si, že je evidentní, že v procesu stabilizace těchto regionů, stabilizace těchto zemí, které velmi často patří k zemím, které jsou zmítány občanskou válkou, které patří mezi země, kde se státní struktury zhroutily, kde stát plně nekontroluje celé území těchto států, je evidentní, že tady se musí také velmi silně angažovat i muslimské státy, zejména arabské státy.

Je nutné také podotknout, že boj proti terorismu a extremismu rozhodně není bojem proti islámu a proti muslimům. Nejde o konflikt civilizací nebo střet Západu s Východem. Myslím si, že vytvořit tento falešný dojem je právě cílem teroristů. Jejich cílem je také přispět k radikalizaci a štěpení evropské společnosti právě tím, že realizují takové brutální útoky, jakých jsme byli svědky nedávno v Paříži. Je třeba také zdůraznit, že velká většina obětí Islámského státu nebo dalších teroristických útoků ve světě jsou právě muslimové. Čili toto není otázka střetu civilizací. Toto je otázka na půdě Evropské unie střetu těch, kdo usilují o dodržování zákona, existenci právního státu, respektování principů demokratické kultury a demokratického zřízení v Evropě, a těch, kdo porušují zákony, těch, kdo páchají násilnou trestnou činnost, která má často podobu politicky motivovaných nebo nábožensky motivovaných teroristických útoků.

Jak už jsem řekl, Česká republika je v oblasti boje proti terorismu a podpory spolupráce evropských zemí aktivní. Chci připomenout, že naše bezpečnostní složky na všech úrovních jsou integrovány do sdílení informací, které pomáhají při prevenci a odhalování teroristických činností. Znovu jsme si to potvrdili i po útocích v Paříži a znovu naše bezpečnostní složky byly v aktuálním, přímém a intenzivním kontaktu se svými partnery, a to nejenom v evropských zemích. Česká republika podporuje zesílení spolupráce všech relevantních evropských institucí a budeme podporovat implementaci strategií, které by měly zlepšit šance na boj s rizikem teroristických útoků.

Chci také připomenout Poslanecké sněmovně, že vláda aktuálně schválila novou bezpečnostní strategii České republiky, bezpečnostní strategii České republiky 2015. Provedli jsme tak aktualizaci bezpečnostní strategie, která byla naposledy aktualizována v roce 2011. Nový text bezpečnostní strategie státu staví terorismus, ať už v podobě mezinárodních teroristických organizací, nebo osamělých bojovníků, mezi nejvýznamnější hrozby pro bezpečnost České republiky.

Tato nová bezpečnostní strategie se specificky zabývá rovněž otázkou navrátilců z konfliktů na Blízkém východě zpět do Evropy. Téma navrátilců se netýká přímo České republiky, ale téma navrátilců už se dotýká přímo našich sousedů, týká se Rakouska, týká se Německa, v určitém rozsahu se může také týkat Polska, čili je to nebezpečí, které je v regionu střední Evropy aktuální, a my se na tuto situaci, kdy se budou vracet účastníci konfliktů na Blízkém východě do svých domovských zemí v Evropské unii, musíme připravit.

Mezi priority bezpečnostní strategie také patří opatření proti financování terorismu, proti radikalizaci a rekrutování, otázka ochrany obyvatelstva, ochrany kritické infrastruktury státu a samozřejmě ochrany jednotlivých cílů, které jsou potenciálně zranitelné teroristickým útokem. V souladu s protiteroristickou strategií Evropské unie tak Česká republika přijímá systémová, preventivní a legislativní opatření.

Jsem velmi rád, že práce na nové bezpečnostní strategii České republiky byly zahájeny daleko předtím, než došlo k teroristickým útokům v Paříži. Nejde o žádnou konjunkturální změnu, nejde o nějakou nepromyšlenou reakci na poslední chvíli, ale jde o výsledek roční práce naší vlády. Jsem velmi rád, že vláda tato rizika identifikovala ještě dříve, než došlo k atentátu v Paříži, a že se postupně připravujeme a postupně připravujeme naši zemi na situaci, kdy bohužel vně Evropské unie, ale příliš blízko Evropské unie dochází k eskalaci bezpečnostních rizik. To je bohužel situace, se kterou musíme počítat, a to nejenom dnes, nejenom z hlediska krátkodobé aktuální situace, ale také ve střednědobém horizontu. Z tohoto hlediska je velmi důležité, že Česká republika je nejenom členem Evropské unie, ale že Česká republika je také členem Severoatlantické aliance. My jsme přirozeně plně integrováni do všech aktivit na půdě Severoatlantické aliance.

Chci také připomenout, že to byla naše vláda, která přijala už před řadou měsíců novou strategii financování ozbrojených sil. Rozhodli jsme se v souvislosti s tím, co se začalo odehrávat na východě Ukrajiny, v souvislosti s tím, že nám bylo signalizováno, že Česká republika neplní, a bylo to před rokem, kdy nám bylo signalizováno, že ČR neplní své závazky v rámci členství v Severoatlantické alianci, tak v souvislosti s těmito signály jsme se rozhodli posílit financování rozpočtu Ministerstva obrany v příštích letech. Proto také rozpočet Ministerstva obrany na letošní rok byl již navýšen a počítáme s tím, že bude navyšován i v dalších letech mandátu této vlády s cílem, aby do roku 2020 výdaje na obranu České republiky tvořily zhruba 1,4 % hrubého domácího produktu. To je první důležité opatření, které jsme učinili, a týká se posílení vnější, ale i vnitřní bezpečnosti České republiky. Jak ukázala kauza Vrbětice, i z hlediska posílení vnitřní bezpečnosti České republiky vyžaduje lepší kapacity a dostatečné kapacity Armády ČR. To je klíčové systémové rozhodnutí, které, jak pevně věřím, se projeví z hlediska stavu našich ozbrojených sil v příštích letech a projeví se také tím, že budeme schopni se integrovat do kapacit Severoatlantické aliance, například pokud jde o síly velmi rychlé reakce, které se dneska stavějí na půdě Severoatlantické aliance. Pokud bychom neměli dostatek sil, pokud bychom neměli dostatek prostředků, tak by se Česká republika těchto aktivit zúčastnit nemohla. My jsme na to připraveni.

Jsem také rád, a to je druhý aspekt a týká se to vnější bezpečnosti, koneckonců s tím také vyjádřila souhlas Poslanecká sněmovna, že vláda rovněž schválila víceletý rámec na působení našich vojáků v zahraničních misích. Chci připomenout, že jsme se nestáhli z Afghánistánu, ale počítáme nadále s tím, že tam naši vojáci budou pomáhat v rámci výcvikové a školicí mise, a chci také připomenout, že jsme solidárně účastni i v Mali, kde také dochází ke konfliktu s islamistickými bojovníky. Čili v rámci strategie účasti v zahraničních misích, kterou schválila naše vláda a která už získala také podporu parlamentu, Česká republika je aktivní zemí.

A když se vrátím k vnitřní bezpečnosti, tak nemohu pominout další důležitý fakt a tím je stabilizace bezpečnostních sborů České republiky. My jsme začali první kroky u Policie ČR, to znamená, naším cílem je personální a ekonomická stabilizace Policie ČR, protože mimo jiné v rámci Policie ČR jsou také útvary, na které budeme muset spoléhat, pokud by Česká republika byla vystavena akutní teroristické hrozbě nebo nedej bože teroristickému útoku. Tam jsou jednotky specializované síly, které musí být dostatečně personálně a technicky připraveny, pokud by k něčemu došlo. Pokud by policie byla ruinována nadále plošnými škrty, pokud by byla zmítána personálními spory, tak jak to bylo v minulých letech, tak bychom tady jako vláda bezpečnost občanů garantovat nemohli. A já bych chtěl, abychom bezpečnost občanů garantovat mohli. Proto jsme také připravili rozpočet Policie ČR na letošní rok, který je stabilizační.

Další poznámka se týká bezpečnostních služeb. Jak jistě víte, a zmínil to tady také ministr vnitra, vláda předložila novelu zákona, která posiluje pravomoci bezpečnostních služeb. Chci potvrdit, že vláda rovněž předloží v letošním roce návrh legislativy, která posiluje i kontrolu systému zpravodajských služeb v naší zemi. Naprosto rozumím argumentu a jsem připraven se pod něj podepsat, že spolu s posílením pravomocí je nutno také zlepšit systém kontroly bezpečnostních služeb v České republice. Vláda přijde se svým návrhem a stojí o diskusi s opozičními stranami, protože pokud tady chceme nastavit lepší systém kontroly, který bude věrohodnější nebo posílí a doplní stávající parlamentní kontrolu, tak by to mělo platit už na dlouhou dobu a mělo by to jít napříč politickým spektrem a napříč volebními obdobími. Čili stojíme o debatu o posílení kontroly tajných služeb. Ale nejde jenom o posílení kontroly nebo zvýšení pravomocí. Mohli bychom donekonečna zvyšovat pravomoci, ale pokud nezvýšíme kapacitu technickou a personální, tak nám to bude k ničemu.

Já se znovu vracím k otázce navrátilců - navrátilců z bojišť na Blízkém východě. Ano, nám to akutně nehrozí. Ale jaký problém je, aby navrátilci z Rakouska, kteří se vrátí do Rakouska, navrátilci z Německa, kteří se vrátí do Německa, překročili naše hranice a rozvíjeli aktivity v České republice? My potřebujeme mít pro takovou situaci dostatečné kapacity, a proto také jsme zahájili v rámci vlády a v rámci koalice diskusi o tom, abychom v příštích letech, podobně jako jsme posílili armádu, jako jsme posílili policii, tak abychom podobně ekonomicky posílili bezpečnostní služby. Cílem je modernizovat jejich technické vybavení tak, aby skutečně mohly být partnery svých kolegů ve vyspělých zemích, jako je třeba Francie nebo jako je třeba Velká Británie, a současně o něco posílit i jejich personální kapacity tak, aby byly schopny čelit rizikům, která se tady aktuálně v souvislosti s hrozbou Islámského státu rýsují.

Jsem přesvědčen o tom, že vláda si v těchto oblastech počíná odpovědně. Připravili jsme novou bezpečnostní strategii státu, kterou už vláda schválila. Stabilizovali jsme rozpočet armády a dali jsme jí pevný rozpočtový výhled tak, aby mohla posílit své kapacity. Stabilizujeme Policii České republiky a připravujeme plán pro zlepšení vybavení a posílení kapacity i tajných služeb v naší zemi. To si myslím, že jsou naprosto konkrétní praktická opatření, která by měla sloužit k tomu, abychom občanům byli schopni garantovat, že vláda v rámci své kompetence udělá všechno pro to, aby se v naší zemi nezhoršovala bezpečnostní situace v souvislosti s riziky, ke kterým dochází ať už v Evropské unii, anebo za hranicemi Evropské unie.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych samozřejmě mohl mluvit déle, mohl bych mluvit podrobněji o těch jednotlivých opatřeních, která se chystají na půdě Evropské unie, o tom, co se připravuje na jednání Evropské rady, ale myslím si, že je tady také důležité, aby dostali prostor i poslanci opozičních stran, aby tady nevystupovali jenom členové vlády. Ale samozřejmě cítil jsem jako důležité, abych se do té rozpravy také zapojil, abych v tom nenechal pana ministra vnitra samotného. Protože to samozřejmě není jenom otázka kompetencí ministra vnitra, týká se to i práce premiéra, ale týká se to také práce ministra obrany, ministra zahraničí a dílčím způsobem i celé řady dalších členů vlády.

Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk části poslanců ČSSD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády ČR Bohuslavu Sobotkovi za jeho vystoupení. Než budeme pokračovat s přednostním právem pana poslance Petra Fialy, budu konstatovat omluvy, které mi došly. Omlouvá se od 17 do 18 hodin pan poslanec Karel Fiedler, pan poslanec Jan Volný z pracovních důvodů od 17 hodin do konce pracovního dne a od 17.30 hodin do konce jednacího dne paní poslankyně Hana Aulická Jírovcová.

Nyní žádám pana poslance Petra Fialu, aby se ujal slova v rozpravě. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já jsem rád, že pan premiér chce poskytnout prostor i opozici, aby se mohla vyjádřit, jak sám řekl. Nicméně já jsem hlavně rád, že tady vystoupil, protože my jsme se dlouho snažili, aby na půdě Poslanecké sněmovny byla vedena diskuse jak o imigrační politice, bezpečnostní situaci země, tak samozřejmě také o zahraniční politice, což se nám dlouho nedařilo, a myslím si, že pan premiér se této debatě jistým způsobem vyhýbal nebo vyhýbá. Takže jsem rád, že tady dnes je a že s námi o těchto věcech hovoří.

Nicméně já jsem se ho snažil velmi bedlivě poslouchat a na některé otázky, které byly položeny už v tom úvodním slově paní poslankyně Němcové, a na některé otázky, které vlastně visí ve vzduchu, jsme žádnou odpověď neslyšeli. Já jsem se dozvěděl hodně o tom, kde se schází Evropská unie, které orgány se scházejí, že jsme členy Evropské unie, že jsme aktivními členy, že jsme aktivními členy NATO, že jsme zvýšili výdaje na obranu, ale o konkrétních postojích České republiky při jednání v rámci Evropské unie, při jednání dalších orgánů, o těch konkrétních krocích jsem se toho dozvěděl velmi málo.

Já se tady ještě jednou vrátím k otázce, která zazněla na začátku dnešního jednání Poslanecké sněmovny a kterou jsem já předtím zmínil na tiskové konferenci. Tou je naše neúčast na mnichovské bezpečnostní konferenci. Ono to není vůbec banální. My se možná účastníme nějakých jednání v určitých orgánech Unie a tam posloucháme, co se kde chystá, ale klíčové konference v klíčový okamžik, klíčový okamžik z hlediska bezpečnosti evropské civilizace, západních demokracií, se prostě naše vláda neúčastní. A to si myslím, že hodně vypovídá o naší zahraniční politice a o smyslu, který tato vláda má pro skutečná nebezpečí, která ve světě existují.

Dámy a pánové, těch nebezpečí je spousta, ale ta základní nebezpečí jsou dvě. Je to konflikt na východě Ukrajiny a je to samozřejmě to, co se děje v rámci boje s Islámským státem, resp. co se děje z hlediska agresivního útoku islámského terorismu, nebo militantního islámu, směrem k západní civilizaci a konkrétně směrem k zemím Evropské unie.

Celý západní svět v posledních dvou dnech napjatě sledoval vývoj kolem situace na východní Ukrajině, diplomatická jednání, aktivity, které se tam odehrávaly ze strany paní kancléřky Merkelové, prezidenta Hollanda a dalších. Celý západní svět, západní demokracie se účastnily mnichovské bezpečnostní konference, protože právě tam se o těchto tématech diskutovalo. Kdo tam chyběl, byla Česká republika, které se přitom tato situace extrémně dotýká. My jsme stále ještě v geopolitickém prostoru, který může být případným větším nedorozuměním, nebo neporozuměním si mezi Západem a Východem - a záměrně používám tato slova, která se znovu frekventovaně objevují v zahraničním tisku - my tímto neporozuměním můžeme být významně bezpečnostně ohroženi. Co dělá česká vláda, jakou má pozici, proč se toho neúčastí, proč se k tomu žádným způsobem nevyjadřujeme, na to jsem odpověď od pana premiéra zde neslyšel. Já to považuji za závažnou chybu, za chybu, která nás ohrožuje. Nikdy za posledních 20 let, a teď cituji ze zahraničních médií, nikdy za posledních 20 let nebylo neporozumění mezi Západem a Ruskem tak velké, jak je v těchto dnech. Česká republika se mezinárodních fór, kde se o tomto diskutuje, neúčastí, mlčí, tváří se, že se nic neděje.

Druhé nebezpečí, které se nás také extrémně dotýká, je radikální islám. Dámy a pánové, já zde nebudu opakovat řadu svých argumentů, které vnáším do veřejné diskuse, ale připomenu jenom jednu věc. Boj, nebo ohrožení, kterému jsme vystaveni ze strany radikálního islámu, není jenom ohrožení z hlediska Islámského státu, který nesmírně brutálním způsobem postupuje na Blízkém východě, ale je to i ohrožení, které máme uvnitř Evropské unie, s kterým jsme bezprostředně - bezprostředně! - konfrontováni. A já chápu, že řada politiků má hlavní starost, aby se po událostech v Paříži a po dalších informacích o tom, co se děje, co dělá Islámský stát, aby se hněv obyvatelstva neobrátil proti islámu. Já tomu rozumím, chápu to a samozřejmě jsem první, kdo bude říkat, že islám a militantní islám není totéž, a tak podobně. Nicméně nesmíme zavírat oči před tím, že ve jménu islámu se v řadě asijských a afrických zemích rozpoutalo doslova peklo na zemi a že jsou to právě ti teroristé, kteří nás ohrožují, kteří se většinou zrovna k radikálnímu islámu hlásí. A naší větší starostí, než aby si někdo nemyslel náhodou něco špatného o islámu, to jsme přece vždycky schopni vysvětlit, tento rozdíl mezi politickou ideologií, politickým náboženstvím a náboženstvím, tak musí být - musí být! - bezpečnost našich občanů.

Dámy a pánové, tady máme opravdu vážný problém. Na nás neútočí jenom někdo zvnějšku. A ani tohle nebezpečí, že na nás útočí někdo zvnějšku, se nedá podceňovat. Zvláště když třeba česká vláda ani neví, jestli s tím někým zvnějšku, třeba s Islámským státem, má aktivně bojovat, nebo nemá bojovat. Pan prezident si myslí, že máme bojovat, pan ministr zahraničních věcí si myslí, že nemáme bojovat, a tak dál, a tak bych mohl pokračovat. Ale ten problém je, že islámský terorismus, resp. militantní islám má svoje základny i mezi občany Evropské unie, a to už je problém, ke kterému se musíme postavit čelem a s kterým musíme něco dělat. A tady je právě důležité, jaký postoj při hledání těch společných postupů v rámci Evropské unie zastává česká vláda. Jaký ten postoj je. Co to bude znamenat pro naše občany, jak budeme zabezpečovat bezpečnost, ale současně zachovávat svobodu našich lidí. Co si o tom česká vláda myslí, co bude zastávat při jednáních v Evropské unii. Na tyto otázky jsem žádnou odpověď neslyšel.

Dámy a pánové, jsou tu i další problémy, které máme a kterým musíme čelit. My jsme nejhomogennější - sociálně, ale i národnostně - nejhomogennější společnost v Evropě. To má spoustu výhod samozřejmě, ale současně to má jednu nevýhodu. Uvádí nás to do nebezpečné letargie a do pocitu, že nám se nic nemůže stát. Navíc máme díky působení pravicových vlád jednu z více přísných azylových politik v rámci Evropské unie, takže i pobyt cizinců žádajících o azyl na našem území je rozumným způsobem regulován. Z tohoto hlediska se cítíme jakoby v bezpečí. Ale v bezpečí nejsme. Podívejme se na srovnatelné země, kde je společnost také homogenní, kde je složitý jazyk, kam se uprchlíci nikdy nehnali, nesnažili se žít v těch zemích, a najednou tyto země mají problémy s uprchlíky. Abych uvedl jeden příklad, podívejme se na Maďarsko, kde v roce 2013 najednou o azyl žádalo ročně 35 tisíc lidí, tedy dvakrát tolik než o rok dříve, a kde počet žadatelů o azyl radikálně meziročně vzrůstá. To je dobrý příklad z toho hlediska, abychom byli varováni, aby si i Česká republika uvědomila, že příliv přistěhovalců a žadatelů o azyl může dramaticky vzrůst a že se na to musíme nějakým způsobem připravit.

Pan ministr vnitra Chovanec tady o některých konkrétních opatřeních mluvil. Za to jsem rád a jsem také rád, že jasně, a z mého hlediska poprvé jasně za českou vládu řekl, že Česká republika nebude souhlasit s nápady bruselských úředníků na to, aby se imigranti do zemí Evropské unie rozdělovali podle nějakých kvót, což by bylo pro Českou republiku mimořádně nebezpečné. Myslím si nicméně, že nám vláda nadále dluží odpovědi na klíčové bezpečností otázky, že nám nadále dluží především odpověď na to, jak při všech těch jednáních, kterých se, bohužel, často ani neúčastní, ale když se jich bude účastnit, jakou bude zastávat pozici, jaká je politika ČR, čeho chceme v rámci EU vůbec v těchto otázkách dosáhnout. Dámy a pánové, bez toho, že budeme znát tyto odpovědi, že budeme mít nějakou jasnou pozici vlády, nemůžeme přesvědčivě hájit bezpečnost našich občanů a bezpečnost naší země. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi. Ještě než budeme pokračovat dál v diskusi, pan kolega Benešík s faktickou poznámkou, pak dále s přednostním právem pan Zbyněk Stanjura, pak se vrátíme k řádně přihlášeným. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, vážená vládo, myslím si, že v předešlém příspěvku zaznělo volání po tom, aby Parlament měl větší možnost diskutovat s vládou, popř. kontrolovat vládu ohledně jejího mandátu před jednáním nejenom Evropské rady, ale taktéž Rady EU, což jsou jednotlivé formace podle jednotlivých gescí. Je to záležitost, o které já osobně dlouho přemýšlím, a myslím si, že po vzoru některých jiných evropských výborů a samozřejmě i po poradě v předsednictvu našeho evropského výboru, tedy i s panem předsedou Fialou, bychom zvážili možnost, abychom na naše zasedání před klíčovými důležitými zasedáními jednotlivých formací Rady EU zvali i jednotlivé ministry, tak abychom věděli jejich pozici, např. při tak důležité diskusi, jako je azylová politika, ale taky např. při některých jednáních ohledně ekonomických záležitostí před Ecofinem. Berme to tak, že je to jakýsi závazek, jakési společné volání po tom, aby Poslanecká sněmovna prostřednictvím svého gesčního výboru tuto kontrolu měla.

Z tohoto místa bych chtěl ještě jednou poděkovat panu premiérovi, který pravidelně na naše zasedání chodí a pravidelně nás informuje o pozicích vlády, o mandátu premiéra před zasedáním Evropské rady. Myslím si, že ze zítřejšího zasedání je z vážných důvodů omluven, nicméně pro ty z vás, kteří byste chtěli znát jeho mandát před zasedáním Evropské rady, zítra náš výbor pokračuje ve čtvrt na devět ráno a určitě to stihneme, než začne sněmovna v 9 hodin. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi výboru pro evropské záležitosti i za dodržení času. Nyní s přednostním právem pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Mnohé už řekl pan předseda Petr Fiala, ale dovolte mi, abych položil panu premiérovi několik otázek právě proto, abychom zjistili, jaká je pozice české vlády, případně České republiky.

Konflikt v Sýrii. Mě by zajímalo, jaký je názor premiéra ČR, kdo je partnerem pro ČR, případně EU pro jednání o situaci v Sýrii. Kdo je partnerem v Sýrii. Jestli takového partnera vidíme, anebo nevidíme, a co budeme prosazovat v rámci EU, zda se shodneme s našimi spojenci na partnerovi, protože bezesporu tam nějakého partnera k dialogu potřebujeme.

Druhá věc, v poměrně dlouhém vystoupení pana premiéra mi chybělo jméno jednoho státu, našeho spojence v NATO, a to je Turecko. Já jsem měl možnost být v delegaci s panem předsedou Hamáčkem, byli jsme tam zástupci šesti klubů a měli jsme velmi zajímavá jednání ať už s prezidentem Turecké republiky, s šéfem v parlamentu a s mnohými dalšími. Možná to všichni nevíte, ale v Turecku jsou oficiálně registrovány 2 miliony uprchlíků ze Sýrie, a odhaduje se, že celkový počet uprchlíků jsou 4 miliony. Turecko je náš spojenec a péče o ty miliony uprchlíků je stojí zhruba 5 mld. amerických dolarů ročně. A já se ptám, jaká je pozice České republiky. Jakou finanční pomoc EU vůči Turecku budeme prosazovat, protože když se o ty uprchlíky nepostará Turecko, tak se vydají směr Evropa. To je bezesporu pravda. A hrozí velká uprchlická vlna. Myslím, že je v našem zájmu, abychom ekonomicky Turecku pomáhali. Jen pro představu, těch 5 mld. amerických dolarů je celková obchodní bilance České republiky s Tureckem ročně. Myslím si, že je v zájmu celé Evropy, aby se o ty uprchlíky náš spojenec, Turecko - zatím Evropská unie, jestli si přesně pamatuji číslo, nebylo vyšší než 200 milionů eur. Tak si zvažme mnohdy nesmyslné evropské programy, které běží nejenom v naší zemi, ale v mnoha dalších zemích, vůči těm 200 milionům eur.

Mluvil o tom pan předseda Fiala. V tom vystoupení ani jednou nezaznělo slovo Ukrajina, ukrajinská krize. V posledních dnech opravdu celý demokratický svět sleduje návrhy, diplomatické aktivity, a my slyšíme návrhy našeho ministra průmyslu a obchodu, které jsou úplně v kontradikci s tím, co Evropa, Spojené státy a naši spojenci prosazují. A já se ptám, jaká je pozice české vlády. K sankcím jsme se připojili proto, že jsme museli, nebo proto, že jsme chtěli? Já to chci slyšet. Jestli jsme chtěli, nebo jestli jsme museli. Nebo pořád budeme slyšet, že to nefunguje, nezabírá atd., atd.

Velmi závažná otázka, kterou zmínil pan premiér, jsou navrátilci. Chci se zeptat, jaká bude pozice naší vlády, až některá z členských zemí přijde podle mě s oprávněným návrhem, že navrátilcům budou buď zabavovat pasy, nebo jim budou brát občanství, a stoprocentně se ozvou tzv. ochránci lidských práv, kteří budou protestovat. A já se ptám, i když nás se to naštěstí netýká, jaká bude pozice naší vlády. Budeme podporovat naše spojence v tom, aby vůči těmto lidem zaujali tvrdý postup včetně ztráty pasů, možnosti vycestování či ztráty občanství?

A poslední otázka je, pan premiér mluvil o rozpočtu Ministerstva obrany apod., a pak se dočteme, když si zjistíme výsledek rozpočtu za rok 2014, myslím, že 5. ledna to publikoval ministr financí, že v loňském roce Ministerstvo obrany nebylo schopno vyčerpat 4 mld. svého rozpočtu. Jak je to možné? (Ministr Stropnický mimo mikrofon: To je velmi jednoduché.) Je to velmi jednoduché, říká ministr obrany. K čemu další peníze chce, když není schopen vyčerpat to, co má?

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Nejdříve faktická poznámka pana poslance Matěje Fichtnera. Nevidím, to je asi omyl. V tom případě přednostní právo ministra obrany Martina Stropnického. Ministr obrany vlády ČR Martin Stropnický. Pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jenom krátkou poznámku k tomu, co bylo právě řečeno. Nebyl sebemenší problém samozřejmě ty peníze utratit. Je problém je utratit ekonomicky. Vzniklo to z převážné většiny z toho, že jsme nechtěli sukcedovat do nevýhodných smluv, že firmy na to byly velmi nezvyklé, na takový stav, že o nás teď dokonce říkají - já to beru jako lichotku - že se handrkujeme o peníze a podobně. A ten objem samozřejmě byl velký. To byla ta hlavní příčina. Pak byly ještě některé další jako neschopnost vysoutěžit některé věci, jako zákon 137, který v podstatě některé věci paralyzuje, a naši partneři alianční nakupují podle úplně jiných pravidel. Takže těch důvodů bylo několik.

Ještě jestli si mohu dovolit něco málo k bezpečnostní situaci taky přidat, i když pan premiér toho relativně hodně řekl i z té oblasti obrany. My jsme na tom waleském summitu patřili skutečně k nejaktivnějším zemím, musím říct, ať už z hlediska toho, že jsme reagovali na rozpočtovou nedostatečnost. Samozřejmě že jsme měli poklesy jedny ze dvou, ze tří největších ze všech členských zemí za poslední roky, takže pořád ještě na tom nejsme bůhvíjak skvěle, ale všichni ocenili tu změnu trendu. Ale zdaleka ne všichni kolegové ministři obrany aliančních zemí třeba uspěli ve svých vládách nebo ve svých parlamentech, aby jejich rozpočty byly navýšeny. Dokonce třeba ve Francii chtěl odstoupit celý generální štáb právě z důvodu nedostatečného rozpočtování.

Ale nebylo to jenom v tomto ohledu, že jsme se snažili být aktivními členy. Bylo to i v tom, že jsme nabídli jako druhá země v pořadí okamžitě jednotky velmi rychlého nasazení v počtu 150 mužů. Ten projekt se už teď v detailu připravuje, tak aby byl už v roce 2015 na podzim v jakémsi rozjezdu a v 16. roce plně funkční. My jsme také třeba na posledním setkání ministrů obrany aliančních byli aktivní v otázce Gruzie. Gruzie, ta tady nepadla, samozřejmě není to úplně ta první linie, ale je to velice vážná situace. Gruzie se snaží, je velmi aktivní partner alianční. Má největší kontingent v Afghánistánu, má velice silný kontingent v Africe taky a ta situace v Abcházii a v Jižní Osetii vůbec není jednoduchá. A vlastně asi kdybychom se bývali víc poučili z té situace v Gruzii například, tak jsme možná nebyli tolik překvapení v Ukrajině.

Čili to jenom k tomu, co jsme - v rychlosti to říkám - se snažili z toho summitu konkrétního vyvodit.

Chtěl bych říct, že v Legislativní radě vlády je branný zákon, který by nám měl podstatně zjednodušit a zpružnit situaci kolem vytváření záloh, bez kterých se neobejdeme. Ani daleko větší armády, než je ta česká, se bez záloh neobejdou. Já budu velmi rád, až ho budu tady moct před vámi obhajovat. Ale už tak nám rozpočet letos umožňuje rekrutovat trojnásobný počet adeptů na vojenskou profesi než v loňském roce a to číslo chceme každý rok zvyšovat. Letos patnáct, následující rok osmnáct set a ten další dva tisíce vojáků.

Co se týče, jenom už v rychlosti, Mnichova, jen za sebe - ministři obrany nebyli součástí toho auditoria, které tam mělo figurovat.

Co se týče Sýrie, jenom krátkou poznámku, že asi víte, že máme jako zdaleka ne všichni funkční zastupitelský úřad, který vlastně vykonává některé agendy i pro naše spojence, pro Spojené státy, které tohle to velmi oceňují.

Co se týče Turecka, tak ta otázka je jistě velmi legitimní a já s tím souhlasím, jak to tady zaznělo. K určitému mému i překvapení se o tom na poslední schůzce ministrů obrany aliančních nehovořilo, nebo jenom v nějakém detailu.

A co se týče té Ukrajiny, myslím si, že nakonec to musel říct v podstatě francouzský prezident pod určitým tlakem a určitě to mělo nějaký politický podtext, že prolomil to určité pokrytectví, jak se ta krize, agrese nazývá - je to válka. Za sebe bych se toho slova neobával, i když je nepříjemné. Je to válka naštěstí lokální, zatím, ale myslím si, že tady třeba Evropa mohla být o něco odvážnější. Ono jakmile člověk to slovo vysloví, začne s ním pracovat a uvědomovat si to, tak se možná začne i trošku jinak chovat.

Poslední věta. Není to žádné jásání z mé strany, ale všichni, kteří o sankcích pochybovali, by myslím měli zpytovat svědomí. Je to jedna z nemnohých možností, jak vytvářet tlak na Ruskou federaci. A pokud jsem dneska správně četl, tak se tam budou zavádět potravinové lístky. A to skutečně nejásám z toho, že tam mají lidé problémy s potravinami, ale ty sankce nějakým způsobem přiměly Rusko jednat a věříme, že to v příštích dnech přinese nějaký výsledek, konečně.

Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Stropnickému. Ještě než přistoupíme k další faktické poznámce pana poslance Stanjury, přečtu omluvu, která byla doručena. Od 17.30 do 20 hodin z důvodů rodinných se omlouvá paní poslankyně Lorencová.

Nyní faktická poznámka předsedy klubu ODS Zbyňka Stanjury. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Doplnil bych ještě jednu otázku. Myslím, že pan ministr Chovanec hovořil o sdílení informací mezi tajnými službami, což je určitě věc, kterou podporuje celé politické spektrum, to není problém. Nicméně bych chtěl zase, aby česká vláda, pokud o tom bude jednat, abychom se o ty informace dělili třeba s Tureckem. Byla informace poté, že spolupracovnice atentátníků cestovala přes Turecko. V době, kdy jsme tam byli na té návštěvě s panem předsedou Hamáčkem, tak prostě turečtí představitelé říkali, že neměli informace, tudíž nemohli žádným způsobem zasáhnout.

A teď ještě k tomu nevyčerpanému rozpočtu, ať z toho pan ministr úplně nevyklouzne tak lehce. Neberte to prosím jako opoziční útok. Když o tom mluvím s mnohými vládními poslanci v kuloárech - oni samozřejmě z loajality k vládě na ten mikrofon nepůjdou - tak to vnímají podobně jako já jako vážný problém. Přestože existuje komplikovaný zákon, ale byl jste tam celý rok a podle mne se mohlo najít smysluplné využití těch peněz, a bohužel se to nepovedlo. Tak to neberte pouze jako opoziční výkřik. Skutečně věřte, že mezi koaličními poslanci jsou mnozí, kteří mají stejný názor. Tomu rozumím, že nepřijdou v debatě na mikrofon. Ale není to popichování opozice, je to spíš o tom, že těch peněz tam nebylo hodně. A když je ještě nevyčerpáme, tak na co si vlastně potom stěžujeme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Budeme pokračovat v rozpravě podle řádně přihlášených poslanců. Nyní pan poslanec František Laudát. Připraví se paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, pane premiére, když jsem požadoval samostatný bod, tak celkem se naplnily moje obavy, že teď to, co uslyšíte, nebude asi až tolik kompatibilní s předchozí diskusí. Já jsem tady avizoval, že chci upozornit na jednu specifickou skupinu a přesvědčit vás, nebo poprosit vás o nějakou velkorysost a vstřícnost v této záležitosti, a dokonce v tom budu navrhovat jakési usnesení Sněmovny.

Dramatické mocenské zvraty v řadě arabských zemí plodí zlo, které nemá od druhé světové války obdoby. Asi se mnou budete souhlasit, že symbolem a vykonavatelem tohoto zla je tzv. Islámský stát, ISIS. Jeho psychopatičtí stoupenci vraždí své oběti přímo před televizními kamerami, což je fenomén, s kterým se civilizovaný svět již dlouho nesetkal. Na útěku jsou miliony lidí, kteří přežívají v nuzných podmínkách uprchlických táborů.

Naše republika se účastní humanitární pomoci. Myslím, že sto milionů dává na pomoc na místě, a vláda v lednu rozhodla o přijetí patnácti vážně zraněných dětí, které by podle tvrzení pracovníků Ministerstva vnitra bez odborné lékařské pomoci dříve či později zemřely, a jejich rodin na našem území.

Domnívám se, byť za to nebudu populární, že v našich možnostech je udělat podstatně více. Minulé vlády pomáhaly efektivně bez veřejného halasu přijímat uprchlíky ze Srbska, Barmy, Kosova atd. A kdo o tom věděl? Zato dnes je ze všeho problém, xenofobové a populisté mají žně. Právě tato skupina xenofobů a populistů v naší společnosti možná potřebuje pomoc stejně naléhavě, byť jiného typu, jako uprchlíci ze Sýrie a Iráku, i když jim nejde o život.

Pro nejvyšší míru pomoci, za kterou považuji přijetí osob a jejich integraci na našem území, integraci v naší společnosti, takže pro nejvyšší míru pomoci považuji za nutné zodpovězení dvou zásadních otázek. Za prvé, která část uprchlíků je z hlediska aktuální situace a vlastní budoucnosti na tom nejhůře. Za druhé, u kterých imigrantů je největší pravděpodobnost, že se úspěšně budou integrovat do naší společnosti, včetně svých potomků.

K odpovědi na první otázku si dovolím malý exkurs do dávné i nedávné minulosti, a možná v tom najdete i trošku jiný pohled, než tady řekl pan premiér Sobotka.

Na území Sýrie a Iráku existuje křesťanská tradice již skoro dva tisíce let, tedy podstatně déle než v našich zemích. V průběhu staletí však z důvodu menší natality, časté perzekuce, vyhlazování a velké emigrace podíl křesťanů v obou zemích setrvale klesá. V poslední dekádě dramaticky rychle. Přitom například Sýrie byla ještě při dobytí islámem v sedmém století až do století třináctého převážně křesťanskou zemí. Ještě při sčítání v roce 1920 měla Sýrie z celkového počtu 2,5 milionu obyvatel 25 % křesťanů. Prosím, zapamatujte si číslo v roce 1920 - 2,5 milionu všech obyvatel.

Křesťané zde žijí, nebo spíš řada z nich žila hlavně ve velkých městech, Damašku, Aleppu a Homsu. Většinou se jedná o střední a vyšší společenskou třídu se středním a vysokoškolským vzděláním, včetně prestižních západních univerzit. Velmi dobré vztahy má tato komunita s Libanonem. Pro islamisty jsou "vděčným" terčem kvůli svému majetku i skutečnosti, že se neorganizují do ozbrojených milic. Dnes je jich velká část na útěku v uprchlických táborech, pokud běsnění fanatiků vůbec přežili.

Nejvíce obyvatel měla Sýrie v roce 2010, cca 22 milionů lidí. Od té doby dochází k velkému úbytku populace, takže dnes je uváděno asi 18 milionů. Křesťanů je z tohoto množství asi 10 %. Jiné statistiky uvádějí podíl rozpětí 6,5 až 14 %. Všimněte si čísla, jaká je tam dynamika růstu populace a vytlačování jisté skupiny nábožensky orientovaných lidí mezi rokem 1920 a 2010.

Irák. V roce 1960 se dostala k moci strana BAAS a Irák už nesměl zveřejňovat oficiální statistiky. V roce 1987 bylo odhadováno celkem 16,3 milionu obyvatel a z nich asi - právě ten hrubý odhad - 8 % křesťanů, to je 1,4 milionu. V roce 2004 bylo z celkových 24 milionů populace asi 1,8 milionu křesťanů, to je 7,4 %. O dění na území však nejvýstižněji vypovídají následující data. Po roce 2004 klesl počet křesťanů na 1,5 milionu, 5 %, v roce 2014 bylo z celkového počtu 36 milionů obyvatel Iráku křesťanů už jen asi 350 až 450 tisíc. Dnes World Fact Book uvádí již jen asi 0,8 %, což jsou zřejmě ti, kterým se nepodařilo utéci, nebo ti, co utekli na sever do Erbilu.

Před konfliktem většina křesťanů opět žila převážně ve velkých městech Bagdád, Kirkúk, Erbil a Mosul. V dřívějších letech bylo jejich postavení ve společnosti podobné jako v Sýrii. Nezaujímali sice vládní či vysoké úřednické posty, myslím, že Tárik Azíz byl velká výjimka, a jediná výjimka, ale bývali jako poradci pro odborné oblasti typicky průmyslových firem, v turistickém ruchu, pohostinství a svobodných povoláních. Zásadní je, že i při menšinovém zastoupení v populaci 20 % všech učitelů v Iráku ve školách a na univerzitách tvořili křesťané.

Z několika statistických dat a historického kontextu je jasné, že v nejhorší existenční beznaději a se špatným výhledem do budoucna se ocitli křesťanští běženci v Sýrii a Iráku. I při potenciálně optimistické stabilizaci politických poměrů v těchto zemích je pramalá naděje, že zde křesťané budou moci plnohodnotně žít a zachovávat si svoji víru.

Abyste si udělali představu o hrůznosti humanitární krize, řeknu zde ještě jedno číslo. Podle Organizace spojených národů pro uprchlíky je mezi uprchlíky 40 % dětí mladších 11 let, tedy jinými slovy, rodiče se snaží zachránit svoje děti. Někteří ani nejsou v uprchlických táborech, protože se bojí muslimů, kteří tyto tábory ovládají. Prchají proto před násilím od vesnice k vesnici.

V případě druhé otázky zdůrazňuji, že při nabídce pobytu a občanství na našem území je třeba pečlivě zvážit i problém úspěšné integrace do naší společnosti. Již dnes víme, že v naší zemi velmi úspěšně například v oblasti kultury a zdravotnictví pracuje řada občanů ze Sýrie či Iráku bez toho, abychom si uvědomovali jejich původ. Sdílení hodnot našeho civilizačního okruhu je pro ně samozřejmostí. Česká republika má na Ministerstvu vnitra kvalitní odborníky, kteří zvládli i předchozí integraci imigrantů do České republiky a jsou připraveni na pokyn vlády zvládnout i tuto práci. Není mně známo, že by právě lidé z oblasti Sýrie a Iráku byli nějakou problémovou skupinou. Naopak. Bojíme-li se násilí, které se poslední roky zaštiťuje islámskou vírou, není lepší obranou než přijmout na své území jejich oběti.

Křesťané na Blízkém východě již dlouhá staletí zažívají netolerantnost, násilí a pogromy. Jen blázen si může myslet, že nejen uprchlíci, ale i jejich děti a děti jejich dětí budou v naší zemi páchat násilí ve jménu jakéhokoliv náboženství. Naopak, řada z nich se již dlouhou dobu integrovala v jiných rozvinutých zemích po celém světě. Vynikají mimořádnou schopností přizpůsobivosti, tolerance a nadhledu. Proč by se neměli integrovat v naší celkem tolerantní společnosti?

Z pohledu naší společnosti chci osobně ručit za to, že tito lidé budou pro naši zemi přínosem, nikoliv zátěží, a to i z pohledu ekonomického, kulturního a intelektuálního. Pokud bych to vzal zcela pragmaticky očima ekonomické aritmetiky, přínos přijetí potenciálních žadatelů by násobně převýšil náklady státu na jejich integraci. Zásadně odmítám tvrzení populistů, že se neumíme postarat o své chudé a chceme si ještě přibírat cizí. Syrští a iráčtí křesťané by během krátké doby jistě patřili ke skupině obyvatel, která vytváří sociální potenciál, nikoliv spotřebovává. Potenciál, ze kterého pomáháme potřebným. Docela by mě zajímaly statistiky ekonomické situace imigrantů v České republice. Bohužel, agentury dělají průzkumy na kdeco, na kdejaký nesmysl, ale na nějaký takovýto průzkum jsem nenarazil, i když jsem hledal. V našich sociálních ghettech však imigranty nevidím. Právě naopak. A v případě přijetí části těchto lidí snad by konečně mohly některé naše církve včetně té největší svou spoluprací se státem ukázat základní smysl svého konání srozumitelně pro širší veřejnost.

Česká republika má plné a nezadatelné právo rozhodovat o tom, koho na své území přijme. V žádném případě by neměla přistupovat na jakoukoliv politiku povinných kvót. To by pro naši stále ještě nezralou demokracii mohlo být velmi nebezpečné a bylo by zdrojem velkých problémů. Jsem si ale jist, že naše mezinárodní prestiž by vzrostla, pokud si vybereme formu pomoci. V podtextu nemusíme nikomu říkat, že na tom ještě vyděláme. Podobnou politiku dělá již delší dobu sousední Německo a zřejmě i proto je Mekkou syrských a iráckých křesťanů.

Naše země má ekonomické kapacity na přijetí určitého počtu imigrantů. Naše země má odborné a organizační zázemí na integraci imigrantů. Naše většinová společnost je tolerantní ke všem, kteří se integrují, uživí se vlastní prací a sdílejí naše hodnotové principy. Záleží tedy na dobré vůli a akceschopnosti vlády České republiky.

Dovoluji si předložit návrh usnesení, které může projít jistou modifikací, ale v žádném případě nebudu souhlasit, pokud se z něj ztratí základní poselství a mandát pro vládu. Tím usnesením nechci nařizovat, spíš pokorně poprosit. Budu hrdý na tuto Sněmovnu, pokud usnesení podpoříte napříč politickými stranami. Vláda by tím měla silný mandát a volné ruce jednat, aby se nedočkala podivných xenofobních výjevů, jaké byly, když rozhodla o přijetí 15 syrských dětí, kterým hrozí smrt a jejich rodičů.

To usnesení by znělo:

Bod číslo 1. Poslanecká sněmovna oceňuje vládu za přijetí postižených dětí a jejich rodin a humanitární pomoc v oblastech válečného konfliktu.

2. Poslanecká sněmovna konstatuje, že syrští a iráčtí křesťané a jezídi jsou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel v současném válečném konfliktu na území Sýrie a Iráku.

3. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby umožnila vstup na území České republiky žadatelům, kteří jsou nejvíce ohroženou skupinou obyvatel v místě konfliktu a splní všechny požadavky na případnou úspěšnou integraci do naší společnosti. Zvláštní zřetel by měl být brán na slučování rozdělených rodin.

Dámy a pánové, byla tady již zmíněna návštěva petičního výboru v azylovém táboře v Kostelci nad Orlicí. Bohužel v mezidobí od té doby nejvíce v dané problematice vystupují zástupci politických stran, z nichž nikdo tam nebyl. Zahraniční výbor uspořádal uzavřené jednání k problematice imigrace, k problematice Ukrajiny. Jako poslanec jsem tam byl vpuštěn. Byla mi umožněna účast, kde jsem o tom i mluvil. Bohužel, domnívám se, že gros velice citlivých informací se může odehrávat pouze v komisích Poslanecké sněmovny, v uzavřených nebo neveřejných výborech. Já se domnívám, že vám tam pracovníci, odborní pracovníci Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničí zodpovědí řadu věcí, které vám tady nemůže zodpovědět pan premiér, nemůže vám je tady zodpovědět pan ministr vnitra. Nejenom z toho, že se jedná o bezpečnostní záležitosti, že se tam můžete od nich dozvědět i velice zajímavé informace například z toho, jak se různí uprchlíci různých národností chovají v uprchlických táborech, o jaké jde lidi, kteří lidé mají problém a jsou problémoví z důvodů toho, že v jejich zemích se holduje alkoholismu. Mohli byste se dovědět další a další věci. To skutečně si myslím, že patří na výbory, a na základě nich bych doporučoval vyvíjet tlak.

Samozřejmě my budeme podporovat kroky vlády, které povedou k větší vnitřní bezpečnosti České republiky. Ukázalo se, že sice můžeme kupovat superdrahé skenery na letiště, ale existuje tam díra, a během krátké doby se pokusím s panem ministrem dopravy, abychom vám tady dali, a tady zcela výjimečně v režimu § 90 projednali jistou novelu zákona. Doufám, že to předloží někdo z koalice, aby to nebylo bráno nějakým politickým způsobem a proženeme tady něco, co povede ke zvýšení bezpečnosti. Má to řadu konsekvencí. Dovolím si upozornit, že jestliže bude investováno do bezpečnostních opatření například na letišti v Ruzyni, tak je třeba také investovat i do dalšího letiště. Máme myslím čtyři mezinárodní. Pokud by byla přenesena odpovědnost za opatření na bedra tamějších majitelů či provozovatelů, pro některé to může být konečná. Takže ono to má celou obrovskou řadu konsekvencí. Vláda by měla být velkorysá, protože skutečně jde o naši bezpečnost, ale domnívám se, že je potřeba v tomto postupovat parciálně, kvalifikovaně, se znalostí dat. Takže prosím, jsem ochoten přistoupit na jakoukoliv modifikaci.

Nevím, jestli dneska ten bod doprojednáme, když v 19 hodin je pevně zařazený bod Vrbětice, a pokud bude předložen a někdo navrhne dílčí modifikaci mého usnesení, doplnění, rozšíření, nemám žádný problém. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Nyní s faktickou poznámkou paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní kolegyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: (Přikrývá si mikrofon ubrouskem.) Já se moc omlouvám, vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, jsem tady s přednostním právem, není tady náš pan předseda, ale já bych chtěla poprosit pana Laudáta a všechny ty, kteří tady prskají bacily na nás všechny, aby zůstali doma, protože jsem ráda, že mezi ohrožené skupiny zatím nepatřím, ale tím, že jdu na mikrofon po někom, kdo tady mluvil přede mnohou a prskal tady bacily, tak jistě patřit budu. Není to fér, není to solidní vůči nám všem, kteří jsme sem přišli. Chceme být zdraví, byť jsme někteří očkovaní. Ale možná škoda, že tady není paní místopředsedkyně Jermanová, že místo toho úžasného nápadu běhat s trubičkou proti alkoholu mohl někdo měřit na recepci teplotu kolegů. A kdo má teplotu, tak by sem nebyl vpuštěn. Já opravdu odmítám tady sedět s tím, že si tady budeme mezi 200 lidmi přenášet bacily. Takže prosím, chovejme se k sobě alespoň trochu ohleduplně. A buď sem dejte nějaké igelitové pytlíky, když po sobě mluvíme, anebo nechť ti, kteří jsou nemocní, skutečně zůstanou doma v posteli a koukají se na nás v televizi.

K tomu, co tady zaznělo od pánů ministrů a pana premiéra. Já si myslím, že to nebylo jenom o té mnichovské konferenci. Předtím byla například 9. a 10. října konference v rámci Rady Evropské unie, kde bylo zasedání ministrů pro spravedlnost a vnitřní záležitosti, bylo to v Lucembursku, a ani na této konferenci resp. na Radě EU a konferenci, která byla po ní, nikdo z našich zástupců nebyl. Nebyl tam ani pan ministr vnitra Chovanec, nebyla tam ani paní ministryně spravedlnosti, nebyl tam ani pan premiér. A hlavní téma tohoto zasedání byla právě rizika spojená s počínající integrační vlnou do schengenského prostoru. Týkalo se to politiky hrozeb terorismu, ochrany vnějších hranic Evropské unie v rámci Schengenu.

Já si myslím, že možná by řadu z vás i mě samotnou zajímal názor pana premiéra a případně dalších členů vlády, jak se budeme stavět k Řecku, protože tady je zřejmé, že Řekové, kteří jsou v schengenském prostoru -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Paní kolegyně, vím, že jste se přihlásila k faktické poznámce.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já jsem se hlásila rukou s přednostním právem. Já jsem to řekla hned na úvod.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Omlouvám se. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji. Názor na Řecko, které je v schengenském prostoru od roku 2004, a jak víme, dlouhodobě nedodržují ochranu vnějších hranic. Zajímal by mě názor vlády České republiky na to, jak v případě, že se povede v Evropské unii diskuse o tom, zdali by Řecko mělo zůstat a mělo tvořit součást schengenského prostoru, jak budou naši zástupci naší vlády o tomto rozhodovat. Prosila bych tedy pana premiéra, aby řekl svůj názor na to, jakým způsobem by řešil řeckou otázku.

K tomu, co tady právě zaznělo od pana premiéra. Prosím pěkně, nehrajme si na to, že bezpečnostní strategie je teď něčím novým. Vy jste pouze oprášili bezpečnostní strategii, kterou jsme vypracovávali my v roce 2011. To gros skutečně z ní zůstalo. Můžete si to porovnat na všech možných serverech. Akorát vy jste to opisovali tak důkladně, že vám uniklo to, že se geopolitická situace změnila tak zásadním způsobem, že do toho začalo promlouvat Rusko, takže ve vaší bezpečnostní strategii bohužel není pojmenována, protože jste opisovali od nás, není pojmenována hlavní hrozba a tou je Rusko.

Pane premiére Sobotko, je smutné, že to nevíte, ale víceletý mandát v rámci misí už děláme několik let. Takže to není žádná novinka, kterou by za vašeho premiérování tato Poslanecká sněmovna schvalovala. Děje se to skutečně několik let.

K tomu, co tady říkal pan ministr Stropnický. S většinou toho, co tady zaznělo, souhlasím. Ale trošku jsem na rozpacích z toho, že říkáme, že děláme maximum. Já si myslím, pane ministře, že vaše vláda mohla udělat mnohem víc, i váš resort mohl udělat mnohem víc, protože jak víme, o branném zákoně, o zákoně o aktivních zálohách se na půdě této Sněmovny bavíme víc než rok. A vím, že jsem protivná. Vím, že pokaždé vystupuji s tím, kdy už ten zákon přijde v rámci vlády i v rámci výboru pro obranu na plénum, a vždycky jsem chlácholená, že příští měsíc, další měsíc, další měsíc. Jsem ráda, že máme za sebou dvěstědvacetjedničku, ta je samozřejmě důležitou normou. Ale stejně důležitou normou pro bezpečnost našich občanů, naší země i pro stabilizaci naší armády je zákon o aktivních zálohách a branný zákon, který tady už dávno mohl být. A mohli jsme již tento zákon mít v platnosti, nastartovány nábory aktivních záloh, nové pobídky pro zaměstnavatele. A všechno to, co v tom zákoně, který ještě připravoval Alexandr Vondra, tak je. A je škoda, že ten zákon tady už dávno nebyl.

Děkuji. (Odchází a bere si s sebou ubrousek, který přikrýval mikrofony.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Janě Černochové. Ještě než budeme pokračovat v rozpravě - já samozřejmě budu respektovat, že jste ohlásila své přednostní právo, ale já nemám pana kolegu Stanjuru omluveného ani mi neřekli, že bude na nějaký čas vzdálen, takže se nezlobte, že jsem přijal vaši přihlášku jako faktickou, ke které jste byla přihlášena.

Zároveň využiji této krátké mezery, než udělím další slovo, k tomu, že bych požádal poslanecké kluby, aby navrhly zpravodaje. Většinou je to první vystupující v rozpravě. Respektuji návrh paní kolegyně Černochové, že by to neměl být ten, kdo je spíše vážně nemocen a vystupuje tady. V tomto ohledu jsem samozřejmě o pozici zpravodaje nepožádal nikoho z vystupujících z vlády ani s přednostním právem.

Takže ještě budeme pokračovat faktickou poznámkou Františka Laudáta, pak řádnou přihláškou paní kolegyně Putnové. A požádám, jestli zpravodajkou bude paní kolegyně Miroslava Němcová, tak jestli s tím souhlasí, tak bychom potom... (Není rozumět, protože do řeči už začíná mluvit poslanec Laudát.)

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo. Já jenom krátce. To, že jsem ochraptělý, ještě neznamená, že šířím bacily. Jestli někdo šíří bacila čím dál větší nenávisti, protože máte 6 % a nevíte, čeho se chytit... (Smích zleva.) Já jsem se vždycky hlásil své minulosti v ODS, ale poslední dobou se skutečně začínám za to stydět (s důrazem), že jsem v takovéhle straně byl.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zejména za dodržení času k faktické poznámce. Takže pokud nikdo nic nenamítá, přidržíme se bez hlasování toho úzu, který platí v Poslanecké sněmovně, že první vystupující v rozpravě - tedy paní poslankyně Miroslava Němcová by byla zpravodajkou pro tento bod. Pokud nikdo nic nenamítá proti postupu předsedajícího, tak jsme s tím souhlasili. (Bez námitek.)

Nyní bude vystupovat paní poslankyně Anna Putnová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dobrý večer, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se s vámi podělila o osobní zkušenost, která se mě velmi dotkla. Myslím, že příběh někdy může napovědět víc než politické analýzy nebo -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ještě vás jednou přeruším a požádám kolegy a kolegyně o klid! (Hluk zejména zleva.) Pokud diskutujete jiné záležitosti, prosím, přesuňte je do kuloárů. Děkuji.

Pokračujte prosím.

 

Poslankyně Anna Putnová: Dovolím si tedy pokračovat. V roce 2011 se mi dostalo pozvání od profesorky Ahlam Imad z Petrochemické fakulty v Homsu. Byla jsem velmi tímto pozváním k návštěvě potěšena. Nevěděla jsem, čím jsem si to zasloužila. Předpokládala jsem, protože to bylo v době, kdy jsem byla děkankou Fakulty podnikatelské, že to souvisí s mou aktivitou a se snahou podpořit ženy v jejich tvůrčím rozvoji a bourání bariér pro jejich seberealizaci. Odpověděla jsem, že velmi ráda toto pozváni přijmu, a jakmile mi to čas dovolí, že se do Homsu vypravím.

Na podzim roku 2012 mi můj kolega řekl: S paní profesorkou Imad už se nikdy nepotkáte. A odkázal mě na strohou agenturní zprávu v SANA, která byla z 28. června 2012. V této zprávě stálo: Profesorka Ahlam Imad byla 28. června 2012 ve svém domě v provincii Homs zabita spolu s pěti členy své rodiny... Dále tato agentura uvádí: Je to součást strategie teroristů, kteří likvidují experty a intelektuály.

Musím říct, že se mě to hluboce dotklo, a přestože jsem neměla možnost se s paní profesorkou někdy potkat, často si na ni vzpomenu. Jsme vrstevnice, máme podobnou profesní kariéru. Snažily jsme se podporovat ženy v rámci jejich sebeprosazení. Jenom jsme se každá narodila v jiné zemi.

Ten příběh, ten smutný příběh, by tady mohl skončit. Ale on nekončí. Protože to pozvání mně bylo tlumočeno mým kolegou, Syřanem, který je docentem Fakulty elektrotechniky a komunikací na VUT v Brně. Studoval v Brně, 18 let zde žije, oženil se s českou dívkou, mají dítě. V roce 2012 se mu podařilo část rodiny dostat do bezpečí, do bezpečí naší republiky. Přijel jeho bratr, také elektroinženýr, který vystudoval v Damašku, a jeho žena, učitelka angličtiny. Oba našli velmi rychle práci. Česká republika neměla žádné náklady s jejich přemístěním, s jejich asimilací. Stejně tak přijeli i rodiče. Bohužel jeho sestry zůstávají stále v Damašku. Jsou to vysokoškolačky, které žijí s rodinami v nebezpečné oblasti.

Pokud jsme tady volali po tom, aby se vyjasnila stanoviska, abychom vlastně věděli, kdo je kdo a kdo za čím stojí, chci tady jasně a otevřeně říct, že jsem přesvědčená, že Česká republika musí projevit solidaritu vůči lidem, kteří jsou v tak bezprostředním ohrožení života. Ta solidarita se skládá jednak s těmi, kteří trpí, jsou to tedy ti ohrožení, ty rozdělené rodiny, křesťané apod., ale současně je to i solidarita se zeměmi, které nestrkají hlavu do písku a dělají maximum pro to, aby pomohly toto neštěstí, lidské neštěstí, zmírnit. Myslím si, že Česká republika má svoji zkušenost s tím, že totalitní a diktátorské režimy se snaží likvidovat jejich elity, intelektuální elity. Předpokládám, že bychom i proto měli mít svoje pochopení. A pokud voláme a žádáme po tom, aby se spojily rozdělené rodiny, chtěla bych říct, že je to součást pomoci, kterou pomáháme taky sami sobě. Pomáháme sobě, abychom jako národ mohli říct, že jsme udělali to, co jsme v dané chvíli udělat skutečně mohli, a mohli si za svým rozhodnutím stát.

Obracím se na pana nepřítomného ministra zahraničí, zda může pomoci, aktivně pomoci tím, že se pokusí intervenovat a zařídit, aby se rozdělené rodiny, které nevykazují žádné bezpečnostní riziko a které se snadno aklimatizují, protože tady mají zázemí u svých rodinných příslušníků, spojily. Je to skutečně pomoc vlastnímu národu, abychom mohli na svoje rozhodnutí být také patřičně pyšní. Děkuji. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Anně Putnové. Slova se ujme paní poslankyně Zelienková, připraví se pan kolega Seďa. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Kristýna Zelienková: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, děkuji paní předřečnici za velice zajímavý příběh, ale dovolte mi, abych se krátce vrátila k situaci na Ukrajině.

Zítra bude v Minsku schůzka tzv. normanského formátu, tedy Porošenko, Putin, Merkelová a Holland. Otevřeně říkám, že to je jedna z posledních možností, jak zabránit dalšímu prohloubení války, přičemž si teď nikdo nedokáže představit, jak hluboko by to mohlo zajít. Protože pokud schůzka opět selže a Spojené státy vyslyší žádost Ukrajiny o dodávku zbraní, nikdo neví, co udělá Rusko, a naše debata o bezpečnosti státu bude podstatně neklidnější, než je dnes.

Když jsem před týdnem vystoupila ve Štrasburku na plenárním zasedání Rady Evropy k situaci na Ukrajině, připomněla jsem to, o čem mnozí stále pochybují. A protože o tom pochybují i někteří kolegové v této Sněmovně, svá slova zopakuji: Iniciátorem a organizátorem ozbrojeného povstání proti ukrajinskému státu je Rusko. Dnes a denně nás naši pozorovatelé, novináři i tajné služby informují o tom, že z Ruska na povstalecká území přijíždějí další kolony tanků, obrněných vozidel, těžkých zbraní a ruských vojáků. Tato válka vyhnala z domů už stovky tisíc lidí, vykopala hluboké příkopy a po skončení války bude trvat velmi dlouho, než dokážou místní lidé opět žít společně. Nikdo neublížil ruskojazyčnému obyvatelstvu tak jako prezident Putin a bez jeho podpory by válka na Ukrajině již dávno skončila. Proč to Putin dělá, o tom se můžeme jen dohadovat. Jasné ale je, že chce na Ukrajině vytvořit zamrzlý konflikt, který dlouhodobě uvrhne Ukrajinu do politické nestability a hospodářského marasmu, který ale zejména zabrání jakémukoli systémovému sbližování Ukrajiny s Evropou, protože jako odpověď by Putin zamrzlý konflikt opět rychle rozžhavil. Jasné dále je i to, že Putin prodlužuje válku proto, aby se zapomnělo na Krym, abychom si všichni jednoho dne řekli: Díky bohu, že se na Donbasu už nebojuje, a s Krymem teď Putina nebudeme provokovat, protože kdo ví, co by zase udělal. Můžeme proto jen doufat, že Putin těchto svých cílů už dosáhl a do Minsku zítra pojede s tím, že se opravdu chce na něčem dohodnout. Pokud ne na konci války, tak alespoň na skutečném příměří, na kterém by se dalo posléze stavět.

Jako zpravodajka Parlamentního shromáždění Rady Evropy připravuji materiál na téma politické důsledky ukrajinské krize. V neděli jedu do Kyjeva, kde se setkám s prezidentem Porošenkem, premiérem Jaceňukem, velvyslanci zemí Evropské unie, a čeká mě i cesta na východ Ukrajiny. Jediným cílem Rady Evropy je ukončení bojů, obnovení spravedlnosti a demokratických a lidských práv všech tamních obyvatel bez rozdílu národnosti, jazyka či přesvědčení. A já se ze všech svých sil budu snažit, abych toto poslání Rady Evropy naplnila. Věřím zároveň, že takový je i zájem České republiky a že taková je i politika vlády, že naším primárním zájmem je ukončení bojů a následná politická stabilizace Ukrajiny a že je to pro nás důležité nejen z bezpečnostního hlediska, ale i z hlediska hodnot, díky kterým existuje společná Evropa. Vyzývám proto nás všechny, abychom se nad tímto cílem sjednotili a vystupovali v zájmu České republiky jednotně a srozumitelně, abychom si uvědomili, jaké jsou naše hodnoty, do jaké části světa patříme, na koho se spoléháme, kdo jsou naši přátelé a partneři a že každá další smrt nevinného člověka je naším velkým selháním.

Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně. Přeji vám pěkný podvečer. Mám zde jednu faktickou poznámku pana poslance Böhnische, po něm se připraví do rozpravy pan poslanec Seďa. Máte slovo.

 

Poslanec Robin Böhnisch: Vážený pane místopředsedo, děkuji za slovo. Poznámka se netýká projednávaného tématu, jen jsem hledal okamžik, kdy se vtěsnat s opravou svého hlasování. Bylo to to poslední hlasování číslo 86, kdy jsem hlasoval pro, ale na sjetině mám zdržel se. Hlasování nezpochybňuji a uvádím to jen pro potřebu stenozáznamu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní tedy řádně přihlášený do rozpravy pan poslanec Seďa a po něm pan poslanec Šarapatka. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, chci vás v rámci dnešního projednávaného bodu jako předseda stálé delegace České republiky do Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance seznámit s přijatým usnesením číslo 412, které Parlamentní shromáždění NATO přijalo na svém výročním zasedání v Haagu 24. listopadu loňského roku.

Toto usnesení s názvem o humanitární krizi na jižní hranicích Evropy konstatovalo, že celková nestabilita na Blízkém východě a v severní Africe a zejména konflikty v Sýrii a Iráku vyvolaly zničující humanitární krizi, která v současnosti dosahuje již na hranice Evropy, a že od začátku války přišly v Sýrii a Iráku o život desítky tisíc lidí a miliony uprchly ze svých domovů a že tisíce uprchlíků a migrantů z regionu MENA zemřely při snaze překročit Středozemní moře. Shromáždění ocenilo úsilí Libanonu, Jordánska, Turecka a dalších zemí poskytnout přístřeší a stravu milionům syrských a iráckých uprchlíků, zároveň konstatovalo, že kapacita Libanonu a Jordánska se již blíží vyčerpání a že příchod syrských uprchlíků v posledních letech vedl k přelidnění, růstu cen, nedostatku vody, rostoucímu společenskému napětí a rostoucím ekonomickým těžkostem.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, jižní státy Evropy na sebe vzaly nepřiměřenou zátěž v péči o tyto uprchlíky a migranty, i když mnozí z nich v těchto zemích nezůstávají a rychle se přesouvají do severnějších států. Shromáždění poděkovalo humanitárnímu úsilí Itálie v rámci operace Mare Nostrum, která umožnila zatknout významný počet obchodníků s lidmi, kteří mají výrazný podíl na ztrátách životů migrantů na moři v centrální oblasti Středozemního moře. Parlamentní shromáždění Severoatlantické aliance naléhavě žádá vlády a parlamenty členských států Sevroatlantické aliance, aby zvýšily podporu těm hraničním státům, které nesou největší zátěž jako hostitelské země. Dále, aby vytvořily skutečný multilaterální program, který odradí obchodníky s lidmi a převaděče od jejich smrticí obchodní činnosti s cílem snížit počet uprchlíků umírajících na moři, a aby prohloubily spolupráci a zvýšily pomoc zemím původu a tranzitním zemím s cílem nalézt trvalé řešení pro uprchlíky a vnitřně vysídlené osoby.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, členové tohoto shromáždění žádají, aby země sladily své vnitrostátní právní normy pro stíhání obchodníků s lidmi a aby přehodnotily postupy přijímání uprchlíků v celé Evropě tak, aby zátěž přijímání takto obrovského počtu nelegálních migrantů byla sdílena spravedlivěji.

K tomu je nutné, aby členské státy vypracovaly komplexní přístupy týkající se specifických problémů, kterým čelí uprchlíci, a to zejména ženy a děti, a aby pracovaly s hostitelskými zeměmi na zavedení podpůrných systémů s cílem zlepšit životní podmínky těchto nevinných obětí války a terorismu.

Parlamentní shromáždění NATO žádá členské státy Severoatlantické aliance, aby se věnovaly myšlence vytvoření humanitárních koridorů ve válečných oblastech tak, aby bylo možné postarat se o základní potřeby válkou traumatizované populace v jejich domovech, a tím snížit jejich motivaci odejít. Dále, aby podpořily očkovací programy, zejména v Sýrii, a tlačily na válčící strany, aby nepoužívaly odpírání zdravotní péče jako nástroj války. Dokonce aby prozkoumaly možnost vytvoření bezletové zóny a bezpečných zón v Sýrii s cílem poskytnout úkryt a ochranu místním komunitám a vnitřně vysídleným osobám.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, přijaté usnesení Parlamentního shromáždění NATO ukazuje cesty, kterými by se členské státy NATO měly vydat. Osobně jsem přesvědčen, že důraz by měl být kladen na humanitární, zdravotní a potravinovou pomoc přímo v zemích původu, eventuálně v zemích, které přijímají uprchlíky a které se zeměmi původu přímo sousedí. Taktéž jsem přesvědčen, že tato pomoc nemůže jít pouze z Evropy, ale měla by jít primárně z bohatých arabských zemí. To, že se Česká republika jako členský stát Severoatlantické aliance zapojila a dále zapojí v rámci solidarity do pomoci uprchlíkům válkou postižených zemí, je v souladu právě s těmito principy přijatého usnesení.

Děkuji za vaši pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní požádám pana poslance Šarapatku. Připraví se paní poslankyně Langšádlová. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, vyslechl jsem tady mnoho stanovisek a názorů jak z pléna, tak od členů vlády. Přijde mi, zejména co se týká prezentace pánů ministrů a pana premiéra, že jsme strašně spokojeni a neuvědomujeme si, jaký je rozdíl mezi situací v České republice a situací v západní Evropě. Mně přijde, že bychom neměli kopírovat kroky, které dělá Francie, Holandsko, Belgie a další. My bychom měli dělat opatření k tomu, abychom se nikdy nedostali do situace, kde jsou dneska západoevropské státy. Dneska platí ve Francii za spoustu chyb svých předchozích vlád a jinde, kdy nedokázaly odstranit frustraci mezi imigranty a jejich potomky a majoritní společností.

V České republice se musíme starat, abychom se v této situaci neocitli. Domnívám se, že nepomohou taková jednoduchá řešení jako demonstrace a vyzývání k bourání mešit, které tady zatím ani nestojí, a tak dále. Naší výhodou je především rozdílný historický vývoj. U nás je minimální počet imigrantů, v naší společnosti, ve srovnání se západní Evropou. Nemáme koloniální minulost, tudíž nevznikly ani disproporce a nějaké pocity historických křivd. Díky budování socialismu jsme nezažili v západní Evropě období ekonomického boomu v 60. a 70. letech, kdy západoevropské ekonomiky přivážely množství levné pracovní síly jak ze svých kolonií, tak i z ostatních rozvojových zemí. Největší skupinu imigrantů v naší republice tvoří Ukrajinci. Je jich zhruba 200 tisíc. Jejich výhodou je, že mají podobné kulturní a historické kořeny, neříkám stejné. Upřímně řečeno, když je potkáte na ulici, tak je v mnoha případech nepoznáte od Čechů. Neexistuje také sociální napětí mezi imigranty a majoritní společností.

To jsou všechno výhody. Na druhé straně mi připadá, že vláda je v podstatě strašně spokojená s tím, co tady je. Přijde mi, že to tak nemusí být navždy a že bychom měli velmi aktivně působit pro to, abychom si problémy nepřidělávali. Domnívám se, že vláda a celá naše republika musí přistupovat k problému imigrace velmi aktivně. To znamená nečekat, koho nám přivane do republiky nějaký další konflikt nebo nějaká humanitární, případně jiná krize, nebo případně, koho nám přidělí Brusel, jak jsme se dozvěděli od pana státního tajemníka Prouzy. My bychom měli sami aktivně působit a vlastně si hledat mezi imigranty ty, kteří budou pro naši zemi přínosem, kteří nebudou pro majoritní společnost přítěží. A je to naše právo rozhodnout se, koho si do naší země pozveme, aby zde začal nový život. Měli bychom proto jasně definovat kritéria, koho v naší zemi chceme. Měli bychom tato kritéria přísně kontrolovat. Nelze například připustit, aby se nějaká minoritní komunita řídila vlastním právem, jak tomu je například v některých částech velkých měst západní Evropy, kde komunity žijí podle islámského práva šaría. Samozřejmě by se mělo dodržování takto nastavených kritérií velmi přísně kontrolovat, a to i takovým způsobem, že například již přidělené právo trvalého pobytu nebo právo přechodného pobytu by mohlo být v případě porušení například trestního kodexu nebo trestního zákoníku imigrantům odebráno.

Myslím, že to všechno, o čem jsem tady hovořil, je zásadní rolí vlády. Vláda prostě musí převzít odpovědnost nad tím, aby připravila veškeré podstatné předpoklady, aby majoritní společnost nebyla omezována nebo případně ovlivňována případnými imigranty. To znamená, že vláda musí zajistit, aby se imigranti stali přínosem pro naši společnost a nikoliv přítěží. Chtěl bych se proto zeptat vládních představitelů. Já se domnívám, že nemáme zatím vypracovaný odpovídající právní rámec umožňující přijímání přistěhovalců ve větším množství a nemáme vypracovaný právní rámec pro to, aby se tito imigranti skutečně integrovali do společnosti. Nemáme definováno, kde vezmeme zdroje na jejich integraci, kde budou vydefinovány ubytovací kapacity, kam budou chodit tito imigranti na rekvalifikaci, kam budou chodit například do školy jejich děti, kdo jim garantuje pracovní místa, kde se budou vzdělávat, aby nepodlehli pocitu méněcennosti, jako tomu je například ve Francii. Neméně důležité ale bude pracovat s majoritní společností. My jsme sice díky koloniálnímu období a absenci ekonomického západoevropského zázraku byli uchráněni mezikulturního a sociálního antagonismu, ale současně jsme se díky tomu, že jsme nemohli cestovat, nenaučili s jinými etniky žít. Musíme se to opravdu naučit, abychom z nich neměli strach.

Co se týká tématu syrských rodin a syrských dětí. Já a priori nejsem proti jejich přijetí. Musíme si ovšem uvědomit, tady se hovoří o 70 dětech, že v Sýrii podobným způsobem netrpí desítky ani stovky, ale statisíce dětí. Takže naše pomoc by měla směřovat především do míst konfliktů a zemí, které jsou bezprostředně s nimi sousedící.

K svému předřečníkovi bych ještě chtěl dodat, že absolutně nemohu přijmout religiózní klíč - to znamená, přijmeme křesťanské uprchlíky a nebudeme přijímat muslimské. Jestli je někdo v nouzi, tak je v nouzi bez ohledu na to, jaké vyznává náboženství.

Na závěr bych chtěl říct, že je namístě se zabývat také naší spoluzodpovědností při řešení problematiky islamismu a případně imigrace v celé Evropě. Mám tím na mysli, že bychom se proto měli aktivně podílet na ochraně společného schengenského prostoru, neboť to není jenom přihlášení se k nějakým evropským hodnotám, ale je to současně náš životní zájem. V Schengenu žádné hranice neexistují a nedokážu si - my stále hovoříme de facto o ochraně nebo o řešení imigrace zvnějšku. Ale jak budeme řešit imigraci vnitroschengenskou? Ve Francii má francouzský pas minimálně deset milionů imigrantů a jejich potomků, kteří mají arabský původ. V Británii jsou to potomci pákistánských, bangladéšských. A tito lidé mohou volně cestovat, to znamená, my bychom toto měli velmi intenzivně řešit. Současně si myslím, že je na druhé straně naším právem vyžadovat, aby hraniční země, které mají na starost ochranu schengenského prostoru, tyto hranice chránily a bezezbytku plnily své povinnosti, a ne aby se stávalo, že například z Malty do schengenského prostoru přicházejí imigranti, kteří nejsou nijak evidováni, a potom se objevují v Německu, v těch cílových zemích, kam je táhne bohatý sociální systém atd.

Takže to je zatím asi tak všechno, děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Eviduji jednu faktickou poznámku, pan poslanec Benešík. Po něm se připraví paní poslankyně Langšádlová. Máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, vážené členky a členové vlády. Já bych jenom stručně reagoval na to, co říkal pan kolega Šarapatka, zejména na začátek a potom na konec. Právě my se musíme poučit od Francie, ale úplně z těch počátečních stadií. To znamená, abychom zabránili tomu, abychom si vytvořili ten problém, který Francie má dnes. Čili pokud máme jakékoliv migranty a imigranty přijímat, tak nejlépe z civilizačního okruhu, který je nám blízký. Čili to je tak trošku narážka na to náboženství, protože my v podstatě ochráníme i je.

Já jsem zaznamenal nějakou petici 20 muslimských velvyslanců, kteří tvrdí, že Česká republika je islamofobní. A právě proto, pokud to tak vnímají, tak je ideální, aby tyto imigranty, kteří by náhodou tady byli vystaveni nebezpečí údajné islamofobie v České republice, aby je přijaly bohaté státy se stejnou kulturou, jako mají oni. To znamená Kuvajt, Spojené arabské emiráty, kde je zdravotnictví zadarmo. To znamená, já si myslím, že bychom se mohli spravedlivě podělit a potom Evropa a třeba Česká republika by právě mohla přijímat ty imigranty, kteří se nebudou cítit ohroženi a budou přínosem, což jsou právě v drtivé většině ti křesťanští uprchlíci. Čili k tomu asi tolik.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Mám zde dvě faktické poznámky, omlouvám se, paní poslankyně (Langšádlová). První má pan poslanec Šarapatka a druhou pan poslanec Fiedler. Takže poprosím nejprve pana poslance Šarapatku o jeho faktickou poznámku a připraví se pan poslanec Fiedler. Máte slovo.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl k panu předřečníkovi jenom říct, že s tím bezezbytku souhlasím. Já se skutečně domnívám, že bychom sem měli zvát lidi ze stejného kulturního okruhu, to znamená pokud možno lidi z blízkých zemí. Domnívám se dokonce, že paradoxně konflikt na Ukrajině by nám v tomto mohl pomoci. Tam jsou dneska lidé, kteří jsou případně ochotni změnit kompletně svůj život, a tak dále. Na druhou stranu, pokud se jedná o humanitární katastrofu, tak tam přece nebudeme rozlišovat, jestli ten Arábek vyznává křesťanství, nebo islám. Proboha, to skutečně snad ne! Děkuju vám.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní poprosím pana poslance Fiedlera. Vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Fiedler: Dobrý večer, děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych také chtěl zareagovat na to, co tady říkal kolega Ondřej Benešík, a s tím souhlasím, s myšlenkami, které tady zazněly od kolegy Benešíka. Opravdu jsem rád, že tady začíná zaznívat souhlasný názor, že se nechceme dostat tam, kam se dostaly ty státy, které tím prošly před námi. Proto přece tady o tom diskutujeme. A pokud je to naším společným cílem, tak jak se říká zaplaťpánbůh za to. My se tam prostě nechceme dostat. Nic víc. A tak jak tady kolega Benešík přede mnou také vzpomínal o slučitelnosti náboženských kultur a o bohatých státech, kde je zdravotnictví zdarma. Je to opravdu na pováženou. A položme si tu otázku, proč lidé tohoto náboženství nechtějí emigrovat do mnohem bohatějších zemí, než je Česká republika, kde by měli daleko menší jazykové problémy, kde by neměli náboženské problémy, a proč chtějí právě k nám.

Jak jsem se dočetl na internetu, tak snad Saúdská Arábie hodlá vystavět nějakou zeď proti těmto uprchlíkům. A proč ta země, která má stejnou kulturu, stejné náboženství, chce stavět zeď - a my je tady budeme brát? To opravdu, nezlobte se na mě, nemá logiku, a souhlasím s názory kolegy Benešíka.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Ještě jednu faktickou poznámku zde má pan poslanec Benešík. Pouze pro pořádek: tento bod budeme projednávat do 19.00.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Moc se omlouvám, že zdržuji. Jeno krátká replika na pana kolegu Fiedlera. Oni by možná do té země i chtěli. Otázka je, a to vlastně bylo odpovězeno na konci, jestli ta muslimská země ty muslimy sama chce.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. A nyní řádně přihlášená do rozpravy paní poslankyně Langšádlová. Máme tři minuty, tak jsme se usnesli, tak máte slovo.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Krásný večer, vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Migrace k Evropě vždycky patřila. Vždycky v Evropě probíhala, probíhá a probíhat bude. Toho si musíme být vědomi. Ale na nás záleží, v jakém počtu a z jakých oblastí k nám migranti přicházejí a jak se nám je podaří integrovat do naší společnosti. Nelze na tento problém ani zdaleka pohlížet jenom z úhlu pohledu České republiky, protože nás se týká i to, co se děje v Evropě a v okolí Evropy. To má bezprostřední dopady na stav migrace a v tuto chvíli i migrační krize. Protože i výbor pro evropské záležitosti si je vědom závažnosti těchto otázek, tak jsme zřídili podvýbor pro migraci a azylovou politiku a věřím, že budeme přicházet i do Poslanecké sněmovny s našimi konkrétními návrhy týkajícími se právě migrace.

Informace, se kterými se v posledních měsících setkávám na různých konferencích, seminářích, ale i na jednání v Bruselu, jsou mimořádně alarmující a mnohé zde zaznělo. V okolí Evropy došlo k několika válečným střetům, arabskému jaru, k rozvratu mnoha zemí a 25 milionů lidí - někteří hovoří ještě o větším počtu - je v pohybu. V okolí Evropy vypukla mimořádně rozsáhlá humanitární krize a ve Středozemí se nám rozběhl neuvěřitelný obchod s lidmi. Možná jste už slyšeli, že obchod s lidmi je dneska ve větším rozsahu než obchod se zbraněmi a s drogami. To jsou všechno věci, nad kterými nemůžeme zavírat oči.

Do Evropy přišlo jenom v loňském roce přes půl milionu lidí, kteří požádali o azyl. A co nás také nemůže nechat klidnými - do tohoto našeho společného prostoru přišlo v loňském roce několik desítek tisíc lidí bez identifikace. My vlastně nevíme, zda jsou, nebo nejsou bezpečnostním rizikem, protože nevíme, kdo přišel. Proto otázka a diskuse ohledně ochrany společné hranice je i naší otázku. Ono se to netýká jenom těch zoufalých Italů, kteří situaci zkrátka nezvládají.

Co je pro mě i alarmující informací a nezaznělo to tady, v rámci schengenského víza, které se vydává za turistickými účely, není dobudován systém. Zkrátka nevíme, kdo do společného schengenského prostoru přichází a zda po třech měsících také odejde v rámci schengenského víza. Tyto otázky jsou mimořádně závažné. Když hovoříme o migraci, tak opravdu nemůžeme zavřít oči nad tím, co se odehrává zejména v západní Evropě. Má to hluboké kořeny mnoho desítek, stovek let zpátky. Je pravda, že tyto dva problémy se nám teď střetly, a tak jako my jsme mnoho věcí nezvládli, my jsme nezvládli například integraci našich Romů, tak je potřeba otevřeně mluvit, že mnoho těch, kteří přišli do západní Evropy, nepřijalo evropské hodnoty a mnohé evropské země integraci nezvládly. A i to se nás týká a věřím, že i na to bude zaměřena pozornost v rámci jednání na evropské úrovni, protože ty dopady dopadnou i na nás. Je potřeba tyto otázky sledovat, protože velmi souvisí i s demografickým vývojem, a musím říci, že mohou mít i velmi výrazný sociální dopad, protože když se od sociologů z pražské Karlovy univerzity dozvím, že 40 % dětí cizinců v Berlíně, v tom vyspělém bohatém Německu s dobrým vzdělávacím systémem, nedokončí základní školu, tak my nestojíme jenom před otázkou, která se týká různých náboženských pohledů, ale opravdu můžeme stát i před velmi závažnou sociální otázkou, protože vlastně dopadem té ne úspěšné integrace mohou být opravdu velmi rozsáhlé sociální problémy.

Já si myslím, že se musíme chovat zodpovědně a musíme o těchto otázkách hovořit otevřeně v České republice. A chtěla bych poděkovat v mnohém Ministerstvu vnitra, že je situace stabilní, ale chtěla bych také upozornit na to, že když hovoříme o migraci, tak musíme zásadně rozdělovat dva druhy imigrantů. Jeden druh je azylant. Toho si žádná republika, žádná země nemůže vybírat, toho musí přijmout v tu chvíli a zahájit azylové řízení. V případě, že azyl není poskytnout, tak musí být -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Paní poslankyně, já se omlouvám. Protože jsme překročili devatenáctou hodinu, tak navrhuji v případě, že nevznese někdo námitku, že byste přednesla svůj příspěvek a poté bychom ukončili, respektive přerušili tento bod s tím, že dál už nebudou ani faktické poznámky ani další příspěvky do diskuse. Takže se chci zeptat, zda někdo vznáší námitku proti takto navrženému postupu. Není tomu tak. Takže já vás poprosím, paní poslankyně, dokončete svůj příspěvek a pak přeruším tento bod. Děkuji.

 

Poslankyně Helena Langšádlová: Vážení kolegové, já vám děkuji za toleranci. Nebudu příliš dlouhá.

Co je důležité rozlišovat a v diskusích posledních týdnů to ne vždy bylo rozlišováno, přichází azylant, a pokud přichází, tak zkrátka toho my si nevybíráme, vybrat nemůžeme. Musíme zahájit azylové řízení. Pokud je ochrana umožněna, tak ano, o něj se náš stát postará. Ale mnohdy se hovoří o velkých sociálních dávkách. Je dobré vědět, že v České republice dávky pro azylanty poté, co se jim poskytne ubytování, strava, tak jsou ve výši asi 15 korun na den, pokud se tady vedou dlouhé diskuse, jak moc to zatěžuje náš sociální systém. Ale na druhou stranu je potřeba velmi důsledně i s evropskými partnery hovořit o důsledné návratové politice, protože ti, kteří se sem dostanou na základě žádosti o azyl, ten není udělen, tak se musí navracet do zemí, odkud přišli.

Samozřejmě další celou skupinou jsou ti, kteří sem přicházejí v rámci dlouhodobých víz, dlouhodobých pobytů, a to je ta část migrace, kterou máme a musíme řídit, protože je to vlastně několik skupin lidí. Jsou to ti, kteří přicházejí studovat, jsou to lidé z vědy a výzkumu, a já věřím, že jsou u nás na našich univerzitách vítáni, jsou to ti, kteří tady podnikají, jsou to ti, kteří získávají pracovní místa. A v této oblasti jsme také slyšeli spoustu nepravd a fám. Nikdo nám pracovní místa nebere! Pokud jakýkoliv cizinec získá pracovní místo v České republice, tak pouze poté, co na toto pracovní místo není zájemce z České republiky ani z jiné země Evropské unie.

Další někdy diskutovanou skupinou jsou ti, kteří přicházejí z titulu sloučení manželství, ano, a v této oblasti v některých případech dochází opět k organizovanému zločinu a opět se zneužívá tohoto titulu a jsou tam nelegální postupy. O tom všem hovořme.

Stejně tak si myslím, že je naprosto namístě, abychom hovořili, z jakých zemí vlastně migranti do České republiky mají přicházet. To když někteří kolegové hovořili o tom, že to mohou být například syrští křesťané, a vzbudilo to nevoli, vzbudilo to nevoli z několika stran. Ale já si myslím, že je naprosto legitimní si připustit, že evropská civilizace stojí na křesťanských kořenech a že právě křesťané by měli větší šanci se integrovat, a já si myslím, že toho si přece jsme vědomi, ať už v Boha věříme, nebo nevěříme. To, že naše evropská civilizace oproti jiným civilizacím stojí právě na těchto kořenech, to není otázka naší víry, to je přece otázka podstaty naší civilizace. A to, co je před námi, je bezpochyby to, abychom se k této problematice zachovali odpovědně, abychom neopakovali chyby, které udělaly mnohé země západní Evropy, aby migrační politika, ta, kterou můžeme ovlivňovat, zůstala na národní úrovni. To je náš velký zájem, abychom nepřijímali ty migranty, které v podstatě naši evropští partneři nezvládli. Myslím, že je potřeba hovořit o otázce úpravy informačních systémů. Je potřeba si také uvědomit, že naše zpravodajské služby mají mít možnost práva veta v případě udělování dlouhodobých pobytů a dlouhodobých víz. V tuto chvíli to tak není. To znamená, že když někdo požádá o dlouhodobé vízum, tak přestože zpravodajské služby vyhodnotí tohoto žadatele jako bezpečnostní riziko, přesto někdy dostane dlouhodobý pobyt a je jedno, jestli je to žadatel z východu, nebo z jihu. Ve chvíli, kdy naše zpravodajské služby vyhodnotí kohokoliv jako riskantního pro Českou republiku, tak nemá dostat povolení k dlouhodobému pobytu.

Myslím, že před námi i v této oblasti je spousta výzev. Určitě promění to, co se odehrávalo a odehrává i z demografických důvodů, mimořádně promění Evropu, ve které žijeme. Jsem přesvědčena, že krize, kterou prožíváme, je pevně spjata i s hodnotovou a demografickou krizí nás Evropanů a máme právo a povinnost hájit hodnoty, na kterých evropská civilizace stojí. Na druhou stranu nesmíme při obraně těchto hodnot současně sami je popírat, a to pro mě je i to, pokud křičíme proti tomu, aby se přijaly například zraněné syrské děti. Protože jestliže někteří se dodnes odvolávají na naše civilizační hodnoty, tak k těm bezpochyby patří i solidarita.

Já bych chtěla podpořit návrh Františka Laudáta a chtěla bych poprosit naši vládu, aby zvážila, zda nemůžeme přijmout více zraněných nemocných dětí, protože tady zaznělo, v uprchlických táborech žijí miliony lidí, dětí, které jsou ohroženy na životech. Jsou tam tisíce, nikoliv jednotky. A já si myslím, že máme povinnost se k tomuto postavit zodpovědně, tak, abychom udrželi bezpečnost v České republice, ale současně tak, abychom nešli proti hodnotám, na kterých právě naše civilizace stojí. Musíme se zkrátka více zajímat o to, co se děje nejenom u nás, ale i v Evropě a v jejím okolí. Bezpochyby jsme se zabývali hodně migrační a azylovou politikou, ale musíme se na tuto problematiku podívat komplexně, hovořit a diskutovat imigrační politikou a současně integraci cizinců, kteří k nám přicházejí.

Děkuji. (Potlesk poslanců klubu TOP 09 a Starostové.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, paní poslankyně, za váš příspěvek a všem ostatním kolegyním a kolegům za trpělivost, že jste vydrželi.

Nyní přerušuji 25. schůzi a přerušuji ji do zítřejších devíti hodin ráno s tím, že budeme pokračovat již pevně zařazenými body. Nyní dám krátkou, tříminutovou přestávku a budeme pokračovat 24. schůzí a to je bod Vrbětice. Budeme pokračovat v 19.13 hodin.

 

(Schůze přerušena v 19.10 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.