(9.10 hodin)
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo, pane předsedo. Abych nezapomněl, tak vznáším námitku proti tomu, jak řídíte schůzi. Teď to zdůvodním.
Máte hroznou výhodu, že sedíte za tím mikrofonem a nikoho jiného k tomu nepustíte. A teď je úplně jedno, co jste dneska ráno přečetl. Já se vrátím do středy, jak jsme končili.
Vy jste rozpravu otevřel na mikrofonu. Ne že nebyla otevřena. Otevřel jste rozpravu. Rozprava je otevřena a nebyla uzavřena. V rozpravě mohl vystoupil poslanec ODS pan Marek Benda, ale plno jiných poslanců a poslankyň chce vystoupit, a vy v otevřené rozpravě si sednete ráno k tomu mikrofonu a říkáte "já mám stanovisko legislativního odboru, že rozprava není možná". A už jste ji otevřel. Takže jste to porušil buď ve středu, nebo dneska. Je jedno, co platí. Je to naprosto jedno, nejste v tomto bodě schopen objektivně a nezávisle řídit jednání Poslanecké sněmovny.
Já vím, že máte většinu, opravdu jsem to říkal v tu středu, že je to taková formalita, že navrhnu vaše odvolání, námitku, a to neprojde. Ale musím to říci, abyste se nevymlouval, jak jste to dělal ve středu, že jsme vlastně ani nepodali námitku, tak nám to vlastně nevadilo. Vadilo nám to a vadí nám to.
Velmi rád se seznámím s písemným stanoviskem legislativy a opravdu po tom stanovisku půjdeme.
Zkusím vám v logice vašeho postupu popsat několik absurdních případů, kdyby platilo, že to máme 3, 4, 5 minut na to, abychom podali námitku.
Je úterý 18.59, skončila rozprava v prvém čtení k vládnímu návrhu zákona, opozice navrhla hlasování o zamítnutí v prvém čtení. Vládní poslanci někde důležitě řeší koaliční spory, je jich tady málo, koalice prohraje hlasování a zákon je zamítnut v prvém čtení v 18.59. Vy budete řídit schůzi a řeknete "no tak za minutu končí jednací den, nebudeme zahajovat nový bod, potkáme se ve středu v 9 ráno". V 9 ráno, kdy už skončilo koaliční jednání, je tady dostatečný počet koaličních poslanců, řeknete: "Pan poslanec Šincl, stalo se mu to, chudákovi, teprve podruhé v tomto volebním období, vznáší námitku k tomu, jak včera hlasoval. On hlasoval proti zamítnutí a chtěl hlasovat ano, nebo naopak. Protože jsem ihned po hlasování ukončil jednací den, nemohl bezprostředně, což je, jak všichni chápou, pět šest minut, uplatnit svou námitku, dávám hlasovat o námitce pana poslance Šincla, námitka je přijata, hlasujeme znova." Druhý den ve vaší logice.
A tak bych mohl skládat jeden příklad za druhým. Mohlo to být třeba 15.59, ne 18.59. V okamžiku prohraného hlasování si jeden vládní klub vezme dvě hodiny pauzu, druhý vládní klub si vezme dvě hodiny pauzu. No, a nemá cenu se scházet v 18.59, vy opět za řídicím pultem oznámíte, že končíte jednací den, sejdeme se zítra v 9 hodin. A teď pominu, jestli budou nějaké přestávky ještě od devíti, dejme tomu, že nebudou, a v 9 opět řeknete: "V 15.59 chudák pan poslanec Šincl, stalo se mu to teprve podruhé v tomto volebním období, a než si vlastně přečetl tu listinu, tak nemohl, už nebyl jednací den, už jsme skončili, byla pauza." Takže bezprostředně ihned asi po 18 hodinách vznáší námitku, ano, námitka je přijata, můžeme hlasovat znova, a hle, neprošel návrh na zamítnutí, zákon postupuje do druhého čtení.
A toto podle vašich slov, s podpisem, datem a razítkem stvrzuje sněmovní legislativa. Neuvěřitelné!
Zkusme si říci, co se vlastně v tu středu stalo a jak věrohodná jsou vysvětlení. Od včerejška už běží v médiích - za to nikdo z nás nemůže, to souhlasím, ale oni interpretují naše slova, naše vystoupení: v pátek se chystá opětovné hlasování ve třetím čtení. Ono sice už jedno bylo, ale chystá se opětovné hlasování.
Přečetl jsem si jednací řád, našel jsem tam paragraf, který říká, že se může opakovat druhé čtení. Ale my, dámy a pánové, opakujeme třetí čtení. Nic z toho jednací řád nedovoluje.
A připomínám, že pan předseda Hamáček - souhlasím, že pod naším tlakem a pod našimi argumenty - otevřel rozpravu znovu ve třetím čtení. Tak jak to, že opakujeme třetí čtení, když zákon říká, že se dá opakovat pouze druhé čtení? Protože někdo zapomněl po tom předmětném hlasování zkontrolovat hlasování, najít toho nešťastníka, který tady ze sebe udělá toho, který hlasoval opačně, a pak na to měli hodinu a pak přišli.
Pak jsem slyšel od pana premiéra Sobotky, že jeho poslanci byli dezorientovaní a nevěděli, o čem hlasují. Zkusme si vzít fakta a zkusme si říci, zda toto tvrzení je více, či méně pravděpodobné. (V sále je velký hluk.)
Tak ten návrh tady leží nějakou dobu. Pan poslanec Urban svůj pozměňovací návrh dal písemně před zahájením druhého čtení. Ten sněmovní dokument má nějaké číslo, takže jsme ho všichni měli k dispozici. A je úplně jedno, kdo byl nebo nebyl na jednání nějakého poslaneckého klubu.
Pane předsedo, kdybyste mi mohl zjednat pořádek. Pan premiér, pan ministr, předseda klubu hlučí.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano. Já prosím poslance, aby věnovali pozornost argumentaci pana poslance Stanjury, zejména tedy levou část spektra.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Mně stačí, když budou mlčet. Zas tak ambiciózní nejsem, aby věnovali pozornost mé argumentaci. Děkuji.
Takže pozměňovací návrh byl známý. Opravdu, chudáci my poslanci, to byla změť pozměňovacích návrhů u tohoto zákona! Slovy: byl jeden. Jeden pozměňující návrh! Nebyla to procedura jak u dětské skupiny nebo teď, když budeme hlasovat v příštím projednávání bodu třeba u spotřební daně z tabákových výrobků. Jeden. Přesto byli mnozí poslanci podle vyjádření pana předsedy vlády dezorientováni.
A navíc v rozpravě ve třetím čtení, nejen ve druhém, ale ve třetím, se o tom pozměňovacím návrhu vedle rozprava. Nejenom že vystoupil předkladatel toho pozměňovacího návrhu a zdůvodňoval ho, také vystoupili - a mám tady stenozáznam - například ministr průmyslu a obchodu vlády České republiky, pan ministr Mládek, který říkal: "Já bych se chtěl krátce vyjádřit k návrhu kolegy Urbana. Ten návrh je nepochybně zajímavý, je tam důležitá myšlenka kdo platí daň, jestli ji platí daňové subjekty v České republice, nebo ty zahraniční. A pokud by ji platily ty zahraniční, tak je to samozřejmě výhodné pro české domácí subjekty, ať už to jsou firmy, nebo občané. Myslím, že bychom se k této věci měli vrátit a ve spolupráci s Ministerstvem financí připravit další analýzy případných nákladů této věci. V tuto chvíli se bohužel musím zdržet hlasování. To jsem k tomu chtěl jenom dodat. Děkuji."
Následně vystoupil další člen vlády České republiky, pan ministr financí - nebudu číst celé jeho vystoupení - který v zásadě vyjádřil jasný nesouhlas s předloženým pozměňovacím návrhem. Ta slova se dají interpretovat jednoduchým způsobem: já jako ministr financí varuji před přijetím tohoto pozměňovacího návrhu, nehlasujte, já jsem zásadně proti. Pak to zopakoval i před samotným hlasováním.
Opravdu je věrohodné tvrzení premiéra vlády naší země, že někdo v této Poslanecké sněmovně mohl být dezorientovaný, když byl jeden pozměňující návrh? Byl podán včas, dávno před druhým čtením, v písemné podobě, byla k tomu rozprava těsně před hlasováním, minimálně dva členové vlády vystoupili s negativním stanoviskem, resp. jeden že se zdrží, což je v zásadě při výsledku hlasování to samé, jeden s ostře negativním. Já tomu prostě nevěřím, ale samozřejmě pro to nemám žádný důkaz. Proto říkám, že chci jenom debatovat o tom, zda je více, či méně pravděpodobný tento výrok.
A protože jsem si přečetl ten stenozáznam, tak já nevěřím ani panu poslanci Šinclovi, že to, co řekl na mikrofon nám všem - a pro tu námitku hlasovali kromě jednoho hlasu ze dvou politických stran z opozice jenom vládní poslanci - že říká pravdu. Já tomu prostě nevěřím. Nemám pro to žádné důkazy, samozřejmě že ne. Mám pro to jenom indicie. ***