Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

13.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
/sněmovní tisk 260/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček, který je u stolku zpravodajů. Požádal bych pana poslance Bohuslava Svobodu, který je zpravodajem pro první čtení, ale kterého nevidím. Ten je podle záznamů omluven. Poprosil bych výbor pro zdravotnictví, aby se dohodl na novém zpravodaji, abychom ho mohli odhlasovat ještě předtím, než bude úvodní slovo. Může někdo z výboru pro zdravotnictví?

 

Dobře, takže pan kolega Krákora bude zpravodajem. Rozhodneme o tom v hlasování číslo 35. Ptám se, kdo je pro to, aby pan poslanec Krákora byl zpravodajem tohoto tisku. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 35. Z přítomných 121 poslance pro 111, proti 1. Návrh byl přijat. Máme tedy nového zpravodaje.

 

Nyní požádám pana ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka o jeho úvodní slovo. Prosím, pane ministře.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl předkládaný návrh zákona novelizující zákon o veřejném zdravotním pojištění. Jde o návrh vycházející z programového prohlášení vlády, které v části týkající se zdravotnictví, obsahuje mimo jiné závazek ke zrušení regulačního poplatku za recept i za ošetření v ambulantní sféře, a to s účinností od 1. ledna 2015.

Regulační poplatky ve zdravotnictví představují nespravedlivou sociální zátěž občanů, kteří se již tak často nacházejí v nepříznivé životní situaci a tím vytvářejí překážky v přístupu ke zdravotní péči. Původně byly tyto poplatky zakotveny do právního řádu se záměrem, že zabrání plýtvání s finančními prostředky veřejného zdravotního pojištění na takzvanou zbytnou péči.

Související administrativní i finanční zátěž dopadající jak na lékaře, tak na pacienty přitom neodpovídá jejich přínosům a nakonec neplní ani cíle, pro které byly zavedeny. Ostatně také z těchto důvodů byly například ve Spolkové republice Německo již ke konci roku 2012 zrušeny poplatky za ošetření u lékaře. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky došlo sice okamžitě po zavedení regulačního poplatku za ambulantní ošetření k poklesu z přibližně 129 milionů na 107 milionů vyšetření ročně, nicméně v bezprostředně následujícím roce 2009 již opět počet vyšetření stoupl na přibližně 116 milionů ročně, kde se udržuje i nyní. Regulační funkci poplatků lze tedy považovat ve srovnání s poplatkem za využití pohotovosti za značně omezenou.

Poplatek za recept, resp. v době zavedení poplatek za položku na receptu, sice snížil počet ročně vydaných receptů, ovšem nijak zásadně se neprojevil v celkové spotřebě léčivých přípravků. Je to především lékař, který musí znát zdravotní stav pacienta a podle toho rozhodnout, zda léčivý přípravek předepíše, či nikoliv. Jen stěží je poté možné takový poplatek považovat za regulační a zatěžovat povinností jeho úhrady pacienta, který je navíc již zatěžován u velké části léčiv spoluúčastí ve formě doplatků. Současně vzhledem k řadě dalších faktorů působících v oblasti cen a úhrady léčiv mají poplatky za recept pouze marginální vliv na čerpání finančních prostředků ze systému veřejného zdravotního pojištění na lékárenskou péči, proto se jejich zavedením nerealizovala úspora ani v této oblasti.

Cílem navrhované právní úpravy je tedy zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví s výjimkou regulačního poplatku za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubního lékařství. Tento poplatek zůstane jako jediný zachován, a to ve stávající výši 90 korun. Principiálně zůstanou zachovány také výjimky z jeho hrazení, jakož i stanovený účel použití vybraných poplatků, to znamená, i nadále bude platit, že poskytovatel je povinen použít vybrané regulační poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem a modernizací příslušného zdravotnického zařízení.

Na závěr je třeba uvést, že výpadek příjmů poskytovatelů zdravotních služeb ze zrušovaných poplatků bude těmto poskytovatelům kompenzován. V tomto ohledu připomínám zejména přijatou novelu zákona o pojistném na veřejné zdravotním pojištění číslo 109/2014 Sb., která nabyla účinnosti 1. července, a pro systém veřejného zdravotního pojištění v roce 2015 to bude znamenat zdroje příjmů ve výši 4,2 mld. korun.

Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, předložený návrh odstraňuje právní úpravu, která ve vztahu k pojištěncům vyhledávajícím potřebné zdravotní služby představuje zátěž a přitom nevede k významně efektivnějšímu využívání zdravotních služeb, a proto se na vás obracím s žádostí o podporu.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi a požádám pana zpravodaje Jaroslava Krákoru, aby přednesl svou zpravodajskou zprávu. Poté otevřu rozpravu.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já myslím, že i když jsem náhradní zpravodaj, tak že mám velice ulehčenou úlohu svým předřečníkem, panem ministrem, protože si myslím by bylo nošením dříví do lesa tady opakovat to, co řekl pan ministr. Víte, že cílem tohoto návrhu zákona je zrušení všech poplatků kromě pohotovostních služeb dospělých, dětí a zubních lékařů, kompenzován je výpadek zvýšení platby za státní pojištěnce a to je asi tak všechno. Souhlasím s tím, co řekl pan ministr. O poplatcích tady byla již řeč, také jsme o tom diskutovali několik dní. Nebudu zbytečně zdržovat.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za zpravodajskou zprávu. Otevírám všeobecnou rozpravu. Jako první vystoupí pan předseda Tomio Okamura s přednostním právem. Připraví se pan poslanec Leoš Heger. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zrušení zdravotnických poplatků v Úsvitu podporujeme. Je to zcela v souladu s naším volebním programem.

V diskusi o zdravotnických poplatcích bychom si ale měli hned v úvodu jasně říci - chceme opravdu to, co se tu veřejně léta deklaruje, tedy zamezit zneužívání lékařské péče? Pakliže ano, tak potom tím posledním, co by mělo být zpoplatněno, je podle našeho názoru lékařská pohotovost. Pokud jde o zubní pohotovost, tak tam její zneužití nijak nehrozí. Bolavý zub vám pouze vyvrtají a s dalším ošetřením musíte ke svému lékaři. Neznám člověka, který by se vyžíval ve zneužívání zubařů a chodil si dobrovolně vrtat nebolící zuby. Naopak, Česká republika před sebou tlačí velký problém, kterým je finanční nedostupnost kvalitní zubní péče pro chudší lidi. Po celém světě rozeznáte chudé od bohatých právě podle zubů. To, co nám připadalo jako antikapitalistická propaganda, je dnes bohužel realitou. Podívejte se svým spoluobčanům na zuby a hned uvidíte, jak hluboko mají do kapsy. Bude to často velmi smutný pohled do české reality. Neošetřené zuby a dásně ovšem nejsou jen kosmetický problém. Krom časté bolesti přinášejí následně i další choroby, včetně kardiovaskulárních. A tady my poslanci jen proto, že odpíráme ošetření v řádu stokorun, si vyrábíme pacienty, které pak léčíme s milionovými náklady. Nehovořím tu jen o pohotovosti, ale vůbec o celkové komercionalizaci zubní péče.

Samozřejmě, standardní lékařská pohotovost je složitější problém. V České republice nějak zmizel koncept rodinného lékaře, takže když vám dítě večer zvrací, prostě nemáte volbu a musíte na pohotovost, často jedinou v okrese, a to bez ohledu, zda jde o hloupost, nebo ne. Riskovat nesmíte a nemůžete. Už vůbec nemluvím o tom, když si useknete kus těla nebo si do oka stříknete kyselinu. - Nevím, čemu se tady kolegové smějí. Městský policista se směje, no dobře.

Chtít regulační poplatek za ošetření skutečně akutního problému, který si platíte v rámci zákonného pojištění, je podle našeho názoru nesmysl a je to protiústavní a to říkám bez ohledu na judikáty Ústavního soudu, protože zdravý rozum a Ústava říkají, cituji, že "občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči".

Řešit zneužívání pohotovosti je třeba jinak. Jednak dát lidem možnost řešit neakutní případy jinak než pohotovostí. V zahraničí se v některých zemích například osvědčil model lékařské pomoci po telefonu, kdy lidé v první fázi s lékařem konzultují příznaky, a pokud evidentně nejde o nic dramatického, lékař poradí, co udělat, případně co koupit v lékárně, a vše se obejde bez návštěvy pohotovosti.

Dalším případem je, a to samozřejmě také musím zmínit, skutečné zneužívání péče. Tady je možné se zamyslet nad možností, aby lékař na pohotovosti vyhodnotil, zda ošetření bylo skutečně bezpodmínečně nutné, nebo ne, a měl možnost vystavit nějaký účet na nadstandard, kterým je neakutní ošetření mimo ordinační hodiny, protože naprosto souhlasím s tím, že zneužívání pohotovosti je třeba zpoplatnit, sankcionovat. Pokud ale má člověk bolesti, je v ohrožení, tak by měl mít možnost dostat okamžitou pomoc i bez jediné koruny v kapse, a to proto, že na to má právo, a to dokonce v rámci pojištění zaplacené.

Děkuji za pozornost. A jak jsem říkal, samozřejmě my ten návrh podpoříme.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu Tomiu Okamurovi. Nyní se slova ujme pan kolega Leoš Heger. Ještě předtím, než mu dám slovo, budu konstatovat další omluvu, a to od 18 hodin z osobních důvodů pana poslance Františka Váchy.

Pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, pane ministře, ještě jednou hezký letní podvečer. Evergreen regulační poplatky pronásleduje tuto Sněmovnu asi osm let. Myslím si, že dnes před sebou máme jakousi labutí píseň regulačních poplatků. Možná bude stát za to přece jenom uzavřít celou tu osmiletou periodu určitým rozborem a pohledem na to, jak to s těmi poplatky doopravdy bylo. Než tedy ten mečbol tady pan ministr odehraje definitivně, dovolte mi, abych byl trošku obšírnější než běžně, ale budu se snažit to zase v této době nepřehánět.

Jediné plus, které lze nalézt na rušení regulačních poplatků po vyhraných volbách, je fakt, že zrušení bylo ve volebním programu ČSSD, je legitimní a že ČSSD, která ústy ministra Němečka ten návrh předkládá, je ve svých názorech konzistentní. To, že jsou tady tyto plusy, přesto ale není ten hlavní argument pro to, že by se jednalo, alespoň podle názoru TOP 09, o krok pro zdravotnictví a pro pacienty úplně správný.

Byla tady řečena řada faktů nebo názorů a já s nimi nebudu polemizovat, přestože ty, s kterými nesouhlasím, musím alespoň zmínit. Poplatky regulují. Ta čísla, která tady citoval pan ministr zdravotnictví z analýz ÚZIS, říkají, že u většiny případů se jedná u většiny segmentů asi o 10% pokles proti stavu před zavedením, a samozřejmě je těžko říct, jak by ten stav vypadal, kdyby ty poplatky nebyly, a nakonec za rok za dva se to asi dozvíme.

Druhým faktem je, že pro zdravotnická zařízení je to velmi potřebný příjem a pro celý systém rovněž. Poplatky jsou stavně konformní, i když v Ústavě je to, co jsme slyšeli, že každý má nárok na bezplatnou zdravotní péči - v mezích, které stanoví zákon, tady ovšem nezaznělo. A to je u poplatků naprosto v pořádku zákonem definované.

Zmínil bych ještě to, že poplatky, které do dnešního dne zbyly, jsou silně sociálně zastřešené, že je u nás péče dostatek, dostupnost je z evropského hlediska pro všechny potřebné výborná a zůstávají doklady nadbytku péče, jako je např. vysoký počet kontaktů občanů s lékařem, který je minimálně dvojnásobný oproti evropskému standardu. Už za několik měsíců, nebo zhruba půl roku, kdy byly zrušeny hospitalizační poplatky, se jasně ukazuje, že narůstá počet hospitalizovaných, přinejmenším v dlouhodobé péči. Spoluúčast ve zdravotnictví je u nás nízká a to je paradoxem, protože v naší zemi je přitom tolerována podstatně vyšší spoluúčast v sociální sféře, jak je známo z poplatků, které musí odvést pacient ve formě odvedení důchodu, nebo ne pacient, ale klient sociálního zařízení, kde je dlouhodobě umístěn.

Obecně platí, že zdravotnictví je zkoušený resort, že ve zdravotnictví je tendence výrazně expandovat náklady, nové technologie a potřebné finanční zdroje, a cesta navyšování vnitřní efektivity systému se bez použití dalších finančních zdrojů hledá velmi těžko. Tudíž jediné řešení, jak zvyšovat efektivitu systému, pokud zdroje máme omezené, a připomněl bych jenom, že zdroje na zdravotnictví jsou omezené i v nejbohatších zemích světa, tak jediné řešení, jak zvyšovat efektivitu, jediné řešení, jak zvýšit a zlepšit zdravotní služby, je navyšovat efektivitu v systému, jestliže další zdroje nemáme, a to je velmi obtížné a spočívá to v různých plošných regulacích.

Obecně se ví, že systém všeobecného zdravotního pojištění a nárokových úhrad vede v celém světě, v každém z takovýchto systémů, vede k extrémní nadprodukci výkonů a regulace jsou nutné ve veřejném zájmu udržitelnosti. Ve věcech regulací a jejich nezbytnosti v systémech z veřejného zdravotnictví mi dovolte ocitovat významného levicově orientovaného teoretika zdravotnických systémů Petra Hávu, toho času působícího na Fakultě sociálních věd, který mj. působil jako poradce Vladimíra Špidly v době jeho angažmá na Ministerstvu práce a sociálních věcí a na Ministerstvu zdravotnictví, působil jako poradce tehdejší poslankyně Parlamentu ČR doktorky Fischerové, která se na dlouhá léta proslavila jako autorka tzv. paragrafu Fischerové v zákoně č. 48/1997 Sb., který zakazoval jakékoli připlácení za péči, která je hrazena ze všeobecného zdravotního pojištění, pokud není uvedeno v zákoně explicitně jinak.

Doktor Háva, takto dostatečně představený a připomenutý na této parlamentní půdě, v roce 1999 v jedné ze svých publikací napsal - teď cituji: "Zdravotní pojištění je zatíženo existencí morálního rizika, tzv. moral hazard, jak říkají ekonomové, na straně pojištěnců, ale i na straně poskytovatelů zdravotnických služeb. V případě pojištěnců platí, že pokud nejsou pojištěnci zainteresováni na uchovávání svého zdraví, může docházet k jejich neodpovědnému chování a ke zbytečnému nebo odvratitelnému poškození jejich zdravotního stavu, a tím k zvyšování spotřeby péče. A je známo," dále cituji, "že někteří pojištěnci se také mohou snažit spotřebovat nadměrný rozsah péče."

Dále náš levicový autor říká, že "z hlediska ekonomiky zdravotnictví je důležité hledat způsoby, jakými lze zainteresovat pacienty, poskytovatele i plátce zdravotních služeb ve vztahu k jejich chování s ohledem na snížení vzniku morálního rizika. Na straně pacientů jsou používány různé spoluplatby, které lze využít zejména v případech zdravotnických služeb, které jsou charakterizovány vyšší cenovou elasticitou poptávky, jako je ošetřovatelská dlouhodobá domácí péče, rehabilitace, stomatologické služby, léčiva."

Často bylo proponenty zrušení regulačních poplatků argumentováno ze strany proponentů zrušení regulačních poplatků, že lékař je ten hlavní hybatel toho, kolik péče pacient vyčerpá, jeho slovo platí a je na jeho zodpovědnosti, aby tuto péči čerpal pacient racionálně. Tím se často argumentuje, že nepotřebujeme regulační poplatky, že všechno zvládnou lékaři. Znovu budu citovat doktora Hávu: "Obdobně jako u pacientů při chybějící zainteresovanosti na straně poskytovatelů zdravotních služeb a při nedostatečných kontrolních mechanismech může vést jejich chování ke zbytečným ztrátám, jako je poskytování nadměrného rozsahu služeb, nabídkou vyvolaná poptávka služeb, ekonomicky nevýhodné preskripční chování atd." Definitivní konec citací.

Tedy jak říká levicový teoretik, na straně lékařů jsou tlaky z nejrůznějších důvodů vysoké. Náklady na revizní systém jsou však tak velké a revizních lékařů s dostatečnou kvalifikací je málo, že je velmi obtížné jenom tímto způsobem lékaře jako rozdělovatele peněz a dostatečného množství zdravotní péče kontrolovat, je velmi obtížné a nikdy není dostatečné, pokud nad každým lékařem by nebyl revizní lékař alespoň z jedné poloviny své náplně práce. Spoluplatby pacientů jsou tedy dobrým pomocníkem, a přestože jsou na straně pacientů provázeny různými nedokonalostmi a omezeními, zčásti určitě fungují a navíc přinášejí peníze.

Přímé peníze a spoluúčast ve zdravotnictví se koalici, která chce zrušit poplatky, nelíbí. Máme zdravotnický systém, kde je objem poskytovaných služeb stále zbytečně vysoký v mnoha případech, a řada parametrů jako počty kontaktů pacientů s lékaři, které už jsem zmiňoval, počty hospitalizací, délka hospitalizací či kapacita lůžkových fondů, to je jasné. Zároveň ale je potřeba říci, že spoluúčast, proti které současná koalice vystupuje, je oproti srovnatelným zemím nízká a po zavedení regulačních poplatků byla postupně výrazně sociálně zastropovaná. Přes to všechno mají spoluplatby výrazný finanční efekt a často citovaných zhruba pět miliard ročně reprezentuje výrazný přínos pro zdravotnictví vzhledem k jeho relativnímu podfinancování a navíc k tomu přichází již zmiňovaný efekt racionalizace poskytování zdravotnických služeb. Výnos, jak je často kritizován, vychází opravdu od skutečně nemocných pacientů, ale je to výnos, který je pro individuálního pacienta zastropován, a jeho velká část navíc pochází od pacientů s lehkými onemocněními. Výnos pro zdravotnictví od těžkých pacientů znamená jen skutečně minimální podíl na jejich vlastní celkové ceně léčby, a tudíž nenarušuje princip pojistného krytí pro katastrofální náklady.

Není pochyb o tom, že regulační poplatky mají řadu nešvarů, které bylo potřeba dořešit. Pár příkladů za všechny: Opakované platby 30 korun indikovaných lékařem nebo řetězení poplatků v případě indikace konziliárního vyšetření jiným lékařem samozřejmě vyvolávaly u pacientů protesty a někdy úšklebky. Bylo potřeba udělat další úpravy a něco z toho jsme připravovali, když jsem byl součástí Ministerstva zdravotnictví, ale hysterie opozice z regulačních poplatků v minulém vládním období byla tak veliká, že žádné další racionální kroky a úpravy de facto neumožnila. Výsledkem je, že poplatky se nyní ruší prakticky úplně a peníze, o které byl rozpočet všeobecného zdravotního pojištění navýšen ze státního rozpočtu, přijde vniveč a vyplacených pět miliard korun, které mohly být využity pro další technologický rozvoj zdravotnictví, nyní budou, tak jak se říká, tzv. projedeny. Možná to pomůže pěti až deseti procentům nejchudších obyvatel této země, ale zbylých 90 % populace mohlo zdravotnictví bez problémů dále přispívat. Budiž, rušení regulačních poplatků je legitimní politické rozhodnutí. Já, a teď budu mluvit za celý klub TOP 09, Starostové a nezávislí ho však považujeme za rozhodnutí špatné, a proto si dovolím v další části rozpravy předložit návrh na zamítnutí zákona v prvním čtení. Bude demokraticky hlasováním rozhodnuto, a i když náš názor jistě nepřeváží, bude alespoň pro budoucnost zaznamenán jako jednoznačné stanovisko, co naše zdravotnictví a co nejtěžší nemocní podle našeho názoru potřebují.

Dovolte mi ještě na závěr dodat, že celý tento rozsáhlý příspěvek měl za úkol předvést, že regulační poplatky a jakákoli regulovaná a sociálně rozumně zastropovaná spoluúčast nebyla ani mými předchůdci, kteří ji prosadili, ani mnou samotným, který se ji snažil upravit a obhajovat, tato spoluúčast nebyla prosazována pro to, aby někomu škodila. Měla aktivizovat lidi, aby se více zajímali o své zdraví, prevenci a zdravý způsob života, měla vedle mimořádně vysoké solidarity zdravých s nemocnými v našem systému posílit navíc ještě solidaritu mezi méně nemocnými a více nemocnými a měla pomoci vyšší efektivitě zdravotnictví a těm nejtěžším pacientům, kteří zdravotnictví potřebovali a budou potřebovat v těch nejtěžších a nejdražších nemocech. Klasifikovat podporu regulačních poplatků jako nelidskost a asociální chování vůči potřebným lidem, jak nám to bylo často vyčítáno, je stejné, jako kdybych zde tvrdil, že protahování vládního výběru evropského komisaře je jen snahou premiéra této země jí škodit. To si jistě nikdo nemyslí. Politická rozhodnutí se často přijímají s rizikem vedlejších dopadů, někdy se daří prosazovat snáze a někdy obtížněji a hlavně někdy jsou populární více a někdy méně, bez ohledu na jejich prospěšnost či škodlivost. A priori tedy pokládat spoluúčast ve zdravotnictví za pokus vyvolávat škody lidem této země je špatné.

Poplatky jsem obhajoval v nejlepších úmyslech. Proto chci věřit, že jejich zrušení, které zde bude jistě ještě dále obhajováno současnou koalicí a jejími příznivci, toto zrušení, jak jsem řekl, je legitimní, není předkládáno ve snaze této zemi škodit. Možných opatření na zlepšení našeho zdravotnictví je samozřejmě více, a nezbývá mi než věřit, že pokud ke snížení nebo zrušení spoluúčasti zrušením poplatků nakonec dojde, naše zdravotnictví si se vzniklými ztrátami nějak poradí. Ze strany Ministerstva zdravotnictví to však bude vyžadovat novou práci a velmi tvrdou na hledání způsobu, jak efektivitu zdravotnictví dále zvyšovat a nejenom natahovat ruce pro další peníze od státu.

Děkuji a v další rozpravě se přihlásím se svým návrhem. Děkuji. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Leoši Hegerovi. Budeme pokračovat, nejdříve faktickou poznámkou pana poslance Igora Nykla a poté paní poslankyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.

 

Poslanec Igor Nykl: Pěkný dobrý večer. Vážené kolegyně a kolegové, na rozdíl od pana docenta Hegera jsem skutečně odpůrce regulačních poplatků a zkusím být také stručný.

Když jsem se zamýšlel nad tím, jak se zaváděly zdravotnické poplatky, tak jsem se tak díval na různé úvahy na internetu a byla tam taková jedna zajímavá úvaha, že vysvětlením může být v Česku i to, že máme všichni rádi Járu Cimrmana. Jára Cimrman byl průkopníkem bádání ve slepých uličkách a Češi jsou v tom dokonalí. Čili já bych přirovnal zavádění zdravotnických poplatků k takovému bádání ve slepých uličkách, a to proto, že když jsme je zaváděli, tak v té době vlastně všechny okolní země od toho ustupovaly. V roce 2001 se zavedly v Rakousku a v roce 2003 je Rakušané zrušili. Zrušily se v roce 2006 na Slovensku, 2008 v Maďarsku, nejsou vůbec zaváděny a nebyly zaváděny v Polsku a v současné době vlastně nedávno zrušilo regulační poplatky i Německo. Nemyslím si, že ve všech těchto zemích jsou lidé, kteří problematice zdravotnictví nerozumějí a dělají nerozumné kroky. Čili i tento příklad. Jsme země, máme tyto okolní státy, vidíme, že bychom byli bílou vránou, a jejich zdravotnictví je mnohdy dál než naše. Čili myslím si, že je to velmi rozumný krok.

Co je ale pravda, nad čím možná se budeme muset v budoucnu zamýšlet, je zrušení tzv. hospitalizačního poplatku, což ale není regulační poplatek. Tam si myslím, že v budoucnu může být nějaká cesta. Jak se to má nazývat a podobně, to je jiná věc.

Nicméně jednoznačně souhlasím s krokem Ministerstva zdravotnictví a s tím, co koalice nyní navrhuje. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Nyklovi za jeho příspěvek i za dodržení času. A nyní tedy s řádnou přihláškou paní Soňa Marková. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

 

Poslankyně Soňa Marková: Ještě jednou krásný den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych také vystoupila se stanoviskem, tentokrát poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy, k tomuto návrhu zákona. A i když budu delší než obvykle, tak určitě nebudu tak dlouhá jako kolega Heger.

Dovolte, abych připomněla na začátku jeden důležitý fakt. Od února tohoto roku leží v Poslanecké sněmovně návrh zákona z dílny KSČM, který má číslo sněmovního tisku 126 a kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. A právě tento návrh ruší, pokud by byl připuštěn k projednávání, což bohužel současná vládní koalice nedovolila, ruší všechny regulační poplatky a zároveň zavádí roční limit 2 500 korun na hrazení doplatků za léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely částečně hrazené ze zdravotního pojištění. Je to proto, že KSČM se dlouhodobě plně staví za zájmy pacientů, a opakovaně, a protože v tuto chvíli můžu říct, že jsem pamětnicí, se tak stalo v roce 2008, kdy jsme poprvé předkládali zákony a následně pozměňovací návrhy právě k zákonu o veřejném zdravotním pojištění na úplné zrušení takzvaných regulačních poplatků.

Současná vládní koalice nyní předkládá svůj návrh zákona na zrušení většiny těchto poplatků, kromě poplatků za pohotovost. Nicméně jistě jste zaznamenali, a je to poněkud úsměvné, že ještě předtím, než byl vůbec tento návrh zákona předložen, tak se v médiích objevila různá negativní prohlášení vedoucích představitelů vládní koalice nebo z části vládní koalice, právě na téma zrušených hospitalizačních poplatků a vlastně i těch poplatků jako celku. Nabýváme dojmu a vypadá to tak, že zrušení zdravotnických poplatků posloužilo jako líbivé téma a lákadlo pro voliče, ale ve skutečnosti jako by nikdo kromě KSČM nechce poplatky rušit. (Posměch některých poslanců ČSSD a hnutí ANO.)

No už jenom to, že to tak dlouho trvalo... A nebyl projednán náš návrh, který jsme předložili, jak už jsem říkala, leží tady od února, takže to tak trošku vypadalo.

Teď trošku historie pro ty, kteří jsou tady noví a neznají přesně genezi, která je ohledně poplatků. Ústavní soud dne 20. května 2008 rozhodl o ústavnosti takzvaných regulačních poplatků i přesto, že byly zavedeny bezprecedentním způsobem, a to přijetím rozsáhlého pozměňovacího návrhu předloženého v rámci druhého čtení zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Vy, co jste tady déle, si to jistě pamatujete. Toto přijetí poplatků byl vlastně typický přílepek, protože nebylo možno ho vůbec dostatečně posoudit, projednat v řádném legislativním procesu. V souvislosti s tím se tedy jeví poněkud zábavný ten hlasitý křik, který jsme slyšeli od pravicové opozice, že se třeba nemohli dostatečně vyjádřit k projednávanému zákonu o státní službě, protože to, co se dělo při přijetí tohoto zákona, to nemělo obdoby. A když vezmu, jak to bylo dál, když to prošlo Poslaneckou sněmovnou tímto způsobem, tak Senát tuto závažnou změnu vůbec neprojednal a poslal to dál k podpisu prezidentu republiky. Takže jenom abychom si připomněli, jak to tedy bylo v roce 2008.

Ústavní soud ve své argumentaci, když tedy řekl, že regulační poplatky jsou zákonné a odpovídají Ústavě, využil argumentaci tehdejšího ministra pana Tomáše Julínka, že jediným důvodem k zavedení poplatků je jejich regulační účinek proti nadužívání zdravotní péče. Soud se na základě toho vyhnul námitce, že za péči při jejím poskytování se neplatí, tím, že poplatky nepovažoval za placení péče, ale za jakousi legitimní regulaci. Jako důležitou podmínku legitimnosti ale uvedl, že nesmí být pro nikoho rdousicí překážkou přístupu k péči. Ani jedna z těch uvedených podmínek, to znamená ani regulace ani ta rdousicí překážka, v podstatě následně nebyla splněna. A sám Ústavní soud tehdy vybídl zákonodárce, aby to případně změnili, pokud se objeví, že nějaká z těch podmínek nebyla splněna a že má eventuálně ty poplatky zrušit. Nakonec tak ale částečně učinil Ústavní soud sám poté, co v době Nečasovy vlády byl poplatek naopak navýšen u hospitalizací ze 60 na 100 korun.

Podle našeho názoru u pacientů, kteří zdravotní péči doopravdy potřebují, jsou poplatky bezdůvodnou překážkou přístupu k této péči. Tato překážka potom má i diskriminační charakter, protože pro některé pacienty se jeví jako nepatrná, ale vždy existuje určitý počet pacientů trvale nebo momentálně neschopných platit.

V médiích i třeba od samotného bývalého ministra zdravotnictví pana Hegera potom opakovaně zaznívala věta, a já ji teď cituji a je výrazně v rozporu, co tady před chvilkou pan kolega Heger řekl, protože on tady před chvílí řekl, že poplatky regulují, ale on sám se v minulosti vyjádřil, a já skutečně cituji: "Regulační poplatky sice nic neregulují, rušit se však nebudou, protože zdravotnictví vybrané peníze potřebuje."

Dříve deklarovaný regulační účinek v případě nadužívání zdravotní péče zpochybnila i fakta, která uvedl Český statistický úřad. Pan ministr, když teď předkládal zákon, tak i některá čísla uvedl. Regulační poplatky snížily v roce 2008 počet návštěv u ambulantních specialistů - a je otázkou, jestli bylo dobře, že to byli například gynekologové a stomatologové, dále na pohotovostech - a zároveň došlo k navýšení pro systém mnohem dražších výjezdů zdravotnické záchranné služby. Již v roce 2009 ovšem opět narostl počet návštěv o 12 procent oproti roku 2008. Lze se tedy důvodně domnívat, že případný pokles frekvence návštěv u lékaře není důsledek zmenšeného nadužívání, ale tím, že sociálně nejslabší pacienti od návštěv kvůli výši poplatků upustili.

I časté tvrzení, že každý, kdo není v nemocnici, si stejně musí platit hotelové služby, je poněkud nespravedlivé. Pacienti přece nemohou ovlivnit to, zda je budou léčit a jak dlouho v nemocnici pobudou. Pro některé to byl velký problém, a to i v případě, že nekouří, nepijí, nehrají na automatech a neposílají si esemesky, jak jsme to tady stále dokola v minulých volebních obdobích slyšeli od zastánců poplatků ve zdravotnictví.

Od roku 2000 stouply výdaje občanů na zdravotnictví víc než trojnásobně. Lidé dávají za zdraví více než 40 mld. korun kromě toho, co zaplatí na zdravotním pojištění. V roce 2007, kdy pacienti ještě neplatili regulační poplatky, tvořily soukromé výdaje obyvatel za zdraví 14,8 % a zavedením poplatků se spoluúčast zvedla o 2 %. Já bych jenom chtěla připomenout, že v souvislosti s tím, co teď slýcháme, že musíme kompenzovat všem, kteří dříve přijímali zdravotnické poplatky, to, že teď už je mít nebudou, bych připomněla, že nikoho nezajímalo, že spoluúčast pacientů mezi lety 2007 a 2008 stoupla o 2 % a občanům to rozhodně nikdo nekompenzoval. A ještě navíc vlastně v důsledku hospodářské krize a v důsledku všeho, co bylo, tak vlastně ty výdaje byly ještě větší. Neustále také stoupají doplatky za léky, takže ten problém se neustále zvyšuje.

Za poslední čtyři roky ztratil segment zdravotnictví 30 mld. korun právě v důsledku ekonomické krize. I to je třeba si připomenout. Regulační funkce poplatků od samého začátku byla zvlášť pochybná u chronicky nemocných, zdravotně postižených, u lidí s úrazy, u dobrovolných dárců krve a kostní dřeně a také u hospitalizovaných, kteří ve zdravotnickém zařízení zemřeli, a celkově v situaci, kdy o četnosti návštěv u lékaře a o předepsaných lécích rozhoduje lékař, nikoliv pacient. Ani jedna informace o přínosu zavedení tzv. regulačních poplatků nebyla a doposud není podložena žádnou skutečně seriózní analýzou. Já jenom připomínám, že jsem opakovaně v minulých volebních obdobích tady na tomto místě požadovala od různých ministrů, aby doložili seriózní analýzu toho, jak regulační poplatky přispěly, nebo jestli vůbec nějaký přínos regulační nebo jinačí měly. Nikdy jsem se žádné odpovědi nedočkala.

Stále také není vůbec jasné, nakolik lidé, kteří péči potřebovali, k lékaři nešli či nebrali předepsané nutné léky, nakolik tak ohrozili své zdraví, nebo dokonce život, a v konečném důsledku vlastně jsou dneska pro systém zdravotnictví dražší. Zdravotnické poplatky tak byly zavedeny podle našeho názoru proto, aby si pacienti prostě zvykli na to, že zdravotnictví je podnikání jako každé jiné a že za zdravotní péči se musí platit. Tím se otevřela cesta změny od solidárního zdravotnictví pro všechny potřebné pacienty, které je garantováno Ústavou ČR, na placené luxusní služby jen pro ty, kteří budou mít dostatek finančních prostředků. Z těchto důvodů se také okamžitě po zavedení poplatků začalo hovořit o placených nadstandardech, o řízené péči, o různých pojistných plánech i třeba o takové věci, jestli si vzpomínáte, že si budou moci pacienti zaplatit pár tisíc za svého operatéra apod.

Samozřejmě je nutné z důvodu kompenzace výpadků příjmů, tedy ne proto, že by to regulovalo, ale protože to byly prostě příjmy, dodat finanční prostředky do systému zdravotnictví. Jsou však ale jiné cesty, které nebudou představovat zásah do již tak hubených peněženek velké části občanů ČR, zvlášť v situaci, kdy podle kvalifikovaných odhadů každoročně unikají ze zdravotnictví finanční prostředky ve výši několika miliard korun. Poplatky navíc regulují vždycky jen poptávku, nikoliv nabídku zdravotních služeb. Pokud existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které jej vybralo, a zákon to dosud explicitně přikazoval, vzniká poptávka těch, kteří jej vybírají, aby jejich pacienti platili tyto platby co nejvyšší. Tato poptávka je tím silnější, čím jsou více ohroženy jiné zdroje příjmů, a to se právě za minulých pravicových vlád ve zdravotnictví stalo. Připomeňme to, že pravicová vládní koalice v minulých volebních obdobích nastavila vražedný mix: restriktivní úhradové vyhlášky, navyšování DPH, inflace a negativní důsledky svých katastrofálních takzvaných reforem.

Významný vliv na zvýšení nákladů v celém sektoru zdravotnictví mělo zvyšování sazeb DPH, zejména razantní nárůst snížené sazby na 15 % v roce 2013 a přeřazení některých zdravotnických prostředků ze snížené do základní sazby DPH. Dopad pro rok 2013 pro celý systém zdravotnictví byl minus 4 mld. korun. Na druhou stranu snížení sazby DPH o 1 % jen u léčiv vydávaných a hrazených na recept znamená snížení zátěže systému o 500 mil. korun za rok. Vláda tedy má možnost kompenzovat případný nedostatek finančních prostředků systémově, ne z kapes pacientů, a vrátit princip solidarity do celého systému. Namátkou vybírám: snížení sazby DPH ve zdravotnictví, trvale zrušit stropy na pojistné u nejbohatších příjmů - uvědomme si, že to zrušení bylo jenom na dva roky, a je potřeba, aby ministerstvo včas tuto problematiku řešilo; navýšení procenta HDP na úroveň srovnatelnou s ostatními státy EU, protože ČR je trvale pod tímto procentem, a v neposlední řadě také důslednou kontrolou finančních toků ve zdravotnictví tak, aby se s těmito solidárními veřejnými prostředky neplýtvalo a byly vynakládány skutečně účelně.

Z těchto důvodů, které jsem tady řekla, podporuje poslanecký klub KSČM vládní návrh zákona, ale současně avizuji předložení pozměňovacích návrhů, které budou rušit všechny zdravotnické poplatky, anebo alternativně započítávání 90korunového poplatku do sociálního limitu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní poslankyni Soně Markové za její vystoupení. Slova se ujme pan poslanec František Laudát a připraví se pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, já začnu tím, že si vezmu zcela jasnou a zřetelnou dikci pana předsedy Okamury, takže převedeno do postoje TOP 09 zrušení zdravotnických poplatků v TOP 09 nepodporujeme. Padl tady, a já doufám, že už to bude procedurálně jasné, návrh na zamítnutí v prvním čtení. Pan kolega Heger říká, že to ještě navrhne, tak aby už to nemusel případně, pokud ještě nebude znova diskutovat.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano, pane poslanče, registruji váš návrh, registroval jsem i návrh kolegy Hegera.

 

Poslanec František Laudát: Zdravotnictví není moje parketa, nicméně vzhledem k tomu, že se to tady táhne dlouhé roky, tak jsem si vyžádal analýzu, bohužel čerstvější Parlamentní institut nemá, jak se ve vybraných zemích - nebyl jsem zadavatelem - přistupuje k těmto záležitostem, s tím, že někdo vybral zřejmě relevantní země: Belgii, Dánsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Francii, Maďarsko - tam tedy se stala nyní změna -, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Slovinsko. A jak to tam funguje? Zda jsme byli takoví Marťani, když tady přišlo na to, že chceme nějakým způsobem zavést ať už regulační, neregulační, ale první nějaké poplatky ve zdravotnictví.

Panu Okamurovi se tady podařilo trefit kozla mezi oči. Protože musím říci, že dokonce i v těch zemích, které zcela výjimečně v té studii uváděných poplatky nemají nebo se vůbec nedají takto chápat, tak vlastně vypadává většinově, že si někdo platí buď všechno, nebo podstatně velikou část, s výjimkou vyjmutých skupin, tak je to právě za péči o chrup, ve většině zemí je to dokonce za léčení neplodnosti, umělé oplodnění. Z těch všech zemí, které jsem jmenoval, a je to studie myslím z roku 2007, tak jediný, kde by se dalo zcela jasně říci, že zdravotnické poplatky nebyly a nejsou, tak to je Slovinsko a bylo to Dánsko. Nicméně v Dánsku a v dalších zemích, tam, kde nejsou, byli v té době dirigováni pacienti předem určeným lékařům, takže nebylo právo volby. Někde skutečně ty poplatky se poměrně drsně snaží... (Poslanec Laudát se odmlčel kvůli rušení v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Ano. Já požádám kolegy, kteří diskutují o jiném tématu, než jsou zdravotnické poplatky, a nemají slovo, aby případné diskuse přenesli do kuloárů a nechali pana poslance Laudáta řádně přednést svůj projev.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji. ... Poměrně drsně se snaží skutečně přistoupit k regulaci, takže i pro některé poměrně zásadní výkony je tam spoluúčast 30, 50, 80 %.

Nebudu tady zdržovat. Chceme se pokusit dneska projednat všechny body. (Ozývá se potlesk zprava.)

V řadě případů jsou to skutečně poplatky na úrovni, které mají přispět alespoň k uvědomění, že lékařská péče není zadarmo, že obecné zdravotní pojištění nestačí. Někde se vytvářejí kasty lidí, protože je samozřejmě pojištění pro všechny, ale pak si můžete platit nadstandard nebo na soukromých zdravotnických zařízeních, která nejsou v systému, takže bohatí se můžou dostat k lepším technologiím, k lepší péči než většinová populace.

Pokud jste chtěli skutečně dát do toho sociální aspekt, tak skutečně tudy cesta nevede. Mohli jste vyčlenit řadu těch kategorií. Mohli jste dát, že zdravotnickou péči si budou moct pacienti odečíst z daní. Mohli jste změkčit podmínky - i když já je nepovažuji za vůbec dramatické -, aby to nepostihovalo sociálně slabé skupiny.

Pan ministr. Trochu mě to překvapuje, nicméně jste součástí této podivné koalice. Tady padlo něco ve smyslu, že to je antisociální. U vás mě to překvapuje, ale dobře, jste v koalici, v jaké jste, která chce tady budovat zpátky socialismus, je to vaše právo volby, neboli část voličů si vás zvolila, část ne, ti můžou akorát brečet.

Nicméně jenom bych se omezil na přečtení závěrů té analýzy: V naprosté většině zkoumaných států se pacienti podílejí na financování zdravotnictví nad rámec veřejného zdravotního pojištění. Spoluúčast má formu poplatků, doplňkových a přímých plateb hrazených poskytovatelům zdravotních služeb. Povinná spoluúčast nad rámec veřejného zdravotního pojištění není v Dánsku a ve Slovinsku. Tady bylo konstatováno, že ještě se tou cestou vydali Slováci a Maďaři. Maďaři, dobře víte, jak se teď vozí. A my budeme jejich populismus platit konkrétně v České spořitelně.

Z odborných analýz národních zdravotních systémů zkoumaných států adresovaných Evropské komisi pro databázi vyplývá, že hlavní důvod zavedení spoluúčasti pacientů na financování zdravotní péče byla redukce výdajů z veřejného zdravotního pojištění získáním dalšího zdroje příjmů a omezení zneužívání systému veřejného zdravotního pojištění, nadměrného čerpání lékařské péče. Z jednotlivých národních zpráv nevyplývá, že by spoluúčast pacientů byla zavedena za účelem zvýšení kvality poskytované zdravotní péče. Nelze konstatovat, že existuje přímá souvztažnost mezi kvalitou zdravotní péče a poplatky pacientů, tedy že by spoluúčast pacientů měla přímý vliv na zvýšení kvality poskytované zdravotní péče. Nelze však vyloučit a lze se domnívat, že spoluúčastí pacientů navýšené finanční prostředky ve zdravotnictví mohou ovlivnit kvalitu poskytované zdravotní péče, jelikož více finančních prostředků nabízí větší možnosti.

Pane ministře, domníváte se, že - ve Finsku jsou poplatky, dokonce rozhodují o tom obce, ve Švédsku vyšší územní celky - domníváte se, že Skandinávie je asociální? Domníváte se, že Finsko je asociální? Nevím Dánové. Když jsme tam byli s rozpočtovým výborem, začínali naříkat, že ve všech oblastech právě plateb, dotací a veřejných výdajů se blíží na limitní stropy svých možností a že s tím budou muset něco udělat. Domníváte se, že Němci jsou asociální? Belgičani, Francouzi jsou asociální? Já si myslím, že pokud jste chtěli do toho dát sociální aspekt, mohli jste jít cestou daňových odpočtů, změkčení pro jisté kategorie občanů apod. apod. Vracíte náš systém zpátky populisticky, budete chodit ohnutí prosit na Ministerstvo financí, aby to pan Babiš vykryl. Pokud ten bude vtipný, a ono se to k němu stejně donese, nechá si vytáhnout z rozboru OECD, jaké jsou poměry rozdělování, jednotlivé kategorie státních rozpočtů, jaká část je věnována na zdravotnictví. Tam si najde, že vůči velké řadě členů OECD je podíl financí do zdravotnictví vysoký, a budete mít smůlu, resp. budou mít smůlu pacienti, bude mít smůlu české zdravotnictví. To bude výsledek tohoto vašeho počinu. Ale chápu, že vy asi nejste vnitřně příznivcem, byť to tady přiznat nemůžete, ale je to skutečně zodpovědnost této vládní koalice. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Laudátovi a požádám ještě o chvilku pozornosti. Z dalšího jednání se od 18.25 omlouvá pan ministr životního prostředí Richard Brabec, dále ze zdravotních důvodů Vojtěch Adam a pan poslanec Herbert Pavera.

Nyní se slova ujme pan poslanec Rom Kostřica. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Rom Kostřica: Děkuji za slovo, pane předsedající. Budu opravdu velmi stručný. Omezil bych se na jednu nebo dvě poznámky.

K panu ministrovi bych chtěl konstatovat nebo se zeptat. Ono snížení těch ambulantních ošetření ze 119 na 116 mil., jsou to 3 mil., při běžné platbě, že to není tak nezanedbatelný efekt, protože to je přibližně asi odhadem 1 mld. I za tuto péči, která snad nebyla nutná, musí ty pojišťovny něco zaplatit. A to platí i u těch ostatních, které jsou třeba zbytečné a skutečně by nemusely proběhnout, protože i ten lékař pochopitelně, i když je mu jasné, že se jedná o péči, která nebyla lege artis skutečně vyžádána, si nechá od té pojišťovny zaplatit, takže ten dopad je potom samozřejmě úplně jiný, než by se zdálo na první pohled.

K paní poslankyni Soně Markové bych řekl, že celá TOP - myslím, že s tímto nemůžeme souhlasit, protože je vidět, že paní poslankyně Marková nikdy v nemocnici nepracovala, protože zavedení regulačních poplatků je velmi rozumná věc. Všichni, kdo jsme pracovali na ambulantních provozech, známe celou řadu případů, kdy číšníci nebo lidé pracující v noční směně jdou na ošetření potom, případně v sobotu, v neděli, protože těch čekajících pacientů je tam teoreticky méně. Čili to byla jistě věc, která byla záslužná a vhodná.

Stejně tak se domnívám, že i rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení nebo snaha zlikvidovat poplatky za hospitalizaci je svým způsobem krátkozraká. Je to z toho důvodu, že většina pacientů, kteří jsou v nemocnici, jsou svým způsobem zmateni nebo nechápou, proč nemají za to, že dostali celodenní stravu, péči a všechno, nic platit.

To, co tady říkala paní poslankyně Marková, to znamená, že je tady celá řada lidí, kterým tím pádem není dostupná ta péče, to si myslím, že je nesmysl. To, že vy všichni možná víte, že nějaké vymáhání od exekutorů, to už je věc za nezaplacené poplatky třeba v nemocnici, to je věc dávné minulosti. Tomuto byla, takovéto exekutorské lobby byla učiněna přítrž už v minulých letech a žádná nemocnice nebude žádným způsobem exekučně vymáhat tyto poplatky. Stejně tak žádná advokátní kancelář nepřevezme takovýto úkol, protože je to zcela prodělečné. Čili to znamená, že ten, kdo ty poplatky nezaplatí, není nějakým způsobem sankcionován. Je to svým způsobem na dobrovolnosti a myslím si, že to přináší nemocnici poměrně dosti značný zisk, nebo všem těm nemocnicím. A jsem pevně přesvědčen, že se nikdy nenajde někdo, kdo by nebyl ošetřen, když to potřebuje, jenom z důvodu, že nezaplatil příslušný regulační poplatek za hospitalizaci.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců TOP 09.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Kostřicovi. Nyní se slova ujme pan poslanec Ludvík Hovorka, zatím poslední přihlášený do rozpravy. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ludvík Hovorka: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já se dotknu jenom některých nedostatků tohoto návrhu. Nechci polemizovat o užitečnosti nebo o zbytečnosti nebo nepřiměřenosti regulačních poplatků. To, co je smutné, je, že skutečně pokud se změní tým na Ministerstvu zdravotnictví, tak se předkládají úplně jiné argumenty a úplně jiná statistika k regulačním poplatkům. Ale to je věc politická. To uznám.

Ty nedostatky jsou zejména z hlediska ekonomického. Předkládaný návrh obsahuje zjevné chybné kalkulace. Podle tabulky v důvodové zprávě dojde zrušením poplatků k výpadku příjmů poskytovatelů ve výši 3 270 mil., z toho 1 764 mil. lékárny a 1 506 mil. lékaři, resp. ambulantní provozy. Od začátku roku 2014 přišly nemocniční provozy o 2,1 mld. korun zrušením nemocničních, tedy hospitalizačních poplatků. Všechny výpadky poplatků, tedy v nemocnicích, v ambulancích i v lékárnách - v součtu dělají 5,37 mld. korun - mají být podle předkladatele a koaliční smlouvy plně kompenzovány. Tento návrh odkazuje na zákon č. 109/2014 Sb., který jsme již schválili, kterým byla zvýšena platba za státní pojištěnce, což podle důvodové zprávy k tomuto zákonu přinese 4,2 mld. korun ročně, to je 2,1 mld. pro lůžková zařízení a 2,1 mld. pro ambulantní provozy a lékárny. Je tedy zjevné, že tento zvýšený příjem systému zdravotního pojištění za státní pojištěnce je nižší než výpadek o 1,17 mld. korun. Navíc Ministerstvo zdravotnictví nebere v potaz, že hospitalizační poplatky budou kompenzovány podle skutečnosti roku 2014, kdy dochází ke zřetelnému nárůstu počtu hospitalizací, zejména v odděleních následné péče a dlouhodobé péče. Je tedy zřejmé, že poplatek, který byl předpokládaný 2,1 mld., kalkulovaný na základě skutečnosti roku 2013, nebude stačit. Ministerstvo by tedy mělo vysvětlit, z čeho vezme zmíněný rozdíl o částku na dokrytí zvýšených hospitalizací.

Další nedostatky vidím z pohledu právního. Ministerstvo zachovává poplatek za pohotovost a s ním tedy i celý ten problematický model regulačního poplatku jako jakési soukromé daně. Poplatek je vybírán podle zákona povinně, nadto ústavněprávně problematicky, za hrazenou péči. Na druhou stranu je příjmem poskytovatele, zpravidla soukromého. Zákon teoreticky ukládá poskytovateli, že má poplatek použít na modernizaci, to však není a nikdy nebylo kontrolováno. A koruna příjmů z poplatků je stejná jako koruna příjmu od pojišťovny, do kterého je nadto zakalkulována položka režie a amortizace, takže zahrnuje i náklady na modernizaci, a není nijak vymahatelné, aby korunu z poplatku použil lékař na modernizaci a zisk tvořil pouze korunou z pojištění.

Jsou-li poplatky rušeny, bylo by správné vyhovět názorům odborné veřejnosti, například soudce doktora Nykodýma v nálezu Ústavního soudu z roku 2008, a odstranit ze zákona celou konstrukci § 16a. Protože pokud tam ta konstrukce zůstane, tak zůstane jenom kvůli těm 90 korunám, které zajisté je správné, že jsou vybírány, ale celý zákon 48 je zaplevelen tady tím balastem.

Nedostatky z hlediska legislativně technického. Navržená novela je pochybná legislativně technicky, neboť zamýšlené přesuny miliardových částek kompenzací mezi pojišťovnami a poskytovateli popisuje pouze v právně nezávazné důvodové zprávě. A nadto velmi neurčitě. Teprve důvodová zpráva k navrženému zákonu dává určité vodítko, ale pouze v tom smyslu, že odkazuje na úhradovou vyhlášku § 17 odst. 5, resp. na cenový předpis u lékárenské péče. Tady je ale zapotřebí vzít v potaz, že mechanismus úhradové vyhlášky je zřejmě již nyní za hranou ústavnosti, když se podíváme na nález Ústavního soudu z roku 2013, ale též na předchozí nálezy, a nebude moci být využit například pro zrušení celého § 17 odst. 5. I kdyby tento mechanismus zůstal zachován, není nijak zaručeno, že se touto cestou dostanou peníze na poplatky ke všem dotčeným poskytovatelům a právě ve výši ušlého poplatku. Úhradová vyhláška totiž rozděluje finance globálně, a to značně nerovnoměrně, mezi segmenty i mezi poskytovateli v rámci těchto segmentů. Hrozí proto například, že navýšené prostředky přidané platbou za státní pojištěnce pojišťovnám na kompenzaci poplatků nasměruje úhradová vyhláška pouze do vybraného segmentu, například specializovaných nemocnic.

Samotná kompenzace regulačních poplatků lékárnám bude ještě složitější. Stávající model regulace degresivní obchodní přirážky kompenzaci poplatků neumožňuje. Maximální marže je stanovena cenovým předpisem jako procento z ceny léků. Marže je navíc sdílena mechanismem 30 korun do lékárny a dost dobře nelze už proto, že zatímco regulační poplatek byl fixní bez ohledu na cenu léků, procentuální marže je na ceně léků závislá. Ministerstvo by proto muselo vypracovat zcela nový model cenové regulace, například zavést model dispenzačního poplatku nebo zavést hrazení výkonu lékáren obdobně, jako se hradí výkony praktickým lékařům a ambulantním specialistům. Tento dispenzační poplatek, případně úhrada za výkon by tvořily fixní část marže a byly by určeny výhradně pro lékárny a nesdílely by se s distributory.

Ministerstvo zdravotnictví k zákonu nepřiložilo žádný konkrétní a hodnotitelný návrh, jak by kompenzační mechanismus v úhradové vyhlášce a v cenovém předpisu vypadal. Není také jasné, jestli budou kompenzovány všechny regulační poplatky lékárnám, tedy i těm, které regulační poplatky nevybíraly. To znamená ty, které vlastně poplatky bonusovaly. To byl případ některých řetězcových lékáren.

Na závěr toto stanovisko: My samozřejmě ctíme koaliční dohodu a tento zákon propustíme do druhého čtení, ale chtěli bychom, abychom dostali minimálně technický popis toho, jak bude probíhat kompenzace. To znamená lékárnám, ambulantním specialistům a praktickým lékařům. A také praktickým lékařům pro děti a dorost. Protože tento segment byl vlastně postižen zrušením poplatků již v roce 2009 a tento poplatek nebyl nikdy plně kompenzován. Druhá věc je zajištění miliardy toho rozdílu mezi tím, co je dneska vlastně již schváleno, to je 4,2 mld., a ta skutečná potřeba, která dělá skoro 5,4 mld. korun. Takže toto by mělo být nějakým způsobem známo. Jestli to bude ve vyhlášce, nebo cenovém předpisu, je celkem jedno, na to asi ministerstvo má něco zpracováno, ale mělo by to být do druhého čtení známo, jakým způsobem kompenzace proběhne a jestli budou zajištěny dodatečné finance, případně jestli ten celkový objem regulačních poplatků bude nějakým způsobem krácen.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ludvíku Hovorkovi, který byl poslední přihlášený do rozpravy. Ptám se, jestli se někdo další hlásí. Nikoho nevidím, rozpravu tedy končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečná shoda. Pane ministře? Ano, prosím, pane ministře, máte slovo.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji vám za tuto velmi zajímavou rozpravu. Nebudu ji prodlužovat, protože si myslím, že tady zaznělo úplně všechno. Možná z mé strany jenom to, že chápu argumenty pravicové opozice, protože toto je záležitost, na které se prostě neshodneme. Já přiznávám legitimní postoj kolegů z jiné části politického spektra, že prostě pro ně to není správná cesta, ale zase bych byl rád, aby i oni chápali, že toto je dlouhodobá programová priorita sociální demokracie, že je to priorita, na které se shodla vládní koalice a kterou teď legitimně prosazuje.

Co se týká toho, co tady zaznělo v rámci dotazů od koaličního poslance pana Ing. Hovorky, tak tady bych chtěl sdělit pouze toto: Za prvé chceme kompenzovat všem poskytovatelům regulační poplatky, které byly skutečně vybírány. Myslím si, že je namístě, aby tady zaznělo, že všichni dobře víme, že v lékárnách, ve velké části lékáren, v reálu ty poplatky vybírány nebyly, a nebyly to jenom ty velké lékárenské řetězce. Myslím si, že by bylo opravdu velikým luxusem, abychom kompenzovali něco, co ti poskytovatelé v reálu nevybírali, co spíše bylo zneužíváno v rámci nekalého konkurenčního boje proti lékárnám, které se chovaly korektně a dodržovaly zákon. Já mám pocit z pohledu svého bývalého působení, možná, že to trochu zjednoduším, ale v celé Ostravě vybíraly regulační poplatky za recept lékárna ve fakultní nemocnici a lékárna v městské nemocnici. Opravdu si nemyslím, že bychom měli kompenzovat těm, kteří to nevybírali. A tím se dostávám i k odpovědi na otázku rozporu té sumy. Já si prostě myslím, že vykázaná částka 1,7 miliardy za lékárenské poplatky je mimo realitu, a my se teď snažíme ve spolupráci s lékárenskou komorou dobrat se k reálu.

Jak bude ten konkrétní kompenzační mechanismus u lékáren vypadat, to připravujeme. Já mám tady plnou důvěru ve svého náměstka pana dr. Filipa, který zastupuje KDU-ČSL, a požádám ho, aby přesně řekl, jakým způsobem chceme postupovat. U těch lékáren to bude složitější, u ambulantních specialistů a u praktiků je to celkem jednoduché, tam to úhradovou vyhláškou a úhradovými mechanismy umíme.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Nyní pan zpravodaj se závěrečným slovem. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Krákora: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já budu velice stručný. Během dnešní rozpravy vystoupilo sedm poslanců, padly dva návrhy na zamítnutí, od pana poslance Hegera a od pana poslance Laudáta, a já bych si dovolil dát návrh na zkrácení lhůty k projednávání o 10 dní, na 50 dní. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře. Nyní se budeme zabývat návrhem, který padl v rozpravě, to je návrh na zamítnutí. Rozhodneme o tom v následujícím hlasování, ale nejdřív vás na požadavek z pléna odhlásím. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. Vzhledem k počtu omluvených myslím, že ten počet přihlášených okolo 120 je dostatečný.

 

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 36 a ptám se, kdo je pro zamítnutí tohoto návrhu. (Do sálu vchází pan ministr Mládek a táže se cestou ke svému místu: Jsme proti, nebo pro? - Pobavení v sále. - Předsedající se smíchem:) Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 36, z přítomných 132 pro 23, proti 108. Návrh nebyl přijat.

 

Pana ministra Mládka omlouvá jenom jeho nepřítomnost v době projednávání. Dotaz samozřejmě na předsedu klubu byl legitimní. (Veselost.)

Nyní se budeme zabývat návrhem na přikázání, protože návrh na zamítnutí neprošel.

 

Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví. Má někdo jiný návrh? Nevidím.

Rozhodneme v hlasování pořadové číslo 37, které jsem zahájil a ptám se, kdo je pro přikázání výboru pro zdravotnictví. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 37, z přítomných 132 pro 132, tedy všichni. Návrh byl přijat.

 

Nyní rozhodneme o zkrácení lhůty k projednání o 10 dnů.

V hlasování pořadové číslo 38 se ptám, kdo je pro zkrácení lhůty k projednání. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 38, z přítomných 132 pro 101, proti 2. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví, lhůta k projednání byla stanovena pro výbory na 50 dnů. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji a končím bod č. 13. Zároveň předám řízení schůze.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkný podvečer. Budeme pokračovat v projednávání bodu 14. Jedná se o

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.