(15.30 hodin)
(pokračuje Zeman)
Nebudou-li tito lidé mít na práci nic jiného než zastupovat svého šéfa, což ovšem může klidně a lépe zvládnout právě ten odborný náměstek, pak budou využívat svého času k nejrůznějším intrikám, lobbování, na což ostatně upozorňuje nedávná zpráva Bezpečnostní a informační služby. Nejenom to. Podobně jako v ekonomické teorii existuje termín tzv. mzdové nákazy, zde může dojít k funkční nákaze. To znamená, že tito političtí nic nedělající náměstci, se budou snažit uplatnit tím, že budou ovlivňovat například i jmenování sekčních šéfů, ředitelů, vrchních referentů atd. Na úroveň referentů už asi nepůjdou, protože jejich plat je zhruba srovnatelný s průměrným platem v národním hospodářství.
Snažil jsem se tedy o pozitivní řešení, ale jako boj proti nezaměstnanosti mně to opravdu nepřipadá. Dokonce jsem si vzpomněl na jednu povídku Ivana Vyskočila ze sbírky Kosti, která říká: Je dobře, že máme normální základní školy a pomocné základní školy. Ale proč nejít dál. Proč nemáme i normální střední školy a pomocné střední školy a proč nemáme normální vysoké školy a pomocné vysoké školy? A proč nedochází k rotaci absolventů těchto škol? A když jsem ještě za totalitních dob viděl Ivana Vyskočila v divadélku Futurum, tak on se zamyslel a říkal, ale ono už se to tak vlastně děje. Dnes budeme mít dva viceministry na každém ministerstvu a ona funkční nákaza může vést k tomu, že časem budeme mít i politické sekční šéfy, politické vrchní ředitele atd., jinými slovy, absolventy pomocných škol.
Nu, a závěrem mi dovolte, abych vám řekl nepříjemnou pravdu. Přemýšlel jsem o tom, proč byl tento návrh předložen. A přes veškeré hloubání jsem nenašel jiné vysvětlení než to, které je vyjádřeno příslovím: Je mnoho slimáčků a málo kapustičky. Právě politické strany, jejichž volební výsledky nebyly jemně řečeno zcela uspokojivé, potřebují zaměstnat své zasloužilé a především loajální, na to bych dal velký důraz, funkcionáře, nu, a z toho vyplývá, že když je tedy třicet dobře placených míst nevyžadujících pracovní zátěž, tak ta politická šlechta, která se tímto způsobem vytvoří, uspokojí zhrzené ambice těch, kdo se nedostali na funkce odborné. A já znovu opakuji, že počtu odborných náměstků nic nebrání. Problém je pouze v tom, že i ministr může mít jistou míru sebekritiky a nechce mít aktivního blbce v politice, který by řídil nějakou sekci a způsobil tam daleko větší katastrofu, než kdyby ten blbec nic nedělal. Takže ano, našel jsem jediný důvod, jediný skutečný důvod pro § 174: Zaměstnejme lidi, jejichž odborné schopnosti nejsou dostačující, aby se stali odbornými náměstky. Ale ve Švejkovi je krásná věta: Je to sice blbec, ale může zastávat jakoukoliv státní službu. Zaměstnejme tyto lidi na rovině politických náměstků.
Dámy a pánové, blížím se, a vím, že jste tomu rádi, ke konci svého vystoupení, a rád bych proto na závěr citoval Jana Hamáčka, předsedu Poslanecké sněmovny, který ve svém nástupním projevu prohlásil, že Sněmovna má být dílnou. Aniž by si to zřejmě uvědomil, přesně stejnou větu jsem v roce 1996 při svém nástupním projevu do této funkce řekl i já.
Máte projednávat návrh zákona, který, nemám-li říci byl připraven za zády parlamentu, byl minimálně připraven mimo tento parlament. Ztratili jste čtyři měsíce naprosto diletantským návrhem, a pak jste pověřili pracovní skupinu, aby jeden z nejsložitějších zákonů připravila za tři týdny. Tento zákon neprošel kvalifikovanou diskusí v odborných výborech, natož na plénu této Sněmovny. Má-li být Sněmovna dílnou, musí tvořit, musí vyrábět. U tohoto zákona vy nic nevyrábíte, dokonce vy nic ani nemontujete, neskládáte jednotlivé součástky dohromady. Vy pouze balíte. Vy činíte u tohoto konkrétního návrhu zákona Sněmovnu hlasovacím automatem a balírnou. A balírna není totéž co dílna.
Proto vám chci závěrem svého vystoupení sdělit, že se zaťatými falešnými zuby, které mám, nebudu vetovat návrh služebního zákona, pokud z něj bude vyloučen § 174. Protože i já musím usilovat o kompromis, který není kapitulací. Vím, že Sněmovna může moje veto přehlasovat, ale chtěl bych vám předem sdělit, že po poradě s právníky v takovém případě podám ústavní stížnost, protože § 174 nijak nesouvisí se služebním zákonem, podobně jako s ním nesouvisí například poradci, kterých si, když má na to peníze, může kdokoliv najmout, kolik chce. Já mám tu výhodu, že většina mých poradců v Kanceláři prezidenta republiky pracuje zadarmo, protože se to pokládá za čest. Nejsem si jist, zda je tomu tak u jiných poradců. A protože Ústavní soud již vydal judikát, kterým odsuzuje přílepky, a tento zákon, přesněji řečeno tento paragraf 174, je zcela evidentně takovým přílepkem, protože s podstatou služebního zákona nemá naprosto nic společného, chci vás předem otevřeně informovat o svém budoucím postupu v této věci. ***