Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

25.
Návrh poslanců Romana Sklenáka, Jeronýma Tejce a dalších na vydání
zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců
ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních
zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon)
/sněmovní tisk 71/ - třetí čtení

Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujal za navrhovatele své místo pan poslanec Roman Sklenák a zpravodaj ústavněprávního výboru Jan Chvojka. Dále konstatuji, že pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 71/9.

Otevírám rozpravu, do které mám zatím jednu přihlášku s přednostním právem pana předsedy Tomia Okamury. Konstatuji, že můžeme rozpravu začít, a prosím pana poslance, aby se ujal slova. Prosím, pane předsedo, máte slovo. (V sále je silný hluk.)

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátce shrnout to, co se tady z mého pohledu za uplynulé dny a týdny stalo.

Když budeme mluvit o zákonu o státní službě, je dobré si možná znovu připomenout, proč ho chceme, resp. proč ho vlastně naše země potřebuje a proč ho od roku 1993, kdy byl zakotven v Ústavě, žádná vláda nechce.

Klíčovým pojmem veřejné služby je profesionalita.

Pane předsedající...

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás požádám, abyste chvilku přerušil svůj výklad, a ostatní kolegy požádám o klid. Pokud máte k diskusi jiné téma, než je služební zákon, abyste tuto diskusi přenesli do předsálí a umožnili diskutujícím, kteří jsou přihlášeni už nyní tři, v klidu přednést své stanovisko k tomuto zákonu, který se diskutuje v této Sněmovně již dlouhých dvanáct let, i když v různých verzích. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Tomio Okamura: Když budeme mluvit o zákonu o státní službě, je dobré si připomenout, proč ho chceme, resp. proč ho naše země potřebuje a proč ho od roku 1993, kdy byl zakotven v Ústavě, žádná vláda nechce.

Klíčovým pojmem veřejné služby je z našeho pohledu profesionalita. Přijímání do státní služby, kariérní postup, odměňování úředníků by se měly řídit pouze odborným hlediskem. Služební zákon by měl stanovit základní principy pro státní službu - nestrannost, bezúhonnost, objektivní způsob výběru do služby a služebního postupu - založené na kritériu schopnosti a odpovědnosti.

Výběr státních zaměstnanců by měl být založený na otevřené soutěži, jejímž výsledkem by byli nejschopnější pracovníci, a v neposlední řadě je nutná personální depolitizace veřejné služby; státní úřady nesmějí být trafiky pro straníky. Ale samozřejmě platí i to, že když veřejná služba musí být službou celé veřejnosti, tak musí také pracovat na zadání vedení úřadu. Například když ministr řekne "vybírejte takto tyto daně", tak státní správa musí toto politické zadání splnit.

To, co je už dnes jasné, že stávající vládní mutace zákona přímo odporuje modelu nezávislé profesionální státní služby. Naopak, už v principu zakotvuje její závislost na politickém vedení země, a to díky principu, kdy šéfa státní správy jmenuje v podstatě premiér. Z pozměňovacím návrhů k zákonu je zřejmé, že tohoto faktu jsou si vědomi další moji kolegové ve Sněmovně, napříč politickým spektrem, a proto navrhují vyjmout ten či onen úřad či šéfa úřadu či určité pracovníky z působnosti tohoto zákona, a to se zdůvodněním, aby byla zachována jejich nezávislost. Jinými slovy, mnoho z nás si je tu vědomo, že tento zákon v této podobě vůbec státní správu nečiní nezávislou a odpolitizovanou. To ovšem přímo odporuje požadavkům Evropské komise, kterými se tu přednedávnem pateticky a lživě oháněl ministr pan Dienstbier. Naopak, ukázalo se, že nikoli poprvé vědomě lhal, protože Evropská komise chce pravý opak než koaliční vláda premiéra Sobotky. Jednak Evropská komise zdůrazňuje, že do působnosti zákona by měly spadat pokud možno, a to cituji "všechny orgány státní služby bez ohledu na jejich právní postavení", a samozřejmě dodává, že - opět cituji "rychlost by nikdy neměla být na úkor kvality předpisu".

Proč nám tedy premiér Sobotka a ministr pro lidská práva Dienstbier a další lhali? Proč tvrdili, že přijdeme o 500 miliard, když nepřijmeme jejich zákon? Protože chtěli vyvinout tlak, pod kterým bychom přijali paskvil, který umožní panu Sobotkovi zabetonovat své zkřížené trafikanty na nejvyšší pozice ve státní správě. Proto navrhovatelé změnili paragraf u jmenování generálního ředitele státní služby z kompetence prezidenta a tuto pravomoc darovali panu Sobotkovi. To je něco, co samozřejmě hrubě odporuje samotnému smyslu zákona a tomu, co potřebujeme jak my, tak tomu, co od nás čeká Evropská unie. Troufám si říci, že větší kritiku Unie bychom sklidili za schválení prosobotkovské verze, než když zákon budeme ještě nějaký čas projednávat.

Pochopitelně návrh zákona má daleko více chyb, které již zmínili a jistě ještě zmíní další vystupující.

Já chci za nás ovšem zdůraznit, že základním principem musí být personální odstřihnutí státní správy od vládnoucích politiků. Prioritní je v tomto ohledu princip, že šéf státní správy není jmenován premiérem, ale prezidentem, který je přímo volený a je protiváhou stranické vládě ve Sněmovně. Proto vás opět žádám o podporu tohoto našeho pozměňovacího návrhu. Stávající verzi zákona Úsvit podpořit nemůže. Samozřejmě však rádi nadále povedeme konstruktivní diskusi, abychom se společně dobrali verze přijatelné napříč Sněmovnou. Diskuse tady ve Sněmovně se však jeví jako nekonečná a je zřejmé, že je čas najít dostatečný čas na shodu napříč politickým spektrem. Proto v souladu s § 95 zákona o jednacím řádu Sněmovny navrhuji a vznáším návrh na vrácení tohoto zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Tomiu Okamurovi, a protože na tabuli svítí jenom ti přihlášení, kteří nemají přednostní práva, tak nejdříve zopakuji postup při jednání. Nyní bude hovořit pan ministr Dienstbier, poté s přednostním právem za předsedu klubu TOP 09 František Laudát, poté pan předseda klubu a navrhovatel Roman Sklenák, poté pan předseda Fiala a poté mám řádné přihlášené pana kolegu Adamce a Černocha. To je zatímní pořadí přihlášených.

Nyní tedy požádám pana ministra Jiřího Dienstbiera, aby se ujal slova v rozpravě ve třetím čtení. Prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych se rád vyjádřil k dosavadnímu průběhu projednávání zákona i k některým požadavkům, které byly vzneseny nejenom zde na půdě Sněmovny, ale zejména ze strany pravicové opozice, tedy ODS a TOP 09, i na tiskové konferenci a dalšími způsoby.

My jsme se tady snažili předložit, myslím si, velmi dobré důvody, proč návrh, který tady projednáváme, je kvalitně zpracován, byť, jak jsem upozorňoval, vždy takovýto návrh bude předmětem nějakého kompromisu a nikdy nebude každý stoprocentně spokojen s výsledkem. Nicméně zakládá předpoklady pro to, abychom tady měli nezávislou, profesionální a stabilní státní správu do budoucna včetně toho, že splníme podmínky, které na nás klade členství v Evropské unii, to, k čemu jsme se svým členstvím sami a dobrovolně zavázali.

Nyní tedy k těm čtyřem požadavkům, které vznesla pravicová opozice. Chtěl bych zdůraznit, že způsob, jakým byly předneseny, a zdůraznil bych také, že se jedná o zcela zásadní koncepční momenty v návrhu zákona, už jsem to tady také říkal, že ten způsob je vyděračský. Není možné se nechat vydírat stylem: "buď nám schválíte to, co chceme my, anebo nebude nic". Takto to tady zástupci opozice výslovně řekli, konkrétně Miroslav Kalousek na závěr druhého čtení, kdy zcela jednoznačně uvedl, že buď si uvědomíme, že tam generální ředitelství, nebude anebo nebude žádný zákon. Kromě toho, že to je vyděračský přístup, tak je i hloupý. Vysvětlím z jakého důvodu. V současné době je platný zákon č. 218/2002. Tento zákon shodou okolností minulá vláda na návrh tehdejšího ministra práce pana Drábka odložila o tři roky s účinností k 1. lednu 2015. Jinými slovy, pokud tady opozice povede obstrukci a zabrání přijetí předložené novely, tak 1. ledna nabude účinnosti služební zákon v původním znění.

A teď se na to podívejme z hlediska čtyř požadavků. Prvním požadavkem je vypuštění Generálního ředitelství státní služby, protože to je údajně nějaký superúřad. Generální ředitelství státní služby žádný superúřad není, protože jak generální ředitel, tak i státní tajemníci na jednotlivých ministerstvech budou v podstatě řešit personální záležitosti státní služby v trošku širším smyslu, ale v zásadě personalistiku. V případě, že nabude účinnosti současné platné znění zákona, tak pak tady už doopravdy budeme mít náznak superúřadu, protože generální ředitel bude jmenován na návrh vlády prezidentem, tedy čistě politicky, a nikoliv na základě výběrového řízení, ale na základě volné úvahy vlády a prezidenta, protože nyní v předloženém návrhu novely služebního zákona je výběrové řízení, kterým musí kandidáti na generálního ředitele projít, a rovněž v platném znění státní tajemníky jmenuje na návrh ministra generální ředitel státní služby. Takže generální ředitel státní služby jmenuje všechny státní tajemníky a tito státní tajemníci nebudou posílení personalisté, tito státní tajemníci budou věcně řídit jednotlivá ministerstva, protože oni budou nadřízenými ředitelů sekcí na jednotlivých ministerstvech a ministr bude s celým úřadem komunikovat přes státního tajemníka. Jinými slovy, v této věci pravicová opozice dosáhne úplného opaku. Bude mít mnohem silnější generální ředitelství a bude mít státního tajemníka, který bude věcně řídit úřad. (Neklid v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane ministře, já vás přeruším a požádám znovu Sněmovnu o klid. Prosím, abyste případné hovory přenesli do předsálí a nechali pana ministra v klidu přednést svůj projev.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Už jsem zažil horší situace, zatím to jde ukřičet. (Předsedající: Dobře, pokračujte.)

Co se týče druhého požadavku, aby náměstci zůstali v současném režimu a zároveň aby byli úrovní řízení ve státní službě. Pominu-li, že to je politizace státní správy, protože my si myslíme, že už na úrovni ředitelů sekcí by měli být úředníci, kteří budou mít nezávislý statut, jak navrhujeme, tak opět, pokud se podaří opozici zobstruovat přijetí této novely a nabude účinnosti platné znění služebního zákona z roku 2002, tak náměstci vůbec nebudou úrovní řízení, a dokonce ani nebudou moci řídit jednotlivé sekce, protože, jak už jsem říkal, tyto sekce bude řídit dokonce ani ne ministr, jak navrhujeme my, respektive dávat pokyny ředitelům sekcí, ale ředitele sekcí bude úkolovat státní tajemník, protože bude věcně řídit úřad. Čili opět je to naprosto hloupý přístup, protože opozice dosáhne úplného opaku - posílení státního tajemníka při věcném řízení jednotlivých ministerstev.

Podívejme se na třetí požadavek pravicové opozice a to je větší prostupnost státní služby. Nejenom ze samosprávy, ale i z akademického prostředí a z byznysu. Podíváme-li se na to, co tady nyní navrhujeme, a na pozměňovací návrhy, které jsme přislíbili podpořit, tak prostupnost nyní projednávaného návrhu je poměrně velká. Vedle uznávání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, kterou skládají úředníci místní samosprávy, navrhujeme uznávat praxi v samosprávě. Navrhujeme, aby se umožnilo uznávat praxi i v mezinárodních organizacích a v akademickém prostředí. A pokud opozice uspěje a zablokuje projednání této novely a bude platit původní zákon, tak bude nulová prostupnost nejen z byznysu, nejen z akademického prostředí, ale i ze samosprávy, protože platné znění služebního zákona obsahuje zcela uzavřený kariérní systém bez jakékoliv prostupnosti. Tedy opět úplně hloupý postup opozice, kdy dosáhne pravého opaku než to, co deklaruje.

A podívejme se na poslední požadavek, že údajnou ochranu státních úředníků by měl zákon těmto úředníkům přiznat až po čtyřech letech. Opozice si pravděpodobně špatně přečetla návrh zákona, protože novela, kterou právě projednáváme, žádnou definitivu pro státní úředníky neobsahuje, čili není jasné, jaká práva by se jim vlastně až po čtyřech letech měla přiznávat a co by bylo ty čtyři roky. To by byli v nějakém zcela mimoprávním postavení. A opět, pokud opozice uspěje se zablokováním projednání této novely, tak čeho dosáhne. Bude mít překlopené všechny současné státní úředníky do služebního poměru, a to s definitivou, s výsluhami, s 25procentním příspěvkem za státní službu. Úředníci jistě budou rádi, protože si velmi polepší na platech, ale opozice dosáhne úplně pravého opaku, než co deklaruje.

Dostáváme se tedy opět ke shrnutí. Kromě toho, že postup je vyděračský, tak je ještě hloupý, protože ve všech čtyřech bodech bude právní úprava úplně opakem toho, co opozice deklaruje jako svůj cíl. Takže mi není jasné, čeho ODS a TOP 09 chtějí dosáhnout tím, že chtějí obstruovat a zablokovat přijetí předložené novely. Je to doopravdy hloupé. Nevím, jak jinak by to šlo posoudit.

Nyní ještě jeden komentář k údajným lžím, jak Evropská komise po nás něco chce nebo vlastně nechce. My jsme tady argumentovali ve druhém čtení 1. lednem jako nejzazším datem účinnosti zákona. Z hlediska evropských fondů je požadavek Evropské komise dokonce ještě přísnější, ještě horší pro Českou republiku. Evropské komisi nestačí účinnost 1. ledna 2015, ale požaduje dokonce, aby zákon byl schválen ještě předtím, než se přikročí ke schvalování a podepisování jednotlivých operačních programů, na základě kterých se má čerpat těch více než 500 mld.

My počítáme s tím, že operační programy by měly být schvalovány už letos na podzim. Jinými slovy, ke zdržení čerpání, případně zablokování, pokud by zákon nebyl schválen, začne docházet už letos na podzim, a ne až 1. ledna 2015. A to dokonce předtím, než jsme v Bruselu jednali, tak byla situace ještě horší. Evropská komise dokonce podmiňovala schválením zákona uzavření dohody o partnerství, která je předstupněm schválení operačních programů. Kdybychom je nepřesvědčili, že náš úmysl schválit takový zákon, který zajistí profesionální, stabilní a nezávislou státní službu, není vážný, že doopravdy uděláme všechno pro to, aby taková právní úprava státní služby v ČR platila, tak bychom nebyli schopni uzavřít ani dohodu o partnerství. A pro informaci - my počítáme s jejím uzavřením, protože text už je hotov, během měsíce srpna. Čili v srpnu bychom neměli dohodu o partnerství. Stále platí, že nebude-li schválen služební zákon, nebudeme mít na podzim operační programy, a samozřejmě stále platí a je to v dohodě o partnerství jako náš závazek na základě jednání s Evropskou komisí, že musíme mít účinnost služebního zákona od 1. ledna 2015.

A co se týče připomínek Evropské komise, které tady byly přečteny na jednání minulý týden ve druhém čtení, ke všem těmto připomínkám jsme se vyjádřili, jsou vlastně zahrnuty do služebního zákona. V naprosté většině ty připomínky jsou předmětem vysvětlení, protože v zákoně to zpravidla je. V pozměňovacím návrhu, který byl načten ve druhém čtení, najdete rozšíření služebního slibu, což je reakce na požadavek Evropské komise, aby byly hodnoty státní služby lépe v zákoně popsány, tak my jsme to učinili dokonce předmětem slibu. A z hlediska obsahu jsme vyšli ze staff regulations, což je vlastně služební zákon pro úředníky Evropské komise. Jinými slovy, šli jsme na tu úroveň, kterou sama Evropská komise požaduje po svých úřednících. Myslím si, že těžko bude namítat Evropská komise, že bychom nevyhověli jejím požadavkům v tomto případě. A samozřejmě máme svůj prostor, jakým způsobem naplnit státní službu při respektování základních parametrů, které vycházejí i z country-specific recommendations, která Evropská komise každé zemi dává na základě vyhodnocení tzv. evropského semestru, a jsme přesvědčeni, že do těchto mezí se návrhem vejdeme a že jsme schopni tento návrh před Evropskou komisí obhájit.

Možná ještě poslední poznámku a ta se týká Rekonstrukce státu. Ze strany pravicové opozice tady zaznívala argumentace, jak Rekonstrukce státu kritizuje návrh zákona. Pravděpodobně se vám podařilo Rekonstrukci státu vyděsit takovým způsobem, včetně těch čtyř požadavků, které jsem tady zmiňoval, že jí nezbylo, než vydat druhý den po druhém čtení tiskovou zprávu, že pokud by se ty čtyři požadavky pravicové opozice naplnily, tak se zákon o státní službě stává prakticky zbytečným, zcela vyprázdněným, protože by vůbec nevedl k naplnění sledovaných cílů.

Tolik prozatím k debatě, která tady proběhla, a k požadavkům opozice. Já doufám, že ve světle těchto argumentů i opozice, resp. ta část opozice, která chce vést obstrukci, svůj postoj přehodnotí. My jsme ochotni jednat o některých pozměňovacích návrzích. Jak jsem říkal, jsme schopni posílit prostupnost státní služby nejenom ze samosprávy, ale i z akademického prostředí. Ano, pojďme jednat o konkrétních pozměňovacích návrzích, přestaňme se tady vydírat jednak ultimativními požadavky věcnými, tak i tím, že zákon neprojednáme vůbec, pokud nebude zcela v těch klíčových věcech vyhověno pravicové opozici.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi a nyní vystoupí pan poslanec František Laudát, připraví se pan poslanec Roman Sklenák. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, myslím si, že pan ministr Jiří Dienstbier začal tím nejhorším způsobem, kterým začít mohl. Vašeho otce jsem znal jako obrovského gentlemana, před kterým jsem smekal, a je mně líto, že vy jste úplně jiný.

Já si myslím, že slova vydírání, nesmysl, hloupost po tom pátečním extempore by měla být používána ve velice omezeném rozsahu. My jsme společně s ODS přišli s nějakými podmínkami nebo požadavky, s tím, že očekáváme, že speciálně vy a pan premiér Sobotka ustoupí z toho naprosto tvrdého stanoviska, které mediálně prezentujete, a skutečně budete jednat. Tento zákon, a opakuji, padlo to tady už tisíckrát, prostě přesahuje horizont jednoho volebního období, může zásadním způsobem znemožnit představy vždy vítězné strany nebo koalice, jak chcete, jak spravovat tuto zemi, a tudíž to, k čemu jste vy vyzývali nás v minulosti, že musí být dosaženo konsensu u penzijní reformy, ale zároveň jste na všechny návrhy říkali ne, byly různé skupiny, vyjednávací týmy, tak to v brutální podobě předvádíte vy.

Já jsem zaznamenal signály, že skutečně v tomto jste osamoceni. Zaznělo tady i z vlastní sociální demokracie, že některé požadavky jsou k diskusi. Už jenom způsob prosazování tohoto klíčového zákona nám přijde naprosto neuvěřitelný a krajně nešťastný. Pan prezident v éře sestavování vlády řekne vítězovi voleb, že alespoň něco musí projít prvním čtením, tady poslanci proženou prvním čtením naprostý nesmysl, k tomu vznikne ve druhém čtení něco zcela jiného. Nemyslím si - zpravodajům a autorům materiálu, kteří to podepsali, to zjevně někdo napsal. Nevěřím tomu, že si sedli a tak složitou zákonnou novelu byli schopni napsat sami. V nastalém divném projednávání nikdo ani neřekl, ke kterému základu se načítají pozměňovací návrhy, což znova může být - samozřejmě věcně lze dohledat, jestli to bylo k zákonu, který byl předložen v prvním čtení, nebo ve druhém - nicméně pro takto důležitou normu další případně i legislativní problém, byť se asi dá překonat.

To, co je údajně tedy vydíráním ODS a TOP 09: zrušení institutu generálního ředitelství. Nejvyšším úředníkem na každém úřadu je státní tajemník. Státní tajemník je jmenován a odvoláván vládou na návrh ministra. Úřad vlády uděluje akreditace univerzitám k úřednickým zkouškám a vzdělávání. Já tedy osobně toto za vydírání nepovažuji. Samozřejmě v tom se budeme zásadně lišit.

2. Otevřenost státní služby na všech úrovních pro úředníky samosprávy i zástupce akademické a soukromé sféry, za podmínky složení úřednické zkoušky a odpovídající praxe v daném oboru.

3. Zachování náměstků jako řídicího stupně služebního úřadu. Zrušení funkce náměstků pro řízení sekce a ponechání jednoho typu náměstků, na které se nebude vztahovat služební zákon, ale budou mít řídicí kompetence.

4. Zajištění personální kontinuity a stability. Ochrana, kterou zákon poskytuje, se bude vztahovat na úředníky, kteří pracují ve veřejné správě déle než čtyři roky.

Já se domnívám, že kdokoliv zažil na jakémkoliv stupni, ať to bylo na úrovni obce, kraje nebo republiky, chování úředníků - některých, podotýkám - státní správy, tak se musí nutně v těchto požadavcích vidět. My nestavíme tyto požadavky jako ultimátum, ale jako podklad pro jednání všech politických stran ve Sněmovně, tak aby se jejich lídři pokusili najít kompromisní řešení. Možná, že ho nenajdou. Pak to samozřejmě bude jednání na sílu, ale máte téměř ústavní většinu, tak se předveďte. Nicméně vás vyzýváme tímto návrhem k vyjednávání.

K tomu, co tady zaznělo z Evropské unie. Buď chcete ideály Evropské unie naplňovat de facto, pak se podle toho chovejte, anebo de iure - budete dělat prázdná gesta, jako je tomu u fiskální odpovědnosti, fiskálkompaktu a podobně, anebo je naplňujte. Evropská unie stanoviskem, ke kterému jsme se dostali dříve údajně než pan ministr Dientsbier, myslím, jednoznačně říká, že preferuje kvalitu před kvantitou. Vzhledem k tomu, že pan ministr nám tady zase říká, že požadavky na rychlé schválení jsou tvrdší... My jsme nedostali na stůl jediný papír. To vám skutečně Sněmovna nestojí za to, abyste stanoviska, ať už v originále, nebo v překladu tady na stůl rozdali u tak zásadní věci, když říkáte: nevyjednáme, nestihneme, neumíme? Nevím, k jakému návrhu se vyjadřovala předběžně Evropská unie, mně jejich požadavky, doporučení, názor v žádném případě nevedou k tomu, že by se mělo jednat o vydírání. Vzhledem k tomu, že tady na ně nebylo zareagováno - obecné tvrzení, že je tam všechno zapracováno, neberu, odmítám ho, protože pokud by bylo zapracováno, přece by se k tomu nevyjadřovala s připomínkami. Nebo máte, pane ministře - i když by tady za tento zákon měl bojovat, obhajovat ho, ministr vnitra, nikoliv pan ministr Dientsbier, o tom jsem hluboce přesvědčen, protože vnitro je z kompetenčního zákona zodpovědné za státní správu. Stejně je tady ještě jednou přečtu.

1. Rozsah působnosti

1.1. Článek 1 vymezuje orgány a zaměstnance veřejné správy, na které se zákon vztahuje (všichni zaměstnanci, administrativní složky státu podle jiných právních předpisů a jiní zaměstnanci).

Článek 2 vymezuje zaměstnance vyňaté z působnosti tohoto zákona. Zásada by měla být taková, že všechny orgány vykonávající státní službu bez ohledu na jejich právní status by měly spadat do působnosti zákona, všechny případné výjimky by měly být odůvodněny. V zájmu zvýšení transparentnosti by seznam orgánů a zaměstnanců vyňatých z působnosti zákona měl být zveřejněn.

Přijde vám toto jako vydírání?

Bod 1.2. Jakkoli chápeme, že mnoho správních orgánů nejsou formálně vzato administrativní složky státu, v každém případě se jedná o rozpočtové nebo příspěvkové polorozpočtové organizace, právnické osoby státního orgánu, obvykle ministerstva. Tyto orgány by do působnosti zákona měly spadat. Například se zdá, že na Centrum regionálního rozvoje se současné návrhy zákona nevztahují.

Zase. Prohlasovali jste tady v prvním čtení prováděcí zákon. Kdo z vás si je jistý dopady toho, jaké zářezy to udělá - zaznělo to tady od pana poslance Bendy - do takových institucí, které potřebují nezávislost? Organizace na ochranu krajiny, fondy a tak dále.

1.3. Nezávislost orgánů by neměla být a priori zdůvodněním pro nepoužití zákona. V tomto smyslu se současná situace, kdy se na část zaměstnanců uplatňuje pouze zákoník práce, nezdá být dostačující a vyhovující.

1.4. V návrhu zákona je ustanovení - článek 11 - že obě kategorie zaměstnanců - viz komentář 1.1. - se budou řídit stejnými služebními předpisy vydanými Generálním ředitelstvím státní služby - nebylo dosud vytvořeno -, které by měly zajistit základní soulad mezi těmito dvěma kategoriemi, a to pouze pokud jde o organizační stránku. Jakkoli obsah služebních předpisů v tomto okamžiku nelze hodnotit, neboť teprve mají být přijaty, doporučuje se, aby se na druhou kategorii vztahovaly nejen organizační aspekty, ale také ostatní důležité aspekty zmíněné v článku 1 - služební vztah, odměňování, hodnocení atd.

1.5. Navíc dokonce i v orgánech státní správy není druhá kategorie zaměstnanců jasně definovaná - viz článek 2, písmeno j). Je třeba poznamenat, že jakkoli nejsou státními zaměstnanci de iure, de facto vykonávají, plní funkci státní nebo regionální správy.

1.6. Zákon vyjímá ze své působnosti nejen politické představitele, ale rovněž ty, kteří pro ně pracují, tedy rovněž osoby pracující pro politické náměstky. Znamená to vynětí významné části úředníků plnících úkoly veřejné služby. Nejsou poskytnuty žádné podrobnější informace o pravidlech vztahujících se na tyto úředníky, tedy doporučená struktura minimální/maximální počet náměstků nebo jejich spolupracovníků, takže šíři výjimek nelze posoudit. V každém případě by počet tohoto typu úředníků měl být omezen na to, co je přísně vzato nezbytné.

1.7. Regionální rady jsou vyňaty s odkazem na tvrzení legislativních omezení, přičemž řešení neslučitelnosti, rozporu mezi zákonem o krajských úřednících č. 332/2002 Sb. a zákona o státní službě nejsou představována.

1.8. Článek 79 upravuje povinnosti úředníků z hlediska etiky a osobní integrity. Bylo by vhodné zahrnout rovněž výslovný odkaz na základní principy a hodnoty státní služby, jako je integrita, nestrannost, objektivita, úcta k právnímu státu, efektivita; tedy situaci, kdy státní úředník obdrží příkaz, který považuje za nesprávný nebo pravděpodobně vedoucí k vážným potížím.

Tuto připomínku považuji za jednu z klíčových připomínek. Jestliže nechcete tvrdě vázat etický kodex, nebo je nedostatečně vázán se zákony, jak potom chcete řešit konflikt mezi úředníkem státní správy a politiky, kteří budou tlačit úředníky do kouta a vyžadovat na nich věci, které jsou v rozporu s etickým kodexem, s jejich vnitřním přesvědčením, se zákony této země? Slyšeli jste tady nikoli z úst pravicové opozice něco o kašlání na normy nebo předpisy. Nevím, jak to minulý týden zaznělo přesně.

1.9. Není jasné, proč jsou v článku 5 konkrétně zmíněny pouze některé oblasti jako výzkum, civilní ochrana, zatímco četné jiné nikoli - zaměstnanost, vzdělání, životní prostředí. Podrobnější specifikace těchto oblastí má být navíc vymezena podzákonným předpisem bez jakéhokoli představeného data nabytí účinnosti.

1.10. Právní úprava ochrany informátorů, whistleblowers, se jeví nedostatečná. Rovněž opatření na předcházení střetům zájmů by měla být podrobněji zpracována a rozvedena.

Skupina připomínek druhá - Implementační, realizační plán, přechodné období.

2.1. Plánované nabytí účinnosti k 1. lednu 2015 je všeobecně vítáno. Nicméně Komise vždy zdůrazňovala, že rychlost by nikdy neměla být na úkor kvality předpisů. Navíc vzhledem k více než dvouletému přechodnému období je jasné, že některé části předpisů vstoupí v účinnost až po zákoně samotném.

Tady bych se přece jenom trochu zastavil. Tady je zjevný rozpor mezi tím, co je v tomto stanovisku nebo v předběžném názoru, s tím, co jste tady slyšeli z úst ministra Jiřího Dienstbiera. Já si skutečně myslím, že všichni poslanci zleva doprava mají právo na pravdu. To znamená na dokladovanou pravdu, zda skutečně Evropská unie k tomuto se již závazně vyjádřila a jestli tedy platí to, co říká pan ministr, anebo to, co je v tomto předběžném názoru.

Osobně jsem zažil situaci, kdy na Ministerstvu pro místní rozvoj ... (Odmlčuje se a pohledem se obrací k předsedajícímu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, já tomu rozumím, pane poslanče. Já požádám znovu o klid a diskutující nad jiným tématem bych požádal, aby přenesli své debaty do předsálí. A také bych žádal, aby nechali zpravodaje v klidu sledovat rozpravu, abychom něco nezanedbali.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo.

Zažil jsem v monitorovacím výboru evropských projektů tehdejší náměstkyni ministra pro místní rozvoj Jiřího Paroubka Věru Jourovou, jak vždy na - asi jednou za čtvrt roku - hodnoticích setkáních se zástupci Evropské unie opakovaně padalo: Nám jde skutečně o podstatu věci. Vy jste tady sestavili složitý, komplikovaný manuál, do kterého se budete zamotávat. Stanovte si ta pravidla čistá, jasná. A když to budu parafrázovat, ať nikdo nic nemanipuluje, ať nekrade, ať jsou ty peníze a projekty dobře připraveny, ať tam vládne zdravý selský rozum. To, jak jste si připravili svá pravidla, to je téměř pozitivní stávka, jakou úředníci státní správy, kteří mají například v Německu zakázanou stávku, stávkují. To znamená, dodržují všechna pravidla do puntíku, napsaná pravidla, předpisy, směrnice, takže fakticky v ty dny, kdy takto úředníci státní správy fungují, se státní správa de facto zastaví.

Tohle tedy považuji za nutné, aby to tady pan ministr Dienstbier, nebo spíš předkladatelé zákona zcela jasně, nebo někdo z jiných ministrů, který se zabývá evropskými fondy, vyjednáváním o následujícím programovacím období, řekl.

A k téže části, Implementační, realizační plán přechodné období - bod 2.2. Klíčové části zákona, jakými jsou například odměňování, systematizace vzdělávání, zkouška státní služby, je třeba rozvíjet prostřednictvím dalších konkrétních prováděcích předpisů, například služebními předpisy, vyhláškami, či metodikami. Těmto plánovaným prováděcím předpisům, které jsou nyní k dispozici pouze na pracovní úrovni, by měl být vypracován a sdělen podrobný časový harmonogram.

Sami víte, jak to s dobrými nápady v této zemi končí.

V souvislosti i se služebním zákonem jsem dostal několik mailů, kde se mě ptali, jak je možné, že nějaký zákon je platný, ale že není účinnost. Tak jsem vysvětloval, že pokud jde o složité normy, tak jako byl a je nový občanský zákoník a podobně, tak stát, právníci, právní komora a další a další, a koneckonců samozřejmě občané v prvé řadě se potřebují na takto zásadní věci připravit. Tudíž je tam rozdílná lhůta. Bohužel u některých zákonů, které se domnívám, že měly platit, anebo mělo být jasně sděleno, to znamená zákonů, které slouží především občanům a zjednodušily by život občanů této země, jako je jednotné inkasní místo, právě časová prodleva mezi platností a účinností byla využita k tomu, že tento zákon, který by zásadně zjednodušil život prakticky všem občanům, nebo podstatné části občanů České republiky mizí v mlhách, nenávratnu.

Skupina číslo 3. Odměňování.

3.1. Bereme na vědomí, že předpis plánuje využívat stávající odměňovací systém, v němž různé druhy národních doplňkových plateb a bonusů představující flexibilní část příjmu tvoří poměrně velkou část celého platu, a opouští tak smluvní systém platů. Nicméně vzhledem k tomu, že v průběhu dvouletého přechodného období bude připraven zcela nový a transparentní systém, nemůže být tato oblast v současné fází plně posouzena. Kromě toho se zdá, že změna odměňovacího systému bude provedena nikoliv formou zákona, ale prostřednictvím vyhlášky. I přesto, že by tato změna měla být připravena do konce roku 2014, doporučujeme v zákoně zásadu transparentnosti stanovit jasněji.

Vy jste vyhráli - mluvím ke koalici - volby na tom, že jste slibovali občanům transparentnost, definovanost systému, předvídatelnost. Tak prosím, začněte v zákonech toto naplňovat.

3.2. Systém odměňování by měl být navržen tak, aby byla zachována atraktivita veřejné správy pro mladé lidi. To by vyžadovalo určitou flexibilitu v oblasti výše nástupních platů pro nové rekruty. Viz také níže komentáře k bodu č. 4.

4. Nástup do nebo ze služby.

(4.1.) Přestože je obecně uznávána potřeba stability a kontinuity veřejné služby, zdá se, že některá ustanovení zákona omezují možnost vstupu do státní správy zvenčí. Konkrétní příklady jsou uvedeny níže.

Já se nedomnívám, že v tuto chvíli máme zcela kvalitní všechny stupně, všechny zaměstnance státní správy. Jak houby po dešti vznikly v ČR vysoké školy orientující se na státní službu, veřejné právo, prostě veřejný sektor. A tímto zákonem místo abychom odhodili historické zátěže, a nikoliv revolucí po 20 či více letech, ale evolučním, ale férovým způsobem pustili do státní správy lidi, kteří s tím spojí svoji kariéru, svoje životní postavení, svoje představy o životě, tak vlastně hrozí podle vašich návrhů, že to naopak zabetonujete a budete říkat mladým lidem "běžte se živit něčím jiným", i když nekvalita některých úředníků, se kterými už těžko někdo potom hne, bude zjevná.

4.2. Není jasné, z jakého důvodu může být generální ředitel státní služby a jeho zástupce vybrán pouze z řad stávajících úředníků. Podobné je to pak u externích odborníků na vyšších manažerských postech. Noví úředníci mohou být přijati pouze na místa vedoucích oddělení.

Zase. Je to přesně tam, kam cílí náš bod číslo 1. Vy skutečně chcete překlenout období, kdy občané této země budou mít jiné představy, které politické strany, kteří lidé mají tuto zemi vést a s jakými představami o řešení konkrétních problémů. Dneska sice po půl roce máte preference jako koalice veliké, nicméně všichni víme, že budou další měsíce, kdy budete všechno svádět na předchozí vlády, předchozí dvě tři období už nevydržíte. Paměť lidí je v tomto krátká. Lidé chtějí změny v krátkodobém horizontu a hned a kupodivu statistické výzkumy z celého světa ukazují, že je nezajímají příliš a není pro ně zásadní dlouhodobé směřování té které země nebo těch kterých problematik. Takže předpokládám, a byl proveden průzkum i v České republice, že toto byste měli mít na paměti. Navíc zodpovědná vláda země se neřídí okamžitými náladami, ale s vizí se řídí tím, nebo prosazuje to, o čem je bytostně přesvědčena, že je pro tuto zemi správné.

Bod 4.3. Pro vedoucí pozice by mimo daný požadavek týkající se počtu let strávených ve státní službě měly být stanoveny i některé další požadavky na kvalifikaci. Předpokládá se, že výběr provádí komise nominovaná i jmenovaná jedině vládou. Dle potřeby lze však předpokládat poradní roli jiných nezávislých subjektů. Měla by být definovaná jasná pravidla pro výběrové komise.

Zase. Zdá se vám toto, pane ministře Dienstbiere, jako vydírání? Pokud vím, tak tato vláda, nevím, jestli nějaká předchozí, nevím, ale vy jste založili jakousi mezirezortní výběrovou komisi na obsazování míst zatím převážně v podnicích a firmách se státní účastí. Nevím, jaké stanovisko dala tato mezivládní komise, nebo mezirezortní komise, omlouvám se, nevím, jak přesně ji nazýváte, k obsazení postu ředitele ŘSD před čtyřmi měsíci, jaké dala včera či v pondělí, jaké dala stanovisko k dnes již bývalému vedení hotelu Thermal v Karlových Varech a další a další. Nikdo přece do nikoho nevidí, a jestliže je (nesrozumitelné)... Tady jsou to manažerské posty. Můžete říct, dobře, tam je můžeme přece vyměnit, což pan ministr financí a ministr dopravy udělali. Nicméně. Vždyť přece toto se bude odehrávat v bleděmodrém, omlouvám se ODS, pokud ji urážím, co se týká barvy, ale toto je slogan, v bleděmodrém se to bude odehrávat přece s výběrem úředníků státní správy. Lidsky přece není rozdíl, jestli vybíráte manažera firmy nebo úředníka státní správy. Můžete tam dát kvalifikaci, můžete tam dát a prověřit ji, že bude dobrá, můžete tam poshánět nějaké rychlé informace, nebo možná důkladnější, ale nemusíte je sehnat všechny, můžete se dočkat přešlapů, jako bylo, i když neznám detaily, v případě ŘSD. Není normální, když za poslední rok se v této veledůležité organizaci děje pátá změna jenom na úrovni ředitele nebo generálního ředitele. Jsou další personální čistky, odvolávání, vyhazování, zpětné přijímání a podobně. Nevím, do kolika desítek lidí by to šlo, a tato instituce s každou další změnou, mám pocit, funguje hůř a hůř a hůř. Toto samé můžete předvést na úrovni státní správy. Tudíž varuji před tím a zcela chápu, nikoli jako vydírání, tuto připomínku z Bruselu.

4.4. Výběr všech manažerů je pravomocí generálního ředitele, ten je jmenován politicky vládou. Jmenuje všechny státní tajemníky, § 53 odst. 2, a ti následně jmenují zbytek managementu státních orgánů, § 55 odst. 2. Takže otázka politického vlivu ve veřejné správě není řešena prostřednictvím zákona, nýbrž kaskádovým efektem.

I o tom, jak skutečně odpolitizovat státní správu, v tomto bodě bychom rádi vedli věcnou a detailní debatu, jak to do zákona zapracovat, aby to bylo jasné a bezpečné.

4.5. Požadavky pro propuštění manažerů by měly být jasně definovány a zahrnuty případy vážného pochybení, § 61.

Co budete dělat s úředníky, kteří pochybí? Opakovaně tady dnes již bývalý kolega europoslanec Polčák, Petr Gazdík, v minulém období i já jsem připodepsal návrh zákona o zodpovědnosti úředníků státní správy za škody. Tady jde spíš o to, že mohou páchat škody nejen svými rozhodnutími, ale dokonce vědomě krátit občany na jejich právech. Kdysi jsem byl velice skeptický k zavedení institutu ombudsmana, ale jako dlouholetý člen petičního výboru dneska vím, jak skutečně "kvalitní" státní správa na různých úrovních státem počínaje a obcemi konče v některých případech je. Občanům jsou v některých případech, zejména pokud se týká stavebního zákona, majetkových práv, ochrany životního prostředí, upírána zcela nepochopitelně základní práva, úředníci nechtějí rozhodnout, jsou líní rozhodnout v řadě případů, přepinkávají nepříjemná rozhodnutí z jednoho na druhého, nikdo nechce mít problém. Takže prosím, jak toto budete řešit? Ani tento bod 4.5 nepovažuji za vydírání.

4.6. Mechanismus náboru úředníků se provádí ve dvou fázích: nejprve dochází k náboru státního úředníka a teprve poté se během vymezené doby skládá úřednická zkouška. Není jasné, proč tyto dva postupy nemohou být sloučeny do jedné procedury náboru složené z písemné a ústní zkoušky za účelem řádného posouzení analytických a logických schopností uchazeče. Skutečnost, že písemný test není povinný, článek 27, by za jistých okolností mohla znamenat porušení principu rovného zacházení. Vzhledem k tomu, že ani pro jednu část úřednické zkoušky nejsou známy podrobné informace (řečník děkuje za podanou vodu), hodnocení nelze dokončit a uzavřít.

Článek 4.7. Volná místa mají být oznamována pouze na oficiální úřední desce dotyčného úřadu bez uvedení jakékoliv lhůty pro podávání přihlášek. Pokud má být v souladu s principem transparentnosti, měl by zákon stanovit, že veřejně dostupný zdroj o volných místech a uvádějící lhůtu pro podání přihlášek by měl být stanoven spolu s konkrétními kritérii výběru.

Sami víte, jak je využíváno, zneužíváno veřejných nástěnek nebo veřejných ohlašovacích míst například pro vyvěšování záměrů veřejnoprávní projednání staveb. V některých případech se zodpovědní lidé, kterým jde o to, aby Praha měla silniční okruh, aby už konečně byla postavena dálnice D8, B3 (D3 ?) a podobně, obraceli dokonce v některých případech až na policii, aby prozkoumala, zda někdo úmyslně nemanipuluje s veřejnými deskami. A zase, mělo by být jasně a pregnantně upraveno, a nemyslím si, že jenom na veřejných deskách by měly viset všechny tyto nabídky a zákon by měl stanovit jasně, čistěji a méně zpochybnitelně, než je to například dneska u stavebního zákona, kde sice je to všechno jasné, ale pak mi není jasné, proč to není dodržováno.

4.8. Pokud jde o stávající zaměstnance, viz článek 188, byly by přesunuti do režimu státní služby, pokud o to požádají a splní základní kritéria, tedy tři roky služby. Nebudou muset podstoupit žádné další přezkušování jejich kvalifikace. Přinejmenším hodnocení jejich pracovní výkonnosti by mělo být v tomto procesu zohledňováno.

4.9. Měly by být stanoveny určité minimální podmínky pro zaměstnance nabírané na smlouvu na dobu určitou.

5. Systemizace. - Už se blížím ke konci.

5.1. Podobně jako u odměňování a dalších oblastí nemůže být hodnocení provedeno vzhledem k tomu, že podrobná úprava bude stanovena až v pozdějších prováděcích předpisech. Očekáváme, že příslušný prováděcí předpis by měl stanovit modelovou strukturu administrativního orgánu - ministerstvo, agentura -, včetně maximálního počtu politických náměstků a jejich spolupracovníků, kteří jsou vyňati z působnosti zákona, atd., což by mělo být založeno na řádném auditu/analýze veřejné správy.

Ani tento poslední bod, který jsem tady přečetl, nepovažuji ze strany připomínek z Bruselu za vydírání.

Dámy a pánové, nechtěl jsem zneužívat přednostního práva. Nicméně projev pana ministra Dienstbiera, který se pranic nezměnil od druhého čtení, a používání slov typu nesmyslný, vydírání a podobně mě vedly k tomu, že jsem si z těch podkladů, které mám na lavici, vytáhl a znovu je tady zopakoval. Já předpokládám, že s výjimkou pana Dienstbiera všichni jste připraveni podpořit to, abychom zasedli k jednacímu stolu a pokusili se v těch bodech, které jsem tady přečetl na začátku, jednat o nějakých kompromisních řešeních a alespoň zúžit ten rozsah bodů, ve kterých shoda nenastane.

Namísto věcné kritiky, protože pan ministr Dienstbier tady řekl, že mu v 10.30 nebo v 11.30 přišel mail z Bruselu - tak proč jsme ho nedostali na stůl jako všichni poslanci, ať už v originále, nebo v překladu, s vysvětlením, s rozborem, s odkazy na příslušné body, kde se mýlíme, nebo Brusel se mýlí, že už to je zapracováno, nebo že neměli dotyční zpracovatelé tohoto názoru nějaký jiný materiál, že se situace mezitím posunula? Místo toho urážky, nátlak, demagogie.

Dovolte mi, abych tady řekl, vzhledem k tomu, že zákon ve znění, ve kterém se ho snažíte protlačit, může znamenat zásadní ohrožení nezávislosti některých institucí, které tady byly v rámci demokratizačního procesu ustanoveny po roce 1990, zásadní problémy s budoucí kvalitou státní správy, zásadní ohrožení demokratické volby občanů, sdělit, že vydržíme a uděláme všechno pro to, abychom alespoň některé z těchto požadavků prosadili. Pokud se rozhodnete z důvodů svých jiných priorit, a je mi v tuto chvíli líto ne politiků, od toho jsme placeni, ale zaměstnanců parlamentu a dalších, kteří tady musí strpět naše jednání, z důvodů svých jiných priorit jednání Sněmovny přerušit, aniž byste zasedli okamžitě k jednacímu stolu a bavili se o našich požadavcích a prosbách i přáních, jsme i připraveni shánět podpisy a žádat o svolání mimořádné schůze k této problematice.

Všem, kteří si myslí, že tady o nic nejde a kteří pamatují poměry před rokem 1989, bych jenom připomněl, že si snad vzpomínáte, jak beznadějná situace byla, jak jsme závistivě koukali přes železnou oponu, jak jsme zase zuřivě lovili v éteru přehlušovaném drtičkami kamení a dalšími šumy jakékoliv slovo, které znamenalo jiný názor, než se psal tehdy v rozměrově největším Rudém právu a podřízených plátcích.

Znovu vás, pane premiére, páni zpracovatelé, vyzývám abyste nejpozději příští týden zasedli se všemi parlamentními stranami k jednacímu stolu a pokusili se patovou situaci řešit. My jsme na dlouhodobé projednávání tohoto zákona připraveni.

Děkuji za pozornost. A omlouvám se za čtení požadavků Evropské unie. Nebýt vystoupení pana ministra Dienstbiera, nečetl bych to. Děkuji. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Ještě než vystoupí pan poslanec Roman Sklenák, budu citovat omluvy. Omlouvá se od 13 hodin Ladislav Šincl, od 12.30 se omluvil včas, ještě před 12.30 hodin, pan ministr Milan Chovanec. Dále se omluvil pan poslanec Pavel Blažek z jednání z pracovních důvodů a pan poslanec Daniel Korte z důvodů osobních. Pana kolegu Marka Černocha požádám, aby se přihlásil i v elektronickém systému, protože já ho sice už nahlásil mezi těmi bez přednostního práva, ale žel - ne s faktickou, kolego, ale v elektronickém systému, protože pak bychom neměli šanci, pokud bychom nedošli k nějakému výsledku dnešního dne, abychom to měli v záznamu řádně. Protože už ho dva kolegové předběhli a já musím respektovat jednací řád.

Nyní pan poslanec Roman Sklenák s přednostním právem. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Roman Sklenák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, já tedy navážu na kolegu Františka Laudáta. Jeho poslední slova zněla "jsme připraveni k jednání, dlouhodobému jednání" a já myslím, že v tuto chvíli, byť tedy nechci zdržovat, a jak jsme si tady mnohokrát řekli, ve třetím čtení by se neměly vést nějaké dlouhé rozpravy, tak asi musím zrekapitulovat, co proběhlo od chvíle, kdy jsme podali poslanecký návrh. Protože tady se opakovaně, a i v tom druhém čtení, neustále poukazuje na jakousi neochotu vládní koalice jednat s opozicí a zapracovávat nějaké jejich postřehy a to prostě není pravda.

Takže pro pořádek: Poslanecký návrh poslanců sociální demokracie byl do systému vložen 27. prosince loňského roku. Mimochodem, pokud tady vznáší otázky, kdo to napsal a co to je za návrh, tak je to tentýž návrh, který poslanci sociální demokracie předložili už v minulém volebním období. Čili je to návrh, který nestihla projednat minulá Sněmovna a my, jak jsme se zde sešli po volbách, jsme ten zákon z tohoto důvodu předložili znovu - 27. prosince!

Už 23. ledna se zde v Poslanecké sněmovně uskutečnil veřejný seminář ke služebnímu zákonu.

14. února proběhla konzultace s opozicí na pracovním setkání zástupců poslaneckých klubů, předsedy a zástupců ústavněprávního výboru a zástupců výboru pro veřejnou správu.

26. února se uskutečnilo veřejné jednání ústavněprávního výboru.

27. února se uskutečnil v Poslanecké sněmovně další veřejný seminář ke služebnímu zákonu.

16. dubna se uskutečnily seminář a konzultace v rámci výboru pro veřejnou správu na společném zasedání výboru a jeho protějšku ze Slovenska.

27. května byly spuštěny webové stránky ke státní službě www.statnisluzba.cz, na kterých byly zveřejněny všechny relevantní a aktuální informace.

29. května byl předán komplexní pozměňovací návrh ústavněprávnímu výboru a výboru pro veřejnou správu a byl také zveřejněn na tom zmíněném webu.

30. května pak, den nato, byl představen na jednání ústavněprávního výboru.

Není tedy pravda, co zde zaznívá také neustále dokola, že opozice dostala tento komplexní pozměňovací návrh až koncem června. Dostala jej už před nějakými osmi týdny.

Mohl bych pokračovat dál, co se stalo 12. června, 17. června atd. To projednávání tohoto tisku je jednoznačně nadstandardní, přístup k opozici je také nadstandardní, i k odborné veřejnosti. I to, že se spustily speciální webové stránky k tomuto tisku, to přece nemá obdobu v Poslanecké sněmovně, a nezaznamenali jsme takový odpor, jak předvádí opozice teď v těch posledních dnech, jak zde dramaticky hovoří pan kolega Laudát.

Samozřejmě že pokud si někdo představuje spolupráci s opozicí tím způsobem, že nám zde dá zadání, ani ty svoje představy nevtělí do pozměňovacího návrhu a řekne "napište si to a vraťte si to do druhého čtení", no tak samozřejmě takhle si tu spolupráci nepředstavujeme.

 

Poslankyně Jana Černochová: (Z pléna.) Není tady vláda.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouvám, pane poslanče.

Paní poslankyně, já vás prosím, nekřičte na mne, já jsem samozřejmě tohle řešil a momentálně jsme se domlouvali, jakým způsobem navrhneme řešení.

Já v tento moment přeruším schůzi na 5 minut, požádám předsedy poslaneckých klubů, aby za mnou přišli, abychom se domluvili, jak budeme postupovat dál. Ministři jsou zde, ale schůzi jsem přerušil na 5 minut, to znamená ve 13.08 hodin budeme pokračovat v jednání.

 

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin na 5 minut.)

 

Dámy a pánové, máme 13.08, přestávka pominula, máme zde přítomné ministry, můžeme pokračovat v jednání. Pane poslanče, můžete pokračovat ve svém projevu.

 

Poslanec Roman Sklenák: Takže děkuji za slovo. Já jsem před přestávkou hovořil o těch pozměňovacích návrzích, které opozice v tom smyslu, jak o nich mluví, nepředložila. Ty, co předložila, jsou samozřejmě v jednání a my jsme připraveni pro některé z nich ve třetím čtení hlasovat. Také musím říci, že řada návrhů opozice byla zapracována do toho komplexního pozměňovacího návrhu, který zde předložila koalice, např. v otázce prostupnosti státní správy. Tolik k jednání s opozicí. (V sále je silný hluk.)

Další několikrát opakovanou nepravdou tady z tohoto místa bylo konstatování, že k tomu komplexnímu pozměňovacímu návrhu nebyla zpracovaná důvodová zpráva. To není pravda, ta důvodová zpráva byla samozřejmě zpracovaná, má 24 stran a byla zveřejněna současně s tím komplexním pozměňovacím návrhem. Pouze samozřejmě není součástí toho sněmovního tisku 71/8, což je usnesení ústavněprávního výboru, to je samozřejmě v pořádku a je to i v souladu s běžnou praxí.

Moc se omlouvám, pane předsedající, ale ten hluk je skutečně velmi nepříjemný.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Ano, poprosím vás, kolegyně a kolegové, jestli máte něco naléhavého k projednání, jděte do předsálí, ať se dobře slyšíme. Děkuji vám za vzájemný respekt a toleranci. Můžete pokračovat.

 

Poslanec Roman Sklenák: Děkuji také. Takže otázky, které zde vznášel pan kolega Stanjura a další, a pídí se po informacích, proč je ten který paragraf napsán zrovna tak, jak je napsán, tak bych je odkázal právě na důvodovou zprávu ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu, kde by řadu odpovědí bezesporu našli. Přesto bych se zde rád k několika věcem krátce vyjádřil.

Ve druhém čtení zde byl také dost vyslovován údiv nad použitou terminologií. V této souvislosti tedy znovu připomínám, že se nejedná o nový zákon, ale o novelu zákona a samozřejmě ta akceptuje terminologii, která je použita v původním zákonu.

Byly zde připomínky ke konstrukci odbytného. Chci říci, že aplikace institutu odbytného by měla být v praxi spíše výjimečná, a to poté, kdy marně uplyne doba, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů. Nadto je výše odbytného odstupňována podle doby trvání služebního poměru, a mimochodem, jde o jeden z posledních takzvaných benefitů, které v návrhu zákona zůstaly. V případě skončení služebního poměru z organizačních důvodů tedy bude státní zaměstnanec zařazen mimo službu. Smyslem tohoto institutu je umožnit, aby státního zaměstnance bylo možné v blízkém čase využít na jinou pozici ve státní službě a neztratit tak kvalifikovaného zaměstnance. Koaliční pozměňovací návrh, který byl ve druhém čtení předložen, zkracuje pak toto období na šest měsíců a zvyšuje vyplácenou odměnu na 80 % platu. Přiznejme si, že dnes je mnohdy zrušení systemizovaného místa jen nástrojem pro zbavení se nepohodlných úředníků. Po přijetí služebního zákona bude možné státní zaměstnance, kteří nebudou dosahovat dobrých pracovních výsledků nebo budou porušovat pracovní kázeň nebo služební kázeň, postihnout v rámci služebního hodnocení nebo v rámci kárného řízení, a tedy mnohem jednodušeji, než je tomu dnes v rámci zákoníku práce.

Pak zde bylo mnoho připomínek k náměstkům pro řízení sekce a takzvaným politickým náměstkům ministra. Zákon o státní službě neomezuje politiku nebo politiky, pouze vytváří jasnou hranici mezi politickými nominanty a státními zaměstnanci. Přítomnost politiků na pozici náměstků je samozřejmě legitimní a současně potřebná z hlediska realizace politiky a zadávání úkolů v souladu s programovým prohlášením vlády. Mimochodem, i Ústava předpokládá zastupování ministra náměstkem, zástupcem ministra. Takzvaní náměstci pro řízení sekce jsou nejvyššími státními zaměstnanci v sekci, nejedná se o politické nominanty a všechny tyto pozice budou muset do roka projít výběrovým řízením, tedy za zákonem stanovených podmínek.

Další věc. Počet vedoucích pracovníků, tedy představených, se nezvětší, spíše se zmenší. Všude bude jednotná struktura, tedy náměstek pro řízení sekce, ředitel odboru a vedoucí oddělení. To, že se na více pozicích představených použije slovo náměstek, samozřejmě neznamená, že se počet vedoucích pozic zvýší.

Co se týče úřednických zkoušek, ty budou prováděny před komisí na jednotlivých ministerstvech a správních úřadech. Obecná část bude prováděna elektronicky.

Další připomínky zde byly ke kontrole služebních vztahů, kterou vykonává generální ředitel. V tomto případě se rozhodně nejedná o nějaké zasahování do věcného řízení a věcných rozhodnutí ministra, jde pouze o kontrolu zákonnosti postupu podle služebního zákona. Typicky se může jednat o kontrolu zákonnosti vydávaných rozhodnutí, zda jsou opatřována všemi náležitostmi, zda se postupuje zákonným způsobem podle správního řádu, zda se vyřizují stížnosti a podobně. Půjde tedy o systematickou dlouhodobou kontrolu.

K § 17 odst. 5, který stanoví, že služební místa a finanční prostředky na platy státních zaměstnanců podle schválené systemizace nelze použít pro jiný než stanovený účel. To není žádný nenápadný odstavec, jak zde bylo proneseno ve druhém čtení, ale naopak velmi důležité ustanovení projednané s resorty i se sociálními partnery, které znemožňuje, aby prostředky na platy byly využity jiným způsobem. To tedy není konec úspor, ale konec zvůle a porušování práva na spravedlivou odměnu státních zaměstnanců.

Tolik tedy ode mě k tomu, co zde zaznělo dnes a částečně ve druhém čtení. Jak jsem již uvedl, doporučuji vaší pozornosti také důvodovou zprávu ke komplexnímu pozměňovacímu návrhu.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám, pane poslanče. Mám zde několik faktických poznámek. První s faktickou poznámkou je pan poslanec Stanjura. Pan poslanec Stanjura je také přihlášen elektronicky. Já tedy řeknu, jak jste přihlášeni, v jakém pořadí, s faktickou poznámkou. První je pan poslanec Stanjura, potom paní poslankyně Černochová, potom pan poslanec Martin Lank a následně pan poslanec Laudát. Nebude-li další faktická poznámka, budeme postupovat v rozpravě podle řádně přihlášených. Takže v tento moment vaše dvě minuty, pane poslanče.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Je to skutečně faktická. S obsahovým vystoupením vystoupím, až na mě přijde řada.

Nevím, jestli je to neznalost, nepochopení nebo dobrá víra pana předsedy Sklenáka, ale to, co tady předvedl jednak v těch odpovědích, a jsem rád, že za 14 dní, co jsem podal otázky, je vypracovali, a moje tři slova "neznalost, nepochopení, dobrá víra" přesně odpovídají stylu odpovědí.

K termínům a vstřícnosti vůči opozici - skoro bych se smál. Materiál byl distribuován 3. 7. ve 13.58. Je to na stránkách psp.cz. Když se podíváte na aktuální schůzi, dnešní program, dostanete to. To je usnesení ÚPV. Já neříkám, že poslanci ÚPV nedostali nějaký pozměňovák v okamžiku 30. května, ale je to stejný argument, jako kdybych řekl, když jsme jednali dneska o spotřební dani, že návrhy do rozpočtového výboru byly rozdány 21. června, tři dny před projednáváním tohoto tisku v rozpočtovém výboru. Ano, poslanci ÚPV to dostali, nikdy nevíte, jak to dopadne, jaký bude tvar. A tvar, který šel z ÚPV, jsme dostali 3. července. Před 14 dny jsme vás požádali o jednání, dodneška žádné jednání nebylo. Jenom pořád chodíte na mikrofon a říkáte "my bychom rádi jednali". My také. Tak to svolejte, pane předsedo, slibovali jste to minulý týden, slibujete to tento týden. My jsme skutečně připraveni jednat. Naším cílem není zabránit přijetí zákona, chceme zabránit špatnému zákonu a v tomto tvaru to bohužel takhle je.

Důvodová zpráva. Nevím, kde je. Na stránkách Sněmovny není. Máte další prioritní informace, aspoň podle tisku, které nemáme. Vy tvrdíte, že máte analýzu a že se to bude týkat 65 tisíc lidí. Nás by zajímalo, jak jste k tomu číslu došli, a rádi bychom tu analýzu jako opozice taky dostali, abychom mohli vycházet ze stejných údajů, které máte k dispozici vy. Nic takového jste nám k dispozici ovšem nedali.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než budeme pokračovat v jednání, mám zde jednu omluvenku. Po zbytek dnešního dne a další jednání schůze v tomto týdnu se omlouvá pan poslanec Josef Novotný.

Další přihlášenou s faktickou poznámkou je paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Musím říci, že slova předsedy klubu ČSSD Sklenáka ve mně skutečně vyvolávají úsměv na tváři. Ostatně to, co tady předvádí poslední týden sociální demokracie, úsměvy na tvářích vyvolává i u kolegů v rámci koalice, nejenom u opozičních poslanců, jako jsem já.

Já bych ráda panu předsedovi Sklenákovi odcitovala při jeho bouřlivé debatě o tom, jak tady opozice něco blokuje a jak je vlastně koalice připravena spolupracovat a komunikovat, tak bych rád přečetla pasáž z jednacího řádu, z usnesení Poslanecké sněmovny, kde se stanovuje, že "předseda vlády nebo jím pověřený člen vlády se zúčastní celého jednání schůze Poslanecké sněmovny. Příslušní členové vlády se zúčastní projednávání jednotlivých bodů pořadu podle své působnosti."

Chci se zeptat, kde je ministr bez práce pan Dienstbier? Kde je ministr pan Chovanec, ministr vnitra? Kde je předseda vlády Sobotka? (Velmi emotivně:) Tohle nemůžete myslet vážně! To, co tady předvádíte, je výsměch opozici, ne výzva k tomu, abychom spolupracovali a pracovali! Úplně ignorujete to, že tahle Poslanecká sněmovna se schází v mimořádném čase, a vaši kolegové, zejména ministři za ČSSD - jsou tady ministři z jiných politických stran, já jim za to děkuji a vážím si toho, že tady sedí - a ministr za ČSSD tady není ani jediný, takže je povolejte, ať si sem laskavě přijdou sednout a poslouchají, o čem se tady vede diskuse, než budete moralizovat, prostřednictvím pana předsedajícího pane Sklenáku! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za dodržení času. Další faktickou poznámku má nahlášenu pan poslanec Martin Lank. Máte slovo.

 

Poslanec Martin Lank: Děkuji za slovo. Přeji vám krásné odpoledne, vážené kolegyně, vážení kolegové. Já přes veškerou úctu, kterou aspoň k většině z vás chovám, si neopustím následující poznámku. Já jsem nad tím dlouho přemýšlel a řeknu to nahlas. Když si to zrekapitulujeme, co se tady odehrávalo ohledně zákona: Předložil se zákon, protože ho vláda narychlo potřebovala a narychlo se schválil. Pak se ukázalo, že ten zákon je naprosto k ničemu a že je potřeba ho předělat, takže jsme měli komplexní pozměňovací návrh, což byl v podstatě úplně nový zákon! A přesto, já jsem na to teď koukal, je tam nějakých 90 pozměňovacích návrhů, z nichž některé předkládají i vládní poslanci.

Já bych jenom byl rád, abyste si na to vzpomněli, až nám zase budete vyčítat, že předkládáme nedodělky nebo paskvily kvůli tomu, že nám někde chybí tečka! Děkuji. (Potlesk poslanců hnutí Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji a další faktická poznámka - pan poslanec Laudát.

 

Poslanec František Laudát: Já bych panu zpravodajovi jenom řekl, že odpovědi v tom materiálu jsem nenašel. Pan Dienstbier tady na ně neodpověděl, místo toho nás napadal. A položím docela řečnickou otázku: Kdo z vás se ještě v tom zákonu vyzná? V jakési důvodové zprávě, nebo co to je, z nějakého materiálu si čtu: K článku III. Vzhledem k opakovanému posouvání účinnosti služebního zákona, jeho nedůsledným novelizací - čtu tak, jak to bylo napsáno, asi měl na mysli legislativec nedůslednou, včetně množství odkazů na poznámky pod čarou a počtu novelizačních bodů (101 novelizačních bodů) se upravuje zmocnění k vyhlášení úplného znění služebního zákona z důvodu zajištění přehlednosti a srozumitelnosti zákona pro jeho adresáty. Autorů tohoto zákona nebo jeho novely bych se zeptal: A poslanci vám nestojí za to, abyste nám tady dali celé znění toho, co by mělo platit? Vždyť tady s jistotou, nebo s pravděpodobností rovnající se jistotě, schválíme řadu nesmyslů, které můžou zavést republiku do řady soudních sporů, až se někoho budete chtít zbavit a on bude mávat nějakou větou, do řady nějakých arbitráží, já si nedokážu vůbec ty dopady představit, k paralyzování institucí. Sami víte, co znamenali dva, nebo tři dokonce v jednu chvíli policejní prezidenti.

Takže já jsem ty odpovědi nedostal. A standardní materiál je přece zpracováván tak, že pak je tady někde úplné znění a tam jsou vyznačeny změny, aby se to dalo vůbec číst.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má nahlášenu pan poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Benda: Pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já jenom krátkou poznámku k panu navrhovateli. Podklady, které vám připravují, nejsou správné a pravdivé. Tvářit se, že se jedná o novelu zákona, když součástí této tzv. novely zákona je zrušení toho starého zákona, na to se stačí opravdu podívat na stranu, abych vám to řekl přesně, sedmdesát šest, na zrušovací ustanovení, která říkají, že se zrušuje zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech, služební zákon. Čili tento zákon se zrušuje, ten prosím se nenovelizuje. Upozorňoval jsem na to i vládní legislativu, i vás jako navrhovatele opakovaně, že podle mého názoru toto vůbec není možný legislativní postup. Vy to ignorujete. Je to samozřejmě možné ignorovat, ale jestli je něco opravdu brutálním přílepkem, tak je zatvářit se, že zákon, který jsem chtěl novelizovat, zrušuji a místo něj přijímám nějaký úplně jiný. Ale prosím, neříkejte už tady víckrát, že novelizujeme ten starý zákon, když ho vy sami v tom návrhu zrušujete!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Neeviduji žádnou faktickou poznámku, tudíž přistoupíme... Pan poslanec Sklenák s faktickou poznámkou.

 

Poslanec Roman Sklenák: Já jen pár poznámek v rychlosti k tomu, co zde zaznělo. Samozřejmě pokud jsem mluvil o novelizaci, tak jsem mluvil v té souvislosti, že je použita terminologie a struktura původního zákona.

Co se týče rozhořčení paní kolegyně Černochové, nevím, proč měla pocit, že zde moralizuji. Já jsem shrnoval fakta, konstatoval, protože pokud zde zaznívalo, že komplexní pozměňovací návrh dostali opoziční poslanci až 3. 7., což zde zaznívalo, tak já jsem poukázal na to, že jej dostali už 30. května. To je prostě pravda. A že komplexní pozměňovací návrh v tom tisku nemá obsaženu důvodovou zprávu, to je samozřejmě v pořádku a je to logické, protože komplexní pozměňovací návrh je usnesení ústavněprávního výboru a nebývá zvykem, aby v usnesení výboru jeho součástí byla důvodová zpráva.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Přistoupíme tedy k řádně přihlášeným do rozpravy a první je pan poslanec Ivan Adamec. Máte slovo.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, hezké odpoledne. Já se přiznám, když jsem tady poslouchal některé příspěvky, že jsem myslel, že na řádné přihlášky se vůbec nedostane, nicméně stalo se a jsem tomu rád a rád bych se s vámi podělil ještě ve třetím čtení o některé poznatky ohledně tohoto tzv. služebního zákona. A rozhodně cílem mého vystoupení je, abychom zvážili jeho navrácení do druhého čtení. Já si myslím, že je to potřeba, protože padala tady slova koncepční. Já tedy nevím po dnešní rozpravě, jestli někdo věří tomu, že ten návrh zákona je koncepční. Já, co jsem slyšel, tak tedy pod slovem koncepční si představuji něco úplně jiného.

Dále tady padlo, že opozice se chová hloupě nebo že je hloupá opozice. Já bych chtěl před tímto názorem varovat a vůbec i před tímto pocitem, protože každý jednou bude v opozici třeba, ale opozice přece, to jsou rady zadarmo. To je staré moudro. A dokonce se někdy říká, že to jsou dobré rady zadarmo, takže já bych s tímto nehazardoval a rozhodně bych takto nehovořil.

Já jsem měl to štěstí, že jsem tento víkend byl služebně na Slovensku, byl jsem v Záhoří, v Senici a shodou okolností jsme se tam bavili o tématech, která trápí českou politickou scénu, a padl tam samozřejmě i služební zákon. A já jsem se vyptával, jak to je na Slovensku, co se tam všechno stalo a jak to hodlají řešit. Ale přesto musím říct, že jsem si připravil ještě přehled zemí - nebojte se, já nebudu zdržovat, nebudu je číst -, kde to řeší v rámci Evropy různým způsobem, a rozhodně není cílem v těchto zemích a nebylo cílem vytvořit nějaký nový generální úřad, generální ředitelství. Řeší se to různým způsobem a myslím si, že určitá nutná kontrola parlamentního dozoru nad úřednictvem je potřeba. Klasický příklad je Velká Británie. Možná jste si přečetli, jak funguje systém ve Velké Británii, kde víceméně v roce 1968 zrušili ministra pro státní správu. Mimochodem byl to politik, který měl na starosti řízení státní správy. Jeho funkci sloučili s funkcí předsedy parlamentu a víceméně je to tak, že i přestože rozhodně známe všichni britský sitcom, seriál Jistě, pane ministře, že i oni s tím mají určité problémy a říkají de facto, když si to přeložíte, že současný český návrh jde proti tomu, co oni cítí jako potřebu, že úředníci se začali chovat velmi specificky, že mají pocit nenahraditelnosti a že prostě nemusí ani plnit příkazy ministrů, protože holt se jim za to nic nestane.

David Cameron zahájil, myslím, v roce 2001 reformu veřejné správy. Myslím si, že i přesto, že tam mají parlamentní dohled, uvažují tak, že je potřeba zmírnit, řekl bych, tu takzvanou odpolitizovanost služebního zákona.

Nicméně vrátím se na Slovensko. Na Slovensku byl se zákonem o státní službě zaveden i Úrad pre štátnu službu. Toto opatření bylo zdůvodňováno tím, že je třeba nezávislého úřadu, který bude jmenovat úředníky na základě kvalifikačních požadavků. Vláda Mikuláše Dzurindy však tento úřad později zrušila s odůvodněním, že úřad nedokáže efektivně vybírat úředníky s přihlédnutím k místním specifikům. Oficiálně jsme se od partnerů ze Slovenska dověděli, že se v praxi naráželo na problémy, kdy v Bratislavě byli vybíráni úředníci do všech regionů. Obecné kvalifikační požadavky však nepřihlížely k místním specifikům a nově vybraní úředníci nebyli vždy pozitivně přijati do místních kolektivů. Tím se některé úřady paralyzovaly a místo práce se v nich vedly boje o vliv nad vedením úřadu.

To je zajímavá informace, ale na Slovensku je to ještě trochu jinak než u nás. My totiž máme ještě jiné specifikum proti Slovákům. Slováci důsledně oddělili státní správu od samospráv. To jsme my nikdy neudělali, máme dnes smíšený model a máme i úředníky, kteří vykonávají státní správu a do režimu tohoto systému spadat nebudou. Takže oni to tam mají velmi jednoduché. Dokonce, abych po pravdě řekl, některé kruhy uvažují znovu o zřízení tohoto generálního úřadu. Nicméně když jsem se ptal lidí, kteří se v politice pohybují konkrétně... Slovensky to neumím, česky mi řekli, že ten úřad byl na dvě věci: na nic a jsem slušně vychovaný, dál pokračovat nebudu.

I tady je potřeba to tak vnímat, že vytváříme jistou kastaci úředníků, státních úředníků, a že jiní úředníci, kteří pro stát vykonávají tuto službu, jsou vyňati z tohoto zákona. Myslím si, že to také není dobře, protože to rozhodně nějakým způsobem nepřispěje k dobré náladě ve společnosti.

Musím říct, že mě tady zarazila ještě jedna věc. Říkám to pokaždé, když se dostanu k mikrofonu, a musím to říct i dnes: Prosím vás, prosím i pány ministry, aby se tu neopírali o vyjádření Rekonstrukce státu. Jak už tady bylo řečeno, je to jedna z mnoha lobbistických organizací, které si prosazují své zájmy, aniž by samy cokoli investovaly do těchto zájmů, obracejí se na nás, na poslance, a různými způsoby od nás požadují, abychom se nějakým způsobem dle jejich zájmů chovali. Nemyslím si, že to sem patří, a rozhodně bych si přál, abychom k lobbistům zaujali vždy stejný postoj, minimálně o nich tady veřejně nemluvili.

Musím říct, že jestli si někdo myslí, že po těch martyriích, která tady proběhla, že tento návrh zákona je koncepční, že je opravdu dobře připravený - a víte, co mě ještě na závěr nejvíc irituje? Že ministr, který má tento zákon v gesci, ten tu vůbec není. Neřekl k němu ještě ani slovo. Pokud se ptáte, který je to ministr, je to pan ministr Chovanec.

Dámy a pánové, myslím si - vraťme to do druhého čtení, jednejme. Protože účelem není, aby platil původní zákon o státní službě. Účelem je, abychom vytvořili dobrý nový zákon o státní službě tak, aby vyhovoval našim podmínkám a zároveň splnil podmínky Evropské komise.

Děkuji vám za pozornost a omlouvám se, že jsem byl tentokrát malinko delší.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde přihlášenou jednu faktickou poznámku pana poslance Zlatušky.

 

Poslanec Jiří Zlatuška: Vážený pane předsedající, pokud byste mohl sdělit panu poslanci Adamcovi jenom drobnou poznámku. Když se tady hlásil k tomu, jak to mají na Slovensku dobré, že mají rozdělenou samosprávu a státní správu, připomněl bych, že to byl v dobách opoziční smlouvy požadavek ODS vládnoucí v tiché koalici se sociální demokracií, která si tehdy na vládě Miloše Zemana a tehdejší náměstkyni Streckové, která to měla v gesci za Ministerstvo vnitra, vymohli ten spojený model. Čili ten, kdo za to může, je ODS, respektive její tehdejší spolupráce se sociální demokracií.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další faktickou poznámku má přihlášen pan Ivan Adamec.

 

Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, vážený pane předsedající. Dámy a pánové. Chtěl bych vaším prostřednictvím sdělit kolegovi Zlatuškovi, že jsem neřekl, že je to špatně. Řekl jsem, že je to pouze odlišný model. Samozřejmě kdybych chtěl hodnotit rozhodnutí, které padlo před lety, jak říkáte, vinou ODS a sociální demokracie a velké koalice, respektive opoziční smlouva, abych byl přesnější, tak já to rozhodnutí dodnes považuji za velmi dobré. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S přednostním právem se hlásil pan ministr Dienstbier.

 

Ministr vlády ČR Jiří Dienstbier Jde spíše o faktickou poznámku, protože opakovaně tady padlo pár slov o kompetencích, že by tady měl být ministr vnitra a obhajovat tento návrh zákona. Není to úplně přesné, protože samozřejmě ministr vnitra má gesci za celou oblast veřejné správy, v případě státní služby je to ale trochu odlišné. Jednak je zřízeno generální ředitelství již podle účinné části platného služebního zákona a toto generální ředitelství sice fakticky ještě neexistuje, protože bylo za Nečasovy vlády rozprášeno, respektive zbytek, co z něj zbyl, a v tuto chvíli podle rozhodnutí vlády mám za jeho přípravu odpovědnost já. Oddělení státní služby, jakýsi zárodek, z kterého by mělo vzniknout generální ředitelství, je oddělením v legislativní sekci na Úřadu vlády, které spadá pode mne. Tolik na vysvětlení k některým výrokům, které tady padají.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dále s přednostním právem pan poslanec Fiala.

 

Poslanec Petr Fiala: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, budu rychle reagovat na to, co tady řekl pan ministr Dientsbier. Možná je škoda, že to nemá na starosti pan ministr Chovanec, třeba bychom se dočkali alespoň nějakého jednání a přece jenom trochu rozumnějšího postoje k této záležitosti.

Pane ministře Dientsbiere, poslouchal jsem, co jste říkal ve svém úvodním vystoupení, a opravdu se nestačím se divit. Vy tady obviňujete opozici z toho, že vyhrožuje, že jsme hloupí a já nevím co všechno. Někdy mám pocit, že mluvíme různými jazyky. Že vláda by snad rozuměla jen tehdy, kdybychom mluvili čínsky nebo rusky, a vy pravděpodobně byste tomu nerozuměl vůbec.

Tak ještě jednou: My tady neobstruujeme proto, že nechceme žádný služební zákon. Jediné o co prosíme, o co žádáme, co chceme, je jednání o tomto služebním zákonu. A nezlobte se na mě, já jsem se žádného jednání nedočkal. Minulý týden jsem měl v úplně jiné věci jednání s panem premiérem Sobotkou. Pan premiér Sobotka mi řekl: příští týden, až to začneme projednávat, tak pan předseda Sklenák svolá jednání na úrovni předsedů klubů. Uběhl týden, projednáváme to, žádné jednání na úrovni předsedů klubů není, nebo aspoň já o něm nic nevím. Takže s námi nejednáte, neposloucháte, co říkáme, jen nás neustále obviňujete z obstrukcí a z vydírání. Zatím k žádným obstrukcím nedošlo. Třetí týden této schůze jsme se díky postoji vládní koalice a vaší nešikovnosti při projednávání jiných zákonů teprve dostali k projednávání služebního zákona. No a teď tedy, a s tím souhlasím, pokud nebudeme jednat, budeme mít opravdu dost času, abychom velmi důkladně probrali jak tento zákon, tak všechny věci historické, které s tím souvisejí.

Chtěl bych nicméně ještě jednou přátelsky a vstřícně říct, že od počátku této schůze v této věci zaujímáme velmi konstruktivní postoj, několikrát jsme velmi detailně představili pár našich návrhů na potřebné změny služebního zákona, zdůraznili jsme a zdůrazňuji to znovu, že nechceme blokovat jednání, ale chceme schválit dobrý zákon pro občany. Jsme připraveni se na tom podílet i přesto, že tento zákon projednáváme nestandardním způsobem, a přesto nabízíme spolupráci a pořád říkáme: pojďte s námi jednat. A odpověď je mlčení anebo jakýsi autistický postoj, kdy vůbec nechápu, o čem tady vlastně mluvíte. K jednání nedošlo, naše požadavky s námi nikdo neprobírá, neprojednává, odpovědí na naše žádosti je jenom mlčení a opakování vlastních pravd. Ale takto se k dobrému zákonu o státní službě prostě nemůžeme dostat.

Rozdíl mezi námi jako pravicovou opozicí a levicovou vládou je v tom, že my chceme kvalitní zákon, a to i za cenu kompromisu, ke kterému jsme připraveni, ale vláda chce vyhrát za každou cenu. Buď náš špatný návrh, nebo nic! A to je postoj, který je nebezpečný. Nebezpečný pro ČR, protože nám přinese špatný služební zákon. A není to banální věc! Ten zákon se dotkne, jak i přiznal pan premiér, 65 tisíc úředníků státní správy, ale v důsledku bude mít dopad na všechny občany ČR.

Já znovu zopakuji: Občanská demokratická strana je připravena podpořit služební zákon, pokud budou akceptovány čtyři základní požadavky, na kterých jsme se dohodli s TOP 09 - já bych to ani nenazval požadavky, ale vylepšení služebního zákona -, které jsou nezbytnou podmínkou pro to, aby služební zákon dobře fungoval.

Tou jednou podmínkou je zrušení institutu generálního ředitelství. Tím nerušíme koncept státních tajemníků. Naopak! Nejvyšším úředníkem na každém úřadu bude státní tajemník, který by byl jmenován a odvoláván vládou na návrh ministra, ale prostě neměli bychom další zbytečný úřad.

Druhou podmínkou je otevřenost státní služby na všech úrovních pro úředníky samosprávy, zástupce akademické sféry, soukromé sféry. Tohle považujeme za mimořádně důležité. A samozřejmě že ti lidé by zase nepřišli jen tak, ale museli by za určitých podmínek složit úřednickou zkoušku, museli by mít odpovídající praxi, ale prostě uzavřít státní správu těmto odborníkům je naprosto špatné.

Náš třetí požadavek je zachování náměstků jako řídicího stupně služebního úřadu. My si vůbec nedovedeme představit ten koncept dvou náměstků. Čili chceme, aby se zrušila pozice náměstka pro řízení sekce a byl ponechán jeden typ náměstka.

A pak je to návrh, za čtvrté, na zajištění personální kontinuity a stability, tedy že ochrana se bude vztahovat na úředníky, kteří pracují ve veřejné správě déle než čtyři roky.

Já myslím, že z našich návrhů, pokud je opravdu nepředpojatě posloucháte, vám přece musí být jasné, že naším jediným cílem je, aby zákon o státní službě byl kvalitní a aby státní služba mohla poskytovat kvalitní službu našim občanům.

Reakce vlády, jak už jsem tady říkal, na naše podmínky není žádná, nebo je paušálně odmítavá, ale rozhodně není taková, že bychom si sedli za jednací stůl a probírali argumenty pro jeden náš návrh za druhým a skutečně si řekli, co je pro vládu přijatelné, co přijatelné není.

Pan premiér Sobotka tady tvrdí, že pokud nedojde ke schválení jeho verze služebního zákona, stane se účinným původní návrh z roku 2002, tzv. Zemanův zákon, a když to pan premiér Sobotka tvrdí, tak musím říct, že má pravdu. A jestli tím ale pan premiér někomu hrozí, tak pro nás to žádné velké ohrožení opravdu není. Tato verze, tedy původní zákon, splňuje tři z našich čtyř podmínek a z tohoto hlediska je to pro nás do jisté míry lepší výsledek než to, co teď máme na stole. Ale já samozřejmě souhlasím s tím, že to je nemoderní zákon, že to je zákon, který byl zastaralý už v době svého vzniku, a že bychom se měli domluvit na lepším. Ale pokud se na lepším nedomluvíme, tak ta původní verze má dopady na občany a stát totožné, nebo dokonce mírnější než to, co jste tady předložili.

Já také nevím, jestli vláda, když mluví o tom, kolik by původní verze stála, vychází z dobrých čísel. To jsou nějaká data a čísla, která jsou stará dvanáct let. My žádnou novou analýzu dopadů ani nové verze služebního zákona ani té původní nemáme, takže nevím, o čem vláda tady mluví. Dokud nebude existovat nějaká seriózní analýza, tak se to ani nedovíme.

Já bych si tady ještě dovolil zopakovat některé argumenty pro ty, kteří to třeba nemohli hned slyšet, nebo to nemohli dobře vnímat, proč bojujeme za lepší služební zákon a proč se nám nelíbí ten stávající návrh. Stávající návrh za prvé přinese zmatek do systému a na čas paralyzuje naprostou většinu státních úřadů. Za druhé přinese více byrokracie, přinese více administrativy, přinese více pravomocí úředníkům, což není přece to, co bychom všichni chtěli. A samozřejmě za třetí přinese výhody stávajícím nominantům a spolupracovníkům vlády, ale nepřinese nic, opravdu nic kvalitním úředníkům, kteří dlouhodobě pracují pro náš stát.

Dámy a pánové, není to zákon, který zjednoduší a zrychlí chod úřadů a omezí byrokracii, ale naopak přibude nový superúřad, přibudou nové komise, které budou vybírat a hodnotit úředníky a budou je vybírat a hodnotit podle naprosto nejasných kritérií, přibudou nové kvazipozice, nové funkce, nově nazvané funkce. Není to zákon, který nabídne pracovní perspektivu státním zaměstnancům. Nijak jim totiž nedefinuje kariéru! Tam k žádné nové definici kariérní cesty nedochází. Není tam nabídka atraktivního vzdělávání pro státní úředníky, nemění se vlastně ani platové ohodnocení, tak co tento zákon nabídne kvalitním státním úředníkům na středním stupni řízení? Není to ani kvalitní zákon nebo zákon, který by zkvalitnil státní správu, který zajistí lepší perspektivu zaměstnancům. Je to v podstatě jenom zákon pro zákon, aby si někdo mohl odškrtnout nějakou čárku. Není to ani zákon, který by nás ochránil před korupcí, protože naopak vytváří nové potenciálně korupční prostředí tím, že zavede systém neodvolatelných navzájem se podporujících úředníků, kteří mohou ovládat státní službu prakticky na doživotí. Není to ani zákon, který přinese odpolitizování státní správy, protože současná vláda tam jenom zabetonuje své zástupce, které si mezitím stihla na ministerstvech vyměnit. A není to ani zákon, který přivede kvalitní úředníky, protože úřednické zkoušky se budou skládat před jinými úředníky, na novém úřadě při Úřadu vlády, hodnotit je budou zase jenom úředníci, místo toho, aby se třeba skládaly na neutrální půdě vysokých škol, která by samozřejmě znamenala i mnohem kvalitnější vzdělání pro naše úředníky.

Takže tento návrh, který tady máme na stole, ač se tváří, že má spoustu dobrých úmyslů, tak když se podívám na jeho konstrukci, tak je jasná jedna věc. Jeho hlavním cílem je zabetonovat na úřadech stovky lidí blízkých sociální demokracii a hnutí ANO. Vznikne tady pevný svazek neodvolatelných, navzájem se vybírajících a podporujících se úředníků, ale ne těch kvalitních, nýbrž nominantů stávající vlády. Možná si někteří z vás v té spleti paragrafů, možná jste někteří z vás ten zákon ani nečetli, a pokud jste ho četli, třeba si nedovedete představit, co ty návrhy, které jsou tam obsaženy, budou znamenat. Tak já vám to řeknu na jednom sportovním příkladu.

Představme si prvoligové fotbalové mužstvo. To všichni znáte. U tohoto mužstva by trenér jednou určil kapitána rovnou na sedm let: ty budeš kapitánem na sedm let. Ten by si sám pak vybral hráče, ten kapitán, také na sedm let. Kdyby se někdo zranil, tak by ho nahradil někdo z lavičky, kde by byli hráči také dosazení kapitánem, ale na doživotí. Nikdo by nesměl odnikud přestoupit, mužstvo by hrálo pořád jen s těmi stejnými hráči bez ohledu na to, jakou mají formu. Trenér by měl občas něco říct k taktice, ale protože o hráčích rozhoduje kapitán, tak by ho stejně nikdo moc neposlouchal. Myslíte si, že by takové mužstvo hrálo dobře? Myslíte si, že by se na to někdo díval? Myslíte si, že by takové mužstvo hned nesestoupilo? Jestli trochu rozumíte fotbalu, tak vám musí být jasné, že něco takového by nikdy nemohlo fungovat. A my to tady navrhujeme pro státní správu. Na sedm let zabetonované, rozhodují úředníci o úřednících, dalších sedm let, vybírá se jenom z vyvolených.

Dámy a pánové, tento systém přece nemůže fungovat a každý, kdo o tom uvažujete se zdravým rozumem, to musíte vědět. Není to zákon, který zlepší chod státní správy, ale naopak ji zablokuje. A to nepřipomínám ani některé věci, které jsou úplně absurdní pro každého, kdo se někdy seznámil s chodem ministerstva. To je třeba to, že zákon definuje dva typy náměstků, kteří mají různě definované kompetence, nebo spíš je nemají definované. Jedni řídí sekce, druzí neřídí nic. To přece povede jenom k paralyzování ministerstev a nebude to nijak dobře fungovat.

Jestli si někdo myslí, že nový superúřad, ať už tam bude čtyřicet, šedesát, osmdesát nebo tři zaměstnanci, nějak zlepší fungování státní správy, tak se velmi mýlí. Co ten úřad vlastně bude dělat? Bude řídit státní úředníky, bude rozhodovat o jejich pracovním zařazení, bude koordinovat úřednické zkoušky a další věci. Ale to přece mohou dělat personální útvary na jednotlivých ministerstvech. Kvůli tomu nemusíme zřizovat nový superúřad. Toto, co jste tu předložili, není zákon, který slouží České republice a jejím občanům.

Dámy a pánové, na závěr, pro tentokrát na závěr, mi dovolte říct, že opozice, Občanská demokratická strana opravdu nechce obstruovat a k služebnímu zákonu tady obsáhle nemluvíme proto, že jsou zrovna prázdniny a že chceme, aby si nás o prázdninách někdo všiml. Já se naopak obávám, že je to Sobotkova vláda, která se snaží využít určité prázdninové nepozornosti veřejnosti vůči politice, aby tady prosadila zákon, který na mnoho let změní hlavní úřady a změní výkon státní moci. To heslo, se kterým do toho Sobotkova vláda jde, je jednoduché a mě nepřekvapuje, že se jím řídí vláda, která je ovládaná levicí. Když se na ten zákon podívám, tak to heslo, pod kterým je tam všechno vytvářeno, zní: Všechna moc našim byrokratům. Ale dámy a pánové, úředníci tu nejsou pro to, aby tady byli. Úředníci jsou tu pro nás, pro občany, jsou tu pro to, aby poskytovali kvalitní službu občanům, a jestli přijmeme tento zákon, tak uzavřeme byrokracii do chráněného prostoru, a tím stát občanům ještě více odcizíme. Já za Občanskou demokratickou stranu říkám, že při tomto tedy sekundovat nebudeme, vládě v tomto pomáhat nebudeme. Je to neodpovědné a je na nás všech, abychom něco takového nedovolili.

Svoje vystoupení ale nekončím žádnými hrozbami, žádnými výhrůžkami ani žádnou hloupou poznámkou. Já svoje vystoupení končím tím, čím jsem začal. Novou nabídkou k jednání. A opravdu vyzývám vládní koalici, aby s námi začala jednat. Dámy a pánové, pojďme najít dobrý kompromis, pojďme připravit dobrý služební zákon. Je to odpovědnost nás všech.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, zabýváme se zákonem, který má posunout fungování veřejné správy a státní správy o valný kus dál oproti tomu, co v minulosti bylo v Poslanecké sněmovně a v Senátu České republiky projednáno. Tím mám na mysli zejména zkušenost, kterou mám osobní, a to je konstruování systému fungování veřejné správy a reformy veřejné správy, chcete-li, na úrovni krajů.

Chtěl bych připomenout právě na tomto případě, že je tam řada podobností vůči služebnímu zákonu, který dnes projednáváme. Například i v případě ustanovení krajů a krajského uspořádání v České republice, které jsme také měli dáno v české Ústavě už od roku 1992 nebo 1993, a argumenty tehdy v Poslanecké sněmovně byly "je třeba naplnit Ústavu" a slyšel jsem to dnes zde z úst řady mých předřečníků, že říkali, musíme s tím pohnout i proto, že to máme v Ústavě, a měli bychom hledat nějaké optimální řešení tohoto návrhu zákona. Tehdy stejně jako dnes také platilo, že konstruujeme systém, který má fungovat ne jedno, ale více volebních období. Který musí vzít také na vědomí fakt, že se budou měnit koalice a koaliční uspořádání na jednotlivých krajích a podobně a musí fungovat s veřejnou správou dole, ve městech a obcích, musí respektovat fakt, že se některé články veřejné správy budou rušit či jiné budou vznikat. I toto má proběhlá reforma veřejné správy v minulosti velmi podobné s tím, o co se tady snažíme teď, to znamená naplnit tzv. služební zákon, naplnit ústavnost České republiky a zároveň i splnit podmínky Evropské unie tak, abychom zde měli zákon, který nebude nutno v příštím nebo přespříštím volebním období znovu měnit, protože se ukáže, že je nefunkční, že zkrátka zpomaluje fungování České republiky jako celku.

V minulosti bylo normálním pravidlem ne skutečnost, že ministr vnitra se dvakrát omluví z jednání Poslanecké sněmovny k tak vážné věci, jako je služební zákon, a už vůbec neplatilo, že by neřekl ani slovo. Také neplatilo, že zde přicházely nestandardní způsoby projednávání v Poslanecké sněmovně právě pro vážnost celé té záležitosti. A musím připomenout opozici, že to byl tehdejší premiér Miloš Zeman, který trval na tom, že má to být zákon, který bude více volebních období, že zkrátka se musí opozice dohodnout s koalicí a najít nějaké řešení, které možná bude mít nějaké chyby, ale bude mít delší dobu trvání. Bylo zcela standardní, že na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a životní prostředí, který tehdy byl sloučen, byl to jeden výbor, přesto si tento výbor našel dostatek času na to, aby se nad jednotlivými paragrafy shodla tehdejší koalice i opozice, a podíváte-li se na hlasování, závěrečné hlasování, co se týká reformy veřejné správy, procházely významnou většinou takovéto zákony. Není nejmenší důvod, aby v tomto zákoně nedošlo k něčemu podobnému

Politická kultura se zásadním způsobem změnila oproti minulosti a je to velká škoda. Já už jsem to říkal ve druhém čtení, že mohu s Milošem Zemanem, s tehdejším premiérem, v ledasčem nesouhlasit, nicméně politickou kulturu to mělo. Dohodli jsme se na něčem, co funguje, a nevnímám dnes nějaké zásadní rozpory na úrovni politických diskusí o tom, jestli veřejná správa má fungovat tak či onak.

Já si to umím představit lépe, říkal jsem to i tehdy v Poslanecké sněmovně, že bych raději než krajské úřady spíše poopravil fungování okresních úřadů, místo krajských zastupitelstev by stačilo tehdejší okresní shromáždění v podstatě pojmout jako územní volební celek a mohla se na okresních úřadech postavit samospráva, naplnili bychom tím, co jsme měli v Ústavě, nestálo by nás to tolik peněz a neměli bychom takovou nerovnováhu fungování státní správy a veřejné správy v České republice, jako například vezmete-li si velikosti jednotlivých krajů a podobně. Nicméně na tom chci demonstrovat fakt, že jsme prostě byli schopni najít kompromisy, které budou v zájmu stability a schopnosti České republiky - naplnit jednak povinnosti, které vyplývají z Ústavy, tak povinnosti, které vyplývají z legislativy Evropské unie.

Opravdu je dojemné, když tady člověk poslouchá, jak ministr bez práce Dienstbier, nebo chcete-li bez ministerstva, říká "dejte mi, prosím vás, nějakou práci, my už to máme dohodnuté, že do budoucna tyhle věci budou pode mnou". A ministr vnitra, který ty věci má na starosti - kompetenční zákon jasně říká, kdo to má na starosti -, se už po druhé omluví, dožvýká a odejde. Já bych velmi rád, aby tohle tady zaznělo znovu, fakt, že se lidé, kteří to mají na starosti, celé té záležitosti nevěnují.

Já bych chtěl říct jednu svoji vlastní zkušenost o tom, co vlastně my tady připravujeme. Já jsem prošel funkcí komunálního politika i regionálního politika. Dokonce jsem seděl v jedné lavici s v tuhle chvíli zde nepřítomným ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, kdy jsme za ODS společně hájili vznik nové průmyslové zóny a potřebovali jsme, aby než tato průmyslová zóna vznikne, všichni státní úředníci využili maximálně svého pracovního času a pracovní doby k tomu, aby taková průmyslová zóna mohla vzniknout. Aby nevyužívali takové ty třicetidenní doby k tomu, aby se vyjádřili, či k odvolání šedesát dní atd., zkrátka aby nezdržovali věc, která zcela v souladu se zákonem musí projít. Díky tomu dneska je na Kladensku významná a velká průmyslová zóna zaměstnávající tisíce lidí. A nešlo o žádné lámání chleba, respektive lámání rukou státních úředníků. Jenom prostě tady existovala šance a snaha samosprávy a šance rychle zareagovat v té konkurenci příchozích investorů do Evropy a do České republiky, tak abychom byli schopni zareagovat a nabízet těm, kteří přinášeli pracovní příležitosti a chtěli do České republiky investovat, šanci, že mohou brzy postavit fabriku, že mohou brzy zaměstnat lidi. Nepotřebovali jsme k tomu žádný další silný zákon, který by odděloval fungování, řeknu, legálně, legitimně zvolených zastupitelů, ať už Parlamentu, či samosprávy měst a obcí, či kraje od státních úředníků. Protože to je to, čemu se snažíme v tuto chvíli v diskusi k tomuto zákonu zabránit.

Na úrovni kraje moje zkušenost byla podobná. Byl jsem si vědom toho, že podstatnou podmínkou pro to, abychom přilákali zahraniční investory, a podstatnou podmínkou konkurenceschopnosti České republiky je, abychom byli schopni garantovat nejenom zákonný proces možnosti výstavby takové fabriky, nebo té investice jako takové, ale také dostatečnou rychlost a pružnost, schopnost reagovat na podmínky investora, který přicházel. A dobře vím, jak jsme byli v Evropské unii řadě zemí trnem v oku, a možná s tím máte ve valné většině nějakou zkušenost, že přichází-li investor, říká si "půjdu do České republiky, nebo do Maďarska, nebo do Polska, nebo na Slovensko", a jedna z věcí, která rozhoduje, je samozřejmě i termín schopnosti prosadit takovouto stavbu. Termín schopnosti fungování státní správy jako celku.

Pan ministr bez práce Dienstbier tady říká, že chce, nebo že musíme zajistit nezávislost úředníka. Nezávislost na kom? Nebo na čem? Nezávislost na - řeknu - zvolených orgánech? Nezávislost na svém ministrovi? To si opravdu myslíte, že když bude na ministerstvu ministr bez schopnosti motivovat lidi k tomu, aby pracovali pružně, rychle a často možná i nad rámec času, protože to Česká republika potřebuje, že se Česká republika někam pohne, pokud tohle oddělíme? Ministr je tady od toho, aby dobře řídil ministerstvo a motivoval státní orgán k tomu, aby také naplňoval volební program, s kterým šel do voleb, a že lidem bylo něco slíbeno. Někdo vyhraje volby, sestaví se vláda a tato vláda by měla naplnit svůj volební program. Ten volební program by měla prosazovat prostřednictvím svých ministrů. A dobře odmítáte v tom návrhu zákona, aby to byli náměstci, protože říkáte "to už je přespřílišná politizace, to stačí už ten ministr, už žádného dalšího politika tam, prosím vás, nedávejte, ti úředníci budou dobře vědět, co ta země potřebuje". Ale dobře cítíte ten rozpor v tom, že ten úředník neprošel tím volebním martyriem, neslíbil těm lidem a neptal se jich na ulicích, co chtějí, aby se stalo. A chce mít klid hlavně, řeknu, úředník, od toho, kdo ho motivuje k tomu, aby něco dělal. A to přece není ta nezávislost, kterou si přejeme!

Když se projednával zákon reformy veřejné správy, zákon o krajích, řešilo se podobné dilema. Paní náměstkyně Strecková, kterou tady připomínal kolega poslanec, přišla s nápadem, že musíme mít státního tajemníka na úrovni kraje, že ten státní tajemník bude součástí krajské rady, bude mít svůj úřad, aby zajistil nezávislost fungování státního úředníka uvnitř krajské instituce, a že takto a jedině je to možné a takto a jedině to Evropská unie chce, protože přece musíme zajistit nezávislost fungování státní správy uvnitř krajů. Nakonec jsme po diskusi, bez toho, aniž bychom museli dělat nestandardní kroky, které se tady bohužel v této Poslanecké sněmovně odehrávají, ten problém vyřešili tak, že nevznikl žádný úřad uvnitř krajského úřadu, úřad státního tajemníka, nebo státního úředníka, který by sám personálně řídil chod úřadu. Protože to by prostě jednak nebylo funkční, a všichni to vědí, všichni to tak cítí, a také by to bylo mnohonásobně dražší. Situace se vyřešila tak, že dnes ředitel krajského úřadu není jmenován jenom radou, není pod, řeknu, politickým tlakem absolutně, je v tom zakomponována kompetence ministra vnitra, a naplnili jsme podmínky, které po nás Evropská unie chtěla. Stejný způsob můžeme použít při konstrukci služebního zákona v diskusi, o kterou se opozice v tuhle chvíli marně snaží, která je nám sice tady odsud slibována, ale ve skutečnosti se neděje nic. A my s odkazem na tu minulost - nemusíte věřit, nebo nemuseli byste věřit tomu, že to myslíme vážně, že se chceme bavit o tom zákonu, kdybyste s námi neměli aspoň - obracím se teď na sociální demokracii - stejnou zkušenost z minulosti, že jsme společně byli schopni postavit zákon, který nepřinášel významně větší náklady na chod státní správy, splnil podmínky Evropské unie a naplnil Ústavu.

Mám ještě jednou důležitou poznámku. Vznikne-li generální ředitel všech státních úředníků a jeho generální ředitelství, které zprvu bude vypadat nenápadně - "vždyť je to jen pár lidí", my jsme tady slyšeli, že to vlastně není nic, a bude se zabývat jenom takovými nepodstatnými věcmi, jako je personalistika jednotlivých ministerstev a ministrů, pominu-li fakt, že hájit zájmy zaměstnanců si daly do vínku odbory, které na jednání tripartity s vládou projednávají pravidelně podmínky, řeknu, fungování zaměstnanců a podmínky zaměstnanců obecně, nejenom ve státní správě, tak teď už to budou asi do budoucna projednávat pouze s tím generálním ředitelem všech státních úředníků. Následně pak budou předkládat návrhy ministrům, kteří nebudou mít žádnou kompetenci, aby v tom cokoli udělali. Dostaneme se do bludného kruhu, který v podstatě nepůjde rozetnout.

Nevím, jestli odbory s něčím takovým souhlasily, možná si představují, že to bude mnohem jednodušší, ale my si tu situaci celkově obecně zkomplikujeme. Protože vznikne další partner, kterého bude potřeba brát vážně a který, a to mi věřte, ať si může dnes koalice myslet, že lidi, které dosadí do funkce generálního ředitele všech státních úředníků a náměstka generálního ředitele všech státních úředníků, že v okamžiku jejich jmenování budou loajální vůči vládní koalici, tomu nemůže věřit nikdo. Možná pár jednotlivců, kteří přímo ovlivní to, jestli to bude Špidla, nebo nebude, nebo jestli to bude někdo jemu podobný, možná chvíli na základě kamarádských vztahů to bude fungovat, ale nebude to nezávislá funkce, nebude to nezávislý státní úředník. Bude mít na sedm let velkou jistotu a ti pod ním téměř jistotu, že někdo z nich, z náměstků generálního ředitele nejvyššího státního úředníka, se stane potom také na sedm let tím generálním ředitelem všech státních úředníků.

Sami musíte cítit, že tohle nemůže fungovat, resp. že to pro Českou republiku nemůže být něco, co bychom potřebovali, a že tohle ani nemůže být podmínka Evropské unie, i když věřím tomu, že by si to leckterý byrokrat v Evropské unii přál, aby Česká republika ztratila jakoukoli svoji dynamiku, jakoukoli svoji konkurenceschopnost, aby byla hendikepována tím, že než se budete dohadovat s legálně a legitimně zvolenými politickými reprezentacemi, budete si to muset všichni jít předjednat ke generálnímu řediteli všech státních úředníků, pak se zeptat případně nějakého náměstka - tady v Praze, podotýkám. Protože i to byla správná poznámka, že vlastně ten systém státní správy je rozprostřen na celém území České republiky. Ale kde se bude rozhodovat o tom, kdo bude vlastně jakým zaměstnancem, zdali bude potrestán, či nikoli, protože o tom se tady také nemluvilo. Ale připomínám, že např. za první republiky, a to byl velmi slušně a solidně vypracovaný byrokratický systém, jak potrestat státního úředníka, když se něčeho dopustí. Protože to bude muset udělat to generální ředitelství. A to generální ředitelství na to bude potřebovat nějaké právníky a nějaké další firmy, které budou posuzovat, jestli ten dotyčný zaměstnanec v Dolní Lhotě se opravdu nedopustil něčeho protizákonného a jestli ho potrestá tak či onak. Jestli s ním zavede nějaké řízení, nebo jestli ho dá k soudu apod. Což samozřejmě zase nezpružní výkon státní správy a fungování České republiky jako celku.

Já bych si moc přál, abyste se podívali do zákona, který v roce 1937 fungoval, a podívali se na všechny jeho součásti, protože i tam platilo, a je potřeba to sdělit i naší veřejné správě, že odsouhlasení tohoto návrhu zákona bude dělit státní úředníky na úředníky sedící na obcích a na krajích a na úředníky, kteří na tom budou nejen finančně, ale existenčně lépe, a přitom jim budou mluvit do toho, co mají nebo nemají dělat. Že neplatí, že se tady bavíme o rovných podmínkách pro všechny státní úředníky, to je také potřeba tady silně říci. Není to tak, že by všichni státní úředníci měli svoji státní definitivu a že o všechny bude postaráno a že všichni dostanou odstupné nebo ty zlaté padáky, které navrhuje ministr bez práce. Prostě je potřeba, aby i státní úředníci věděli, že tady budou jiné kasty. Budou tady tací, co mají jistotu na sedm let, kterých se všichni začnou chodit ptát, co si o tom myslí a jestli nemají vyhodit tamhle toho státního úředníka, protože už mě štve, anebo jestli nemají vyhodit tohohle, nebo naopak, tohle bude sympaťák, protože jsme spolu chodili do školy, toho je tam potřeba nechat a je potřeba to jet vyřídit nejlépe do Prahy, nebo já nevím kam to generální ředitelství strčíme, ono je to v zásadě jedno, prostě vždycky odněkud se to bude řídit. To je potřeba, aby věděli i ti starostové, že jejich úředníci budou v jiné kategorii než úředníci tady v Praze, úředníci na ministerstvech.

Mimochodem při projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru pro veřejnou správu přišli lobbovat i představitelé státních institucí, zdali by nakonec ten zákon nemohl být jiný apod. Já se jim na jednu stranu nedivím, protože on se s nimi totiž nikdo nebavil. Takto důležitý návrh zákona neprošel řádným připomínkovým řízením. To v minulosti, protože ten návrh reformy veřejné správy předkládala vláda, přestože jsme k tomu pak udělali komplexní pozměňovák, po dohodě s vládou, ale ten základ prošel připomínkovým řízením. Vychytaly se jemnosti fungování veřejné správy tak, aby celá záležitost mohla fungovat. Tohle jsme opominuli, a tak logicky řada státních institucí, kterých máme stovky, možná tisíce, o kterých nikdo pořádně nikdy ani neslyšel, o pár zaměstnancích apod., najednou otevřely oči a říkají: my tam buď chceme být součástí toho služebního zákona, chceme mít ty výhody, jako má pár vyvolených, a zkoušejí to, jestli by náhodou poslanci s tím ještě něco neudělali apod.

I k takovýmto disproporcím vede tento návrh služebního zákona, protože prostě obešel systém, ke kterému by se mohli vyjádřit jednotliví ministři, nebo chcete-li, ministerstva. I když z toho, jak to tady vidím - ministr vnitra, už jsem říkal, se omluvil, protože ho to nezajímá. Už podruhé. Podotýkám - podruhé. To už není náhoda. To je spíš vyjádření vztahu: "Tak si to tam projednejte, my si to stejně odsouhlasíme. Mně je v zásadě jedno, jestli ta veřejná správa bude fungovat tak či onak. Já už tady potom stejně nebudu." Jenomže tady budou ti občané, kteří budou muset s tou státní správou nějak vycházet. A bude tady další centrum moci jménem generální ředitelství. Nebo o tom rozhodujeme, jestli tady bude generální ředitelství všech státních úředníků, či nikoli.

Já moc prosím, aby se od těch slov a slibů, že se chce vážně jednat s opozicí o konkrétních jednotlivých paragrafech, došlo k činům. Ať se zvedne premiér nebo předseda poslaneckého klubu sociální demokracie a hnutí ANO a další a řeknou ano, tak pojďme, udělejme odborný tým o pár lidech. Protože prostě platí Parkinsonovy zákony. Platí to, že v okamžiku, když se sejde více než sedm lidí, tak už aby byl jeden slyšen a vnímán, si musí stoupnout, a to, aby si stoupl, už musí říci projev a ten projev už nemůže být jenom: dobrý den, přátelé a na shledanou, ale už musí být nějak dlouhý a strukturovaný, a zkrátka nedospějeme k ničemu.

Chceme-li a myslíme-li to vážně, myslím, že jsme jako opozice a občanští demokraté, a věřím, že i ostatní, připraveni k tomu, aby se bez supermediální pozornosti, ale opravdu detailně projednaly jednotlivé návrhy. My jsme své pozměňovací návrhy tady řekli. Minimum, které jsme tady definovali, opravdu minimum, protože člověk by si dokázal vymyslet další desítky pozměňovacích návrhů, ale chceme vás přesvědčit o tom, že tyto čtyři pozměňováky, nebo tyto čtyři věci, o kterých jsme mluvili, jsou pro nás absolutně zásadní, ale je tam řada věcí, které by, věřím, nebyly proti srsti řadě poslanců fungujících v Poslanecké sněmovně, kteří mají zkušenosti s fungováním veřejné či státní správy, a nakonec bychom našli konsensus, který by nenutil budoucí Poslaneckou sněmovnu měnit nefunkční zákon, který zastaví Českou republiku na opravdu řadu let.

ěkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde s přednostním právem přihlášeného do diskuse pana poslance Chvojku.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Mám to štěstí, nebo by možná někdo řekl smůlu, že jsem zpravodajem tohoto zákona o státní službě. Někteří kolegové se mi smějí, někteří mě litují, nicméně je to velký úkol a k tomu úkolu patří to, že zde převážnou většinu času musím sedět, pokud si například nejdu zrovna odskočit nebo na kávu, a poslouchat projevy. Ale říkám, že to k tomu patří.

Já jsem si se zájmem vyslechl projev pana kolegy Bendla, kterého si vážím ani ne tak jako politika, ale jako folkaře. Vzpomínám na jeho text "nechce se mi spát, mám chuť mačkat drát". Nicméně mě trošku uráží jedna věc a to je ta, že říkáte o panu ministrovi Dienstbierovi, vžilo se to tady za nějakých posledních 14 dní, ministr bez práce. Já si myslím, že práci má. Ostatně na služebním zákonu se vykonalo práce dost. Říkal jsem si prostřednictvím pana předsedajícího, když pan kolega Bendl takhle o někom mluví, tak to musí být pěkný stachanovec, a podíval jsem se na jeho sněmovní web a zjistil jsem, že má docházku nějakých 50 %. Takže bych prosil o to, abychom neuráželi kolegy tím, že jsou ministři bez práce, protože bych mohl také o někom například říkat, že je poslanec, který práci má, ale nedělá ji. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde přihlášenou faktickou poznámku. Pan poslanec Bendl.

 

Poslanec Petr Bendl: Děkuji za slovo. Nemohu nereagovat. Já jsem strašně rád, že se i koaliční poslanci učí texty mých písní. Doufám, že to není jediný, který si pamatujete, pokud jste si to nepřečetl před chvílí na internetu, abyste předvedl, že nemáte co říct. Hodnotit práci jenom podle toho, jestli někdo někam dorazil, anebo ne, není fér a vy to dobře víte. Je to o tom, co předvedete ve výboru, jestli jste schopni předložit nějaký návrh a podobně, a také někdy o tom, že ne vždy je vůbec možné hlasovat pro návrhy zákonů, které zde předkládáte.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Další s faktickou poznámkou pan poslanec Chvojka.

 

Poslanec Jan Chvojka: Chtěl bych reagovat. Samozřejmě znám více textů, ne jenom tento, skoro bych řekl nejlepší, ale pak ještě "hodiny dělají tik tak, tik tak". Tak nějak to je. Nicméně vy jste řekl něco, co vlastně pan Dienstbier dělá. Je to ministr a on předložil prostřednictvím Sněmovny služební zákon. Je to nějaký návrh, který se vám samozřejmě nemusí líbit, a já to jako zástupce koalice chápu, nicméně to je to, o čem jste mluvil. Já jsem jenom reagoval na to, že podle mě není slušné o ministrovi této vlády, a přiznám se, že jsem možná zaujatý, protože jsem členem této koalice, která vládu tvoří, říkat, že je ministr bez práce. Já si myslím, že nějakou práci má, že o ní tady teď diskutujeme, protože to je návrh, a všichni to víme, ministerstva pro lidská práva, a proto si myslím, že není slušné takhle reagovat, že někdo nepracuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde přihlášené tři poslance s faktickou poznámkou. První je pan poslanec Stanjura, potom poslanec Petr Bendl a následuje pan Milan Adamec. První pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Vždycky, jak se nechají vládní poslanci strhnout diskusí, tak vlastně přiznávají, že je to vládní návrh, a ne poslanecký. Je to poslanecký návrh, tak neříkejte, že je to práce ministra. Anebo naopak. Já nevím, ale je to celkem jedno a nechci nikoho kritizovat.

Chci ale zodpovědně prohlásit, že u některých lidí, a poslední dva týdny mě o tom přesvědčuje pan ministr Dienstbier, je lepší, když nedělají nic. Skutečně je to lepší a výsledek je mnohem rozumnější, než když se snaží ingerovat do veřejné správy. My tady podle mě oprávněně kritizujeme dlouhodobou nepřítomnost a absolutní nezájem ministra vnitra o tuto problematiku. Je jedno, že nějaké oddělení budoucího generálního ředitelství vzniká na Úřadu vlády. Jasně z kompetenčního zákona celá veřejná správa patří ministru vnitra. A podívejte se na první, druhé a třetí čtení, jak vnímá tento dneska klíčový muž sociální demokracie tuto problematiku. Vůbec ho to nezajímá! (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě než dám slovo panu poslanci Schwarzenbergovi, jedna faktická poznámka od pana poslance Bendla. Pouštíte, dobře. Máte slovo, pane poslanče.

 

Poslanec Karel Schwarzenberg: Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, je poněkud smutné poslouchat tuto debatu, neboť mám dojem, že si mnozí neuvědomují, že tohle je jeden z nejdůležitějších zákonů, kterým se vůbec Poslanecká sněmovna bude v tomto roce zabývat. Je velice důležité, aby jeho údajný účel stabilizoval poměry našich úředníků. Bohužel to naprosto mine. Proč se tím mine? Poněvadž je to zákon, který jedna strana nebo jedna koalice chce prosadit stůj co stůj podle jediného modelu, který uznává za správný. Politika, dámy a pánové, je umění kompromisu. A chceme-li stabilizovat stav našeho úřednictva, tak bude nutné udělat zákon, který přetrvá tuto legislativní periodu, a ne že každý, kdo je dneska v opozici, si zadá za první úkol, jakmile tato vláda odejde, při příští příležitosti tento zákon zase zrušit, poněvadž byl prosazen jednostranně. Nechci tady opakovat argumenty, které byly už několikrát použity. Ale je naprosto jasné, že když se prosadí jenom jeden názor, protože navrhovatelé jsou často politici přesvědčení o své svaté pravdě, nebo z ješitnosti, nebo ze stranických důvodů, to není ani tak důležité, důležité je, že tady budeme mít zákon, který je jednostranný, a který tudíž tuto legislativní periodu nepřežije.

Dámy a pánové, zamyslete se nad tím, jestli to má být účel tohoto zákona. Já vás opravdu velice prosím, abyste se posadili k jednacímu stolu a vytvořili kompromis. To je to nejdůležitější v tomto okamžiku. Prosím o to.

Na jednu věc bych jako bývalý ministr zahraničí chtěl v tomto zákoně ještě upozornit. Je tam takový nenápadný paragraf, který praví, že na vedoucí místo zastupitelských úřadů můžou nastoupit bez zkoušky bývalí ministři a poslanci. Je to mimořádná zpupnost politické třídy a je to znevážení práce diplomatů, úředníků Ministerstva zahraničí. Já vím, že české hospody a kavárny jsou plné lidí, kteří vám sice neprozradí, jak se ušijou střevíce nebo jak se obrábí hřídel a jaká chemická sloučenina je v tomto skryta, ale zajisté mi budou radit, jak se řeší ukrajinská krize, mají pevný názor na to, jak se může vyřešit blízkovýchodní konflikt a všechny světové problémy v té kavárně či hospodě jsou naprosto lehce k vyřešení. Tento postoj může být v hospodě či kavárně a často jsem pobaveně tyto rozhovory poslouchal.

Nicméně jestli myslíme, že každý, kdo byl jednou ministr a poslanec, může být schopný diplomat, je schopen zastupovat Českou republiku, aniž by podstoupil příslušné zkoušky, tak nejenom je to zpupnost, ale především je to ponížení našich diplomatů, ponížení všech spolupracovníků Ministerstva zahraničí, kteří po dlouhá léta pracují na různých úřadech, snaží se ve své práci a potom, když by mohli dosáhnout vrcholu, tak se jim posadí přes noc nějaký bývalý poslanec nebo jiný politik, který tam bude velvyslancem.

Dámy a pánové, představte si vysokoškolský zákon, kde by byl paragraf, ve kterém stojí, že profesorem bez habilitace se může stát každý, kdo byl dříve poslanec nebo ministr. Zajisté byste takový zákon zamítli. Ale copak je naše Ministerstvo zahraničí, naše zahraniční politika tak nedůležitá, že tam si můžeme tuto zpupnost dovolit? Dámy a pánové, prosím, zamyslete se nad tím! Děkuji mnohokrát. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Než budeme pokračovat v diskusi, mám zde jednu omluvenku. Omlouvá se od 14.01 do 15 hodin z pracovních důvodů paní poslankyně Věra Kovářová.

Mám zde tři faktické poznámky. První je pan poslanec Bendl, následuje pan vicepremiér Bělobrádek a následně pan poslanec Jandák. Máte slovo.

 

Poslanec Petr Bendl: Já jsem chtěl zdůraznit ve svém vystoupení, že prostě je klíčové, aby se na téhle debatě podílel ministr vnitra. Má to ze zákona v kompetenci. Od ministra pro legislativu bych čekal legislativní podporu, ale ne to, že tady bude - a to podotýkám, není to vládní návrh zákona, o kterém jste mluvil, pane kolego, prostřednictvím předsedajícího, ale poslanecký návrh zákona, který je zde obhajován, a proto bych čekal, že se k němu bude vyjadřovat i ministr vnitra. Od ministra pro legislativu a lidská práva bych například čekal, zatím jsme se nedočkali, řešení například situace českých dětí v Norsku, od kterých se veřejně distancoval ministr pro lidská práva. A tady řeší služební zákon, který je paskvilem, místo toho, aby se věnoval ochraně zájmů českých obyvatel v jiných zemích! (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní pan vicepremiér Bělobrádek. Máte slovo.

 

Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já bych chtěl zareagovat na slova pana předsedy Schwarzenberga. Já se v podstatě ztotožňuji s jeho slovy, jen bych chtěl připomenout, že ne všechny věci v minulém volebním období byly přenášeny konsensuálně. Já si myslím, že například důchodová reforma také stojí za širší debatu a měla by být přijímána konsensuálně. Důchodová reforma, kterou jste přijali, nebo i některé věci v sociálních věcech neskončily úplně šťastně. Takže já to jenom vítám a určitě jsme připraveni za nás debatu o služebním zákonu vést.

A co se týká poznámky - v současném znění poslanci přímo nastupovat do diplomacie nemohou, nebo tato pasáž tam není. A na druhou stranu si vzpomeneme, že když jste byl ministrem zahraničních věcí, tak v diplomacii nebylo místo ani pro bývalé ministry zahraničních věcí, tak to také je takové zvláštní. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní faktická poznámka pana poslance Jandáka.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Já budu velice stručný, pane předsedající. Děkuji. Já jsem vždycky stručný! Já jsem, dámy a pánové, chtěl vystoupit, a bylo by to asi poprvé, že bych souhlasil se svým předřečníkem panem kolegou Schwarzenbergem. Polovinu jeho projevu, co řekl, podepíšu, tu druhou samozřejmě ne, protože když si vzpomenu, jak se tady projednávalo například Kosovo, a dneska prostě vztyčuje vlajku pravdy, tak je mi z toho trochu blbě, ale od toho tu nejsme. Jsme tu od toho, abychom projednali novelu služebního zákona.

Když vidím to umírání Sněmovny a vidím tu touhu, někdy vyslovenou, někdy nevyslovenou, o tom, abychom znova tento a v uvozovkách kvalitní materiál probrali a znovu se dopídili k něčemu, co bude vyhovovat především této zemi, ne naší ješitnosti, tak vás prosím, pojďme si sednout, nemučme se tady! Vždyť tohle je k ničemu, co tu děláme! (Potlesk.) Vy žvaníte, abyste zaplácli čas, a my se nudíme a říkáme si: prokrista, ještě ať mluví, ať tu blbost nepřijmeme! Taková je pravda! (Pobavení a potlesk vpravo.) A mně to je jedno, protože mně je 67 let. Mě už nečekají žádné posty. Proto mám a budu se chovat podle Ústavy, budu mluvit podle svého svědomí! Ten zákon není dobrý! Všichni to víme. Zákon z roku 2002 - a já miluju prezidenta Zemana - je taky blbej! On ten zákon, víte, každý zákon má nějakou dikci a má především ducha. A my bychom měli jako zákonodárci se dívat na obě tyto části zákona - na filozofii, ducha zákona a potom na dikci. Ale my děláme jenom to, že nám EU nakáže, a my uděláme blbou dikci bez ducha! A to je špatně! Pojďme se zamyslet nad duchem toho zákona. Ten zákon ve své podstatě brzdí demokracii v téhle zemi! Tady nebudou vládnout volení zástupci lidu, tady budou vládnout ušlechtilí lidé určení někým ušlechtilým! A to je špatně. (Potlesk zprava.) Ale bohužel, nebo díky bohu, já nevím, jsme součástí EU, je tam více pozitiv a na tom si stojím -

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Váš čas, pane poslanče! Omlouvám se.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: Já už to dokončím. Tam jde jenom o to, abychom tedy splnili to, co máme, a EU neříká: Zákon bude znít takto. Vytvořte zákon, Češi, Moravané a Slezané. Dobře, vytvořme ho, ale nevytvoříme blbej zákon!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, na faktickou poznámku jsou pouze dvě minuty. Jestli chcete mít delší projev, už jste čas vyčerpal.

 

Poslanec Vítězslav Jandák: To jsem mluvil tak dlouho? Děkuji vám! (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Přihlaste se řádně do diskuse. Děkuji vám. Nyní poprosím s faktickou poznámkou pana poslance Šarapatku.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já nejsem zdaleka tak dobrý řečník jako pan poslanec Jandák, nicméně musím reagovat na slova pana předsedy Schwarzenberga. Za jeho působení bylo odejito z Ministerstva zahraničí 300 zaměstnanců, z toho 150 kariérních diplomatů, a byli nahrazeni diplomatickými dětmi. Takže jeho argument je zcela lichý.

Chci se vyjádřit také k tomu zákonu. Ten zákon je nepochybně špatný, a přestože mám k němu možná tři stránky připomínek, nicméně od roku 2002 se snažíme, aby vstoupil v platnost. Špatný zákon je vždycky lepší než žádný. (Projevy nesouhlasu v pravé části sálu.) Je!

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji za dodržení času. Faktickou poznámku má pan poslanec Stanjura.

 

Poslanec Zbyněk Stanjura: Já opravdu musím vyjádřit opačný názor. Žádný zákon je lepší než špatný zákon! (Potlesk zprava.) A když už jsem u mikrofonu a zbývá mi nějakých sto vteřin, tak dneska jsme zase slyšeli, že Evropská komise chce. A já se ptám která? Ta, co končí, nebo ta, která přijde, a teď ti komisaři budou běhat po národních frakcích a budou říkat: dejte nám ten hlas, já budu dobrý komisař, dejte nám ten hlas. Která? Tak to vyjednejte s těmi novými! Tady máme kandidátku na eurokomisařku. Ta nám hrozí, že nám odebere 500 miliard? Já si myslím, že ne! Tak se nestrašme. A vůbec se nezabývejme tou odcházející Evropskou komisí. Vždyť tři nebo čtyři komisaři jsou europoslanci, teď tam máme tři nové eurokomisaře, které nikdo nezná, tak se tím vůbec neděsme! Bavme se k tomu, abychom schválili dobrý zákon. (Potlesk poslanců ODS.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. S faktickou poznámkou neeviduji nikoho, v tom případě řádně přihlášení do rozpravy. První z nich je pan poslanec Leoš Heger.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji, pane místopředsedo. Dobré odpoledne ještě jednou. Dovolte mi, abych promluvil také na téma zákon o státní službě, přestože k tomu zákonu už se opakovaně oficiálně vyjádřila strana TOP 09 a Starostové. Já tady odcituji tedy vyjádření, které bylo naprosto jednoznačné.

Řekli jsme, že jedním z cílů tohoto zákona by nepochybně měla být stabilita a nestranná profesionalita státní správy. V minulých měsících se však vládní koalice chovala zcela v rozporu s touto zásadou a na centrálních úřadech provedla ve stovkách případů bezprecedentní nekvalifikovanou personální čistku. Rozhodně není v zájmu České republiky a v žádném případě po nás Evropská unie nepožaduje zakonzervovat stav, ve kterém budou koalicí do vedoucích míst ve státní správě nekvalifikovaně dosazeny stovky politicky či osobně spřátelených lidí. TOP 09 proto zásadně nesouhlasí se způsobem zahájení výběrového řízení, s institutem generálního ředitele, s centralizací personální pravomoci na Úřadu vlády České republiky ani se způsobem jmenování státních tajemníků a jim podřízených vedoucích zaměstnanců.

Nicméně toto stanovisko neznamená, že si TOP 09 nepřeje zákon o státní službě. Já sám bych za sebe řekl, že nejpodstatnější věc, kterou naše státní služba potřebuje, je profesionalizace. Když jsem nastoupil na Ministerstvo zdravotnictví, tak se u nás již 15 nebo možná i více let diskutoval systém platby poskytovatelům zdravotní péče, platby, která jde z veřejného zdravotního pojištění, systém tzv. DRG, neboli platby za diagnózu. V okolních zemích byla platba za diagnózu zavedena v rozmezí od dvou do pěti let a pak začala být používána a postupně dolaďována. U nás se o této platbě diskutovalo 15 let a v době, kdy jsem nastoupil jako ministr zdravotnictví, na útvaru pro veřejné zdravotní pojištění ministerstva nebyl jediný člověk, který by tomu systému rozuměl. Ne člověk, který by ho byl schopen kultivovat jako státní úředník, navrhovat jeho změny, navrhovat postupy, jak systém urychleně implementovat, ale nebyl tam člověk, který by mu vůbec trochu rozuměl. V každé nemocnici, od malých po velké, byli ekonomové, kteří se touto problematikou zabývali a neměli možnost ovlivnit stát a Ministerstvo zdravotnictví, aby tuto metodiku zavedly. A je to metodika, která se ve všech zemích, které ji používají, dobře osvědčila. Zavedení dále stagnovalo jen proto, že na ministerstvu nebyli lidé, kteří by byli schopni si přečíst něco o této metodice, zeptat se v zahraničí, zeptat se u uživatelů tohoto systému, zeptat se, co je potřeba udělat, naučit se to a začít ten systém implementovat.

Podobné příklady řízení zdravotnictví bych mohl tady přednášet ještě hodinu, ale nebudu vás zdravotnictvím obtěžovat. Chtěl jsem to říci jen jako důvod, proč já osobně pokládám zavedení státní služby podle rozumného zákona za velmi potřebné.

Vzpomínám si na období na začátku současného tisíciletí kolem roku 2000, kdy se velmi diskutovalo o kvalitě státní správy, kdy se diskutovalo o transformaci veřejné správy, o vytvoření krajského uspořádání. Diskutovalo se na základě faktů, které k nám opakovaně přinášeli lidé ze zahraničí, a to faktů, že jestliže něco z různých úrovní veřejných služeb je nejslabší, tak je to úroveň státní služby na úrovni vlády. Je to smutné a podle mého názoru je to jeden z důvodů, proč tato země neprosperuje. Znovu to říkám proto, abych povzbudil naději a vaši víru v to, že i opozice si dnes přeje, aby zákon vznikl, ale vznikl v podobě, která této zemi prospěje a neprospěje jen některým politickým stranám, které si státní správu obsadí.

Připravil jsem si delší materiál, který vychází z rešerše, kterou jsem provedl v našem tisku a v internetových médiích o tom, jak obtížně bylo připravováno to, co začalo v roce 2000, to znamená odsouhlasení zákona o státní správě, který nikdy nenabyl účinnosti, jak obtížné byly snahy o implementaci zákona nebo o odstartování tohoto zákona. Své sdělení jsem si rozdělil do několika kapitol.

Dovolte mi, abych na začátku shrnul do jakéhosi abstraktu logiku své argumentace proti verzi zákona o státní službě, která je aktuálně navrhovaná. Chci ta fakta tady prezentovat a objasnit okolnosti a zdůvodnit, proč by se mělo postupovat způsobem vrácení celého návrhu do druhého čtení, které by znovu mělo projednávat problémy, o kterých budu mluvit, a kde by se měla realizovat alespoň částečná dohoda koalice, která se snaží zákon protlačit, dohoda s opozicí. Postupně projdu materiály, které se týkají sporných záležitostí v zákonech a materiálech, které dokladují, že nejen pokusy předchozích vlád, ale ani stávající verze neposkytla během přípravy bezproblémový pohled na danou problematiku. Postupně proberu, jak byla v médiích komentována příprava zákona za Rusnokovy vlády, proberu, jaké byly názory, když se současný návrh začal rodit, v oblasti struktur, které jsou blízké sféře Rekonstrukce státu, Transparency International, blízké dnešní koalici. Zopakuji to, o čem se tady již mluvilo, jaká byla poslední stanoviska členů platformy Rekonstrukce státu, přestože mí předřečníci z opozice říkali, že je to lobbistická platforma, která by se tady neměla zmiňovat. Myslím, že lobbismus není žádné neslušné slovo, že patří ke hrám a technikám, kdy se zákony tvoří, a mělo by se s ním pracovat a mělo by se s lobbisty argumentovat nejen kladně a souznít s nimi, ale mělo by se argumentovat otevřeně i proti nim, aby celá rozprava měla nějaký smysl a nějakou šťávu. Na závěr zmíním ještě zajímavý postřeh z jednoho z posledních koaličních rokování, který také demonstruje, jak to vypadá s pohledem na odstátnění státní správy.

Nejdříve mi dovolte, abych zmínil něco z tisku, pokud jde o přípravu zákona o státní službě nebo jeho změnové verze a Rusnokovy vlády. Budu citovat z materiálu, který je přístupný na internetu, materiálu struktury, která si říká Česká pozice, materiálu, který vznikl zhruba v listopadu 2013. Ten materiál říká zhruba následující:

Přijetí služebního zákona slibovali v předvolebních debatách mnozí lídři politických stran. Z normy, která má upravit postavení státních úředníků, se stalo jedno z klíčových volebních témat. Zatímco jednání mezi potenciálními koaličními partnery o tom, jakou podobu by tento zákon měl mít, se teprve rozbíhají, říká materiál, Rusnokova vláda v demisi už koná a připravuje vlastní variantu klíčového zákona, který má zásadním způsobem reformovat státní správu. A ptá se autor: Spoléhá Rusnokův kabinet na to, že návrh nakonec protlačí? Proč vůbec tedy má ten zásadní zákon být, proč hovoříme o služebním zákonu jako o zásadním. Ten zákon má zvýšit kvalitu a efektivitu státní správy, zajistit její profesionalizaci, odpolitizování a stabilizaci. Navíc jeho přijetí podle Rusnokovy vlády bylo, že jednou z podmínek pro čerpání evropských dotací od začátku příštího roku bude, to čerpání tedy, podmíněno jasně tím schválením zákona, protože Česko je jedinou zemí Evropské unie, která nemá účinnou legislativu týkající se postavení státních úředníků, ačkoliv to byla jedna z přístupových podmínek. Dodejme, že o takové to normě hovoří i Ústava České republiky. V článku 79 se tam uvádí: Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a v jiných správních úřadech upravuje zákon.

Rusnokova vláda v demisi, i když věděla, že její mandát je časově omezený, se pustila do vlastní verze návrhu zákona. Existovala již verze z vlády předchozí, z vlády Nečasovy. Na vládě se diskutovaly tři varianty a prošla až třetí varianta a opozice tehdejší ji označovala za paskvil. Je tedy jasné, že Rusnokova vláda byla zainteresována tu představu udělat podle sebe a zákon znovu vrátit tam, kde ho chtěla mít původně, když ten zákon byl vytvářen. I v programovém prohlášení měla Rusnokova vláda, že si uvědomuje nutnost přijetí zákona o úřednících jako podmínky EU pro čerpání evropských fondů, a proto bude prosazovat pokračování procesu schvalování návrhu právní úpravy postavení státních úředníků, který tady již existoval. Na rozdíl od Nečasovy vlády se kabinet Jiřího Rusnoka rozhodl, že upřednostní veřejnoprávní úpravu od soukromoprávní. Z této úpravy vychází služební zákon z roku 2002, který je, jak víme, platný, ale jeho účinnost byla do nekonečna odkládána, a také, jak zde zaznělo, na začátek roku 2015.

Vůbec ta soukromoprávnost, ta veřejnoprávnost se hodně diskutovala při přípravách, tak si zopakujme, co se o tom psalo. Soukromé právo, z něhož vycházel návrh zákona z doby Nečasovy vlády, upravuje vztah mezi účastníky, kteří jsou si rovni. Zákon dává úředníkům skoro stejné postavení, jako mají ostatní zaměstnanci. Naopak služební zákon z roku 2002 vychází z veřejnoprávní úpravy, tedy že stát a státní orgány vystupují jako nadřízení nositelé státní moci vůči podřízeným osobám. Typický je například kariérní řád, možnost disciplinárního trestání, zaručuje speciální ochranu, jako jsou definitiva či ztížené podmínky pro odvolání. Může však od úředníků více požadovat, například vzdát se práva na stávky.

Vůbec činnost Ruskonovy vlády byla velmi ovlivněna tím, že existovala představa tlaku Evropské komise. Proto se vláda v demisi pouštěla do přípravy tak závažné normy, jakou je služební zákon, a byla za to kritizovaná. Vzhledem k tlaku Evropské komise na přijetí a účinnost zákona upravujícího právní postavení úředníků ve vztahu k budoucímu čerpání prostředků evropských fondů se vláda domnívala, že není příliš prostoru na vyčkávání s rukama v klíně a že je reálná možnost, že dojde k likvidaci zákonodárných sborů, k politické shodě nad verzí připravovanou současnou vládou. O přijetí zákona bude rozhodovat Parlament České republiky v současném složení.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já se omlouváme, pane poslanče. Byť máme čtyři minuty do konce našeho jednání, tak vás poprosím, kolegyně a kolegové, o ztišení, abychom vydrželi s pozorností až do konce. Prosím, pokračujte, pane poslanče.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Já jistě svou řeč nestihnu během čtyř minut, ale pokusím se aspoň v klidu domluvit nějaký logický konec této části.

Rusnokova vláda tedy argumentovala s tím, že nakonec o přijetí zákona bude rozhodovat Parlament v České republice v tom složení, ve kterém byl za existence Rusnokovy vlády, a bude tedy na Parlamentu, zda přijme, či pozmění tu variantu, kterou Rusnokova vláda připravovala.

Ten problém byl tedy, že vláda v demisi bez faktické legitimity připravovala klíčový zákon, který představuje zásadní reformu státní správy a výkonu politických rozhodnutí. Svým dopadem na fungování státu a komplexností se podobá agendám, jako byla například příprava vstupu České republiky do Evropské unie či do NATO. Práce na návrhu normy probíhaly za zavřenými dveřmi bez jakékoliv odborné a veřejné diskusi o jejich parametrech. Čili vidíme, že ta historie se stále opakuje. Podkladem měl být zákon z roku 2002, ale jak moc se ta připravovaná verze bude dodržovat, nebylo jasné. Rusnokův kabinet spoléhal na to, že se potenciální koaliční partneři, kteří se tehdy rodili, nakonec nedohodnou a že se mu podaří protlačit vlastní návrh zákona. Alespoň takto spekuloval předchozí tisk.

Připomeňme si ještě jednu věc. Možná to stihnu za ten zbytek dvou minut. Jaké bylo stanovisko Rekonstrukce státu, platformy, která zde byla mnohokrát zmiňovaná. Rekonstrukce státu se domnívala, že většina nově zvolených 160 poslanců, která se svým podpisem zavázala, že prosadí novelizaci služebního zákona z roku 2000, a že tito poslanci souhlasili také s parametry správní normy, tak jak je navrhl projekt Rekonstrukce státu, ale Rekonstrukce státu jaksi se domnívala, že toto je popření toho, jak její představy vypadaly. Navíc bylo jasné, že zákon nestačí jenom protlačit a že se zákonem bude potřeba kromě zapracování nějakých dalších změn dlouhodobě pracovat, protože mylná je představa, že samotným přijetím zákona se vyřeší odpolitizování státní správy.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, já se omlouvám, ale vzhledem k tomu, že jsme ráno odhlasovali, že třetí čtení budou probíhat do 15 hodin včetně diskuse, a 15. hodina se teď naplnila, tak vás požádám, protože budu muset přerušit jednání schůze, abyste svoji řeč dokončil v pátek jako první po zahájení rozpravy. Je to pro vás takto přijatelné?

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji, budu pokračovat v pátek.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Protože jsme si odhlasovali projednávání třetího čtení do tří hodin odpoledne, které nyní jsou, tak já vám, kolegyně a kolegové, děkuji za váš čas. Tím přerušuji naše jednání a pokračovat budeme v pátek v devět hodin ráno. Přeji vám příjemné letní dny, v pátek na shledanou.

 

(Jednání přerušeno v 15.01 hodin.)

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.