(17.10 hodin)
(pokračuje Skalický)
V roce 2007 bylo schváleno Centrální úložiště elektronických receptů, které měl začít budovat SÚKL. S účinností od 1. 1. 2009 mělo fungovat a tyto elektronické recepty se měly používat opravdu na tenkrát dobrovolné bázi nebo stále na dobrovolné bázi, protože byl předpoklad nějaké náběhové křivky, času, aby se toto úložiště vybudovalo a mohlo postupně otestovat. Je pravda, že od roku 2009 téměř do současnosti, a to i přes to schválení povinnosti, elektronické recepty jako takové se opravdu využívají minimálně, tak jak uvedl pan ministr. Čili efekt, který mělo přinést postupně jejich využívání, není veškerý žádný nebo je minimální.
V roce 2012, když jsme schvalovali návrh zákona o léčebném využití konopí, který naprosto striktně zejména na základě požadavku Policie České republiky vyžadoval elektronický recept, a po analýze, jak se elektronický recept využívá v běžné lékařské veřejnosti, jsme navrhli a dohodli se, že tu náběhovou křivku povinného využívání elektronického receptu prodloužíme a od ledna 2015 by měl být používán plošně. Chtěl bych jenom říct, že v prosinci 2012, kdy tento návrh byl schválen tehdejší Sněmovnou, pro toto plošné využití elektronických receptů na základě argumentů, které jsme shromáždili, hlasovalo 141 poslanců ze 153 přítomných, čili asi po stránce odborné a věcné nebyl důvod, aby tento fakt nebyl odsouhlasen, s tím, že dva roky, rok 2013 a 2014, byly považovány za dostatečně dlouhý čas na to, aby se všechny instituce včetně SÚKLu i jednotlivých zdravotnických zařízení na toto připravily.
Chtěl bych zde zdůraznit jeden fakt, který se průběžně nějak opomněl, a to že v každém okamžiku, a to i v tom našem návrhu, který by měl platit od ledna 2015, byla vždy zachována možnost listinné podoby receptu. To znamená, že i když byl elektronický recept vyžadován, že by byl povinný, tak k tomu byla vždy alternativa listinné podoby s tím, že Ministerstvo zdravotnictví prováděcím právním předpisem bude definovat situace, kdy je možné používat listinný recept. Teď řeknu v nadsázce, pokud by pan ministr rozhodl, že listinný recept budou používat lékaři starší 70 let nebo v horách od nadmořské výšky třeba 1 000 nebo 900 metrů, protože tam není dostupný internet, tak je to prostě možné udělat i v té situaci, kterou jsme navrhovali my.
V plošném využití elektronického receptu stále vidíme pozitiva, která stojí za to, aby byla snaha tento recept opravdu využívat v celém zdravotnictví. Tato pozitiva se týkají pacientů, lékařů a zdravotnických zařízení, zdravotnických pojišťoven i samotných lékáren. Já bych zde uvedl pár příkladů, kdy opravdu si myslíme, že toto smysl má.
Co se týče pacientů, ale i lékařů, tak je to možnost získat kompletní lékový záznam pacienta, a to v reálném čase, vlastně i s historií záznamů. To znamená, že lékař, který předepisuje jakýkoli léčivý přípravek, se dostane k historii a uvidí, co všechno ten pacient bere, což v současné době není prostě možné a není reálné. Tím se za prvé omezí duplicity a zbytečné předepisování řady léčivých přípravků, kdy jeden lékař neví, co předepíše ten druhý, a za druhé se omezí riziko lékových interakcí, které zcela jednoznačně vedou k řadě zdravotních komplikací, protože není prostě možné bez tohoto kompletního lékového záznamu tyto lékové interakce všechny postihnout. Totéž platí samozřejmě pro lékaře a zdravotnická zařízení, kteří tyto lékové přípravky předepisují. Další významná záležitost je, že se dramaticky omezí možnost padělků, protože není problém padělat - a stále se to děje - lékařské předpisy. Jestliže vám centrální úložiště nabídne unikátní číselnou řadu, tak pochopitelně se toto riziko výrazně sníží.
Pro zdravotní pojišťovny potom platí dvě výhody. Za prvé, budou dostávat recepty v elektronické podobě v podstatě v reálném čase, čili ne až následně, kdy je přepisují v lékárnách, a zejména se sníží pro ně administrativní náročnost. A tím, že se sníží počet předepisovaných léků, když se sníží duplicity, tak poté klesnou náklady na zdravotní pojištění, protože prostě zdravotní pojišťovny budou platit méně léků, které se vydají - což by mohlo zajímat samozřejmě i pana ministra financí.
U lékáren se ušetří mj. čas na ruční přepisování receptu do elektronické podoby. Již zde zaznělo, že je zhruba 70 mil. receptů ročně zpracováváno v papírové podobě, takže administrace s nimi je celkem jasně náročná. Lékárníci spočítali, že jejich přepis do digitalizované nebo elektronické podoby představuje v nějakém čase zhruba 330 mil. korun za rok, jestliže vezmeme pracovní dobu lidí, kteří přepisují. A to, co je zásadní a významné, je to, že léků, jestliže jich je předepsáno hodně, které se nevyužívají celé, které proexpirují u pacientů doma, tak těchto léků v roce 2012 bylo zlikvidováno - tj. těch, které se zaplatily a nevyužily - zhruba 550 tun, dámy a pánové. A to něco stojí. Množství léků, které jsou takto vlastně znehodnoceny, představuje částku vyjádřenou v korunách od dvou do čtyř miliard. Samozřejmě, že elektronický recept toto nevyřeší vše, ale výrazně může snížit počty duplicit a potažmo lékových interakcí.
Česká republika, pokud by opravdu rezignovala na možnost zavedení plošného využití elektronického receptu, bude téměř jedinou zemí i v oblasti střední a východní Evropy, která by tuto možnost nevyužila. Z března letošního roku země jako Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Rumunsko, všechny zavedly nebo budou zavádět v letech 2013 až 2017 plošný nebo povinný elektronický recept, samozřejmě vždycky s určitou výjimkou. Čili jsem přesvědčen, že za benefity, které se projeví jednak v možnosti ovlivnění zdraví občanů přes snížení lékových interakcí a zabránění lékových komplikací, které existují a jsou, až po úspory v lékové politice, kdy se předepíše méně léků a zabrání se duplicitám, což se projeví třeba i v úhradách ze zdravotního pojištění, prostě stojí za to ten elektronický recept v nějakém čase mít plošný, nebo chcete-li, povinný. Na druhou stranu vím, že Centrální úložiště elektronických receptů a SÚKL nemá zatím dobudovánu kompletně celou infrastrukturu a není připraveno na nápor 70 mil. receptů. ***