(14.00 hodin)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za dodržení času. A nyní s přednostním právem pan poslanec Kalousek.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, odpusťte, něco z toho, co asi řeknu, již zaznělo, a možná jinými formulacemi, od pana předsedy Stanjury, protože nám zjevně vadí stejné věci. Nicméně opakování je matka moudrosti a zdá se, že ne každý stále úplně chápe, co tady projednáváme.
Já začnu tím, že řeknu panu předsedovi Okamurovi prostřednictvím pana předsedajícího, že byť budeme hlasovat úplně stejně, tak z úplně jiných motivů. On říká, že nemůže souhlasit s přílepkem. V žádném případě se nemůže jednat o přílepek. Přílepek je situace, kdy k projednávanému zákonu je v rámci druhého čtení nebo v Senátu přilepena změna právního řádu z úplně jiné oblasti. Jako kdybychom tady ke spotřební dani měli ještě novelu zákona o pohřebnictví. Nebo jako kdybychom v rámci hlasování u novely o spotřební dani navrhovali zrušení lustračního zákona. Zaplať pánbůh, ještě to vládní koalici nenapadlo. Doufám, že vám nenapovídám. Takže to by byl přílepek.
Skutečnost, že v rámci jedné novely zákona o spotřební dani budeme hlasovat věcně o dvou změnách, nikoliv o jedné, nemůže znamenat přílepek, ale je to učebnicový příklad nekonzistentnosti a neschopnosti předsedy vlády a jeho ministra financí. A teď jenom odkážu na parlamentní diskusi, která tady probíhala, když byly předloženy dvě novely. Přiznám, že jsem předkládal desítky novel a nikdy se mi nestalo a pokládal bych to za mimořádnou aroganci vůči Poslanecké sněmovně, abych v rámci jednoho zákona předložil ve stejný termín dvě samostatné novely téhož zákona. To se tady nikdy nestalo. To jste opravdu poprvé udělali jenom vy, že jste se rozhodli novelizovat zákon o spotřební dani dvěma samostatnými parlamentními tisky. To samo o sobě je z procesního hlediska, odhlížím od toho věcného, z procesního hlediska nesmysl a vůči Poslanecké sněmovně arogance.
Já jsem si to tady dovolil říci v prvním čtení. Dokonce jsem řekl, jestli jste si úplně jisti, že máte ve své práci a ve svém legislativním plánu pořádek, že tohle žádná vláda neudělala, že to je takové zvláštní osvěžení, že se jeden zákon ve stejný termín novelizuje dvěma samostatnými tisky. Načež vystoupil, je to dohledatelné ve stenu, pan předseda vlády i pan ministr financí a vysvětlili nám, že jsme nic nepochopili, že je to nový politický styl, že je ten nový vítr, a vzhledem k tomu, že se jedná o dvě věcně odlišná témata, tak že je nezbytné, že je to přímo nutné, aby to bylo projednáváno dvěma tisky.
Dovoluji si připomenout, že téměř každá rekodifikace, téměř každá novela zákona má v sobě několik věcných změn. Málokterá jenom jednu. Takže kdyby to bylo předloženo jako jedna novela, která obsahuje v sobě dvě poměrně primitivní a marginální změny, tak by to bylo naprosto v pořádku a normální. Ale byly předloženy dvě a bylo to hájeno jako ta správná cesta. Ten jediný způsob, jak se o tom dá jednat a hlasovat, a my konečně víme, jak se to má dělat. Budeme makat. Proč jedna novela, budeme mít dvě. Byla to hloupost, samozřejmě. Ale ta argumentace tady takováhle zazněla. Načež došlo k naprosto absurdnímu, skandálnímu, nedůstojnému hlasování v rámci Poslanecké sněmovny a jeho - tady musím říci, říkám to, nechci útočit na všechno zcela bezhlavě, ano, tady nebyl zlý úmysl, tady prostě byla jenom hloupost a neschopnost. Takže díky hlouposti a neschopnosti došlo prostě k nějakému hlasování, které přivodilo absolutně nedůstojnou situaci. Vy jste na tu hloupost a neschopnost nedokázali reagovat tak, že byste řekli přiznali jsme chybu, nechť se to opraví, nechť se to změní, ale váš předseda vlády naprosto arogantně prohlásil, že sedmnáct poslanců vaší strany vůbec netušilo, o čem hlasují. Což je dost divné, protože my, kteří jsme tady přece jenom již několik let, víme, že těch sedmnáct poslanců, kteří podle pana předsedy vlády vůbec nevěděli, o čem hlasují, to, o čem hlasovali, několik let zarputile prosazovali. Několikrát to předkládali, několikrát to prosazovali, mnohokrát je podporoval pan předseda vlády, tenkrát jako předseda sociální demokracie, a urputně se snažili snížit spotřební daň z pohonných hmot - nikoliv pouze z nafty, pane předsedo rozpočtového výboru, on je tam ještě benzín jako. Dohodneme se na tom. Děkuji. - O to se urputně snažili a samozřejmě věděli, o čem hlasují. Přesto po hodině si všimli, že mačkali špatné tlačítko, a dopustili se něčeho mimořádně nedůstojného. Dopustili se něčeho, co dělají děti v mateřské školce, které když někomu druhému rozbijí hračku, tak neumějí říct promiňte, udělali jsme chybu, tak pojďme se dohodnout, jak tu chybu nějakým transparentním způsobem napravíme. Tak po hodině zjistili, že mačkali špatná tlačítka, a jejich předseda vlády řekl, že jeho poslanci, kteří mají důvěru veřejnosti, jsou zcela jistě gramotní a disponují nějakou mírou šedé mozkové kůry, vůbec netušili, o čem hlasují. Tak tohle tady proběhlo. Že to bylo mimo rámec slušnosti, že to bylo mimo rámec důstojného chování, že to byl plivanec na politickou kulturu, kterou tady někteří z vás vzývají velmi často, to jsme viděli všichni. To viděla i veřejnost. A vy jste se trápili s tím, jak to udělat, protože jakkoliv nelze předvídat nálezy Ústavního soudu, tak bylo zřejmé, že kromě slušnosti, důstojnosti a normálního chování to bylo i za hranicí ústavnosti a že žaloba k Ústavnímu soudu směřující na proces projednávání návrhu zákona by nemohla neuspět.
To, k čemu dospěl Senát, je poměrně inteligentní způsob, jak se té ústavní stížnosti vyhnout. Pokud to bylo dáno jako priorita tohoto projednávání, tak se to jistě Senátu podařilo a nelze podávat ústavní stížnost na novelu, která nepochybně bude zamítnuta. Tu lze podat až tehdy, kdy by vstoupila v právní řád. Ale to, na čem se usnesl Senát, je totální negace, toho co tady říkal na jaře předseda vlády a jeho ministr financí. Když jsem kritizoval, když jsem si dovolil kritizovat onu nehoráznost, aroganci vůči Poslanecké sněmovně, že to je v rámci dvou novel, tak oba dva mně tvrdili, jak je to dobře, abyste teď na základě Senátu říkali, jak je zase dobře, že to nejsou dvě novely, ale že je to jedna novela. Jinými slovy vaše stanoviska, vážení kolegové z vládní koalice, se mění stejně rychle, jak rychle se projevuje naprostá neschopnost předsedy vlády i ministra financí. Projevuje se neustále. Takže to, co jste tvrdili na jaře, dnes už není pravda. Tenkrát jsme to mohli projednat - museli nutně projednat ve dvou novelách. Dnes to budeme schvalovat v jedné novele, protože předtím jsme udělali tuto hloupost, nahradíme to další hloupostí.
Některým z vás - pardon, pan poslanec Sklenák na mě pokřikuje ze své lavice, že to říkám již potřetí. Někteří z vás, pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, by to potřebovali slyšet ještě desetkrát. (Potlesk z pravé části sálu.) ***