(17.20 hodin)
(pokračuje Petrů)
Pokud dodavatel nebo ten, kdo tento projekt provedl nebo ho podává, udělá vícepráce nad 20 %, musí provést nové výběrové řízení nad tu částku. To znamená samozřejmě znovu zdržení. Jak chcete, aby byly projekty z Evropské unie vůbec realizovány, když v podstatě všechno spotřebujete jenom tou administrací? Kolik zůstává dodavateli? Měsíc, dva. Jde to vůbec zvládnout? No nejde.
Proč nečerpáme evropské peníze? Proč říkáme 14 mld. jsme nevyčerpali, teď nám hrozí přes 30 mld. Jednou ze základních věcí, které je potřeba provést, je právě udělat pořádek ve veřejných zakázkách, a jestliže z 28 zemí Evropské unie 26 má 50 %, tak proč jsme zase papežštější než papež? Já už opravdu to nechápu. Když vidím pana kolegu Vozdeckého... Když se mělo povolovat využívání vinných sklepů a podporovat turistika, tak u nás musel být záchod pro personál, záchod pro návštěvníky, bezdotykové baterie a samé komplikace. Říkalo se: Evropská unie to chce. V Rakousku Heurige - bez daně, podávání stravy bez problémů, záchodek jeden, který tam byl pro personál a dalších 50 návštěvníků včetně jejich psa, co měli na dvoře, a nikomu to nevadilo. Proč my si komplikujeme život? Proč to děláme?
V České republice je 6 350 obcí. 6 350 obcí, z toho 4 tisíce do dvou tisíc obyvatel. Mnohé vůbec nevyužívají evropské peníze z toho důvodu, protože se bojí, že musí potom peníze vracet, jak je to komplikované, jak se potom úřady po nich vozí. Já jsem záviděl starostovi ze Schattenbergu. Ten když v Rakousku potřeboval velký projekt, něco provést, šel na Weinviertel Management do Zistersdorfu, to je organizace, která je mimochodem financována částečně ze zemské vlády a jinak žije z projektů Evropské unie, když připraví projekt, provedou výběrové řízení, a ten starosta není dehonestovaný pořád neustále tím, že něco udělal špatně anebo že musí vracet peníze. To je změna systému. Žádný zákon o veřejných zakázkách, žádná změna zákona o veřejných zakázkách nebude tak dokonalá, aby změnila systém. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Petrů. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Laudát, po něm pan poslanec Bendl, po něm s přednostním právem pan předseda Stanjura. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, koukat na limit 50 % prizmatem jednoduchých staveb, ať jsou to domy toho či onoho druhu nebo silnice, je jedna věc, ale u složitých staveb, kde je kombinace stavební části se složitými technologiemi, které trvají dlouhou dobu, tak to vůbec není přehnané. A jestliže celá Evropa snad s jedinou výjimkou k tomu přistoupila, tak ví moc dobře proč. Během doby, kdy se takováto díla staví - nebudu teď zmiňovat Blanku, ale standardně, kdy to trvá dva až čtyři roky - tak dochází k takovým technologickým inovacím, a jestliže nechcete uvádět do provozu třeba dopravně složité stavby typu metra, které jsou zastaralé už v době, kdy je zprovozňujete, tak tam to je prostě bez selského rozumu, to rozhodování. A uvědomte si, že ono se to zdá jako obrovské, ale jestliže jeden krajský soud už dal precedenční rozhodnutí, a to v té novele není, že se budou odečítat méněpráce, to znamená to, co se nebude realizovat, to je zase selský rozum a velí, že by mělo jít o absolutní částku, nikoli že budeme nesčítat plusy a minusy. Tak jestliže vy tam potom chcete v průběhu toho, jak firma nabídne technologii, tam dát to nejmodernější, tak samozřejmě už musíte generovat změny stavby, stavební části, a pak se vám vlastně celá ta technologie dostává do změny. To znamená, že ono to takhle vypadá absurdně, ale pak se dostáváme přesně k těm případům, že oni musí naplánovat dokonce i typ svítidel, a pak jim seberou evropské dotace nebo je obviní policie, protože daná firma už ta svítidla nevyrábí. (Upozornění na čas.) Takže to prostě není tak. U jednoduchých staveb bych to pochopil, ale nikoli u složitých. A prosím, neposílejte naše dotace z Evropské unie zbytečně do deklasu.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Bendl. Pan poslanec Bendl ctí vyšší autoritu, to jest svého předsedu, a dává přednost. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Tak za prvé chci ubezpečit ty, kteří mají obavu, že nevyčerpané evropské fondy jsou zbytečná starost. Jestli projde EIA ve vládním znění, tak je úplně jedno, jaký bude zákon o zadávání veřejných zakázek - neutratíme, nevyčerpáme jediné euro. Abych trošku spojil debatu o těch dvou choulostivých bodech, které dneska máme. Za prvé.
Za druhé dobrá zpráva pro Poslaneckou sněmovnu, jak se mění společenská atmosféra. Kdybychom tyto pozměňovací návrhy, které teď naprosto věcně, klidně argumentujeme, někdo je pro, někdo je proti, ukazujeme přednosti, poukazujeme na rizika a zápory, přednesli před dvěma a půl lety ve Sněmovně, tak jsme označeni za korupčníky, lidi, kteří chtějí rozkrást všechny peníze a podobně. Atmosféra se úplně změnila a je to dobře. Jenom připomenu u jiných zákonů, kdy si budeme myslet, že jsme pod velkým mediálním tlakem, že to tak prostě není. My jsme tomu podlehli, já jsem ve Sněmovně seděl. Nakonec Sněmovna rezignovala a řekla: my do toho boje nejdeme. Nikdo neměl odvahu navrhovat pozměňovací návrhy, aby nebyl označen za korupčníka. Praxe ukázala, že je to špatně. Ale není to ta ideální cesta, dopadlo to na tisíce starostů i dalších zadavatelů, kteří v tom byli v podstatě nevinně. Ale tehdy Sněmovna nenašla odvahu, a já jsem byl členem vládní koalice, se tomu postavit a prosadit racionální návrhy. Už to, že se povedlo docela v klidu bez (nesrozumitelné) debaty zvýšit limity pro malé zakázky, které tehdy byly hysterické a původní návrh byl, aby i na stavební práce byl limit 1 milion. Nakonec vznikly tři, teď je zpátky šest. Ukázalo se, že nakonec to tak velký problém není, jak to vypadalo v té veřejné debatě před dvěma a půl či třemi lety.
Já chci říct, co mi v té novele chybí. A protože jsem byl vládní poslanec, dokonce předseda vládního klubu, tak znám takové: my připravujeme lepší, nový, úplně nový zákon, teď jsme to nestihli, podpořme aspoň tu novelu. My jsme to říkali taky, tak to neberte jenom jako kritiku opozice za každou cenu. Pořád mi tam chybí, že kritériem nemohou být reference. To, že dostanete v zásadě bezcenný list, kde je seznam staveb, které realizovali, a ten tam buď je, nebo není a vy s tím nic nemůžete dělat. Kolegové z komunální politiky mi určitě potvrdí, že máme stejnou zkušenost. Firma, která nám vyhrála zakázku, odflákla tu realizaci, protože podsekla cenu, nechtěla držet záruku, museli jsme se s nimi soudit, mnohdy to opravit za vlastní peníze, rok, dva, tři, čtyři roky ty peníze z nich dostávat zpátky. Nebo naopak, započetli jsme to proti poslední faktuře, zase zažaloval dodavatel to město, toho zadavatele, a zase se to táhlo měsíce a roky. Pořád je to stejné. Kdo z vás by si vybral firmu na stavbu garáže či rodinného domu bez toho, že by se zeptal, komu už ten dům postavili, jestli dům nespadl do tří let, jestli do té střechy neteče? Je to naprosto normální a racionální. My znovu nedáváme mezi možná hodnoticí kritéria reference, klíčový bod. Rozumím tomu, že to nemůže být absolutní kritérium. Veďme debatu o tom, že třeba reference mohou mít maximálně jenom nějakou váhu, aby zase reference nepřevážily, a tím pádem automaticky nevyhrávaly nejvyšší nabídky, nesmyslně vysoké, jenom proto, že hodnoticí komise dá skvělé reference a těm ostatním je sníží. To tam vůbec není.
Za druhé tam není vůbec to, co skutečně brzdí čerpání evropských peněz a zejména čerpání veřejných peněz, a když to jsou (nesrozumitelné) evropské peníze, to je podle mě naprosto - jak bych to řekl slušně? - naprosto neuvěřitelně dlouhá doba rozhodování ÚOHSu. My, kteří máme zkušenosti s tím, jak na ÚOHSu ležely velké dopravní zakázky za miliardy korun a ÚOHS nerozhodoval osm, deset, dvanáct, čtrnáct ne dní, měsíců. Vždycky jsme měli podezření, že na pozadí toho vyčkávání probíhají dohody, vzadu mezi těmi zadavateli, jestli by tam nemohly být nějaké subdodávky a co by se nemohlo udělat. A myslím, že by bylo rozumné, abychom v zákoně stanovili limity pro rozhodování ÚOHSu a na druhé straně zvýšili poplatky za podání Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a aby v případě, že se ukáže, že to podání bylo v zásadě jenom obstrukční, propadly ve prospěch státu či tohoto úřadu. To si myslím, že je rozumná věc, která mi tam opět chybí. ***