(20.10 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Pardon, paní zpravodajko. Chápu to dobře, že navrhujete - nezaznělo tady veto na § 90, máme to schvalovat v jednom čtení? Nezaznělo veto od dvou poslaneckých klubů na § 90? Takže nejprve se budeme muset vypořádat s tímto, až pak případně na návrh na zamítnutí v prvém čtení.
Otvírám tedy obecnou rozpravu, do které se s přednostním právem hlásí předseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové pan poslanec Kalousek. prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Kalousek: Já jsem se chtěl připojit k názoru paní zpravodajky. Budeme všichni hlasovat pro zamítnutí. Jenom se domnívám, že ta změna, po které paní zpravodajka volá, by měla být nejenom komplexní, ale také systémová. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ivan Adamec. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ivan Adamec: Děkuji, pane předsedající. Vidím, že Pinocchio má pořád nos krátký, takže tady nikdo nelže, je to dobré.
Takže možná pár slov k tomuto záměru. Já s tím záměrem samozřejmě plně souhlasím, protože je to opravdu problém. Ale na druhou stranu už jsem tady několikrát říkal, že dobré úmysly také mohou vést někam úplně jinam, než si myslíme. Bohužel si myslím, že je to právě problém návrhu tohoto zákona.
Já bych vám tady něco přečetl, abychom si to uvědomili: Vláda si je vědoma problematických aspektů úpravy pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, kdy porušení veřejnoprávní povinnosti provozovat na pozemních komunikacích pouze vozidlo, k němuž je sjednáno pojištění odpovědnosti, je postihováno v podstatě soukromou právní sankcí v podobě příspěvku do garančního fondu vymáhaného Českou kanceláří pojistitelů, která je profesní organizací osob oprávněných poskytovat na území České republiky pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Nicméně atd. - že je úprava nesystémová a další věci, které k tomu jsou. A pak je tady šest bodů, proč s tím vláda nesouhlasí. Docela významných bodů, docela je to rozepsáno podrobně.
A já bych z tohoto místa chtěl tedy říct, když vláda s tím nesouhlasí a je si vědoma, tak ať vláda koná, činí a předloží nám návrh zákona sama za sebe. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Adamcovi. Ptám se, kdo další se hlásí do obecné rozpravy. S přednostním právem pan předseda poslaneckého klubu sociální demokracie. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Roman Sklenák: Já si dovoluji jménem dvou poslaneckých klubů - sociální demokracie a hnutí ANO 2011 - vznést námitku proti projednávání podle § 90 odst. 2.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, pane předsedo. Beru tuto námitku v potaz. Další řádně přihlášenou je paní navrhovatelka paní poslankyně Konečná. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Protože paní zpravodajka neupozorňovala úplně přesně na stanovisko vlády, tak jsem vás nechtěla zdržovat. Ale asi budu muset. Protože já s vámi, pane kolego, tentokrát velmi nesouhlasím. Myslím si, že vláda tento návrh poměrně odflákla a že spíše hledala důvody, proč něco nejde, než aby to šlo. A vzhledem k tomu, že jsme celý tento návrh konzultovali i s Ministerstvem financí a Ministerstvem dopravy, tak mi věřte, že jsem překvapena, jak to dopadlo, byť chápu, že možná je problém hlavně v tom, že je to návrh opoziční.
A co se týká toho, když říkáte, že to chce systémovou změnu a chce to změnu komplexní, tak já se ptám, kam se mají obracet tisíce lidí, kteří neoprávněně jsou házeni do různých exekučních řízení, protože se prostě dneska nemůžou bránit podle zákona, který jste tady kdysi v roce 2009 předložili, který byl nesystémový a nedal obyčejnému občanovi prostě vůbec žádnou naději v tom, že by v tom úředním šimlu, resp. v rámci soukromoprávního subjektu našel jakoukoliv oporu.
A teď k té argumentaci. To, že situace okolo přístupu k údajům z registru silničních vozidel řeší § 5 odst. 6 zákona ve znění novely provedené zákonem z roku 2013, která má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2015, je sice chvályhodné, avšak neřeší problém, že vymáhání pohledávek do garančního fondu je již samo o sobě absolutně nesystémovým řešením, kdy jakýsi hybridní subjekt soukromoprávní povahy ukládá povinnost bez jakéhokoli předchozího správního či soudního procesu, tedy bez garance práva na spravedlivý proces, jež zaručuje článek 36 a 38 Listiny základních práv a svobod a článek číslo 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Kancelář není soudem ani správním úřadem a neměla by tedy výzvou nahrazovat řádné soudní či správní řízení. Výzva k zaplacení příspěvku nikdy neměla sloužit jako nástroj nahrazující či obcházející řádná soudní a správní řízení.
Vláda kritizuje náš návrh jako nesystémový, ale samotná úprava a současné řešení prostě je nesystémové. Není možné, aby v právním státě - a vy všichni, nebo my všichni si myslíme, že v něm ještě pořád žijeme - pravomoci, jež náležejí jen soudům nebo jiným orgánům veřejné moci, náležely soukromoprávní organizaci. Problematika současného řešení tkví v tom, že i pokud se sám domnělý dlužník brání výzvě a k uhrazení příspěvku soudní cestou, tyto výzvy nejsou řádně soudy prověřovány, neprobíhá detailní dokazování, výzva je často brána jako dostačující důkaz, že člověk dluží, a je jen soudem konstatováno, že povinnost má být splněna.
Na tento alarmující fakt upozornil před čtyřmi týdny i Ústavní soud, když prohlásil, že justice přistupuje k podobným kauzám velmi rozdílným způsobem, například co se týče rozsahu dokazování. Ústavní soud kvůli tomu obdržel množství stížností. Cituji: Rozpory v rozhodovací praxi zjistil Ústavní soud dokonce i u různých soudců téhož obecného soudu. Právní závěr soudu o tom, že vozidlo stěžovatele bylo provozováno, neměl oporu v provedeném dokazování a je závěrem natolik extrémním, že má za důsledek zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces. Již ze samotné skutečnosti, že je vozidlo vedeno v registru, je sice možné dovozovat, že je vozidlo provozováno, a zpravidla tomu tak bude, to nicméně pouze za situace, kdy nebude jeho vlastníkem dodatečně prokázán opak. Tedy současná tristní situace je prohlašována Ústavním soudem za neúnosnou.
Vláda tvrdí, že situaci ohledně registrů řeší. Projednává dokonce i novely, avšak žádná byť sebelepší změna registru nezmění nic na situaci, kdy pohledávka není a nebude projednávána ve standardním sporném kontradiktorním řízení před soudem nebo správním orgánem. Vláda ve svém vyjádření k návrhu sice konstatuje, že účinná právní úprava ukládá České kanceláři pojistitelů povinnost zjistit si před zasláním výzvy k úhradě příspěvku všechny relevantní informace, avšak na stovkách případů lze prokázat, že se tak neděje, že sama kancelář nemá zájem situaci řádně prověřovat, svých pravomocí a výjimečného bezprecedentního postavení zneužívá a jedná se tak toliko jak z její strany, tak ze strany zákonů i vlády pouze o deklaratorní prohlášení bez jakékoliv právní relevance.
Řešení jsou tedy možná dvě. Přijmout námi navrhovanou novelu jako dočasnou a následně další novelou, již třeba vládní, podřídit proces vymáhání pohledávek například pod standardní správní řízení. Mým návrhem by se získal toliko potřebný čas k přípravě novely a zároveň by se zabránilo bezprecedentnímu poškozování práv občanů, jež se znelíbilo již i Ústavnímu soudu. Nebo nadále zůstat u současného stavu, nechat občany napospas kvůli soukromému subjektu, jenž není ani orgánem státu, a čekat na to, jestli pouhé novely registrů přinesou ovoce až někdy v roce 2015.
Vláda dále tvrdí, že návrh zákona zcela nevhodně a nesystémově užívá institut čestného prohlášení, které má být považováno za důkaz o tom, že nebyla porušena povinnost provozovat na pozemních komunikacích pouze vozidla se sjednaným pojištěním, a zavádí fikci pravdivosti tohoto čestného prohlášení, kdy tento institut fakticky neguje celou úpravu úhrady příspěvku, neboť pokud by čestné prohlášení bylo považováno za důkaz neexistence povinnosti uhradit příspěvek, stal by se příspěvek při jeho uplatnění fakticky zcela nevymahatelným. A to i v případě soudního řízení. V tom, že se jedná o mírně nestandardní použití institutu čestného prohlášení, má vláda pravdu. Ovšem je třeba konstatovat, že se zde celkově ocitáme v nestandardní situaci, kdy nejsme v soudním ani správním řízení, a přesto dochází ke stanovování povinnosti. V tomto případě by tedy vzhledem k tomu, že nárok prochází pouze jakýmsi pofidérním prověřováním ze strany subjektu, jenž ho sám vymáhá, měla být situace pouze vyrovnána ve prospěch obeslaného, a to v rámci procesní zásady rovnosti zbraní. ***