(14.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Já bych se ale rád dotkl otázek, které tady položil pan místopředseda Sněmovny, předseda KSČM kolega Filip, a chtěl bych mu na některé odpovědět. Například položil otázku, zda je nějaká strana, která v roce 2010 říkala občanům, že je pro to, aby zde byla vojska NATO. Taková strana je. Je to Občanská demokratická strana. My jsme byli otevřeně pro to, aby zde byl postaven americký radar, a to to s sebou nese. My jsme občanům nic v této věci netajili a my jsme tento postoj měli a máme i nadále. Ale když mluvíme o tom, co jsme říkali, co kdo z nás říkal v roce 2010 nebo 2013, tak bychom neměli zapomenout na to, že mezitím se velmi významně změnila mezinárodněpolitická situace a taky bezpečnostní situace České republiky. Já nevím, jestli to nechcete vidět, nejste schopni to vidět nebo se to jenom bojíte vidět, ale jsme v situaci, která je mnohonásobně nebezpečnější, než byla rok, dva, tři, pět roků zpátky. To, co se odehrává na Ukrajině, to, co se odehrálo na Krymu velmi připomíná události z poloviny 50. let 19. století, kdy taky byla krymská válka a kdy tato krymská válka neznamenala boj o Krym, ale znamenala rozbití evropského řádu, který v Evropě vznikl po Vídeňském kongresu z roku 1815. A kdo to nevidí, tak je buďto nevzdělaný, nebo slepý, anebo něco tají našim občanům. Jsme v situaci, která nás extrémně ohrožuje, a v této situaci je pro nás mimořádně důležité, abychom co nejvíce zajistili bezpečnost České republiky.
Dámy a pánové, v poválečné Evropě pro demokratickou zemi není žádný jiný recept a žádná jiná cesta, jak zajistit bezpečnost republiky, než je úzká spolupráce v rámci NATO, než je spolupráce se Spojenými státy. A to, jak z dějin poválečné Evropy dobře víme, znamená občas i přítomnost vojsk NATO na území jednotlivých států. Já nevím, co je na tom tak divného, nevím, co je na tom nebezpečného. Naopak v tom vidím záruku naší bezpečnosti a měli bychom všichni být rádi, že jsou nějaké země, které jsou připraveny poslat své vojáky proto, aby chránili jinou zemi. Budeme-li se my těšit takovému privilegiu, měli bychom to jenom přivítat, a ne to odmítat ústy ministra obrany ještě dříve, než taková debata vůbec v České republice může proběhnout.
Takže já i z těchto důvodů velmi podporuji to, co řekl pan předseda Faltýnek, aby měl možnost pan ministr obrany to vysvětlit, ale nejenom ministr obrany. Ať se k tomu také otevřeně postaví předseda vlády České republiky. A toho můžeme docílit tím, že podpoříte návrh bodu, který přednesl kolega Blažek. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a k mikrofonu prosím pana místopředsedu Sněmovny Jana Bartoška.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Dámy a pánové, pěkné odpoledne. Rád bych ve svém příspěvku vaším prostřednictvím (k paní předsedající) oslovil pana místopředsedu Filipa, protože zde zaznělo, kdo a jakým způsobem poškodil zájmy České republiky. A já zde konstatuji, že nejvíc zájmy České republiky poškodilo 40 let vlády komunismu se vším všudy, co to provázelo. (Potlesk zprava, nesouhlas poslanců KSČM). Je to tak. A místo toho, abych zde slyšel omluvu za 50. léta, zvací dopis ze 68. a následný marasmus 70. let, tak jsme osočováni z toho, jakým způsobem a jak se chováme.
Můžeme polemizovat, do jaké míry byl výrok pana ministra šťastný, či ne. K tomu jsem připraven a návrh na zařazení tohoto bodu podpořím. Každopádně - ruská vojska zde byla, měli jsme zde rakety a všichni jsme se v té době museli tvářit šťastně. A tuto myšlenku já zásadně odmítám. Myslím si, že dneska, kdyby byla Ukrajina součástí NATO, se spousta věcí nestala. A myslím si, že pobaltské země jsou velmi rády za to, že jsou součástí NATO, protože stejně tak jako ony i my jsme chráněni tímto spojenectvím. Jsem rád za to, že jsme členem NATO, protože to znamená, že jsme součástí demokratického světa, která chce chránit tyto hodnoty. Protože když to přenesete, možná že kdyby nás bylo víc, kteří budou psát oslavné dopisy do Severní Koreje, možná bychom této mentalitě taky víc rozuměli. Ale já to nebudu. (Potlesk z pravé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji a nyní prosím k mikrofonu s přednostním právem pana ministra obrany pana Stropnického.
Ministr obrany ČR Martin Stropnický Vážená paní předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já jsem byl na dnešní odpoledne řádně omluven pro naléhavé povinnosti, ale situace zřejmě nesnese odkladu, a tak mi dovolte, abych se vyjádřil k tomu, co jsem zprostředkovaně zaslechl z této sněmovny dneska.
My tady pracujeme s manipulací a demagogií některé části našeho mediálního světa. Je to škoda, protože si myslím, že tím dáváme takovým postupům jakousi legitimitu nebo právo na vlastní život. Ten rozhovor pro Reuters se odehrával tak, že kromě mnoha jiných otázek jsem byl dotázán, jak se dívám na případný stálý - stálý (zdůrazňuje) - pobyt aliančních jednotek na našem území. A já jsem na to odpověděl zhruba, teď cituji sám sebe, že stálý pobyt jednotek je pro určitou nezanedbatelnou část našeho obyvatelstva z jistých historických důvodů určitý problém, nebo řekněme citlivá záležitost. Toť vše. Že to potom autor dal do titulu, aspoň tak se domnívám, a že to znělo, že Česká republika nepřijme na svém území alianční jednotky, to opravdu, ale opravdu není moje vina. Že to většina médií převezme v této podobě a jenom některá otisknou to, co je níž, čili ta konkrétní a poměrně jasná a oddělená věta, která se nezabývá nějakým momentálním řešením bezpečnostní situace, ale jakousi historickou, řekněme sociologickou, reminiscencí, o tom tam nikde nebyla ani stopa. Že to ani ti editoři nezadají svým novinářům, je asi symptomatické, nemá asi valnou cenu se nad tím nějak trápit. Pokud to samozřejmě nepřinese nějaké zásadní debaty, nějaká zásadní zpochybňování.
Byl jsem v nedávných dnech, zhruba před týdnem, na pozvání svého kolegy Chucka Hagela ve Spojených státech a navštívil jsem tam řadu politických špiček. A ten záměr byl naprosto jasný - aby právě cesta tím směrem dala na vědomí náš zájem o transatlantickou vazbu a aby zdůraznila význam, jaký přikládáme přítomnosti Spojených států v celém bezpečnostním prostoru, ve kterém se nalézáme. Právě proto, že akcenty zahraniční politiky USA jsou v posledních letech, řekněme, trošku odlišné a pro naši situaci ne úplně přínosné. Setkal jsem se tam, jak říkám, s řadou lidí, se Susan Rice, která je poradkyní přes zahraniční záležitosti a obranné záležitosti prezidenta Obamy, a není lehké se k ní dostat, se senátorem McCainem a s řadou dalších a plédoval jsem za americkou přítomnost v Evropě a také jsem zdůrazňoval naši připravenost přijmout svůj díl odpovědnosti za bezpečnostní situaci v celém našem prostoru. ***