(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi za dodržení času. Nyní faktická poznámka pana kolegy Lanka. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.
Poslanec Martin Lank: Budu velice stručný. Krásné odpoledne, dámy a pánové. Když se tady bavíme o sankcích, tak jsem se podíval schválně na jednu věc. Podle studie - a to vás asi nepotěší, zastánce sankcí - podle studie, která porovnávala úspěšnost ekonomických sankcí historicky, srovnává asi 204 případů, tak pokud bylo cílem těchto sankcí narušit relativně třeba i malé vojenské dobrodružství někde jinde, tak uspěla, tak nějak, přibližně každá pátá. A to je ještě optimistický odhad. Když se podíváme třeba na Kubu, tak tam 50 let sankcí, ekonomické škody přibližně jeden bilion dolarů a nemám úplně pocit, že by to s tou Kubou nějak zamávalo nebo že by se tam něco změnilo výrazně k lepšímu. Že by tam snad měli demokracii nebo něco podobného. Já se prostě nemůžu zbavit přesvědčení, že sankce poškodí naprosto všechno. A to jak země, na které jsou namířené, tak i ty, které je jakoby poskytují, a to hlavně ty nejmenší. Myslím si, že Ameriku nějaké ekonomické sankce příliš nepoškodí. U nás už to bude asi o něčem trošku jiném. Nemůžu si pomoct, ale nedokážu se přimět představit si, že prezident Putin, když uslyšel, že Česká republika se připojuje k ekonomickým sankcím, tak že se mu dozajista rozklepala strachy kolena. Děkuju.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji za dodržení času. Nyní pan kolega Foldyna. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Já vás zároveň požádám vzhledem k tomu, že jste byl první přihlášený v té rozpravě, ještě než byla schválena schůze, tak abyste z rozhodnutí Sněmovny zaujal místo u stolku zpravodajů, až domluvíte. Jestli proti tomu nic nemáte, já to nechám odhlasovat.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Je mi ctí, pane předsedající.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, tak po vašem projevu to dám odhlasovat. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Pane předsedající, pane předsedo vlády, páni ministři, moji kolegové, vedeme tady jakousi diskusi. Někdo si říká, že na celé věci nic nezmění. No, vyslechli jsme si spoustu projevů a vystoupení. Já začnu jednou věcí, kterou jsem probíral s občany tak, jak to dneska je možné, a to na sociální síti.
Pane premiére prostřednictvím pana předsedajícího, celá řada lidí je vám vděčná, že jste konečně jako jeden z mála lidí vystoupil na summitu Evropské unie, kde jste prokázal, že jsme členem. Nejenom být členem, ale jsme plnohodnotným členem Evropské unie, protože plnohodnotný člen může předkládat své návrhy a může požádat, aby se o nich diskutovalo, a může chtít, aby se také dodržovaly. Nejsme jenom členem - nejsme jenom členem, jak se tady neustále zdůrazňuje. Jsme plnohodnotným členem a plnohodnotný člen má možnost uplatňovat názory a prosazovat názory, které reprezentují věci, které se týkají jeho vlastní země. A vy jste jako premiér České republiky v této chvíli takto vystoupil a většina národa si to cení a vnímá.
Chtěl bych vám dále říci, pane premiére, nedělejte si nic z poznámek některých kolegů, zejména z TOP 01. TOP 09! To by bylo číslo! Z TOP 09. Podívejte se, on ten pokrytecký přístup, ten dvojí metr v přístupu k zahraniční politice a k diplomacii z těch projevů doslova kape. Doslova z toho kape. Když se podíváte na obhajování a kritizování mezinárodního práva. Mezinárodní právo dostává na frak již 20 let, ale já jsem ani jednou neslyšel vystoupit pány z TOP 09, zejména někdejšího ministra zahraničních věcí pana Schwarzenberga - bohužel tady není -, aby kritizoval porušení mezinárodního práva. Měl k tomu možnost! Například nedávno izraelská vláda vystoupila a řekla: Postavíme na okupovaném území v Palestině na 400 kilometrech čtverečních nové osady. To je přeci porušování mezinárodního práva. Mezinárodního práva, je tam porušování lidských práv! Vystoupil tady někdo z TOP 09, aby kritizoval porušování lidských práv Palestinců a porušování mezinárodního práva? Nevystoupil. Vystoupil tady někdy předtím v té minulosti, protože vždycky všichni víte, že mluvím o Jugoslávii a o Kosovu. Vystoupil pan Schwarzenberg, aby hájil mezinárodní právo, které bylo porušeno tím, že bylo odtrženo Srbsku jeho území Kosovo a vznikl tam jakýsi kvazistát, který tehdy ministr zahraničních věcí pan Schwarzenberg uznal? A to nekritizovali to mezinárodní právo? To je jiné mezinárodní právo?
Tady se pořád něco předkládá, moralizuje, ale v této chvíli se domnívám, že to je velmi pokrytecké. My jsme plnohodnotným členem Evropské unie, jsme plnohodnotným členem NATO a budeme dodržovat všechny věci. Ale jsme také součástí té diskuse, kterou můžeme přednášet.
Já se domnívám, že to, co se odehrává na Ukrajině, to především, dámy a pánové - kdo to odnáší? Odnášejí to ti, co volají po těch sankcích, odnášejí to lidé na Ukrajině. A jako by o ně ani nešlo v této chvíli.
Víte, když se tady hovoří o tom, že jsou tisíce uprchlíků, tak OSN a OECD hovoří o tisících lidí, kteří utekli z Donbasu. Kam utekli? Na kterou stranu toho konfliktu utekli? Utekli do Kyjeva? Ne, oni utekli na druhou stranu do Ruska. Tak já se ptám, proč utekli do toho Ruska? A o čem to mluvíme? O jakých diplomatických nástrojích? Sankce je diplomatický nástroj k tomu, abychom toho, proti komu ty sankce vedeme, přivedli k jednacímu stolu. Řekněte mi jeden jediný příklad, kdy se to povedlo! Kdy se změnil režim nebo kdy se změnila toho režimu jeho zahraniční nebo vnitřní politika? Vyjmenujte mi jednu zemi, kdy se to povedlo!
Kdybych dal jeden příklad. Kuba - více než 50 let Spojené státy uvalily sankce na Kubu. Co se tam změnilo v politice kromě toho, že tyto sankce odnesli nevinní lidé na Kubě? Co se změnilo v Íránu? Írán v době uvalení sankcí v roce 2005 měl 6 tisíc odstředivek na výrobu jaderné hmoty. Dneska jich má 16 tisíc. Jejich politika se vůbec nezměnila.
To, co se teď mění, jsou problémy, které dopadají na českou veřejnost, když tedy budeme mluvit o českých národních zájmech - samozřejmě z pohledu mezinárodní politiky. My přece máme, a to tady zaznělo a shodujeme se na tom asi všichni, máme zájem na tom, aby na Ukrajině byl mír. Mír, který je i mírem pro nás, protože jakákoli jiná verze politiky, která je spojena se studenou válkou nebo i s tou válkou, která začala hrozit, nás ohrožuje! Ohrožuje naše děti! Já mám čtyři děti a dva vnoučky a já prosím mám o ně strach ve chvíli, když některé lidi poslouchám, jak lehce vypouštějí, jak je třeba přitvrzovat. Jak někteří začínají připouštět, že je možné, abychom poslali další vojáky někam poblíž ruských hranic.
Vzpomínám si, že v roce 2002 jsem měl možnost v Karlových Varech hovořit s panem Gorbačovem, a celá řada lidí jsme se tam ptali na jednu věc. Co říkáte, pane Gorbačove, v roce 2002, tedy je to dvanáct let zpátky, co říkáte na to, že NATO se neustále rozšiřuje a přibližuje se k vašim hranicím? A on mi říkal a na té tiskové konferenci prohlásil: "No, my jsme se tehdy s Bushem starším dohodli úplně na jiné věci. A my sejčas kak duraki! My jsme teď jako hlupáci!" Takže nestalo se to, že toto je důsledek určité ne dobré strategie a dobré politiky některých plánovačů ze štábů NATO, že se neustále přibližuje k jakési zemi a říkáme - co ještě dál? Ještě dál! Zkusíme, kolik ještě můžeme vydržet? Kolik ještě oni vydrží? Jaká trpělivost to bude?
Když se tady mluví o těch vojácích. Víte, je tam na obou stranách celá řada lidí, kteří bojují za ty či ony zájmy. Zřejmě ano, jsou tam někteří ruští dobrovolníci, kteří bojují na straně tzv. separatistů, lidí, kteří chtějí jiné uspořádání Ukrajiny. Víte, není to jenom o tom, že oni chtějí odtrhnout a že chtějí odejít z Ukrajiny k Rusku. Ono těch prohlášení tohoto typu je minoritně. Je tam celá řada lidí, a včera jsem to měl možnost poslouchat i od té populární zpěvačky, nebo přečíst si to od té populární zpěvačky z Kyjeva, která byla hvězdou Majdanu. Jela si poslechnout a vyslechnout ty vůdce separatistických republik. A ona také říká: "Oni se mnou jednali a říkali, především jsme Ukrajinci a chceme, aby v naší zemi existovalo právo, aby tady byla spravedlnost. A chceme mít možnost do těch věcí hovořit. Chceme určitý typ federalizace." To je přeci něco po čem Evropská unie volá. Evropská unie regionů. ***