(16.00 hodin)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Schwarzenbergovi. S faktickou poznámkou paní poslankyně Kateřina Konečná. Po ní s přednostním právem pan předseda Radim Fiala. Prosím, paní poslankyně, vaše dvě minuty.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji. Dovolte mi pouze vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, vzkázat svému předřečníkovi, že jsem netušila, když jsme se tu dneska bavili o tom, že by se některé řeči měly překládat do jiných jazyků, což bylo tématem dopolední debaty z vaší strany, že mluvím tak málo srozumitelně a česky. Já jsem předpokládala, že v českém parlamentu můžeme mluvit česky, a pokud si přečtete stenozáznam mého vystoupení, tak budete muset zpochybnit celou první část vašeho projevu, protože nic takového tam nezaznělo. To za prvé.
A za druhé. Věřte mi, že mě mrzí, že jako bývalý ministr zahraničních věcí odmítáte můj návrh, aby se tím arbitrem stalo právě OBSE jako nezávislá, nestranná instituce.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji paní poslankyni Konečné. S přednostním právem prosím pana předsedu poslaneckého klubu Úsvit Radima Fialu. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji vám za slovo, vážený pane předsedající. Vážená vládo, kolegyně, kolegové, my jsme se bavili o Ukrajině, není to tak dlouho, a teď to vypadá, že situace na Ukrajině se eskaluje, neuklidňuje, a začínáme zde hovořit podle mého názoru o druhém dílu. Co jsme tady komentovali před časem, to byl první díl té situace a dnes přichází část druhá.
Hnutí Úsvit v době, kdy se jiní radovali, že na Majdanu začíná nová, šťastná éra Ukrajiny, varovalo, že tato forma násilného státního převratu a následného nedodržení dohod z 21. ledna bude znamenat hrozbu eskalací násilí. Signatářem dohod z 21. ledna byli i zástupci Evropské unie. Ministři zahraničí Polska, Německa, Francie mávli rukou nad dohodou a uvolnili tím místo pro radikální politické síly ukrajinských nacionalistů. Místo tvrdého tlaku na plnění těchto kompromisních dohod si tito evropští politici zamnuli ruce a řekli si: Nevadí. Koneckonců jsou to naši fašisti. Myšlenku demokratické revoluce, myšlenku pozitivních změn, kterou začalo hnutí Majdanu, tak uchvátily akceschopné nacionalistické politické síly. Tyto síly bohužel vytlačily ukrajinské demokraty. Netají se obdivem k tradicím banderovského hnutí a netají se nenávistí k Rusku, včetně části vlastních ukrajinských spoluobčanů, kteří mají kulturně a jazykově k Rusku, k této zemi, blízko. Bohužel jsou to dnes právě oni, kdo vystupuje jako představitel ukrajinských vlastenců. Tato situace otevřela také prostor pro ruskou obhajobu svých zájmů. A může se nám to líbit více nebo méně, ale obhajobu logickou a nevyhnutelnou. Spojené státy americké jednají zcela stejně, ať už šlo o invazi v Panamě, nebo v Grenadě.
Druhého května eskalace konfliktu na Ukrajině dostala nový rozměr. Masakr v Oděse znamená konec Ukrajiny, tak jak ji dnes známe. Pokud někdo chce dnes zachovat Ukrajinu jako jednotný stát s centrální vládou, žene Ukrajinu do války. Masakr v Oděse je nutné podrobit nezávislému vyšetřování, které stanoví odpovědnost konkrétních osob, úřadů, politiků. Stanovisko kyjevské vlády, že masakr mají na svědomí ruští provokatéři a že je to vše dílem Moskvy, je tak směšné a trapné, že by patřilo spíš do Haškovy literatury. Myslím, že je načase, aby česká vláda a Česká republika přehodnotily svůj postoj k současné vládě v Kyjevě. Jejich nepřímá odpovědnost za tento masakr je zřejmá a přímá odpovědnost musí být vyšetřena. Vláda v Kyjevě je všechno jiné, jen ne skupina demokratů, která bojuje za demokratické hodnoty. Když poslouchám některá vyjádření této politické garnitury, mám pocit, že ti lidé jsou na kokainu.
Pamatujme na to, že na Ukrajině, a to i na té východní, dnes stále žijí stovky českých občanů, našich krajanů, a je to i jejich osud, o čem zde debatujeme. Jejich situaci a postavení by měla vláda dnes znovu prošetřit.
V dnešní situaci je třeba odzbrojit nezákonné ozbrojené formace včetně tzv. národní gardy, úderných praporů Pravého sektoru a oddílu sebeobrany federalistů. Armáda se musí vrátit do kasáren a policie musí začít dělat svoji práci. Všechny politické síly na Ukrajině je třeba dostat k jednacímu stolu. Pokud se to podaří, může Ukrajina přežít v podobné formě jako dnešní Bosna a Hercegovina. Pokud se to nepodaří, pak čeká Ukrajinu válka a v této válce dnešní vláda v Kyjevě prohraje. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu předsedovi Fialovi. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Karel Rais. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Dobrý den dámy a pánové, já bych chtěl podtrhnout skutečnost, která tady už zazněla, a i z jednání na zahraničním výboru také jsme o tom hovořili, a to je, že si myslím, že by měl parlament vyzvat ty státy v konfliktu, aby se dodržovaly uzavřené mezinárodní smlouvy ohledně neměnnosti státních hranic, protože to si myslím, že je mimořádně důležité.
Pak je druhý faktor, o kterém tady ještě nebylo hovořeno, a měli bychom také na to zareagovat, otázka rozpočtu Ministerstva obrany jako úplně samostatná záležitost, protože není možné se na toto jen dívat, ono je to skutečně téměř na dojezd našich osobních aut, to, co se odehrává. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Raisovi. S další řádnou přihláškou je přihlášen pan poslanec Martin Lank. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Martin Lank: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, je mi úplně jasné, že v současné době se k situaci na Ukrajině vyjadřuje už skoro každý, kdo má alespoň elementární schopnost mluveného nebo psaného projevu, a tím teď rozhodně nemyslím tuto ctěnou Sněmovnu. Je mi jasné, že toho svými slovy asi moc nezměním, ale z pozice předsedy meziparlamentního spolku přátel Ukrajiny cítím jakousi, řekněme, morální povinnost dát vám takový podnět k zamyšlení.
Víte, já se trochu obávám, že při tom všem řečnění okolo Ukrajiny zapomínáme na to, co by mělo být nejzásadnější, a to na samotné Ukrajince. Zapomínáme, že Ukrajinci, a to ti z východu země i ti ze západu, jsou úplně normální lidé, a věřím, že si vlastně nic moc tak zvláštního nepřejí. Chtějí mít rodinu, chtějí mít, čím tu rodinu živit, a nechtějí se bát pouštět děti ven, protože tam teď zrovna jezdí tanky. A protože věřím, že normální slušní lidé si zaslouží mít normální slušný život, věřím také, že žádná velmocenská záminka nám nemůže být dost dobrá k tomu, abychom jakýmkoliv způsobem přispěli k definitivnímu rozpoutání tamní občanské války. Protože lidé, kteří způsobují války, a lidé, kteří z nich pak nakonec profitují, nejsou těmi lidmi, kdo za ty války pak platí svými životy, zdraví a majetkem. Kdybyste se zeptali těch, komu je v tomto nadcházejícím dramatu předepsána role oběti, vsadil bych se, že jak z východu, tak ze západu Ukrajiny uslyšíte v první řadě jedno: Hlavně aby nebyla válka!
Řiďme se tím prosím. Udělejme všechno pro to, aby tam proběhl legitimní demokratický proces, který pomůže Ukrajincům zvolit si přesně takovou vládu a přesně to uspořádání státu, které uznají za vhodné, a ne to, co jim nátlakem nadiktuje někdo zvenku. A je přitom úplně jedno, jestli by to byl Brusel, nebo Moskva. Já osobně se v žádném případě necítím být kompetentní rozhodovat o tom, co je dobré pro Ukrajince. Pokud někdo z vás ano, prosím. Jen bych ale rád připomněl, že i naše země v minulosti zažila, jak chutná princip o nás bez nás. A troufám si tvrdit, že nikdy k ničemu dobrému nevedl. Jestliže Česká republika snad nějakým nešťastným způsobem dopomůže Ukrajinu popostrčit za okraj krvavé občanské války, následky poneseme všichni a vzhledem k blízkosti této země pravděpodobně nebudou jenom v morální rovině. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Lankovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Karel Fiedler. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Karel Fiedler: Dobré odpoledne pane předsedající, dobré odpoledne kolegyně a kolegové. Já bych chtěl jen krátce zmínit věc, která už tady v této Poslanecké sněmovně v souvislosti s projednáváním problematiky Ukrajiny zazněla, bylo to při minulém projednávání, a chtěl bych využít dnešní přítomnosti pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, kdyby nás mohl informovat o tom, jaká je situace okolo volyňských Čechů, našich spoluobčanů, kteří tam jsou.***