(18.10 hodin)
(pokračuje Babiš)
Jednotlivá opatření byla připravena Ministerstvem financí v úzké spolupráci s Českou národní bankou a některá z nich navíc vycházejí z doporučení hloubkového posouzení českého finančního sektoru Mezinárodním měnovým fondem.
Během projednávání jak zde v Poslanecké sněmovně, tak i následně v Senátu byl hlasován věcně totožný pozměňovací návrh. Tento návrh, který spočívá v přísnějším omezení bilanční sumy, založen na 4 miliardy korun v kombinaci s účinností pro menší a středně velké subjekty již od 1. ledna 2015 a dále ve zmírnění tzv. pravidla 1:10 byl dne 23. října přijat Senátem. Jde o věcně totožné znění pozměňovacího návrhu, který předložil poslanec Adolf Beznoska ve druhém čtení zde v Poslanecké sněmovně a který Poslanecká sněmovna ve třetím čtení zamítla.
Přestože jsem nesouhlasný postoj Ministerstva financí ke zmíněnému pozměňovacímu návrhu zde vysvětloval během projednávání návrhu zákona ve třetím čtení, zopakuji základní argumenty. Zpřísnění limitu pro bilanční sumu družstevních záložen absentuje ekonomické zdůvodnění. Původní vládní návrh limitu ve výši 5 miliard korun vycházel z mezinárodních doporučení pro kampeličky držet základní kapitál na úrovni 10 % bilanční sumy. Je-li při překročení určité výše bilanční sumy požadována transformace na banku, a tedy i navýšení základního kapitálu na 500 milionů korun, pak by takovému kroku měla odpovídat velikost bilance daného subjektu na úrovni 5 miliard korun. Pozměňovací návrh zároveň zakazuje malým a středně velkým družstevním záložnám s bilanční sumou pod 4 miliardy korun růst od 1. ledna 2015 do 1. ledna 2018 na tuto úroveň bilanční sumy. Senátem navržené snížení limitu na 4 miliardy korun by tak mohlo vést k zásadním problémům středně velkých družstevních záložen hladce projít případným transformačním procesem na banku, což je v rozporu se záměrem návrhu zákona. Navíc návrhem nabytí odlišné účinnosti zavedení stropu pro menší a středně velké kampeličky, a to již na 1. leden 2015, by pak došlo k zavedení nežádoucí diskriminace subjektů dle velikosti. Toto opatření by nedalo středně velkým družstevním záložnám žádný čas na přizpůsobení svých plánů dalšího rozvoje a v neposlední řadě narušilo legitimní očekávání regulovaných subjektů.
Druhá část pozměňovacího návrhu Senátu, tedy zmírnění tzv. pravidla 1:10, zásadním způsobem odsouvá okamžik, kdy dojde k naplnění cíle dotčeného opatření, tedy posílení zainteresovanosti všech členů družstva na činnosti dané kampeličky, a to prakticky až na rok 2020. Ani s tímto bodem za Ministerstvo financí nemohu vyslovit souhlas.
Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, věřím, že v návaznosti na mnou uvedené argumenty odmítnete pozměňovací návrh přijatý Senátem a schválíte návrh zákona ve znění navrženém vládou a následně schváleném Poslaneckou sněmovnou. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Zeptám se pana zpravodaje rozpočtového výboru pana poslance Jiřího Dolejše, zda si přeje vystoupit. Je tomu tak. Prosím.
Poslanec Jiří Dolejš: Nerad zdržuji, ale přece jenom vzhledem k tomu, že kolem tohoto návrhu zákona byla poměrně intenzivní diskuse, a to nejenom na půdě rozpočtového výboru, tak dovolte pár poznámek, i když avizuji, že mé závěrečné resumé, a to jak v roli zpravodaje výboru, tak svým způsobem i doporučením k naší vlastní politické frakci bude neutrální. Tedy myslím, pokud jde o volbu mezi poslaneckou a senátní variantou.
Problém je koncentrovaný, je koncentrovaný především do onoho odkladu rozhodného období pro pravidlo 1:10 do roku 2018. Ten samotný problém bilanční sumy 4 nebo 5 miliard není až tak rozhodující, a řekněme si rovnou, že dokonce ani nejde o to, zda se příslušné subjekty rozhodnou transformovat v banku, či nikoliv, ale jde o to, zda skutečně tady bojujeme o přežití sektoru kampeliček, či nikoliv, to za prvé. A za druhé, do jaké míry je oprávněný argument přímluvců některých kampeliček, že toto pravidlo jim tzv. podváže přísun likvidity do budoucího období.
Samozřejmě ze strany kampeliček chodili přímluvci. Musím říct část sektoru, protože mezitím se vlastně reprezentace tohoto segmentu tak trochu rozpadla a vznikla nová sdružení, která reprezentují už jenom část toho segmentu. Ale dostali jsme, možná jste si toho všimli v poště, kdo čtete a sledujete bedlivě poštu, i přímluvu, otevřený dopis proti likvidaci kampeliček, což zní dramaticky. Podepsány jsou pod tím naše bývalá kolegyně Táňa Fischerová a z akademického prostředí např. docentka Švihlíková či doktorka Naďa Johanisová. Tyto dámy poměrně dramaticky tam líčí, jak bude nadějný a perspektivní segment kolektivního družstevního financování přijetím poslanecké verze zardoušen. Já ten dramatický tón zcela nesdílím, protože si myslím, že prostor pro skutečné svépomocné kolektivní financování bude zachován, ale bude to něco jiného, než jsme znali doposud.
Zkrátka realita je taková, že jsme při obnovování kampeliček zvolili jakousi podivnou hybridní formu, kde odpovědnost družstevníků nebyla dotažena do konce, což ubozí řadoví střadatelé samozřejmě za to nemohou, ale vytvořili jsme prostor pro poněkud jiné druhy finančních transakcí a s těmi je třeba udělat konec. A teď jde o to, jak rázný a zda naše opatření nejsou kontraproduktivní, to znamená, zda pomůžeme dobré věci, anebo vše zkomplikujeme.
Tady se dostávám k problému onoho vysychání likvidity, pokud to pravidlo 1:10 bude aplikováno dříve než v roce 2018. My jsme toto téma i po prohlasování sněmovní verze dál diskutovali. Dokonce jsme byli někdy v polovině listopadu na společném jednání rozpočtového výboru a bankovní rady, kde jsme dostali operativní informace - kolegové z rozpočtového výboru mi to mohou potvrdit -, kde jsme rozebírali nejenom aktuální stav v tomto segmentu, kolik je tam toxických aktiv, jaká je možnost financování a refinancování atd., ale dokonce už, protože byla v té době ta senátní verze, byl načten pozměňovací návrh tuším paní senátorky Wagnerové, tak jsme tam rozebírali, do jaké míry jsou relevantní argumenty, které byly vzneseny při tomto pozměňováku. Mám na mysli především argument, že když to takto rozhodneme, vyvoláme vlnu sporů, a že je dobré si vytvořit časový prostor pro to, abychom si ujasnili, jestli soudní spory vlastně nezkomplikují více věc samotnou. Tam jsme si víceméně ujasnili, nejsem expert na ústavní právo, ale tam jsme si ujasnili, že za prvé případný spor nemá odkladný účinek na tu normu. A za druhé, že vlastně se to netýká těch subjektů, které mají určitou, řekněme, bonitu a na něž se nevztahuje podezření z vysoké míry toxických aktiv a jakéhosi sbratřeného financování v rovině špičkového managementu.
Takže faktem je, že ať zvolíme sněmovní, či senátní verzi, tak tam, kde je to špatné, tam nepochybně stejně přijde bankovní dohled a budou mít velké problémy bez ohledu na to, jestli tu lhůtu prodloužíme, či nikoliv. Takže to jenom na dovysvětlení, že jsme se tím opravdu zabývali.
A z mého pohledu je poměrně neutrální stanovisko, zda hlasovat pro sněmovní, či senátní verzi, s tím, že senátní beru jako jakési jisté vstřícné gesto i politického charakteru, protože bohužel ti přímluvci trošku pracovali i se zneklidňováním vlastních střadatelů a vkladatelů, kteří by se samozřejmě mohli chovat poněkud iracionálně navzdory tomu, že existující vklady jsou stoprocentně ručeny, protože na sektor kampeliček se vztahovalo stoprocentní ručení jako na zbytek bankovního sektoru. Tím vlastně vznikl i problém ohrožení Fondu pojištění vkladů.
Takže tolik na dovysvětlení a samozřejmě výsledek se zjeví na základě hlasování. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji a otevírám rozpravu. Zeptám se paní senátorky, zda si přeje vystoupit. Ano. Slovo má paní senátorka Vrecionová. ***