(17.10 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
A pak je tu ještě jedna velmi významná okolnost. Pokud by ty prostředky šly třeba na investice do oblasti infrastruktury, energetiky apod., tak jsou to především prostředky, na kterých by se významně mohla podílet i Česká republika a české podniky. To znamená, že to nejsou peníze, které by měly mizet v nenávratnu, ale jsou to zároveň i určité příležitosti třeba právě pro české podnikatele. Zmiňuji to proto, že jsem se zúčastnil jednání v Kyjevě, kde se mluvilo o možnosti zakázky pro českou energetiku při dostavbě jaderné elektrárny, a týkalo by se to zhruba 20 mld. dolarů možného podílu České republiky na investicích do dostavby jaderné elektrárny. Takže když se mluví o těchto prostředcích, tak zároveň to chápejme jako něco, o co bychom se nejen mohli, ale i měli ucházet, protože se jedná o oblasti, ve kterých máme celou řadu poměrně velmi zdatných podniků. A opakuji, přístupová dohoda by měla vytvářet prostředí, kde vlastně ukrajinská strana musí garantovat, že to prostředí bude bezpečné třeba z hlediska investic a budoucího obchodu.
Je to tak, že atmosféra v evropských zemích je taková, že rozhodně není ochota opakovat omyly minulých let, protože historie Ukrajiny je, jak víme, zároveň určitou historií selhávání politických elit. A samozřejmě že máme řadu příkladů z toho, jak se vlastně ty minulé investice nepodařilo efektivně využít. Dnes máme na Ukrajině situaci přece jen v něčem jinou v tom, že nedávno proběhly parlamentní volby, byla sestavena vláda. Současný prezident, připomenu, získal podporu, která byla větší, než získal v historii moderní Ukrajiny kterýkoli jiný ukrajinský politik. Dá se říct, že současný prezident oslovil ve volbách obyvatele na obou částech Ukrajiny, na té východní i na té západní, což si myslím, že je docela mimořádná věc, protože tomu tak v minulosti nebylo a volby často Ukrajinu štěpily. Takže mandát, který v této chvíli má především prezident, a částečně to platí i pro politickou reprezentaci vzešlou z voleb, je poměrně silný. Myslím, že je vidět, že je dnes vůle navzdory všem možným výhradám současné politické garnitury začít skutečně s prováděním reforem, které by Ukrajině umožnily situaci konsolidovat.
Ještě na jednu věc bych možná reagoval v úvodu. Někdy se ozývají takové názory, že krize na Ukrajině je dílo Evropské unie. Já bych vás rád ubezpečil, že jsem se měl v minulosti - a to nemyslím teď ve své současné funkci, ale ještě jako opoziční politik a místopředseda této Sněmovny - opakovaně možnost se setkat s delegacemi ukrajinských politiků a pamatuji si, že v těch minulých letech jsme opakovaně od nich slyšeli, a to dokonce bez ohledu na to, z jakého politického koutu přicházeli - pamatuji si, že to byly i delegace Jaceňukovy politické strany nebo Strany regionů, které nám jednoznačně opakovaly, že mají zájem o to, aby jim Evropa nabídla podobnou dohodu o přidružení, asociační dohodu, a měly zájem se na ní účastnit. Rozhodně to nebylo tak, že bychom my je nějakým způsobem přesvědčovali nebo lákali, protože i na naší straně tehdy už zaznívalo, do jaké míry je Ukrajina schopná podobné věci zvládnout a jak je na podobné reformy připravena. A dokonce si pamatuji delegaci poslanců ukrajinské Verchovné rady, která přijela do Prahy a která přesvědčovala, pamatuji si, i předsedu Senátu a vedení Sněmovny, právě aby se Česká republika k procesu přistoupení nebo podpisu stavěla pozitivně. Takže já sám z vlastní zkušenosti znám celou řadu příkladů toho, že na ukrajinské straně v celém tom spektru politické reprezentace se jasně dala najevo vůle a zájem o to, aby podobná dohoda byla sepsána.
Za sebe jsem přesvědčený, že ta dohoda, pokud by skutečně pomohla přispět ke konsolidaci situace, k uklidnění a k řešení i ekonomických problémů Ukrajiny, je v zájmu České republiky především proto, že pokud by na Ukrajině jednoduše došlo ke kolapsu nebo se zhoršovala kalamitní situace, tak to může vést např. k dalšímu odlivu velké části ukrajinské populace třeba právě tady do České republiky, což jsou problémy, které by nás nakonec stejně dostihly. To znamená, opakuji, my máme řadu důvodů od ekonomických až po ty migrační na tom, aby se Ukrajina stabilizovala. Pokud tato dohoda k tomu přispěje, tak to bude velké plus i pro stabilitu vývoje v České republice. Proto si myslím, že jsou dobré důvody tuto smlouvu poslat do prvního čtení do příslušných výborů a začít se o její ratifikaci ve Sněmovně bavit.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní prosím o úvodní slovo pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. (Nemá zájem.) Pan ministr nechce, dobře. Prosím tedy, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení ministři, ministryně, milé kolegyně, kolegové, chci promluvit jako zpravodajka k této mezinárodní smlouvě.
Jsme tedy v prvním čtení a já se přiznám, že budu mluvit v podobném duchu, jako mluvil pan ministr zahraničí Zaorálek. Vím, že dneska už má za sebou generálku v Senátu, protože přesně dnes, 10. prosince, padlo projednávání této mezinárodní smlouvy i na Senát. Tam už ovšem doporučili 52 hlasy ratifikaci této smlouvy a my jsme teprve v prvním čtení.
My tady jednáme o tzv. asociační dohodě mezi Evropskou unií a Ukrajinou, ale správný název je vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé. Já doplním věci, které zde pan ministr zahraničí teď neřekl, budu určitě stručnější. Řeknu ale postup, jak se vyvíjela situace kolem sjednání této asociační dohody.
Tento sněmovní tisk 310 doputoval k nám poslancům již dne 4. září tohoto roku. V současnosti jsou vztahy mezi Evropskou unií a Ukrajinou založeny na dohodě o partnerství a spolupráci, která vstoupila v platnost již v roce 1998. Na 13. schůzce na nejvyšší úrovni, která se konala v roce 2008 v Paříži, se čelní představitelé Evropské unie a Ukrajiny dohodly, že po dohodě o partnerství a spolupráci by měla následovat právě dohoda o přidružení - právě tato dohoda. Podpis dohody se původně předpokládal na vrcholné schůzce Východního partnerství v listopadu 2013 ve Vilniusu - to máme asi mnozí z nás čerstvě ještě na paměti -, kdy vláda Ukrajiny 21. listopadu tento krok pozastavila. Ovšem vzpomínáme, jaká byla na to reakce na Ukrajině, kdy v zemi vypukly velké protesty, jejichž výsledkem byl útěk prezidenta Janukovyče ze země a ustanovení přechodné vlády. Jak říkal pan ministr před chvílí, došlo mezitím k novým parlamentním volbám a je zde už nastolena legitimní vláda Ukrajiny.
Mezitím také Evropský parlament, a to bylo 16. září tohoto roku, vyjádřil svůj souhlas s asociační dohodou a ta byla současně také ratifikována ukrajinským parlamentem v Kyjevě. Jenom pro zopakování zde řeknu počet europoslanců, kteří schválili tuto dohodu. Bylo jich 535 pro, 127 proti a 35 se zdrželo hlasování. Zmíním také, jak hlasovali čeští europoslanci. Konkrétně 16 jich bylo pro, 5 proti. Proti hlasovali páni europoslanci Kellner (smích v plénu). Keller. Já to ještě zopakuji (s úsměvem): byl to pan europoslanec Keller za ČSSD, dále pan europoslanec Mach za Svobodné a tři poslanci za KSČM. ***