Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

136.
Vládní návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany
v zahraničních operacích v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017
/sněmovní tisk 348/

Pan ministr obrany je připraven a z pověření vlády tento tisk uvede. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, co je cílem tohoto návrhu? Cílem je reagovat na negativní vývoj bezpečnostního prostředí. Navrhovaný mandát pokrývá dvouleté období, jak už bylo řečeno, na roky 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017. Toto řešení odpovídá praxi etablované v posledních letech.

Ve světle negativního vývoje bezpečnostního prostředí a z toho vyplývající potřeby flexibility a připravenosti návrh mandátu obsahuje tradičně uplatňovaný přístup a nově regionální přístup. Tradičně mandát obsahuje nasazení do konkrétních operací v konkrétních zemích, včetně Balkánu a severní Afriky, a nasazení do Sil rychlé reakce NATO a bojových uskupení EU. Regionální přístup umožňující nasazení v regionech klíčových pro naši bezpečnost v rámci případných budoucích misí NATO, EU či OSN.

Účelem regionálního přístupu, to jsou body 4 a 5 navrhovaného usnesení, je vytvořit podmínky pro zvýšení připravenosti Armády ČR nasadit síly v klíčových regionech v případě náhlé krizové situace. Regionální přístup je v návrhu mandátu využit pro případné nasazení v oblasti Blízkého východu, severní Afriky a Sahelu. Jedná se o krajně nestabilní a rizikovou oblast ležící v bezprostřední blízkosti Evropy. Tamní vývoj má silně negativní dopad na naši bezpečnost. V menší míře je regionální přístup navrhován i pro oblast Balkánu. Regionální přístup předem stanoví politické zadání našim ozbrojeným silám a umožní jejich systematickou přípravu na nasazení v případných nových operacích ve vymezených krizových regionech. Ve stále se zhoršujícím bezpečnostním prostředí dále posílí naši připravenost rychle a efektivně se zapojit do operací mezinárodních organizací, jichž jsme členem. V případě schválení mandát umožní vládě včas deklarovat připravenost ČR, přispět do operací v rámci NATO, EU nebo OSN.

Účel a mantinely regionálního přístupu. Regionální přístup je samozřejmě omezen jasnými mantinely, a to je: O nasazení do nové operace vždy rozhodne vláda, následně ihned informuje obě komory Parlamentu. Nasazení je v navrhovaném mandátu omezeno početně a geograficky. Vždy se bude jednat o multilaterální operace v rámci příslušných mezinárodních organizací NATO, EU, OSN. Pro soulad s čl. 44 (?) odst. 4 Ústavy v případě vyslání nad 60 dnů vláda požádá o souhlas obě komory Parlamentu. Půjde-li o operaci, která není pokryta odstavcem 4 body a) až c) čl. 43 Ústavy, vláda neprodleně před vysláním požádá obě komory Parlamentu o mandát pro zapojení se do konkrétní operace. Jde především operace na prosazení míru mimo čl. 5 bez souhlasu zemí, na jejichž území operace probíhá. Každá z komor Parlamentu má ústavní pravomoc kdykoli odhlasovat ukončení naší účasti v misi.

Schválení vyslání do konkrétní operace vládou a následné informování obou komor Parlamentu, tedy postup navržený v souvislosti s regionálním přístupem v bodech 4 a 5 usnesení, není ničím novým, ale je v souladu s dlouholetou praxí, opakovaně schválenou oběma komorami Parlamentu. Již od roku 2005 se tento přístup uplatňuje v případě vyčleňování do Sil rychlé reakce NATO a do bojových uskupení EU. Obě komory Parlamentu tento přístup vždy odsouhlasily, protože si byly vědomy toho, že v případě potřeby tyto předurčené síly nasadit do konkrétní operace je nutná co nejrychlejší reakce. Schválením návrhu Parlament podpoří přesvědčení vlády, že oblasti Blízkého a Středního východu, severní Afriky, Sahelu a Balkánu jsou klíčové pro naši bezpečnost a že jsme připraveni se aktivně podílet na řešení hrozeb, které z nich pocházejí, včetně vyslání vojáků do operací mezinárodních organizací. Parlament tím vyšle jasný signál spojencům v NATO a EU o bezpečnostně-politických prioritách ČR. Současně to umožní Armádě ČR zahájit přípravu na konkrétní operaci. Ministerstvo obrany ČR tím zároveň získá politické zadání schválené Parlamentem, na jaké typy nasazení a v jakých geografických podmínkách se v definovaném rozsahu prioritně připravovat. Vláda ČR bude moci mnohem efektivněji reagovat na mezinárodní krize a v procesu generování sil v rámci NATO, EU či OSN bude lépe schopna zajistit pro české ozbrojené síly preferované zastoupení v operacích.

Stanovisko Parlamentního institutu zpracované na základě posledního výkladu článku 43 Ústavy k vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území republiky konstatuje, že takto předložený návrh mandátu obsahující výše uvedené ústavní limity může být Parlamentem schválen, protože je v souladu s Ústavou.

A teď ještě mi dovolte alespoň krátce k Afghánistánu. Návrh mandátu obsahuje zapojení České republiky do nové alianční mise Resolute Support v Afghánistánu. Jedná se o nebojovou misi, která by měla být ukončena do konce roku 2016. Primárním cílem této mise je dokončit výstavbu některých chybějících schopností afghánských ozbrojených sil. Její charakter je poradní, podpůrný a výcvikový. Česká republika výrazně snížila svoji vojenskou přítomnost v Afghánistánu již v uplynulých letech, a to z úrovně cca 720 osob, to byla úroveň v roce 2011, až na současných 310 vojáků. V průběhu roku 2014 plní naši vojáci v Afghánistánu již pouze podpůrné, čili nebojové úkoly, které budou pokračovat i v roce 2015 v rámci nové mise. Úkoly, které naši vojáci mají plnit v rámci mise Resolute Support, jsou pro NATO a pro úspěšný průběh mise prioritní. Jedná se o pokračování v úkolech, které naši vojáci v Afghánistánu plní již nyní v rámci ukončované mise ISAF. Je to ochrana sil, výcvik afghánských vzdušných sil, především. Výrazněji snižují počty svých vojáků ty země NATO, které stahují bojové jednotky, to bych rád zdůraznil, protože ty již nebudou mít v nové misi Resolute Support uplatnění. Složení českého příspěvku do mise Resolute Support má modulární charakter, to znamená, že velikost jednotlivých nasazovaných schopností již nelze dál zmenšit. Danou schopnost bychom totiž nemohli nasadit vůbec, čímž bychom spojencům způsobili vážný problém.

Závěrem mi dovolte k tomuto úvodnímu slovu dodat, že nový generální tajemník Aliance se vyslovil o našem misijním působení velice kladně a označil Českou republiku za aktivního a seriózního aliančního partnera.

Úplně na závěr si dovolím konstatovat, že tento návrh schválil Senát.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru obrany Martinu Stropnickému a slova se ujme pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, poté teprve zpravodaj. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji, pane místopředsedo. Já bych jenom rád se stručně vyjádřil k tomu, co už tady bylo řečeno panem ministrem obrany, a nebudu to nějak dramaticky rozšiřovat. Jen bych vám rád řekl, že Ministerstvo zahraničí úzce spolupracovalo s Ministerstvem obrany na tomto materiálu a že bych vám rád řekl, že působení českých vojáků v zahraničních misích a operacích jednak NATO, také Evropské unie a OSN, bylo a i přes oběti, které přináší a které musíme nést, je i nadále v zájmu České republiky. Já bych vás rád ujistil, že ty oblasti, ve kterých vojáci působí, jsou regiony, které mají bezprostřední vliv na bezpečnost Evropy i celého euroatlantického regionu, a v tomto smyslu to působení našich jednotek je v souladu se zahraničněpolitickými a bezpečnostními prioritami naší země.

Předpokládaný mandát, který je vám předkládaný, navazuje na mandáty předchozí, to znamená, že zahrnuje pokračování v misích v těch oblastech, ve kterých jsme už působili, je to tedy Afrika, Afghánistán a Balkán. My jsme se s panem ministrem účastnili summitu NATO ve Walesu, kde se vlastně Severoatlantická aliance shodla na důrazu na kolektivní a teritoriální obranu v souvislosti s aktuálním děním kolem nás. Tento mandát vlastně na to reaguje nasazením našich vojáků do Sil rychlé reakce NATO a také zapojením do ochrany vzdušného prostoru členských zemí Aliance.

Materiál, který je vám předkládaný, také reaguje na tu poslední, asi dramatickou hrozbu, která se odehrává především na jihu Evropy, a rostoucí nestabilitu v tom geografickém pásmu od severní Afriky až po Blízký východ. To je samozřejmě situace, kterou asi i vy sledujete často se znepokojením. Má samozřejmě přímý dopad na bezpečnost Evropy, a potažmo tedy i přirozeně nevyhýbá se to do budoucna ani České republice. Mám na mysli samozřejmě poslední vývoj v Iráku, v Sýrii a postup takzvaného Islámského státu, bezpečnostní hrozby, která se objevila poměrně neočekávaně, narostla ve velmi krátkém čase a vypadá to, že se s ní budeme muset potýkat delší dobu. Takže tato hrozba, která má také nový charakter a vykazuje rysy, jaké jsme doposud neměli možnost u podobných teroristických skupin pozorovat, nutí k tomu, abychom vytvářeli také možnosti reakce našich vojáků, které by reagovaly na to rychle se měnící bezpečnostní prostředí a umožnily zasahovat často a rozhodovat se velmi rychle, pokud to je třeba.

To všechno ten materiál zohledňuje a já bych vám rád na závěr řekl to, že bych tady chtěl především poděkovat našim vojákům za vysokou profesionalitu a obětavost a ocenit práci, kterou pro Českou republiku dělají.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru zahraničí Lubomíru Zaorálkovi. Tento sněmovní tisku projednal výbor pro obranu. Usnesení vám bylo doručeno jako sněmovní tisk 348/1. Žádám proto, aby se slova ujal zpravodaj výboru poslanec Bohuslav Chalupa, informoval vás o jednání výboru a přednesl návrh usnesení Poslanecké sněmovny. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dobré poledne, vážené kolegyně, kolegové. Děkuji panu ministrovi obrany a panu ministrovi zahraničních věcí za komentář k projednávanému návrhu a dovolte mi, abych vás seznámil s návrhem usnesení číslo 51 výboru pro obranu z 13. schůze uskutečněné dne 22. října 2014 k návrhu na působení zsil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017, sněmovní tisk číslo 348/1.

Po odůvodnění ministrem obrany MgA. Martinem Stropnickým, náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky armádním generálem Ing. Petrem Pavlem, M.A., dále zástupcem náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, ředitelem společného operačního centra Ministerstva obrany České republiky generálmajorem Ing. Jiřím Balounem, Ph.D., MSc., dále vrchním ředitelem sekce bezpečnostně multilaterální a politickým ředitelem Ministerstva zahraničních věcí České republiky Ing. Václavem Bálkem, zpravodajské zprávě poslance Ing. Bohuslava Chalupy a po obecné a podrobné rozpravě výbor pro obranu:

I. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby se usnesla, že za prvé vyslovuje souhlas s podbody, nyní si dovolím odvolat se na tisk, který jste obdrželi, s podbody 1 až 11, dále za druhé žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2015, a to nejpozději do 30. června 2016, a o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v roce 2016, a to nejpozději do 30. června 2017;

II. pověřuje zpravodaje výboru, aby s tímto usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky;

III. ukládá předsedovi výboru, aby předložil toto usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Doporučuji Poslanecké sněmovně tento návrh na působení sil schválit. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy je jako první přihlášená paní poslankyně Jana Černochová, před ní si s přednostním právem ovšem vyhradil vystoupení předseda ODS Petr Fiala. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, projednáváme tady důležitý bod. Jsme rádi, že se dostal na jednání Sněmovny. Na vládě ležel od srpna. Je dobře, že je teď tady. O to víc mě mrzí, že tu není pan předseda vlády při projednávání takto významné věci, jako je vysílání našich vojáků do zahraničních misí, protože si myslím, že by zde přítomen měl být.

Nicméně nechci tento bod využívat k nějakým politickým komentářům. Chci konstatovat, že občanští demokraté chtějí, aby se naši vojáci účastnili zahraničních misí. Jsme přesvědčeni, že je potřeba, abychom se chránili před teroristy ještě na jejich území, dříve než dorazí k nám. Jsme si dobře vědomi toho, že tento svět není bezpečný, že v Evropě se těšíme z historického hlediska výjimečně dlouhému období míru a že tento mír udržíme pouze tehdy, pokud budeme aktivně bránit svoji svobodu společně s našimi spojenci v NATO a budeme dostatečně silní, abychom měli respekt našich soupeřů.

Jsme přesvědčeni, a proto zde i vystupuji, že bezpečnostní politika je právě tou oblastí, kde by měla existovat maximální možná shoda mezi politickými stranami. Z tohoto hlediska vítám a je dobře, že se nám podařilo uzavřít dohodu mezi vládou a opozicí, tedy že máme slib, že se s naší původní námitkou o možné neústavnosti schvalování účasti našich vojáků na neznámých misích vypořádá ústavněprávní výbor, sněmovní legislativci, abychom věděli, jak se má do budoucna postupovat, a vyhnuli se případně protiústavnímu jednání.

Konstatuji tedy, že Občanská demokratická strana dnes tento vládní návrh svým hlasováním podpoří. Na druhou stranu očekáváme, že to pan premiér ve chvíli, kdy se dozví o detailech konkrétní mise, na kterou je třeba naše vojáky vyslat, bude neprodleně konzultovat s demokratickými politickými stranami.

Na závěr bych chtěl také konstatovat, že dnešním schválením materiálu, kterým vyšleme 2 836 vojáků do blíže nespecifikovaných lokalit, spolupráce mezi opozicí a koalicí neskončí, nebo nemusí skončit. Jestliže se ukáže, že je potřeba pro zvýšení flexibility vyslání našich vojáků uvažovat i o změně Ústavy, je Občanská demokratická strana připravena se i na tomto procesu podílet a koordinovat společně postup s vládní koalicí.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Fialovi. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Jana Černochová v obecné rozpravě. Prosím, paní poslankyně, máte slovo

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Jen mě mrzí, že tady není pan premiér, protože bych se pana premiéra ráda zeptala na to, proč materiál, který byl od července k dispozici, že by mohl být projednán na vládě, tady schvalujeme ve zrychleném řízení během několika málo dnů. Ale vím, že to není vinou Ministerstva obrany. Vím, že zřejmě komunální a senátní volby byly pro pana premiéra něčím, co nechtěl komplikovat v souvislosti s nějakou politikou, kterou by musela sociální demokracie zaujímat vůči našim vojákům a vůči misím.

Každopádně schvalujeme materiál, jímž vysíláme naše vojáky do zahraničí na příští dva roky. Občanská demokratická strana, jak tady bylo řečeno i naším panem předsedou, s materiálem souhlasí. Stále vidíme v působení našich vojáků v zahraničních operacích významný nástroj naší zahraniční politiky. Zmiňoval to i pan ministr zahraničních věcí.

Již ve výboru pro obranu proběhly debaty o návrhu mandátu, který máte před sebou, a to v tom smyslu, že jsou požadavky na vyslání sil adekvátní našemu právnímu rámci, který je v této oblasti, a to mě opravdu velmi překvapilo, téměř nezměněn od roku 1993, tedy 21 let. Mezitím jsme profesionalizovali naši armádu, takže určitě nějakou podrobnější hloubkovou analýzu by si jistě náš právní rámec, kterým vysíláme naše vojáky do misí, zasloužil. Dnes se klade větší důraz na flexibilitu. Někdy je nutné se rozhodovat v rámci hodin, v rámci dnů, jestli přispějeme do operace té či oné organizace. Těmi organizacemi myslím Evropskou unii, myslím NATO a myslím OSN. Bohužel se pak někdy může to okno uzavřít a může to být ke škodě našich zahraničněpolitických zájmů, kdybychom nestihli něco projednat včas. Tato otázka se objeví záhy i v souvislosti s nově vznikajícím jádrem Sil rychlé reakce NATO, které by měly být schopny nasazení během několika málo desítek hodin. Připomenu jenom, že toto jádro bylo schváleno na summitu NATO ve Walesu letos v září, takže je to skutečně novinka.

Česká republika není jedinou zemí, která si klade otazníky ohledně souladu s ústavním pořádkem. Jsem tedy přesvědčena, že by bylo vhodné, abychom se podívali na to, zda právní rámec stále vyhovuje změněnému bezpečnostnímu prostředí a vyšším nárokům na flexibilitu při nasazování našich vojenských sil při operacích mezinárodních organizací, především Severoatlantické aliance a Evropské unie. Proto se domnívám a s panem ministrem obrany jsem to konzultovala, ví o mém návrhu a nemá proti němu námitek, jak jsme si říkali v předsálí, že bychom měli požádat ústavněprávní výbor Poslanecké sněmovny v součinnosti s Legislativní radou vlády, aby provedly zhodnocení toho, zda současné znění Ústavy odpovídá potřebám praxe vysílání našich vojáků do zahraničních operací, a případně navrhly takové změny právních úprav, které budou těmto potřebám vyhovovat lépe.

Ráda bych tedy v podrobné rozpravě Poslanecké sněmovně navrhla doprovodné usnesení v tomto duchu. Je to víceméně i nějaká naše ochrana toho, že skutečně když budeme někoho vysílat nebo když budeme potřebovat potom do našeho právního řádu rychle zakomponovat a vyřešit Síly rychlé reakce NATO, budeme na to připraveni a nikdo to v budoucnu nebude zpochybňovat.

Občanská demokratická strana podpoří návrh, jak byl předložen. Jenom prosíme o to, aby se tím příslušný orgán Poslanecké sněmovny, tedy ústavněprávní výbor, a případně Legislativní rada vlády v budoucnu, neříkám zítra, neříkám pozítří, ale někdy v budoucnu zabývaly tak, abychom se třeba při tom příštím schvalování mandátů, a pokud nebudou předčasné volby, tak nás to čeká ještě jednou, tak abychom měli jistotu, že se nemůžeme dostat do nějakého rozporu s naším právním pořádkem.

Jenom se odvolávám na to, že ještě v podrobné rozpravě načtu usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Černochové. Nyní se přihlásil do rozpravy pan poslanec Alexander Černý, zatím poslední přihlášený v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Alexander Černý: Děkuji, pane místopředsedo. Páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, je to už potřetí, co projednáváme vyslání našich vojáků do zahraničních misí na dva roky s výhledem na rok třetí. Předtím jsme to dělali každý rok. Já naprosto chápu a ztotožňuji se s tím, že pro vojáky je rozhodně lepší, když vědí v dlouhodobější perspektivě, co je čeká, a mohou tomu přizpůsobit mimo jiné i plánovací procesy.

Dlouhodobě taky hovoříme o tom, a to je už evergreen našich misí, že v podstatě nejzávažnější, nejnebezpečnější misí je právě ta afghánská. Nejinak je tomu i teď. Jednak je největší, je nejdražší. Víme, že právě v této misi přišli naši vojáci o život, že je to prostě nepřetržitě velmi riziková záležitost. Konečně i v předkládací zprávě se připouští, že bez ohledu na to, jak se vyvíjela situace v Afghánistánu v uplynulých letech, je to stále velmi nejisté teritorium a zhoršení mezinárodněpolitické situace je docela reálné i tam.

Já se chci ale, protože je to už opravdu hodně dlouho, co se zabýváme při vysílání našich vojáků do zahraničí právě misemi a Afghánistánem, zmínit o jedné věci, která v bezpečnostní komunitě už taky rezonuje několik let. Říká se tomu afghanizace naší armády. Protože naše armáda se v podstatě musela podřídit tomuto požadavku. My jsme se dostali do situace, že ve snaze zajistit to, aby naši vojáci mohli být dobře hodnoceni, aby splnili úkoly, aby byli patřičně vycvičeni, vybaveni atd., tak se tento jednostranný aspekt budování naší armády upřednostňoval natolik, že měl docela devastující vliv na jiný z Ústavy mu nadřazený aspekt a tím je zajištění obranyschopnosti České republiky.

Dnes už nikdo nemůže nevnímat, na co upozorňují koneckonců především vojáci, že Armáda České republiky v tom stavu, v jakém je - do toho stavu se nějak dostala pochopitelně -, není schopna zajistit obranyschopnost České republiky. A my se pořád tváříme, jako by se nic nedělo. My velmi dobře víme, že i na plánované počty armády, kterých v tuto chvíli zdaleka armáda nedosahuje, by bylo potřeba, aby se rozpočet na armádu pohyboval nad 50 mld. ročně. Víme velmi dobře, že už několik let jsme zhruba o pětinu níž a že se situace ani moc nezlepší. Letos jsme si - tedy někteří z nás - připomínali výročí vstupu České republiky do Severoatlantické aliance a při příležitosti oslav tohoto výročí se někteří zavázali k tomu, že se budou tímto problémem vážně zabývat. Byli to předsedové dnešních parlamentních stran, kteří deklarovali, že přijmou brzy dohodu, že napraví tento stav. A dokonce měli ambici vtáhnout do toho opozici a to všechno pod záminkou, že ten závazek překročí jedno volební období. Bude tedy dlouhodobý a zajistí, že se armáda dostane tam, kde bychom ji chtěli bezesporu všichni mít, tedy aby kromě toho, že je schopna zajistit 350 lidí do mise v Afghánistánu a dalších x lidí pro jiné operace, tak že bude hlavně schopná se velmi významnou měrou podílet na zajištění vlastní bezpečnosti.

Jak to dopadlo, nevím, jestli všichni víme. Zadání bylo naprosto pregnantní a vojenští odborníci byli potěšeni, že konečně mohou pracovat na něčem, co považovali za rozumné, za smysluplné. Podíleli jsme se na tom i my a k našemu dost velkému zděšení jsme po několika měsících zjistili, že o to zas až tak moc nejde. Byl to prostě zase jenom humbuk, zase jenom gesto, plácnutí do vody, které v podstatě znamená, že se nic až tak moc v dohledné době nezmění, že tempa růstu výdajů na obranu budou zdaleka jiná, než si představovala ta pracovní skupina, která připravovala původní podklad. A zkrátka a dobře že se musíme spokojit s tím, že to bude ještě nějakou dobu trvat, než budeme mít možnost opravdu hovořit o tom, že Armáda České republiky je schopna plnit svoje ústavní povinnosti. Ten rozpor je docela značný.

Před několika lety byla přijata s velkou pompou Bílá kniha o obraně a v té se mj. mluví o tom, že vnitřní zadluženost se přibližuje 100 mld. v rezortu obrany. Mě by jenom zajímalo, jak je možné, že po několika letech se vnitřní zadluženost při rozpočtu, který je minimálně o těch sedm, ale zpravidla víc miliard ročně deficitní, se ta vnitřní zadluženost dokonce snížila. To je prostě pro mě opravdu nepochopitelné. A byl bych docela rád, kdyby pan ministr vysvětlil tenhle ten pro mě nepochopitelný matematický rébus. Ale to není to nejdůležitější.

Ta tempa růstu, která jsme si stanovili - a jsou obsažena mj. v návrhu rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany na příští rok s výhledem na další dva -, ta jsou opravdu docela směšná a zdaleka neodpovídají potřebám, o kterých jsme se v té skupině, která připravovala původní materiál, tehdy bavili. To, co mě ale znepokojuje na předloženém materiálu ještě víc, je absence toho, co se tady pokusil nepatrně vyretušovat pan ministr Zaorálek, a to je podle mě naprosto nedostatečné hodnocení bezpečnostních rizik. My víme, že se ta rizika vyvíjejí, mění se, objevují se nová, některá mírně ustupují, některá přetrvávají dlouhá léta. Ale v materiálu, který je nám předložen, tohle považuji za jednu z nejslabších stránek toho materiálu. To hodnocení bezpečnostních rizik by tam podle mě globálně být rozhodně mělo. Já si totiž kladu otázku, protože už se zabýváme vysíláním našich vojáků do zahraničí a víme, co to stojí - všimli jste si, 1,5 mld. na rok 2015, 1,7 mld. na rok 2016, a všichni velmi dobře víme, že to jsou čísla, která absolutně neodpovídají realitě, že to je jen špička ledovce, že to jsou jenom údaje, které se vztahují k několika málo charakteristikám, které je nutné naplnit pro to, aby ti lidé mohli být vysláni ven, ale že jejich příprava, to, aby se vůbec mohlo o tom uvažovat, stojí mnohonásobně víc, to víme taky.

Já si prostě kladu otázku, když my tak malá země s 20tisícovou, nebo dnes 16,5tisícovou armádou vyhazujeme tolik peněz na zlepšení mezinárodní bezpečnostní situace, protože jsme tady mockrát slyšeli, že o naší bezpečnosti se rozhoduje jinde na zeměkouli, prakticky kdekoli kromě pólů, tak jak je možné, že se ta situace tak zásadním způsobem nemění. Víme, že rozpočet Spojených států na letošní rok je asi 850 mld. amerických dolarů, což je suma tak nepředstavitelná, že nemá ani cenu spekulovat, co je v ní všechno zahrnuto. A za ní následují další obrovské sumy v desítkách miliard dolarů od ostatních spojenců. Česká republika v těch přehledech v podstatě nefiguruje, protože tak malá čísla se tam obvykle neuvádějí.

Když před časem Barack Obama, americký prezident, dostal Nobelovu cenu za literaturu... Jsem se nespletl. Já si opravdu myslím, že se spletl Nobelův výbor, když mu dal Nobelovu cenu za mír. Měl dostat Nobelovu cenu za literaturu, protože jeho projevy jsou opravdu skvostné - nejen formou, ale i obsahem. Něco naprosto asi nedostižného, žádný jiný politik tak velkou prestiž nemá, i když, pravda, je třeba podotknout, že někteří se o to snaží. Někteří ministři se opravdu pokoušejí taky svými projevy přizpůsobit téhle úrovni, ale obvykle to vyzní spíš jako propaganda než jako něco, co by bylo hodno ocenění. Ale od té doby, co pan Obama dostal onu Nobelovu cenu, tak se nemůžu zbavit dojmu, že se bezpečnostní situace ve světě spíš zhoršila než zlepšila. Říkám to nerad, protože jsem sám s obrovským despektem vzhlížel k tomuto politikovi a očekával jsem, že přinese něco nového do téhle té problematiky - a ono to tak vypadalo. Ale nemůžu se zbavit dojmu, a to je to, co mi chybí v tom materiálu, že prostě situace je rok od roku horší. A platí to pro poslední léta velmi významně.

Když jsme před dvěma lety projednávali obdobný materiál a připravovali naše vojáky pro vyslání do misí, tak se tam objevilo slovo, termín, který byl v tu dobu trošičku jiný než obvykle - byla to tranzice. A když jsme se ve výboru snažili rozklíčovat, co je za tím, tak jsme se nakonec dopracovali k zajímavé tezi, kdy předseda výboru pro obranu konstatoval, že bychom chtěli do konce roku 2014, to je za chvíli, odejít z Afghánistánu, tedy ukončit naše působení v Afghánistánu. Ale nezapomněl k tomu taky dodat: Ale nesmíte nám to tak moc věřit. My jsme ho ujistili, že mu tak moc nevěříme, a ukázalo se, že jsme měli docela pravdu a on taky.

Zkrátka a dobře, nevím, jak dlouho ještě v Afghánistánu budeme působit, jak dlouho to bude ještě naše největší mise, jen vás chci všechny upozornit, že ani jedenáct bodů, které máme dnes schválit, nebude zřejmě konečný výčet. A tak jako je z vojenského hlediska nesmyslné, že se islamisty podaří porazit leteckými útoky, jak to prezentoval už zmiňovaný laureát Nobelovy ceny, tak je velmi pravděpodobné -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás přeruším a požádám o klid, abyste mohl dokončit v pořádku své vystoupení.

 

Poslanec Alexander Černý: - že se dostaneme do situace, kdy budeme možná vysílat svoje lidi i do Afriky a čertvíkam ještě dál ,a na to bychom se taky měli pomalu připravovat. Koneckonců Mali je dokladem toho, že tohle vyslání, tento materiál zdaleka nemusí být konečný a že se do něho ještě v průběhu doby bude vstupovat.

Jestli byla ona tranzice takovým dominantním pojmem před dvěma lety, tak letos se v materiálu, a i ve výboru to při projednání zaznělo, objevilo výrazněji než kdy jindy slovo flexibilita. Pan ministr o flexibilitě mluvil taky, oba páni ministři o tom mluvili, protože si zřejmě uvědomují, že to s flexibilitou není tak úplně jednoduché, a tak k tomu přidali ještě regionální přístup. To je další novinka, která v takovém rozsahu nikdy nebyla zdůrazňována. A to, že je to dost na hraně s textem naší Ústavy, s oním článkem 43, o kterém tady mluvili hlavně kolegové z ODS, to všichni velmi dobře víme.

Nutno podotknout, že pan ministr obrany připustil, že existuje jakýsi výklad Parlamentního institutu, ale ze skromnosti nás zřejmě neseznámil i s částí, která se dost jednoznačně vyjadřuje k oné flexibilitě a připouští, že výklad je velmi gumový. A dokud nedojde k nápravě Ústavy, o co se asi v brzké době pokusíme, tak se budeme muset spokojit s tím, že se tady dopustíme něčeho protiústavního, nebo lépe řečeno ti, kteří pro mise v pojetí, jak jsou předloženy, budou hlasovat. My to asi nebudeme. Připomínám, že pro nás platí neměnná pravidla, že pro to, abychom mohli zvednou ruku pro vyslání našich vojáků do zahraničí, potřebujeme docela nutně rezoluci Rady bezpečnosti, to je ideální, když ji máme k dispozici, pokud možno souhlas státu, kam máme lidi vysílat, nebo představitele státu, je-li to možné, to je další velmi důležitá podmínka. A třetí - upřednostňujeme především humanitární charakter oněch operací, do kterých máme naše lidi vysílat.

Nevím, pravděpodobně se nedočkám toho, že by někdo rozptýlil moje obavy z toho, že materiál, který je nám dnes předložen, že tisk, který teď projednáváme, tyto podmínky nesplní v celém rozsahu. Proto tedy budeme muset zřejmě zaujmout negativní postoj k vyslání našich lidí do zahraničních misí v letech 2015 a 2016.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Alexandru Černému. Kdo se dál hlásí do obecné rozpravy? Pan kolega Antonín Seďa. (V sále je velký hluk.) Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Budu velmi stručný, protože se čeká na další bod.

Chtěl jsem jenom zdůraznit, že materiál působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích je v souladu s bezpečnostní strategií a národními zájmy a také mezinárodními závazky. Tady bych chtěl doplnit pana předsedu ODS, že se to netýká jenom Severoatlantické aliance, ale také Evropské unie a OSN. Také souhlasím s tím, že by materiál měl být projednáván možná dříve a lépe i s opozicí. Na tom se shodneme, ale víme dobře z minulosti, že tomu tak nebylo ani v minulosti.

A poslední věc týkající se ústavnosti - neústavnosti bodů 5, 10, 11. Pan ministr to tady řekl, pan premiér to také slíbil, že vlastně jakmile bude známa přesná mise, že s tím přijdou do Poslanecké sněmovny.

A závěrem. Podporuji návrh, který bude načten, to znamená doprovodné usnesení.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, děkuji. Ptám se, kdo dál do obecné rozpravy. Faktická poznámka. Prosím, pane poslanče. Paní kolegyně Černochová ještě v obecné. Prosím, faktická poznámka pana poslance Gabala. (V sále je stále veliký hluk!)

 

Poslanec Ivan Gabal: Dobrý den. Pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové, chtěl jsem za klub KDU jasně vyjádřit, že mise podpoříme. Podpoříme i doprovodné usnesení. Jen za sebe doplňuji, že výbor pro obranu včetně uzavřeného jednání velice zevrubně projednal všechny mise, zejména ty, kde se objevilo riziko pro naše vojáky a myslím, že jsme to probrali velmi důkladně, a mohu odpovědně podporu misí a usnesení doporučit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl pan poslanec Ivan Gabal. Paní poslankyně Jana Černochová ještě stále v obecné rozpravě. Ale požádám Sněmovnu znovu o klid! Nejde o něco, co by bylo tak úplně jednoduché, a speciální ustanovení Ústavy České republiky jasně naznačuje, že rozdílná usnesení Sněmovny a Senátu vedou k tomu, že není schváleno vůbec nic. Tak bych prosil o pozornost. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Já se moc omlouvám, že vás budu zdržovat výčtem dat, která v minulosti proběhla, když Poslanecká sněmovna, respektive obě komory Parlamentu schvalovaly návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany. Musím se tady zastat předešlých vlád, které rozhodně měly a dávaly jak poslancům, tak senátorům mnohem delší čas než tato vláda. Kdyby kolega Seďa nevystoupil, neřekla bych to. Omlouvám se, musím na něj zareagovat, stejně jako musím říct, že pan předseda ODS tady řekl, že se nejedná jenom o NATO, ale že se jedná o mezinárodní organizace. Jak víme, tak mezinárodní organizací je Evropská unie i OSN.

Takže projednávání mandátu v historii. Dvouletý mandát byl schvalován zatím dvakrát - v letech 2010 a 2012. V roce 2012 byl mandát schvalován dokonce již v červnu, tedy s dostatečným časovým předstihem. Ono to má logiku. Pokud v březnu, dubnu je řízení v rámci rezortu Ministerstva obrany, řekněme v letních měsících se to projedná Generálním štábem, ministr obrany to v letních měsících předloží na vládu a hned na první schůzi po létě to předloží do Poslanecké sněmovny.

Takže v roce 2010, kdy vláda vznikla v červenci, bylo zahájeno mezirezortní připomínkové řízení 24. září 2010. Vládou to bylo schváleno 6. října 2010, doručeno do Poslanecké sněmovny a Senátu 13. října 2010, přikázáno výboru pro obranu Poslanecké sněmovny 14. října 2010, přikázáno výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu Parlamentu České republiky 26. října 2010, schváleno výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu PČR 26. října 2010, schváleno Senátem Parlamentu České republiky 27. října 2010, schváleno výborem pro obranu Poslanecké sněmovny 29. října 2010 a schváleno Poslaneckou sněmovnou 3. listopadu 2010. Takže tento proces probíhal září, říjen, listopad.

Další mandát v roce 2012. Ten byl již zahájen 17. dubna 2012. Vládou to bylo schváleno 16. května 2012, do Poslanecké sněmovny a do Senátu to bylo doručeno 1. června 2012, výboru pro obranu Poslanecké sněmovny to bylo přikázáno 6. června, výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu to bylo přikázáno 12. června, schváleno výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu opět 12. června, schváleno Senátem Parlamentu České republiky 13. června, schváleno výborem pro obranu Poslanecké sněmovny 7. července a schváleno Poslaneckou sněmovnou 12. července 2012. Takže duben, květen, červen, červenec. Čtyři měsíce.

Proto bych poprosila prostřednictvím pana místopředsedy, aby pan Seďa tady neuváděl kolegyně a kolegy v omyl, že si předešlé dvě vlády dovolily chtít po obou komorách našeho zákonodárného sboru, aby tak zásadní dokument schvalovaly během jednoho, možná dvou týdnů. Protože původně to měl být minulý pátek, nebyly tam lhůty, takže v pondělí to schvalovala vláda. Dneska máme pátek dalšího týdne. Takže do dvou týdnů vláda, obě komory, oba výbory. To skutečně tady nikdy nebylo. A omlouvám se, že jsem vás zdržela tím výčtem, ale považovala jsem za důležité se tady předchozích vlád zastat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní kolegyni Janě Černochové a ptám se, kdo dál v obecné rozpravě. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova po obecné rozpravě. Není tomu tak.

Budeme pokračovat rozpravou podrobnou. Do té mám přihlášku paní poslankyně Jany Černochové a samozřejmě očekávám text pana zpravodaje. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Jak jsem avizovala v obecné rozpravě, navrhuji doprovodné usnesení, protože text toho usnesení musí, jak tady říkal správně pan ministr, být shodný s tím textem, který schvaloval Senát.

Takže prosím teď vám přečtu návrh na doprovodné usnesení: "Poslanecká sněmovna žádá ústavněprávní výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, aby ve spolupráci s Legislativní radou vlády zhodnotil, zda je dosavadní právní rámec schvalování vysílání ozbrojených sil České republiky do zahraničí vládou a Parlamentem České republiky s ohledem na potřebu větší flexibility dostačující, a případně navrhl takové změny této procedury, které budou vyhovovat současným potřebám."

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Doprovodné usnesení potom budeme hlasovat jiným způsobem než usnesení samotné, protože nevyžaduje onen požadovaný počet 101 hlasů, který požadujeme na rozhodnutí samotné. Pan zpravodaj zopakuje jenom tu část, nebo odkáže na tu část, kterou hlasujeme v Poslanecké sněmovně.

Pane zpravodaji, prosím, v podrobné rozpravě musíte odkázat na tu část, která je pravomocí Poslanecké sněmovny, abychom učinili Ústavě zadost. (Poslanec Chalupa se domlouvá o postupu.) Podrobnou ne, jenom jsem vyzval zpravodaje, aby... To znamená, pane zpravodaji odstavec 1, odstavec 2.

 

Poslanec Bohuslav Chalupa: Takže znovu: Předkládám návrh, aby Sněmovna odsouhlasila návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2015 a 2016 s výhledem na rok 2017, sněmovní tisk č. 348/1. Bod I, podbody 1 až 11. Dále bod číslo 2. Dále bod číslo II a bod III.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Body II a III nebudeme určitě. Budeme hlasovat pouze o bodě 1 až 11 a o bodu 2, o žádosti vládě a potom o tom, co navrhla paní kolegyně Černochová. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.

Děkuji panu zpravodaji a ještě v podrobné rozpravě pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Předpokládám, že se vyjádří k navrženým usnesením. Prosím, pane předsedo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych chtěl vyjádřit podiv nad tím, jak málo vláda hájí tento materiál. Vlastně nezazněla žádná obrana přístupu vlády a k vysílání našich vojáků na zahraniční mise poté, co zazněla z levé strany Poslanecké sněmovny poměrně sžíravá a ostrá kritika. Jsem opravdu překvapen, že v zásadě jsou jediní opoziční poslanci z našich řad, kteří hájí tento materiál veřejně na mikrofon. Na druhé straně uvidíme, jaké budou výsledky hlasování.

Abych byl poctivý, tak chci přiznat zlepšení sociálním demokratům. Když už pan poslanec Seďa tady vzpomínal na minulé volební období, tak když jsme hlasovali o vyslání našich vojáků na zahraniční mise pro roky 2011, 2012, nepodpořil to žádný sociální demokrat. Ani jeden. V roce 2012, když jsme hlasovali o zahraničních misích na léta 2013, 2014, tak musím přiznat, že došlo k zlepšení a 23 členů klubu sociální demokracie, což byla necelá polovina, podpořilo tento materiál. Předpokládám, že dneska budete hlasovat všichni pro, když je to vládní návrh, a opravdu to chci ocenit. Bez ironie. Z nuly na 40 % a možná na sto nebo blížící se stům je dobrý posun. Na druhé straně chci říct, že i ten nestandardní postup velmi rychlý jste si mohli dovolit právě proto, že jste věděli, že pravicová opozice tyto mise dlouhodobě podporuje a budeme hlasovat s vládou. Tak jak to říkal náš pan předseda a má kolegyně Jana Černochová.

Ale trošku to předkládáte, jako byste se za to styděli! Teď nemluvím o ministru obrany, ale není tady premiér, dlouho tady nebyl ani jeden vicepremiér. A všichni ostatní kromě rezortního ministra, který tam prostě vystoupit musí, prostě mlčí! A to nám přijde opravdu škoda. To nám přijde líto. A nevím, kdo tady říkal: všichni čekáme na dětskou skupinu. Tak pro Českou republiku je mnohem důležitější tento bod než 56 hodin debaty o dětské skupině, které jsme už absolvovali v prvním, druhém, třetím čtení, když to tady bylo ze Senátu, když to bylo na veto prezidenta. To se na mě skutečně nezlobte.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. V podrobné rozpravě už nikoho nevidím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná slova. Pan ministr obrany Martin Stropnický se závěrečným slovem.

 

Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vůbec to není míněno ve zlém, ale necítím se být vyvolán. Spíš jsem po takovém krátkém posouzení případné efektivity mého vystoupení dospěl k názoru, že možná není úplně nutné. Já se tady nemohu tedy dotknout celé šíře, která zvlášť v jednom případě při tom vystoupení tady byla skutečně velice výrazná. Ale pár vět bych si přece jenom dovolil říct.

V případě Afghánistánu, my jsme se nemuseli podřídit prosím. Je potřeba vnímat členství v té Alianci úplně asi jinak, nebo konečně už normálním zrakem sebevědomého státu, a ne nějaké podřízené příspěvkové organizace. My jsme byli požádáni a bylo na nás, jestli půjdeme, nebo nepůjdeme. V tom Afghánistánu je zhruba 48 participujících zemí. To znamená, podstatně víc, než je členských zemí Aliance. To znamená, že řada zemí vyhodnotila svoji účast v misi jako prospěšnou, nebo dokonce nutnou.

Dále bych rád řekl, že se netváříme, že se nic nestalo třeba v rezortu obrany. Jenom odmítám takové ty negativistické dramatické scénáře. My máme po dlouhé době konečně možnost rozumně plánovat prostředky. Máme rozpočet na tři roky dopředu, to, co armáda vždycky chtěla. A to, jestli nárůst zhruba 2,5 mld. ročně je ta ideální částka, o tom se dá debatovat. Ale rozhodně to není nějaká kosmetická úprava, protože nehledě na tuto částku budeme schopni vygenerovat i nějaké úspory, resp. stávající peníze efektivně investovat.

Ale ještě zpátky k tomu malému politiku, řekněme. Tady padají výrazy jako naše bezpečnost nebo jejich bezpečnost. To je úplné nepochopení, myslím si, alianční filozofie, což je kolektivní bezpečnost. Je to prostě interakce vzájemně dobrovolně spolupracujících států, které si vzájemně garantují za jistých podmínek určitou vojenskou podporu a pomoc. To je úplně zásadní prosím. A opakuji, že my tam být nemusíme, my tam být chceme.

Pak bych si ještě dovolil říct, že zhodnocení rizik v souvislosti s jednotlivými misemi by vydalo na několik knih, a tak jsme si dovolili vás těmi knihami neobtěžovat. Přesto se domnívám, že ty destinace jsou dostatečně dobře známy, dostatečně dobře známy jako rizikové oblasti, rozšiřuje se ještě oblast od Sahelu až po severní Irák. Čili to je určitá novinka.

Náklady na ty mise, podstatně vyšší. Ne, my nečarujeme s čísly, ty náklady, které jsou uvedeny, jsou skutečné náklady a pak samozřejmě musíme také ale když tak mluvit úplně fér a připustit, že jsou nějaké náklady na výcvik vojáků doma. Na nějakou jejich přípravu a udržování v kondici a v tom smyslu je ta mise tou nejlepší přípravou.

Chtěl bych závěrem poděkovat výboru pro obranu. Diskuse, jak tady bylo řečeno, byla skutečně velmi podrobná. Děkuji za vstřícnost v tom vyhovění stran zkrácení celé procedury a velice mě čistě občansky nyní těší, že vnímám v této Sněmovně poměrně značnou šíři jakéhosi konsensu, co se týká právě této oblasti, protože tam je ten konsensus nutný a prospěšný. Co se týče návrhu na jakousi analýzu právního rámce a návrhu na změnu tohoto právního režimu, jsem velmi pro a také vítám tuto iniciativu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Ptám se, jestli je zájem pana zpravodaje. (Není tomu tak.) Pan ministr zahraničí také nemá zájem. Půjdeme tedy hlasovat o návrzích na usnesení. Žádám o nastavení kvora potřebného pro usnesení podle článku 43 Ústavy České republiky. Děkuji.

 

Budeme hlasovat podle návrhu zpravodaje. Má někdo výhradu, že bychom hlasovali bod 1 až 11 a bod 2 dohromady? Není tomu tak. Výhrada není, nikdo nenamítá, postup předsedajícího, tak budeme tedy hlasovat.

Hlasování pořadové číslo 126, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 126, z přítomných 176, pro 134, proti 27. Návrh byl přijat.

 

Nyní doprovodné usnesení, které máme od paní poslankyně Černochové. Kvorum je normální, není potřeba nadpoloviční většiny všech, ale pouze nadpoloviční většiny tady přítomných.

Rozhodneme v hlasování 127, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám. Hlasování pořadové číslo 127, z přítomných 176, pro 161, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že Poslanecká sněmovna vyjádřila souhlas k působení sil a prostředků zahraničních misí v letech 2015, 2016 s výhledem na rok 2017. Návrh byl schválen. Děkuji panu ministrovi obrany, panu ministrovi zahraničí, děkuji zpravodaji a končím bod 136.

 

Pokračovat budeme přerušeným bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.