(21.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Nebezpečí ve smyslu článku 37 odst. 1 je ovšem nejen nebezpečí, že by v důsledku výpovědi bylo trestní stíhání proti svědkovi nebo jeho osobě blízké zahájeno, ale vůbec nebezpečí, že by výpověď mohla být proti svědkovi, resp. proti jeho osobě blízké, použita v trestním řízení proti některému z nich již zahájeném. Jde tedy o nebezpečí trestního stíhání hrozícího, ale i o nebezpečí zhoršení procesního postavení v trestním řízení již probíhajícím.
O tom, zda odepření výpovědi je odůvodněné, rozhoduje soud, resp. orgán, před kterým výpověď měla být podána a byla odmítnuta. Otázka ovšem je, jak soud pozná, že svědkovi či jeho osobě blízké takové nebezpečí hrozí. Listina o tom mlčí! (Pauza. Smích.) A mlčí o tom i procesní předpisy! Odpověď je třeba najít v interpretaci. Ze smyslu čl. 37 odst. 1 vyplývá, že soud toto nebezpečí nesmí zjišťovat tak, že by skutečnosti, z nichž toto nebezpečí vychází, vyšlo najevo, tj. zejména existenci takového nebezpečí nesmí požadovat ani provádět důkazy. Prakticky to znamená, že soud bude v té věci zpravidla odkázán na to, že svědek existenci takového nebezpečí tvrdí. Není ovšem vyloučeno, že soud odepření výpovědi z důvodu čl. 37 odst. 1 neuzná, je-li očividné, že svědkovi ani jeho osobě blízké z výpovědi žádné nebezpečí hrozit nemůže, a že tedy odepření výpovědi je očividně bezdůvodné. Vyjdou-li skutečnosti takové nebezpečí odůvodňující z procesu najevo z jiných důkazních prostředků, tj. z jiných provedených důkazů ve věci samé, svědek, kterému takové nebezpečí hrozí, už z toho důvodu výpověď odmítnout nemůže, leč by šlo o výpověď, která by v trestním řízení hrozícím či již zahájeném mohla být použita proti němu, resp. jakkoliv zhoršit jeho procesní pozici nebo procesní pozici jeho osoby blízké.
Článek 37 odst. 1 nedefinuje pojem osoby blízké. Pokud by tedy příslušný orgán aplikoval čl. 37 odst. 1 přímo, musel by k rozhodnutí, zda je někdo osobou blízkou, dospět interpretací, přičemž by se mu nabízela analogie podle § 116 občanského zákona, anebo podle okolností podle § 89 odst. 7 trestního zákona. Pojem osoby blízké však nedefinuje ani občanský soudní řád a zřejmě rozumí osobou blízkou ve smyslu § 116 občanský zákoník. Zákonným odkazem definuje osobu blízkou § 35 odst. 3 správního řádu, který v té věci výslovně odkazuje na občanský zákoník, to znamená, že osobami blízkými rozumí osoby uvedené v § 116 občanského zákoníku. (V sále je velký hluk.)
Složitější je situace v trestním řádu, který v § 100 odst. 2, v němž dává svědkovi právo odepřít výpověď, nemluví o osobách blízkých, nýbrž podává výčet osob, v důsledku jejichž ohrožení může svědek odepřít výpověď. Legální aplikaci pojmu osoba blízká však podává § 89 odst. 7 trestního zákona, přičemž tam podaný výčet osob blízkých není stejný jako výčet osob v § 100 odst. 2 trestního řádu. V civilním a správním řízení se tedy osobami blízkými rozumějí osoby vyjmenované v § 116 občanského zákoníku. Trestní řízení pojem osoby blízké nezná a § 89 odst. 7 vzhledem ke specifickému výčtu uvedenému v § 100 odst. 2 trestního řádu použít nelze. Nelze ovšem vyloučit, že by se svědek v trestním řízení, který nespadá do okruhu osob uvedených v § 100 odst. 2 trestního řádu, mohl dovolat přímo na článek 37 odst. 1. Soud by pak podle okolností případu rozhodl, zda je, či není povinen vypovídat.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vás zase přeruším a požádám tentokrát kolegy nalevo, aby vás nechali v klidu přednést vaši argumentaci. Prosím, pokračujte.
Poslanec Miroslav Kalousek: Ó, kéž by šlo pouze o moji argumentaci, pane předsedající, ale tady bohužel se jedná - nebo bohudík se jedná o argumentaci ústavního pořádku ČR. Proto je tak důležité, abychom si to vyslechli.
Z hlediska trestního řízení je výpověď svědka jedním z tzv. důkazních prostředků, přičemž svědek je fyzickou osobou odlišnou od obviněného, kterou předvolal orgán činný v trestním řízení, aby uvedla všechny jí známé skutečnosti, které vnímala svými smysly a které jsou důležité pro rozhodnutí v trestní věci. Bezdůvodné odmítnutí výpovědi lze sankcionovat pořádkovou pokutou. Není ovšem sporu o tom, že svědek by se mohl nevyhnutelně dostat do těžké kolize se svým svědomím, má-li nějaké, kdy by svou pravdivou výpovědí mohl usvědčovat blízké osoby anebo sebe či blízké osoby vydat nebezpečí trestního postihu.
V souladu s obsahem ustanovení § 37 odst. 1 Listiny proto ustanovení § 100 odst. 1 trestního řádu dává právo odepřít výpověď jako svědek příbuznému obviněného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu a druhovi, popř. družce. Jestliže je ovšem obviněných více a svědek je v uvedeném poměru jen k některému z nich, má právo odepřít výpověď stran jiných obviněných jen tehdy, nelze-li odloučit výpověď, která se jich týká od výpovědi týkající se obviněného, k němuž je svědek v tomto poměru. Podle § 100 odst. 2 trestního řádu je svědek oprávněn odepřít vypovídat také tehdy, jestliže by výpovědí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě, svému příbuznému v pokolení přímém, svému sourozenci, osvojiteli, osvojenci, manželu či druhu, družce a jiným osobám v poměru rodinném nebo obdobném, jejichž újmu by právem pociťoval jako újmu vlastní. Zatímco tedy čl. 37 odst. 1 Listiny pracuje s pojmem osoba blízká, trestní řád okruh osob, ohledně kterých je předvolaný oprávněn odepřít výpověď, jednak specifikuje jejich konkrétním právním či faktickým postavením vůči němu, jednak subjektivním, leč oprávněným vnímáním újmy těchto osob jako újmy vlastní. Pro jiné důvody, než které jsou uvedeny v citovaném ustanovení trestního řádu...
(K ministru Chovancovi:) Pohoršil jsem vás nějak, pane ministře? (Ministr Chovanec sděluje, že gestikuloval směrem ke galerii pro hosty.) Aha!
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, můžete mluvit v klidu. Pan ministr řeší jinou záležitost momentálně. Prosím, pokračujte.
Poslanec Miroslav Kalousek: Pro jiné důvody, než které jsou uvedeny v citovaném ustanovení trestního řádu, svědek odepřít svědectví nemůže. Nemůže tedy odepřít výpověď například proto, že by jemu nebo osobám blízkým mohla vzniknout majetková újma nebo hanba.
Právo osob uvedených v § 100 odst. 1 trestního řádu odepřít výpověď se vztahuje na výpověď jako celek. V případech uvedených v § 100 odst. 2 trestního řádu svědek zásadně vypovídat musí a může odepřít výpověď jen v té míře, ve které je tu možnost způsobení zákonem předpokládaného nebezpečí osobám zde uvedeným. O oprávnění odepřít výpověď rozhoduje orgán trestního řízení, který svědka předvolal či vyslýchá. Neuzná-li toto oprávnění, je svědek povinen vypovídat a je proti němu možno použít donucovacích prostředků stanovených trestním řádem v ustanovení § 66. Odepřít výpověď jako svědek zpravidla nemůže podle § 100 odst. 3 trestního řádu ten, kdo má stran trestného činu, jehož se svědecká výpověď týká, tzv. oznamovací povinnost podle trestního zákona, pokud ovšem není povinnost svědčit i za tohoto procesního stavu zákonem zproštěn. K takové výjimce z práva odepřít výpověď však Listina samotná zmocnění nedává. ***