(18.50 hodin)
(pokračuje Kostřica)
To, co tady říkala paní poslankyně Marková, to znamená, že je tady celá řada lidí, kterým tím pádem není dostupná ta péče, to si myslím, že je nesmysl. To, že vy všichni možná víte, že nějaké vymáhání od exekutorů, to už je věc za nezaplacené poplatky třeba v nemocnici, to je věc dávné minulosti. Tomuto byla, takovéto exekutorské lobby byla učiněna přítrž už v minulých letech a žádná nemocnice nebude žádným způsobem exekučně vymáhat tyto poplatky. Stejně tak žádná advokátní kancelář nepřevezme takovýto úkol, protože je to zcela prodělečné. Čili to znamená, že ten, kdo ty poplatky nezaplatí, není nějakým způsobem sankcionován. Je to svým způsobem na dobrovolnosti a myslím si, že to přináší nemocnici poměrně dosti značný zisk, nebo všem těm nemocnicím. A jsem pevně přesvědčen, že se nikdy nenajde někdo, kdo by nebyl ošetřen, když to potřebuje, jenom z důvodu, že nezaplatil příslušný regulační poplatek za hospitalizaci.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Ludvík Hovorka, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se dotknu jenom některých nedostatků tohoto návrhu. Nechci polemizovat o užitečnosti nebo o zbytečnosti nebo nepřiměřenosti regulačních poplatků. To, co je smutné, je, že skutečně pokud se změní tým na Ministerstvu zdravotnictví, tak se předkládají úplně jiné argumenty a úplně jiná statistika k regulačním poplatkům. Ale to je věc politická. To uznám.
Ty nedostatky jsou zejména z hlediska ekonomického. Předkládaný návrh obsahuje zjevné chybné kalkulace. Podle tabulky v důvodové zprávě dojde zrušením poplatků k výpadku příjmů poskytovatelů ve výši 3 270 mil., z toho 1 764 mil. lékárny a 1 506 mil. lékaři, resp. ambulantní provozy. Od začátku roku 2014 přišly nemocniční provozy o 2,1 mld. korun zrušením nemocničních, tedy hospitalizačních poplatků. Všechny výpadky poplatků, tedy v nemocnicích, v ambulancích i v lékárnách - v součtu dělají 5,37 mld. korun - mají být podle předkladatele a koaliční smlouvy plně kompenzovány. Tento návrh odkazuje na zákon č. 109/2014 Sb., který jsme již schválili, kterým byla zvýšena platba za státní pojištěnce, což podle důvodové zprávy k tomuto zákonu přinese 4,2 mld. korun ročně, to je 2,1 mld. pro lůžková zařízení a 2,1 mld. pro ambulantní provozy a lékárny. Je tedy zjevné, že tento zvýšený příjem systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce je nižší než výpadek o 1,17 mld. korun. Navíc Ministerstvo zdravotnictví nebere v potaz, že hospitalizační poplatky budou kompenzovány podle skutečnosti roku 2014, kdy dochází ke zřetelnému nárůstu počtu hospitalizací, zejména v odděleních následné péče a dlouhodobé péče. Je tedy zřejmé, že poplatek, který byl předpokládaný 2,1 mld., kalkulovaný na základě skutečnosti roku 2013, nebude stačit. Ministerstvo by tedy mělo vysvětlit, z čeho vezme zmíněný rozdíl o částku na dokrytí zvýšených hospitalizací.
Další nedostatky vidím z pohledu právního. Ministerstvo zachovává poplatek za pohotovost a s ním tedy i celý ten problematický model regulačního poplatku jako jakési soukromé daně. Poplatek je vybírán podle zákona povinně, nadto ústavněprávně problematicky, za hrazenou péči. Na druhou stranu je příjmem poskytovatele, zpravidla soukromého. Zákon teoreticky ukládá poskytovateli, že má poplatek použít na modernizaci, to však není a nikdy nebylo kontrolováno. A koruna příjmů z poplatků je stejná jako koruna příjmu od pojišťovny, do kterého je nadto zakalkulována položka režie a amortizace, takže zahrnuje i náklady na modernizaci, a není nijak vymahatelné, aby korunu z poplatku použil lékař na modernizaci a zisk tvořil pouze korunou z pojištění.
Jsou-li poplatky rušeny, bylo by správné vyhovět názorům odborné veřejnosti, například soudce doktora Nykodýma v nálezu Ústavního soudu z roku 2008, a odstranit ze zákona celou konstrukci § 16a. Protože pokud tam ta konstrukce zůstane, tak zůstane jenom kvůli těm 90 korunám, které zajisté je správné, že jsou vybírány, ale celý zákon 48 je zaplevelen tady tím balastem.
Nedostatky z hlediska legislativně technického. Navržená novela je pochybná legislativně technicky, neboť zamýšlené přesuny miliardových částek kompenzací mezi pojišťovnami a poskytovateli popisuje pouze v právně nezávazné důvodové zprávě. A nadto velmi neurčitě. Teprve důvodová zpráva k navrženému zákonu dává určité vodítko, ale pouze v tom smyslu, že odkazuje na úhradovou vyhlášku § 17 odst. 5, resp. na cenový předpis u lékárenské péče. Tady je ale zapotřebí vzít v potaz, že mechanismus úhradové vyhlášky je zřejmě již nyní za hranou ústavnosti, když se podíváme na nález Ústavního soudu z roku 2013, ale též na předchozí nálezy, a nebude moci být využit například pro zrušení celého § 17 odst. 5. I kdyby tento mechanismus zůstal zachován, není nijak zaručeno, že se touto cestou dostanou peníze na poplatky ke všem dotčeným poskytovatelům a právě ve výši ušlého poplatku. Úhradová vyhláška totiž rozděluje finance globálně, a to značně nerovnoměrně, mezi segmenty i mezi poskytovateli v rámci těchto segmentů. Hrozí proto například, že navýšené prostředky přidané platbou za státní pojištěnce pojišťovnám na kompenzaci poplatků nasměruje úhradová vyhláška pouze do vybraného segmentu, například specializovaných nemocnic.
Samotná kompenzace regulačních poplatků lékárnám bude ještě složitější. Stávající model regulace degresivní obchodní přirážky kompenzaci poplatků neumožňuje. Maximální marže je stanovena cenovým předpisem jako procento z ceny léků. Marže je navíc sdílena mechanismem 30 korun do lékárny a dost dobře nelze už proto, že zatímco regulační poplatek byl fixní bez ohledu na cenu léků, procentuální marže je na ceně léků závislá. Ministerstvo by proto muselo vypracovat zcela nový model cenové regulace, například zavést model dispenzačního poplatku nebo zavést hrazení výkonu lékáren obdobně, jako se hradí výkony praktickým lékařům a ambulantním specialistům. Tento dispenzační poplatek, případně úhrada za výkon by tvořily fixní část marže a byly by určeny výhradně pro lékárny a nesdílely by se s distributory.
Ministerstvo zdravotnictví k zákonu nepřiložilo žádný konkrétní a hodnotitelný návrh, jak by kompenzační mechanismus v úhradové vyhlášce a v cenovém předpisu vypadal. Není také jasné, jestli budou kompenzovány všechny regulační poplatky lékárnám, tedy i těm, které regulační poplatky nevybíraly. To znamená ty, které vlastně poplatky bonusovaly. To byl případ některých řetězcových lékáren.
Na závěr toto stanovisko: My samozřejmě ctíme koaliční dohodu a tento zákon propustíme do druhého čtení, ale chtěli bychom, abychom dostali minimálně technický popis toho, jak bude probíhat kompenzace. To znamená lékárnám, ambulantním specialistům a praktickým lékařům. A také praktickým lékařům pro děti a dorost. Protože tento segment byl vlastně postižen zrušením poplatků již v roce 2009 a tento poplatek nebyl nikdy plně kompenzován. Druhá věc je zajištění miliardy toho rozdílu mezi tím, co je dneska vlastně již schváleno, to je 4,2 mld., a ta skutečná potřeba, která dělá skoro 5,4 mld. korun. Takže toto by mělo být nějakým způsobem známo. Jestli to bude ve vyhlášce, nebo cenovém předpisu, je celkem jedno, na to asi ministerstvo má něco zpracováno, ale mělo by to být do druhého čtení známo, jakým způsobem kompenzace proběhne a jestli budou zajištěny dodatečné finance, případně jestli ten celkový objem regulačních poplatků bude nějakým způsobem krácen.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi, který byl poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli se někdo další hlásí. Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná shoda. Pane ministře? Ano, prosím, pane ministře, máte slovo. ***