(Jednání pokračovalo v 12.26 hodin.)
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji, že nás navštívili dva členové vlády dokonce, nejenom jeden. Tři dokonce, výborně. Můžeme pokračovat. Prosím pana poslance Laudáta, aby pokročil ve svém projevu se svou faktickou poznámkou.
Poslanec František Laudát: Děkuji. Omlouvám se, že zrovna to odskákali ti nevinní a ti tři, kterých si nejvíce vážím, skoro nejvíce, kdybych udělal pořadník v té vládě. Já bych tady radši viděl toho silnořečného Onassise, aby tady seděl a poslouchal. To za prvé.
A za druhé, jenom jsem chtěl technickou ke svému předřečníkovi. On říká, že to, co zdědili po předchozí vládě, já nevím, jestli nám připochodovaly po vládě Miloše Zemana, Špidly, Grosse a Paroubka nějaké nové pozemky nebo nové lesy, vody, louky, stráně nebo co, že najednou tady asi něco přistálo. A nové fabriky. Ale chápu, že ani vy jste to asi nedávali do pořádku, když jste měli potřebu šmelit a zadarmo rozdávat těžební doly, doprovodný majetek apod. Takže já bych si tohle vyprosil.
Já vím, že byly podnikány nějaké kroky, a co vím, tak pan ministr Babiš vyhodil velice ctěného ředitele pro správu a zastupování státu ve věcech majetkových, kterého, myslím, že jste tady uznávali, ti, co tady byli v předchozím období. Tím začal. A budu velice zvědavý, jak že se majetek dá do pořádku.
Ale myslím, že nevím, neznám, nejsem v této problematice znalcem, ale nemyslím si, že v roce 2006 se přebíralo něco po vás, co by už existovalo, a pak to bylo následně poničeno. Takže myslím, že tady má někdo hodně krátkou paměť.
Místopředseda PSP Petr Gazdík: Děkuji panu poslanci Laudátovi za jeho faktickou poznámku. Další přihlášený s přednostním právem je pan poslanec Tomio Okamura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Tomio Okamura: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, to, co je klíčem ke krizi důvěry veřejnosti v demokracii, v politiku a ve stát, je odpovědnost politiků. To, že tu vrcholní politici v posledních 20 letech beztrestně prohospodařili tisíce miliard, samozřejmě frustruje všechny občany a ničí to jejich důvěru v současný politický systém. Řešení vidíme v jediném: učinit odpovědné maximálně odpovědnými za svěřené hodnoty. Námi navrhovaný zákon zcela jasně stanoví povinnost péče řádného hospodáře pro všechny zástupce státu. Je to zcela jasný a transparentní příkaz pro všechny, kdo nakládají s veřejným majetkem, aby hospodařili s maximální efektivitou. Jde o to, aby bylo možné naplnit při nehospodárnosti skutkovou podstatu trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku.
Navrhovanou právní úpravu považuje vláda za nadbytečnou a duplicitní, neboť dosavadní právní úprava hospodaření s majetkem státu a hospodaření s majetkem územních samosprávných celků prý už obsahuje a obsahuje prý úpravu péče o majetek, a to zejména v § 14 a § 47 zákona číslo 219/2000 Sb., o majetku ČR, a v dalších zákonech, např. o obcích, o krajích, atd. Co ale říkají tyto paragrafy, které ve svém zamítavém stanovisku uvádí vláda? V § 14 je uvedeno, že majetek musí být využíván účelně a hospodárně. Tuto povinnost ovšem stanoví pro příslušnou organizační složku, nikoli pro jednotlivce. § 47 ukládá příslušným fyzickým osobám povinnost provádět svoji činnost s odbornou péčí a postupovat podle tohoto zákona a dalších právních předpisů. Jednotlivci mají přímo nařízenou odbornou péči, ale péči spravovat majetek hospodárně nemají, resp. mají nařízenou pouze v rámci povinnosti pro organizační složky. Chybí tu tedy přímá individuální odpovědnost.
To, že je zákon nefunkční, lze dokládat jednoduše. Zatím žádný ministr ani jiný vrcholný politik nečelil stíhání pro porušení povinnosti při správě cizího majetku kvůli nějaké nehospodárnosti. Kouzlo tohoto zákona spočívá v tom, aby byla naplněna, tím mám na mysli kouzlo našeho zákona, spočívá v tom - aby byla naplněna skutková podstata, musí daný člověk kromě prokázané škody porušit zákonem danou povinnost.
Tady řešíme, zda ministr financí, např. pan Sobotka, který navrhuje privatizaci státního podílu v OKD, když byl ministrem financí, v kooperaci se svými kamarády z Karbon Investu, je, nebo není trestně odpovědný. Jak víme, v kauze paní Parkanové vytáhl pan ministr Kalousek na obhajobu předraženého a nekompetentního nákupu letadel za miliardy posudek Ústavu státu a práva, který říkal, že ministryně neměla zákonnou povinnost zjišťovat si, kolik letouny CASA obvykle stojí. Nemusela tudíž ani vědět, zda je pro armádu nakupuje předražené, nelze ji tedy stíhat pro trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, neboť podle současného výkladu zákona neporušila uloženou či smluvně převzatou důležitou povinnost při opatrování nebo správě cizího majetku. Právníci s tím mohou polemizovat, a právem, ovšem faktem zůstává, že praxe je taková, že ti, kdo nemají přímo zákonem uloženou povinnost spravovat majetek s péčí řádného hospodáře, prostě za nehospodárné jednání stíháni nejsou.
Ve stejném duchu, jako byla kauza nákupu letounů CASA, se dnes nese ještě horší kauza, a to kauza pana premiéra Sobotky. Ten zcela zjevně spolupracoval a spoluzavinil škodu, která je v řádu desítek miliard. Kdo sledovat pořad Reportéři ČT, nemohl přehlédnout jednak zmapovanou do nebe volající zlodějnu, kdy zástupci státu prodali státní majetek pod cenou, a současné konstatování faktu, že postiženy budou jen malé ryby. Ovšem ti, jejichž vůli tyto malé ryby prováděly, ti, kdo by měli být za tak skandální privatizaci odpovědní, tedy v prvé řadě ministr financí, který prodej navrhoval a spoluřídil, tak ten se odpovědnosti zřejmě vyhne.***