(18.50 hodin)
(pokračuje Pastuchová)
Nedávno jsme tu schválili změnu zákona o hmotné nouzi, která poskytuje a upravuje doplatky na bydlení. Z Poslanecké sněmovny dle mého názoru neodešla v ideální podobě, ale snad omezí alespoň něčím zneužívání této dávky. Nyní bychom se tu měli zaměřit na další změnu tohoto zákona a zásadní krok, který bude motivovat nezaměstnané osoby v hmotné nouzi, ty, kterým to psychický a fyzický stav dovolí, k aktivitě, díky které by si mohly nejen finančně přilepšit, ale také si uchovat pracovní návyky, které pomalu, ale jistě ztrácejí. Není třeba vymýšlet něco nového. Veřejná služba s motivační funkcí úspěšně fungovala v letech 2009 až 2011. V roce 2012 přišla sociální reforma, která z ní udělala paskvil. Místo motivace začala pro nezaměstnané a osoby v hmotné nouzi představovat sankce, jejichž hrozbu ukončilo až rozhodnutí Ústavního soudu. V zákoně ovšem veřejná služba zůstala, téměř se ale nevyužívá, nemá ani motivační ani sankční charakter.
Převezměme tedy to dobré, co fungovalo, a slaďme to s nálezem Ústavního soudu České republiky tak, aby nikdo nebyl diskriminován. Mám tím na mysli důchodce, postižené, osoby pobírající rodičovský příspěvek nebo příspěvek na péči. Nedostatky, na které upozorňuje stanovisko vlády k tomuto návrhu, můžeme změnit v rámci druhého čtení. Tímto vás tedy prosím o podporu a propuštění tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Ještě jedna omluva. Po 19. hodině se omlouvá pan kolega Vyzula.
Zeptám, kdo dál se hlásí do obecné rozpravy? Nikoho nevidím. Omlouvám se, paní ministryně, nechtěl jsem vás nijak zkrátit na vašich právech. Prosím, paní ministryně práce.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, já bych se jen velice krátce ráda vyjádřila k předkládanému návrhu zákona, o kterém tu už bylo všechno řečeno. Chci jen říci, protože jsem si vědoma, že řada obcí volá po obnovení tohoto institutu, tak podporuji tento návrh zákona s tím, že v další fázi legislativního procesu doporučuji, aby byly zohledněny připomínky, které jsou obsaženy ve stanovisku vlády k tomuto návrhu zákona a které jsou v podstatě technicko-legislativní povahy. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní ministryně. Dále do obecné rozpravy nemám žádnou přihlášku, tak ji končím. Návrh na vrácení nebo na zamítnutí nepadl. Zeptám se na závěrečná slova. Pane senátore? Závěrečné slovo ne, paní zpravodajka také ne. Budeme tedy hlasovat o přikázání. Je zde návrh z organizačního výboru na přikázání výboru pro sociální politiku. Zeptám se, zda je zde jiný návrh. Není tomu tak.
Takže budeme hlasovat pouze o přikázání výboru pro sociální politiku. Ještě zazvoním.
Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování má číslo 95. Přihlášeno je 166, pro 141, proti nikdo. Tento návrh byl přijat.
Končím první čtení tohoto návrhu s tím, že byl přikázán výboru pro sociální politiku. Děkuji panu senátorovi a paní zpravodajce.
Otevírám bod
49.
Senátní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů
(zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 221/ - prvé čtení
Stanovisko vlády jsme obdrželi jako tisk 221/1. Vítám zde pana senátora Gawlase, který nám návrh odůvodní, a rovnou mu dávám slovo. Prosím, pane senátore.
Senátor Petr Gawlas: Dobrý večer, děkuji pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předstupuji před vás s návrhem na změnu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Jedná se v zásadě o velmi stručnou, ale velice potřebnou novelu zákona, která reaguje zejména na problematiku zkracování trasy a objíždění mýta, a tím poškozování vozovek silnic nižších tříd části řidičů nákladních vozidel.
Prvotním impulsem k přípravě předloženého návrhu byl extrémní nárůst těchto případů zejména v česko-polském příhraničí. Řidiči si zde objížděním placených úseků a používáním menších hraničních přechodů určených pro osobní dopravu výrazně zkracují trasu a šetří tak na palivu i na mýtném. Zmíněný problém se samozřejmě netýká pouze příhraničních oblastí. Velmi výrazně se projeví všude tam, kde časová a ekonomická výhodnost kratší trasy převáží nad hrozbou relativně nízkých stávajících sankcí, které hrozí řidičům za porušení zákazové značky zákaz vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez. Tento návrh dle očekávání narazil u Česmadu, podle jehož zástupců je porušování zákazu vjezdu selháním kontrolních orgánů a důkazem zanedbání údržby silnic. Při vší úctě k těmto názorům nepovažuji ani jeden za šťastný. S ohledem na velké množství a celkovou délku silnic třetích tříd a místních komunikací není reálně možné neustále tyto komunikace kontinuálně hlídat. Policie České republiky nemá na tuto preventivní činnost dostatek příslušníků ani prostředků. Kromě toho náplň práce policie je přece mnohem širší a nesestává jen z hlídkování u zákazových značek.
Co je nesmírně důležité ze zkušeností starostů a dotčených obcí a příslušníků policie, je, že je navíc zřejmé, že stávající sankce nepůsobí na řidiče dostatečně preventivně. Ti totiž, pokud již jsou při tomto přestupku přistiženi, bez problémů sankci uhradí, protože mají spočteno, že se jim to tak jako tak ekonomicky vyplatí. Argument o zanedbání údržby silnic také neobstojí, protože alternativních tras vedoucích po silnicích vyšších tříd mají řidiči dostatek, problém je pouze v tom, že jsou obvykle delší a placené. Výsledkem současného stavu tak je, že řidiči nákladních vozidel nadále ničí silnice třetích tříd a místní komunikace. Kromě toho také jízdou po komunikacích, které nákladním vozidlům nejsou vůbec určené, ohrožují bezpečnost a ruší klid obyvatel v dotčených obcích. Tyto vozovky jsou často nezpevněné, bez chodníků, a někdy dokonce i bez řádných krajnic. Přičíst dále můžeme také zvýšenou prašnost a exhalace a musíme si uvědomit, že tyto komunikace nezřídka protínají samotná centra obcí a někdy doslova o centimetry míjejí ploty rodinných domků.
To, o čem zde mluvím, nejsou zdaleka ničím výjimečné situace. V exponovaných místech je problém, který obce a jejich starosty trápí dlouhodobě, a prakticky nemine den, aby se tam několik takových vychytralých řidičů neobjevilo. Při takto velkém provozu je pak logické, že dochází i k nehodám, které mohou mít tragické následky. Mohu uvést nějaký čerstvý příklad, ke kterému došlo v minulém týdnu v obci Bukovec na Jablunkovsku, kde se pod přetíženým kamionem naloženým dřevem utrhla krajnice a část nákladu se vysypala na novou, nezkolaudovanou cyklostezku. Jen zázrakem se nikomu nic nestalo, ale stačilo, aby k nehodě došlo o několik metrů dál, kde zrovna pracovali dělníci na druhé etapě cyklostezky, a nehoda mohla mít tragické následky. Řekl bych, že pohár trpělivosti přetekl. A na dovršení celé ironie této situace pak řidič kamionu do důvodů nehody, do zápisu, uvedl, že se vyhýbal protijedoucímu kamionu. Vlastně tam neměl být ani jeden z nich.
Nyní k návrhu samotnému. Současné znění zákona nezná specifický přestupek pro porušení zákazu vjezdu vozidel, jejichž okamžitá hmotnost přesahuje vyznačenou mez, tj. zákazu vyplývajícího z dopravní značky č. B13. Porušení tohoto zákazu je dle současné úpravy možné kvalifikovat jen jako přestupek podle § 125 odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, jehož se dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona. ***