(11.10 hodin)
Poslanec Jiří Mihola: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, chtěl bych za klub KDU-ČSL říct, že s touto cestou nesouhlasíme, připojujeme se k argumentům, které zde již byly vzneseny, a jsme připraveni podpořit usnesení, které zde bylo zmíněno panem předsedou Kalouskem. Domníváme se, jenom krátce shrnu, nejen nešťastný termín a situace, ale především opravdu považujeme za velmi nešťastné, aby Poslaneckou sněmovnu České republiky reprezentoval zástupce jedné strany, a ještě na základě přání člověka, který je, jak zde bylo rovněž zmíněno, na indexu jak v Evropské unii, tak ve Spojených státech.
Chtěl bych ale zároveň také zdůraznit, že KDU-ČSL určitě není stranou, která by se nějak chtěla bránit diskusi nebo předávání informací. To ostatně předpokládám, že i kolegové z dalších stran by rádi ty informace měli. Ale u nás vlastně celé jednání tady o té delegaci skončilo na tom, že jsme nedostali ani nějaký podrobný program, byl obejit vlastně organizační výbor a byli jsme připraveni navrhnout, když tedy komunikovat a informovat se, tak vyváženě. Chtěli jsme navrhnout spojení té cesty do Moskvy s cestou na Ukrajinu, aby tedy skutečně, když informace a vyváženost, tak aby to bylo opravdové, a ne jenom jako.
Vnímáme také ohlas v zahraničním tisku. Viděl jsem několik článků, které se tímto zabývaly více či méně a upozorňovaly na to, že Česká republika tady podobnými přístupy se stává potom takovým slabým článkem Evropské unie, anebo vůbec tady těchto postojů vůči situaci na evropském východě.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Já děkuji panu předsedovi Jiřímu Miholovi. Dále, dalším přihlášeným do rozpravy je pan předseda poslaneckého klubu Občanské demokratické strany Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já se asi nebudu vracet k té historii. Všichni předsedové klubů dostali před několika týdny dopis pana místopředsedy Filipa. Když to parafrázuji: "požádal mě ruský velvyslanec, abych na pozvání toho člověka, na kterého je embargo, zorganizoval cestu Poslanecké sněmovny nebo delegace pod mým vedením". Takhle to bylo formulováno i z ruské strany.
Ale já bych se chtěl zeptat členů vlády. Velmi často slyšíme jak na rozdíl od minulého volebního období či předminulého jsou sladěny zahraničněpolitické aktivity všech ústavních činitelů. Já to v tomto případě nevidím. Vidím jasné rozpory ve vyjádření prezidenta, jednotlivých členů vlády, nyní předsedy Poslanecké sněmovny, který rozhodl, že ta cesta se uskuteční. Já bych rád požádal premiéra, ten tu ovšem není, ministr zahraničí je myslím na služební cestě, tak to rozumím, že je omluven. Tak v tom případě bych požádal asi pana vicepremiéra (Babiše), aby nám řekl stanovisko vlády k této cestě a k tomu, co se vlastně stalo. (Poznámka z pléna.) Já za to nemůžu. Kdyby tady byl premiér nebo ministr zahraničí, to děláte jako naschvál, ale my skutečně neorganizujeme přítomnost členů vlády. To je zodpovědnost vládní koalice, a ne opozice. Kdyby tady byli dva vicepremiéři, tak si aspoň mohu vybrat, kterého z nich požádám, ale druhý vicepremiér prostě přítomen není. Jestli se té odpovědi zhostí jiný člen vlády, tak mně to vůbec nevadí, jestli odpoví ministr životního prostředí nebo ministr obrany. Fakt ne. Ale chtěl bych, aby někdo za vládu formuloval stanovisko, jak se k tomu staví vláda.
Přece je slušné, když jste někde na návštěvě, a zcela běžné, že v rámci té návštěvě oplatíte to pozvání, recipročně. Což v tomto případě nejde, protože naše vláda se připojila k těm sankcím. To jsou i naše sankce, to nejsou sankce Američanů a Bruselu, ale jsou to i sankce České republiky, a evidentně tohoto člověka nemůžeme recipročně pozvat, protože bychom postupovali sami proti svým vlastním sankcím. Takže si myslím, že schválením této zahraniční cesty pan předseda Hamáček prostě postupuje proti postoji české vlády. My jsme ten postoj ocenili, v mnoha parlamentních debatách jsme říkali, že v tomto bodě má vláda České republiky naši podporu. A tady vidíme jasný rozpor a byl bych rád, kdyby někdo z vládních činitelů to buď okomentoval, nebo řekl aspoň stanovisko ministra či vicepremiéra. Je mi jasné, že nemůže tlumočit stanovisko vlády jako celku, že pravděpodobně, a považuji to takřka za jisté, že vláda o tom v celku, jako celek nejednala. Proč by o tom také jednala vláda, když my jsme se všichni domnívali, že ta cesta prostě neproběhne. Ani ti navrhovatelé neměli odvahu vystavit organizační výbor hlasování. Protože jestli je tam nějaká většina, která je přesvědčená, že ta cesta prostě se uskutečnit má, mohlo to jít standardně, vládní koalice má většinu v organizačním výboru, mohlo to být schváleno, my bychom to sice kritizovali, nicméně bychom ten bod neměli na plénu a plně bychom respektovali toto. Tam to bylo staženo, čímž jsme jasně pochopili, že ta cesta nebude, a včera večer jsme se vlastně z médií dozvěděli, když se na to dotazovali, že ta cesta se prostě uskuteční.
Takže bych poprosil některého z členů vlády, abyste to nevnímali, že se obracím jenom na vašeho předsedu, já jsem to tak nemyslel. Bohužel tady není ani premiér, ani ministr zahraničí. Děkuji. (Slabý potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Stanjurovi. Už do rozpravy s přednostním právem je přihlášen pan ministr Stropnický, nicméně teď má přednost pan místopředseda Bartošek, po něm pan místopředseda poslaneckého klubu KSČM Černý, po něm výše zmiňovaný pan ministr obrany Martin Stropnický, po něm pan předseda Okamura. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné dopoledne. Myslím si, že věc je poměrně jednoduchá. Vzhledem k tomu, že organizační výbor tuto cestu neprojednal, není možné na cestu místopředsedy Filipa nahlížet jako na cestu, kdy někdo reprezentuje Poslaneckou sněmovnu. A to, co je zásadní, je, že tato cesta byla dlouhodobě diskutována, a proto jsem se na organizačním výboru zeptal, jakým způsobem se s tím pozváním naloží. Zeptal jsem se a odpověď, kterou jsem dostal, je, že vzhledem k tomu, že organizační výbor tuto cestu neprojednal, tak se žádná cesta nekoná. Tuto odpověď jsme dostali. Mně osobně to stačilo, bral jsem to za vyřešené. Pravda je, že mě tato informace také zaskočila a poměrně nemile překvapila.
Za lidovce chci říci, že vyslovujeme s touto cestou zásadní nesouhlas. Jednak nebyla projednána v organizačním výboru, za druhé není reprezentativní, není to delegace Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že to bereme jako poměrně bezprecedentní krok, tak budeme chtít, aby to bylo zařazeno na jednání dalšího organizačního výboru, a návrh, který předneseme, je ten, že se budeme bavit, zda je vůbec nárok na proplacení této cesty v okamžiku, když nebyla schválena organizačním výborem. Tato návštěva se koná v době, kdy ruská strana uznává pseudovolby na části Ukrajiny, a myslíme si, že kdyby se měla konat cesta, tak by měla být vyvážená a reprezentativní. Lidovci nepovažují tuto cestu za reprezentaci Poslanecké sněmovny ve světě.
Děkuji. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu místopředsedovi Bartoškovi. Nyní s přednostním právem za poslanecký klub KSČM pan místopředseda Černý. Prosím, pane místopředsedo.
Poslanec Alexander Černý: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nebudu pochopitelně opakovat všechno, co tady zaznělo. Byl bych také rád, kdybych měl víc informací, a předpokládám, že i vy byste rozhodovali daleko snadněji, kdybyste slyšeli vyjádření například ministra zahraničních věcí, když už o něm dnes byla řeč, nebo někoho z dalších aktérů té kauzy. Ale ti tady nejsou. Prostě tady nejsou. Proto se nebudu vracet k návrhu, který už byl prohlasován a se kterým jste nevyjádřili souhlas.
Přesto dávám ke zvážení, zda by nebylo rozumné přece jen, dřív než se pustíme do eskapády, jestli je, nebo není cesta kolegy Filipa oficiální cestou, je-li podepsána předsedou Sněmovny, je-li s ní vyjádřen souhlas. Ta informace, co běžela dnes dopoledne nebo ráno v televizi na liště, mě spíš ujišťovala o tom, že je to oficiální cesta, rozhodně to nevypadalo jako soukromá cesta. A doporučoval bych nejprve získat alespoň po telefonu, je-li to vůbec možné, nevím tedy, kde předseda Sněmovny v tuto chvíli je, jestli je také v letadle, nebo už někde přistál, já nevím ani - v Portugalsku? Nebo kam měli letět? (Hlas: V Albánii.) Nebo v Albánii, aha, to je zase jiný výbor. Takže možná že už je na telefonu, možná už je s ním možno komunikovat, možná ví víc než my. Já to prostě nevím. Rozhodně bych se přikláněl k tomu, abychom vyslechli alespoň po telefonu jeho stanovisko. Proto bych chtěl požádat sekretariát předsedy, jestli by nebyl schopen se s ním spojit a informovat ho o tom, co nás velmi zajímá, protože v opačném případě si nedovedu dost dobře představit, jak bude realizováno to, co tady navrhuje pan zpravodaj. ***