Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

177.
Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
 

Jako první je nesouhlas poslance Františka Váchy. Odpověď učinil předseda vlády Bohuslav Sobotka ve věci systémových kroků, které zabrání zneužití postavení ministra financí. Jde o přerušenou odpověď na tuto interpelaci a o slovo se hlásí pan poslanec František Vácha. Požádám o klid, abych mohl udělit panu poslanci Váchovi slovo a aby pan předseda vlády slyšel jeho pokračující výhrady k odpovědi na tuto interpelaci. Děkuji.

Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dobré ráno, Já jsem svoji interpelaci podával někdy začátkem dubna poté, co se pan ministr financí vyjádřil v médiích něco v tom smyslu, že pošle kontrolu do deníku Echo 24. Odpověď jsem dostal 30. 4. Na pořad schůze se to dostalo v květnu, kde jsem se nedostal já na pořad schůze. Potom se to dostalo na pořad schůze v červnu, kde pan premiér nebyl přítomen, a dostáváme se k tomu až dneska, tzn. po šesti měsících, po půl roce, kdy mi připadá, že už je to docela dlouhá doba na to, abychom se bavili o věcech, které byly někdy před půl rokem.

Nicméně bych chtěl panu premiérovi poděkovat za to, že je přítomen. Ono za tu dobu, za ten půlrok, vyvstalo mnohem víc závažnějších problémů, které musí vláda řešit a které neřeší, nicméně když se podíváme, kolik máme bodů, na této schůzi je jich 179, teď jsme nějaké vyřešili a za den a půl jsme byli schopni se vypořádat s nějakými osmi body, přičemž jeden bod jsme tady řešili skoro celý den, kdy jste nás přesvědčovali, jak trefně řekl pan poslanec Kalousek, jste se nás snažili přesvědčit, že váš ministr financí lže. Pan Kalousek vám říkal, že mluví pravdu. Na základě těchto skutečností bych se dnes vzdal práva na odpověď na svou interpelaci a svůj čas bych věnoval tomu, abychom se zabývali věcmi, které máme na pořadu dne. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Váchovi. Pan předseda vlády má zájem o repliku. Slovo má předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka. Prosím, pane předsedo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, tak jak už pan poslanec Vácha uvedl, tato aktuální událost, kterou interpeloval, je již staršího data, nicméně pan poslanec se dožadoval toho, abych jako předseda vlády navrhl a uvedl ve vládě účinná opatření, která zabrání výše uvedenému jednání ministrů, a seznámil s nimi i Poslaneckou sněmovnu.

Já bych přece jenom chtěl upozornit na fakt, že v tom čase, který mezitím uběhl, schválila tato Poslanecká sněmovna novelu zákona o státní službě. Schválila ji naprostou většinou hlasů, a to podporou širší, než byly jenom hlasy vládní koalice, a jestliže vznikaly nějaké pochybnosti o tom, že by snad některý z členů vlády mohl zneužít svoji funkci, a říkám, byly to pouze pochybnosti a nebyly tady předneseny žádné důkazy a nebyly předneseny ani za těch několik uplynulých měsíců, pak si myslím, že nejlepším preventivním systémovým opatřením je fakt, že od 1. ledna příštího roku i díky podpoře této Poslanecké sněmovny tady bude platit zákon o státní službě, který nepochybně posílí nestrannost státní správy, posílí odbornost státní správy, přispěje k její personální stabilizaci. Protože až dojde k příštím volbám do Poslanecké sněmovny, tak už nebude tak jednoduché jako dnes provádět zásadní personální změny ve státní správě, ale budou tady určité pojistky a protipojistky, které zcela rozumně v souladu s tradicí vyspělých zemí v západní Evropě budou bránit právě odborný charakter státního aparátu a fakt, aby tento státní aparát zůstal nestranný, aby zůstal neutrální, aby přirozeně realizoval politiku vlády, ale nepodřizoval se nějakým osobním rozhodnutím a osobním tlakům představitelů vlády, pokud jde o zcela konkrétní rozhodnutí např. ve věcech, které podléhají správnímu řízení.

Tady si myslím, že jsme společnými silami přijali velmi důležité systémové opatření. Neudělali jsme ho kvůli té konkrétní kauze, kterou jste zmiňoval, to tak není. Udělali jsem ho kvůli zkušenosti, kterou jsem v České republice učinili za uplynulých 25 let. Myslím si, že jsme tu zkušenost vyhodnotili správným způsobem, vyhodnotili jsme ji koneckonců i způsobem, který nám doporučuje Evropská komise.

Já jsem tady zejména z pravé strany Poslanecké sněmovny slyšel v uplynulých týdnech řadu doporučení, aby Česká republika postupovala v souladu s ostatními zeměmi EU. V tomto případě postupujeme v souladu s ostatními zeměmi EU a zavádíme nový zákon, fakticky nový systém organizace státní správy na základě zákona o státní službě. To se přirozeně dotkne také daňové správy, celní správy, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, tzn. i organizací, které jsou přímo podřízeny ministerstvu financí.

Tolik cítím potřebu, pane poslanče, reagovat na váš dotaz, reagovat na vaši připomínku, tak abych tedy využil té možnosti, že jsem zde přítomen jako předseda vlády na odpovědi na písemné interpelace. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Pan předseda klubu ODS se hlásil. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Chtěl bych zareagovat na vystoupení pana premiéra. Chci říct, že s ním souhlasím, že to, že jsme přijali nový služební zákon, a my se k té dohodě hlásíme, je dobře a že je to preventivní opatření.

Chtěl bych požádat pana premiéra, jestli se by váhou své autority mohl zasadit za to, aby ho ministři v zásadě dodržovali už odteď, nebo od doby, co jsme ho schválili, přestože bude pravděpodobně účinný od 1. ledna. Dám konkrétní příklad. Pár dní poté, co jsme to tady schválili - říkám, ceníme si té dohody -, ministr dopravy vyhodil vrchního ředitele pro legislativu, zkušeného úředníka. Mám to z otevřených zdrojů z novin. V televizní debatě, které jsem se zúčastnil, ministr Prachař říkal, že důvodem bylo to, že mu šéf legislativy zatajil, že u klíčového zákona o liniových stavbách je potřebná RIA. To je opravdu úsměvný důvod, jestli ministr po osmi měsících ve vládě neví, že u klíčových zákonů má být RIA... tak to určitě nemůže házet. V důsledku toho došlo podle mého názoru k úplnému rozpadu legislativního týmu na Ministerstvu dopravy a dojde bohužel k zpoždění klíčových zákonů, a ty zákony v dopravě skoro nikdy nemají klasický pravolevý charakter a střed, jako je to u daní, sociálního systému, zdravotního systému apod.

Souhlasím s částí, kterou řekl pan premiér, že nejlepší prevencí je, že 1. ledna nebo 2. ledna by to už nebylo možné, pokud legislativní proces dopadne tak, jak si přejeme, tzn. že to bude od 1. ledna účinné. Tak spíš prosba, protože zatím zákon účinný není, není ani platný ani účinný, aby se ministři pokud možno už chovali v intenci toho zákona a nevyhazovali klíčové státní úředníky. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ještě pan poslanec Vácha. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Děkuji. Chtěl bych poděkovat panu premiérovi za odpověď, akorát si myslím, že stačilo říct: Schválili jsme zákon. A ty ostatní řeči kolem, to už bylo takový jenom zbytečný bla, bla.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pan předseda vlády. Třeba se mu podaří ukončit tento podbod. Prosím, pane předsedo vlády, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane poslanče, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane místopředsedo, já v Poslanecké sněmovně vystupuji rád, rád chodím mezi poslance a poslankyně. Myslím, že to je namístě, aby předseda vlády zde byl přítomen. A přece byste nechtěl, vážený pane poslanče, abych zde jenom seděl a mlčel. Zejména pokud na mě podáte písemnou interpelaci a zejména pokud požádáte o to, aby ta interpelace byla ústně projednána tady na půdě Poslanecké sněmovny. Já se teď tady nechci pouštět do nějakého výkladu, do nějaké debaty o tom, jaký je význam slova projednat interpelaci, teď tady na půdě Poslanecké sněmovny, ale rozumím tomu tak, že vám nestačila moje písemná odpověď, a že tedy požadujete doplnění této písemné odpovědi na plénu. Čili jsem z povahy věci musel vystoupit. A určitě si nevystačím s jednou větou, pokud tady provádíme revoluci ve státní správě společnými silami, i vašimi silami, a já vám za to děkuju, že tady děláme revoluci ve státní správě a konečně bude od 1. ledna příštího roku tady platit novela zákona o státní službě. Dvanáct let se to odsouvalo. Já myslím, že je namístě, abychom to tady připomenuli. Děkuju. (Potlesk části poslanců.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Ještě pan kolega Vácha a pan kolega Heger se hlásí. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Vácha: Tak ono to vypadá, že nikdo z nás neskončí a že někdo z nás bude muset mít poslední slovo. Já jsem se, pane premiére, zřekl nároku na odpověď, takže vy jste vystoupil dobrovolně. Já jsem ten čas dal Sněmovně k tomu, aby projednávala zákony. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Tak to je samozřejmě od vás hezké, pane poslanče, ale stejně od 9 do 11 hodin projednáváme pouze odpovědi na písemné interpelace. Ještě s faktickou poznámkou pan poslanec Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že zákon o státní službě byl vyjednán způsobem, který v této Sněmovně nemá tradici, a šlo vskutku o státnický postoj všech zúčastněných včetně pana premiéra, tak já bych ještě přidal jednu historku, když pan premiér je tak rád, že se ty věci tady projednávají. A tu historku přidávám proto, abych se připojil k názoru pana předsedy Stanjury, aby ten zákon začal být aplikován, alespoň neformálně, již hned.

V Hradci Králové jsem získal informace o tom, jak jeden z poměrně vysoce postavených úředníků z finančního úřadu, nyní krajského, který přišel o místo, když byly slučovány finanční úřady do té krajské struktury, tak byl nyní z toho místa vyhozen pod hlavičkou reorganizace. Údajně se jedná o přesunu asi 60 auditorů z krajských finančních úřadů pod Ministerstvo financí s propouštěním části těch lidí. U něj byla vyslovena informace ze strany Ministerstva financí, že vzhledem k tomu, že kandiduje na vysokém místě ve velkém městě za TOP 09, je pro Ministerstvo financí bezpečnostním rizikem. Jak já ho znám, tak určitě není. A je to jenom jeden střípek do mozaiky toho, co se v té státní správě dělo a stále ještě bohužel děje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi. Protože pan poslanec František Vácha nežádá hlasování o odmítnutí odpovědi, tento bod končím.

Druhou odmítnutou odpovědí byla odpověď pana ministra dopravy Antonína Prachaře na interpelaci poslance Zbyňka Stanjury ve věci přípravy a zahájení realizace výstavby staveb "Silnice I/11 Opava, severní obchvat, východní část" a "Krnov, severovýchodní obchvat", podle sněmovního tisku 241. Pan ministr dopravy Antonín Prachař není přítomen, je omluven, ale samozřejmě odpovědí se budeme zabývat a bude na panu poslanci, jak se k tomu postaví. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já bych řekl, jako obvykle je ministr dopravy z interpelací omluven. Nicméně navrhnu Sněmovně usnesení, že vyslovuje nesouhlas s tou odpovědí. A ten důvod je poměrně jednoduchý. Nejdřív řeknu ten důvod a pak trošku popíšu problém, na který jsem se ptal.

Já jsem položil pět otázek panu ministru dopravy a dostal jsem - když budu velmi velkorysý - dvě a půl odpovědi. Není to tak, že se neshodujeme v nějakém názoru, ale já chci nechat hlasovat Sněmovnu o tom, že mám jiný názor než ministr. Prostě když si to v klidu přečtete, interpelaci z května a odpověď z června, porovnáte pět konkrétních otázek a porovnáte odpovědi, tak tam prostě dvě a půl odpovědi chybí. A já bych se je rád dozvěděl ne v ústní debatě, ale v písemné podobě. To byly body, které se týkají bezprostředně západní části Moravskoslezského regionu. Když velmi často zejména v předvolebním období mnozí politici, možná všichni, kteří kandidují na (nesrozumitelné) říkají, my chceme tomu regionu, který je hůř postižen než ostatní, nějak pomoci, a nabízejí recepty.

Jsem přesvědčen, že jedním z nejlepších receptů je, když vláda investuje státní peníze do smysluplných a efektivních projektů zejména v dopravní infrastruktuře. Podle mě je to mnohem lepší než vymýšlet nějaké pilotní programy pro začínající podnikatele, takové podnikatele vyzkoušené-nevyzkoušené. Tohle je osvědčená cesta. Já jsem na ní trval proto, že ještě jako ministr dopravy vím, že ty akce jsou připraveny a že mohly být letos soutěženy. Říkám: Dostal jsem polovinu odpovědí.

Pan ministr se ve své odpovědi i odvolává na usnesení vlády, ve kterém předložil vládě svůj materiál, ve kterém informoval vládu, jaké budou významné veřejné zakázky v resortu dopravy v roce 2014. Jsou tam termíny zahájení výběrového řízení, což je naprosto logické, protože ukončení každý z vás, kdo kdy administroval nebo zná nějakou jinou zakázku, nevíte, jestli bude trvat pět měsíců, anebo 18. Ale rozumím tomu, že je někde nějaký start. A je možná dobře, že se na tu interpelaci nedostalo dříve, protože pokud se dočtu, že soutěž na zhotovitele na obchvat Opavy bude vyhlášena v srpnu v odpovědi z května nebo z června a vím, že se teprve soutěží projektová dokumentace na zadání soutěže, tak prostě vím, že letos to nebude. Přestože v tom materiálu, který schválila vláda, byl termín srpen, přestože máme dramatické problémy s čerpáním prostředků. A tím, jak ty soutěže odkládáme, tím bychom nevyřešili už rok 2014, ale vyrábíme stejný problém pro rok 2015.

Až tady na konci září přijde a pak budeme v dalších měsících projednávat rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury, tak o tom budu mluvit podrobněji. Je tam hezká suma 94 miliard. Zatím, uvidíme, jaká bude finální podoba, až to schválí vláda. Nicméně už dneska je jisté, že to číslo jenom hezky vypadá a nebude vyčerpáno. A už z těch 94 miliard, abychom si řekli jasně, to nejsou nové peníze do dopravy. Je tam 18 miliard napsané nevyčerpané peníze z roku 2014.

Chtěl bych vás jako poslanec ne opoziční, ale jako poslanec Moravskoslezského regionu obecně požádat o podporu smysluplných investičních projektů v našem kraji. Myslím, že jsou zejména dva regiony, které by si to zasloužily, a to Moravskoslezský a Ústecký. Pokud ty akce jsou domluveny, je třeba je soutěžit a začít realizovat. A poprosím vás, abyste podpořili můj nesouhlas za Poslaneckou sněmovnu. Říkám, protože jsem nedostal dvě a půl odpovědi z pěti. Mohl bych říct, že tři, ale u té jedné jsem to uznal jako částečnou. Myslím si, že ty informace mohou být aktualizované, když to Ministerstvo dopravy zpracuje znova, a dostaneme nové informace a bude to významná informace pro všechny občany západní části Moravskoslezského kraje, protože tohle je komunikace a tohle jsou obchvaty, které tyto části našeho regionu připojí na dálnici dřív D47, dnes dálnici D1. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Zbyňku Stanjurovi. V rozpravě dál vystoupí pan poslanec Miroslav Opálka a připraví se pan poslanec František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo vlády, pane ministře, kolegyně, kolegové, jsou chvíle, kdy se svlíkají stranická trika a oblíkají regionální. Ale já si myslím, že v tomto případě ani tak nejde o to jako i o obecnou spravedlnost pomoci v rozvoji těch krajů, které na rozdíl od jiných mají větší problémy.

Moravskoslezský kraj čekal dost dlouho, než se dostalo na něj. Než se dostal na řadu a byl napojen na dálniční síť. Bohužel, jak zjišťujeme, nekvalitně a neúplně. Aby se v té věci něco pohnulo, tak bylo ustaveno i sdružení pod názvem Slezský kříž, které řeší dopravu tímto krajem jak východ - západ, tak sever - jih. V rámci těchto záměrů jak obecní samosprávy, tak kraj vykonal neuvěřitelný kus práce a teď čeká samozřejmě na pomoc toho posledního, který rozhoduje, a to je vláda resp. přes Ministerstvo dopravy.

Zažili jsme stavební ruch a jeho přerušení. Nerad na to vzpomínám, ale když jedete mezi Opavou a Ostravou, tak už tři roky projíždíte staveništěm. Nechci říci, co by to znamenalo, kdyby byla tuhá zima - tak tam asi nikdo neprojede, protože nemáte kde odhrnout sníh. A teď jde o to, abychom provázali také cestu z ostravské metropole na západ, a to samozřejmě nejenom na jedenáctku, ale také na polský přivaděč, a abychom řešili také trasu Drážďany - Žilina přes sever, což je daleko jednodušší a bližší na Prahu než přes Brno, a určitě by to ulevilo dopravě na D1.

Čili promyšleno je to velice dobře, ale tak jak se měnili ministři dopravy a jejich příslušnost k různým regionům, tak se měnily i záměry a termíny. A když chcete jednomu regionu pomoci, tak ten druhý posouváte a vlastně vytváříte si určitou vatu, protože rozpočtujete prostředky na akci, která není zcela připravená. Pak se to projeví a pak s určitou vůlí přesunete prostředky tam, kde je vám to milé.

My bychom rádi, kdyby se opravdu na nás dostalo. Z toho důvodu je i ta iniciativa obcí, krajů směrem k vládě. A nejenom k této vládě, ale i k vládám předchozím.

Já bych na vás apeloval, abyste ten problém posoudili, když všichni říkáme, že je třeba pomoci těm zaostalejším krajům, které se možná pro tuto republiku v minulosti obětovaly, vrátit jim to, co ony předávaly jiným regionům v minulosti, třeba i dávnější, a posoudili tuto odpověď opravdu ne z pohledu "já jsem z jiného regionu", ale jestli ty otázky opravdu byly zodpovězeny tak, jak zodpovězeny měly být. Čili apeluji i na pana ministra, který samozřejmě se s tou situací seznamuje za běhu - a musím říci, že intenzita jednání s jeho náměstky byla velká -, aby tomuto regionu byla věnována maximální pozornost. Zaslouží si to.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Opálkovi. Než promluví pan poslanec František Laudát, jenom konstatuji omluvu. Paní ministryně Válková upřesnila - tak jak nejdříve podala omluvu na odpoledne, pak ji zrušila, tak se omlouvá do 10 hodin, za chvilku přijde. Pan kolega František Laudát má slovo ke svému vystoupení. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane premiére, já bych na vás, pane místopředsedo, vznesl dotaz, zda omluva ministra dopravy platí pro celý den.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, platí pro celý den. Pan ministr Prachař se omlouvá na dopolední i odpolední část jednání.

 

Poslanec František Laudát: Tak to je mi velice líto. V tom případě se tady obracím na pana premiéra i na vás na všechny, abychom příští týden v nějakém termínu, mně je jedno kdy, a já se pokusím domluvit s panem Sklenákem. Nechci hrát politiku, ale situaci kolem investic Ministerstva dopravy, kolem personálních záležitostí považuji za natolik závažnou, že se domnívám, že by se tím měla zabývat Sněmovna. A skutečně říkám, nechci hrát v tomto případě politické téma. Bez ohledu na to, že pan Babiš hlásí nejenom ve volební kampani, ale i po volební kampani už téměř rok něco o podělaných dálnicích. Ale situace, pokud se týká např. rekonstrukce dálnice D1, je natolik závažná, ty věci, které se tam odehrávají, zřejmě dochází i k porušování zákona o zadávání veřejných zakázek, začíná přerůstat v jeden velký chaos, na kterém se mohou napakovat jisté podivné poradenské společnosti apod.

Pokud tady pan ministr není, tak v tom případě, já nevím, jestli budu mluvit do větru... Já jsem původně zvažoval, že budu interpelovat pana premiéra, co bude dělat se situací na Ministerstvu dopravy. Pak jsem od toho upustil, protože jsem chtěl dát nejdřív panu ministrovi dopravy šanci, aby se vyjádřil ke konkrétním věcem. Mám připraven D8 sesuv, D11 a dva nebo tři úseky na D1. Prosím, v tom případě, pokud tady není, tak skutečně nevím, jestli má smysl interpelovat do větru. Dokonce jsem chtěl nejdřív v první fázi se na něj obrátit ústními interpelacemi. Jsou to všechno věci, které nejsou z minulosti. Jsou to věci, které se týkají již jeho šéfování resortu. A já chápu, že asi hnutí ANO a vláda nezačne měnit ministry před volbami, tomu rozumím. Ale speciálně u té dopravy se obávám, že tento resort přerůstá v chaos, který je srovnatelný možná pouze s obdobím, kdy byly zastavovány stavby, kam patřila i silnice I. třídy I/11. Já jsem bohužel tenkrát - nejsem sice z Opavy, jak se ptal pan premiér, nicméně patřím k těm, kdo bere republiku jako jednu zemi, nikoliv regionálně - prosazoval a navrhoval, že se přesunovaly peníze z neúspěšné přípravy Pražského okruhu právě na část investic. A nedosáhl jsem např. u této silnice, aby NKÚ prověřil dopady Bártových kroků zrovna třeba na této komunikaci.

Takže já přijdu příští týden s návrhem, a prosím, abyste to nebrali politicky, abychom se zabývali za přítomnosti samozřejmě ministra dopravy situací na resortu dopravy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Klučka, přihlášený do rozpravy. A máme přihlášeného ještě pana kolegu Stanjuru, který ale už řekl ve svém prvním vystoupení, že bude požadovat odmítnutí té odpovědi. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Václav Klučka: Děkuji, pane místopředsedo. Jsem z Opavy. Musím to přiznat. Ale neznamená to v tomto okamžiku, a jsem o tom naprosto bytostně přesvědčen, že by to byl nějaký střet zájmů. Pravdou je, že v městě Opavě vznikla iniciativa, která řešila věci kolem naprosto katastrofální situace v dopravě na silnici I/11. Vznikla iniciativa, která spojila kraj, obce, spojila organizace k tomu, abychom docílili určitého pokroku, abychom docílili takové rekonstrukce, která omezí ztrátu na lidských životech. A já vím, o čem mluvím. Je v této silnici úsek, ve kterém bychom už mohli počítat desítky obětí na životech jenom proto, že silnice kapacitně nezvládá situaci mezi Opavou a Ostravou, že tato silnice je úzká, že tato silnice má taková riziková místa, která si zasluhují okamžitou, ale okamžitou pomoc. A ta okamžitá pomoc se nám nedostávala. Pak se najednou dostala a přišel ministr Bárta, ministr dopravy Bárta, který zastavil veškeré další investice na této stavbě, prostředky, které stála, konzervace této stavby. Tyto prostředky šly v podstatě ze státního rozpočtu, aniž by měly jakýkoliv efekt - konzervace stavby. Následně došlo k nástupu ministra dopravy - řeknu, že to byl kolega Stanjura, který náhle tyto práce spustil a tyto práce pokračovaly. Je z Opavy, pane kolego, je z Opavy. A rád bych vás pozval na ta místa, abyste se přesvědčil, o čem dneska hovoříme. Aktivita města Opavy a celého sdružení byla aktivitou, která souvisela s další úpravou komunikace i nad rámec města Opavy, na Bruntálsku, na Osoblažsku. Toto všechno mělo svůj význam v tranzitní přepravě na Polsko.

Dámy a pánové, já jsem si četl odpověď a nerozumím některým věcem v odpovědi uvedeným. Nechci být soudce toho, kdo tuto odpověď, kterou podepisoval pan ministr Prachař, zpracovával. Ale slyšel jsem pana ministra i v nedávné diskusi na ČT, myslím si, že to bylo v neděli v Otázkách Václava Moravce, a významně jsem zvedal hlavu a přemýšlel o tom, jestli rozumím všem slovům, která vysvětlovala některé otázky, které tam byly položeny.

Dámy a pánové, nebudu, přestože jsem koaliční poslanec, radit vládě a nebudu chtít žádné závěry. Vláda sama posoudí, v jaké situaci se věc nachází. Jenom bych poprosil, abychom to chápali i my, že tyto okolnosti se buď vysvětlí, nebo bude muset někdo svoji odpovědnost v této situaci nést. Já bych rád, aby to všechno, co bude následovat, neznamenalo další ztráty na této investici. Děkuji vám.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Klučkovi. Pan poslanec Stanjura, zatím poslední přihlášený.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji. Už jenom krátce. Chci říci, že v našem městě i v našem kraji svádíme líté politické souboje, to mi můžete věřit, že si toho nedarujeme poměrně dost, nicméně oblast dopravy je ta, ve které byla nalezena shoda jak ve městě, tak v kraji. První krajské zastupitelstvo přijalo zásadní strategický dokument o dopravě v Moravskoslezském kraji. Dneska už je čtvrté krajské zastupitelstvo, úplně se vyměnily role, je koalice a opozice, a dokument platí, protože jsme se na něm shodovali i s opozicí v roce 2001, proto platí i v roce 2014 a kus se udělalo.

Chci říct těm, kteří se usmívají, že mluví opavští poslanci, že za nic nelobbujeme. Akce jsou připravené, mají stavební povolení a mají vyčleněné prostředky v rozpočtu. My jenom chceme, aby to ti, kteří mohou, urychleně vysoutěžili a spustili. Všechno ostatní se už povedlo. Ve sdružení I/11, které jsme společně zakládali v roce 1999, kromě obcí byly i podnikatelské subjekty. A zase tam byli zastoupeni starostové ze zastupitelstev všech politických uskupení, která uspěla na trase I/11-I/57. Jenom pro pochopení nás, že nelobbujeme za to, abychom na úkor někoho jiného, jiného regionu, jiné komunikace vzali peníze a předali je k nám. Máme v našem regionu připravené akce. Jsou i připravené peníze. Jenom se to prostě musí spustit. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. To byl poslední přihlášený do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozhodneme v hlasování o tom, že Poslanecká sněmovna odmítá odpověď ministra dopravy Antonína Prachaře na interpelaci Zbyňka Stanjury podle tisku 241. Všechny vás odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami, abychom zjistili přesný počet přítomných poslanců. Ve chvíli, kdy se ustálí počet přítomných, rozhodneme o tomto návrhu.

 

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 44. Ptám se, kdo je pro návrh odmítnout odpověď na interpelaci. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 44 z přítomných 80 pro 51, proti 16. Návrh byl přijat. (Potlesk zprava.)

 

Pan ministr dopravy Antonín Prachař bude muset odpovědět na tuto interpelaci znovu. Tím jsme se vypořádali s tiskem 241.

Pokračujeme dále. Třetí v pořadí je odmítnutá interpelace poslance Miroslava Grebeníčka, který interpeloval předsedu vlády ve věci překážek kladených poslanci vládní koalici potřebné valorizaci sociálních stipendií studentů vysokých škol. Interpelace vám byla doručena jako sněmovní tisk 265. Ptám se pana poslance Miroslava Grebeníčka, jestli chce uvést, proč odmítl odpověď pana předsedy vlády. Ano, je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, jak již bylo před chvílí zmíněno, interpeloval jsem písemně předsedu vlády ve věci překážek kladených poslanci vládní koalice potřebné valorizaci sociálních stipendií studentů vysokých škol, a to s ohledem na složení Sněmovny, ve které má klíč k řešení této situace právě současná vládní koalice.

Podstata problému, o který jde, je většině z vás z jednání Sněmovny, ale mnohým i z jednání dvou sněmovních výborů, školského a sociálního, známa. Jde o navýšení sociálních stipendií z 1 620 korun na 2 100 korun. Pokud současná vládní koalice deklarovala, že její přístup k sociálním otázkám, ale i ke školství a vzdělávání bude jiný než u jejich předchůdců, mohli to poslanci koalice snadno prokázat i v tomto konkrétním případě. Na půdě školského a sociálního výboru se tak však nestalo. Poslanci ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL v rozporu s doporučením ministra školství Marcela Chládka uvedenou novelu navrhli zamítnout. A to v době, kdy podle odborných závěrů, na které se nyní odkazuje i současná sestava Ministerstva školství, se již životní náklady spojené se studiem stávají jednou z relevantních překážek uchazečů a studentů ze sociálně slabých rodin v přístupu ke vzdělání. Ministerstvo školství dokonce zmiňuje, že dochází v případě sociálně slabých studentů k faktickému omezování práva na rovný přístup ke vzdělání.

Za této situace jsem považoval za nutné oslovit písemnou interpelací přímo předsedu vlády. Jestliže totiž ministerstvo na navýšení prostředky má a jestliže ministr příslušný návrh novely zákona o vysokých školách podporuje, pak existující odpor proti valorizaci sociálních stipendií studentů bakalářských a magisterských studijních programů ze strany poslanců ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL v uvedených sněmovních výborech lze vysvětlit jedině špatným prováděním vládní politiky ze strany kabinetu jako celku a selháváním celé vládní koalice.

Tvrzení premiéra Sobotky, že překážky, které jsou kladeny do cesty návrhu na zvýšení sociálních stipendií, jdou na vrub vedení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, nelze při znalosti procedur fungování vládní koalice a stylu jejího jednání, ale ani při znalosti všech faktů o skutečném průběhu projednávání akceptovat. Tak bych přivítal, kdyby se premiér alespoň nyní vyjádřil ke své osobní odpovědnosti za politiku vládní koalice, a to právě ve vztahu k valorizaci sociálních stipendií.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Miroslavu Grebeníčkovi za jeho uvedení tisku 265. O slovo se přihlásil předseda vlády ČR pan Bohuslav Sobotka. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Já bych chtěl především říci, vážený pane poslanče, vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, dámy a pánové, že podporuji institut sociálních stipendií, protože se domnívám, že to je jeden z nástrojů, který pomáhá udržet náš veřejný vzdělávací systém dostatečně prostupným a přístupným pro studenty ze všech sociálních skupin. Chci také potvrdit, že ministr školství, a já zde mohu hovořit pouze za vládu, resp. za ministra školství, podporuje myšlenku navýšení sociálních stipendií na vysokých školách. A mohu také potvrdit, že v rámci připravované novely zákona o vysokých školách Ministerstvo školství podle informací, které jsem obdržel od ministerstva, začlenilo obdobný návrh, jako je obsažen v novele zákona o vysokých školách, kterou zmiňoval pan poslanec Grebeníček, do vládní novely zákona č. 111/1998 Sb. pro případ, že tato úprava nebude z nějakého důvodu tady v Poslanecké sněmovně schválena.

Čili sám za sebe i za ministra školství se nebráním jednání o tom, abychom dosáhli takové legislativní změny, která by umožnila navýšit sociální stipendia. Čili věcně já tady konflikt nevidím. Konflikt je v tom, jakým způsobem jsou ty návrhy projednávány na jednotlivých výborech. Nemohu zde hovořit za celou vládní koalici, mohu tady hovořit pouze za sociální demokracii a z pohledu sociální demokracie tam nevidím překážky pro navýšení sociálních stipendií. Pokud jde o stanovisko koalice, budeme muset o tomto tématu ještě v koalici jednat, abychom se pokusili v této věci sjednotit.

To je v zásadě vše, co k tomuto návrhu mohu říci. Platí, že pokud nebude přijata poslanecká novela, je vláda ochotna, je Ministerstvo školství ochotno zabývat se řešením tohoto případu a tohoto problému v rámci vládního návrhu zákona o vysokých školách. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády Bohuslavu Sobotkovi. Pan poslanec Grebeníček se hlásí o slovo ještě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Chci poděkovat za korektní stanovisko premiéru Sobotkovi. Jenom pro pořádek. Při projednávaní dané problematiku ve výboru zkráceně řečeno školském byli i novináři a následně někteří publikovali své dojmy. Opakovaně se setkáváme se zamítací mašinérií vládních poslanců většinou se zdůvodněním, že navrhovaný zákon či novela připravená poslanci opozičními jsou nesystémové. Posledním nesystémovým krokem se stal návrh na zvýšení sociálního stipendia ze současné částky 1 620 korun na 2 100 korun. K tomu uvedený novinář pokračuje: Marné bylo poukazování předkladatelů, že zatímco v roce 2004 studium jednoho dítěte na veřejné vysoké škole vyšlo asi na 3,5 tis. korun měsíčně, dnes je to v průměru 9 tis. korun.

A ještě dva či tři postřehy. Říká se v těchto textech: Návrh zákona přitom prošel do druhého čtení s tím, že ho podpořil i ministr školství Marcel Chládek. Sociální demokraté z České strany sociálně demokratické se tedy ztotožňují spíše se slovy Jiřího Zlatušky, hnutí ANO, předsedy školského výboru, podle kterého sociální stipendium nezapadá do vysokoškolského zákona.

A konečně postřeh přítomných novinářů - a mimo oficiální záznam prý od něho, rozumí se od předsedy výboru, zaznělo, že tento zákon by zvýšil oblibu KSČM, s čímž prý on zásadně nemůže souhlasit. Že by tedy ještě důležitější než rozpočtová zodpovědnost bylo to, kdo zákon předkládá? Ne, tomu se mně opravdu nechtělo věřit, ale můj přístup se výrazně posunul poté, kdy jsem si přečetl tento text: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, napsal v květnu loňského roku emeritní rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, dlouhodobě selhává v systému podpory studia pro studenty z rodin z nižších příjmových skupin. Uvedl také, že podprůměrné příjmy se týkají více než 60 % práceschopného obyvatelstva. Jiří Zlatuška ostře kritizoval reformu terciárního vzdělávání, kdy někteří řešitelé pro sebe odnášeli částky převyšující 1 mil. korun ročně, nicméně použitelný model nevypracovali. Stávající vláda, uvedl tehdy Jiří Zlatuška na adresu Nečasova kabinetu, má přípravu zákona o finanční pomoci studentům ve svém programovém prohlášení. S ničím použitelným, zlobil se Jiří Zlatuška, však dosud nepřišla ani v náznaku.

Ve chvíli, kdy jsme přišli s jasným náznakem, i sociálně demokratičtí poslanci ve zmíněném výboru hlasovali proti. Za těch okolností musím konstatovat a požádat vás, abyste přijali nesouhlasné stanovisko. Ne, to není invektiva vůči premiérovi, ten se chová tak, jak se chová a jak tady vystoupil, ale to, co se děje kolem tohoto návrhu zákona, to prostě musím kategoricky odmítnout! Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi a nemám nikoho dalšího přihlášeného do rozpravy. O nesouhlasu s odpovědí pana předsedy vlády budeme hlasovat v následujícím hlasování, ale já vás nejdřív odhlásím všechny, požádám o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami.

 

Jakmile se ustálí počet přítomných - a kolegy bych požádal, aby se zklidnili, rozhodneme o vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu, resp. návrh je na vyslovení nesouhlasu s odpovědí předsedy vlády na interpelaci Miroslava Grebeníčka v hlasování číslo 45, které jsem zahájil, a ptám se, kdo je pro návrh nepřijmout odpověď předsedy vlády. Kdo je proti? Děkuji vám.

V hlasování pořadové číslo 45 z přítomných 86 pro 32, proti 33. Návrh nebyl přijat. Poslanecká sněmovna tedy nevyžaduje změnu odpovědi předsedy vlády Bohuslava Sobotky na tuto interpelaci.

 

Dalším bodem je interpelace poslance Miroslava Grebeníčka ve věci zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi, náboženskými společnostmi, podle sněmovního tisku 313. Pan poslanec Grebeníček odmítl odpověď pana předsedy vlády a ptám se, jestli chce své odmítnutí odůvodnit. (Ano.) Prosím, pane poslanče. Máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, ve své písemné interpelaci ze dne 16. července letošního roku jsem se obrátil na předsedu vlády České republiky Bohuslava Sobotku ve věci zákona číslo 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V této interpelaci jsem mu připomněl jeho slova o tom, že církev, jejíž mysl ztemněla touhou po majetku, tradičně vyvolává ve společnosti odpor. Připomněl jsem mu i jeho veřejné vystoupení, kdy občanům sdělil, že Česká strana sociálně demokratická odpočátku považuje církevní restituce prosazené vládou Petra Nečase za nespravedlivé, předražené a vysoce rizikové pro stát. Nemohu opomenout ani předvolební slova předsedy poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické, který tehdy prohlásil, že vyplacení finančních kompenzací nemůže sociální demokracie akceptovat a nemůže si je dovolit ani náš státní rozpočet. Snahu přehodit platby takzvaných církevních restitucí na příští vlády a generace označil pan kolega Tejc za zbabělou a v rozporu s předvolebními sliby o snižování zadluženosti.

Předsedu České strany sociálně demokratické tenkrát tvrdě atakoval kardinál Miloslav Vlk, který veřejně prohlásil: Pan Sobotka by nám chtěl vnucovat myšlení z počátku komunismu, kdy totalitní režim prohlásil náboženskou víru za soukromou věc, která nesmí vstupovat do veřejného života. A kardinál Dominik Duka šel ještě dál, když přirovnal místopředsedu České strany sociálně demokratické Lubomíra Zaorálka k hlavnímu ideologovi někdejších československých komunistů Václavu Kopeckému či neslavně proslulému prokurátoru Josefu Urválkovi.

Dnešní ministr zahraničí reagoval tenkrát slovy, že vidí kardinála Duku, jak se angažuje na straně Petra Nečase a jeho pravicové vlády, s tím, že Dominik Duka už nevnímá, jak kabinet svými kroky ztěžuje život chudým lidem. Lubomír Zaorálek měl tenkrát dokonce dojem, že církev dostala peníze, má slíbené majetky, splácí politický dluh a angažuje se na straně pravicové vlády. Ano, církevní preláti tenkrát znovu ukázali, že víra a církev jsou velice odlišné věci, a to, jak je všeobecně známo, už od času Jana Husa a Petra Chelčického. A považuji za korektní připomenout i primase českého a arcibiskupa pražského kardinála Františka Tomáška, který za svého života vztahy katolické církve se státem, právě v majetkových záležitostech považoval za uzavřené.

Přiřazení České strany sociálně demokratické údajným totalitním strukturám považuji za klasický prostředek politické pravice. Když se na tuto cestu vydají i mnozí náboženští představitelé, nemá to za následek pouze zprofanování víry, ale i aktivizaci lidí, kteří sdílejí občanské pojetí naší společnosti a nepřejí si větší církevní pronikání do jejího chodu. A takových lidí, jak velmi dobře víte, je v České republice naprostá většina.

Ano, poté co se Bohuslav Sobotka stal předsedou vlády České republiky, vyznívá jeho tažení proti takzvaným církevním restitucím do ztracena. Mnozí občané mají dokonce pocit, že jeho vláda do jisté míry preferuje klientelistické prostředí zděděné po pravicové vládní koalici. Lidovci i církve si prý nyní pochvalují, že je klid, protože Česká strana sociálně demokratická pochopila, že jde o marný boj. Kdo ví, zda nynější nevalná důvěra v Českou stranu sociálně demokratickou nesouvisí také s tím, že v opozici vzbuzovala řečmi o zásadovém přístupu k zákonu o takzvaných církevních restitucích velká očekávání, která ovšem po vstupu do vlády zdaleka nenaplnila.

Ano, v poslední době jsem mnohokrát slyšel, že takzvané církevní restituce jsou uzavřená věc. Poté, co představitelé církvi tvrdě odmítli slevit ze svých majetkových nároků bez ohledu na obtížnou situaci republiky a sociálně slabých občanů, a poté, co Česká strana sociálně demokratická ustoupila od veřejného příslibu daného občanům o uspořádání referenda ke změně takzvaného restitučního zákona, představitelé sociální demokracie nevyjednali a neprosadili dosud žádné, ani sebemenší zmírnění pro občany tak nespravedlivého zákona.

V případě premiéra Sobotky by se tedy slušelo, kdyby nyní předložil pro český stát důstojné a pro občany přijatelné řešení. Ano, v poslední době jsem skutečně mnohokrát slyšel, že takzvané církevní restituce jsou uzavřená věc. Jak pro koho. Mezi ty, kteří si to evidentně nemyslí, patří i evropský poslanec za Českou stranu sociálně demokratickou Jan Keller. Na Evropskou komisi se totiž obrátil dopisem se žádostí, aby se přezkoumalo, zda je majetkové vyrovnání s církvemi v České republice oprávněné a v souladu s hospodářskou soutěží a trhem Evropské unie. Jde mu zejména o ustanovení ohledně pravidel volné konkurence a pravidel pro přípustnou státní podporu. Jsou tací, kteří kroky profesora Kellera označují za ubohý antiklerikalismus. Jiní to chápou jako signál České strany sociálně demokratické, že se tématem stále zabývá, a taky jako jistý nátlak na církevní a náboženské společnosti, aby učinily kompromis vůči státu, například v oblasti sociálních podpůrných fondů, a byly vůči státu tolerantnější, rozumnější, třeba i v otázce školství, které je právě nyní, jak jsem před chvílí uvedl, velmi aktuální.

Osobně si nemyslím, že profesor Keller, na rozdíl od některých prominentů České strany sociálně demokratické, má sklony k jisté teatrálnosti. Své kroky myslí vážně a pro církev není jistě příjemné, že je toto téma přeneseno na evropskou úroveň, je medializované a věrohodně prezentuje církve a církevní společnosti jako ty, kteří usilují především o majetek a o materiální zázemí a ne tolik o sociální a duchovní záležitosti.

Omezení církevních restitucí bylo předvolebním tématem nejen strany, kterou zde nyní reprezentuji, ale i České strany sociálně demokratické. Jenže teď to vypadá, že tohle téma premiér Bohuslav Sobotka po neúspěšných pokusech ve vyjednávání s církvemi a náboženskými společnostmi uložil k ledu. Pokračování tak má na evropské úrovni, kde nedávno z pera eurokomisaře pro hospodářskou soutěž k nedovolené podpoře státu církvím zaznělo: Na církve lze pohlížet jako na podniky v případě, že vykonávají hospodářskou činnost. V takovém případě, alespoň podle zmíněného komisaře, se na ně vztáhnou pravidla ohledně přípustnosti státní podpory firmám.

Dámy a pánové, podle některých poslanců se římskokatolická církev zachovala nesmírně velkoryse, když výměnou za podporu svých majetkových nároků nabídla menším církvím 20 % z plateb, které má stát vyplatit v hotovosti jako část majetkových restitucí. Mnoha evangelickým věřícím se to ovšem jeví spíš jako úplatek než velkorysost. Oni se totiž hlásí k dědictví Jana Husa a Petra Chelčického, kteří ostře kritizovali světské bohatství církve a za křesťanský postoj považovali především skromnost. Nechci peníze, které mohou být označeny jako špinavé, prohlásil v srpnu roku 2012 například evangelický farář Miloš Rejchrt. Nejproblematičtější jsou podle něho ustanovení týkající se tzv. církevních náhrad. Kvůli tomu, prohlásil zmíněný farář, stojí za to zapnout všechny brzdy a věc zastavit. V zákoně se hovoří o finančních náhradách pro sedmnáct církví. Cituji jeho slova. A je tam přesně řečeno, kolik která dostane. Vůbec není jasné, za co ty náhrady jsou, jak se k nim došlo. Metropolita Graubner se ovšem nechal slyšet, že je to velkorysé gesto od katolické církve vůči církvím, které by měly nárok jen na dvě procenta. Takže katolická církev je tak velkorysá, že jim dá 20 % ze svého. Ale já v zákoně čtu, reagoval farář Rejchrt, že náhrady bude vydávat Ministerstvo kultury, tedy stát, nikoliv katolická církev. To je to, co mi vadí.

Již zmíněný olomoucký arcibiskup Jan Graubner k tomu prohlásil, že tím snad napravíme to, čím mohli v dějinách katolíci ublížit jinověrcům. Dámy a pánové, nevím, jak vy, ale já v tom spatřuji jedno z nejtemnějších míst tohoto zákona. A vůbec se nedivím těm, kteří nechápou, proč například Apoštolská církev má dostat od státu více než miliardu korun, když byla zaregistrována až v roce 1989.

Ve světle uvedených skutečností žádám nyní premiéra České republiky o stanovisko. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Miroslavu Grebeníčkovi. O slovo se přihlásil pan předseda vlády České republiky Bohuslav Sobotka, který bude reagovat. Prosím, pane premiére, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, myslím, že problém církevních restitucí nelze oddělovat od složitosti našich dějin, od složitosti období, kterým prošla naše země během 20. století. A určitě bych mohl také říci, že pokud by nebylo 25. února 1948, tak bychom tady možná nemuseli mít ani téma církevních restitucí. Prostě dějiny 20. století přinesly velké sociální zvraty, přinesly velké majetkové zvraty v naší zemi a my v roce 1989 jsme byli postaveni před situaci, co z toho si můžeme dovolit napravit a co je vlastně možné z toho napravit. Jakým způsobem můžeme napravit to, co se odehrálo v těch minulých 40 letech.

Nechci tvrdit, že by měl převážit názor, který sdělil známý český autor, který už řadu let žije ve Francii, který ve svém románu Žert řekl, že nic nebude odčiněno, všechno bude zapomenuto. Doufám, že všechno zapomenuto nebude. Nicméně celá ta diskuse o církevních restitucích souvisela a souvisí také s tím, a s tím byly také spojeny a jsou spojeny výhrady sociální demokracie ke schválené podobě církevních restitucí, zdali lidé, kteří žijí dnes, kteří nenesou nějaký dědičný hřích za skutky svých předků, zda mají nést to břímě, ekonomické břímě nápravy škod a chyb, které se staly před rokem 1989 nebo které se staly po roce 1948.

Já nevím, jestli dnes je tady ještě někdo, kdo by hájil to, že v roce 1948 byl zabaven církevní majetek, že třeba byly zrušeny kláštery a podobně, jestli to je postoj, který dnes aktuálně zastává některá politická strana. Ale stalo se to, byla to součást našich dějin a po roce 1989 se tady otevřela dlouhá debata o tom, co tedy s církevním majetkem. Postoj sociální demokracie byl jasný. My se domníváme, že není možné na současné občany České republiky naložit ekonomické břemeno nápravy všeho toho, co se stalo před rokem 1989, že odškodnění, náprava křivd by měla probíhat přiměřeným způsobem a měla by probíhat pokud možno spravedlivým způsobem.

Jednotlivé kroky po roce 1989 byly přijímány velmi často tak, že se čas od času prosadily určité zájmy, určité zájmy byly zohledněny, restituce byly zrealizovány. Byly zrealizovány restituce vůči velké části fyzických osob. Nebyly zrealizovány církevní restituce nebo restituce majetku vůči velké části právnických osob, čili tam už byla založena určitá nerovnost z hlediska našeho právního řádu. A pak jsme 25 let vedli diskusi o tom, jak by měl vypadat nějaký finální krok nebo nějaké finální řešení otázky bývalého církevního majetku, který církve vlastnily 25. února 1948.

My jsme jako sociální demokraté nepodpořili návrh na narovnání s církvemi, které připravila tehdejší koaliční vláda. Ten návrh připravila koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných a tato vládní koalice návrh prosadila proti vůli opozice tady v Poslanecké sněmovně, prosadila ho proti vůli Senátu, protože Senát, kde v té době rozhodující slovo měla sociální demokracie, návrh církevních restitucí zamítl. Toto veto Senátu bylo tady v Poslanecké sněmovně přehlasováno tuším jenom jedním hlasem tehdejší vládní koalice ODS a TOP 09. Kdyby ten zákon o církevních restitucí byl prostým zákonem, tak by to asi nebylo něco, co by nepodléhalo diskusi po volbách o tom, zdali je možné takovýto prostý zákon změnit. Ale řešení, které tehdy zvolila vláda ODS a TOP 09, nezahrnuje pouze legislativní úpravu, ale zahrnuje také velmi rychle podepsanou smlouvu mezi Českou republikou a jednotlivými církvemi. Ta smlouva byla podepsána vzápětí a začala být realizována. Čili z právního hlediska se tady nemusíme vypořádávat pouze se změnou zákona, ale musíme se také vypořádat s tím, že tady existuje smlouva mezi státem a církvemi, která byla podepsána v té době legitimními představiteli České republiky.

Já teď nechci hodnotit ty jednotlivé kroky a jednotlivé postupy, ale chci jasně říci, že sociální demokracie s tím řešením, tak jak ho připravila Nečasova vláda, nebyla spokojená, nesouhlasila a žádný sociální demokrat církevní restituce ani v Poslanecké sněmovně ani v Senátu nepodpořil.

Hlavní argumenty a výhrady, které jsme měli proti návrhu, který se týkal narovnání s církvemi, souvisely jednak s tím, že v naší zemi skutečně nebyly uplatněny rovné přístupy v oblasti restitucí, nebyly například restituovány právnické osoby - a mohu mluvit tady o spolcích, mohu mluvit o družstvech, tam žádné restituce realizovány nebyly nebo byly realizovány velmi omezeně.

Tohle je vlastně příklad poměrně velkorysé restituce vůči právnickým osobám. Nesouhlasili jsme s tím, jak byly stanoveny finanční náhrady, které se týkaly nevydaného majetku. Podle našeho názoru takto velkoryse tyto finanční náhrady stanoveny být neměly a podle našeho názoru výrazně zatěžují veřejné rozpočty. Čili to byla naše další výhrada, kterou jsme měli. A pak je tady samozřejmě otázka výhrady k tomu systému, tak, jak byl nastaven z hlediska rovného postavení jednotlivých církví.

Protože sociální demokracie nesouhlasila s podobou církevních restitucí, tak jsme poté, kdy ten zákon byl schválen, využili poslední možnosti, iniciovali jsme stížnost k Ústavnímu soudu České republiky. Tehdy byly podány celkem tři ústavní stížnosti ve věci církevních restitucí. Bohužel Ústavní soud naše výhrady vůči církevním restitucím odmítl. Ústavní soud odmítl i ty další návrhy, které byly předloženy. To znamená, tento zákon o církevních restitucích, byť byl prosazen velmi těsnou většinou, proti vůli opozice, byť je obsahově sporný, tak prošel testem ústavnosti. Ústavní soud zákon o církevních restitucích nezrušil.

Před minulými volbami se logicky vedla diskuse o tom, jak budou jednotlivé strany postupovat, pokud získají po volbách vliv, pokud získají podporu občanů. A já chci připomenout pozici, kterou tehdy jasně deklarovala sociální demokracie, která je zcela prokazatelná a dá se velmi snadno dohledat. Sociální demokracie nenavrhovala referendum o církevních restitucích. To byl návrh KSČM. KSČM před volbami přišla s návrhem na to, že by se mělo udělat referendum o církevních restitucích. My jsme jasně řekli, že pokládáme za velmi sporné z právního hlediska, jestli lze dělat referendum ex post o návrhu, který už byl přijat v Poslanecké sněmovně a který prošel rozhodnutím Ústavního soudu. To znamená, předtím než došlo na volby, než lidé šli k volbám, tak tady bylo jasné stanovisko sociální demokracie. My jsme od začátku říkali, že jsme skeptičtí k tomu, aby se tady pořádalo referendum o církevních restitucích, a domníváme se, že by to byl právně riskantní krok, právně sporný krok a pravděpodobně by neobstál před rozhodnutím Ústavního soudu. To, co sociální demokracie řekla, je, že jsme připraveni po volbách, pokud uspějeme, jednat se zástupci církví o tom, abychom snížili dopady církevních restitucí na veřejné rozpočty, zejména abychom snížili ono finanční narovnání, které je součástí církevních restitucí. Vzápětí po volbách jsme tedy zahájili jednání s církvemi. Současně jsme toto téma otevřeli v rámci připravované vládní koalice a jednali jsme i s koaličními partnery na téma možné redukce církevních restitucí.

Znovu připomínám, že pokud bychom například pouhou změnou zákona upravili výši finanční náhrady, která je církvím poskytována za nevydaný majetek, tak by to bylo řešení, které by pravděpodobně neobstálo, s vysokou pravděpodobností by neobstálo u Ústavního soudu. To jsou závěry expertiz, které má sociální demokracie k dispozici. Cesta, která je tedy reálná, je jednání s církvemi o tom, jestli církve budou souhlasit s tím, aby došlo k omezení finančních náhrad, které jsou poskytovány v rámci těchto restitucí.

Opakovaná jednání v této věci nevedla k úspěchu. Já jsem se opakovaně obrátil zejména na představitele katolické církve, ale také některých evangelických církví. Reakcí bylo odmítnutí. Ani jedna z těch církví, které jsou součástí smlouvy, která byla uzavřena mezi státem a církvemi za Nečasovy vlády, nesouhlasila, nevyjádřila souhlas s tím, že by byla ochotna snížit výši finančních náhrad, které církvím církevní restituce přiznávají. To bylo stanovisko církví.

Současně sociální demokracie jednala i v rámci vládní koalice, a tak jak koalice vznikla, tak jedna ze tří koaličních stran, konkrétně KDU-ČSL, odmítla, aby kroky k redukci a ke změně církevních restitucí byly součástí koaliční smlouvy bez toho, aniž by s těmito kroky souhlasily církve jako takové. Čili když jsme vyjednávali vládní koalici, dohodli jsme se na tom, že toto téma nebude součástí koaliční smlouvy a v rámci koalice se k tomuto tématu vrátíme tehdy, pokud by se podařilo dosáhnout nějaké dohody s církvemi o redukci církevních restitucí.

Ačkoliv jsem slyšel řadu kritiky na ten postup, který byl zvolen po volbách, tak nikdo z kritiků postupu, který zvolila sociální demokracie po volbách, nenavrhl ani nepředložil žádnou jinou alternativu. My jsme v tuto chvíli skoro rok po volbách tady v Poslanecké sněmovně, a pokud vím, tak do Poslanecké sněmovny nebyl předložen žádný návrh nějaké jiné politické strany, který by tu otázku církevních restitucí řešil jiným způsobem. To znamená, nerozumím tomu, proč je kritizován postup sociální demokracie bez toho, aniž by byla navržena jakákoliv jiná ústavně komfortní alternativa, která by umožňovala církevní restituce měnit. Podle mého názoru kromě jednání s církvemi a kromě dohody mezi vládou a církvemi v tuto chvíli žádná jiná alternativa není, pokud pominu alternativy, které by s vysokou mírou pravděpodobnosti byly zrušeny rozhodnutím Ústavního soudu.

Já se domnívám, že církve by měly hledat cestu k tomu, aby zmírnily dopady církevních restitucí, měly by hledat cestu k tomu, aby širší veřejnost pochopila církevní restituce a smířila se s církevními restitucemi. Podle mého názoru tady existují dvě varianty postupu ze strany církví. První varianta je dohoda o snížení finančních dopadů církevních restitucí na státní rozpočet. Tato cesta je zde otevřená a podle mého názoru je vláda připravena o takové variantě jednat. Ovšem v tuto chvíli chybí ochota na straně církví. Druhá varianta, která je podle mého názoru také možnou cestou, je veřejně deklarovaný závazek ze strany církví, že ty finanční prostředky a majetky, které získaly, z větší míry, z převážné míry použijí pro to, aby církve mohly plnit sociální účely, vzdělávací účely, aby pomáhaly v oblasti kultury nebo v oblasti zdravotnictví, protože si myslím, že je v zájmu společnosti, pokud již tou nešťastnou cestou byly schváleny církevní restituce a tyto prostředky byly vyčleněny, aby tyto prostředky sloužily dobré věci, aby sloužily celé společnosti v rámci těchto aktivit, které církve velmi často organizují a které by z těchto prostředků mohly podpořit. Podle mého názoru tohle je druhá cesta, která by měla být prozkoumána, o které by se mělo jednat - to znamená závazek církví, že takovýmto způsobem převážnou většinu svých finančních prostředků použijí.

To, co pokládám také za velmi důležité - a je pro mě zatím nepochopitelné, že církve se touto cestou nevydaly -, je transparentnost. Transparentnost toho, jakým způsobem budou církve nakládat s majetkem, který získají v rámci narovnání s církvemi, a transparentnost toho, jakým způsobem budou církve nakládat s penězi, které v rámci narovnání získaly. To, co navrhujeme jako sociální demokraté, je, aby každý rok byla ze strany církví, které jsou účastny narovnání, poskytována kompletní informace o tom, jakým způsobem se s těmito penězi a s majetkem nakládá, tak aby občané věděli, co se s těmi penězi děje. Já si myslím, že to je věc, která by nepochybně byla velmi užitečná a důležitá. Bohužel, Nečasova vláda na to nemyslela, to znamená, že církvím byl poskytnut majetek a peníze a není tam žádný závazek v zákoně ani ve smlouvách z hlediska transparentního nakládání s těmito velkými a výraznými finančními a majetkovými zdroji. Nevím, proč by se tomu měly církve bránit, proč by neměla veřejnost být informována o tom, co se s těmito prostředky děje. Tady si myslím, že těžko budeme na straně církví hledat argument.

Takže vidím určitý prostor pro jednání. Myslím si, že bychom v něm měli pokračovat. Sociální demokracie je k němu nepochybně připravena. Ale já bych požádal o to, abychom si skutečně ušetřili demagogii, abychom si vzájemně nepodsouvali stanoviska, která reálná nebyla. Každý si může přečíst volební program sociální demokracie a každý si může přečíst, co tam v tomto volebním programu bylo uvedeno. Byl tam jasný závazek sociálních demokratů, že v případě, že získáme podporu občanů, zahájíme s církvemi jednání o redukci a změně církevních restitucí. To je závazek, který sociální demokracie nese, poneseme si ho s sebou i v těch příštích letech a budeme postupovat tak, abychom své závazky vůči voličům jednoznačně splnili.

Pokud jde o všechny možné další postupy, skutečně odkazuji na diskusi, která byla kolem církevních restitucí vedena. Odkazuji na rozhodnutí Ústavního soudu, odkazuji na právní řád, který určitá řešení podle mého názoru vylučuje, který určitá řešení neumožňuje. A chtěl bych poprosit všechny kritiky postupu vlády, aby vedle této kritiky také předložili vlastní reálné alternativy postupu, který by měl být zvolen. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Vzhledem k počtu přihlášek je evidentní, že odpověď na tuto interpelaci nestačíme do 11 hodin dokončit, protože mám nejméně čtyři přihlášené v této věci. Ale předtím, než dám slovo prvnímu přihlášenému s přednostním právem, předsedovi klubu TOP 09 Miroslavu Kalouskovi, ještě budu konstatovat omluvu z dnešního jednání. Od 12 do 13 hodin se z této schůze omlouvá pan poslanec Skalický.

A potom mám jednu organizační záležitost, která je potřeba pro losování ústních interpelací. Je podána interpelace na ministra Jiřího Dienstbiera, ústní interpelace, ve věci diskriminace romských fotbalistů, ale z podpisu není zřejmé, kdo interpeluje, protože podpis je nečitelný. Prosím tedy interpelujícího poslance, aby zveřejnil své jméno pro naše kolegy, kteří budou v 11.30 interpelace losovat. Takže to je moje informace.

Nyní se slova ujme s přednostním právem předseda klubu TOP 09 Miroslav Kalousek. Připraví se pan místopředseda Gazdík. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolte mi dvě poznámky k vystoupení obou mých předřečníků, pana poslance Grebeníčka, pana předsedy vlády Sobotky.

Za prvé, poslanec Grebeníček označil za jednu z nejtemnějších stránek tohoto zákona tu pasáž, kde nejenom katolická církev, ale i ostatní církve získávají ne nevýznamné finanční náhrady, byť třeba byly založeny až poté, co komunisté vše církvím sebrali veškerý majetek v téhle zemi. Já bych rád upozornil, že ta samotná restituce, ten návrat hmotného majetku, není jediným obsahem a jediným akcentem tohoto zákona. On se také nejmenuje zákon o církevních restitucích, nejmenuje se zákon o narovnání některých křivd, protože se skutečně jedná jenom o vyrovnání některých křivd, všechny křivdy nejde napravit, ale je to zákon o vyrovnání mezi státem a církvemi. A zdaleka se nejedná pouze o tu dobu zpět, kdy se tedy navrací část ukradeného majetku, zdaleka ne celý, ale jedná se i o tu dobu do budoucna, kdy dojde k významné odluce církve od státu. Samozřejmě za tu dobu se změnila, řekněme, mapa religiózní České republiky a každý věřící má právo vyznávat víru v té církvi, která mu vyhovuje, a bylo by nesmyslné, aby některé církve byly nezávislé na státu, hospodařící si se svým majetkem a se svými finančními prostředky, a některé církve dále závislé, protože prostě tu nezávislost ten majetek tvoří. Takže to je ten důvod a je to naopak velmi, řekl bych, osvícené. Samozřejmě tím, kdo musel nejvíc ustoupit, byla katolická církev, protože ta toho majetku měla nejvíc. Ale právě proto, že si všechny církve přály nezávislost na státu, tak logicky k takového dohodě muselo dojít. A rád bych zdůraznil, že nedošlo jenom k historické dohodě - bohužel jsme byli poslední sovětský satelit, který se odhodlal k takovémuto kroku, všechny ostatní země se s tím vyrovnaly mnohem dříve. Ale nedošlo jenom k historické dohodě mezi státem a církvemi, ale došlo i mimořádně historické dohodě, kdy 17 křesťanských církví a židovská náboženská obec se dokázaly dohodnout na společném stanovisku a společném postupu, což si myslím, že ze společenského hlediska byl nevídaný úspěch, a od třicetileté války se nikdy nic takového nepodařilo. Sedmnáct církví a židovská náboženská obec se shodly na společném stanovisku. Tolik poznámka první.

A navážu, protože znovu tvrdím, tady jde především o tu nezávislost na státu, a zde si dovolím tvrdit, že to je ten kámen úrazu. Pan premiér hovořil o nepřiměřených finančních kompenzacích, nepřiměřených finančních nárocích.

Moc vás prosím, já vás nepřekřičím, prosím, nepřekřičím, prosím...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Já požádám sněmovnu o klid. Kolega Kalousek by nemusel zvyšovat hlas. Bylo by dobře, kdybychom tady vytvořili prostředí, kdy se navzájem posloucháme. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. S tím souvisí ona teze o nepřiměřených finančních nárocích. Kolegové, do této chvíle byly církve závislé na státu, komunistický stát dobře věděl, proč to dělal. Protože majetek znamená nezávislost. Tohle měli komunisté dokonale zmáknuté. Sedlák byl svobodný na své půdě, živnostník byl svobodný ve svém krámě, bylo potřeba mu to sebrat. A komu zůstal kus svobody a nezávislosti díky jeho úsporám, tak mu ty úspory komunista sebral v roce 1953. Od té doby byly všechny osoby v Československu závislé na státu, což bylo přesně to, o co komunistům šlo. I církve, samozřejmě, protože duchovní byli vypláceni ze státního rozpočtu, veškerý provoz církví se dotoval ze státního rozpočtu, a logicky tedy církve nebyly a nemohly být zcela svobodné, neboť byly zcela závislé na státu.

Když se podíváte na ty finanční náhrady, tak poté, co začne klesat výplata peněz duchovním a provozu církví, které stát do této chvíle hradil, a církve si ho začnou financovat samy z navráceného majetku, tak během 30 let se ty vyplacené prostředky vyrovnají. Ano, teď dochází k jistému předfinancovávání. Teď několik let bude dvě až tři miliardy ročně vyšší náklad, aby v budoucnu, po 30 letech, už nebyl žádný. A když to spočtete v tomto třicetiletém horizontu, tak to vyjde šul nul. A já si dovolím říct, že vám nejde o ty dvě až tři miliardy ročně v aktuálním čase. To jsou prostředky, které zhruba odpovídají například zelené naftě, kterou jste naprosto lehkomyslně schválili, a zdá se vám to dobře, zatímco výplaty církevním restitucím se vám zdají špatně. Vám strašně vadí ta nezávislost. Vám strašně vadí, že významná část občanské společnosti, ze svého ideového východiska vždy antikomunistická a vždy svobodymilovná, bude nezávislá na státu. A to logicky dráždí a vadí všem komunistům ve všech politických stranách v této Sněmovně! (Bouřlivý potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Miroslavu Kalouskovi. Pan kolega Gazdík - ale je předběhnut dvěma faktickými poznámkami, poznámkou pana poslance Kováčika a pana poslance Kudely. A předpokládám, že ani nemůžete vyčerpat, pane předsedo, ty dvě minuty, protože v 11 hodin musíme začít jiný program. Já jsem to poznamenal do toho protokolu. Máte slovo, pane předsedo.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo. Přeji hezký dobrý den. Moudře mluvil pan kolega Kalousek. Vzkažte mu to, pane předsedající. Jenom jedna drobnost mi tam tak trošičku neladila. V té době, o které on hovořil, nevládli přece komunisté, byť byli většinoví, sami, ale vládli prostřednictvím Národní fronty. A tam nebyla jenom Komunistická strana Československa. A bylo to také svého druhu vzácné sjednocení více politických subjektů, tak jako poté vzácné sjednocení 17 církví a náboženských společností pod jedním zájmem. Děkuji. (Slabý potlesk zleva.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Kováčikovi. Hezké dobré dopoledne. S další faktickou poznámkou pan poslanec Kudela. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Petr Kudela: Vážený pane předsedající, paní kolegyně a pánové kolegové, jak jsem už jednou řekl, zákon o částečném narovnání křivd je o částečném narovnání a mnozí na něj máme různý pohled. Někteří vidí částečné narovnání jako nízké, někteří příliš vysoké. Neustálé vracení se k tomuto zákonu, který byl přijat, podle kterého byla uzavřena smlouva, podle které se dále postupuje, neustálé se vracení k tomuto zákonu pouze jitří spory a bolesti ve společnosti a toto jitření nepřinese nic dobrého. Jak říkal pan předseda Kalousek, podle tohoto zákona a podle smlouvy, která se uzavřela, se dospěje k odluce církve od státu a stát nebude muset církev dotovat, jak neustále slyšíme, a církve a náboženské společnosti budou svobodné. Děkuji. (Potlesk vpravo.)

 

Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Kudelovi za jeho faktickou poznámku. Vzhledem k tomu, že uplynula 11. hodina, končím interpelace na pana premiéra a budeme pokračovat v dalším programu.

 

Budeme pokračovat v pevně zařazených bodech. Prvním pevně zařazeným bodem je bod číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.