(16.20 hodin)
(pokračuje Prachař)
Zastupitelstvo Středočeského kraje schválilo usnesením č. 77-9/2013ZK ze dne 9. 12. 2013 pořízení aktualizace zásad územního rozvoje na žádost oprávněného investora. ŘSD požádalo Středočeský kraj, aby schválil nové zásady územního rozvoje kraje, a to jsme udělali 9. 12. 2013. Takže když si vezmete, že v devátém měsíci byly zrušeny zásady územního rozvoje a my jsme ve dvanáctém měsíci požádali jako investor Středočeský kraj o obnovení zásad, abychom mohli pokračovat dál.
27. 11. 2014 svolává Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje, společné jednání o návrhu první aktualizace zásad územního rozvoje a projednání vyhodnocení jejich vlivu na udržitelný rozvoj území. Dotčené orgány mohou uplatnit svá stanoviska do třiceti dnů ode dne společného jednání, do 27. 12. 2014, a ve stejné lhůtě mohou sousední kraje uplatnit své připomínky, takže předpokládáme, že rozhodnutí o zásadách územního rozvoje Středočeského kraje by mohlo být ukončeno v letošním roce. Potom, jakmile bude toto vypořádáno, bude přistoupeno k odstranění případných rozporů mezi stanovisky dotčených orgánů a s ohledem na uplatněné připomínky a jejich možný rozpor může společné jednání proběhnout i několikrát. Bohužel to nedokážeme ovlivnit. Následně proběhne veřejné projednání aktualizace zásad územního rozvoje a nedá se ani odhadnout termín projednání s veřejností.
Všechny tyto věci, o kterých jsem mluvil, spadají do kompetence Středočeského kraje, nikoliv Ministerstva dopravy nebo Ředitelství silnic a dálnic.
Jakmile bude schválena aktualizace zásad územního rozvoje, bude možné pokračovat v přípravě pěti dálničních úseků mezi Prahou, pražským okruhem a hranicí Středočeského kraje. Pro úplnost uvádíme, že z hranice Středočeského kraje k městu Tábor je již dálnice D3 v provozu, takže to, co je, to je skutečně primární záležitostí Středočeského kraje.
K vašemu dotazu co se týká Olbramovic. My připravujeme řešení pro město Olbramovice, dopravně bezpečnostní opatření, které by mělo zlepšit situaci při přecházení z jedné strany na druhou. Toto se projednává se zastupitelstvem Olbramovic. Vím o tom, že Ředitelství silnic a dálnic má takovouto připravenou studii, a pokud byste chtěla, tak vám samozřejmě písemně dám podrobnější informace, které mám tady. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane ministře. Ptám se, zda budete mít doplňující dotaz. Není tomu tak. Děkuji.
Další v pořadí jako desátý byl vylosován pan poslanec Miroslav Kalousek, který interpeluje ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka. Připraví se pan poslanec Jiří Zlatuška. Máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Páni ministři vnitra a obrany byli řádně omluveni s odůvodněním, že se nalézají na místě výbuchu. V naději, že na místě výbuchu se nalézá i pan ministr zahraničních věcí, stahuji svoji interpelaci. Nerad mluvím do zdi.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dobře, děkuji. Nyní tedy pan poslanec Jiří Zlatuška a po něm se připraví pan poslanec Ivo Pojezdný. Pan poslanec Jiří Zlatuška interpeluje paní ministryni Marksovou.
Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, paní ministryně tady sice není, ale moje otázka, kterou chci interpelovat, je velice jednoduchá.
V souvislosti s přípravou zákona nebo projednáváním zákona o dětských skupinách budeme zítra čelit vetu prezidenta republiky. Při projednávání se ukázalo, že Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá vůbec představu o tom, na kolik dětí se event. negativní dopad ať již na lesní školky, nebo na vzdělávání, na které upozornila v tiskové zprávě třeba společnost Člověk v tísni, vztahuje. Nepovažuji za problém, že to neví sama paní ministryně, je to jenom jedna z dílčích oblastí, ale pokud se již několik měsíců jedná o tomto zákoně a ví se přinejmenším od doby, kdy šel zákon ze Sněmovny do Senátu, že je reálným problémem, že by se mohl nechtěně negativně dotknout velkého počtu lesních školek, nebo, jak hovoří tisková zpráva Člověka v tísni uveřejněná společností EDUin, řádově desetitisíců dětí, a v této situaci Ministerstvo práce a sociálních věcí nemá představu o tom, jaký je vlastně konkrétní počet dětí, které by to mohlo negativně zasáhnout, tak si myslím, že je zde velký problém na straně zaměstnanců Ministerstva práce a sociálních věcí, a očekávám, že tam dojde k propouštění.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já se omlouvám, váš čas vypršel. Když tak to můžete položit jako doplňující otázku.
Poslanec Jiří Zlatuška: Ano, ten dotaz se týká jenom toho, kolik lidí za toto bude propuštěno.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. A já požádám paní ministryni Marksovou o odpověď.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně a poslanci, kdybych teď byla opravdu politicky ostřílená, tak bych řekla číslo a opravdu by nebylo pánaboha, který by řekl, jestli je špatně. Kdybych řekla 10 400 dětí, tak by nikdo z nás nevěděl, jestli to číslo je správné, nebo ne. To jen tak jako na úvod.
Jinak bych chtěla říci a připomenout, že zákon o dětských skupinách tady vzniká sedm let a začal vznikat na základě požadavků neziskových organizací a také zaměstnavatelů. Máme k dispozici studii z roku 2013, kterou si nechalo naše ministerstvo dělat. Zúčastnilo se jí 52 firem různých velikostí jak do 250, tak nad 250 zaměstnanců. Ty firmy byly z různých krajů, z různých oblastí a vyjadřovaly své přání mít takový zákon, který by jim umožnil zřídit nějaké hlídání dětí, které by ale zároveň nebylo tak složité jako mateřská školka. Z těchto společností jich 84 % uvedlo, že je pro ně dřívější návrat zaměstnanců z mateřské či rodičovské dovolené velice důležitý, a to především z důvodu udržení znalostí ve společnosti, protože je prostě problém, když jim lidé potom kvůli rodičovství odcházejí, a zároveň 60 % z nich uvedlo, že v tu chvíli, v tom roce 2013, nebylo schopno poskytovat zaměstnancům firemní předškolní zařízení. Takže opravdu ty podněty vznikly zespoda.
Také si musíme uvědomit, že se pohybujeme doteď v situaci, kdy byly de facto u nás zrušeny jesle, to znamená zařízení péče o děti do tří let. My v současné chvíli, kdybychom brali ta veřejná zařízení, kterých je tady v republice už úplné minimum, myslím okolo devadesáti, tak to je schopno kapacitně poskytnout péči asi 10 % dětí do tří let, což je úplně směšné, a jsme za to opakovaně kritizováni Evropskou unií.
V minulé době také došlo k tomu, že samozřejmě řada neziskových organizací si s tím nějakým způsobem začala radit po svém. A to, co teď vlastně vyplynulo v té velké debatě o zákonu o dětských skupinách, bylo, že tady neuvěřitelné množství organizací všeho možného typu se stará o předškolní děti a jede v podivném šedém režimu, to znamená pravidla tak trochu, ale ne úplně. Takže také jeden z těch záměrů zákona byl ta pravidla dát všem, protože já se pořád ještě domnívám, že když se bavíme o péči o předškolní děti, tak bychom asi měli vědět, kdo pečuje a za jakých okolností. Děkuji. ***