Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Bartošek)

70.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohoda o přidružení mezi Evropskou unií
a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy
na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé
/sněmovní tisk 310/ - prvé čtení

Prosím, aby v úvodní slovo postupně přednesli nejprve ministr zahraničních věcí pan Lubomír Zaorálek a poté ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek. Požádám vás, pane ministře, o uvedení tohoto bodu.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám ještě jednou pěkný večer a dovolte, abych uvedl, jsme v prvním čtení, takže bychom měli rozhodnout o přikázání projednání této dohody o přidružení mezi Ukrajinou na jedné straně a Evropskou unií a členskými státy na straně druhé.

Začnu tím, že možná zmíním, co tedy vlastně je takováto dohoda o přidružení. Je to vlastně dohoda, která by měla vést k prohloubení politických i hospodářských vztahů mezi Ukrajinou a Evropskou unií. Možná bych hned na začátek mohl říct, že ona dohoda - protože se děje samozřejmě se zemí, která v této chvíli neprochází vůbec jednoduchou situací, spíš naopak, poměrně vážnou ekonomickou krizí a zároveň složitou politickou situací vzhledem především k situaci na východní straně Ukrajiny - dohoda je učiněna tak, že má v sobě poměrně významnou suspenzi neboli vyřazení určité významné části po určitou dobu, protože ta dohoda je výsledkem dohody také mezi jednáním zástupců Ukrajiny, Ruska a Evropské komise. A výsledkem jednání té příslušné komise bylo, že implementace hospodářské části dohody bude odložena až do 31. prosince 2015. Rusko výměnou za tento krok přislíbilo, že v průběhu následujících 15 měsíců nebude usilovat o uvalení nějakých restriktivních obchodních opatření na Ukrajinu. Je to i výsledek určité dohody mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropskou komisí.

Domnívám se, že Česká republika by měla mít velký zájem na tom, aby podobná dohoda byla přijata, protože máme veliký zájem na konsolidaci a stabilizaci situace na Ukrajině. Důvody jsou následující. Připomenu, co už si možná nevzpomenete, že Ukrajina je prioritní zemí proexportní politiky České republiky, že jsme měli v úmyslu se podílet na celé řadě programů na Ukrajině, a samozřejmě můžete s někým obchodovat, pokud i pravidla obchodu jsou taková, že obchod má šanci třeba proto, že jsou sladěny technické normy, že jsou sladěny fytosanitární, že se respektuje určitý právní řád, to znamená, že podnikání a investice v té zemi jsou pod určitou kontrolou a mají určitá pravidla, ta situace umožňuje vymáhat právo. To je právě to, co v poslední době na Ukrajině příliš nefungovalo, a dokonce v poslední době se to vážně zhoršovalo. Znám osobně některé podnikatele, kteří museli své podniky uzavřít, především ty na východní části Ukrajiny. My bychom měli samozřejmě velký zájem na tom, aby se tam poměry konsolidovaly.

Dohoda o přidružení je de facto dohoda o práci, která by se měla vykonat. Souvisí to s tím, že na straně Ukrajiny by se měla vykonat řada kroků, které by právě to prostředí učinily pro Evropu daleko bezpečnější - nemyslím teď z hlediska bezpečnostního, ale myslím z hlediska i obchodu a hospodářského podnikání.

Další věc, která mi připadá důležitá a o které by stálo za to se zmínit, je, že se často mluví o tom, že se tady Evropa zavazuje k poskytování určité pomoci, která jde do poměrně nejistého prostředí. Zjednodušeně ještě, že my poskytujeme nějaké prostředky do země, které pak končí třeba v kapsách oligarchů, ať už ukrajinských, nebo potažmo ruských, když budeme mluvit třeba o dodávkách plynu. Chtěl bych ujistit, že pomoc není v této chvíli primárně pomoc států Evropské unie, nebo už vůbec ne České republiky, že bychom my poskytovali nějakou finanční pomoc. Jsou to především otázky, které řeší Mezinárodní měnový fond, Světová investiční banka, nebo dokonce část té pomoci by měla řešit Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Je to ten balíček zhruba asi 11 miliard, o kterém se mluvilo. Ten balíček se ale týká období zhruba asi sedmi let a uvolňování jakýchkoli prostředků je vázáno právě na to, že Ukrajina bude schopna provádět příslušné reformy, ať už se to týká oblasti práva, kontroly finančních toků.

A pak je tu ještě jedna velmi významná okolnost. Pokud by ty prostředky šly třeba na investice do oblasti infrastruktury, energetiky apod., tak jsou to především prostředky, na kterých by se významně mohla podílet i Česká republika a české podniky. To znamená, že to nejsou peníze, které by měly mizet v nenávratnu, ale jsou to zároveň i určité příležitosti třeba právě pro české podnikatele. Zmiňuji to proto, že jsem se zúčastnil jednání v Kyjevě, kde se mluvilo o možnosti zakázky pro českou energetiku při dostavbě jaderné elektrárny, a týkalo by se to zhruba 20 mld. dolarů možného podílu České republiky na investicích do dostavby jaderné elektrárny. Takže když se mluví o těchto prostředcích, tak zároveň to chápejme jako něco, o co bychom se nejen mohli, ale i měli ucházet, protože se jedná o oblasti, ve kterých máme celou řadu poměrně velmi zdatných podniků. A opakuji, přístupová dohoda by měla vytvářet prostředí, kde vlastně ukrajinská strana musí garantovat, že to prostředí bude bezpečné třeba z hlediska investic a budoucího obchodu.

Je to tak, že atmosféra v evropských zemích je taková, že rozhodně není ochota opakovat omyly minulých let, protože historie Ukrajiny je, jak víme, zároveň určitou historií selhávání politických elit. A samozřejmě že máme řadu příkladů z toho, jak se vlastně ty minulé investice nepodařilo efektivně využít. Dnes máme na Ukrajině situaci přece jen v něčem jinou v tom, že nedávno proběhly parlamentní volby, byla sestavena vláda. Současný prezident, připomenu, získal podporu, která byla větší, než získal v historii moderní Ukrajiny kterýkoli jiný ukrajinský politik. Dá se říct, že současný prezident oslovil ve volbách obyvatele na obou částech Ukrajiny, na té východní i na té západní, což si myslím, že je docela mimořádná věc, protože tomu tak v minulosti nebylo a volby často Ukrajinu štěpily. Takže mandát, který v této chvíli má především prezident, a částečně to platí i pro politickou reprezentaci vzešlou z voleb, je poměrně silný. Myslím, že je vidět, že je dnes vůle navzdory všem možným výhradám současné politické garnitury začít skutečně s prováděním reforem, které by Ukrajině umožnily situaci konsolidovat.

Ještě na jednu věc bych možná reagoval v úvodu. Někdy se ozývají takové názory, že krize na Ukrajině je dílo Evropské unie. Já bych vás rád ubezpečil, že jsem se měl v minulosti - a to nemyslím teď ve své současné funkci, ale ještě jako opoziční politik a místopředseda této Sněmovny - opakovaně možnost se setkat s delegacemi ukrajinských politiků a pamatuji si, že v těch minulých letech jsme opakovaně od nich slyšeli, a to dokonce bez ohledu na to, z jakého politického koutu přicházeli - pamatuji si, že to byly i delegace Jaceňukovy politické strany nebo Strany regionů, které nám jednoznačně opakovaly, že mají zájem o to, aby jim Evropa nabídla podobnou dohodu o přidružení, asociační dohodu, a měly zájem se na ní účastnit. Rozhodně to nebylo tak, že bychom my je nějakým způsobem přesvědčovali nebo lákali, protože i na naší straně tehdy už zaznívalo, do jaké míry je Ukrajina schopná podobné věci zvládnout a jak je na podobné reformy připravena. A dokonce si pamatuji delegaci poslanců ukrajinské Verchovné rady, která přijela do Prahy a která přesvědčovala, pamatuji si, i předsedu Senátu a vedení Sněmovny, právě aby se Česká republika k procesu přistoupení nebo podpisu stavěla pozitivně. Takže já sám z vlastní zkušenosti znám celou řadu příkladů toho, že na ukrajinské straně v celém tom spektru politické reprezentace se jasně dala najevo vůle a zájem o to, aby podobná dohoda byla sepsána.

Za sebe jsem přesvědčený, že ta dohoda, pokud by skutečně pomohla přispět ke konsolidaci situace, k uklidnění a k řešení i ekonomických problémů Ukrajiny, je v zájmu České republiky především proto, že pokud by na Ukrajině jednoduše došlo ke kolapsu nebo se zhoršovala kalamitní situace, tak to může vést např. k dalšímu odlivu velké části ukrajinské populace třeba právě tady do České republiky, což jsou problémy, které by nás nakonec stejně dostihly. To znamená, opakuji, my máme řadu důvodů od ekonomických až po ty migrační na tom, aby se Ukrajina stabilizovala. Pokud tato dohoda k tomu přispěje, tak to bude velké plus i pro stabilitu vývoje v České republice. Proto si myslím, že jsou dobré důvody tuto smlouvu poslat do prvního čtení do příslušných výborů a začít se o její ratifikaci ve Sněmovně bavit.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu ministru Zaorálkovi. Nyní prosím o úvodní slovo pana ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka. (Nemá zájem.) Pan ministr nechce, dobře. Prosím tedy, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Jana Fischerová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Fischerová: Pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení ministři, ministryně, milé kolegyně, kolegové, chci promluvit jako zpravodajka k této mezinárodní smlouvě.

Jsme tedy v prvním čtení a já se přiznám, že budu mluvit v podobném duchu, jako mluvil pan ministr zahraničí Zaorálek. Vím, že dneska už má za sebou generálku v Senátu, protože přesně dnes, 10. prosince, padlo projednávání této mezinárodní smlouvy i na Senát. Tam už ovšem doporučili 52 hlasy ratifikaci této smlouvy a my jsme teprve v prvním čtení.

My tady jednáme o tzv. asociační dohodě mezi Evropskou unií a Ukrajinou, ale správný název je vládní návrh k vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody o přidružení mezi Evropskou unií a Evropským společenstvím pro atomovou energii a jejich členskými státy na jedné straně a Ukrajinou na straně druhé. Já doplním věci, které zde pan ministr zahraničí teď neřekl, budu určitě stručnější. Řeknu ale postup, jak se vyvíjela situace kolem sjednání této asociační dohody.

Tento sněmovní tisk 310 doputoval k nám poslancům již dne 4. září tohoto roku. V současnosti jsou vztahy mezi Evropskou unií a Ukrajinou založeny na dohodě o partnerství a spolupráci, která vstoupila v platnost již v roce 1998. Na 13. schůzce na nejvyšší úrovni, která se konala v roce 2008 v Paříži, se čelní představitelé Evropské unie a Ukrajiny dohodly, že po dohodě o partnerství a spolupráci by měla následovat právě dohoda o přidružení - právě tato dohoda. Podpis dohody se původně předpokládal na vrcholné schůzce Východního partnerství v listopadu 2013 ve Vilniusu - to máme asi mnozí z nás čerstvě ještě na paměti -, kdy vláda Ukrajiny 21. listopadu tento krok pozastavila. Ovšem vzpomínáme, jaká byla na to reakce na Ukrajině, kdy v zemi vypukly velké protesty, jejichž výsledkem byl útěk prezidenta Janukovyče ze země a ustanovení přechodné vlády. Jak říkal pan ministr před chvílí, došlo mezitím k novým parlamentním volbám a je zde už nastolena legitimní vláda Ukrajiny.

Mezitím také Evropský parlament, a to bylo 16. září tohoto roku, vyjádřil svůj souhlas s asociační dohodou a ta byla současně také ratifikována ukrajinským parlamentem v Kyjevě. Jenom pro zopakování zde řeknu počet europoslanců, kteří schválili tuto dohodu. Bylo jich 535 pro, 127 proti a 35 se zdrželo hlasování. Zmíním také, jak hlasovali čeští europoslanci. Konkrétně 16 jich bylo pro, 5 proti. Proti hlasovali páni europoslanci Kellner (smích v plénu). Keller. Já to ještě zopakuji (s úsměvem): byl to pan europoslanec Keller za ČSSD, dále pan europoslanec Mach za Svobodné a tři poslanci za KSČM.

K 1. 12. tohoto roku hlasovaly pro tuto dohodu a ratifikovaly tedy ji už následující státy - bylo jich celkem deset. Pro upřesnění vám je vyjmenuji. Bylo to Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Švédsko. Uzavření dohody za Evropskou unii bude přijato teprve poté, co s dohodou vysloví souhlas Evropský parlament a bude ratifikována všemi členskými státy. Takže zopakuji, v současné době jich je teprve deset.

Řeknu ještě jako zpravodajka svůj osobní názor. Také souhlasím s tím, že pomůže legitimní vládě, která je nyní na Ukrajině, právě sjednání této dohody, aby se měla takzvaně o co opřít. A řekla bych, že i v našem zájmu je nepřešlapovat, ale vyjádřit jasný názor, na které jsme straně, a je to tedy jak ve všeobecném zájmu Evropské unie, tak i naší České republiky.

Jako zpravodajka tohoto tisku v prvním čtení si dovoluji doporučit postoupení této smlouvy, této dohody, do dalšího čtení s tím, že ještě doporučím podobně jako organizační výbor přikázání zahraničnímu výboru. A těm, kdo jste mě poslouchali, vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni za její zpravodajskou zprávu a otevírám obecnou rozpravu, do které jsou prvně přihlášení pan poslanec René Číp, poté pan poslanec Leo Luzar. - Pardon, s přednostním právem pan předseda Okamura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, já jsem ani nějak v podstatě dlouze vystupovat nechtěl, ani krátce, ale poté, co jsem slyšel tady názory pana ministra zahraničí, jak začal hovořil o asociační smlouvě, o Ukrajině, tak samozřejmě mi nezbývá, než se k tomu celkem stručně vyjádřit.

Když tady hovoříme o smlouvě o přidružení Ukrajiny k Evropské unii, pak by bylo dobré si aspoň v jedné ve dvou větách připomenout, co vlastně vyvolalo krvavé události v této zemi, co bylo příčinou vzestupu nacistů a fašistů, co vedlo k odtržení Krymu a k občanské válce na východě Ukrajiny. V této souvislosti mi dovolte odcitovat dvě věty z asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou: Evropská unie podmiňuje prohlubování spolupráce i případné finanční podpory tím, že Ukrajina provede hmatatelný pokrok v oblastech demokratických voleb, funkční spravedlnosti a ekonomické reformy. A dále je tady celkem důležitá věta, že zásadní podmínkou jsou tzv. podstatné prvky, to znamená úcta k demokratickým zásadám, lidským právům a základním svobodám.

A byla to právě politika Evropské unie, která se snažila vrazit klín mezi Rusko a Ukrajinu. Připomeňme, že nejde jenom o putinovské Rusko, ale o Rusko, které navzdory korupčním ukrajinským vládám dlouhodobě Ukrajinu dotovalo, a podle mého názoru i proto, že Ukrajinu vnímá ve své prapodstatě jako kolébku Ruska. Ukrajina je v podstatě původní Kyjevská Rus a přilehlé oblasti, které, pokud nebyly součástí Ruska, tak patřily Rakousku-Uhersku. Následně Evropská unie tlačená Spojenými státy americkými rozhodla, že se tuto zemi pokusí destabilizovat a převést do své sféry vlivu. Mluvíme v této souvislosti jen o Rusku, ale řekněme si na rovinu, že v prvé řadě značná část obyvatel samotné Ukrajiny tohle vnímala a vnímá jako ohrožení.

Přijetí asociační dohody je v prvé řadě symbolický akt, který říká, že se má tato země v budoucnu stát součástí Evropské unie. Problém je ovšem ten, že na celý proces nejsou ani peníze, protože Mezinárodní měnový fond zrovna včera prohlásil, že kromě 17 miliard dolarů, které již má, je potřeba dalších 15 miliard dolarů, o které by se měly podělit státy Evropské unie, s čímž samozřejmě státy EU nesouhlasí a mají s tím problém.

Já se ptám: Umí si kdokoliv zodpovědný představit, že by se Ukrajina, tak jak ji dlouhodobě známe, stala součástí Evropské unie? Že by se o ni rozšířila nejen zóna volného obchodu, ale také zóna volného pohybu? Umí si někdo představit, jak by to otřáslo naším pracovním trhem? Už jen zrušení víz by mělo za následek migraci statisíců, či spíše milionů lidí, neřkuli volný pohyb osob, a to se vším, co s tím souvisí, včetně následné kriminality.

Já jsem se sešel mimochodem s velvyslancem Ukrajiny, který mě poinformoval - pro ty z vás, kteří z vás to nevědí -, že průměrná nezaměstnanost na Ukrajině je v současné době 17 %. Česká republika jako jedna z ekonomicky nejvyspělejších slovanských zemí a zároveň geograficky nejbližší západu by dostala podle všeho největší imigrační zásah, který by s velkou pravděpodobností vyústil minimálně v sociální destabilizaci naší desetimilionové země.

O Ukrajině si nedělejme iluze. Není to jen země demokratů a eurofilů, kteří bojují se zlými Rusy. Je to země, v níž je nejen spousta poctivých a pracovitých lidí, ale také země, která je rozvrácena ekonomicky, politicky i morálně. Nepokrytě se tu krade a vraždí. Podvádí se tu i na nejvyšší státní úrovni. Poslanci jsou vystavováni nátlaku a podle všeho jim není umožněno demokraticky hlasovat. Vláda Ukrajiny se chopila moci na základě násilného krvavého puče, který v zemi vyvolal občanskou válku. Podle našeho názoru podepisovat dohody s těmi, kdo vraždí občany vlastní země, prostě nelze, dokud svůj přístup nezmění, ostatně tak, jak žádá asociační dohoda a jak jsem tady citoval ten text. Tyto pokroky tam v tuto chvíli rozhodně nevidíme. Ze všech uvedených důvodů proto v hnutí Úsvit nemůžeme tuto dohodu podporovat. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Okamurovi. Dále je řádně přihlášen pan poslanec René Číp. Prosím, pane poslanče. Po něm pan poslanec Leo Luzar.

 

Poslanec René Číp: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, máme dnes projednávat další přiblížení Ukrajiny k Evropské unii. O jakou Ukrajinu se ale vlastně jedná? Je to Ukrajina včetně Krymu, Doněcké a Luhanské lidové republiky, nebo bez nich? Je to Ukrajina s legálně zvolenou politickou reprezentací, kde za posledních minimálně několik let probíhá vše podle standardních demokratických procesů, kterými se Evropské unie tak ráda ohání? Nestalo se tam v poslední době skutečně nic, co by bylo proti ústavě Ukrajiny? Je to země s většinově politickým konsensem a skutečným zájmem o další přiblížení k Evropské unii, nebo je to jen názor některých čelných představitelů?

Proč Evropská unie tak pospíchá s dalším přibližováním Ukrajiny? Pokud si dobře pamatuji, po pádu železné opony to trvalo mnoho let, než se začalo vůbec politicky řešit nějaké další sblížení či vstup středoevropských zemí. Je vůbec Evropská unie ekonomicky schopna přijmout v horizontu několika let Ukrajinu jako plnohodnotného člena společenství? Pokud ano, má to být až po vstupu Turecka, nebo před ním? Berme v potaz, že již v současném složení Evropské unie jsou mezi zeměmi značné rozdíly, a pokud by do Evropské unie mělo krátce po sobě vstoupit jak Turecko, tak i Ukrajina, musíme se obávat toho, co to přinese ekonomické situaci Evropské unie. Dojde k výraznému snížení průměru ekonomické výkonnosti regionů a na pomoc evropských fondů jich najednou dosáhne ze stávající evropské sedmadvacítky mnohem méně, ale zřejmě většina regionů Turecka i Ukrajiny. Vzhledem k velikosti těchto zemí a počtu obyvatel se navíc domnívám, že Evropská unie bude muset těmto zemím věnovat skutečně veškerou pozornost, aby jejich začleněním nedošlo k rozvratu ekonomickému i společenskému.

Vraťme se ale na začátek. Koncem roku 2013 odmítl prezident Janukovyč podepsat asociační smlouvu s Evropskou unií a v listopadu toho roku na Ukrajině vypukly nepokoje nejprve soustředěné do Kyjeva na Majdan. Zde proběhly spousty násilných událostí, které nejsou dodnes dostatečně a objektivně objasněny. Tyto události vedly k Janukovyčově pádu a k jeho útěku do Ruska. Poté v oblastech s převahou ruského obyvatelstva na Krymu a na východě Ukrajiny začali místní obyvatelé protestovat proti novému samozvanému vedení země v Kyjevě. Osamostatnění Krymu v místním referendu a poté jeho žádost o přijetí do Ruské federace se setkala u místních s kladným přijetím, neboť oni sami se historicky považovali většinově za součást Ruska.

Darovací akt vykonaný Nikitou Chruščovem v roce 1954 neměl do rozpadu Sovětského svazu žádný význam, avšak poté se opět objevovaly snahy připojit území k Rusku. Toto připojení v roce 2014 nelze chápat jako zásah do hranic stanovených po druhé světové válce, neboť se uskutečnilo až devět let poté na základě rozhodnutí nejvyššího představitele dané země a nemělo žádný mezinárodní dopad. Jak se historicky ukazuje, jednalo se o neuvážený a nepromyšlený čin, neboť obyvatelstvo Krymu zůstalo většinově ruské.

Na Donbasu je situace historicky poněkud odlišná od Krymu, avšak klíčové je to, že jsou dnes bohužel bezpečnostní poměry v této oblasti velmi špatné. Střety mezi separatisty, kriminálními živly a ozbrojenými složkami ukrajinské policie a armády stále pokračují i přes různé podepsané dohody o příměří. Až 1,5 milionu obyvatel této oblasti uprchlo do Ruska a dalších 600 tisíc na západ Ukrajiny. Obyvatelé Doněcké a Luhanské oblasti nemají zajištěny základní potřeby. Úředníci nedostávají mzdu a důchodci důchody. Dnešní Ukrajina je zkrátka rozdělená - národnostně, politicky, nábožensky i ekonomicky. Její HDP jako snad jediný ze zemí bývalého východního bloku, dnes nedosahuje ani čísel z doby před rozpadem Sovětského svazu.

Země za dobu samostatnosti již jednou zažila velkou změnu v podobě oranžové revoluce, avšak výdobytky této změny neměly dlouhého trvání, neboť občané sami v dalších volbách se rozhodli tuto změnu anulovat. Nikde není dáno, že podobně to nebude i v tomto případě.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, já se velice omlouvám, že vás přerušuji, ale poprosím tamhle ten veliký hlouček, zda by se přesunul do předsálí, protože velmi ruší svou diskusí váš přednes. Myslím si, že si zasloužíte jako kterýkoliv jiný poslanec přednášet svůj projev v klidu.

 

Poslanec René Číp: Děkuji. Závěrem bych rád konstatoval, že nejsem principiálně proti dalšímu rozšiřování EU, nebo pokud tu už zkrátka Evropská unie je, je pozitivem její další rozšiřování, které by mělo ovšem zajistit dlouhodobou stabilitu na kontinentu a také mír. Je však nutné, abychom postupovali nanejvýš uvážlivě a nechali každé zemi čas se vyprofilovat, pokud už v ní dochází k takto zásadním a velkým změnám.

My jako volení představitelé České republiky zodpovídáme našim občanům za rozhodnutí, které děláme. Já sám v tuto chvíli nejsem připraven hlasovat pro další přibližování Ukrajiny k Evropské unii, neboť to nyní nepovažuji za věc, která by byla pro občany České republiky prospěšná.

A úplně ve finále proto navrhuji přerušit projednávání tohoto tisku v souladu s jednacím řádem na neurčito. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní zvu k mikrofonu dalšího přihlášeného do rozpravy, je to pan poslanec Leo Luzar.

 

Poslanec Leo Luzar: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, zkusím se v této věci zestručnit.

Dnešním tiskem proběhla informace, že Ukrajina je na pokraji bankrotu. Pomoc Evropské unie v řádu 4,6 miliardy dolarů, které již obdržela Ukrajina, byla nedostatečná. Ukrajina vyžaduje další 2,7 miliardy dolarů. Mezinárodní měnový fond upravil výhled nákladů na Ukrajinu na 17 miliard dolarů s tím, že podotkl, že pokud bude situace na Ukrajině i nadále tak vážná i v příštím roce, jako je v letošním roce, bude vyžadovat Ukrajina dalších 15 miliard dolarů.

Vůči těmto údajům, které věřím, že ekonomové z Mezinárodního měnového fondu velice dobře zvážili, než je zveřejnili, je informace, která z této smlouvy, kterou dneska projednáváme, je, že se nepředpokládá ekonomický dopad na Českou republiku v rámci jejích závazků vůči Evropské unii. Upozorňuji, že již dneska Mezinárodní měnový fond vyzval Evropu, aby se přihlásila k těm miliardám, které je do té Ukrajiny třeba dát.

Dovolím si malý exkurs do historie České republiky. Vzpomeňte si na období, kdy Česká republika rozhodovala o přidružení do Evropské unie. Většina občanů byla pro. Já věřím, že většina občanů Ukrajiny je také pro, protože většina občanů Ukrajiny očekává, že Evropská unie přinese stabilitu - hlavně ekonomickou stabilitu - do těžce zmítané země. Vzpomeňme si, jak Česká republika byla rozčarovaná vyjednávám v rámci ekonomické oblasti přístupu České republiky do Evropské unie. Kolikrát se tady na této půdě ctěné Sněmovny projednávalo, že byly špatně vyjednány asociační dohody, a proto teď musíme a jsme povinni a tamto.

Když si přečtete smlouvu, kterou máte před sebou, a její body, zjistíte, že my chceme ukrajinský lid, tak těžce tlačený do kouta, dohnat k podobným závěrům, že po vstupu do Evropské unie budou také rozčarováni. Také budou z toho - nechci říct zklamaní, ale budou naštvaní na tu Evropskou unii, že neplní sliby. A o co v této smlouvě jde? Hlavně o sliby. Evropská unie se rozhodla stavět vzdušné zámky a nabízí Ukrajincům dle mého názoru to, co není schopna dodržet. To je jedna z nejhorších věcí, kterou můžete člověku, který očekává pomoc, nabídnout. Slíbit mu něco, co nemůžete dodržet. Nebo ani nechcete, protože ekonomická situace Evropské unie není taková, aby mohla pomoci. Ani pracovní trh Evropské unie není připraven na masivní nápor žadatelů z Ukrajiny, kteří díky této smlouvě, která se i zmiňuje o pohybu pracovních sil v rámci Evropské unie a nabízí to jako východisko, není ochotna přijímat další a další tisíce lidí jdoucí za prací do Evropy. A řekněme si ve stávající ekonomické situaci Ukrajiny a v těch problémech, které mají, to nebudou jenom odborníci, o které Evropa stojí, ale budou to hlavně lidé nešťastní, kteří nevědí už, jak se uživit ve své vlastní zemi. To je problém, s kterým my se neumíme vypořádat.

Řekněme si, co budeme dělat, až ta Ukrajina začne vyžadovat to, co jim jejich vláda slibuje na základě asociačních dohod, které my jim nabízíme, aby přistoupili. Co když začnou vyžadovat to, co my tady jako že nabízíme a slibujeme? A oni si to vykládají trošku jinak, než my tady právně říkáme, a odkládáme, a ono to může být, možná, že to takhle bude, a možná v horizontu roku 2015, v horizontu roku 2017, 2019. Ne, ti lidé tímto aktem, tím, že se něco podepíše, budou očekávat okamžité řešení a okamžitou pomoc na svém území. A dle mého názoru Evropa není schopna toto splnit a není schopna toto nabídnout.

Proto za svou osobu říkám: Já nechci ukrajinským lidem slibovat něco, co Evropa není schopna splnit. Až Evropa bude schopna toto řešit a bude mít proti sobě partnera, který je ekonomicky, organizačně a územně vypořádán se svými problémy a je schopen racionálněji uvažovat a vyjednávat si vlastní smlouvy v budoucí Evropské unii, potom ano.

Děkuji za slovo.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní máme tři faktické poznámky, se kterými se musíme vypořádat. Potom s přednostním právem pan ministr. Takže máme tady faktickou pana poslance Benešíka, poté pana poslance Šarapatky a potom pana poslance Schwarze. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, vážená vládo, pane ministře, my jsme slyšeli od několika řečníků, co všechno Ukrajinci chtějí a nechtějí. Na Ukrajině proběhly volby a ty volby jasně ukázaly, že Ukrajina stojí o takovouto dohodu, stojí o přibližování se k Evropské unii. Tím, že schválíme tuto dohodu, nezačleníme Ukrajinu do Evropské unie, ale otevřeme dveře pro bližší spolupráci a právě budeme mít možnost Ukrajině pomáhat k tomu, aby se stala takovou zemí, jakou ji všichni chceme vidět. Ne zemí rozvrácenou politicky, sociálně, ekonomicky, ale zemí stabilní a zemí, která Evropě umí něco přinést. I z tohoto důvodu KDU-ČSL podporuje přijetí této dohody.

Pokud jde o členství kterékoliv země v Evropské unii, jasně platí, že kterákoliv kandidátská země musí splnit tzv. kodaňská přístupová kritéria. I když je splní, tak poté o členství kterékoliv země rozhodují všechny ostatní členské státy Evropské unie včetně České republiky. Diskuse o tom, jestli první Turecko, nebo Ukrajina, jsou úplně liché. Každá země prostě musí splnit přístupová kritéria.

Co se týká přílivu Ukrajinců do České republiky, kdo má samozřejmě přednostní právo, já to tak cítím, jsou volyňští Češi. My jsme je aktivně oslovili, a pokud vím, v současné situaci z lidí, kteří mají k České republice blízko mentálně, jazykem, cítí se být českou menšinou na Ukrajině, se zatím přihlásila necelá stovka, že uvažuje o tom, že by se k nám přemístila. Takže prosím mírněme své emoce a výrazy ohledně přílivu milionů Ukrajinců do Evropské unie. Děkuji. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní prosím s faktickou pana poslance Šarapatku. Připraví se pan poslanec Schwarz a poté pan místopředseda Filip. Všechno jsou faktické poznámky. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážené dámy a pánové, chtěl bych oslovit pana ministra. Já mám rád lidi na Ukrajině. V poslední době jsem tam také, možná na rozdíl od vás, třikrát cestoval. Chtěl bych se ale zeptat, jak si pan ministr představuje naplňování této asociační dohody, aby to nebylo jen plané gesto v situaci, kdy ta země je ekonomicky zcela rozvrácená, kdy neovládá část svého území a kdy jsme tady slyšeli, že bude potřebovat 17 plus 15 miliard, dalších miliard dolarů, aby se vůbec něco mohlo začít na Ukrajině dít. Přitom tady máme nedávný příběh Řecka, kdy členské státy Evropské unie skřípaly zuby, když měly sanovat řecké dluhy. Děkuji předem za odpověď.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana poslance Schwarze, jeho dvě minuty. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Dobrý večer, paní místopředsedkyně, kolegyně a kolegové. Navrhl bych procedurální návrh. Požádal bych, zda bychom podpořili můj návrh přerušit tento bod do pátku. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Vzhledem k tomu, že jde o procedurální návrh, budeme o něm hlasovat hned. Je zde námitka, prosím. Pan poslanec Stanjura s námitkou.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Pan kolega Schwarz se na mě nemůže zlobit, ale ve faktické připomínce nemůže navrhovat procedurální hlasování. To prostě není možné. (Chvíle na poradu mimo mikrofon.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Nyní prosím pana poslance Filipa. Máte slovo.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážená paní předsedající, členové vlády, paní a pánové, jen fakticky k tomu, co tady říkal pan kolega Benešík. Když řešíme zahraničněpolitické aktivity Poslanecké sněmovny, bylo by možná vhodnější, aby plánoval místo cesty do USA jako předseda výboru pro evropské záležitosti cestu na Ukrajinu a přednesl například zprávu o tom, jaká je situace. Jistě se nikdo nebude zlobit, že on se členy výboru bude jednat s nově zvolenými poslanci ukrajinského parlamentu a přednese tady zprávu o té cestě.

Mám ale ještě druhou poznámku, a to k vystoupení pana ministra zahraničí. Jsem přesvědčen - a myslím, pane ministře, že byste měl odpovědět, jak reagovala ukrajinská vláda na prohlášení současného předsedy Evropské komise Junckera, že za jeho fungování jako předsedy komise žádný krok, který by vedl k rozšíření Evropské unie, nebude podpořen. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní ještě s faktickou pan poslanec Benešík. Prosím o vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, výbor pro evropské záležitosti plánuje cestu na Ukrajinu - za prvé. A protože ta cesta proběhne, pokud proběhne, až příští rok, tak využívám možnosti a příští týden budu mít jako předseda výboru pro evropské záležitosti setkání s jednou novou poslankyní ukrajinského parlamentu, která bude v České republice. Shodou okolností je to designovaná ministryně školství. To jen pro zajímavost. Ano, pracujeme na tom, děláme tak, jak se to dělat má.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Nyní s přednostním právem pan ministr Zaorálek, poté pan poslanec Schwarz.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Nechci mluvit dlouho, upozorním jen Sněmovnu, že dohoda o přidružení není předstupněm smlouvy o vstupu do Evropské unie. A chtěl bych vás upozornit, že Československá federativní republika dohodu o přidružení podepsala s Evropskou unií v roce 1991! Čili jak se tady mluví o těch závazcích a podobně... A uvědomte si, že do Unie samotná Česká republika vstoupila potom až v roce 2004. Prosím, abychom si to nepletli. Smlouva vůbec není o bezvízovém režimu. To dokonce ona vůbec neřeší. Tak jenom aby debata nezabíhala do témat, která nejsou předmětem dohody o přidružení, protože dohoda o přidržení se skutečně nezabývá členstvím. V této chvíli, ujišťuji vás, není na stole ani členství v Evropské unii ani žádný vstup do NATO. V této chvíli všichni víme, že na Ukrajině je situace, která podobnou debatu neumožňuje. Nemá cenu se o tom bavit. A zároveň když tady někdo mluví o tom, že jsou tady závazky, které nebude možno plnit, bylo by dobré, aby to říkal přesně. Tady se háže miliardami, tak si řekněme, jaká je reálná situace na Ukrajině. Ukrajina není zadlužená jako Řecko, to bylo 161 %, Ukrajina je méně zadlužená z hlediska dlouhodobého dluhu než třeba Francie, která má 89 %. Ukrajina je na úrovni Velké Británie a Německa z hlediska dlouhodobého zadlužení. Samozřejmě problémem je nízký výkon ukrajinské ekonomiky.

Pokud se týká peněz, mohu vás ujistit, že to nejsou peníze, které by měla platit Česká republika a ani Evropská unie, ale ten současný dluh řeší Mezinárodní měnový fond, řeší to investiční banka, Evropská banka pro obnovu a rozvoj. Atmosféra v Evropě je taková, že se neustále mluví o tom, že žádná forma pomoci nemůže dnes na Ukrajinu jít, aniž bychom měli garanci, že peníze nebudou končit v kapsách oligarchů. To znamená, když jsem mluvil o tom, že by se do budoucna třeba mělo pomoci Donbasu a podobně, tak vám mohu říci, že dnes není žádná ochota např. dávat peníze do ukrajinské energetiky, pokud vláda nebude schopna instalovat měřicí přístroje na odběr plynu na hranicích mezi Ruskem a Ukrajinou. To je téma, o kterém se permanentně mluví. Vláda si podle mě uvědomuje, že se situace nebude opakovat. Co bylo možné v minulosti, dnes možné není.

Opakuji - jedná se o dohodu o přidružení a nebavme se o věcech, které by předjímaly členství. To v této chvíli na stole není.

A co se týče doporučení cesty na Ukrajinu, domnívám se, že je to dobré doporučení. Myslím, že by bylo správné, aby se parlament zabýval přímo na místě tím, jak situace na Ukrajině vypadá. Sám jsem tam byl šestkrát a příští týden v úterý tam budu znova. Měl bych mluvit jak s prezidentem Porošenkem, premiérem i ministrem zahraničí.

Mohu vás ujistit, že nebude dnes žádný evropský politik Ukrajině něco planě slibovat. To si dnes nikdo nedovolí. Hlavní práci dnes musí odvést Ukrajinci samotní.

Řekl jsem tady, že dohoda o přidružení je v podstatě dohoda o práci. Je to také dohoda o věcech, které se musí na Ukrajině změnit, a nejen v oblasti ekonomické, ale také v oblasti fungování justice, fungování policie, bezpečnosti. Tam přece není možné spolupracovat normálně se státem, který nebude mít odpovídajícím civilizovaným způsobem řešené otázky obrany země. Prostě není možné, aby v té zemi existovaly různé ozbrojené bojůvky různě placené. To, co chceme po Ukrajině, je, aby se stala civilizovaným státem a aby vláda vedla zemi k tomu, že to bude skutečně stabilní země s právním systémem, který se bude dodržovat, s právem, které bude vymahatelné. Země, s kterou bude možné vůbec uvažovat o nějaké ekonomické spolupráci nebo obchodu, který bude garantovaný a v kterém bude jistota, že ty podniky zítra nepadnou a nezmizí. Tohle je vlastně výzva k tomu. A opakuji, Česká republika toto podepsala v roce 1991. (Potlesk v části sálu.)

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k mikrofonu pana místopředsedu Filipa, který je přihlášen s faktickou poznámkou. Připraví se s faktickou pan poslanec Šarapatka. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Já si, pane ministře, nepletu asociační dohodu a přistoupení. To v žádném případě. Chci od vás slyšet, jak na to reagovali, na to vystoupení pana Junckera, na Ukrajině. Jestli na to reagovali vůbec. A prosím, nepleťme si pojmy s dojmy, protože samozřejmě ten náš požadavek, který tady vznášíme, je dán jasně k tomu, aby splnili ty nejzákladnější podmínky k tomu, aby vůbec ta dohoda mohla být platná.

Jak dlouho budou platné dohody, které bude podepisovat tato vláda? Budou platné čtyři hodiny, jako byla dohoda s ministry zahraničních věcí EU na Majdanu? Nebo pět hodin, aby se to prodloužilo, když je po volbách? Nebo jeden den? To přece musíme vědět. Protože to nejsou žádné legrace, to už je vážný krok. A podotýkám, že na Ukrajině mám řadu přátel a podporuji to, aby na Ukrajině existoval skutečný demokratický stát. Ale jak se mám tvářit k tomu, když někdo podepíše, legálně zvolený prezident, i když určitou menšinou, v Minsku dohody a ty dohody neplní. Dokonce je vypoví jednostranným způsobem, řekne, že žádná decentralizace země nebude, a to prohlásí okamžitě po volbách.

Jak se k tomu mám tvářit? Platí ty dohody, které řekl a které podepsal s ministry zahraničních věcí EU, se zástupci Ruské federace, se zástupci těch tzv. separatistů z Doněcké a Luhanské oblasti? Jak mám věřit tomu, že ta dohoda bude naplněna, že nebude zneužita vůči České republice, potažmo vůči Evropské unii? Protože my garantujeme mimo jiné -

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane místopředsedo, váš čas.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Omlouvám se, děkuji. Myslím, že jsem otázek pro pana ministra položil dost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím pana poslance Šarapatku s faktickou.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji vám, paní předsedající. Některé odpovědi na moje otázky tady už zazněly. Já jsem jenom chtěl říct k těm 17 a 15 miliardám, těm 15, které by měla platit EU nebo její členské státy, tak to jsem citoval prosím z Financial Times, tak to se tam asi spletli.

A ještě mi dovolte vyjádřit upřímnou lítost nad tím, že tady není přítomen pan poslanec Schwarzenberg, který nedávno exhiboval na Majdanu a jistě by měl k této problematice mnoho co říct. Děkuji vám.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu. Teď bych se ráda vyjádřila k námitce pana poslance Stanjury. Podívala jsem se teď do jednacího řádu, abych si ověřila, že vaše námitka byla oprávněná. Pokud budu citovat § 60, tak za faktickou poznámku se považuje i procedurální návrh týkající se způsobu projednávání některého bodu pořadu. Takže po konzultaci s legislativou bychom měli o tomto návrhu hlasovat neprodleně bez rozpravy. (Poslanec Stanjura hovoří ze sálu.)

Pane poslanče, pokud nedáte námitku proti mému postupu, tak... Prosím.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Když tak chcete, tak tu námitku dám. Ale ta logika mi uniká. Procedurální návrh bude považován za faktickou připomínku. Ale to neznamená, že ve faktické připomínce můžete dát procedurální návrh. To je naprosto logické. Nechápu, že základy logiky nejsou všem jasné, že se o to musíme přít. Chtěl bych tedy, ať to legislativa, dám námitku, když to neprojde, aby mi legislativa vypracovala písemné stanovisko k tomu, ať nám to doručí všem, ať nám je to jasné. Mně ta logika prostě uniká.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Určitě takto učiníme, pane poslanče. Já nyní nechám hlasovat o vaší námitce proti postupu předsedajícího. Přivolám všechny z předsálí.

 

Zahajuji hlasování. Kdo je pro přijetí námitky proti postupu předsedajícího? Kdo je proti? Zdržel se?

Konstatuji, je to hlasování s pořadovým číslem 155, do kterého je přihlášeno 165 přítomných, pro 60, proti 24. Konstatuji, že návrh byl zamítnut.

 

Tudíž budeme nyní hlasovat o návrhu pana poslance Schwarze na přerušení projednávání tohoto bodu do pátku. Já bych upřesnila návrh, jestli byste, pane poslanče Schwarzi, mohl upřesnit, do kdy přesně.

 

Poslanec Bronislav Schwarz: Do pátku po bloku třetích čtení. Přerušit do pátek po bloku třetích čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá, děkuji. Budeme tedy hlasovat o přerušení tohoto bodu do pátku po bloku třetích čtení.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro. Proti?

Hlasování končím, je to hlasování s pořadovým číslem 156, do kterého je přihlášeno 165 přítomných, pro 56, proti 44. Konstatuji, že návrh byl zamítnut.

 

Budeme tedy nyní pokračovat v projednávání tohoto bodu. S faktickou poznámkou zde mám přihlášeného pana poslance Šarapatku. S přednostním právem tedy zde mám pana poslance Schwarze, zda trvá na svém přednostním právu. Není tomu tak. Nyní poprosím pana poslance Okamuru s faktickou.

 

Poslanec Tomio Okamura: Jenom velice krátce pro obhájce asociační dohody EU, Ukrajiny. Já už jsem se tady na úvod vyjádřil s našimi výtkami, ale snad bych mohl jenom ocitovat jednu větu, která je součástí té dohody. Je to boj proti organizovanému zločinu a zároveň usnadnění vízového režimu a postupných kroků směrem k režimu bezvízového styku.

Skutečně bych za hnutí Úsvit řekl, že bychom rádi, aby Ukrajina nejprve udělala ty kroky, boj s organizovaným zločinem a další kroky směrem ke skutečné demokracii, a pak teprve by bylo dobré přistoupit k nějakému postupnému uvolňování. My si v případě Ukrajiny opačnou cestu neumíme představit. Důvody už jsem řekl ve svém úvodním vystoupení. Na prvním místě musí být ochrana ČR, ochrana našich občanů, ochrana našeho pracovního trhu a vůbec ochrana bezpečnosti našich občanů v ČR. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: I já děkuji. Dále mám s faktickou přihlášeného pana poslance Gabala a poté pana poslance Čípa. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, občas si říkám, jestli sedím opravdu v českém parlamentu, protože slyším analýzu moskevských zájmů, ukrajinských zájmů a dalších. Je potřeba říct, že z hlediska našich zájmů je bezpečná, demokratická a evropsky asociovaná Ukrajina klíčem k naší bezpečnosti. Prostředky, pomoc, transfer know-how, který vynaložíme na to, aby se Ukrajina stabilizovala, a asociace neznamená členství, jsou prostředky a úsilí, které vynaložíme na naši bezpečnost a zajištění východním směrem. Všechno ostatní, pohled Ruska a všech ostatních, je myslím druhotné. A pokud se máme zabývat tím, co opravdu potřebujeme, pak je to to, aby na východ od nás byla stabilní, demokratická a pozitivně evropsky asociovaná země.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji za dodržení časového limitu a nyní prosím s faktickou pana poslance Čípa. Prosím, vaše dvě minuty.

 

Poslanec René Číp: Děkuji ještě jednou za slovo. Já bych ještě jednou rád přednesl svůj návrh na přerušení projednávání tohoto bodu na dobu neurčitou podle § 63 v souladu s jednacím řádem. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Pane poslanče, pokud se podívám do § 63, tak poslanec může podávat v rozpravě k projednávané věci návrhy, to znamená na odročení, na zamítnutí, ne na přerušení. Proto říkám, v tom je problém. Na odročení tedy.

 

Poslanec René Číp: Na odročení - já to ještě jednou zformuluji - před ukončením rozpravy.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá, takže navrhujete odročení projednávání tohoto bodu a hlasování navrhujete před ukončením rozpravy. Je to tak? (Ano.) Dobrá, děkuji.

Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Mám zde s faktickou poznámkou pana poslance Stanjuru. - S přednostním právem tedy pana poslance Radima Fialu.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás požádal o pauzu na přestávku poslaneckého klubu Hnutí Úsvit v délce dvou hodin. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Dobrá, přerušuji dnešní jednání do zítřka 9 hodin, kdy budeme pokračovat dle schváleného programu. Přeji vám hezký večer.

 

(Jednání skončilo v 18.02 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.