(19.30 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní požádám pana poslance Ludvíka Hovorku a připraví se pan poslanec Antonín Seďa. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážená vládo, zabýval jsem se touto kauzou a byl jsem také přítomen na jednání petičního výboru a shledal jsem, že dle mého názoru stát selhal minimálně v těchto záležitostech:
Za prvé. Udělování licencí k nakládání s vojenským materiálem.
Za druhé. Kontrola dodržování podmínek stanovených v těchto licencích.
Za třetí. Kontrola dodržování podmínek stanovených v nájemních smlouvách.
Za čtvrté. Vyžadování aktuálních přehledů o množství a povaze skladované munice.
Za páté. Při výkonu státního stavebního dozoru při povolování výrobního provozu recyklace raketového paliva zamlčením podstatných skutečností.
Za šesté. Při výkonu správy majetku, protože z neznámých důvodů stát povolil převod majetku několika velkých pozemků pod některými objekty jednomu nájemci těchto objektů. (Hovoří nastydlým hlasem.)
V této souvislosti si dovolím položit několik otázek pánům ministrům obrany a vnitra.
Za prvé. Kdo bude ve výsledku správcem areálu Vrbětice a jaký bude jeho další osud? Předpokládá se, že tedy zůstane tento areál pod správou Vojenského technického ústavu, nebo bude spravován obecně státem? Nebo se předpokládá jeho privatizace nebo převod na obce? Protože i tato záležitost byla v minulosti diskutována a obcím, pokud vím, tato nabídka předběžně učiněna byla.
Za druhé. Dále prosím o vysvětlení, proč stát umožnil převod některých pozemků na soukromou firmu Excalibur a co s tím vláda nyní udělá. Nejsou to malé pozemky a chtěl bych vědět, pokud se tedy jedná o pozemek důležitý pro obranu státu, jak se k tomu vláda postaví, že několik objektů v tomto areálu je vlastně převedeno do majetku soukromé firmy.
Za třetí. Jak je možné, že při stavebním řízení ve věci povolení zkušebního provozu recyklace raketového paliva byla zamlčena skutečnost, že v bezprostřední blízkosti výrobního areálu byla a je dosud skladována munice ve značném rozsahu? Tyto skutečnosti, podotýkám, byly zamlčeny. Čili podle mého názoru toto stavební povolení bylo vydáno protiprávně.
Za čtvrté. Zruší stát stavební povolení zkušebního provozu recyklace raketového paliva?
Za páté. Kam bude provoz recyklace raketového paliva z areálu přemístěn?
To jsou mé otázky. Nyní si dovolím ještě komentář.
Chci zdůraznit, že v diskusích se dosud možná záměrně nemluví o všech firmách, které v areálu působí. V roce 2010 sepsali občané Vrbětic petici proti výstavbě závodu na recyklaci raketového paliva v areálu muničního areálu, protože zastupitelstvo obce Vlachovice-Vrbětice nebylo o tomto záměru informováno včas a podrobně. Přestože zastupitelstvo podalo námitky proti stavbě uvedeného závodu, k námitkám obce nebylo přihlédnuto. V současné době se o závodu Bochemie mluví snad jenom v souvislosti s možnými škodami kvůli vynucené odstávce výroby. Pokud probíhají diskuse o nutnosti odvezení munice, pak zdůrazňuji, že nutno brát v úvahu nejenom vlastní munici, ale i veškeré nebezpečné látky, které jsou nebo byly součástí munice, tedy i chloristan amonný a raketové palivo do bývalého muničního skladu navezené za účelem recyklace.
Dovoluji si rovněž upozornit na skutečnost, že kvůli bezpečnosti byla uzavřena komunikace z obce Lipová, která je pro místní občany velmi důležitá, a v důsledku toho jim při vynucených objížďkách vznikají významné náklady. Stejně tak se lidé nedostanou do svých lesů, protože celé okolí skladu je plné nevybuchlé munice po explozi skladu. O těchto skutečnostech se moc nemluví a zůstávají na okraji zájmu sdělovacích prostředků.
Na druhé straně ovšem společnost, která má sídlo v Holandsku - její konkrétní majitel je utajen, respektive není znám - neúnavně a velmi důrazně upozorňuje, že ukončení výroby recyklace raketového paliva by bylo zlým signálem pro naše partnery v NATO a že utrpěla významnou ztrátu.
Místní lidé žijící v chudém kraji utrpěli škody na majetku a rovněž psychická traumata. Z pohledu občana ale není možné měřit dvojím metrem. Místní lidé možná nevyčíslí ztráty na miliardy stejně jako firma Bochemie, která nemá žádný vztah k regionu a má pouze své podnikatelské záměry. Lidé z postižených obcí si ale zaslouží slušné a rovné zacházení. Stovky vojáků kolem muničního skladu určitě nejsou jenom kvůli přání místních obyvatel, ač se to někteří představitelé armády a někteří politici takto snaží vysvětlovat. Je pravdou, že lidé se nyní cítí bezpečněji, ale Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra zřejmě moc dobře ví, proč tento areál tak pečlivě střeží.
Je zřejmé, že zájemci o povolení recyklace chloristanu amonného z raketového paliva nejednali otevřeně. Záměrně potenciální nebezpečnost výrobního procesu zlehčovali a nikdy nevysvětlili, proč si zvolili právě tuto dopravně absolutně nevýhodnou lokalitu, když jejich výrobní proces je podle jejich názoru zcela bezpečný a nepředstavuje pro občany a životní prostředí údajně žádné riziko. Je nanejvýš žádoucí, aby představitelé firmy Bochemie sdělili, kdo je skutečným majitelem společnosti a jakým finančním přínosem je recyklace raketového paliva ve Vrběticích pro náš stát a proč firma opakovaně neuvedla ve svých bezpečnostních zprávách, že se v bezprostřední blízkosti výrobních objektů skladuje munice ve značném rozsahu, protože pak se jedná o značnou kombinaci rizik. Zatím se celou dobu vzniku kauzy řeší munice, ale nyní se zřejmě stane tématem číslo jedna výrobní závod Bochemie. Zřejmě firma doufá plně v obnovení svého provozu a bude poukazovat na nemožnost dodržení plnění zakázky pro německou armádu.
Bohužel je tristní, že náš stát, který velmi důsledně kontroluje a pokutuje své občany, jestli nevozí ve svých autech prošlé autolékárničky, nekontroluje muniční sklady soukromých osob, které se staly nástrojem obecného ohrožení tisíců lidí. A aby to nebylo málo, stát prostřednictvím svého úřadu ve stavebním řízení povolí jedinečnou a potenciálně nebezpečnou technologii v areálu napěchovaném municí firmě s neznámým vlastníkem, která má sídlo v Holandsku, přičemž okolnosti skladované munice v bezprostřední blízkosti výrobního objektu ve stavebním řízení taktně zamlčí.
Muniční areál ve Vrběticích je dnes již pouze zčásti státním majetkem, protože došlo k převodu několika významných velkých pozemků na soukromou firmu. Místní samospráva ani Zlínský kraj nemohly zásadním způsobem ovlivnit chod věcí v areálu. Vše, co se tady v tomto území odehrálo, bylo od počátku a plně v režii státem kontrolovaných subjektů a institucí včetně veškerého podnikání privátních firem v areálu. Výbuch muničního skladu, který zabíjel, vznikl naprostým bezbřehým ignorováním bezpečnostních předpisů a norem. Zde je třeba uvést, že například místní samosprávy si něco podobného ve vztahu k dodržování zákonů a vyhlášek nemohou dovolit. V daném případě stát selhal, a proto musí toto selhání napravit. ***