(16.50 hodin)
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, o tom, jak je tato novela zákona skutečně velmi široká, svědčí to, co tady bylo řečeno panem předkladatelem. Já bych si dovolila dotknout dvou problémů, které tento zákon také obsahuje a které bude asi potřeba, abychom nějakým způsobem řešili potom na výboru a dospěli k tomu, aby tento zákon už neměl vůbec žádné chybičky.
První okruh problémů se týká navrhované změny § 53 odst. 1. písm. e) a § 71 odst. 2 písm. e) zákona právě o ochraně veřejného zdraví, který podle názoru odborníků a především paní ombudsmanky může podporovat stigmatizaci a následně i diskriminaci HIV pozitivních osob. Informace o nosičství viru HIV a onemocnění AIDS není běžným údajem o zdravotním stavu osoby, jelikož tato informace vede ke stigmatizaci osoby. U okolí vzbuzuje toto onemocnění silné reakce, a to především z toho důvodu, že ho mají lidé spojeno s rizikovou sexuální aktivitou, užíváním drog, smrtí a nákazou. Stigmatizace osob může vést ke stereotypům, stereotypy k předsudkům a předsudky k diskriminaci.
Zákon tedy zavádí informační povinnost v § 53 odst. 1 písm. e). Původně měly osoby nakažené virem HIV povinnost sdělit své nosičství v zařízeních sociální péče, za která se považují především týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem. Pokud by byla schválena tato změna zákona tak, jak je to napsáno, jak by to bylo v navrhované podobě, tak by HIV pozitivní osoby musely sdělit své nosičství ve všech zařízeních sociálních služeb, a to -
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Omlouvám se, paní poslankyně, ale poprosím kolegyně a kolegy, aby se ztišili, abychom slyšeli to, co přednášíte. Já vám děkuji.
Poslankyně Soňa Marková: Já chápu, že jsou to z hlediska celé Poslanecké sněmovny velmi marginální problémy, ale přesto bych ráda na ně upozornila.
Takže kromě vyjmenovaných sociálních zařízení podle tohoto zákona přibývá dalších 16 druhů zařízení, to znamená centra denních služeb, denní stacionáře, chráněné bydlení, azylové domy, domy na půl cesty, zařízení pro krizovou pomoc, nízkoprahová denní centra, nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, terapeutické komunity, sociální poradny, sociálně terapeutické dílny, centra sociálně rehabilitačních služeb, pracoviště rané péče, intervenční centra a zařízení následné péče.
Z důvodové zprávy k novele zákona vyplývá, že cílem této změny je dát znění zákona o ochraně veřejného zdraví do souladu s terminologií zákona o sociálních službách. Novela nepřináší pouze terminologické zpřesnění, ale právě to podstatné rozšíření informační povinnosti.
Za problematické je považováno i nejasné vymezení podmínek informační povinnosti. Příslušné ustanovení zákona hovoří o informační povinnosti při přijetí do zařízení. Zákon ale neuvádí, co přesně se považuje za okamžik přijetí. Pokud by byla praxe taková, že by osoby musely své nosičství sdělit před podpisem smlouvy, je obava, že by tato informace mohla být zneužita k přímé diskriminaci těchto osob. Podnět na prozkoumání právě tohoto paragrafu zákona dalo občanské sdružení, které poskytuje poradenství a pomoc HIV pozitivním osobám, a to právě eviduje jenom za tento rok dva případy, kdy došlo k vyloučení osoby z poskytování sociální služby před podpisem smlouvy kvůli jejímu nosičství.
Druhou nejasnost potom je možno spatřovat v tom, které osobě se má nosičství sdělit, protože zákon, který právě projednáváme, hovoří o osobě poskytující péči, a prováděcí předpis ale už hovoří o lékaři ústavu sociální péče a zdůrazňuje, že v těchto ústavech se při příjmu a ošetřování fyzických osob postupuje obdobně jako při příjmu fyzických osob do zdravotnických zařízení. Takže tady osoba, které se sděluje nosičství, by měla být jasně vymezena v zákoně, a nikoliv v prováděcím předpisu. To je alespoň názor paní ombudsmanky.
Dále potom se ještě dotýká její stanovisko i speciálně ustanovené informační povinnosti, která se jí jeví jako nadbytečná, protože osoby, které využívají sociální službu, musí před podpisem smlouvy o poskytování sociálních služeb předložit posudek registrujícího poskytovatele zdravotních služeb o svém zdravotním stavu. Tady potom je hovořeno i o situaci kolem citlivých údajů a hovoří se i o problému právní úpravy a nosičství, infekčnosti atd.
Další problém kromě téhle informační povinnosti vidíme i v povinném testování, které upravuje § 71 odst. 2 písm. e), protože navrhovaná právní úprava zavádí do českého právního systému povinné testování na přítomnost viru HIV v určitých speciálních případech. V současné době je toto testování povinné, a to i bez souhlasu osoby, pouze pro těhotné ženy, pro osoby s poruchou vědomí, u kterých je test důležitý pro diferenciální diagnostiku, pro osoby, kterým bylo sděleno obvinění z trestného činu ohrožování pohlavní nemocí, a pro osoby, které jsou nuceně léčeny pro pohlavní nemoc. Novela do zákona přidává další skupinu osob - osoby, které jsou podezřelé z nákazy a kterým bylo provedení vyšetření uloženo vykonatelným rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví. Takže i tady je spatřován určitý problém a myslím si, že je potřeba, abychom se touto věcí zabývali, stejně tak jako tím, že toto ustanovení vlastně nezavádí plošné povinné testování.
Kdybych tedy tento problém uzavřela, tak navrhovaná změna zákona o ochraně veřejného zdraví rozšiřuje informační povinnost u HIV pozitivních osob a zavádí povinné testování na přítomnost viru HIV pro určité případy a to lze považovat za problematické. Tolik ze stanoviska paní ombudsmanky.
A teď bych se ještě věnovala problému, který s tím prvním vůbec nesouvisí. Tento zákon také novelizuje chemický zákon, jak tady o tom bylo hovořeno, a tady se mi dostaly připomínky zase od odborníků, kteří vidí problémy ve dvou okruzích, a to je za prvé ochrana dezinfekce, dezinsekce a deratizace, kdy problém spatřují ve sjednocení požadavků na odbornost osob, které jsou oprávněny provozovat fumigaci biocidními a pesticidními přípravky, a na podmínky jejich použití. Zákon řeší pouze nakládání s biocidními přípravky. Je tady určitý rozpor s předpisy EU a je určitý požadavek na to, aby se ještě rozšířilo to, co tedy je napsáno v novele tohoto zákona.***