(9.30 hodin)
Poslanec Bohuslav Svoboda: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já naprosto souhlasím s tím, co tady zaznělo z úst kolegy Schwarze, kolegy Sedi, že máme všechny spojenecké závazky definované ve smlouvě. Ale stala se bohužel nešťastná věc. Pravděpodobně nějakou mylnou interpretací agentury Reuters zazněl hlas, že tato země tyto závazky neuznává, nebo že její občané tyto závazky neuznávají. Já si myslím, že v tuto chvíli návrh toho, že jednoznačně deklarujeme, že tyto závazky platí, je velmi, velmi důležitý. Pojem... V češtině pojem dočasně totiž od okupace sovětskými vojsky se ztotožňuje se slovy trvale. Myslím si, že jakékoliv zpochybňování této věci a hraní si s tímto slovíčkem je velmi, velmi nebezpečné. Byl bych velmi rád a prosím o to, abychom hlasováním deklarovali to, že všechno to, k čemu jsme se zavázali, stále platí. Že ta věta, která zazněla v mediální zkratce novinářské, není platná, a že Poslanecká sněmovna a my všichni se na to díváme tak, jak ta smlouva byla uzavřena. Děkuji.
Předseda PSP Jan Hamáček: Děkuji. Pan zpravodaj.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo a chci připomenout panu kolegovi poslanci Seďovi a nám všem ostatním, že minimálně jednou ročně projednáme zákon o státním rozpočtu, který sice připravuje vláda, ale každý z poslanců může vznášet pozměňující návrhy a navrhovat případné zvýšení výdajů, například na obranu či rozpočet Ministerstva obrany. A sám pan poslanec a ostatní si mohou přečíst ve stenozáznamech, kolik návrhů v době, kdy byla u moci například Občanská demokratická strana v koaličních vládách, kolik návrhů na zvýšení výdajů na Ministerstvo obrany zaznělo od pana poslance Sedi či jiných jeho kolegů z České strany sociálně demokratické. Já si to nepamatuji, ale nejsem tady tak dlouho jako vy. Já jsem tady byl u projednávání čtyř státních rozpočtů, pro tři jsem hlasoval, proti jednomu jsem hlasoval. Nicméně si pamatuji, když jsme jednali o rozpočtu na rok 2014, kdy váš koaliční kolega pan poslanec Gabal navrhoval určité změny v rozpočtu vzhledem ke zvýšení rozpočtu Ministerstva obrany. Já jsem hlasoval pro, nevím, jak hlasovali ostatní poslanci, nicméně byla nás menšina. Takže takové to univerzální přehození odpovědnosti je sice hezké, ale měl byste pravdu, kdybyste každý rok a potom pětkrát ročně tady vystoupil s alarmujícím proslovem a s návrhy na podstatné zvýšení výdajů. Dneska ale nedebatujeme o celkové výši výdajů. To jsme si nechali u rozpočtu. Můžeme to debatovat možná v jiném bodě.
Tak to jenom proto, abychom věděli, kdo přesně, která vláda předkládala který rozpočet a kdo pro něj hlasoval. Myslím si, že minimálně pro dva rozpočty v tom období od roku 2007 hlasovali i poslanci sociální demokracie. Není to ovšem zříkání se odpovědnosti těch rozpočtů, které jsem třeba já osobně podpořil, k tomu se samozřejmě hlásím a tu odpovědnost samozřejmě přijímám.
Předseda PSP Jan Hamáček: Fakticky pan poslanec Seďa.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane předsedo. Já odpovím panu kolegovi Stanjurovi vaším prostřednictvím. První věc je, že já jsem dlouholetý zpravodaj kapitoly 307 ve výboru pro obranu. Vždycky jsem se ptal ať už ministra obrany, či představitelů Generálního štábu, zda tento rozpočet splní ty věci a cíle, které jsou bezpečnostní strategií a podobně. Vždycky jsem dostal kladnou odpověď, přestože doplňující bylo, je to velmi těžké. To je první věc.
Druhá věc. Já jsem tady o tom mluvil, je to o politické odpovědnosti všech. Já jsem reagoval jenom na to, že včerejší diskuse se nesla takovým tím stylem, že všechno je špatně a že se nechceme hlásit ke své zodpovědnosti. Já se k ní hlásím. Co se týká návrhů, které padly na plénu Sněmovny, víme dobře, jak funguje projednávání rozpočtu na plénu Sněmovny. Kdo tady je delší dobu, tak ví, že co si vládní koalice neodsouhlasí, to také neprojde.
A třetí poznámka. Já jsem tady mluvil o tom, že rok 2013, to znamená kapitola Ministerstva obrany nebyla dočerpána. A víme dobře, že je tam nutno udělat systematické změny, zejména ve vojenských akvizicích. To znamená, proto navyšování rozpočtu je špatné, řekněme, z toho krátkodobého hlediska, nicméně z dlouhodobého hlediska, z hlediska stability rozpočtu kapitoly 307, je nejenom potřebné, ale i nutné.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Jan Hamáček: Ano, děkuji. Ještě vás chci informovat, že se omlouvá pan poslanec Gabal, a to od deváté do desáté hodiny z pracovních důvodů, a pan poslanec Klaška od třetí do půl sedmé bez udání důvodu. Tak to jsou ještě dvě omluvy.
Zeptám se, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy. Pokud ne, obecnou rozpravu končím. V podrobné rozpravě, kterou teď otevřu, prosím, aby se jednotliví navrhovatelé usnesení, asi stačí, přihlásili ke svým návrhům, protože ty návrhy budou rozdány písemně. Takže nejprve pan ministr, potom pan zpravodaj, a potom pan poslanec Ženíšek. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si ještě jednou se v krátkosti vrátit k tomu, co vlastně bylo na počátku. Na počátku byla zcela zřejmá, a máme to dokladováno, deformace mé formulace. A to, že to vzbudilo takovou živou a časově náročnou reakci, domnívám se, že je vzkaz některým zástupcům médií, aby se tak do budoucna chovali znova. Znova posunutím, zpřeházením a vytržením slov dosáhnou jakéhosi vnějškového efektu, kterého my se chytíme, a pomůžeme mu tak, aby žil svým vlastním, jakýmsi virtuálním životem.
Při podrobnějším seznámení se s obsahem toho mého rozhovoru bylo zřejmé, jak jsou ta slova míněna, a žádná dvojitá interpretace v podstatě nebyla možná. Ověřoval jsem si to i včera od řady lidí včetně odborníků v bezpečnostní a branné oblasti. Já jsem totiž nemluvil o svém názoru. Já jsem nemluvil o názoru vlády České republiky. Já jsem nemluvil o názoru politické reprezentace. Já jsem jenom na otázku, a to si dovolím zopakovat, jak asi by reagovala Česká republika na žádost o stálé - stálé - rozmístění vojenských jednotek na svém území, řekl, že bohužel v oblasti řekněme emotivní a nikoli racionální pro jistou část populace je to citlivé téma. Tak to ať chceme, nebo nechceme, prostě je. Je otázka, jestli jsem na tu větu měl říct raději no comment, ale to se mi zdá poněkud zbabělé. Tak jsem prostě jenom konstatoval určitý fakt. Je to trošku pokrytecké předstírat, že tomu tak není. Různé průzkumy i sociologické studie nás o tom přesvědčí, že tomu tak je. Ta obava tady je, a ať už v nás vyvolává jakýkoliv pocit, zhruba u 60 až 70 % populace, což je vlastně nesmírně vysoké a alarmující číslo. A my všichni, kterým nám jde o efektivní alianční spolupráci, bychom měli, a já na prvním místě, dělat maximum pro to, abychom věcně a trpělivě vysvětlovali a obhajovali nutnost i takových kroků, jako je případné rozmístění. Ale my skutečně nejsme teď v žádné první linii. My řešíme otázku, která není aktuální. My se naopak musíme, a to děláme aktivně, přihlásit k tomu, abychom podpořili naše alianční partnery, především ty, kteří mají přímou hranici s Ukrajinou nebo s Ruskou federací.
Domnívám se, že v textu, který jsem tady ráno přečetl, to ujištění je. Není, řekněme, explicitní, a proto některým z vás tam ta doslovnost může scházet, ale pokud mluvíme o tom, že Česká republika je plně připravena plnit veškeré závazky, tak to jsou všechny závazky. A aktivní obrana hodnot je také myslím si jednoznačné definování. ***