Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

132.
Kauza Denise a Davida Michalákových v Norsku

Chtěl bych vás informovat, že na lavice vám byl doručen podklad k tomuto bodu, a buď byl, nebo bude vám doručen i materiál, který obsahuje návrh usnesení. Prosím paní navrhovatelku tohoto bodu, paní poslankyni Jitku Chalánkovou, aby se ujala slova. Prosím

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo.

Vážené dámy, vážení pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám nejprve poděkovala, že díky vašemu hlasování z vůle Sněmovny byl tento bod, případ Denise a Davida Michalákových, zařazen na projednávání tohoto jednání Poslanecké sněmovny. I to je velmi důležitým signálem, že Česká republika velmi vážně vnímá tuto kauzu a chce se v ní angažovat. Chce také Norsku ukázat, že tuto problematiku chce projednávat a chce tímto nějaký signál vyslat. Takže děkuji vám ještě jednou za tuto možnost. Současně bych chtěla poděkovat také panu prezidentovi, který sleduje tuto kauzu a takto se i vyjádřil. Zároveň bych chtěla poděkovat členům petičního výboru za návrat dětí Michalákových do České republiky, kteří nezištně na svých pozicích sepisují jednotlivé petiční archy, dávají je k podpisu a také založili účet na pomoc paní Michalákové.

A nyní již k věci. Nejprve základní fakta.

Domnívám se, že jsem již několikrát od března tohoto roku přednesla řadu interpelací jak na premiéra České republiky, tak na jednotlivé příslušné resortní ministry. Dovolte mi, abych vás také ujistila, že návrh usnesení, který budu předkládat, vychází z těchto interpelací a také z odpovědí jednotlivých ministrů na tyto interpelace.

Děti Denis a David byly před třemi roky odebrány české matce žijící v Norsku pro podezření z užití násilí a sexuálního zneužívání ze strany otce a umístěny do pěstounské péče. Matka od začátku obvinění kategoricky popírá a v otázce použití násilí přiznává jen běžné výchovné plácnutí. Udání ze školky ani od přechodné pěstounky nepotvrdila ani norská policie ani lékařské zprávy a v nejzávažnějších obviněních nepadlo ani trestní oznámení. Přesto děti i nadále zůstávají v pěstounské péči dvou různých norských rodin a matka se s nimi smí vídat jen dvakrát ročně na dvě hodiny. Právo na kontakt je upřeno i dalším rodinným příslušníkům, kteří žijí v České republice. Aktuálně hrozí, že matka bude rodičovských práv zbavena úplně a děti budou v Norsku dány k adopci.

České úřady a vládní představitelé doposud postupovali formalisticky a ve své argumentaci projevovali neznalost norských zákonů, když rodinu vyzývali a vyzývají k vyčerpání všech opravných prostředků v Norsku. Žádné tzv. opravné prostředky totiž ve specifickém systému ochrany dětí v Norsku neexistují. Rodiče mohou pouze v ročních intervalech podávat žádosti o vrácení dítěte do péče teoreticky až do jeho 18 let. Tyto žádosti jsou obvykle zamítány nejdříve pro pochybnosti o zlepšení situace v biologické rodině, později s odkazem na to, že dítě si již vytvořilo u pěstounů pevné vazby. Kolikrát mají takovéto žaloby rodiče podávat, není nikde stanoveno. Kdy bude vyčerpán limit opravných prostředků, není nikde stanoveno. (Silný hluk v sále.)

Pokud byste chtěli znát další judikáty v této věci, nechala jsem vám předložit předkládací zprávu k tomuto sněmovnímu tisku, k tomuto návrhu na usnesení, jak elektronicky, tak v písemné podobě.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Já se velmi omlouvám, ale hladina hluku je neúnosná. Už jsem některé skupinky vykázal pomocí gest do předsálí, ale stále ještě tu zbylo dost zdrojů hluku. Koukám významně doprava.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Přes mizivou šanci na úspěch se tuto žalobu Eva Michaláková chystá podat. Pomáhají ji norští zástupci, jejichž nákladný právní servis je hrazen z výtěžků sbírky, která vynesla k dnešnímu dni již 359 tisíc korun. Děkuji těm z vás, kteří na sbírku rovněž přispěli.

Na petici vyzývající vládní představitele k aktivnímu diplomatickému tlaku vůči Norsku je k dnešnímu dni toho času asi 9 400 podpisů.

Zkušenosti z jiných států, které se v obdobných případech dostaly do sporu s Norskem, ukazují, že jedinou cestou k návratu dětí do domovské země je dobře načasovaný a stupňovaný diplomatický tlak vůči Norsku. Vítám proto, že se kauzou bude zabývat Poslanecká sněmovna. Tento samotný fakt je pro norskou stranu signálem, že český stát je připraven se za své občany v potížích postavit. To může být významné i pro budoucí rozhodování norské služby Barnevern v dalších kauzách. Je nepřípustné, aby sourozenci Michalákovi, oba s českým původem a občanstvím, bezdůvodně vyrůstali odděleně ve dvou cizích norských rodinách, ačkoliv o ně bojuje jejich vlastní matka a rodina žijící v České republice. Česká vláda musí přestat strkat hlavu do písku. V Norsku se děje bezpráví českým občanům a jsou pošlapávána rodičovská práva české občanky. Vláda se nemůže vymlouvat, že nemá dostatek informací nebo že nemůže zasahovat do soudního řízení v jiném státě. Žádné z obvinění proti Evě Michalákové, na základě kterých o děti přišla, se nepotvrdilo. Policie případy odložila, a v nejzávažnějších obviněních dokonce nikdo nepodal ani trestní oznámení.

Ohrazuji se proti často opakovaným tvrzením, že matka nevyčerpala všechny opravné prostředky. Vysvětlení máte v průvodním textu, který máte rozdaný. Jediným opravným prostředkem je v Norsku žaloba proti sociální službě Barnevern. Tu může Eva Michaláková podávat každý rok až do plnoletosti dětí, aniž by se jí vrátily domů. Kolik koleček musí Eva Michaláková absolvovat, aby ti, kteří se zaklínají touto mantrou, uznali, že opravné prostředky byly vyčerpány?

Zároveň bych chtěla upozornit na právní souvislost žaloby podané k Evropskému soudu pro lidská práva. Paní Michaláková musela počkat, až oficiálně obdržela rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, protože do té doby, pokud by podala tuto žalobu v Norsku, by znemožnila rozhodování Evropského soudu pro lidská práva a naopak.

Příprava této žaloby proto nesmí být důvodem k pasivitě české vlády a nás všech. Poslanecké sněmovně navrhnu, aby vládu zavázala k jednání s Norskem. Zejména je třeba požádat o vysvětlení, proč čeští občané zůstávají v pěstounské péči cizích lidí, přestože původní důvod pro umístění dětí do pěstounské péče odpadl. Současně očekávám, že česká vláda osloví norskou stranu s otázkou, zda se norské úřady zaobíraly či zaobírají možností požádat o spolupráci orgány České republiky a ve spolupráci s nimi svěřit děti do péče jejich českých příbuzných.

Norské ústřední úřady možná nebudou do kauzy vstupovat, ale nic nebrání obrátit se přímo na místní Barnevern Nedre Eiker, který o odebrání a rozdělení dětí rozhodl. Jsou-li zde skutečně vážné důvody pro odebrání dětí a jejich rozdělení, nic této instituci nebrání vysvětlit svůj postoj orgánům České republiky. Barnevern jakoukoli komunikaci odmítá. Proč asi? Ptejme se, zdali by tito lidé znovu rozhodli tak, jak rozhodli, kdyby věděli, jaký odpor jejich rozhodnutí vyvolá v České republice, a věděli, že své rozhodnutí budou nuceni hájit na mezistátní úrovni.

Protože nemusí jít o poslední případ, kdy jsou české děti zadržovány norským Barnevernem, považuji za nezbytné, aby současně prezident republiky a vláda iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem. Ta by měla zakotvit vzájemnou povinnost informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany. Je to záležitost, o které jsem vás informovala, když jsme dostávali informace, že Norsko není smluvní stranou tzv. Haagské úmluvy. To je právě ten problém, že česká strana potom nemá informace ze strany Norska.

Předkládám vám dva návrhy na usnesení. Pro přehlednost budou označené A a B. Obecně je okomentuji.

Návrh A se týká přímo kauzy Michalákových. Je poměrně obsáhlý, ale považuji to za nezbytné. Jednotlivé body na sebe navazují.

Bod 1 vyjmenovává šest základních principů, kterými se odebírání dětí vždy musí řídit. Ty přečtu až při přečtení návrhu na usnesení v podrobné rozpravě.

Bod 2 deklaruje, že nelze uznat žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zásadami uvedenými shora v bodě 1.

Bod 3 žádá vládu, aby se pokusila od norské strany zjistit detaily případu a Norsku se tak dostalo šance své stanovisko vysvětlit a obhájit. Skutečnost, že Norsko cokoli vysvětlovat odmítá, a dále rozhodnutí norských úřadů a jejich zdůvodnění, která máme zatím k dispozici, však nasvědčují faktu, že zde došlo k fatálnímu pochybení a nevratnému poškození lidských práv příslušníků rodiny Michalákových. Česká republika musí hájit lidská práva českých občanů v zahraničí minimálně stejně vehementně, jako se zastává dodržování lidských práv cizinců.

Proto bod 4 pro případ, že Norsko neprokáže oprávněnost svých zásahů, vyzývá vládu k diplomatické intervenci, popř. dalším opatřením, která by vedla k návratu Norskem protiprávně zadržovaných nezletilých českých občanů do vlasti. Chci říci, že tam bude formulace na základě tohoto bodu, že vyzývám vládu k velkému úsilí. Uvidíte potom v podrobné rozpravě.

Bod 5 upozorňuje vládu na možnosti podání mezistátní žaloby na Norsko podle článku 33 Evropské úmluvy o lidských právech. Žádá ji, aby tuto možnost zvážila. Zatímco poskytnutí klasické diplomatické ochrany by znamenalo povýšit na spor mezinárodní, tento spor v soukromé rovině, podobný, jakým byl v 90. letech např. spor mezi Slovenskem a Maďarskem o vodní dílo Gabčíkovo-Nagymaros, a ten řešit podle mezinárodního práva, tj. jednáním, zprostředkováním apod. Vesměs může jít o časově velmi náročné způsoby. Naopak u mezistátní žaloby jde o poměrně standardní proceduru. Výhodou je, že k žalobě se mohou připojit i další státy, jejichž občané jsou postiženi špatně nastaveným norským systémem ochrany dětí. Mohu za sebe říci, že jsem absolvovala konferenci, o které jsem vás informovala, a těchto států je skutečně více a mají zájem o společný postup. Norský zákon a praxe zjevně nerespektují zásadu v návrhu usnesení vyjádřenou v bodě 1 odst. 3, tj. stanoví fakticky nesplnitelné podmínky pro návrat děti z pěstounské péče k rodičům a pěstounskou péči v rozporu s judikaturou Evropského soudního dvora nevnímá jako zástupnou, ale jako plnohodnotnou, nově ustanovenou rodinu.

Bod 6 žádá exekutivu, aby iniciovala sjednání mezinárodní smlouvy, která by stanovila vzájemnou povinnost institucí péče o děti informovat se o řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany. Jedná se o reakci na situaci, kdy o případu Michalákových se Česká republika dozvěděla náhodou z iniciativy matky. Lze předpokládat, že řízení týkající se nezletilých českých státních příslušníků probíhají v Norsku desítky, aniž by o tom Česká republika věděla.

A bod 7 je reakcí na stav, kdy během odpovědí na mé interpelace na jaře tohoto roku byla u některých členů patrná nechuť se touto kauzou zabývat. Je tedy žádoucí, aby Sněmovna měla kontrolu nad dalším počínáním vlády. Tento bod ale navrhuji samostatně k samostatnému hlasování.

Pro tuto chvíli děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji, paní poslankyně. Prosím, aby se z pověření předsedy vlády ujala slova paní ministryně práce a sociálních věcí. Prosím, máte slovo. Ještě omluvím pana poslance Pražáka z dnešního jednání od 14.30 do 17 hodin z důvodu pracovního jednání mimo Sněmovnu.

Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, děkuji za slovo. K této kauze jsme tady vystupovali několikrát. Možná bych úplně na začátek reagovala na něco, co tady bylo řečeno minulý týden, protože to teď vypadá, jako kdyby tato vláda, která je tady od ledna letošního roku, tuto kauzu ignorovala a nevěnovala se jí, a proto na nás padá veškerá vina za to, jaká je situace. (V sále je trvalý hluk.)

Tato kauza se řeší od roku 2011. Minulý týden nám tady bylo vyčítáno, že jsme nevyužili jediný institut, který umožňuje vrácení dětí do Norska, a to je takzvaná diplomatická ochrana. Chtěla bych tady říct, že návrh na použití tohoto institutu byl nejprve na úřednické úrovni navržen už v roce 2011. A posléze -

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Omlouvám se, paní ministryně, ale zejména teď z levé části sálu se ozývá nadměrný hluk. A já ty dva vidím a nebudu je jmenovat, pokud toho nechají. Prosím, paní ministryně.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová To znamená, že v říjnu 2011 na úřednické úrovni na meziresortním setkání, které se touto kauzou zabývalo, bylo navrženo tento institut využít, a to naším ředitelem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu v Brně. Na tento návrh nebylo nijak reflektováno. Podruhé, na ministerské úrovni, se toto odehrávalo někdy v únoru 2013. Bylo to jednání mezi bývalou paní ministryní Müllerovou a panem ministrem Schwarzenbergem. V tu dobu tady nebyla naše vláda. Byla tu úplně jiná vláda, která se rozhodla tento institut nevyužít. Takže prosím, abyste nám to nevyčítali, protože tady byla od roku 2011 řada možností, jak se v tomto případě angažovat.

Od té doby je tady celý seznam úkonů, které byly učiněny. Když budu hovořit za resort Ministerstva práce a sociálních věcí, jedná se o podporu prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, tak je zde celý seznam věcí, kdy se pomáhalo rodině těchto chlapců, a to jak matce, tak jejímu tatínkovi, to znamená dědečkovi těchto dětí, a také tetě, to znamená sestře matky. Celý ten seznam tady číst nebudu, ale máme ho k dispozici a možná ho už máte vytištěný k dispozici i vy.

Asi úplně nejzásadnější je, že těm příbuzným, kteří žijí tady v České republice, byla nabídnuta zdarma právní pomoc. Co se týče matky, tak ta, protože žije v Norsku a je to jednání před norskými soudy, té my jako Česká republika nejsme schopni nabídnout zdarma právní pomoc, ale ta má nárok na zdarma právní pomoc v Norsku, kterou může využít. Ale podle mých informací ji využít odmítala. Nicméně to je čistě na jejím rozhodnutí.

A teď jsme u další zásadní věci a to je, že od jara, pokud vím, od dubna, je v Norsku možnost, aby matka znovu podala k soudu novou žádost, aby se děti vrátily do její péče. Tato možnost dosud nebyla využita. A vzhledem k tomu, že se bavíme o kauze, která se odehrává v Norsku podle norských zákonů před norským soudem, je tohle naprosto zásadní úkon. Doporučení, aby matka této možnosti využila, dostala opět jak od našeho ředitele Úřadu pro mezinárodní ochranu v Brně, tak od velvyslance v Norsku, a to opakovaně, a dokonce zřejmě i od své advokátky.

Také už jsme tady hovořili o tom, že advokátkou matky, nebo advokátkou rodiny, chcete-li, byla podána stížnost proti Norsku u Evropského soudu pro lidská práva a na konci srpna byla tato stížnost zamítnuta s tím, že ji soud nebude projednávat. Zase asi také proto, že matka nevyužila to, co jsem už řekla, že nepodala v Norsku tuto žádost.

Jinak také co se týče působení této vlády, došlo k tomu, že psala veřejná ochránkyně práv dopis své norské kolegyni, kde dostala odpověď s tím, že norská ochránkyně práv nemůže zasahovat konkrétně do jednotlivých kauz. Dále jsem já odeslala a prostřednictvím zastupitelského úřadu v Oslu předala dopis svému ministerskému protějšku. Na to jsme dosud odpověď nedostali.

Zároveň pan premiér už jednal telefonicky, já si to radši tady nalistuji (chviličku hledá v papírech), s velvyslancem České republiky v Norsku, jednalo se a bude se jednat s norskou velvyslankyní tady v České republice. Pan premiér se sešel osobně s dědečkem těch dětí Michalákových. A ještě zítra je jednání pana premiéra tady se zástupci příslušných ministerstev - Ministerstva zahraničních věcí, spravedlnosti a Ministerstva práce a sociálních věcí - na ministerské úrovni. Zároveň už o této kauze také hovořil, zatím jen jednou, ministr zahraničních věcí se svým protějškem.

V tuto chvíli nemáme v ruce žádné, řekla bych, právní nástroje, jak tu kauzu v Norsku ovlivnit, ale jsem přesvědčena, že děláme naprosté maximum, abychom dali norské straně najevo, že nám tyto děti nejsou lhostejné a že se o ně zajímáme a že samozřejmě chceme, pokud možno, co nejvíc informací. Ale opakuji, bylo tady období asi dva a půl roku, kdy toto bylo v rukou vlády, v rukou těch stran, které jsou v současné době v opozici a které nás tady nejvíc kritizují za nečinnost, která je podle mě naprosto neoprávněná.

Děkuji za pozornost. (Ojedinělý potlesk z řad ČSSD.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni a zahajuji všeobecnou rozpravu. Registruji přihlášku paní zpravodajky, resp. navrhovatelky, ale jako první se přihlásila paní ministryně spravedlnosti. Takže nyní má slovo paní ministryně spravedlnosti a potom paní poslankyně Chalánková.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Vážený pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, ráda bych se vyjádřila k této velmi citlivé záležitosti. Osobně samozřejmě sdílím pocity většiny poslanců, že by Česká republika měla udělat maximum. Vláda svůj postoj myslím jasně demonstrovala, jak moje kolegyně z vlády před chvílí vysvětlila a doložila. Také zde provedla takovou rámcovou analýzu právních limitů, které nás brzdí od toho, abychom byli aktivnější, protože absence mezinárodních smluv pochopitelně brání tomu, aby Česká republika využila jinak možností, které by k dispozici měla. Podle mého názoru takovým kamenem úrazu obdobných případů, čili když se odebírají děti z rodin pěstounské péče, je rozdílné pojetí sociálně-právní ochrany dětí v jednotlivých státech a i určité obecné zvyklosti při výchově dětí, které se mohou výrazně v jednotlivých státech lišit. A může být i jinak vnímáno to, co je pro dítě škodlivé a co nikoliv. Jedině tak si dovedu vysvětlit postoj Norska, byť s ním nesouhlasím. Na druhé straně musíme respektovat své možnosti. Ty jsou dosti omezené.

Podle posledních informací se paní Michaláková se svou právní zástupkyní v Norsku a blízkou rodinou připravuje podstoupit nové právní kroky a od jara tohoto roku je jí otevřena i cesta obrátit se na norské orgány sociální péče s žádostí o přezkum původního rozhodnutí, na jehož základě došlo k odebrání dětí. Myslím si, že to je teď v současné době to nejúčelnější a nejsmysluplnější, co může udělat. S tím, že Ministerstvo spravedlnosti opakovaně deklarovalo svoji vstřícnost, svoji ochotu a svoji pomoc, součinnost pro případ, že by čeští příbuzní chtěli využít možnosti, kterou nabízí už nyní Evropská úmluva o předávání žádostí o právní pomoc, a požádat norské orgány o poskytnutí bezplatné právní pomoci pro případná jednání v Norsku. Úmluva umožňuje osobě s obvyklým bydlištěm na území jedné ze smluvních stran, která si přeje požádat o právní pomoc v občanských, obchodních nebo v právních věcech na území jiné smluvní strany, předložit svou žádost o právní pomoc ve státě, kde má své obvyklé bydliště. Takže pokud jde o matku, ta by takovou žádost předat nemohla. Ministerstvo spravedlnosti jakožto předávající orgán je nadále ale připraveno příbuzným odebraných dětí poskytnout při sepsání žádosti veškerou součinnost, tzn. i zajistit překlady žádostí a dalších listin do norštiny. Jinak naše působnost, to, abychom měli legitimaci pro jednání v této věci, chybí.

Chtěla bych ještě zdůraznit, že žádost o bezplatnou právní pomoc, tj. konkrétní příspěvek Ministerstva spravedlnosti pomoci v této věci, by podle výše citované úmluvy nemohla podat matka, ale jiný příbuzný, protože matka nemá v České republice obvyklé bydliště, ale myslím si, že je třeba využít opravdu veškerých kroků. Tím, jak se na nás v poslední době obracejí příbuzní dětí, je možné uvažovat i v těchto intencích a využít opravdu toho, že Ministerstvo spravedlnosti předá podrobnou informaci.

Naproti tomu případná intervence na úrovni ministrů spravedlnosti není podle mého názoru namístě. V prvé řadě z toho důvodu, že ústředním orgánem péče o děti, pod který spadá orgán sociálně-právní ochrany dětí Barnevern, je v Norsku Ministerstvo pro děti, rovné příležitosti a sociální začleňování. Není to tedy Ministerstvo spravedlnosti. Takže vás, milé kolegyně a milí kolegové, chci poprosit, když se na nás obracíte s žádostí o aktivní intervenci, tak velmi rádi bychom ji poskytli, ale nejsme tím partnerem, nemluvě o té absenci mezinárodních úmluv a mezinárodních smluv. Rozhodující skutečností je tedy to, že po norském Ministerstvu spravedlnosti nemohu žádat, aby jakkoli zasahovalo do rozhodovací činnosti správních či soudních orgánů. To bych nemohla, i kdyby ta kompetence příslušela Ministerstvu spravedlnosti. Něco takového by nebylo možné ani ze strany Norska vůči našim orgánům, tzn. pokud by došlo k podobnému případu v České republice a týkalo by se to norské rodiny, resp. norských dětí.

Čili kdybych to shrnula. Já už jsem se k tomu opakovaně vyjadřovala za resort spravedlnosti na půdě Poslanecké sněmovny v rámci písemných interpelací, v rozhovorech s poslanci. Uděláme všechno pro to, abychom využili právních možností. Ty jsou omezené, nicméně Ministerstvo spravedlnosti je k dispozici pro podporu, součinnost, informaci, která bude podána na patřičné úrovni a v tom maximálním rozsahu i příbuzným paní Evy Michalákové. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji paní ministryni. Hlásí se paní poslankyně Chalánková stále v rozpravě.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Děkuji. Já bych zareagovala na několik věcí. V žádném případě nechci tuto kauzu hrotit politicky ani mezi jednotlivými stranami, které jsou zastoupeny v této Poslanecké sněmovně, ani mezi vládou bývalou a minulou. Je pravdou, že v období minulé vlády probíhaly opravné soudní procesy v Norsku, kde se maminka odvolávala proti rozhodnutí krajské komise, potom proběhl okresní soud, krajský soud a dovolání k nejvyššímu soudu a podala k Evropskému soudu pro lidská práva. Takže to je ten důvod, proč některé věci probíhaly v Norsku v té době takto. Já jsem informace o této kauze získala až na přelomu loňského a letošního roku a okamžitě jsem vás všechny s touto kauzou seznámila. Takže to je můj postoj k této věci.

Pokud tady zaznělo: možnosti právní pomoci v České republice členům rodiny zdarma - ano.

A další: proč matka nevyužije v Norsku právní pomoc zdarma. O takovou právní pomoc již požádala, norskou advokátku měla a k dobrému cíli tato právní pomoc nevedla. Proto jsme založili účet a sbírku na pomoc paní Michalákové, aby si mohla zaplatit kvalitní právní pomoc, kvalitní advokátku, která je schopna a ochotna jít i ve svém sporu proti norskému Barnevernu. Mohu vás ujistit, že takové spory jsou velmi závažné, velmi složité a velmi obtížné. Na konferenci, která proběhla 3. 10. t. r. v Praze, byly prezentovány případy jednotlivých advokátů, jednotlivých maminek, jednotlivých rodin, které se týkají stále se zvyšujícího počtu odebíraných dětí v zemích Rady Evropy, v těch severských zemích, a tyto právní spory jsou opravdu velmi složité.

Pak zde zaznělo, proč matka nevyužila tzv. v uvozovkách opravných možností. Již jsem se toho dotkla při svém úvodním komentáři. Matka může znovu požádat o novou žalobu, ale od dubna letošního roku. Jenže proč tak dosud neučinila? Za prvé jsem vás upozornila, že by si komplikovala proces u Evropského soudu pro lidská práva a naopak. V čem taková žaloba vlastně spočívá? Přečtu vám paragrafy 4 až 21, které se týkají legislativy norského Barnevernu:

"§ 4-21. Zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče

(1) 1. Krajská komise může zrušit rozhodnutí o svěření dítěte do péče, pokud existuje velká pravděpodobnost, že rodiče dokážou dítěti zajistit zodpovědnou péči.

2. Rozhodnutí se však nemůže zrušit, pokud si dítě vytvořilo takový vztah k lidem a prostředí, kde se nachází, že by přemístění dítěte mohlo dítěti způsobit závažné problémy.

3. Před zrušením rozhodnutí mají pěstouni dítěte právo se vyjádřit.

(2) 1. Strany nemohou požadovat, aby se zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do péče projednávalo krajskou komisí, pokud byl případ krajskou komisí nebo soudy projednáván během posledních dvanácti měsíců." To znamená, může opakovaně jít hlavou proti zdi každých dvanáct měsíců.

"2. Pokud žádosti o zrušení nebylo vyhověno v předchozím rozhodnutí nebo rozsudku s odkazem na § 4 až 21 odst. 1 bod 2, může se nové projednání požadovat pouze tehdy, pokud lze doložit, že v situaci dítěte nastaly významné změny."

To znamená, pokud se matka obrátí proti norskému Barnevernu, tak musí uznat, že se polepšila, že rozhodnutí Barnevernu bylo správné, ale ona může doložit, že se již polepšila a žádá o svěření dítěte zpět do své péče. Pokud ale podává žalobu nebo stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, tak tam se domáhá zrušení rozhodnutí norského Barnevernu. Takže lze tvrdit, že podání žaloby podle § 4 až 21 by bylo automaticky důvodem k odmítnutí stížnosti ve Štrasburku, protože by odpadl stížnostní důvod. Takže to je ten důvod, proč doposud nepodala žalobu v Norsku. Protože neměla k dispozici rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

Já uznávám, že tato vláda koná hodně činností, ale my chceme hlavně výsledek. Chtěla bych poděkovat předsedovi Sněmovny panu Hamáčkovi za zaslání a osobní kontakt s prezidentem Stortingu. Také panu premiérovi, jak jsme byli informováni, za jeho činnost. Také paní veřejné ochránkyni práv. Tady bych chtěla upozornit, že veřejný ochránce práv ještě před paní Šabatovou, pan Varvařovský, také v této věci intervenoval, a dokonce doložil pro naše potřeby rozhodnutí Evropského soudu v kauze Kutzner z roku 2002, kde je stanoveno a psáno, že pěstounská péče v žádném případě, a to ani v případě, že tam dítě již je plně integrováno, nesmí nahradit péči biologických rodičů. Takže tak asi, tak to je.

Pokud tady paní ministryně Válková hovoří o absenci mezinárodních smluv, právě proto navrhuji ve svých usneseních iniciaci takových smluv a budu žádat vládu, aby iniciovala jednání pro sjednání takovéto smlouvy. A v části B potom budu požadovat ustanovení stálé komise Poslanecké sněmovny, která se bude nejen tímto případem, ale systémově všemi případy odebíraných dětí, a že jich přibývá, v zemích Rady Evropy zabývat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Hezké dobré odpoledne. Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Ptám se, kdo další se hlásí do rozpravy. Pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dámy a pánové, když jsem viděl, že se nikdo nehlásí, aby podpořil paní poslankyni Chalánkovou, tak já tak učiním, protože ona zde mluvila velmi vstřícně napříč politickým spektrem, říkala: nechci to hrotit, chci ten výsledek a tak dále. A já za sebe říkám, že to hrotit chci, protože si myslím, že zkrátka nemůžeme nechat nejen tento případ ležet ladem. Není možné, abychom se spokojili se situací, jak vypadá. Máme hledat všechny možné prostředky k tomu, abychom děti navrátili zpátky do rodiny tak, jak patří.

Pro mě vysvětlení ministryně spravedlnosti, která tady upozornila na problém, který považuji za vážný, že je-li někdo občan České republiky, má-li platné české občanství, ale zrovna náhodou má bydliště, nebo se zdržuje delší dobu někde jinde, pak se na něj nevztahuje stejný přístup jako na člověka, který tady má trvalé bydliště, přičemž ze zákona považujeme trvalé bydliště za čistě evidenční záležitost, za něco, co je pouze evidencí, aby systém veřejné správy věděl, kde kdo bydlí. Institutem trvalého bydliště se nic nezakládá, žádné právo k ničemu a podobně. Nerozumím dvojímu přístupu naší legislativy, nejsem přes to odborník, možná mi paní ministryně vysvětlí, jak je možný dvojí přístup k občanům České republiky směrem do zahraničí, protože se prostě může stát a je běžné, že naši občané pracují různě po světě, nejenom v Evropské unii nebo ve státech, které s Evropskou unií sousedí. Myslím si, že to je chyba, a proto velmi pléduji za to, co tady navrhuje paní poslankyně Chalánková. Chci ji podpořit v jejich aktivitách a vyjádřit jí obdiv za to, jak vytrvale a urputně za tím problémem jde, protože je to opravdu skandál a myslím si, že je potřeba, aby se tímto problémem zcela vážně a systémově - protože Michalákovi jsou pouze vrcholem ledovce, takových případů je celá řada a myslím, že bychom se tím zaobírat měli, a podporuji návrh usnesení, který předložila.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dále s přednostním právem paní ministryně spravedlnosti Helena Válková. Prosím, paní ministryně, máte slovo. Po ní pan poslanec Šarapatka.

 

Ministryně spravedlnosti ČR Helena Válková Děkuji. Já jsem byla vyzvána k upřesnění toho, co jsem tady řekla. Obrátím vaši pozornost na textaci Evropské úmluvy o předávání žádosti o právní pomoc zveřejněnou pod č. 110/2000 Sbírky mezinárodních smluv, podle které lze tedy požádat norské orgány o poskytnutí bezplatné právní pomoci pro případná jednání v Norsku. To jsem měla na mysli.

Pokud jde o žádost o jinak bezplatnou právní pomoc, podle této výše uvedené úmluvy jde o to, že matka nemá v České republice obvyklé bydliště, a to je zase terminus technicus, který by chtěl asi vysvětlit v širším kontextu, nevím, jestli je teď na to tady vhodný prostor. Čili vycházíme z evropské úmluvy a pokud ji kritizujeme, budiž, můžeme k tomu udělat odborný seminář. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni Válkové. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Milan Šarapatka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji za slovo. Pane předsedající, vážené dámy a pánové, bohužel nemůžu souhlasit s alibistickými vystoupeními členů vlády k tomuto případu. Ve zprávě, kterou jsme obdrželi, je napsáno, že už v lednu 2013 soud zprostil matku těchto dětí veškerých obvinění. To znamená, pokud nebyla v tomto okamžiku naplněna její práva, tak měla z naší strany jít okamžitě diplomatická nóta na Ministerstvo zahraničí Norska, která by žádala splnění jejího požadavku. Myslím si, že se naši představitelé musí začít chovat jako představitelé suverénního a sebevědomého státu, a nikoliv devótně žádat o splnění veškerých možností a tak dále. My musíme svoje občany chránit. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Šarapatkovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Já se omlouvám paní ministryni, ale já pořád nerozumím termínu obvyklé místo pobytu. Je to občan České republiky, anebo není? To je pro mě podstatné. Všechno ostatní by pro Českou republiku mělo být možná doporučující a podobně. Znovu tady důrazně říkám, že pro nás není klíčové to, jestli tady někdo trvale bydlí, ale klíčové je to, jestli je občanem České republiky, a v tomto ohledu bychom se za něj měli zasadit.

A ještě, pokud mám čas, poznámku k opravným možnostem, které jsem ještě zachytil. To je nekonečné právní perpetuum mobile, zaměstnávání nekonečného množství právníků. Ale jak jsem pochopil, jedna z těch podmínek, která říká, že když si podle norských zákonů děti v okamžiku zvyknou na místo, ve kterém žily, tak to vlastně budou mít rodiče Michalákových, nebo matka, pořád těžší a těžší a v podstatě se nedočká nikdy. To jsou opravné možnosti, které tu situaci jenom komplikují a vlastně vzdalují děti od rodiny jako celek.

Chci se ještě vrátit k tomu, co tady bylo diskutováno při jedné z minulých debat, a to byla možnost využití institutu povýšení do diplomatického sboru. Já vím, že to je asi nestandardní, že se na mě odborníci v mezinárodním právu hned vrhnou a řeknou, že tohle se prostě nedělá a že to není normální dělat něco podobného, ale možná by to byla situace, která by v krajním případě pomohla věci pohnout dopředu, protože už nic jiného nevidím než nekonečné soudy, a vlastně děti budou pořád tam, kde jsou, od sebe odděleny jako sourozenci a nebudou součástí rodiny.

Navíc podtrhuji ještě jednu věc, že podle mých informací, které mám z médií, nebyla matka k ničemu odsouzena, byla zproštěna všech obvinění, tak nechápu, proč jedna z těch opravných podmínek je, že by se měla za něco omluvit nebo že by řekla, že už se polepšila a podobně, když se ničeho nedopustila.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dále se hlásí s přednostním právem paní zpravodajka. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Ještě než se rozmyslí další, kdo by chtěli vystupovat, tak jsem tady zachytila informace, že nemáme dostatek možností k předávání informací o jednotlivých sporech. Právě proto je to jeden z bodů usnesení, že chci, aby vláda iniciovala takovouto smlouvu, která by umožnila předávání informací o jednotlivých sporech mezi naší stranou a stranou norskou.

Pak co se týká bydliště. Už jsem tady opakovaně recitovala § 56/1 zákona č. 89/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém: Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy Evropské unie, je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o nezletilé, včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku, dána pravomoc českým soudům, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v České republice nebo jestliže je státním občanem České republiky, i když má obvyklý pobyt v cizině.

Dále bych chtěla ještě upozornit, že tady mám před sebou rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, kde zaznělo, že údajně tento Evropský soud pro lidská práva odmítl stížnost paní Michalákové z toho důvodu, že nevyužila všechny opravné prostředky. Není tomu tak. Rozhodnutí výboru obsahuje jednověté odůvodnění, podle kterého soud neshledal žádné známky porušení práv a svobod obsažených v úmluvě anebo jejích protokolech. To je všechno. Nepotvrdily se tak spekulace českých úřadů, že soud odmítl stížnost z formálních důvodů nebo pro nevyčerpání opravných prostředků v Norsku. Stížnost odmítl výbor tří soudců složených z předsedy Charlama Hajieva z Ázerbájdžánu, Erika Meseho z Norska a Dimitrije Dědova z Ruské federace. Na okraj bych chtěla říct, že v posledních dvou až třech letech podle všech dostupných informací Evropský soud pro lidská práva proti státům, jako je Norsko, negativní judikáty nevydává v těchto případech.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. S další řádnou přihláškou je připraven - prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji, pane předsedající. Já bych chtěl jenom upozornit nebo požádat Sněmovnu, aby se na tento případ nedívala jako na případ dvou dětí a matky. Musíme si uvědomit, že takových případů je ve světě, že jsou někde české děti nebo naši občané protiprávně zadržování, takových případů je v současné době, bylo, je a bude víc a víc. A my bychom v tuhle chvíli měli, my jako Sněmovna a naše vláda, měli ukázat jasně a možná tvrdě říct, že jsme schopni se za svoje občany postavit, bojovat za ně a dovést takové kauzy do zdárného konce. Do zdárného konce ve smyslu zdárného pro české občany, a ne pro nějaké mezinárodní právo. Protože to jsou naši občané, to jsou naši spoluobčané a naší povinností je se o ně postarat. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Váchovi. Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan poslanec Bendl. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Já bych chtěl znovu položit otázku, zdali někdo z vlády je na ni schopen odpovědět. Ministr pro lidská práva tady radši není, protože tady projednáváme problém, který se ho přeci netýká. Že tady není ministr zemědělství, na to jsem si zvykl, ten má opravdu hodně práce a toho to zajímat určitě nebude. A není tady ministr zahraničí, není tady premiér. Prosím, je někdo z vlády schopen odpovědět, jestli můžeme matce Michalákové dát statut diplomata? Anebo pokud nemůžeme, tak proč?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. Prosím, paní poslankyně Černochová se dále hlásí o slovo. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pan kolega poslanec Bendl myslel statut diplomatické ochrany, ne statut diplomata. Já jenom bych možná na obhajobu pana ministra zahraničních věcí, se kterým jsem v pátek hovořila a prosil mě, abychom přesunuli tento bod na jiné datum. Bohužel tady není. Říkal mi, že veškeré informace, které by měl on a říkal on, by tady měla říkat paní ministryně Marksová. Takže budu doufat, že se na tuto otázku dozvíme odpověď od ní.

Ale skutečně to, že tady není pan ministr Dienstbier, také nepovažuji, že je úplně normální. Byť včera v Interview říkal, že to je úplně mimo jeho jurisdikci. No nevím, k čemu tedy máme Ministerstvo pro lidská práva a rovné příležitosti, když ministr není schopen jednat ve shodě s ostatními členy vlády tak, aby se tato kauza netáhla už čtvrtým rokem.

Česká republika byla v minulosti schopna, a ukázalo se to na několika případech, i ze zemí, o kterých bych rozhodně tady nemluvila jako o demokratických zemích, jako například z Kuby, dostat bývalé poslance pana Bubeníka a pana Pilipa. Stejně tak se podařilo v minulosti, není to tak dávno, tuším, že to bylo v loňském roce, jestli si vzpomenete na případ našich občanů zadržených na řeckém území při fotografování čehosi, co v někom mohlo vyvolávat nějaký pocit ochrany bezpečnosti jejich země, tak byli zadrženi a přes všechny možné intervence i spolupráci bezpečnostních sborů i zpravodajských služeb se ve finále podařilo tyto dva mladé muže dostat do České republiky. A tady je skutečně nepochopitelné pro každého, kdo se tomu případu alespoň trošku věnuje, kdo něco kolem toho načetl, že tady ten zájem České republiky v případě, kdy jde "jenom" - promiňte mi tu ironii - jenom o děti, tak že se o to nikdo nezajímá.

Čeho chceme docílit? Chceme docílit toho, že těm dětem bude za pár let 18 let a že pak možná bude někdo dokladovat, co všechno pro to, aby se vrátily do České republiky, udělal?

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Omlouvám se, paní poslankyně, já bych teď rád docílil toho, aby v této sněmovně byl klid, aby poslanci sledovali vaše vystoupení! Děkuji.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Takže já bych, vážené kolegyně a kolegové, vás chtěla moc a moc poprosit, abyste podpořili návrh usnesení, který vám pak v podrobné rozpravě bude přečten, protože se skutečně domnívám, že možnost jít na to cestou diplomatické ochrany tady je. Pokud má paní ministryně Marksová pravdu, že už tento pokus tady byl, tak de facto Česká republika už má v tomhle ohledu i nějakou zkušenost. Neříkám, že bychom hned museli odvolávat norského velvyslance, ale myslím si, že v tuto chvíli by stačilo, kdyby i pan ministr Zaorálek, případně pan předseda vlády poslal diplomatickou nótu. Je to věc, která je v demokraciích v civilizovaných společnostech naprosto běžná, patří to mezi obyčeje, které v diplomacii jsou historicky dané, a myslím si, že by se jistě nikdo z norské strany nezlobil, kdyby takto byla česká vláda činila.

Tedy znovu velmi pěkně prosím a apeluji na vás, podpořte ten návrh, protože skutečně naše nečinnost, a ano, uznávám, byla to i nečinnost předchozí vlády, tak spěje k tomu, že za chvíli děti dosáhnou plnoletosti a my si budeme tak maximálně říkat a vyčítat to, že jsme neudělali všechno to, co jsme jako zákonodárci udělat mohli.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. Ptám se, kdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Paní ministryně. Prosím, paní ministryně, máte slovo.

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci, tady je, mám k dispozici v podstatě na dvě stránky A4 seznam jenom kroků Ministerstva zahraničních věcí, které byly v tomto případě učiněny. Začíná to červnem 2011, kdy bylo nejdřív Ministerstvo zahraničních věcí informováno o zahájení řízení u norského orgánu sociálně-právní ochrany dětí směřující k odebrání dětí z důvodu podezření na pohlavní zneužívání ze strany otce. V červnu 2011 byla hned zaslána, to znamená v témže měsíci byla neprodleně zaslána nóta zastupitelského úřadu v Oslo na Ministerstvo zahraničních věcí Norska se žádostí o informaci k případu a vysvětlení okolností, za kterých k tomuto odebrání došlo. A jak říkám, je tady toho téměř na dvě A4, já to tady asi nebudu celé číst, protože by to trvalo docela dlouho, ale je tady dejme tomu na stránku a půl seznam aktivit, které učinilo Ministerstvo zahraničních věcí za všech možných vlád, které od té doby tady prošly. Stejný seznam se týká našeho ministerstva, co jsme poskytli, jak jsem říkala, prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu v Brně. Takže ho můžeme také dát k dispozici, pokud už ho nemáte. To znamená, že řada aktivit byla, a jak jsem řekla, pan premiér řadu dalších aktivit chystá. Rozhodně tady neříkáme, že jsme udělali všechno - resp. my jsme udělali celkem všechno, co je v našich silách. Určitě za naše ministerstvo ale budeme v těch aktivitách a dotazech na norskou stranu samozřejmě pokračovat.

A co se týče konkrétně diplomatické ochrany, bohužel tady pan ministr zahraničních věcí dnes není, ale já bych jenom chtěla říct z podkladů, které tady mám, že Česká republika dosud ve své historii toho práva výkonu diplomatické ochrany nikdy nepoužila. Norský velvyslanec v Praze informoval, že v Norsku není možné uplatňovat institut diplomatické ochrany na případy sociální péče a ochrany dětí, a zároveň opět z hlediska možností Ministerstva zahraničních věcí na této zahraničněpolitické úrovni přichází v úvahu celá řada jiných postupů, než je uplatnění oné diplomatické ochrany, a tyto byly využity. To je ten seznam na stránku a půl. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní ministryni. Nyní s přednostním právem paní zpravodajka. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Já se vždycky pokusím zareagovat. Paní ministryně má pravdu, že Ministerstvo zahraničních věcí bylo informováno již v červnu 2011 o odebrání dětí, které proběhlo v květnu 2011, ale bylo informováno matkou, nikoliv žádným úřadem za norské strany. Takže na to bych chtěla upozornit. Paní konzulka pak na jednotlivá jednání chodila, ale matka si pro jistotu od druhého jednání s Barnevernem všechna další jednání a všechny další schůzky nahrávala. Všechna jednání máme k dispozici, včetně toho, jak jí bylo vyhrožováno, že děti budou odebrány do adopce. Tato pracovnice norského Barnevernu již v této službě nepracuje. Tato nahrávka již byla zveřejněna.

Pokud se týká Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, také jsem se zúčastnila semináře, který ukazoval jeho možnosti, nebo spíše nemožnosti, které má. Bylo tam sděleno, že kompetence Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí končí na hranicích této země, což mě vzhledem k názvu tohoto úřadu velmi zaujalo. Pokud tento úřad nemá dostatečné kompetence, pak bude pravděpodobně nezbytné předložit návrh zákona, který tyto kompetence rozšíří. Já žádám tento úřad, aby předložil možné garance, a myslím si, že i pro norskou stranu by bylo dobré, a prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí vhodné, kdyby Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí předložil souhrn garancí, kdy může garantovat péči a dohled nad touto rodinou, pokud se vrátí na území České republiky. Toto žádáme po Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

Pokud se týká institutu diplomatické ochrany, který vznikl z toho důvodu, že matka vyčerpala všechny možnosti, které jí dává mezinárodní právo soukromé, a tento spor se přenáší do mezistátního sporu podle mezinárodního práva veřejného, tak já tady budu ve svém usnesení navrhovat poněkud širší pojem, aby vláda vyvinula maximální možné úsilí, aby ponechala možnost vyjednávání z obou stran, jaký směr a jaké způsoby vyjednávání si zvolí.

A neustále zde slyšíme tzv. střet jurisdikcí, kdy my tady říkáme v České republice, naše vláda, naši ministři, že musíme respektovat rozhodnutí norských soudů. Nevím podle čeho. Rozhodnutí norských soudů v podstatě de iure v České republice ani neznáme a není žádná smlouva, která by nás zavazovala k tomu, abychom museli uznat rozhodnutí norských soudů!

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Nyní paní poslankyně Černochová, po ní pan poslanec Bendl. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Pokud by to, co říkala paní ministryně Marksová, platilo, že Norsko je vytaženo z působnosti diplomatické ochrany, porušovalo by to nejenom Vídeňskou úmluvu, ale porušovalo by to i konvence dané mezinárodní organizací pod názvem OSN, takže já o tom velmi silně pochybuji. Prosím, prosím ještě jednou a apeluji opravdu na vás na všechny, včetně těch nepřítomných členů vlády, nehledejme důvody, proč něco nejde, najděme způsob, aby to šlo! Ať se paní ministryně, pan premiér, pan ministr Zaorálek sebere, odjede na tři dny do Norského království, sejde se se všemi možnými diplomaty, lidmi na jeho úrovni a najde způsob, jak docílit toho, aby ne tyto Vánoce, to už asi nestihneme, ale alespoň ty příští vánoční svátky, ti chlapci oslavili se svou rodinou, a teď neříkám, jestli s matkou, s dědečkem, ale se svou rodinou a se svými blízkými a hlavně spolu! Už několikrát tady bylo řečeno, že ty děti jsou oddělené. Bere jim dětství, bereme jim sourozence. Prosím, snažte se v rámci vlády České republiky se tam vypravit a hledat způsob, jak je dostat do České republiky. Neveďme a nepředvádějme papírovou válku, netrumfujme se, kdo popsal víc papírů, víc dokumentů o tom, co pro to udělal, ale snažme se něco udělat, něco hmatatelného, něco, co povede k tomu, že během příštího roku ty děti budou tady! Děkuji. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Černochové. Dále je přihlášen pan Petr Bendl, po něm pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Při vší úctě, vážená paní ministryně, když říkáte, že máte seznam aktivit na čtyři stránky, a vy jste říkala, co všechno už jsme udělali, já to otočím. Ani čtyři stránky seznamu toho, co už český stát udělal, nevedly k tomu, že děti Michalákových jsou doma nebo jsou v rodině. Ani čtyři stránky! A možná to nebude ani pět stránek, možná to do budoucna nebude ani deset stránek! Prostě my se tady bude bavit pořád, co jsme udělali, ale výsledek bude bohužel pořád stejný: Děti budou tam, kde jsou, a nebudou u své matky. Proto prosím pro záznamy, já bych si dovolil navrhnout usnesení, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu, aby využila institut diplomatické ochrany pro matku dětí Michalákových.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Předpředchozí, předchozí a současná vláda asi formální kroky dělá, ale zjevně je vidět, že je to málo. Já bych očekával, že tady vystoupí pan premiér Sobotka a začne říkat, zda existují možnosti tlaku, který by byl už nestandardní, ale který by Norské království začal bolet. A to zatím nikdo asi o této cestě neuvažoval, včetně toho, že bych očekával podstatně větší aktivity v rámci institucí Evropské unie, protože samozřejmě Evropská unie má podstatně větší váhu a sílu, než máme my samostatně, takže tam také bych čekal podstatně razantnější postup. A bohužel je to taková divná tradice této země - malé sebevědomí, hrajeme si na místním písečku. A myslím si, že bychom měli ukázat, že to nejcennější, co pro nás je, jsou naši lidé, a ta děcka jsou naše, jsou to Češi, nikoliv Norové!

Že tady není Dienstbier, mě to ani mě nepřekvapuje, protože on přece prosazuje přesně tu politiku, která vede k těmto zvrhlostem, že někdo, nějaká podivná instituce kdesi, si začne osobovat právo někomu sbírat děti a podobně. Takže ono to začíná u nějakých rovných příležitostí, ono to bude jen málo, že? Ono se to týká tří čtyř firem, ničeho se nebojte - za chvíli to začnou vnucovat všude. Různé instituce, které se vměšují, prolamují soukromí. Ostatně máme tady paní ministryni, která se na sociálním výboru proslavila oním výrokem o dětech a státu, takže prostě další věc. A možná i v širším kontextu bychom toto měli vnímat ve světle této neblahé zkušenosti s Norskem podstatně silněji.

My jsme tam kdysi byli s komisí pro rovné příležitosti a skutečně jsme se vrátili, nebo minimálně já tedy, otřeseni z toho, jaké sociální inženýrství, které jde daleko za hranu osobních práv, za hranu rodiny, tak ono už to tam z toho čišelo, jaké tam mají zákony a podobně. Takže já bych poprosil, aby skutečně vláda začala zvažovat a nechala zjistit možnosti nestandardní, jak ty děti dostat domů. Já nevolám po nějakých rozvědkách, které je unesou, ale ekonomické tlaky, využití institucí Evropské unie a další a další. To, co děláte, je málo, je to slabé, chybí v tom sebevědomí, milí ministři a premiére!

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu poslanci Laudátovi. V současné době neeviduji nikoho přihlášeného do všeobecné rozpravy. Ptám se na případná závěrečná slova ve všeobecné rozpravě. Pokud není zájem, končím všeobecnou rozpravu.

Přistoupíme k rozpravě podrobné. Paní zpravodajka se jistě přihlásí ke svému návrhu usnesení. Prosím, paní zpravodajko.

 

Poslankyně Jitka Chalánková: Vážené dámy, vážení pánové, v předvečer Dne lidských práv bych vás chtěla požádat, abychom se společně zamysleli nad tím, co jsou základní lidská práva, abychom si uvědomili, že po té právní bitvě mezi jednotlivými judikáty, zda ještě existuje to základní lidské právo, a to je právo matky na své děti. Takže dovolte, abych přednesla návrh na usnesení. Mám ho poměrně širší, jak jsem již avizovala, přečtu ho celé.

Poslanecká sněmovna. Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna, sedmé volební období. V bodě ke kauze Denise a Davida Michalákových v Norsku.

Poslanecká sněmovna

I. konstatuje, že patří k základním principům českého i mezinárodního rodinného práva odvozeným z tradičních principů lidské spravedlnosti a morálky, že

1. odebrání dítěte z rodiny a jeho umístění do náhradní péče smí být jen zcela krajním prostředkem ochrany dítěte a jeho zájmů a jako k takovému k němu smí být přistoupeno výlučně v situacích, kdy není možné žádné jiné řešení, které by umožnilo ponechání dětí v jeho rodině, a to pouze na nezbytně nutnou dobu, a vždy má být prováděno takovým způsobem, aby neznemožnilo budoucí možný návrat dítěte zpět do jeho rodiny.

2. Pokud je odebrání dítěte z rodiny prokazatelně nezbytné a dítě nemůže být ani u jednoho z rodičů, má být přednostně umístěno do péče dítěti příbuzných, popřípadě jinak známých osob.

3. Na pěstounskou péči nemá být pohlíženo jako na dlouhodobé umístění dětí k cizím lidem, které by nahrazovalo adopci, a rodiče mají mít právo na co nejširší možný styk s dětmi a na konzultace s pěstouny. Pěstounská péče zastupuje rodinu, ale nesmí ji nahrazovat.

4. Sourozenci od sebe mohou být v případě odebrání rodičům rozděleni jen v krajních případech a výhradně z důvodů spočívajících ve vzájemném vztahu těchto sourozenců.

5. Odebrané dítě má právo být i nadále vychováváno způsobem odpovídajícím jeho národnosti a kultuře země jeho původu a má právo být vyučováno svému rodnému jazyku tak, aby se do této země mohlo v budoucnosti vrátit.

6. Důvody odebrání dítěte z rodiny, důvody rozdělení sourozenců a důvody umístění odebraných dětí k jiným osobám než k příbuzným musí být vždy podrobně, konkrétně a přezkoumatelným způsobem odůvodněny a prokázány.

Bod II. Poslanecká sněmovna konstatuje, že nelze akceptovat žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zásadami uvedenými v bodě I.

Odstavec III. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby požádala vládu Norského království o vysvětlení

1. proč čeští státní občané Denis a David Michalákovi dál zůstávají v pěstounské péči cizích lidí, norských státních příslušníků, přestože původní důvod pro umístění dětí do pěstounské péče odpadl,

2. zda se norské úřady zaobíraly či zaobírají možností požádat o spolupráci orgány České republiky a ve spolupráci s nimi svěřit Denise a Davida do péče jejich českých příbuzných, popřípadě do péče jiných českých pěstounů,

3. proč od sebe oba sourozenci byli a stále zůstávají odděleni a umístěni v různých pěstounských rodinách.

Bod IV. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby v případě, že vláda Norského království neposkytne přijatelným a důvěryhodným způsobem podložené odpovědi na otázky uvedené v bodě III, vyvinula maximální úsilí k dosažení návratu Denise a Davida Michalákových do České republiky.

Bod V. Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby zvážila možnost podání mezistátní stížnosti na Norsko ve smyslu článku 33 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, a to popřípadě i společně s dalšími zainteresovanými zeměmi.

Bod VI. Poslanecká sněmovna doporučuje prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení.

Bod VII. Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby nejpozději do 15. února 2015 informoval Poslaneckou sněmovnu o opatřeních, která vláda provedla, provádí a nebo hodlá provést podle bodu III. až VI.

Dále zde máme část B, o které bych nechala hlasovat samostatně.

Poslanecká sněmovna I. ustavuje stálou komisi pro pomoc nezletilým českým občanům v zahraničí. Tato stálá komise bude mít devět členů a její členové budou zvoleni z poslanců podle zásady poměrného zastoupení.

II. Poslanecká sněmovna žádá předsedu Poslanecké sněmovny, aby na lednovou schůzi Poslanecké sněmovny zařadil bod s názvem volba členů stálé komise pro pomoc nezletilým českým občanům v zahraničí.

Děkuji za pozornost. Předkládací zprávu k tomuto usnesení máte všichni předloženou na svých lavicích.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Chalánkové za její návrh usnesení. Dále je do diskuse přihlášen pan poslanec Bendl, po něm paní poslankyně Maxová.

Prosím, pane poslanče, máte slovo. Než se tak ale stane, prosím různé hloučky, aby se rozptýlily a přestaly mluvit nahlas.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Svůj návrh usnesení už jsem avizoval v obecné rozpravě, je jednoduchý: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyzývá vládu, aby využila institut diplomatické ochrany pro matku dětí Michálkových.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Bendlovi s jeho návrhem usnesení. Další řádně přihlášenou je paní poslankyně Radka Maxová. Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Radka Maxová: Děkuji, pane předsedající. Já bych si dovolila navrhnout, abychom o usnesení A hlasovali po jednotlivých římských číslicích zvlášť. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. To je návrh, ke kterému v případě, že dojdeme k proceduře, bude určitě přihlédnuto.

Ptám se, kdo další se hlásí do podrobné rozpravy. Pokud nikdo takový není, podrobnou rozpravu končím. Ptám se na závěrečná slova paní ministryně, případně paní zpravodajky. Není zájem o závěrečná slova. Přivolám naše kolegy z předsálí.

Poprosím paní zpravodajku, aby mi předložila návrh usnesení, protože je poněkud komplikovaný. Paní zpravodajko, prosím. (Zpravodajka nereaguje.) Prosím paní zpravodajku, aby mi předložila návrh usnesení, protože je poněkud komplikovaný. (Zpravodajka podává předsedajícímu písemnou verzi návrhu usnesení.) Děkuji.

Máme tady dva návrhy usnesení. Nejprve návrh usnesení paní poslankyně Chalánkové, část A a část B. Část A má I, II, III, IV, V, VI, VII. Část B má části I a II. Pak tu máme návrh pana poslance Bendla. Je tady žádost paní poslankyně Maxové, abychom hlasovali o jednotlivých návrzích po těch římských číslicích. Má někdo proti tomuto návrhu námitku? Pokud nemá, nebudu dávat k tomu hlasovat a budeme hlasovat tak, jak navrhla paní poslankyně Maxová.

Nejprve budeme hlasovat část A návrhu paní poslankyně Chalánkové, bod I s tím, že když to stručně přednesu - není potřeba to opakovat, myslím, znova - Poslanecká sněmovna konstatuje, že patří k základním principům českého a mezinárodního rodinného práva odvození z tradičních principů lidské spravedlnosti a morálky, že - a pak jsou tam vyjmenovány ty principy.

Můžeme, prosím, hlasovat? Ví každý poslanec, o čem hlasuje? Je tady žádost o odhlášení, odhlašuji vás tedy všechny. Prosím, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami.

Budeme hlasovat o části I. Nejprve poprosím o stanoviska paní zpravodajky a paní ministryně. (Zpravodajka doporučuje, ministryně má negativní stanovisko.)

Zahajuji hlasování o části I návrhu paní poslankyně Chalánkové. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 62. Přihlášeno je 161 poslankyň a poslanců, pro 88. Návrh byl přijat. (Potlesk.)

 

Dále budeme hlasovat o bodu II. Poslanecká sněmovna konstatuje, že nelze akceptovat žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu se zásadami uvedenými v bodě I.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. (Zpravodajka doporučuje, ministryně má neutrální stanovisko.) Kdo je proti? Děkuji.

Je to hlasování číslo 63, přihlášeno je 161 poslankyň a poslanců, pro 82, proti 26. I tento návrh byl přijat. (Potlesk.)

 

Dále v bodě III paní poslankyně navrhuje usnesení, že Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby požádala vládu Norského království o vysvětlení, proč čeští občané Denis a David Michalákovi dál zůstávají v pěstounské péči, zda se norské úřady zaobíraly či zaobírají možností požádat o spolupráci orgány České republiky a proč od sebe oba sourozenci byli a stále zůstávají oddělení. Máte to před sebou. Ano, děkuji. To jsem netušil.

Zahajuji hlasování o tomto usnesení podle bodu III návrhu. Stanovisko? (Zpravodajka doporučuje, ministryně má kladné stanovisko.) Já se omlouvám. Prohlašuji toto hlasování za zmatečné. Budeme hlasovat znovu, takže poprosím ještě jednou o stanoviska. Paní ministryně? (Zpravodajka doporučuje. Ministryně má kladné stanovisko.) Paní ministryně také doporučuje.

 

Zahajuji hlasování o bodu III. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 65, přihlášeno je 162 poslankyň a poslanců, pro 156, proti žádný. Tento návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat o bodu IV, v němž paní poslankyně Chalánková (zpravodajka doporučuje) žádá vládu, aby v případě, že vláda Norského království neposkytne přijatelné a důvěryhodným způsobem podložené odpovědi, vyvinula maximální úsilí k dosažení návratu dětí. Paní zpravodajka doporučuje, paní ministryně? (Ministryně má neutrální stanovisko.) Má neutrální stanovisko.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 66, přihlášeno je 163 poslankyň a poslanců, pro 88, proti 18. I tento návrh byl přijat. (Potlesk.)

 

Dále budeme hlasovat o bodu V, v němž paní poslankyně, nebo Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby zvážila možnost podání mezistátní stížnosti na Norsko ve smyslu článku 33 Evropské smlouvy o ochraně lidských práv. Stanoviska prosím? Paní poslankyně? (Zpravodajka doporučuje.) Paní ministryně? (Ministryně má neutrální stanovisko.)

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 67, přihlášeno je 163 poslankyň a poslanců, pro 80, proti 33. Návrh nebyl přijat.

 

Dále podle bodu VI, ve kterém se žádá doporučení prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost oboustranně informovat o všech správních a soudních řízeních atd. Stanoviska prosím? (Zpravodajka doporučuje.) Paní ministryně?

 

Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Kladné, ale dívám se přitom na paní ministryni spravedlnosti, protože to opravdu není můj obor.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Paní ministryně spravedlnosti také souhlasně kývá.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 68, přihlášeno je 164 poslankyň a poslanců, pro 160, proti žádný. I tento návrh byl přijat.

 

A konečně bod VII v části A, ve které Poslanecká sněmovna žádá předsedu vlády, aby nejpozději do 15. února informoval Poslaneckou sněmovnu o opatření, které vláda provedla. Stanoviska prosím? (Zpravodajka doporučuje.) Paní ministryně? (Ministryně má kladné stanovisko.)

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 69, přihlášeno je 164 poslankyň a poslanců, pro 159, proti žádný. I tento návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat návrhy pod písm. B. Paní poslankyně Černochová má faktickou poznámku? Prosím, paní poslankyně.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já se omlouvám, pane místopředsedo, až teď jsem si všimla, že v té římské sedmičce je podle bodu 3 až 6 a vzhledem k tomu, že ta pětka neprošla, tak se to musí celé přečíslovat. Jenom abychom na stenozáznam technicky zaznamenali to, že se to bude přečíslovávat k pětce, ne k šestce, aby pak nebyl nějaký problém. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Beru to jako námitku paní poslankyně. Je to legislativně technická připomínka paní poslankyně, o které dám hlasovat, pokud souhlasíte a nemá nikdo žádnou námitku proti.

Zahajuji hlasování o legislativně technické připomínce paní poslankyně Černochové. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 70, přihlášeno je 165 poslankyň a poslanců, pro 160, proti žádný. Děkuji vám za přijetí této legislativně technické připomínky.

 

Budeme hlasovat návrhy pod písm. B, a to opět na návrh paní poslankyně Maxové po římských číslicích I a II. Nejprve bod BI. Poslanecká sněmovna - je tady návrh dohromady. Paní poslankyně s tím také souhlasí. Takže oba dva body pod písm. B, pokud nemá nikdo žádnou námitku, budeme hlasovat dohromady.

Zahajuji hlasování... Pardon, ještě stanoviska. Považuji toto hlasování za zmatečné. (Zpravodajka doporučuje.) Paní poslankyně doporučuje. Paní ministryně? (Ministryně má neutrální stanovisko.) Neutrální. Doběhne zmatečné hlasování.

 

Zahajuji hlasování o návrhu paní poslankyně Chalánkové pod písm. B. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 72, přihlášeno je 165 poslankyň a poslanců, pro 48, proti 56. Návrh nebyl přijat.

 

Posledním návrhem, s kterým se musíme vyrovnat, je návrh pana poslance Bendla, ve kterém se říká - prosím, parafrázuji, nemám písemně ten návrh usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby zajistila pro matku dětí institut diplomatické ochrany. Pan poslanec kývá. Stanovisko paní zpravodajky? (Zpravodajka souhlasí.) Paní ministryně? (Ministryně má negativní stanovisko.) Negativní.

Zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro, ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování číslo 73, přihlášeno je 164 poslankyň a poslanců, pro 46, proti 49. Návrh nebyl přijat.

 

Konstatuji tedy, že jsme schválili usnesení pod písmenem AI až VII vyjma jednoho bodu. Děkuji paní zpravodajce a paní ministryni za spolupráci a končím projednávání tohoto bodu.

Dalším bodem našeho jednání je bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.