(15.50 hodin)
(pokračuje Chalánková)
Odpověď na toto usnesení nemáme. Práce se nějakým způsobem rozběhla jen ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj, další informace nemám. Doufám, že tyto informace si předáme, protože výbor pro sociální politiku na nich trvá dokonce i formou doprovodného usnesení pana kolegy Soukupa.
Nyní konkrétně k tomuto návrhu zákona. Již zde zaznělo nebezpečí vytěsňování lidí, kteří ztratí bydlení. Ztrátou bydlení je ohroženo 100 až 200 tisíc lidí, a tím, že by se stanovily hygienické standardy, což je jistě správně, a všichni si přejeme, aby lidé žili ve správném bydlení, tak hrozí okamžitá ztráta bydlení zejména rodinám s dětmi a je to až v počtu 25 tisíc lidí. Co s nimi bude, zákon neřeší. Z celkového objemu těchto finančních prostředků, které jdou do doplatku a příspěvku na bydlení, to činí asi 28 %. Takže to skutečně není celá ta částka. Proto se k tomuto návrhu stavím poměrně zdrženlivě.
Dalším problémem je zcela nevyjasněný důvod, pokud to není důvod čistě administrativní, že se nově okruh společně posuzovaných osob bude vypracovávat podle osob, které spadají do příspěvku na živobytí. Já tomu rozumím. Je to administrativně jistě možné, ale v současné době máme možnost společně posuzovat ty osoby, které spolu fakticky bydlí, a úředníci úřadu práce to skutečně posuzovat mohou. To je spíše moje otázka k této věci. Jestli je to pouze administrativní změna, kde logiku hledám poměrně marně.
Nyní bych k tomu ještě chtěla říct dále, že se touto problematikou zabývám dlouhodobě, již minimálně sedm roků. V současnosti jsem také členkou Platformy pro sociální bydlení, která nabídla svou spolupráci při tomto řešení, a mám informace, že paní ministryně tuto spolupráci přijala, takže to vítám. Tato platforma navrhuje v současnosti upustit od zpřísňování výplaty dávek na ubytovnách do té doby, než bude poskytnuta reálná alternativa v podobě sociálního bydlení. Je třeba podpořit z prostředků dávek v hmotné nouzi kauce ve standardním nájemném bydlení a také roční vyúčtování energií. Je pravdou, že existují již skutečně kvalitní a validní studie, například pan Štěpána Ripky, který zpracoval Analýzu fungování sociálních ubytoven v Bílině, další pana Martina Luxe, pana Sunegy a podobně. Mám svolení je citovat.
Zde se zastavím ještě nad tím, že můžeme negativní motivací způsobit to, že dojde například k odebrání dětí z rodin, což sice podle zákona možné není, fakticky se to ovšem v terénu děje. Mám pro to skutečné doklady, zcela konkrétní případy, kdy jsou děti odebrány jenom proto, že maminka nedostala doplatek na bydlení v ubytovně. Ten den byla vystěhována, za dva dny porodila dítě, které jí bylo okamžitě do 24 hodin odebráno. Tento případ konkrétně řeším. Do pěstounské péče na přechodnou dobu v tom případě jde mnohem více peněz, než kolik maminka potřebovala na vlastní bydlení. Tento případ mohu doložit.
Systém, který pracuje s negativní motivací, není v souladu s moderními přístupy v sociální práci. Je to spíše politický projekt, nikoliv empiricky podložené východisko. Nyní slyšíme stesky starostů, kteří chtějí tuto problematiku řešit. Já je chápu. Rozumím tomu a jsme již daleko po dvanácté hodině, kdy se tato problematika měla řešit koncepčně zákonem o sociálním bydlení. Proč se nedaří tento zákon prosadit? Jsem také v kontaktu se sociální komisí Svazu měst a obcí a tam v podstatě bych řekla, že komunikace je dobrá, ale v podstatě neústupná. Je pravdou, že Svaz měst a obcí zatím nechce nalézt shodu se zněním zákona o sociálním bydlení, který je k dispozici a který znamená, že obce by měly povinnost se o své občany postarat do určité možnosti. Zároveň ale v tomto případě, kdy by se Ústavou prolomila samostatná působnost obcí, a v tom je ten zakopaný pes, je jasné, že obce by k tomuto musely mít také zdroje. Diskuse na tomto místě zůstává stát. Starostové by měli mít zdroje pro eventuální rekonstrukci bytů, výstavbu bytů, ale zejména by měli vlastnit 25 až 30 % bytového fondu, který by měli k dispozici pro lidi ohrožené bydlením, zejména pro rodiny s dětmi.
A zde je další věc. To už by byl seminář, jestli podmiňovat, nebo nepodmiňovat vždy podmínkou sociální práce - ano, či ne. Jsou zde různé cesty. Housing first, kde to třeba úplně není. Tento problém je skutečně problém veřejné správy. Není to jenom otázka nalinkování čísel, nalinkování doplatků a problém zmizí. Není tomu tak. Proto se TOP 09 - sice nějakým způsobem chápu, proč je tento návrh zákona předložen - k tomu staví zdrženlivě.
V neposlední řadě bych ještě upozornila, že se nás obrátila také kancelář ombudsmana s článkem k české justici, kdy nám tady dávají poznámky, že tento návrh zákona koliduje s novým občanským zákoníkem. Tyto poznámky předám paní ministryni.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Chalánkové. Nyní se slova ujme paní poslankyně Olga Havlová. Teď nemám elektronickou přihlášku k faktické poznámce, ale jestli je to faktická poznámka, tak prosím. Pan poslanec Gabal s faktickou poznámkou před řádně přihlášenou paní poslankyní Havlovou. Prosím k faktické poznámce. Máte slovo.
Poslanec Ivan Gabal: Pane předsedající, děkuji. Paní ministryně, vládo, kolegové, kolegyně, trošku s povzdechem konstatuji, že je to osm a půl roku, co jsme udělali první mapu vyloučených lokalit, takzvaných ghett, a bezmála po deseti letech se bavíme o jedné ze základních věcí a problémů. Z tohoto titulu bych se velmi přimlouval, abychom začali konat a první krok v podobě návrhu zákona udělali. Souhlasím se všemi výhradami, které tady říkal pan předseda Stanjura a další, výzvami k pokračování v práci. Je to samozřejmé a myslím si, že je potřeba začít. To za prvé.
Za druhé. Ocenil jsem, že tady nezaznívaly žádné výzvy k vystěhovávání do zahraničí. To je docela pokrok. Ale rád bych upozornil, že důsledkem regulace bude, že nemalá část lidí přijde o bydlení, protože v tu chvíli, jakmile se byznys s chudobou přestane vyplácet, tak ho řada lidí přestane provozovat. A myslím si, že tam je potřeba rychle přikročit k plánování a mapování toho, kam ty lidí dáme, aby se nám neocitli na ulici. V ubytovnách je máme po osmi letech, kdy propadli z původních vyloučených lokalit nebo smíšených sídlišť nebo něčeho podobného, které se vybydlely, a stáhlo je to do ubytoven.
Poslední poznámka taky na margo výzvy, aby měly větší roli samosprávy, a je to technická informace. Bohužel se situace musela vyhrotit až do dnešní podoby, aby samosprávy začaly jednat. Protože na počátku to byly právě samosprávy, které vytvářely ta segregovaná ghetta.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, skončila vám doba pro faktickou poznámku.
Poslanec Ivan Gabal: Poslední. Souhlasím s komplexitou problému řešení lichvy, hazardu a dalších věcí. Takže pracovní skupina, která k tomu bude vytvořena, je namístě a rád se toho účastním. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já jsem trpělivost sama, ale není tolik přihlášených. Dobře, alespoň jsme zkrátili diskusní vystoupení. Nyní paní poslankyně Olga Havlová, připraví se pan kolega Petr Bendl. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Havlová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, jsem velmi ráda, že Sněmovna se konečně naplno věnuje předloze, která má řešit tak naléhavou situaci týkající se ubytoven, a jak potvrdila debata při prvním čtení tohoto zákona, považuje Sněmovna ubytovny a zneužívání doplatku na bydlení za závažné téma. Situace se však rozhodně nezlepšuje. Agentura pro sociální začleňování do současné doby eviduje 30 rizikových oblastí, kde je evidentní problém se zneužíváním těchto dávek v hmotné nouzi. ***