(18.10 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Marku Černochovi. Nyní pan kolega Adolf Beznoska, připraví se pan poslanec Milan Šarapatka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Adolf Beznoska: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já už velmi stručně, protože debata se točí v kruhu, za sebe pár poznámeček.
Celý den, nebo podstatnou část dne se bavíme o tom, kdo má být ve státní správě, jaké má mít úředník požitky, kdo ho má jmenovat, jak se bude jeho funkce nazývat, jak se bude oslovovat, a nikdo tady v debatě zatím neřekl to podstatné, co mělo předcházet a co mělo být součástí debaty, a sice jak chceme, aby byla státní správa vykonávána, abychom nadefinovali, jak si představujeme ten servis, tu službu vůči státu, vůči občanům, prostě jak se mají úředníci v systému pohybovat a zabránit dvojakosti možných výkladů. Je to služba a já bych si hrozně moc nepřál, aby v našem státě vládl nikým nevolený úředník. My musíme zachovat, aby politici, kteří pracují dnes a denně s vidinou dalších voleb, kteří prostě nesou následky své práce, byli ti, kteří definitivně a jasně rozhodují. Z tohoto mého pohledu je jasné, že nemůžu tento zákon ve druhém čtení, tak jak ho tady máme, nejen pustit dál, ale přidám se k celé řadě těch, kteří se ztotožnili s návrhem kolegy Marka Bendy, aby byl zákon vrácen do ústavněprávního výboru a podroben další diskusi a aby se konečně otevřela debata i s opozicí.
Víte, v tom návrhu, resp. v tom druhém čtení přišel pozměňovací návrh, který má 84 stránek a asi 200 paragrafů. O tom, že se tedy bavíme ve druhém čtení, nemůže být vůbec řeč, protože ten materiál, který máme před sebou, je zcela nový materiál. Z tohoto pohledu nechápu ani ten spěch, protože takovou jakousi mantrou celého včerejšího dne bylo obhajování, proč zákon musí být schválen tak rychle, protože bychom údajně přišli o čerpání evropských dotací. Já myslím, že v průběhu dnešní debaty bylo zcela jasně vyvráceno, že tomu tak není, a nechci zpochybňovat, kdo lže anebo nelže, ale dnes už je jisté, že Evropská komise žádný takový nárok jednoznačně na případné čerpání dotací neklade. Takže pojďme se k tomu návrhu vrátit.
Jinak co mě trápí určitě stejně jako vás, je zřízení generálního ředitelství. Je to zřízení 40 pracovních míst, úřad, který je naprosto zbytečný. Je to další byrokratický prvek ve státní správě, který bude zatěžovat nejenom občany, úředníky, ale taky státní rozpočet. A to je přesně proti duchu, ke kterému se všichni hlásíme, abychom státní správu zjednodušovali a také zefektivňovali. Jinak ta debata o efektivnosti státní správy by byla určitě rozsáhlá. To je první věc - generální ředitelství v žádném případě.
Druhá věc, která je velmi na pováženou, a věřím tomu, že se na ní shodneme, je to, že ten systém, tak jak je navržen, není de facto prostupný. Chybí tady možnost, aby přicházeli do státní správy profesionálové z jiných oborů, akademici, čerství absolventi vysokých škol. I z tohoto důvodu myslím, že bychom měli říct tomuto návrhu jednoznačné ne.
A abych se přiřadil do celé řady otázek, které vznesl kolega Zbyněk Stanjura, tak snad jednu. Státní tajemník má být volen v dvoukolovém systému, resp. vybírán. V prvním kole se té volby mohou zúčastnit jen představení z daného úřadu, ve druhém kole i z ostatních úřadů. A tak můj dotaz směřuje k tomu, co se stane, když nebude státní tajemník vybrán ani v jednom z těchto dvou kol, co bude následovat. To je můj dotaz pro předkladatele.
Další poznámečky si nechám, protože myslím, že k tomu ještě bude dostatek prostoru. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Beznoskovi. Ještě před kolegou Šarapatkou vystoupí s faktickou poznámkou pan poslanec Zbyněk Stanjura. Ne? Tak se omlouvám, já vás tady mám přihlášeného. Tak v pořádku, v tom případě pan poslanec Milan Šarapatka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, pane předsedající. Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych se chtěl také vyjádřit k tomuto zákonu. Plně chápu odpor některých politických stran proti zákonu. Přijetím zákona, který tak úspěšně 12 let blokovaly, dojde k tomu, že začnou vysychat penězovody od kmotrů a spřátelených firem, kterým bude useknuto napojení na předražené státní zakázky. Fakt, že by tyto strany musely začít žít pouze z dotací, které jim dává stát za volby, a z členských příspěvků svých členů, jim musí po letech vysávání státního rozpočtu přijít jako děsivá noční můra. Situace, kterou čeští politici a zákonodárci okolo zákona o státní službě v naší zemi vytvořili, je jedním z největších podvodů, který české politické strany spáchaly v období posledních deseti let. Je to podvod jak na občanech České republiky, tak na Evropské unii.
Nejdříve bych se chtěl zabývat podvodem vůči Evropské unii, která měla odpolitizování státní správy pomocí schválení zákona o státní službě jako podmínku pro vstup České republiky do Evropské unie. Naši politici se tehdy zachovali jako chytrá horákyně. Zákon o státní službě schválili, čímž splnili podmínku Evropské unie, ale zablokovali vstup zákona v platnost. Jak dobře víte, Evropská unie si nechce nechat tento podvod líbit a hrozí České republice - a nutno říci, že oprávněně - ekonomickými sankcemi. Pokud k tomu dojde, půjdou tyto ekonomické ztráty na vrub stranám, které zde v posledních letech vládly. Tím, že politici zablokovali platnost zákona, se odpolitizování státní správy neuskutečnilo. To byl druhý podvod, podvod na občanech této země.
Nefunkčnost a praktická neexistence zákona a pravidel pro státní správu umožnila politickým stranám, aby státní správu plně ovládly. Ministři a vedoucí pracovníci státních orgánů se stali absolutními pány. Mohli na hodinu vyhodit z funkce, koho chtěli, a naopak přijmout také koho chtěli, bez ohledu na schopnosti, vědomosti, praxi a kvalifikaci. Ministři ministerstva neřídili, ministři ministerstva obsazovali. Hrdinný typ ministra při svém nástupu prokázal svou ráznost tím, že vyhodil několik vysokých, a tím pádem viditelných úředníků, zatímco potichu do ministerstva dosazoval řadu svých soudruhů ze své politické strany. A protože se politikům zdály úřednické platy malé, zavedli pro vybrané pracovníky manažerské platy vysoce překračující platy tabulkové. Chyběly už jenom zlaté padáky za miliony, jak je tomu v některých státních firmách. To se dělo nejen na ministerstvech, ale i v ostatních orgánech státní správy. Těmito praktikami se naše politické strany vrátily do období komunismu, kdy stranická knížka byla poukazem na obsazení dobrého místa a vyšší plat.
Toto byl počátek rabování, a to nejen státního rozpočtu. Političtí nominanti byli bezohledně dosazováni zejména tam, kde bylo možné ovlivnit velké zakázky a nasměrovat je správným kmotrům. Byli dosazováni tam, kde za desítky milionů podepisovali smlouvy, např. kontrakty na právní služby, které většinou ani nebyly v plném rozsahu dodány. V rámci tzv. snižování počtu pracovníků státní správy byli propouštěni pracovníci obsluhující počítače, uklízečky, kuchaři, údržbáři a další. Za vysoké částky byly následně najaty spřátelené soukromé firmy, které za daleko vyšších nákladů tyto služby dodnes provádějí, a spřátelené firmy se staly štědrými dárci, ať už oficiálními, nebo neoficiálními, do stranických pokladen. Pesimistické odhady uvádějí, že pomocí těchto špinavých postupů bylo ze státního rozpočtu v posledních letech rozkradeno až 200 miliard korun ročně. ***