(10.10 hodin)
(pokračuje Zavadil)
V době, kdy nezaměstnanost, jak všichni víme, je více než 600 tisíc lidí, tak každá takováhle - byť drobná - úprava může pomoci situaci na trhu práce. Podle dosavadních poznatků z praxe a vývoje situace na trhu práce lze usoudit, že zaměstnávání těchto osob je potřeba nadále podporovat pomocí nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti určených pro osoby se zdravotním postižením, byť v menším rozsahu. Protože jestli jste si všimli, že se tam navrhují jiné částky pro tělesně postižené a jiné částky pro zdravotně znevýhodněné. To je jedna věc.
Druhá věc, která tady možná ještě nebyla zmíněna, je, že se otevřela možnost pro agentury práce opět dočasně přidělovat zaměstnance se zdravotním postižením. Opět se ukázalo, že je potřebné, aby agentury práce, byť samozřejmě můžeme k nim mít různé výhrady, byly do tohoto trhu práce zapojeny. A je to nakonec i stanovisko Evropské komise, že omezení, které bylo uvedeno v minulém zákoně, je v rozporu s článkem 4 směrnice 2008 na dočasné přidělování zaměstnance agentury práce, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, nebude agentuře ani uživateli poskytován příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě podle ustanovení § 78 zákona o zaměstnanosti ani příspěvek na zřízení chráněného místa podle ustanovení § 75 zákona o zaměstnanosti a příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněného pracovního místa podle ustanovení § 76 zákona o zaměstnanosti. Agentura práce si nebude moci tyto dočasně přidělované zaměstnance započíst do celkového počtu svých zaměstnanců pro účely plnění povinného podílu ani pro účely poskytování náhradního plnění.
Pak je tam další oblast sdíleného zprostředkování zaměstnání a samozřejmě tak, jak tady bylo uvedeno panem ministrem, i odstraňování a snižování administrativní zátěže zaměstnavatelů, kteří žádají o příspěvky poskytované v rámci aktivní politiky. A u té kontrolní činnosti, jak už tady bylo zdůrazněno, se snižuje ta částka z 200 tisíc na 50 tisíc, tak aby to nebylo likvidační hlavně pro malé a drobné zaměstnavatele. Takže i to si myslím, že je rozumné.
Náš výbor, výbor pro sociální politiku, projednal všechny tyto věci 10. dubna na 6. schůzi a tak, jak máte před sebou usnesení, doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona i se všemi těmi doplňky, které jsou tam uvedeny. A já žádám Poslaneckou sněmovnu, aby toto učinila. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Ptám se, kdo se hlásí z místa... Pardon, mám. Pan kolega Antonín Seďa v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, kolegové, osobně podporuji znovuzavedení podpory pro osoby zdravotně znevýhodněné, tak jak tady říkal pan ministr a pan zpravodaj. Nicméně snížení podpory pro osoby zdravotně znevýhodněné z původních 8 000 korun kdysi dávno na 4 000 korun nepřinese žádnou velkou úsporu finančních prostředků. Dám příklad. Například při hrubé mzdě ve výši 6 000 korun bude činit odvod na sociální a zdravotní pojištění 660 korun, současně zaměstnavatel zaplatí na toto pojištění 2 040 korun. Pokud by byla zcela zrušena podpora, přijdou veřejné rozpočty o částku 2 700 korun. Pokud nebude zaměstnavateli přiznán příspěvek ve výši například 6 000 korun na zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním, lze předpokládat, že tato osoba nesežene zaměstnání, tudíž jí budou přiznány dávky hmotné nouze, a to ve výši životního minima, což činí 3 410 korun. Pokud osoba žije samostatně nebo pokud žije s jinou osobou, tak 3 140 korun. Dále lze předpokládat, že tato osoba bude čerpat příspěvek na bydlení, který může činit i 2 000 korun. Sečteme-li tedy částky, o jakou částku přijdou veřejné rozpočty, plus výdaje na životní minimum a příspěvek na bydlení, je zřejmé, že příspěvek ve výši 6 000 korun na zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním není z hlediska veřejných rozpočtů žádný problém.
Ale možná že daleko významnějším argumentem pro zvýšení tohoto příspěvku je mimo vlastní příjem důležitá také skutečnost, že jsou osoby se zdravotním znevýhodněním nějak užitečné, že žijí normální životy jako ostatní lidé, protože chodí do práce. Váží si sami sebe a navazují důležité sociální vazby. Z tohoto pohledu se mi jakékoliv licitování o výši této odměny zdá malicherné, a proto si dovolím v podrobné rozpravě načíst pozměňující návrh, kterým se zvyšuje částka ze 4 000 korun na 6 000 korun. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní dál do obecné rozpravy pan kolega Miroslav Opálka. Ale zpravodaj s přednostním právem chce? Prosím, s přednostním právem pan zpravodaj.
Poslanec Jaroslav Zavadil: Jenom velice krátce zareaguji na příspěvek svého kolegy Antonína Sedi. Určitě jste si všichni všimli, že v tom zákoně po projednání ve výboru není částka 4 000, ale 5 000, takže jsme to i ve výboru zvedli o 1 000 korun. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Přece je podstatný rozdíl mezi zaměstnáváním tělesně postižených a tělesně znevýhodněných. Rozdíl spočívá v nákladech, které musí zaměstnavatel vynakládat, ať už na jednu skupinu, nebo na tu druhou. A rozdíl v těch nákladech je podstatný, protože zatímco pro tělesně postižené musí vytvářet úplně jiné pracovní prostředí, jiné pracovní podmínky a náklady samozřejmě jsou vyšší, tak pro osoby tělesně znevýhodněné takovéto náklady nemusí používat. To je druhá poznámka.
A třetí poznámka. Samozřejmě že se můžeme bavit o těchto výších, ale také bychom měli mít na paměti kapitolu 313, což je kapitola Ministerstva práce, kde jsme my už přes výbor prosadili, a tady parlament to schválil, zvýšení o jednu miliardu na sociální služby. A to také nebyla malá částka. Takže se znalostí všech těchto věcí jsme se shodli nakonec na čísle, které máte v návrhu, to je pět plus jedna. Tečka. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní pan poslanec Miroslav Opálka v obecné rozpravě. A vidím další přihlášené. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, musím konstatovat, že není tak časté, kdy se výbor sjednotí na jednom stanovisku a usnesení výboru, myslím, není většinové, ale jednomyslné. Pět plus jedna je vlastně šest v tom konečném vyjádření.
Víte, podpora jakéhokoli zaměstnávání kteréhokoli segmentu ze zaměstnanců je samozřejmě problémem. Podpora totiž nevytváří nové pracovní místo. Nové pracovní místo může vytvořit jedině větší odbyt zboží či služeb a automaticky samozřejmě zaměstnavatel díky potřebě zvyšuje počet zaměstnanců. Podpora zaměstnávání má jeden problém, a to že bonifikuje určitou skupinu vůči jiným. A my tady máme absolventy bez praxe, my tady máme seniory v předdůchodovém věku, my tady máme rodiče po rodičovské dovolené s malými dětmi a máme tady taky zdravotně postižené. To jsou čtyři skupiny lidí, které by si zasloužily podporu. A každá větší podpora jedné skupině znamená vytlačování z pracovního trhu jiné skupiny.
Jsem poslední, který by nepodporoval podporu státu při zaměstnávání zdravotně postižených. Musím vám ale říci, že najít absolutně spravedlivé řešení je skoro neřešitelný problém. Budeme se muset v budoucnu znovu zaobírat tzv. náhradním plněním. Budeme se muset zřejmě zaobírat i rozdělením tohoto segmentu zdravotně postižených a zdravotně znevýhodněných podle stupně ztráty pracovní schopnosti. Protože dávat všem zdravotně postiženým stejnou podporu je samozřejmě problém už proto, že invalidní důchodce trojky je důchodově zabezpečen a při nepráci neztrácí nic na svých důchodových nárocích, kdežto ten, který je v jedničce a ve dvojce, pokud nepracuje, tak mu bude v seniorském věku chybět doba pojištění. Čili i tyto segmenty budeme muset nějakým způsobem v budoucnu řešit. ***