(14.20 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Já si myslím, že je naší povinností tohle vědět. Já si myslím, že si česká veřejnost nezaslouží, abychom se rozešli do kuloárů, a někdo říkal: A to jen tak plácl Stropnický. A někdo říkal: Ne, to tak Stropnický neplácl, to tak Stropnický řekl proto, že si to opravdu myslí celá vláda, nebo co si tedy myslí Poslanecká sněmovna. Tohle je vážná věc. Řada z nás, netvrdím, že všichni, řada z nás je opravdu znepokojena tím, co se děje na východ od našich hranic. Řada z nás je opravdu znepokojena imperiálními ambicemi Ruska, imperiálními ambicemi získávat zpět svá území a svůj vliv, kam až to půjde. Půjde to až tam, kam my mu to dovolíme. Kdysi hranice toho vlivu byly až na Šumavě. Já bych docela nerad, kdybychom dovolili návrat úplně do tohoto stavu, ale možná, že si to i někdo přeje.
S tím možná souvisí i vztah k umístění vojsk Severoatlantické aliance na území České republiky. Pan ministr Stropnický by nám řekl, že tuto paralelu myslel nešťastně. Že to nechtěl srovnat s okupačními vojsky Sovětského svazu a jeho satelitů. A já si myslím, že tam ta paralela přece jenom je. Já si myslím, že ti, kteří slavili a kteří byli šťastni, když v roce 1990 okupační vojska sovětské armády opouštěla Českou republiku, tak těm by paradoxně umístění sil NATO na našem území vůbec nevadilo. A ti, kteří nostalgicky vzpomínají na ty krásné časy, když tady byla sovětská armáda, jak se nemuselo žvanit a mohlo se pracovat, jak nikdo se nemusel zdržovat parlamentní diskusí, soudruh tajemník to rozhodl a mohlo se makat. Ti, kteří na tyhle časy nostalgicky vzpomínají, tak pro ty je naopak strašně nebezpečná představa umístění vojsk Severoatlantické aliance na území České republiky. Takže já si myslím, že ta konotace je tady správná. A že debatou o tom, zda ministr Stropnický mluvil za sebe, za vládu, nebo za miss ANO, nebo za koho to vlastně mluvil, když tuto naprosto z našeho pohledu nehoráznou větu vyslovil do veřejného prostoru, a do mezinárodního veřejného prostoru, protože ji všichni zaznamenali, že bychom si to měli vyjasnit jako ústavní instituce, které se vláda zodpovídá. A že bychom možná měli dojít k nějakému konečnému názoru, co si vlastně o tom myslíme. My, Česká republika, protože řekne-li se my, Česká republika, tak to nemůže být já, Martin Stropnický, nemůže to být miss ANO ani to nemůže být ODS nebo TOP 09, ale už to může být Poslanecká sněmovna. Poslanecká sněmovna České republiky jako zástupce, jak říkáme v ústavní přísaze, jako zástupce všeho lidu, na to svůj názor říct může. A my jsme přesvědčení, že vzhledem k tomu, čeho se ministr obrany dopustil, je naší povinností, aby to Poslanecká sněmovna řekla. Co řekne, je jejím svatým právem a právem této většiny. Ale není možné, abychom to přešli bez jakékoliv diskuse a především abychom to přešli bez závěru a jasného názoru, kterým evropské a světové veřejnosti řekneme, co si o tom Česká republika opravdu myslí. Protože v tom globálním mediálním světě si ta mezinárodní veřejnost teď myslí, že si Česká republika myslí to, co řekl ministr Stropnický. Ale to, co řekl ministr Stropnický, nelze prohlásit za názor České republiky. Názor Poslanecké sněmovny by za takovýto názor prohlášen být mohl.
Proto se velmi přimlouvám, aniž bych chtěl jakkoli předjímat výsledek této diskuse, abychom tento bod zařadili na jednání schůze, ať již podle návrhu pana poslance Blažka, či pana poslance Ženíška. A především, abychom došli k závěru, co si myslí Česká republika, protože když to neuděláme, budu se obávat nejenom já, že si tato Sněmovna radši nechce nic myslet.
Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Děkuji. Nyní prosím s přednostním právem k mikrofonu pana ministra Bělobrádka, potom pana předsedu klubu ODS, pana poslance Stanjuru a potom pana místopředsedu Filipa.
Místopředseda vlády ČR Pavel Bělobrádek: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, nejsem ministrem, jsem jediný člen vlády, který není ministrem jmenován prezidentem republiky. Jsem pouhým místopředsedou vlády.
Dovolím si tedy z jediného důvodu, a to že budu od zítřka odpoledne omluven z důvodu zahraniční cesty, jako místopředseda vlády zareagovat na předřečníka. Slova, která vyřkl pan ministr Stropnický, nejsou rozhodně slova celé vlády. Nás tato slova poněkud zaskočila. Přestože dnes podle mých údajů na tiskové konferenci pan ministr Stropnický řekl, že se jedná o nepřesné informace uvedené agenturou Reuters a otázka byla položena na stálé umístění jednotek NATO na našem území, tak pro mě v tom není vůbec žádný rozdíl. Jestli tyto jednotky budou umístěné dočasně, nebo trvale, a to už z toho důvodu, který řekl pan předseda Kalousek, a tudíž z toho důvodu, že i naše armáda je součástí NATO. Domnívám se, že takovéto věci by skutečně, pokud jsou vyřčeny, a jsou velmi intenzivně vnímány i našimi zahraničními partnery, měly být předjednány na vládě. Měly by být předjednány a vysvětleny i na půdě Poslanecké sněmovny už z toho důvodu, že, nepletu-li se, tak válku vyhlašuje Poslanecká sněmovna. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Já děkuji. A prosím k mikrofonu pana předsedu klubu ODS, pana poslance Stanjuru. Prosím, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Myslím si, že půda českého parlamentu je přesně ta půda, kde máme debatovat o základních otázkách zahraniční politiky. V minulých týdnech navštívil Českou republiku pan Rasmussen, současný šéf NATO. Sešel se s čelnými představiteli České republiky, kteří veřejně říkali, ať prezident či premiér či ministr obrany či další ministři, že je třeba zvýšit výdaje na obranu a že jsme pevnou součástí Severoatlantické aliance. Ale v politice vždycky platí, že jedna věc jsou slova a druhá věc, když přijde na hlasování.
Je to pár týdnů zpátky, kdy jsme hlasovali o návrhu vládního poslance pana kolegy Gabala, který chtěl jenom doporučit vládě, ať se zvýší výdaje na obranu. Podívejte se na tu sjetinu, které kluby a kteří poslanci to podpořili a kteří byli proti. Ti, co nejvíc mluví o tom, že je třeba zvýšit, tento konkrétní návrh nepodpořili.
Ale já bych chtěl spíš debatovat o té logice srovnání okupantského vojska komunistických států a vojsk Severoatlantické aliance. Tak jsme, nebo nejsme členy NATO? Armády NATO jsou naše vojska, nebo nejsou naše vojska? To si prostě musíme vybrat. Nemůže platit obojí. Říkat, že my tu nechceme cizí vojska, a myslet tím vojska NATO. Ale my jsme členové a pan ministr obrany by to měl vědět. Já bych považoval tu debatu za velmi užitečnou, hlavně nějaký závěr. A jestli se vládní většina rozhodne, že nechceme být součástí, tak my sice budeme protestovat, ale je to legitimní. Teď jsme oslavovali deset let od vstupu do Evropské unie, já myslím, že pro bezpečnost našich občanů je mnohem důležitější připomínat si patnáct let od vstupu České republiky do NATO. To byl ten klíčový okamžik, který přispěl k vyšší bezpečnosti našich občanů.
Stejně jako já jste jistě zaznamenali názor prezidenta republiky, že máme udělat všechno pro to, aby se v roce 2015 stal členem co nejvyšších řídicích struktur NATO stávající náčelník generálního štábu. (Mimo mikrofon žádá předsedající o zjednání klidu v sále.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová: Ano, ráda vyhovím. Prosím o zachování klidu, abychom slyšeli pana poslance Stanjuru. ***