(15.20 hodin)
Poslankyně Pavlína Nytrová: Děkuji za udělení slova. Vážený pane premiére, dovolte mi, abych se vás dotázala na problematiku dohody mezi zaměstnanci, zaměstnavatelem a státem, na problematiku takzvaného kurzarbeitu, zkrácené pracovní doby, kdy se především jedná o překlenutí období slabé poptávky u zaměstnavatelů. Dovolte mi, abych položila následující otázky: O jaké variantě, o jaké podobě sdílení práce se na vládní úrovni uvažuje? Je zpracována analýza dopadů na státní rozpočet, která potvrdí či vyvrátí vhodnost řešení nezaměstnanosti dohodou mezi zaměstnanci, zaměstnavatelem a státem? Jaké jsou výsledky této analýzy a jakým způsobem bude kurzarbeit financovaný?
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Nytrové. Poprosím pana premiéra o odpověď na tuto interpelaci.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, chtěl bych vás informovat o tom, že vláda skutečně připravuje v rámci aktivní politiky zaměstnanosti příspěvek v době částečné nezaměstnanosti. U nás se pro to vžil název, který je používán v Německu a v Rakousku, kde tyto příspěvky fungují. Jde o tzv. kurzarbeit. Příspěvek bude součástí aktivní politiky zaměstnanosti. Uvažuje se, že by byl poskytován v případech extrémních ekonomických problémů, ať už v důsledku vnější recese, popř. v důsledku ekonomických problémů spojených s uplatňováním mezinárodních sankcí. Nebo by mohl být využit při živelních pohromách, které by plošně zasáhly českou ekonomiku. Zaměstnavatel bude muset v takovém případě prokázat, že výpadek je způsoben poruchou v národním hospodářství, tedy že je způsoben situací, kterou on sám nezpůsobil. Budou stanovena kritéria pro hodnocení tohoto ekonomického dopadu a počítáme s tím, že o poskytování příspěvku bude rozhodovat komise, která bude vytvořena při krajských pobočkách Úřadu práce. O vyhlášení stavu, kdy bude možné používat kurzarbeit, bude rozhodovat vláda a současně použití těchto finančních prostředků bude kontrolovat Ministerstvo práce a sociálních věcí a také Ministerstvo financí.
V rámci kurzarbeitu by měl být poskytován příspěvek na částečnou refundaci mzdových nákladů zaměstnavatelů s tím, že vedeme debatu o tom, jestli tento příspěvek, který bude poskytován, bude vázán na současně probíhající vzdělávání ze strany zaměstnanců. My bychom rádi dosáhli toho, a varianta, o které se v tuto chvíli diskutuje, je taková, že by příspěvek zaměstnavatele ke mzdě byl 40 %, příspěvek vlády 20 %. To znamená, zaměstnanec by v případě výpadku firmy dostával příspěvek ve výši zhruba 60 %. Byli bychom rádi, kdyby tento nový nástroj mohl být aplikován už od začátku příštího roku. Proto předpokládáme, že v pondělí by vláda měla definitivně schválit koncept kurzarbeitu v České republice. Měl by být připraven konkrétní pozměňující návrh a rádi bychom využili toho, že na půdě Poslanecké sněmovny je projednávána novela zákona o zaměstnanosti, abychom do ní kurzarbeit mohli zakotvit.
Myslím, že by to mohlo být praktické opatření, které by skutečně mohlo vykrýt dočasně výpadky firem. Mohlo by to pomoci stabilizovat zaměstnanost, protože nám to umožní a firmám to umožní, aby nemusely lidi propouštět v případě, kdy mají dočasný výpadek z hlediska svého prodeje, mohly zaměstnance udržet do doby, než se podaří získat například nové zákazníky nebo získat nové trhy, nebo do doby, než se zlepší hospodářská situace, například kdy odezní důsledky nějaké výraznější živelní pohromy. Čili je to nástroj, který by měl podpořit zaměstnanost. Je to nástroj, který byl pozitivně vyzkoušen v Německu a v Rakousku. Tedy máme tady pozitivní vzory, kterými bychom se chtěli inspirovat. Současně ale je důležité, aby ta pravidla byla nastavena tak, že nebude možné jejich zneužívání. Prostě nechceme, aby to byl nástroj, který budou firmy používat jako neoprávněnou hospodářskou výhodu. Nechceme, aby se firmy vymlouvaly na situaci, která ve skutečnosti nenastala. Prostě tam musí být nastavena jasná pravidla. Musí být poskytování příspěvku nemilosrdně kontrolováno, tak aby nedocházelo k problémům z hlediska čerpání těchto peněz a nedocházelo k nějakému neférovému narušování hospodářské soutěže.
Čili to jsou ty základní parametry, o kterých teď vedeme debatu v rámci vládní koalice, povedeme diskusi na vládě. Koaliční strany se shodly na tom, že zavedeme systém kurzarbeitu v České republice. Teď už ho jenom musíme dostat do konkrétní legislativy. Ale já doufám, že v lednu, únoru příštího roku už by zákon mohl být součástí našeho právního řádu. Děkuju.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu premiérovi, a přestože paní poslankyně vypadá velmi spokojeně, ptám se, jestli má doplňující otázku. Nemá. Děkuji paní poslankyni i panu premiérovi.
Další, pátou interpelaci přednese paní poslankyně Dana Váhalová ve věci Evropské rady. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, pane předsedající, pane premiére, vládo, dámy a pánové, ve dnech 23. a 24. října se uskutečnilo v Bruselu jednání Evropské rady. Hlavním bodem jednání byly cíle Evropské unie v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. V této souvislosti by mě zajímalo, jakého kompromisu bylo dosaženo a jak tyto cíle Evropské unie budou vypadat. Jedním z hlavních úkolů české energetické politiky je zajištění garance suverenity energetického mixu ve vztahu k plnění cíle podílu obnovitelných zdrojů a energetické účinnosti. Podařilo se tento náš cíl promítnout do výsledků jednání Evropské rady? Jaké jsou tedy aktuální informace? Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já jsem popsal mandát české vlády ještě předtím, než začalo jednání Evropské rady, na jednání výboru pro evropské záležitosti. Pozice české vlády nebyla nikterak překvapivá ani pro naše partnery v rámci Evropské unie, protože těch posledních osm devět měsíců, kdy je tady nová česká vláda, jsme pozici vydefinovali hned na začátku a velmi intenzivně jsme ji komunikovali. Na naší pozici jsme se dohodli i se zaměstnavateli, dohodli jsme se i s odbory a snažili jsme se získat spojence, což se nám podařilo, protože pozice, kterou zaujala Česká republika, byla podporována i pozicemi dalších zemí V4, to znamená Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Komunikovali jsme v této věci také se státy, jako je Rumunsko nebo Bulharsko. Snažili jsme se dosáhnout toho, aby výsledek dohody o klimatickém balíčku na úrovni Evropské unie byl sice dostatečně ambiciózní z hlediska ochrany klimatu a životního prostředí, ale současně aby zohlednil potřebu udržení konkurenceschopnosti českého průmyslu. Myslím, že se to povedlo, protože se nám podařilo uhájit několik důležitých parametrů v rámci klimatického balíčku.
Za prvé, klimatický balíček neznamená žádný zásah do naší národní autonomie zvolit si do budoucna energetický mix. To znamená, že Česká republika v okamžiku, kdy budeme jednat o aktualizaci naší energetické koncepce, v okamžiku, kdy budeme jednat o aktualizaci surovinové politiky, tak nebudeme vázáni evropskými předpisy, pokud jde o stanovení podílu jednotlivých zdrojů energie, včetně energie, kterou získáváme z jádra. Čili udržení svobody energetického mixu.
Za druhé, podařilo se dosáhnout toho, že podíl obnovitelných zdrojů, který byl na evropské úrovni stanoven na 27 %, nebude povinně rozepsán mezi jednotlivé členské státy Evropské unie. Dá se totiž předpokládat, že řada evropských zemí dosáhne vyššího podílu obnovitelných zdrojů do roku 2030, než je tento stanovený cíl. To znamená, že tam bude možné splnit celkové parametry na úrovni Evropské unie, aniž by k dosažení toho cíle byla nucena každá jednotlivá členská země. Postoj České republiky byl logický, protože jednotlivé členské země mají rozdílné přírodní podmínky, mají rozdílný podíl obnovitelných zdrojů, mají rozdílné rozpočtové možnosti, jak obnovitelné zdroje podporovat. My jsme si bohužel do značné míry rozpočtové možnosti zúžili už v minulých letech tím, jak rychle tady narostly kapacity v oblasti solárních zdrojů a jak výrazná veřejná podpora je s financováním solárních zdrojů v České republice potřeba. Čili tady jsme zabránili rizikům, která by byla spojena s dalšími tlaky na růst ceny elektrické energie, na růst rozpočtových výdajů, pokud bychom museli dosáhnout povinně cíle 27 % i na národní úrovni. Čili tempo zvyšování podílu obnovitelných zdrojů je opět na nás. Jak rychle půjdeme směrem k vyššímu podílu obnovitelných zdrojů.
Poslední cíl, který byl stanoven, je otázka energetické efektivity, to znamená snižování energetické náročnosti. Ten cíl na evropské úrovni byl stanoven ve výši 27 %, byl stanoven jako indikativní a opět je tady výslovný zákaz mechanicky ten cíl rozepisovat mezi jednotlivé členské země Evropské unie. Čili i tady, ačkoliv je nepochybně důležité, abychom investovali v příštích letech do snižování energetické náročnosti, a to nejenom průmyslu, ale samozřejmě také domácností a veřejného sektoru, a budeme to dělat, tak i tady máme svobodu z hlediska tempa nárůstu energetické efektivity v České republice. ***