Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2013 – 2017

 

(pokračuje Jan Hamáček)

12.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech
a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění
pozdějších předpisů, a zákon č. 70/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících
zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 259/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2

Upozorňuji vás, že je navrženo, abychom s návrhem zákona vyslovili souhlas již v prvém čtení. Prosím, aby se z pověření vlády slova ujal pan ministr zdravotnictví a tisk nám uvedl. Po něm vystoupí pan zpravodaj, kterým byl určen pan poslanec Pavel Volčík.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych uvedl vládní návrh zákona, kterým se mění zákon o léčivech.

Cílem předkládaného návrhu zákona je zachovat stávající možnost předepisování léčivých přípravků na papírový recept. Tato možnost měla být na základě předchozí novely zákona o léčivech k 1. lednu 2015 zrušena a napříště mělo být možné předepisovat léčiva pouze na elektronický předpis. Předkládaný návrh ruší pouze přechod na povinnou plošnou elektronickou preskripci. I po přijetí tohoto návrhu tedy zůstane zachována možnost lékaře po dohodě s pacientem využít stávající dobrovolnou elektronickou preskripci.

Důvodem, proč k tomuto kroku přistupujeme, je naše přesvědčení, že tak výrazný zásah do způsobu práce lékařů, jakým je povinná elektronická preskripce, není dostatečně vyvážen jejími přínosy. Současná právní úprava elektronické preskripce, která v souvislosti s přechodem na systém povinného elektronického způsobu předepisování léčiv se v zásadě nemění, umožňuje, zjednodušeně řečeno, pouze vystavení elektronického receptu na straně lékaře, předání kódu pacientovi, a vydání receptu v lékárně na základě předloženého kódu. Státní ústav pro kontrolu léčiv spravuje v rámci systému elektronické preskripce takzvané centrální úložiště e-receptů, v němž jsou sice obsažena data o takto předepsaných léčivých přípravcích, ale jakékoli další využití těchto dat by znamenalo složitou legislativní změnu a samozřejmě také finanční náklady. Navíc je nutné upozornit, že většina těchto dat je již nyní shromažďována zdravotními pojišťovnami pro účely veřejného zdravotního pojištění. Není tedy smysluplné, abychom v tomto směru dál plýtvali finančními prostředky na rozvoj zmíněného systému. V uplynulých 12 měsících se prostřednictvím centrálního úložiště elektronických receptů vystavilo přibližně jeden milion receptů, z toho se v lékárnách vydalo prostřednictvím centrálního úložiště pouze 650 tisíc receptů. Ročně se přitom v České republice vydá zhruba 70 milionů receptů. V současnosti se tedy prostřednictvím centrálního úložiště realizuje pouze zlomek všech vystavených receptů. Je tak zřejmé, že v praxi není tento způsob předepisování léčiv preferován, a tudíž ani považován za významně přínosný.

Co se týče nákladů, které by plošné zavedení receptů vyžadovalo, je nezbytné zmínit, že rozšíření kapacity centrálního úložiště tak, aby dokázalo pojmout výše zmíněných 70 milionů receptů ročně, by vyžadovalo investici v řádu 120 až 150 milionů korun. Kromě výdajů na straně SÚKLu představuje zavedení plošné elektronické preskripce také náklady na straně poskytovatelů zdravotních služeb, kteří dosud nekomunikují s centrálním úložištěm elektronických receptů. V současnosti i po zrušení této povinnosti by i nadále zůstávalo v platnosti, že léčivé přípravky s obsahem konopí lze předepisovat pouze na elektronický recept. Návrh v tomto směru žádným způsobem neomezuje připravený způsob předepisování a výdeje konopí.

Chtěl bych tímto také požádat Poslaneckou sněmovnu, aby s posuzovaným vládním návrhem zákona vyslovila souhlas již v prvém čtení. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji vám, pane ministře, a prosím pana poslance Volčíka, který je zpravodajem tohoto tisku.

 

Poslanec Pavel Volčík: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Pan ministr velmi podrobně a pregnantně uvedl novelu zákona, kterou se navrhuje zachování stávající alternativní možnosti předepisování léčivých přípravků. To znamená zachovat možnost předepisovat léčivé přípravky v listinné podobě, tak jak je všichni známe, to znamená na recepty, tak i v elektronické podobě.

V podstatě se jedná o zachování stávajícího právního stavu, který má být změněn od 1. ledna 2015, a to tak, že od tohoto data by bylo možné předepisovat léčivé přípravky pouze v elektronické formě. Takto koncipovaný model preskripce by však představoval existenční ohrožení výkonu praxe přibližně 20 % lékařů, kteří ordinují bez přístupu k rychlému a bezpečnému internetovému připojení. Nejedná se o velká zařízení jako nemocnice nebo velká poliklinická zařízení, ale spíše o lékaře provozující praxe v odlehlejších regionech, kde dostupnost zdravotních služeb je někdy problematická. Zatížení administrativní spojené s elektronickou preskripcí může u řady z nich vést k ukončení činnosti. Navrhovaná právní úprava, která tady byla zmíněna, nezakazuje elektronickou preskripci, tedy nadále může být používána na základě dohody s pacientem, jak bylo řečeno, ale ponechává ji výhradně pro léčivé přípravny s omezením, to znamená podle § 39 odst. 4 písm. c), a pro přípravky z konopí.

Předložený návrh, tak jak byl předložen, je v souladu s ústavním pořádkem České republiky.

Vzhledem k tomu, že ustanovení zákona o léčivech, které zavádí povinnou elektronickou preskripci, nabude účinnosti dnem 1. ledna 2015, je třeba, aby navrhovaný zákon nabyl účinnosti souběžně s tímto termínem. Proto v tom návrhu bylo zmíněno: Rozsah navrhované právní úpravy je omezen pouze na jediné ustanovení zákona o léčivech, a to § 80, který upravuje výhradně povinnost ve vztahu k tomu, zda předepisování léčivých přípravků bude prováděno elektronicky, nebo i s možností předepisování na lékařské předpisy v listinné podobě. Navrhovatel v původním projednávání návrhu zákona navrhl to, aby Sněmovna s ním mohla vyslovit souhlas již v prvém čtení podle § 90 odst. 2 zákona číslo 95 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu. Mám zde nejprve přihlášku pana poslance Laudáta a tuším, co nám chce sdělit.

 

Poslanec František Laudát: Děkuji pane předsedo. Vy to víte, ne tušíte, já jsem vám to říkal. Takže jménem dvou poslaneckých klubů TOP 09 a ODS vznáším veto na projednávání v režimu podle § 90. Děkuji.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, námitku registruji, nelze pokračovat v projednávání podle § 90 a zákon projde standardní procedurou.

V obecné rozpravě je dále přihlášen pan poslanec Skalický a připraví se paní poslankyně Soňa Marková. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Skalický: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, tak jak zde již zaznělo z úst pana ministra i zpravodaje, návrh, který máte před sebou, opravdu ruší povinnost plošného využívání elektronického receptu, vlastně prodlužuje jeho dobrovolnost, jeho využití na základě dohody s pacientem. Důvody, které jsou uváděny v důvodové zprávě, jsou trochu úsměvné. Protože 20 % lékařů, kteří nevlastní výpočetní techniku při tom, že máme 40 tisíc lékařů, tak 8 tisíc že by nevlastnilo výpočetní techniku, je trošku nestandardní číslo. A dovedu si představit, že těch lékařů je samozřejmě daleko méně, i když jsou samozřejmě výjimky, zejména u vyšších věkových skupin. Nicméně i tito lékaři musí komunikovat třeba se zdravotními pojišťovnami při vyúčtování pomocí výpočetní techniky.

Já bych zde zejména pro kolegy, kteří nebyli v minulé Poslanecké sněmovně, krátce rekapituloval, proč od 1. 1. 2015 jsme navrhli a byla snaha, aby se elektronický recept používal plošně, nebo chcete-li povinně.

V roce 2007 bylo schváleno Centrální úložiště elektronických receptů, které měl začít budovat SÚKL. S účinností od 1. 1. 2009 mělo fungovat a tyto elektronické recepty se měly používat opravdu na tenkrát dobrovolné bázi nebo stále na dobrovolné bázi, protože byl předpoklad nějaké náběhové křivky, času, aby se toto úložiště vybudovalo a mohlo postupně otestovat. Je pravda, že od roku 2009 téměř do současnosti, a to i přes to schválení povinnosti, elektronické recepty jako takové se opravdu využívají minimálně, tak jak uvedl pan ministr. Čili efekt, který mělo přinést postupně jejich využívání, není veškerý žádný nebo je minimální.

V roce 2012, když jsme schvalovali návrh zákona o léčebném využití konopí, který naprosto striktně zejména na základě požadavku Policie České republiky vyžadoval elektronický recept, a po analýze, jak se elektronický recept využívá v běžné lékařské veřejnosti, jsme navrhli a dohodli se, že tu náběhovou křivku povinného využívání elektronického receptu prodloužíme a od ledna 2015 by měl být používán plošně. Chtěl bych jenom říct, že v prosinci 2012, kdy tento návrh byl schválen tehdejší Sněmovnou, pro toto plošné využití elektronických receptů na základě argumentů, které jsme shromáždili, hlasovalo 141 poslanců ze 153 přítomných, čili asi po stránce odborné a věcné nebyl důvod, aby tento fakt nebyl odsouhlasen, s tím, že dva roky, rok 2013 a 2014, byly považovány za dostatečně dlouhý čas na to, aby se všechny instituce včetně SÚKLu i jednotlivých zdravotnických zařízení na toto připravily.

Chtěl bych zde zdůraznit jeden fakt, který se průběžně nějak opomněl, a to že v každém okamžiku, a to i v tom našem návrhu, který by měl platit od ledna 2015, byla vždy zachována možnost listinné podoby receptu. To znamená, že i když byl elektronický recept vyžadován, že by byl povinný, tak k tomu byla vždy alternativa listinné podoby s tím, že Ministerstvo zdravotnictví prováděcím právním předpisem bude definovat situace, kdy je možné používat listinný recept. Teď řeknu v nadsázce, pokud by pan ministr rozhodl, že listinný recept budou používat lékaři starší 70 let nebo v horách od nadmořské výšky třeba 1 000 nebo 900 metrů, protože tam není dostupný internet, tak je to prostě možné udělat i v té situaci, kterou jsme navrhovali my.

V plošném využití elektronického receptu stále vidíme pozitiva, která stojí za to, aby byla snaha tento recept opravdu využívat v celém zdravotnictví. Tato pozitiva se týkají pacientů, lékařů a zdravotnických zařízení, zdravotnických pojišťoven i samotných lékáren. Já bych zde uvedl pár příkladů, kdy opravdu si myslíme, že toto smysl má.

Co se týče pacientů, ale i lékařů, tak je to možnost získat kompletní lékový záznam pacienta, a to v reálném čase, vlastně i s historií záznamů. To znamená, že lékař, který předepisuje jakýkoli léčivý přípravek, se dostane k historii a uvidí, co všechno ten pacient bere, což v současné době není prostě možné a není reálné. Tím se za prvé omezí duplicity a zbytečné předepisování řady léčivých přípravků, kdy jeden lékař neví, co předepíše ten druhý, a za druhé se omezí riziko lékových interakcí, které zcela jednoznačně vedou k řadě zdravotních komplikací, protože není prostě možné bez tohoto kompletního lékového záznamu tyto lékové interakce všechny postihnout. Totéž platí samozřejmě pro lékaře a zdravotnická zařízení, kteří tyto lékové přípravky předepisují. Další významná záležitost je, že se dramaticky omezí možnost padělků, protože není problém padělat - a stále se to děje - lékařské předpisy. Jestliže vám centrální úložiště nabídne unikátní číselnou řadu, tak pochopitelně se toto riziko výrazně sníží.

Pro zdravotní pojišťovny potom platí dvě výhody. Za prvé, budou dostávat recepty v elektronické podobě v podstatě v reálném čase, čili ne až následně, kdy je přepisují v lékárnách, a zejména se sníží pro ně administrativní náročnost. A tím, že se sníží počet předepisovaných léků, když se sníží duplicity, tak poté klesnou náklady na zdravotní pojištění, protože prostě zdravotní pojišťovny budou platit méně léků, které se vydají - což by mohlo zajímat samozřejmě i pana ministra financí.

U lékáren se ušetří mj. čas na ruční přepisování receptu do elektronické podoby. Již zde zaznělo, že je zhruba 70 mil. receptů ročně zpracováváno v papírové podobě, takže administrace s nimi je celkem jasně náročná. Lékárníci spočítali, že jejich přepis do digitalizované nebo elektronické podoby představuje v nějakém čase zhruba 330 mil. korun za rok, jestliže vezmeme pracovní dobu lidí, kteří přepisují. A to, co je zásadní a významné, je to, že léků, jestliže jich je předepsáno hodně, které se nevyužívají celé, které proexpirují u pacientů doma, tak těchto léků v roce 2012 bylo zlikvidováno - tj. těch, které se zaplatily a nevyužily - zhruba 550 tun, dámy a pánové. A to něco stojí. Množství léků, které jsou takto vlastně znehodnoceny, představuje částku vyjádřenou v korunách od dvou do čtyř miliard. Samozřejmě, že elektronický recept toto nevyřeší vše, ale výrazně může snížit počty duplicit a potažmo lékových interakcí.

Česká republika, pokud by opravdu rezignovala na možnost zavedení plošného využití elektronického receptu, bude téměř jedinou zemí i v oblasti střední a východní Evropy, která by tuto možnost nevyužila. Z března letošního roku země jako Bulharsko, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Rumunsko, všechny zavedly nebo budou zavádět v letech 2013 až 2017 plošný nebo povinný elektronický recept, samozřejmě vždycky s určitou výjimkou. Čili jsem přesvědčen, že za benefity, které se projeví jednak v možnosti ovlivnění zdraví občanů přes snížení lékových interakcí a zabránění lékových komplikací, které existují a jsou, až po úspory v lékové politice, kdy se předepíše méně léků a zabrání se duplicitám, což se projeví třeba i v úhradách ze zdravotního pojištění, prostě stojí za to ten elektronický recept v nějakém čase mít plošný, nebo chcete-li, povinný. Na druhou stranu vím, že Centrální úložiště elektronických receptů a SÚKL nemá zatím dobudovánu kompletně celou infrastrukturu a není připraveno na nápor 70 mil. receptů.

Proto se domnívám, a chtěl jsem i požádat pana ministra, aby zvážil možnost odložení účinnosti zákona třeba o dva nebo tři roky, ale aby v tom zákoně zachoval možnost nasazení plošného využití elektronických receptů. Protože jestliže tuto možnost dneska, řekněme, zlikvidujeme nebo ji necháme pouze na dobrovolné bázi, tak se už nikdy nebo v nějakém reálném čase k této možnosti nevrátíme a pracně za pět, deset, patnáct let to znovu budeme zkoušet. Protože se zcela jasně ukázalo, že během minulých pěti, sedmi let dobrovolná báze prostě nefunguje. A jsem přesvědčen, že ty benefity za to prostě stojí. Děkuji vám. (Potlesk zprava.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Nyní dám slovo panu poslanci Šarapatkovi, který se chce vyjádřit k hlasování, které proběhlo. Prosím.

 

Poslanec Milan Šarapatka: Děkuju, pane předsedající. Chtěl bych jenom oznámit, že jsem hlasoval proti zamítnutí a ve sjetině mám pro zamítnutí. Takže bych prosil o opravu. Děkuju.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, je to hlasování číslo 27. Uvádí se to pouze pro stenozáznam, takže není zde žádost o zpochybnění hlasování. Děkuji.

Faktickou poznámku má pan poslanec Pavel Antonín, tak bude mít prostor dvou minut.

 

Poslanec Pavel Antonín: Vážené kolegyně, vážení kolegové, z odborného z hlediska je mi naprosto jasné, že elektronické recepty dřív nebo později musí být. Je to jednoznačné a pochopitelné. Bohužel po roce 1989 vznikla většina soukromých zdravotnických zařízení jak praktiků, tak specialistů, tak pediatrů, tak stomatologů. Když si to spočítáte, od té doby uběhlo zhruba čtvrt století a životnost těchto ambulancí zrovna je v té fázi obměňování. Ta generace zrovna teď dospívá do toho, kdy bude ty ordinace předávat. A musím říct, že opravdu mám třeba kolegyni, která se omlouvala na pojišťovně, že nemůže odevzdat v létě dávku, protože syn je na táboře a ona sama to není schopna pro pojišťovnu stvořit. Takže taková skupina lékařů určitě existuje.

Je škoda, že jsme v minulém volebním období zmeškali situaci, kdy vznikaly zákony, kdy se přeregistrovávala tato zdravotnická zařízení, a v této době byla ideální doba, kdy se dalo udělat, že do těch smluv se dala nová zdravotnická zařízení zrovna navázat na elektronické recepty. A tento jedinečný okamžik jsme opravdu promeškali.

 

Předseda PSP Jan Hamáček: A nyní již s řádnou přihláškou paní poslankyně Soňa Marková. Připraví se pan poslanec Štětina.

 

Poslankyně Soňa Marková: Přeji hezký den, dámy a pánové. Dovolte mi, abych se velmi krátce vyjádřila k návrhu zákona, který máme nyní před sebou. Je to návrh Ministerstva zdravotnictví, který směřuje právě k úpravě zákona číslo 378 o léčivech. Úprava obsažená v tomto materiálu je rozsahem pouze marginální, jedná se o odstranění povinnosti elektronické preskripce, která by jinak nabyla účinnosti právě 1. 1. 2015. Pan ministr nám tento materiál předkládá, jak se v poslední době stalo jeho zvykem, spolu s žádostí o vyslovení souhlasu již v prvém čtení a spolu s odůvodněním, že je třeba stihnout právě ten termín 1. 1. 2015, aby povinnost vydávat elektronické předpisy vůbec nevznikla.

Často slýcháme, že jeden z faktorů, který zásadně prodražuje léčbu, je prudký rozvoj drahých moderních technologií a léčebných postupů. Stejně tak ale je třeba si uvědomit, že právě větší využití komunikačních informačních technologií a prostředků vykazuje velkou míru potenciálního šetření peněz z veřejného zdravotního pojištění. Koneckonců tady bych se hlásila k tomu, co tady bylo řečeno mým předřečníkem panem doktorem Skalickým. Z tohoto pohledu šel projekt elektronických receptů rozhodně tím správným směrem.

Nyní máme na stole materiál, kterým ponecháváme současný stav. Ti, kteří budou chtít vydávat elektronické předpisy a připravili se na to, mohou. Ti, kteří nechtějí, pro ty se nic nezmění. Materiál hovoří o tom, že praxe není připravena. Neříká však nic o tom, proč není připravena. Byla chyba na straně veřejných institucí, které měly vytvořit zázemí? Byla chyba na straně poskytovatelů, kteří se z mnoha důvodů nechtěli nebo nemohli připravit? A hlavně, jakým směrem vůbec se bude elektronizace našeho zdravotnictví dále ubírat? Je tedy dobře, že zákon nebude projednáván podle § 90, protože je rozumnější, podle mého názoru, připravit takový pozměňovací návrh, který by pouze o rok či o dva tuto povinnost odložil, ale úplně nezavrhl. Ministerstvo by totiž podle mého názoru nemělo jen vytvářet normativní příkazy či takovému vytváření přihlížet, ale mělo by vytvářet podmínky pro celý rozvoj našeho zdravotnictví. A já si myslím, že to je úkol právě Ministerstva zdravotnictví a že se ho zhostí lépe, než tomu bylo doposud.

Děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

 

Předseda PSP Jan Hamáček: Slovo má pan poslanec Jiří Štětina a připraví se pan poslanec Vít Kaňkovský.

 

Poslanec Jiří Štětina: Dobrý den, děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážená vládo. Já to mám na jednu stranu velmi jednoduché, protože to, co chci říct, zde přede mnou shodně řekli i kolegové. Navíc jsem se již omluvil i panu ministrovi zdravotnictví, že ho nepotěším a nebudu hlasovat pro tento návrh. Ale je slušností to říct dopředu. Nicméně velmi stručně se k tomu vyjádřím také.

Předkládaným návrhem zákona se v podstatě vylučuje elektronická preskripce léků a navrhuje se zachování stávajícího způsobu předepisování léků, tedy tužkou na papír. Důvodem pro zachování stávajícího stavu, má být ta skutečnost, že přibližně 20 % předepisujících lékařů není dosud vybaveno příslušnou výpočetní technikou, což by v praxi počínaje 1. lednem 2015 pro tyto lékaře znamenalo nemožnost pro svoje pacienty předepisovat léčivé přípravky a léky. Pro mě je však argument, že 20 % lékařů nemá počítač a neumí s ním pracovat, naprosto neobhajitelný. Pokud vím, ambulantní segment zdravotnictví je u nás privatizován déle než 20 let a za tu dobu si mohli kolegové vydělat na počítače a také se s nimi naučit pracovat. Také já jsem se ve svém vysokém věku musel naučit elementárně používat PC a ovládat programy v nemocnici, kde pracuji. Jsem přesvědčen o tom, že bez elektronizace zdravotnictví nelze realizovat žádnou reformu, a dokonce ani žádnou drobnou změnu k lepšímu. Například elektronický chorobopis, který bude moci využívat lékař, i když přijde pacient, který není v jeho kartotéce, samozřejmě papírové. Stejně tak jako zbytečná opakovaná vyšetření, předepisování léků a všechny duplicity až multiplicity. Jde pouze o zachování statu quo, zakonzervování současného systému neprůhlednosti financování zdravotnictví, včetně (nesrozumitelné) zdravotníků obecně.

Chtěl bych jenom na závěr zdůraznit, že zdravotnictví není ani levicové ani pravicové a nemělo by být populistické. Jak jsem v úvodu řekl, já tento návrh nemohu podpořit a myslím si, že to, co zde řekli přede mnou, jak kolegyně Marková, tak i kolega Skalický, prostřednictvím pana předsedajícího, kdyby se nám podařilo dát takový pozměňovací návrh, který odloží účinnost tohoto návrhu o dva až o tři roky, tak se může vlk nažrat a koza zůstane celá.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Štětinovi. Nyní mám přihlášku elektronickou pana poslance Víta Kaňkovského. Potom pan poslanec Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, předem se omlouvám, protože řada argumentů, které zmíním, již byla zmíněna kolegy, ale přesto bych se rád k této problematice, která dle mého názoru je pro zdravotnictví velmi důležitá, také krátce vyjádřil.

Úvodem chci zmínit, že předkládanou novelu vítám a za sebe ji podpořím. Co už ale není pro mě až tak úplně pozitivní, jsou fakta, která k této novelizaci vedou. Důvodová zpráva uvádí fakt, že přibližně 20 % předepisujících lékařů nedisponuje potřebným IT vybavením, a jak už tady zaznělo, možná někteří i určitými počítačovými znalostmi. Z lékařské praxe vím, že to je skutečně pravda, a pokud se pohybujeme v regionech, tak už to tady zaznělo, máme zde generaci lékařů důchodového věku, kteří skutečně doposud s IT technologiemi pracují velmi omezeně, a možná to není ani tak záležitost finančních prostředků, že by nechtěli investovat finance do pořízení IT technologií, ale buď nechtějí, nebo možná ani už nemají sílu se tyto nové technologie učit.

Rád bych ale zmínil ještě jeden důvod, který v důvodové zprávě chybí, a tím se nechci nijak dotknout ministra zdravotnictví ani Ministerstva zdravotnictví. Ale chceme-li být korektní, tak je třeba říci, že potíže nejsou jenom na straně zdravotnických zařízení, tedy na straně lékařů, ale že potíže jsou i na straně centrálního registru elektronických receptů. V poslední době se v odborné veřejnosti a v různých médiích tato problematika poměrně do šířky probírala, a i když procento předepsaných receptů na elektronické recepty neustále vzrůstá, stále se jedná o poměrně nízké počty. A je třeba říci, že pokud se nezlepší komunikace mezi centrálním registrem elektronických receptů a provozovateli zdravotnických zařízení, tak nelze tento systém naplno spustit. Obávám se, že by skokové, striktní nařízení elektronické preskripce přivedlo naše zdravotnictví do nebezpečného chaosu. Mrzí mě, že musím toto říci, ale považuji to za důležité.

Přes toto zmíněné si dovoluji požádat a apelovat na Ministerstvo zdravotnictví, aby v projektu elektronizace receptů, a nejenom receptů, ale i zdravotnické dokumentace dále pokračovalo. Považuji to za důležitý krok dopředu, a byly tady zmíněny zásadní důvody. Jedním z nich jsou důvody ekonomické. Polypragmasie v českém zdravotnictví je obrovským problémem. Zmiňoval to tady kolega Skalický, zmiňoval to tady kolega Štětina. My jsme skutečně státem, kde se setkáváme s pacienty, kteří denně užívají 10 až 15 druhů léků, z nichž mnohé mají zásadní antagonistické účinky, které jsou pro ty pacienty velmi nebezpečné. Ale kromě toho to přináší obrovský ekonomický propad a já jsem přesvědčen o tom, že pokud se nám podaří projekt elektronizace receptů dovést do zdárného konce, to ale znamená s tím, že bude fungovat komunikace na obou stranách, že nám to přinese velký ekonomický profit. Ale kromě toho nám to přinese podstatně větší bezpečí pro naše pacienty a o to by nám mělo jít především.

Takže za sebe říkám ano, elektronizace receptů, ale v tuto chvíli systém není dobře připravený, nefunguje ani na straně provozovatelů, ani na straně SÚKLu, který spravuje centrální registr elektronických receptů, a pokud bychom spustili striktně projekt elektronických receptů od 1. 1. 2015, jsem přesvědčen o tom, že by to naše zdravotnictví a hlavně naši pacienti odnesli a to si nemůžeme dovolit.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců za Úsvit.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Nyní se slova ujme přihlášený pan poslanec Leoš Heger. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážení členové vlády, dámy a pánové, moji předřečníci a paní předřečnice řekli vše podstatné, tak mi dovolte už jenom několik málo připomínek k projednávané problematice.

Já bych v první řadě rád řekl, že jednoznačný postoj funkcionářů z Evropské unie byl vždy k elektronickému receptu takový, že to je jedno z opatření, která vysoce efektivizují zdravotnické systémy tam, kde to opatření bylo zavedeno. Já tedy vítám diskusi, která je poměrně vstřícná vůči tomu, aby zákon definitivně elektronický recept neodvolal a aby se dále diskutovalo o případném možném dalším náběhu. Jistě k tomu bude na zdravotním výboru příležitost.

Samozřejmě není pochyb o tom, že problémy s IT systémy, které postihly medicínu, obzvlášť výrazně vedou k tomu, že veškerá elektronizace a veškeré projekty v oblasti digitalizace informací jsou vnímány s určitým stupněm podezření. Ale připomeňme si jenom to, že doba, ve které žijeme, je charakterizována obrovským stupněm vývoje logistiky a obrovským stupněm vývoje bankovních služeb, a obě tyto sféry stojí na obrovských výpočetních systémech, které fungují a bez kterých by tyto sféry nemohly být zdaleka tak výkonné, tak jak nám slouží dnes. Samozřejmě benefity pro zdravotnictví jsou zjevné a je potřeba pro ně dále připravovat podmínky. Myslím si, že přestože je pravdou, že ten vývoj v posledních měsících a minimálně roce nebyl příliš příznivý pro to, aby ten systém mohl být spuštěn od roku 2015, ale nejsou to překážky, které by byly nepřekonatelné na věky.

Poslední, co bych chtěl říci, je, že jedním z velkých nepřátel zavádění elektronického receptu byli lidé z vedení České lékařské komory. Mě to jako lékaře mrzí, omlouvám se všem lékařům zde přítomným, kterých se to možná také dotkne, ale tlaky, které byly proti tomu zavedení, opravdu České lékařské komoře velkou ozdobu neudělaly a současná aktivizace některých lidí, kteří se zase točí jako dobří lobbisté okolo toho, aby ten elektronický recept byl odsunut, byla zjevná. Je to škoda. Ale máme tady historický precedens. Franklin Delano Roosevelt, když se snažil reformovat americké zdravotnictví, tak v době, která u nás byla prvorepubliková, narážel jako na největší odpůrce právě na lékařskou asociaci americkou. Bohužel, i když všichni víme, že bez lékařů náš systém kultivovat nejde a že k tomu mají největší potenciál, tak na druhou stranu je potřeba vnímat i potřeby systému jako celku, potřeby jeho efektivity, ekonomiky a potřeby pacientů, které jsou zde zcela zjevné.

A těch 20 % lékařů, o kterých se zde již opakovaně mluvilo, že nemají počítače, to už se před několika lety probíralo a vždy, když já jsem o tom s těmi příslušnými skupinami, lidmi mluvil, tak se smáli a říkali: No, nějak se vám politikům bránit musíme. A smáli se při tom.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Hegerovi. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Igor Nykl. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Igor Nykl: Pěkné odpoledne, vážené kolegyně, kolegové. Trochu bych se zastal České lékařské komory, protože elektronizace ve zdravotnictví je určitě pěkný pojem, ale víme, jak jsme s tím pojmem zacházeli a co se povedlo v elektronizaci v našem zdravotnictví. Máme tady projekt IZIP, který prý nám záviděla celá Evropa, a víme, že teď ho řešíme s tím, že je to minus 2,2 miliardy, a pořád se z toho projektu nemůžeme vyvázat. Čili beru velmi závažně, když řeknu elektronizace. Bohužel v českém zdravotnictví to nemusí být tak optimální, jak by se mohlo zdát. Ale samozřejmě elektronizace je cesta budoucnosti. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Nyklovi. Kdo dál? Samozřejmě ještě faktická poznámka pana poslance Hegera. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Leoš Heger: Děkuji. Omlouvám se, na mě i mí straničtí kolegové volají, ať nemluvím, ale přece jenom musím zareagovat na pana kolegu Nykla prostřednictvím pana předsedajícího.

K tomu IZIPu bych jenom dodal, že asi před šesti týdny bylo zastaveno policejní šetření a ten případ byl dán k ledu. Takže bohužel žijeme v zemi paradoxů, protože obecný názor byl takový, jak ho zde pan kolega Nykl prezentoval. Ale přes to všechno je potřeba, abychom se o elektronizaci a o její další racionální využití dále starali. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Ptám se, jestli ještě dál někdo do rozpravy, protože všechny přihlášky jsou vyčerpány. Ještě v rozpravě pan zpravodaj. Prosím pana poslance Volčíka.

 

Poslanec Pavel Volčík: Děkuji za slovo. Pane předsedající, dovolil bych si navrhnout zkrácení doby k projednávání na 50 dnů.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Na 50 dnů, čili o deset dnů zkrátit. Dobře.

Ještě někdo v rozpravě? Pokud ne, rozpravu končím. Ptám se, jestli je zájem o závěrečné slovo. Pan ministr? Ano. Prosím pana ministra Němečka, aby se ujal svého závěrečného slova.

 

Ministr zdravotnictví ČR Svatopluk Němeček Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci poděkovat za velmi racionální a korektní rozpravu k tomuto bodu, která podle mne je vedena velmi dobrými úmysly. Troufám si možná trošičku být skeptický k tomu, jak tady zaznělo, co to všechno přinese, jak to bude perfektní, protože sice záměry tam mohou být, ale víme, jak to mnohdy u nás skončilo. Čili ne vždycky všechna ta pozitiva se naplní. Vybavují se mi tady v této souvislosti slova bývalého ruského premiéra Černomyrdina, který říkal: "Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky." Ale pevně věřím, že tak tomu v případě elektronické preskripce nebude.

Jsem přesvědčen, že v rámci projednávání tohoto návrhu ve výboru dojdeme k nějakému konsensuálnímu stanovisku. Sám za sebe říkám, že jsem k němu připraven. Není mým cílem tady zhatit trvale elektronizaci zdravotnictví, ale přiznám se, že v rámci našich motivací převažovaly obavy jednak z finančních nákladů a jednak z toho, že systém na to nebyl připraven. Ale znovu opakuji, nepochybuji, že najdeme řešení, které jednak tedy zabrání možným negativům a jednak nezabije definitivně elektronickou preskripci. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi. Ptám se, jestli má pan zpravodaj zájem o závěrečné slovo. Nemá. Jenom mě, prosím, kontrolujte, pane zpravodaji.

V rozpravě nepadl jiný návrh než na zkrácení lhůty k projednání o deset dnů. Dobře. Budeme tedy pokračovat tím, že se budeme zabývat přikázáním výboru k projednání, protože žádný návrh na vrácení a zamítnutí tady nebyl.

Předseda Poslanecké sněmovny svým rozhodnutím navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro zdravotnictví. Má někdo jiný návrh? Nevidím. Budeme tedy o tom hlasovat. Nejdřív vás odhlásím, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými hlasovacími kartami. Ještě jednou zkusím ukončit hlasování.

Omlouvám se, hlasování číslo 31 prohlašuji za zmatečné. Můžete se přihlásit svými hlasovacími kartami. Prosím.

 

V hlasování číslo 33 se budeme zabývat přikázáním výboru pro zdravotnictví.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 33 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 33. Z přítomných 118 pro 116, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Nyní budeme hlasovat o zkrácení lhůty o 10 dnů, tedy na 50 dnů.

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 34 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování pořadové číslo 34. Z přítomných 122 poslanců pro 121 poslanec, proti 1. Návrh byl přijat.

 

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro zdravotnictví a lhůta byla zkrácena na 50 dní. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodaji. Končím bod číslo 12.

 

Pro jistotu mám tady jednu nevyřízenou omluvu, respektive už dvě. Budu konstatovat omluvu pana poslance Martina Komárka od 17.30 z osobních důvodů a paní poslankyně Anny Putnové od 18.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

 

Nyní se budeme zabývat bodem číslo

Aktualizováno 31. 10. 2017 v 17:59.