(17.30 hodin)
(pokračuje Laudát)
K tomuto zákonu byl s ohledem na probíhající krizi a s tím spojeným výrazným snížení příjmů rozpočtu přijat dodatek, který umožnil schválení rozpočtového schodku. Dodatek k zákonu umožňuje dosahovat po dobu dvou let rozpočtových deficitů. Na konci tohoto dvouletého období ovšem tato výjimka automaticky končí a bude platit původní zákaz deficitního financování. Myslím si, že některá z koaličních stran by se mohla přejmenovat na Nové demokraty.
Sami víte, že i když je to právně zakotveno, jak probíhá prolamování veřejného dluhu Spojených států, kde jste svědky téměř opakovaného rituálu. Co je zajímavé, že pokud se dneska proti prolomení dluhového stropu - mají dneska dluh 17 bilionů dolarů - ohradí, tak zločinec už je v podání médií, dokonce i těch českých, jsem si všiml při poslední story, ten, kdo dluh nechce prolomit, nikoliv ten, kdo ho prolamuje, za což je zodpovědný prezident Spojených států Obama. (V sále je trvalý hluk.)
Země, které to vzaly zcela vážně už v minulé dekádě či ke konci předminulé a skutečně mají neúčinnější pravidla pro stabilitu veřejných financí, tak je Indie, kdysi ve srabu koncem 80. let byl Nový Zéland a tam skutečně se i věnovali následné analýze toho, protože se jim podařil zázrak a skutečně se dostali k odpovědné fiskální politice a bylo předmětem zkoumání, zda to byly přijaté zákony, anebo konkrétní kroky státní administrativy a politických reprezentací. A z toho potom vlastně vyplynula jakási pravidla, principy odpovědného fiskálního řízení státu. A porovnejte si to s tím - já vám je tady odcituji, doufám, že aspoň někdo bude poslouchat - a porovnejte si to s tím, co tady vykládá pan ministr financí, resp. to, co v reálných krocích dělá.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás tedy požádám ještě o chvilku přerušení vašeho výkladu a ostatní, aby přenesli své diskuse mimo jednací sál, abyste to mohl v klidu dokončit. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec František Laudát: Za prvé. Snížení celkového dluhu země na rozumnou míru tak, aby byl vytvořen nárazník proti faktorům, které mohou mít negativní dopad na celkovou výši dluhu v budoucnosti, a dokud nebude dosaženo této úrovně dluhu, celkové provozní výdaje státu v každém finančním roce musí být nižší než celkové provozní výdaje ve stejném finančním roce.
Pravidlo číslo dvě. Jakmile bude dosaženo rozumné úrovně celkového dluhu země, tato úroveň má být udržována, čehož má být dosaženo tím, že po rozumně dlouhou dobu nemají celkové provozní výdaje země přesáhnout její celkové příjmy.
Za třetí. Dosažení a udržení úrovně čisté hodnoty země, která bude poskytovat ochranu před faktory, které mohou působit negativně na čistou hodnotu země v budoucnosti.
Za čtvrté. Opakované řízení fiskálních rizik, kterým země čelí.
Za páté. Sledování politiky, která je konzistentní s rozumným stupněm předvídatelnosti úrovně a stability daňových sazeb pro budoucí roky.
Tolik tedy Nový Zéland a analýza jejich fiskálního úspěchu, ze kterého žijí dodneška. A právě to se odvinulo z toho, že došli k závěru, že ne zákony, protože řada zemí má poměrně tvrdou legislativu, ale jestliže politici se dostanou do problémů, tak legislativu ohýbají a zadlužují dál. Takže potom konkrétní chování v politice rozhoduje o fiskální odpovědnosti nebo fiskálně odpovědné politice.
Tady pořád padá, že se máme učit od sousedního Slovenska. Já se domnívám, že jsou na trajektorii fiskální blamáže, podobně jako jsme byli my, a zřejmě se tam vrátíme. Já bych spíš doporučoval příklady zemí, které si prošly ať už bankrotem, anebo přece jenom strašákem bankrotu. Budete se divit, jsou to jihoamerické státy a ty nejenže některé z nich typu Argentina, Ekvádor, Brazílie, Peru a další přijaly legislativu, ale také nějakým způsobem přes obrovskou korupci a politickou nestabilitu se tím začaly řídit. Takže jenom Ekvádor, pokud bych přebral žargon pana ministra financí, tak kéž by, co se týká fiskální odpovědnosti, u nás byl podobný trend a měli bychom mít ambici ne Slovenska, ale Ekvádoru, co se týká fiskální odpovědnosti. Neoddiskutovatelným faktem je, že v minulé dekádě se dařilo poměrně výrazně snižovat veřejné zadlužení Ekvádoru. V roce 2003 měli 53,7 % HDP, v roce 2005 už pouhých 40,1 % a ono to běželo dál - 2006 už byli na 33 %, 2007 mírně vzrostli na 33,1 %, 2008 - 25,5 % a v roce 2009, kdy už světem cloumala krize, tak spadli dokonce na 20,2 % veřejného dluhu z ročního HDP.
Takže já doufám, že jsem alespoň trošičku tady nastínil, co je vůbec odpovědné rozpočtování, co je odpovědná fiskální politika, proč chceme, aby nejenom formálně se ČR přihlásila k fiskálnímu paktu, ale hlavně, a to je výrazně důležité, možná i důležitější, aby hlavně to začala dnes a denně svým chováním naplňovat.
Pokud pominu pana premiéra Sobotku - od toho neočekávám ani verbálně, pokud jde o ministra financí, jedno říká, přesný opak dělá. Děkuji všem, kteří poslouchali. (Potlesk poslanců TOP 09 a ODS.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Františku Laudátovi. Nyní je další řádně přihlášená paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Olga Havlová: Vážený pane předsedající, vážený člene vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes už tady padlo mnoho argumentů a nevím tedy, proč tady a teď řešíme smlouvu, která nás k ničemu nemá zavazovat. Schválením fiskálního paktu bychom odevzdali pomyslný klíč od české státní kasy do Bruselu. Evropská unie by tak měla do budoucna možnost diktovat nám, jak máme mít sestaven státní rozpočet.
V minulých měsících jsem interpelovala jak pana premiéra, tak ministry financí a zahraničí a ptala jsem se jich na otázky ohledně fiskálního paktu. Vězte, že pravidla fiskálního paktu o strukturálním schodku ve výši 0,5 % dodržují jen Německo, Řecko, Estonsko, Dánsko a Švédsko. Je to tedy jenom 5 zemí z 25, které fiskální pakt již podepsaly. Ostatní ho jednoduše ignorují. Například Španělsko asi dva měsíce po jeho podepsání oznámilo, že ho stejně dodržovat nehodlá. A to není vše! Například pravidlo o snižování schodku pro státy, které mají celkový dluh vyšší než 60 %, dodržují podle odpovědi na interpelaci jen Německo a Rakousko. (V sále je velký hluk.) Já si počkám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Páni kolegové, paní kolegyně, prosím vás, nechte paní poslankyni dokončit v klidu její příspěvek k této věci a případné diskuse odložte nebo přesuňte do předsálí. Zejména tady vpravo bych kolegy - včetně těch, kteří jsou předsedové klubů! Prosím, můžete pokračovat. ***