(17.00 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Na konci června v ústavněprávním výboru byly předloženy další pozměňovací návrhy, z nichž některé měly až 54 body. V nedávné době jsme obdrželi další dokument z ústavněprávního výboru, kde byly všechny tyto pozměňující návrhy zapsány. Dalo by se říci "v tom aby se poslanci vyznali", a proto se ptám, zda to bylo vše nutné.
Zaznělo zde, že opozice byla přizvána k jednání. Ano, byla, ale až v době, kdy bylo připraveno paragrafované znění. V tomto okamžiku je možné se bavit jen o detailech návrhu, nikoliv o celkové koncepci. To by bylo bývalo možné, avšak na začátku příprav nového zákona. Koalice jednala s nejrůznějšími subjekty, například s odbory, jen na opozici zapomněla.
Naše připomínky uplatňované právě v okamžiku, kdy byl na stole komplexní pozměňovací návrh v paragrafovaném znění, byly jasné: Nechceme generální ředitelství, jde o zabetonování státní správy. Chtěli jsme dostatečnou prostupnost státní správy a samosprávy. K těmto pozměňovacím návrhům se přihlásím v podrobné rozpravě.
Jak zde zaznělo, nejsou vyčísleny finanční dopady tohoto zákona. Důvodová zpráva, kterou jsme si důkladně přečetla, byla jen popisem paragrafovaného znění. Na změnový zákon jsme čekali též dlouho.
Služební zákon je cesta správným směrem, ale nikoliv v současné podobě. Chyba se stala na začátku vzniku nového zákona, kdy koalice nepřizvala k jednání opozici a kdy opozice nemohla vyjádřit svůj postoj k celkové koncepci nového zákona. Ale není všem dnům konec, chybu lze snadno napravit, a to zahájením jednání koalice s opozicí o našich požadavcích. Cílem je přece přijetí takového služebního zákona, který povede k vybudování stabilní odborné základny státních zaměstnanců, kteří budou pyšní na to, že mohou pracovat ve státních službách, a zároveň svoji práci pro stát budou považovat za veřejnou službu ve prospěch všech. Tito státní zaměstnanci pak budou oporou každé vlády, ať pravicové, či levicové. Budou úředníky s historickou pamětí, kteří umožní každé vládě se vyvarovat chyb z minulosti a zajistit kontinuitu. Nezabývejme se proto detaily, začněme se zabývat znova celkovou koncepcí.
Vyzývám tedy koalici, ať zahájí jednání s námi, s opozicí, a pak můžeme mít nový kvalitní zákon brzy na stole. Děkuji. (Potlesk z lavic zcela napravo.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím k řečnickému pultíku pana poslance Zahradníka. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Zahradník: Vážená paní předsedající, děkuji mnohokrát.
Dámy a pánové, tento zákon se mi podobně jako celé řadě mých předřečníků zdá špatný a nepřijatelný. Jako jednu z hlavních vad mu vytýkám naprostou neprostupnost systému státní správy, kterou zakotvuje, a to, že řízení státní správy je zbytečně složité. Čili já pro něj hlasovat nebudu, ale přesto, nebo možná právě proto bych si dovolil uvést několik důvodů možná na misku vah proti jeho přijetí, které by mohly některým z vás třeba pomoci otevřít oči. Použiji k tomu dvou takových exkursů do minulosti - do minulosti nedávné. Tam si dovolím využít své zkušenosti se zákonem č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, který jsem měl tu čest jako hejtman také aplikovat. Možná s tímto zákonem jsme se potýkali, nechci říct dokonce i v některých případech bojovali.
A pak bych se chtěl podívat do historie dávnější, jak se vypořádávali s tímto problémem naši pradědové, nebo prapradědové možná, k zákonu, který byl vydaný 25. ledna 1914 pod číslem 15/1914 a který nese název zákon o služebním poměru státních úředníků a státních sluhů, nebo tzv. úřední pragmatika. Tento zákon se silou svého majestátu vydal císař František Josef I. a tak tomu také nasvědčují úvodní slova: "S přisvědčením obojí sněmovny Rady říšské vidí mi se nařídit takto:". A nyní tedy pokračuje asi polovičním objemem, nežli je ten náš zákon, text, ze kterého bych si dovolil některé věci ocitovat a upozornit na problém, který již tehdy naši pradědové viděli a který my, nebo vy, kteří tvoříte ten zákon nyní projednávaný, možná nevidíte, nebo jste na něj zapomněli, nebo možná není tak zřetelně viditelný v tom textu.
Tady třeba říká ten zákon přímo v § 1, že "ustanoveny nemohou býti osoby, na jejichž jmění jest uvalen konkurs, pokud konkursní řízení trvá". Nebo: "K ustanovení je třeba povolení ústředního úřadu, když uchazeč" - a teď tady pominu první tři ustanovení týkající se věku toho uchazeče - "byl propuštěn ze státní služby nebo vystoupil ze státní služby za zahájeného disciplinárního řízení." Čili jakási historie toho člověka. Jak to máme my? Může se člověk, který již byl jednou ze státní služby vyřazen, vyhozen, bylo proti němu vedeno řízení, na jehož základě musel odstoupit z funkce úředníka, může se znova hlásit? Není to šrám na jeho profesní historii tak významný?
Nebo tady třeba: "Vyjde-li dodatečně najevo, že některý úředník vyloudil si ustanovení tím, že předložil neplatné listiny nebo zamlčel okolnosti, které podle platných předpisů vylučují ustanovení, buď proti němu disciplinárně postupováno." My máme v našem zákoně samozřejmě povinnost dokládat kvalifikaci úředníka úředně ověřenými listinami, ale třeba by mohlo časem vyjít najevo, že některý z povedených pánů úředníků si tyto listiny dovolil pozměnit. Jak budeme postupovat?
Tady zmiňoval jeden z mých předřečníků už možná dopoledne, nevzpomínám si tedy, se vší úctou, který ze ctihodných pánů kolegů to byl, ale zmiňoval vadu spočívající v tom, že byla pravomoc jmenovat onoho generálního ředitele, tedy pokud by - nedej bože - takový institut byl v zákoně ustanoven, odňala jej z rukou pana prezidenta. Tady ten náš zákon říká, že případy, ve kterých služební přísaha byla konána do rukou císaře pána, zůstávají nedotčeny. Čili ponechává tu pravomoc Jeho Veličenstvu.
Co se týká kvalifikace, tady jsme celkem ve shodě. Požadujeme odborné vzdělání, naši předkové rovněž. Tady vyžadují schopnosti a pojímání. Český jazyk byl trochu jiný, nežli je dnešní náš jazyk, a možná překlad z němčiny to také trochu ovlivnil. Ovšem pak už je to jasné - pilnost, svědomitost a spolehlivost, způsobilost pro styk se stranami a pro zevnitřní službu, znalost jazyků - i to je v našem návrhu obsažené -, výsledek zaměstnání, a světe, div se, i chování. I chování. ***