(16.10 hodin)
(pokračuje Blažek)
A přitom byla ta rétorika: Nejsme jako politici, ty obchody jsou pro politiky. Ale ti dosavadní politici, tak kritizovaní, dělali například dohody toho typu, že někdo bude zastávat jednu funkci a ten někdo jinou funkci. Tady se klidně udělá naprosto pokrytecká - a ještě se podvedou zaměstnavatelé - dohoda o tom, že deset milionů lidí kvůli jedné dámě, opakuji, byť úctyhodné, se musí chovat určitým způsobem, a ještě je to tak, že pan ministr financí jde na vládu, říká, že je proti tomu, ale ve vládě hlasuje pro to. Nevím, asi bych to neuměl udělat tak, že ústa říkají něco jiného a ruka hlasuje pro. To je velmi zajímavá synchronizace lidského těla a ještě se mám co učit. Ale je to právě možná proto, že uvažuju stále ještě politicky, a ono to asi chce do té nové doby uvažovat jinak. Mluvit a hlasovat jinak. To je asi ta cesta do budoucna. (Slabý potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou je pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Jen velmi stručně. Je to dneska nějaký zvláštní den. Jsem dneska samá omluva zleva, zprava. Za mylný úsudek se omluvím rád, za pravdu se nikdy omlouvat nebudu. Ale tady vám musím dát za pravdu, pane poslanče. Ano, jsou i větší pokrytecké kroky této vlády, omlouvám se. Ale připusťme, že je to aspoň jeden z největších pokryteckých kroků.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má přihlášenu pan poslanec Josef Hájek.
Poslanec Josef Hájek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, tady se začalo hovořit o pokrytectví. Já bych v tom trošičku pokračoval. Nedávno na 25. kongresu ODS hřímala ve svém programu, jak bude lepší. Viděl jsem ten volební klip, jak vyjížděla z té obce, z té Řitky, jestli to dobře skloňuji. A já bych v té souvislosti na to pokrytectví apeloval tady na kolegy, kteří dluží 6 milionů na sociálním a zdravotním pojištění, aby se k tomu postavili chlapsky, ne pokrytecky, ale čelem.
Náš pan předseda Babiš svůj výdělek dává na bohulibé účely. Vás je 16 poslanců, tuším 14 senátorů, to je 30 lidí. Pokud budete dávat 50 tisíc ze svého platu, 30 krát 50 tisíc je jedenapůl milionu, za čtyři měsíce máte tento dluh splacen. Potom tady můžete vystupovat k daňovým zákonům a hřímat tady z tohoto místa k nám poslancům. Pokud tady to nesplníte, vaše vystupování beru jako pokrytecké. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. A nyní již s přednostním právem pan poslanec Okamura. Po něm pan poslanec Radim Fiala.
Poslanec Tomio Okamura: Vážené dámy, vážení pánové, každý, a to napravo i nalevo, víme, že snížení daní v jakékoliv oblasti občanům pomůže a ekonomice jenom prospěje. Proto tento vládní návrh zákona podporujeme a podpořili jsme ho i v prvním čtení. Ale před volbami jsme slyšeli i sliby z několika stran, že tu máme produkty či výrobky, které by si zasloužily nedanit vůbec. Patří k nim léky, knihy nebo výrobky pro ty nejmenší děti, to znamená kojenecká výživa nebo pleny. S výjimkou knih jde o věci, jejichž spotřebu občan, mám na mysli seniory nebo kojence, nemůže nijak regulovat, a tak třeba ušetřit. A pokud to někdo udělá, pak to může mít fatální následky. To si troufám tvrdit nejenom s ohledem na důchodce starobní i invalidní, z nichž skutečně mnozí nemají na léky, které mohou rozhodovat o životě a smrti, ale i o rodinách s dětmi, o matkách samoživitelkách. Každý se může přesvědčit, že potřeby pro děti, oblečení, obuv i dětská výživa, jsou dražší než stejné věci u dospělých. V tomto ohledu si vždy vzpomenu na jednoho značkového výrobce bot, který kdesi v rozhovoru konstatoval, že jediný případ, kdy lidé nehledí na cenu, jsou děti, jelikož těm boty prostě rodiče koupit musí. A u léků je to stejné. Rozdíl mezi výrobní a prodejní cenou je u farmaceutických firem až v tisícovkách procent. Je z tohoto pohledu hrozné, když na nemocných dětech či nemocných starých lidech parazitují obchodníci, ale kšeft je kšeft.
Ten, kdo by ale neměl na takovém byznysu podle mého názoru parazitovat, je ale stát. Ten má pomáhat, nikoliv okrádat. Nikoliv brát z kapsy těm, kteří si nemohou sami pomoci. A tady mimochodem stát nezapomíná parazitovat ani na lidech závislých na hazardu. I tam je z lidských tragédií, z tragédií celých rodin, dobře živ. Když se podívám do historie, tak římský císař Vespasián sklidil historickou ostudu za to, že zdanil tenkrát veřejné záchodky. Jeho obrana, a tento slogan se ustálil i v budoucnosti, že peníze nesmrdí, je dodnes ukázkou chytré, ale nepravdivé sofistiky. Skutečnost je taková, že tam, kde není morálka, není právo, není spravedlnost a taková společnost končí v úpadku. Peníze samozřejmě mohou smrdět a mohou být i zločinné.
Měli bychom proto najít shodu tady v Poslanecké sněmovně na základních prioritách státu a také na nastavení jisté morální laťky, co danit, kde stát smí občana sdírat a kde ho má naopak nechat volně vydechnout. Měli bychom se shodnout nikoliv na třetí sazbě daně, ale na nulové sazbě u produktů, jejichž spotřebu by stát neměl trestat, ale maximálně zlevnit. Vím, že mi odpovíte, že jsme v EU, a tak dále. Ale pokusím se dále vysvětlit, že se věci mají jinak. A rozhodně by nebylo na škodu, abychom se vymanili z naší dosavadní servilní politiky vůči Evropské unii, kdy naši politici v podstatě jen skáčou, jak ostatní pískají, a také pak podle toho samozřejmě vypadá naše pozice.
Pojďme se stát alespoň malými vizionáři a začít přinášet odvážná dlouhodobá řešení a návrhy. Jeden z největších státníků Evropy Josef II. v časech nedostatku způsobeného spekulanty nařídil povinný výkup přebytečného obilí a to pak obyčejným lidem za výkupní cenu prodával zpět. Dokonce umožnil bezhotovostní prodej obilí rolníkům s tím, že stejné množství obilí po sklizni vrátí bez úroku zpět. V čem vlastně spočívá tedy moudrost jeho kroků? V tom, že se nespokojil s tím, že by hladovým rozdával milodary, ale že se snažil zabezpečit, aby obživa lidu bylo co nejlevnější, a nedovolil spekulantům vyhnat ceny vysoko. A už vůbec se na cenách nepodílel nějakou DPH. Samozřejmě se snažil napomoci nezištně každému, kdo byl schopen a ochoten si obživu obstarat. A to nezištně dejme do uvozovek. Tím, že Josef II. nesdíral chudé, bohatly jeho země, a dokonce i jeho bohatí byli bohatší.
Musím říct, že to je i jeden z důvodů, proč jsem tady ve Sněmovně. Pokud se chci mít v naší zemi dobře já, pak musím umožnit, aby se měli dobře i ostatní, protože jen na nich závisí můj úspěch. I proto my v Úsvitu dlouhodobě říkáme: Pojďme lidem život zlepšovat a zlevňovat. Cesta nevede přes vysoké daně provázené vzápětí vysokými výdaji na sociální dávky. Jediná cesta je zabezpečit lidem, aby se měli dobře, pokud možno bez politiků a úředníků. Současný systém DPH u potravin vede například k tomu, že obchodníci odmítají neprodejné potraviny darovat potřebným, protože by z nich museli zaplatit 15 % DPH, stejně jako za ty, co běžně prodají. Tohle už skutečně postrádá zdravý rozum. Já doufám, že pan ministr Babiš, který se v tomto odvětví pohybuje a zná ho, najde řešení. Začít postupným rušením DPH alespoň u vybraných komodit je dobrý základ.
Výmluvy na Evropskou unii jsou zbytečně obehraná písnička. Vždyť tady všichni víme, že v Evropské unii jsou země, které si na vybrané produkty umějí nulu vyjednat, a to ať z historických důvodů, nebo na základě jiných zdůvodnění. Vláda si pochvaluje proevropskost a lepší komunikaci se zahraničními partnery. Takže milá vládo, to je tedy skvělé, a teď máš možnost své diplomatické úspěchy zúročit do všem prospěšné reality. A já věřím, že Němcům nebo Francouzům je koneckonců jedno, zda tu daníme léky na srdce či dětské pleny.
Pokud jde o naši hlavní vládní stranu ČSSD, tak nulové DPH na knihy a noviny sliboval veřejně voličům v loňském roce stínový ministr kultury za ČSSD pan Krejčí a nulovou daní na léky zase mával voličům před volbami před očima současný premiér pan Sobotka, přičemž bývalý sociálně demokratický eurokomisař Vladimír Špidla vloni veřejně řekl, že zavedení nulové sazby na léky by neměl být problém. Takže sliby jsme slyšeli. A kde jsou činy? Nebo je to opět sociálně demokratický populismus nejhrubšího zrna? ***